SENIOR KLUB DUBŇANY T: Přestavení tématu výzkumu… Ester: (bezprostřední reakce) My uţ nic nekupujeme, protoţe my nikam nechodíme, my uţ to neuţijeme, jsme staří. Za tou výlohou jsou ve městě ty věci dost drahé, uţ se díváme, kdyţ to stojí, já nevím třeba 1500 třeba boty… ţe to je i pro nás zbytečné vydání. T: A přemýšlela jste takto, i kdyţ jste byla mladší, kdyţ jste třeba pracovala? Ester: No, to jsem si vyměňovala pořád náušnice za nové, abych byla ladná. Korálky, všechno. Teď? Proč bych to měla dělat? Uţ to mám v krabičce. Uţ ani prstýnky pořádně nenosím. Zuzana: Ale prosím tě, ty máš ještě manţela, ty si to ještě můţeš dovolit, ale my, co jsme vdovy, tak jen hledím na reklamy, kde je v obchodě co levného. T: Takţe ta změna nastala, kdyţ jste ovdověla? Zuzana: Je to tak, pokud je ten muţ, tak je to něco jiného. Kdo je sám, tak nemůţe hledět tam na halenku… My tu nemáme Kauflandy, my tu nemáme nic, tak platíme jednou tolik. Nesrozumitelné /hluk/ T: Nejezdíte nakupovat do velkých supermarketů? Zuzana: Ne, kdo by mě tam svezl. Auto nemám, děti jsou pryč … a kolik v té kabeli unesu? Kabele těţké nosit nemůţu, teď jenom pět kilo a čtyřicet korun projedu. Anna: Já si nemyslím, ţe ten Kaufland je o tolik levnější. Zuzana: To je, teď tam měli za 24 olej slunečnicový dobrý. Za tolik to normálně nekoupíš. Anna: Já se teda hlavně dívám, aby to byla kvalita. T: Podle čeho teda vybíráte? Anna: Pro mě teda kvalita. T: A kdybyste měly říct, kam putuje největší část příjmů? Boţena: No na doktory. Na zdravotnictví. Já mám hrozně moc léků. Anna: Tak kromě poplatků, inkasa, tak potom jídlo. Bez svetru můţu být, ale bez jídla ne. Zuzana: To já kaţdý den nevařím, kdyţ jsem sama. Kde bych na to taky brala. Navařím si na týden a zamrazím. Člověk se naučí.
T: A kdybyste měli obecně říct, jak se liší starší a mladší spotřebitel, pokud se liší? Kdyţ vezmete svoje děti třeba? Co třeba oni kupují a vy ne? Marie: V celém ţití. Oni hrozně rozhazují. Neumí šetřit. A děti jejich. Mě třeba rozčiluje, kdyţ rodiče jsou na tom finanční líp, tak značkové věci. V dnešní době ti mladí, i ty děcka ve třídě – jeden to vidí druhému. I kdyby na to neměli, musí to mít. A aţ nebudou mít takový plat? Tak co, kde na to vezmou? A vadí mě i v televizi ta nabídka těch půjček. Lidi zmanipulují strašně, hlavně ty mladé. Oni musí mít na vánoce tu půjčku, aby třeba nakoupili dětem. Snad kupuju to, na co mám. Pak se zadluţí a potom z toho blázní. T: Takţe tím chcete říct, ţe ti starší tolik nerozhazují, dokáţou si promyslet výdaje…? Marie: Přesně tak. Náš ţivot naučil, přemýšlet víc. My jsme navíc nevyrůstali v nějakém blahobytu. T: A kdybyste srovnali tu nabídku, která byla dřív a která je teď? Všichni souhlasně – je mnohem větší T: A je to dobře? Vyhovuje vám to tak? Zuzana: Je to dobře. Akorát na to mnoho lidí nemá. A důchodci úplně, je to tak? (vyzývá ostatní k souhlasu) Marie: Kdyţ jsme dva, tak je to dobré. Zaplať pánbůh. Já kdybych měla ţít z mého invalidního důchodu, tak nevyţiju. Ţijeme dohromady s dcerou, tak to je taky dobré, s těma mladýma. T: A kdyţ jdete na nákup, tak podle čeho se řídíte? Anna: Já podle výrobce, dívám se, jestli je český. Z Číny bych nic nevzala. Vezmu si brýle a hledám to. Zuzana: To já ty obaly nepřečtu (malé písmo). T: A kdyţ bych vám řekla, ţe se objevuje dost článků, kde se píše, ţe obchodníci na seniory zapomínají, ţe se jim nevěnují. Pociťujete to? Marie: To vůbec. Já chodím do výborného obchodu, tam se všem prodavačky věnují všem lidem. Celkově necítím, ţe by nějak to…. T: Takţe jste s tou nabídkou, informacemi co máte spokojení? Zuzana: No aţ moc (smích) pozn. Naráţí na přemíru nabídky, k dispozici je spousta věcí a jen omezený rozpočet. T: Co si myslíte o výrobcích, které mají přímo označení „pro seniory“ třeba mobil? Marie: My máme ten mobil, naše děti nám ho dali. On má větší tlačítka, i ty čísla jsou větší. Kdo špatně vidí, coţ skoro všichni, i mladí dneska (smích), je to dobré.
