Neúroda: Proč, když jste udělali všechno správně, nepřinesla vaše hydroponická zahrada výtěžnost, jakou jste očekávali? Pokračování série výsledných zpráv na základě výzkumu a skutečnosti Julian Karadjov, PhD. Bulharská akademie věd 15. srpna 2012 Udělal jsi všechno podle knihy. Postupovali jste úplně přesně podle pokynů na láhvi s hnojivem a na krmném grafu. Důsledně jste zalévali. Poskytli jste dostatek světla. Možná vaší pozornosti unikl nějaký problém. Možná, že vaše pH se příliš často odchýlilo od optimální hodnoty? Možná, že poskytnuté živiny se dostali do nerovnováhy, čímž zablokovaly klíčové prvky a ohrozili výživu rostlin? Možná, že voda, kterou jste používali, byla příliš tvrdá nebo příliš měkká? Nebylo by hezké mít ,,bezpečnostní síť“, která by vašim cenným plodinám poskytla sekundární vrstvu ochrany – tedy vrstvu, která by je ochránila před extrémními hodnotami pH, špatnou kvalitou vody a jinými důležitými faktory? Vlastně taková „bezpečnostní síť“ existuje. Je utkaná z iontů. Tato odborná zpráva odhaluje tajemství iontů a vysvětluje, jak by chelatace mohla proměnit vaši příští hydroponickou úrodu v úžasný úspěch.
Co to jsou ionty Ionty jsou atomy nebo molekuly buďs pozitivním, nebo negativním elektrickým nábojem. Pozitivní ionty ztratily alespoň jeden elektron. Negativní ionty získaly alespoň jeden elektron. Oba typy iontů jsou důležité pro všechny druhy pěstování rostlin ale především pro hydroponii (tabulka 1). Pozitivní ionty (kationy)
Pozitivní ionty (aniony)
Draslík
K (+)
Fosfáty
H2PO4 (-), HPO4 (2-)
Amonný dusík
NH4 (+)
Dusičnanový dusík
NO3 (-)
Vápník
Ca (2+)
Sulfáty
SO4 (2-)
Magnesium
Mg (2+)
Molybdenan
MoO4 (2-)
Železo
Fe (2+), Fe (3+)
Boritan
B(OH)4 (-)
Měď
Cu (2+)
Zinek
Zn (2+)
Kobalt
Co (2+)
Mangan
Mn (2+)
Tabulka 1: Živiny jsou buď pozitivní, nebo negativní iony. Oba typy jsou životně důležité pro vaši hydroponickou zahradu
Karadjov / ZÁCHRANNÉ ŘEŠENÍ CHELATACE Většina iontů je rozpustná ve vodě. Například téměř každá chemická sloučenina obsahující draslík, amonium, nebo ionty dusičnanu je snadno rozpustná ve vodě. To znamená, že vysoce koncentrovaná hnojiva obsahující pouze tyto ionty zůstane stabilní po téměř neomezenou dobu. Tyto ionty samy o sobě však neposkytují dostatečnou výživu pro správný růst a vykvetení.
Ionty mohou způsobit vysrážení, ucpání a vyloučení živin Je třeba doplnit ionty, které jsou méně rozpustné ve vodě, abychom dosáhli úplné nutriční rovnováhy. Tyto ionty mají tendenci tvořit sraženiny - pevné částice nerozpuštěné v živném roztoku, které mohou ucpat přívodní vedení a zablokovat další živiny tak, že kořeny rostlin je nemohou absorbovat. Výrobci kvalitních živin se tomuto problému vyhýbají tím, že udrují náročné ionty v samostatných lahvích. Možné příklady zahrnují základní živiny sestávající ze dvou nebo tří komponentů, které se smíchají dohromady těsně před použitím. To je také důvod, proč někteří výrobci doporučují používat několik samostatných produktů dohromady. Takový program dodávání živin poskytuje vašim plodinám úplnější, vyváženou stravu tím, že eliminuje srážení a jiné problémy, které mohou nastat v důsledku udržování nekompatibilních prvků v téže láhvi.
