Neutralita a superneutralita peněz
© Jan Frait & Luboš Komárek
Neutralita peněz: permanentní změny M2 (peněžní zásoby) nemají dlouhodobý vliv na r (reálné úrokové sazby), rer (reálný měnový kurz) a gdp_r (úroveň reálného GDP). Superneutralita peněz:permanentní změny θ (tempa růstu peněžní zásoby) nemají dlouhodobý vliv na r (reálné úrokové sazby), rer (reálný měnový kurz) a y_r (tempo růstu reálného GDP), případně na gdp_r (úroveň reálného GDP). Rozdíl mezi neutralitou a superneutralitou peněz a) neutralita M
Y
P
b) superneutralita
%∆M
Y (% ∆ Y)
© Jan Frait & Luboš Komárek
%∆P=π
Pohled teoretiků (akademiků)/praktiků na N a SN peněz: - „krátkodobé efekty MP“: vliv MP na reálné veličiny je mnohem slabší a méně kauzální než u praktiků (policy makerů) - „účinnost opakovatelných krátkodobých opatření MP“: systematické využívání těchto efektů musí být zákonitě méně a méně účinné nesnižující se účinnost často podporují „praktici“.
Jak vznikla představa o krátkodobé efektivitě a dlouhodobé SN peněz?
- MP může ovlivňovat reálnou ek. aktivitu pouze jedním kanálem - prostřed. peněžní iluze (změny P zaměňované ek. subjekty za změny relativních cen) MS
P
LM
L
M © Jan Frait & Luboš Komárek
Y
Klasičtí ekonomové: - SR: peníze nejsou N i SN: připouštěli krátkodobý vliv MP na ek. aktivitu (přes úrokové sazby) - viz Fischer (1926) - LR: peníze jsou N i SN Monetaristé - SR: peníze nejsou N i SN: připouštěli krátkodobý vliv MP (CB je schopna vyvolat peněžní iluzi): - viz Phelps (1967), Friedman (1968): nalezli vztah mehi nominálními mzdami, a nezeměstnaností. Jednorázový inflační šok lze generovat s cílem ovlivnění reálné ek. aktivity, opakováním šoku však dochází k akceleraci inflace, nikoli gdp_r. - LR: peníze jsou N i SN - viz Friedman (1956): KTP = teorie poptávky po penězích (MD); ⇒ poptávka po reálných peněžních zůstatcích = f (fundamentálních proměnných) ⇒ dlouhodobá stabilita ⇒ M nebo θ nemohou vést k změnám ek. aktivity Keynesiánci - SR: peníze nejsou N, SN: MP ovlivňuje REP, argumentace přes past likvidity vedla k propagaci FP - LR: peníze nejsou N, SN: viz Philips (1958) a argumentace přes předpoklad stabilní PC a existence „trade-off“ mezi inflací a nezaměstnaností.
© Jan Frait & Luboš Komárek
Velká syntéza (diskuse sklonu PC, NAIRU) - SR: peníze nejsou N, SN - LR: peníze jsou N, SN logický spor?: LR=SR1+SR2+…SRN ⇒ účinnost v SR by měla znamenat účinnost v LR, zatímco neúčinnost v LR by naopak implikovala i neúčinnost v SR Meltzer (1951) - popsal dlouhodobé implikace operací na volném trhu (které nemají charakter monetárních šoků vyvolávajících peněžní iluzi), které mohou vést k tomu, že monetární faktory mohou ovlivňovat REA (přes reálné úrokové sazby) jak v SR, tak i v LR (OVT prováděné CB vedou systém k nové rovnováze při permanentně nižší úrokové sazbě a permanentně vyšší akumulaci kapitálů).
Mundel (1963) - definoval mechanismus propojující inflaci a tempo růstu GDP (jinak než pomocí nadbytečné poptávky), tj. růst π okamžitě sníží bohatství, ek. subjekty více spoří, reálná úroková sazba klesá, kapitálová akumulace se zvětšuje a důchod roste rychleji.
Tobin (1965)- formálně popsal keynesiánský pohled na REA s tím, že i v LR je REA ovlivňována MP. Úspory = peníze + fyzický kapitál ⇒ při daném reálném výnosu z kapitálu vede zvýšení π ke snížení atraktivnosti držby peněz a zvýšení atraktivnosti kapitálu, což následně vede k přeskupení portfolií. Vyšší π pak odpovídá permanent. vyšší zásoba kapitálu a permanent. vyšší reálný důchod. (Problém: zvýšení kapitálu je dáno snížením poptávky po penězích, což vlivem nízké míry držby peněz by mělo vést k omezenosti ekonomické síly Tobinova efektu) © Jan Frait & Luboš Komárek
Lucas (1972), Sargent & Wallace (1976): ekonomické proměnné procházejí procesem vzájemné interakce, proto při identifikaci důsledků opatření HP (MP) musí být počítáno se simultánním vývojem ek. proměnných v čase. SR: peníze jsou téměř N a SN - vlivem předpokladu, že ek. subjekty nemají dokonalé informace ohledně vztahu mezi relativními a absolutními cenami, tj. monetární překvapení mohou ovlivnit reálná ekonomická rozhodnutí (což je velmi vzdáleno keynesiánské argumentaci o substutučním vztahu mezi inflací a nezaměstnaností). LR: peníze jsou N a SN neoklasická ekonomie (škola racionálních očekávání, teorie reálného ek. cyklu) - SR: peníze jsou téměř N a SN - LR: peníze jsou N a SN
© Jan Frait & Luboš Komárek
Empirické studie: - potvrzují (přesvědčivě) dlouhodobou neutralitu - dávají různé výsledky pro superneutralitu
© Jan Frait & Luboš Komárek
Logika? • permanentní zvýšení θ ⇒ růst π (má dle většiny učebnic ekonomie distorzní účinky v ekonomice) měl by se objevit dlouhodobý negativní vliv na výstup ⇒ pokud tomu tak není, pak proč neustálá varování ekonomů a centrálních bankéřů před inflací ? ⇒ peníze by měly být SN ….. Ano, to je obecně sdílená představa • volnější MP (více proinflační politika) ⇒ dlouhodobý pozitivní efekt na REA (výstup) ….. Ne, to není obecně sdílená představa Bullard (1999): a) hledání vztahu mezi θ a reálným výstupem (analýza dvourovnicového systému) - závěry jsou sporné b) Fisherův efekt (ovlivnitelnost permanentních změn inflace a reálných úrokových sazeb) závěr: nominální úrokové sazby se plně nepřizpůsobují inflačním šokům ⇒ SN nebyla prokázána c) analýza sklonu dlouhodobé Phillipsovy křivky (reakce míry nezaměstnanosti na permanentní inflační šok) - závěr: PC je velmi strmá, pokud ne vertikální ⇒ SN nebyla de facto prokázána
Dlouhodobá reakce výstupu na permanentní růst inflace
Pramen: Bullard a Keating (1995, s. 487) © Jan Frait & Luboš Komárek