T: A ještě se vás zeptám na reklamu… Zuzana: No z té úplně blbnu (smích). To já úplně nenávidím tu reklamu. Boţena: Díváte se na nějaký pěkný film a tam furt reklama…. T: A proč si myslíte, ţe té reklamy je tolik? Zuzana: No, protoţe ta televize z toho má peníze. T: A myslíte si, ţe ta reklama funguje na lidi? Marie: My na to spíš nadáváme. T: Takţe se vám nestalo, ţe jste něco viděla v reklamě a podle toho si něco koupily? Anna: Já jo, kosmodisk. Uţ jsem ho i vrátila. T: A sledujete reklamu, teď to myslím z hlediska obsahu, ţe se vám něco zdálo hloupé, nebo jste něčemu nerozuměly? Ester: No jsou takové reklamy. Lidově „blbé“. Ale zase se říká, ţe i to blbé funguje. Ţe to je právě ono, to, co oni chtějí. T: A všimly jste si někdy toho, jak moc se starší lidi objevují v reklamě? Marie: Skoro vůbec se tam neobjevují Zuzana: Málo, velice málo. Boţena: Jenom na léky. Anna: A na plenky (smích). Zuzana: A na klouby. Ester: Nebo ty babky, jak tam vaří tu polévku. T: A co na to říkáte, ţe starší lidé nabízí pořád jen tyto produkty, které říkáte, pořád dokola? Marie: Já myslím, ţe to není dobré. T: Ţe třeba nevidíte v reklamě, ţe by se starší pán holil? Marie: No, to máte zrovna pravdu. T: Proč tam ti starší podle vás nejsou? Zuzana: Je to líbivější, kdyţ tam vidíš mladého chlapa.
Ester: Je to líbivější. Šikovný, mladý. Taky se ráda podívám. T: A myslíte si, ţe kdyby tam byl starší člověk, ţe by to třeba mladí nekupovali? Ester: To myslím, ţe je pravda. Ţe by je to odradilo. Ti mladí jsou na ty spotřebiče a tak. T: Ještě se zeptám, jak by podle vás měla vypadat pro seniory? Nebo ještě jinak – mělo by vůbec něco takového existovat? Zuzana: Záleţí na co, pro ty seniory. To je důleţité. Miroslava: Já sleduju tu Jílkovou (pořad na ČT Máte slovo) a to je hrozně zajímavé. Paní zaplatí inkaso a zbude jí tisíc korun. T: A řekla byste, ţe se to týká všech starších lidí, ţe mají tento problém? Miroslava: Převáţně všech bych řekla. Zuzana: Teď jsme byli na zájezdu za pár korun v Hradišti, v zahradách…za pár korun. A to se mně líbilo, na to bych udělala reklamu. Na takové akce. T: A ještě se zeptám, jedna věc je hodně spojovaná se seniorama, a to jsou ty předváděcí akce. Tak jestli jezdíte, nakupujete? Zuzana: Já jsem jezdívala hodně. Na výlety. Miroslava: Nás tam vţdycky jenom podvedou. Příběh – paní Anastázie povídá, jak navštívila předváděcí akci, kde jí nabízeli léky (v průběhu rozhovoru však vyjde najevo, ţe se jednalo o bylinné čaje, které mají mít zázračnou čistící schopnost) za 30 000Kč, přes tři hodiny jim nabízeli tento produkt, nakonec dostali slevu na 9 500Kč. Pět účastníků si to koupilo, včetně paní, která příběh povídala „tak nás oblbli, ţe jsme to koupili“. Pouţila uspořené peníze, které měla připravené pro vnuka na svatbu, doplňuje to slovy „můj