pH
4.5 5.0 5.5 6.0 6.5 7.0 7.5 7.5 8.0 8.5 9.0 Dusík Draslík Fosfor Vápník Hořčík Železo Mangan
To vše je na bázi čisté chemie. To také vysvětluje, proč příliš kombinované Bór produkty nefungují efektivně. Aby se předešlo problémům, obtížné ionty musí být vynechány z těchto levných hnojiv. Obrázek 1 ukazuje, jak pH ovlivňuje vstřebávání různých
živin. Například hořčík preferuje mírně alkalické pH, zatím-
Dalším problémem špatně formulo- co železo je lépe absorbováno, když je hodnota pH kyselá. vaných koncentrátů je skutečnost, že Optimální pH pro vaše rostliny je tedy kompromisem mezi některé klíčové živiny nelze absorbovat. preferovanými hodnotami pH pro vstřebávání živin. Pěstitelé nazývají tuto situaci „blokování živin“.
Vezměme si fosfát. Koncentrace tohoto minerálu v roztoku je mnohem vyšší než u iontů mikroživin. Tak jsou ionty mikroživin zablokovány fosfáty a mají tendenci usazovat se jako sraženiny. Když k tomu dojde, plodiny přijímají dostatek fosfát, ale mají nedostatek stopových prvků čili „mikroživin“. Riziko zablokování živin se zvyšuje, pokud se hodnota pH vychýlí mimo optimální rozsah. Každá živina má „oblíbený“ rozsah: takové „svoje místečko“. Místečkem pro většinu rostlin je pH 5,5 – 6,3, kde jsou všechny živiny dostatečně absorbovány (viz obr. 1).
2
Karadjov / ZÁCHRANNÉ ŘEŠENÍ CHELATACE Pokud se pH ocitne příliš vysoko nad správnou hodnotou nebo příliš nízko pod ní, mohou rostliny začít preferovat některé živiny před jinými. Například při pH 5 se železo a mangan rychle absorbují, zatímco vápník a hořčík nikoliv. Vápník a hořčík jsou proto při pH 5 zablokovány, rostlina je nemůže přijímat a trpí nedostatkem vápníku a hořčíku. O
O C — O | H2C — NH2
M
NH2—CH2 | O — C
GLYCIN
C—O | OOC — CH2 — C — O | CH2 | COO-
C—O | HC — OH | (HC-OH)4 | CO2OH
O
O M
GLUKONÁT
COO| CH2 | O — C — CH2— COO
M
O
O—C | HO — CH | (HC-OH)4 | CO2OH
-
COO | HC | HC — O | C—O
O—C O
O TARTRÁT
CITRÁT
O M
O—C | O — CH | HC | COO-
Obrázek 2: Jedná se o typické agrochemické cheláty. M ve středu označuje iont kovu zabalený v jedné nebo více molekulách chelátoru. Výsledkem je chelát.
Co je chelatace? Chelatace je chemický proces, který zahrnuje speciální třídu sloučenin zvaných chelatační činidla. Chelatační činidla se vážou na kladné ionty, čímž tvoří ochranný obal kolem hostitelského iontu. Výsledkem je nová sloučenina se zlepšenými absorpčními vlastnostmi, tzv. chelát (obr. 2). Chemická vazba mezi chelatačním činidlem a hostitelským iontem je často tak velká, že dokáže extrahovat iont ze sraženiny. To činí ion rozpustným a snadno dostupným pro rostliny jako živinu. Většina půd obsahuje přírodní chelatační činidla (Sussman, 1999). Nicméně hydroponické pěstební substráty je neobsahují. Proto se v hydroponii musejí chelatační činidla do růstového média dodávat.
Co jsou přírodní chelatační činidla? Chlorofyl je příkladem přirozeného chelatačního činidla (obr. 3). Tímto zázračným enzymem používaným ve fotosyntéze je chelát hořčíku. Mnohé živé organismy dokonce vylučují chelatační činidla do okolního prostředí. Například rostliny a prospěšné mikroby vyrábějí chelatační činidla, která uvolňují cenné živiny, takže jsou pak k dispozici pro absorpci kořeny (Sussman, 1999). To je důvod, proč přidání mikrobiálních doplňků hnojiv do minerálních hnojiv je užitečné: mikrobi produkují amino chelatační činidla, která urychlují vstřebávání živin. 3
Karadjov / ZÁCHRANNÉ ŘEŠENÍ CHELATACE Takže, pokud chcete vyšší výnosy, hledejte produkty bohaté na různáchelatační činidla, jako jsou například ta, o kterých pojednáváme v následujících odstavcích.
Aminokyseliny Aminokyseliny jsou pověstnými stavebními kameny života, a každý protein je z nich složen.
(Kyslík nesoucí část hemoglobinu)
CHLOROFYL
Jsou také chelatačními činidly. Aminokyseliny nejsou tak silné jako EDTA a jiná syntetická chelatační činidla (viz níže), ale mají některé významné výhody. Za prvé, jsou absorbovány velmi rychle kořeny rostlin. Takže, když odvedou svoji práci jako chelatační činidla výživných iontů v růstovém médiu, jsou některé z aminokyselin absorbovány rostlinami a použity jako hotové stavební materiály pro vytváření proteinu.
Obrázek 3. Příroda někdy používá sofistikované chelatační činidla. Chelátotvorné struktury hemoglobinu u zvířat (vlevo) a chlorofyl v rostlinách (vpravo) jsou podobné. První z nich je chelát železa, druhý je chelát hořčíku.
Aminokyseliny existují ve dvou formách: D- a L-amino kyseliny, které jsou si vzájemně zrcadlovým obrazem. Obě jsou dobrá chelatační činidla, ale pouze L-aminokyseliny mohou být snadno absorbovány rostlinami k budování bílkovin a stimulaci kvetení. Proto se doporučují k použití v hnojivech pouze L-aminokyseliny. Aminokyseliny lze zakoupit jako hotové směsi, ale podíl různých aminokyselin ve směsi je nepřesný. Kromě toho jsou čisté jednotlivé aminokyseliny nepostradatelné ale nákladné, když je třeba připravit velmi čistou formu živin. Například pro přípravu čistého aminochelátu železa se musí použít jednotlivé aminokyseliny k dosažení požadované čistoty železa. To vyžaduje použití aminochelátů farmaceutického stupně, které zvyšují náklady na výrobek. Nicméně kvalitní výrobci neváhají učinit tento krok navíc, aby zajistili, že jejich mikroživiny jsou čisté a bez toxických kontaminantů. Kvalitní amino hnojiva jsou proto založena na komplexních směsích aminokyselin získaných z přírodních zdrojů buď chemickým (kyselinou) nebo mikrobiologickým (enzymem) ošetřením bílkovin. Ošetření enzymem je přednostní způsob, protože tímto způsobem se všechny aminokyseliny zachovají ve svých původních formách L, které poskytují rotlinám celou řadu svých příznivých účinků. Například u aminokyselin, jako je L-tryptofan a L-arginin, bylo prokázáno, že v pravé koncentraci a množství zvyšují velikost, hmotnost a obvod květin a ovoce (Mohamed a Khalil, 1992). Nicméně získání aminokyselin ošetřením kyselinou rozkládá L-tryptofan, čímž se zničí jeho blahodárné účinky. 4
Karadjov / ZÁCHRANNÉ ŘEŠENÍ CHELATACE Takže shrneme-li to, důležitý je nejen zdroj aminokyseliny ale také způsob, kterým byla získána a zpracována. Z tohoto důvodu by měly výrobci kvalitních hnojiv vždy používat aminokyseliny, které byly získány jemným ošetřením zdrojových proteinů enzymem.
Proteináty Proteináty, to jest směsi volných aminokyselin s krátkými řetězy proteinů (peptidů), mají také chelatační vlastnosti. Ve skutečnosti dokáží rostliny syntetizovat své vlastní speciální proteináty, které používají k přepravě cenných živin uvnitř rostliny (Van Der Zaal a kol., 1999; Figueira a kol., 2001). Nicméně, i když proteináty jsou dobrá chelatační činidla a rostliny je mohou absorbovat, pokud výrobce chce, aby jeho živiny byly ještě více biologicky dostupné, dává přednost aminokyselinám o nízké molekulární hmotnosti (měřené v daltonech), které jsou absorbovány kořeny rostlin snadněji a rychleji než proteináty. Kombinace volných aminokyselin a peptidů aplikovaná na kořeny je zvláště užitečná, protože může chelátovat a stabilizovat širokou škálu iontových živin. Tento typ chelátového doplňku se často používá v listových sprejích (Ashmead a kol., 1986). Mikroživiny lze také přidávat aplikací na list, nikoli však druhotné živiny, jako je vápník a hořčík. Hledá-li dobrý zdroj aminokyselin a proteinátů, měl by se výrobce kvalitních hnojiv vyhnout používání bílkovin z geneticky modifikovaných organismů. Například bílkoviny z geneticky modifikovaných sójových bobů jsou mimořádně bohaté na cystein, druh sirné aminokyseliny. Cystein se liší od jiných aminokyselin, protože může tvořit nerozpustné cheláty s většinou stopových iontů, takže dává tyto cenné živiny k dispozici rostlinám. Proto odpovědní výrobci hnojiv používají proteináty z geneticky nemodifikovaných zdrojů.