manţel by mě zabil, kdyby zjistil, ţe jsem to koupila“. Doma paní zjistila, ţe čaje mají kontraindikaci s nějakými léky, proto volala prodejci, který ji ubezpečil, ţe to je v pořádku, ţe je můţe uţívat. „Celou noc jsem nespala“. Následně se zeptala i své lékařky, která ji zakázala čaje uţívat, protoţe by jí mohly ublíţit. „Moje dcera se se mnou za to nekamarádí a řekla mně, mami, věříš, ţe bych tě nejradši poslala do prdele“ (smích). Zboţí vráceno, prostřednictvím dcery. Anastázie: Já uţ jsem se viděla, jak budu běhat celá vyléčená. T: No a proč si myslíte, ţe se nechávají ti starší lidi tak oblbnout pořád dokola? Zuzana: Protoţe jim to uţ tak nemyslí. Taky jsem se nechala uţ kolikrát nachytat. Anna: Já jsem tak kávovar na ty kapsle koupila, za 7500Kč. Nakonec jsem ho vrátila, dcera mi nadávala. Dnes to stojí normálně v obchodě 1500Kč. Ale mně se to tak líbilo….
T: A necháváte se ovlivnit dětma, kdyţ jsme u toho? Zuzana: To ano, to určitě. Miroslava: Já jsem tak koupila nádobí za 30 000Kč. Přišel domů syn a ptám se ho, kolik bys řekl, ţe to stálo. Podíval se na to a říká, já nevím, tak 1000Kč? No tak jsem tam volala a vzali mně to teda zpátky. Ale ty nervy…. Miroslava: Nebo došel chlap, ţe nabízí slevu na elektřinu, zazvonil, jestli prý mám účet. Řekla jsem, ţe se musím podívat, v tom přišla do dveří moje sestra, co byla na návštěvě a uţ se klidil, ţe dojde za chvilku. Víckrát jsme ho neviděli… T: Ale tak víte, ţe je tady podomní prodej uţ zakázaný, ţe u vás nesmí nikdo zazvonit a nabízet vám … T: Stává se vám, ţe je nějaká reklama nebo nabídka, ţe byste tomu nerozuměli? Babička mně třeba říkala, ţe nerozumí nabídkám na novou ţehličku, pračku, ţe nechápe ty funkce, co to dělá…. Zuzana: To ano. Koupila jsem novou pračku a bála jsem se oprat. Zavolala jsem dceru, aby byla u toho. Tomu nevěřím. T: Takţe myslíte, ţe by to měli nějak zjednodušit, lépe vysvětlovat? Zuzana: Já mám dostat na vánoce nový mobil a uţ teď mám strach, jak ho budu ovládat. Zase mně děti budou muset napsat speciální sešit, tak jak mám na všechno. Marie: No a ty (ukazuje na respondentu Annu) se pochval, jak jsi byla na tom kurzu internetu, jak ti předávala diplom paní Klausová… T: To je výborné, takţe máte i doma počítač, internet? Anna: No jasně, to jsem se naučila. Náš malý má 7 roků a všechno ovládá, tak babička ne? To by byla ostuda. (smích) Marie: Já myslím, ţe to je dobrá věc. V dnešní době se bez toho neobejdete. Anna: Ale ty děti by to neměli přehánět, na ty hry, to není dobré. T: A míváte tady nějaký program, aktivity. Nebo se scházíte jen tak u kávy? Zuzana: To my jezdíme na výlety, na kolách i třeba, hlavně v létě …. Anna: No bowling chodíme …. Zuzana: Do lázní… do divadla. My jsme tady dost aktivní. T: Tak vám děkuju dámy… Rozhovor ukončen, v klubu začíná program….