Ostatní organické kyseliny Kyelina jantarová, citronová, vinná a jiné neamino organické kyseliny lze také použít jako chelátory. Například kyselina citronová je obzvláště vhodná pro chelataci železa. Rostliny syntetizují tyto kyseliny a vylučují je do pěstebního substrátu nebo živného roztoku k zachycení živin (He a Loh, 2000). Poté, co byly absorbovány, mohou být tyto neaminokyseliny použity rostlinami jako hotová živina. Neamino kyseliny jsou levné, hojné, a široce se používají ve velkém měřítku v zemědělství. Nicméně v hydroponii se dává přednost aminokyselinám, které nabízejí jak chelátory tak i proteinové stavební bloky.
Huminové kyseliny včetně fulvokyseliny Huminové kyseliny včetně fulvokyseliny (F/HA) jsou poněkud odlišné od jednoduchých organických kyselin. Nejsou produkovány mikroby, ale spíše jsou tvořeny přirozeným rozpadem organických látek v půdě. Nicméně, F/HA se nečerpají z půd, které je potřebují k tomu, aby zůstaly úrodné. Místo toho se získávají z určitého uhlí uloženého před miliony let.
5
Karadjov / ZÁCHRANNÉ ŘEŠENÍ CHELATACE Tento produkt je komplexní směs, která se chová jako slabá organická kyselina. Fulvokyselina je snadněji rozpustná a oxiduje; jiné huminové kyseliny jsou rozpustné pouze, pokud je hodnota pH alkalická. Mají také větší molekulovou hmotnost než fulvokyselina, a jsou tmavší barvy. Nicméně všechny huminové kyseliny mají výborné chelátotvorné vlastnosti. Dobrou zprávou je, že F/HA jsou více než pouhé chelátory. Některé z jejich molekul mohou proniknout do rostliny, kde se pak vyznačují vlastnostmi hormonů. Tak F/HA nejen udržují živiny v roztoku (tj. zabraňují srážení), ale také zvyšují růst rostlin a potenciál květů. Špatnou zprávou je, že mnoho uhelných ložisek bohatých na F/HA je kontaminováno toxickými těžkými kovy. V půdě však F/HA a organické látky o vysoké molekulové hmotnosti mohou snížit koncentraci kovových iontů na netoxickou úroveň. V důsledku toho ve skutečnosti slouží F/HA v půdě jako protijed na toxicitu v rostlinách (Jones a Darrah, 1994).
Jednoduše řečeno, huminové kyseliny jsou spojeny s fyzikálními vlastnostmi půdy, a fulvokyselina, což je jemnější podmnožina huminových kyselin, je spojena úžeji s vlastními biochemickými reakcemi rostliny, které ovlivňují její metabolismus. —Konstantin Chakalov, PhD
V hydroponii může naopak přidání F/HA znečištěných toxickými těžkými kovy způsobit onemocnění jak rostliny, tak i lidí, kteří je konzumují. To je důvod, proč výrobci kvalitních živin je před jejich použitím vždy otestují.
Azomite® Azomit je komplexní ruda oxidu křemičitého, která se těží ve státě Utahu v USA (webové stránky společnosti Azomite Mineral Products, Inc., 2012). Ten je široce používán v zemědělství i jako přísada do produktů zdravé výživy. Azomit obsahuje přírodní, hotové cheláty s prechelátovými mikroživinami. Obsahuje také 70 stopových prvků - včetně prvků vzácných zemin, jako jsou lanthan, praseodym a cerium, které působí jako účinné přírodní prostředky podporující zahájení kvetení rostlin (He a Loh, 2000).
Bór a sacharidy Bór rostliny nutně potřebují pro úspěšné kvetení. Většina chelatačních činidel je však bezmocná, když se setká s touto živinou. Když je hodnota pH v optimální úrovni, existuje méně než 1/1000 bóru v růstovém médiu jako rozpustné ionty boritanu. Jsou přítomny hlavně jako kyselina boritá, která má silnou afinitu k sacharidům a některým minerálům. V důsledku toho je bór absorbován pěstebními substráty a vytažen z hnojiva, což má za následek nedostatek bóru a slabý nebo žádný květ. Naštěstí se bór silně váže s rozpustnými sacharidy a dodáváním sacharidů do živného roztoku se vytváří chelát boru a tím se bór udržuje ve vysoce dostupné formě (Thorp, 2011). Jednoduché sacharidy také poskytují pohotový zdroj potravy pro rostliny a prospěšné mikroby. (Přečtěte si naši výslednou zprávu o sacharidech, o jejich úloze, kterou hrají v květu, a jak nejlépe použít sacharidy v hydroponické zahradě na adrese http://www.advancednutrients.com/carbs/.) 6
Karadjov / ZÁCHRANNÉ ŘEŠENÍ CHELATACE
Syntetická chelatační činidla Syntetické chelátory jsou široce používány v zemědělství v důsledku jejich dostupnosti. Vyrábí se v důsledně kontrolovaných podmínkách a jsou testovány na toxické znečištění kovovými ionty. Vzhledem k tomu, tolik se o nich ví, je snadné vypočítat, kolik chelatace se vyžaduje ke stabilizování živného roztoku. EDTA (ethylendiamintetraoctová kyselina) je nejznámější syntetický chelátor. Silně se váže na mnoho kovových iontů, ale to je méně účinný pro vápník a hořčík. Tyto ionty jsou lépe chelatovány pomocí EGTA (ethylenglykoltetraoctová kyselina). Ještě silnější a univerzální chelátor je DTPA (diethylentriaminpentaoctová kyselina). Všechny jsou široce používány v hnojivech. Někteří pěstitelé považují syntetická chelatační činidla za nebezpečné látky. EDTA a podobná chelatační činidla jsou však používána zcela bezpečně po celá desetiletí v hnojivech a lidských léčebných procedurách (NCCAM, NIH, 2012). Syntetická chelatační činidla jsou také běžně používána pro boj s toxickou kontaminací v půdě (Grčman a kol., 2001).
Mýtus o toxicitě chelátorů a těžkých kovů Někdy můžete narazit na nespolehlivé informace o syntetických chelátorech. Neinformovaní autoři mohou uvádět, že syntetická chelatační činidla stimulují absorpci toxických kovů kořeny rostlin, zatímco přírodní chelatační činidla pomáhají rostlinám absorbovat prospěšné kovy. Závěr pak je, že použití syntetických chelatačních činidel (chelátorů) výrobci živin způsobuje otravu rostlin a lidí. Chemie dokazuje chybnost tohoto závěru Každý chelátor váže jiné kovové ionty různou silou. Tabulka 2 uvádí konstanty tvorby (stability) různých kovových iontů. Všimněte si, že zinek, mikroživiny, a kadmium, velmi toxický kov jak pro rostliny, tak i pro lidi, jsou EDTA chelatovány téměř stejně. Přírodní chelatační činidla fungují stejným způsobem. Zvyšují absorpci každého iontu kovu, k němuž se navážou. Jinými slovy, chelatační činidla, ať syntetická či přírodní, nerozlišují mezi dobrými a špatnými ionty těžkých kovů. Naštěstí jsou prospěšné stopové prvky v hnojivech mnohem hojnější než ionty toxických těžkých kovů, takže rostliny absorbují více stopových prvků než jedů. Důležité je mít na paměti, že chelatační činidla by měla být netoxická sama o sobě stejně jako nezatížená kontaminací toxickými kovy. Nákupem výrobků pouze výrobců kvalitních živin si můžete být jisti, že chelatační činidla, kterými vyživujete své plodiny, byla kontrolována a testována.
7
Karadjov / ZÁCHRANNÉ ŘEŠENÍ CHELATACE
Chelatace a pH Spolehlivé chelatace je také ovlivněna stabilní hodnotou pH, která zase pomáhá udržovat živiny k dispozici pro vaše rostliny. (Chcete-li se dozvědět více o úloze stabilně udržované optimální hodnoty pH v zajištění vstřebávání živin, přečtěte si závěrečnou zprávu na adrese: http://www.advancednutrients.com/breakthrough/.) Chelatační činidla skutečně sami působí jako stabilizátory pH. Je to proto, že v důsledku vazby s ionty uvolňují vodíkové iontů do živného roztoku. Toto působení pak zase pomáhá udržovat stabilní optimální hodnotu pH.
Kovový iont Kf
Konstanty tvorby log10
Fe3+
25.10
Hg2+
21.70
2+
Cu
18.80
2+
18.04
Pb
Zn
To znamená, že mnoho faktorů může ovlivnit pH, a pokud přes veškeré vaše snahy je pH pěstebního média mimo optimální hodnotu, bude chelatační činidla sloužit jako záchranná síť tak, že bude k dispozici více živin, než by bylo jinak, a to i při vysoké nebo nízké hodnotě pH.
2+
16.40
3+
16.30
Cd A1
2+
Fe
14.32
Ca2+
10.69
Mg2+
8.79
Na
1.66
K
0.80
+
Jak vám chelatační činidla slouží
16.50
2+
+
Tabulka 2.Konstanta tvorby (stability) různých kovových iontů prokazuje, že například zinek (Zn), jako výhodná mikroživina, a kadmium (Cd), toxický kov, jsou absorbovány stejně snadno.
Hlavním účelem chelátory v hnojivech je vybudovat silnou vyrovnávací zásobu. Dělají to tím, že stabilizují koncentrace iontů živin stejným způsobem jako stabilizátory pH udržují hodnotu pH v optimálním rozsahu. Přítomnost různých chelatačních činidel a jejich různé afinity k různým kovovým iontům pH zvyšuje kapacitu vyrovnávací zásoby živného roztoku. Zapamatujte si rozhodující slovo: rozmanitost. Mnoho různých chelatačních činidel spolupracuje lépe než jedno chelatotvorného činidla samo o sobě. Syntetické chelátory, jako je EDTA, DTPA, a EDDHA, a přírodní chelátory, jako jsou fulvokyseliny a huminové kyseliny, aminokyseliny, a azomit, pokud jsou v kombinaci, vytvářejí vynikající, flexibilní pH, čímž zajišťují zavádění širokého spektra kovových iontů. A k tomu všemu ještě poskytují zmíněnou bezpečnostní síť.
Předpisy mohou být zavádějící Mnoho zemí zakazuje používání více než jednoho syntetického chelatotvorného činidla v kapalných hnojivech. Proč? Toto pravidlo bylo zřejmě stanoveno, aby pro některé regulační orgány bylo snadnější kontrolovat hnojiva. Je jednodušší a levnější stanovit přítomnost jednoho chelatotvorného činidla v dávce hnojiva než měření koncentrace několika podobných chelátorů. Předpis nemá nic společného se
8
Karadjov / ZÁCHRANNÉ ŘEŠENÍ CHELATACE zdravím vašich rostlin. Ve skutečnosti, jak bylo uvedeno dříve, funguje kombinace různých chelátory nejlépe. Aby se zabránilo vzniku konfliktu s pravidlem jednoho chelátoru v některých zemí, výrobci živin přidávají různá chelatační činidla do různých výrobků. To je další důvod, proč výrobci vysoce kvalitních živin doporučují používat několik výrobků společně tak, aby se dosáhlo nejlepších výsledků.
Vyhledejte si živin, které nabízejí řadu chelatačních sloučenin tak, že živiny budou k dispozici v širokém rozmezí podmínek, včetně těch, které jsou nad nebo pod optimální úrovní.
V některých zemích nenajdete na etiketě některá chelatační činidla, a to i přesto, že jsou skutečně ve výrobku obsažena. Fulvokyselina je jedním z příkladů. Důvodem, proč nemůže být uvedena, jsou výrobní —Erik Biksa náklady. Neexistuje levný způsob rozlišování mezi huminovými kyselinami. Za účelem vyhnutí se problému zvlášť analyzovat huminové kyseliny s dlouhým řetězcem a fulvokyselinu kyselinu se na štítku uvádí pouze „huminové kyseliny“. Regulatorní orgány vás mají ochránit proti nepravdivým tvrzením, a často v tomto smyslu dělají dobrou práci. Ale někdy předpisy s cílem chránit vás ve skutečnosti vytváří zbytečné komplikace a náklady pro výrobců živin i pro pěstitele.
Společnost Advanced Nutrients používá chelatační vědu k vytvoření lepších produktů Za účelem poskytnutí vám bezproblémového způsob, jak řídit pH a dát vašim rostliny rozmanitou nabídku přírodních a syntetických chelátorů, které potřebují, vyvinua společnost Advanced Nutrients vyvinula základní živiny značky pH Perfect®. Tato průlom v oblasti živin dodává široké spektrum chelátorů, které spolupracují s dalšími stabilizátory pH a nárazníky při vytváření pěstebního prostředí bohatého na živiny se stabilní hodnotou pH. V chelatační činidla používaná v produktech pH Perfect Grow, Micro, Bloom; pH Perfect Sensi Grow a Bloom a pH Perfect obsahují syntetická chelatační činidla nejvyšší kvality dostupná doplněná přírodními chelátory, jako jsou huminových kyselin s dlouhými řetězci a fulvokyselina, a dále pak široké spektrum aminokyselin odvozených a zpracovaných z proteinů ošetřením enzymy. A co víc, základní živiny a doplňky společnosti Advanced Nutrients obsahují suroviny z geneticky nemodifikovaných zdrojů. Pokud se základní živiny pH Perfect používají společně s produktem Bigger Yields Flowering System® společnosti Advanced Nutrients, je výsledkem komplexní program živin s dobře navrženou a formulovanou chelatační bezpečnostní sítí. Program zvyšuje velikost kořenů a vstřebávání živin, chrání rostliny před škůdci a chorobami, urychluje tempo růstu a zvyšuje velikost a kvalitu sklizně.
9
Karadjov / ZÁCHRANNÉ ŘEŠENÍ CHELATACE *
*
*
Chcete-li se dozvědět více o vynikající chelataci v základních živinách značky pH Perfect, zavolejte technickou podporu společnosti Advanced Nutrients na telefonním čísle 1-800-640-9605 nebo navštivte http://www.advancednutrients.com/ph-perfect/. Poskytněte prosím tuto závěrečnou zprávu také svým přátelům, spolupracovníkům a členům své rodiny.
10
Karadjov / ZÁCHRANNÉ ŘEŠENÍ CHELATACE
Literatura Ashmead, H.D. et al., 1986. Foliar Feeding of Plants with Amino Acid Chelates. Park Ridge: Noyes Publications. Azomite Mineral Products, Inc. website, 2012. FAQ, (online) Available at:
[Accessed 26 June 2012]. Figueira A. et al., 2001. Identifying sugarcane expressed sequences associated with nutrient transporters and peptide metal chelators. Genetic Molecular Biology, 24 (1–4), pp. 200–20. Grčman, H. et al., 2001. EDTA enhanced heavy metal phytoextraction: metal accumulation, leaching and toxicity. Plant and Soil, 235 (1), pp. 105–14. He, Y. and Loh, C., 2000. Cerium and lanthanum promote floral initiation and reproductive growth of Arabidopsis thaliana. Plant Science, 159 (1), pp. 117–24. Jones, D.L. and Darrah, P.R., 1994. Role of root derived organic acids in the mobilization of nutrients from the rhizosphere. Plant and Soil, 166 (2), pp. 247–57. National Center for Complementary and Alternative Medicine (NCCAM), National Institutes of Health (NIH), 2012. Questions and answers: the NIH trial of EDTA chelation therapy for coronary artery disease. National Institutes of Health, (online) Available at: [Accessed 30 March 2012]. Mohamed, S. M., and Khalil, M. M., 1992. Effect of tryptophan and arginine on growth and flowering of some winter annuals. Egyptian Journal of Applied Sciences, 7 (10), pp. 82-93. Sussman, M.R., 1999. Pumping iron. Nature Biotechnology, 17 (3), pp. 230–231. Thorp, T.G. et al., 2011. Is boron transport to avocado flowers regulated by carbohydrate supply? VII World Avocado Congress, (online) Available at: [Accessed 30 March 2012]. Van der Zaal, B.J. et al., 1999. Overexpression of a novel Arabidopsis gene related to putative zinc-transporter genes from animals can lead to enhanced zinc resistance and accumulation, Plant Physiology, 119 (3), pp. 1047–55.
11