SENIOR KLUB BRNO T: Já bych se vás na začátek zeptala, kdy se podle vás člověk stane starším konzumentemspotřebitelem, jestli někdo takový vůbec existuje? Lucie: Já si osobně myslím, ţe není rozdíl v tom, jak nakupuje starší a mladší. Já nakupuju to, co potřebuju. Nedívám se, co to stojí, Kdyţ to potřebuju, tak to koupím. Ostatní mě nezajímá. T: A vy? Valérie: U mě se to změnilo smrtí manţela. Protoţe on byl diabetik, čili jsem se hodně zaměřovala na masné výrobky a maso….teď mě honí mlsná (smích). Ale jinak nevím. T: A kdyţ byste to vzala obecně? Jestli si myslíte, ţe kdyţ je člověk ve vašem věku, tak jestli si vybírá jiné zboţí neţ třeba člověk, který pracuje? Ţofie: My si tady ten věk vůbec nepřipouštíme, to stáří. My si tak nepřipadáme. Normálně příští měsíc letím na dovolenou do Španělska. Pokud mám ještě moţnost, tak cestuju. Valérie: Máte na mysli to, ţe si starší člověk vybírá podle ceny a mladší podle …. T: Co myslíte? Valérie: Já nevím. Lucie: Já to mám tak, ţe prostě koupím to, co potřebuju koupit. Zbytečného nic. Valérie: No já taky. Ale kdyţ vidím jabka za 32Kč, tak je nekoupím. Lucie: No, to je samozřejmé. Proto jezdím do Lidlu, kde je to za poloviční cenu. Valérie: Já čekám, aţ je akce. Lucie: Smích. T: Ano, to vyšlo i z jednoho výzkumu, který dělala zemědělská univerzita, ţe aţ pro 60% seniorů je důleţitá cena…. Lucie: Ano, to hodně. Valérie: přitakává Ţofie: Ano. Lucie: Já třeba musím říct, ţe se mám dobře, líp neţ kdy jindy. Mám tři děti. Jsem dlouho sama….
Valérie: To já bych řekla, ţe se mám teď finančně hůř neţ jsem se měla. Měli jsme dva důchody, byli jsme prostě dva důchodci. Ten nájem a tu reţii se dal zaplatit líp ze dvou důchodů jak z jednoho. Já vám řeknu, ţe se teď za čtrnáct dní stěhuju kvůli tomu, ţe nemůţu zaplatit nájem. T: Takţe byste řekly, ţe ten věk není rozhodující? Lucie: Není. (ostatní přikyvují) T: A kdyţ vezmete jiné charakteristiky, třeba pohlaví. Většinou se o domácnost, nákupy starají ţeny…. Valérie: No tak já kdyţ jsem u sestry, tak švagr, my neţ vstaneme, tak uţ má nakoupeno. On si to dopředu píše, letáky, prolítne všechny obchody a nakupuje on. No ale u nás jsem nakupovala já. Ono je to individuální. T: A kdybyste měly říct, kam putuje největší část vašich příjmů? Lucie: Na jídlo, v našem věku uţ jen na jídlo. Oblečení to uţ moc ne. To uţ jen doplňujete, kdyţ vám něco dojde. Takţe hlavně na jídlo a pro děti. Valérie: Ano, na jídlo. Lucie: Mám čtyři vnoučata, jsem ráda, kdyţ jim můţu něco dát. T: Já jsem se právě dívala na statistiky ČSÚ a tam je struktura výdajů u českých seniorů…průměry….a právě ţe velkou poloţku tam tvořily dárky pro děti, příbuzné. Lucie: Je to tak. Valérie: Ale samozřejmě, ţe to je úměrné tomu příjmu. Lucie: Toho jídla. Musím všechno poplatit, ale něco mi kaţdý měsíc zůstane, kdyţ není nějaké nečekané vydání. T: A co podle vás nejvíc ovlivňuje výběr, kdyţ jdete na nákup? Kvalita, cena, reklama, letáky….? Lucie: Reklama teda u mě absolutně ne. T: K tomu se ještě dostaneme později (smích). Lucie: Já to, co potřebuju. Valérie: Ale já si třeba napíšu na papírek tři věci, přijdu do Tesca a tam akce jeden kus zadarmo, no nekupte to. (smích) Lucie: smích Valérie: Mně teda dost ovlivňuje cenová nabídka.
Lucie: Takové to chození po obchodech, to já neznám. Já nakoupím na jednom místě. T: Do kterých obchodů chodíte? Lucie: K Lidlovi, protoţe to mám nejblíţ. Valérie: Moje je Tesco a Kaufland. Ţofie: Lidl, InterSpar,Kaufland. Ony ani uţ nejsou ţádné menší prodejny dneska. Lucie: Ještě moţná Albert. Valérie: Ale Albert je draţší. T: Je důleţité, aby to bylo blízko. Lucie: Pro mě ano. Valérie: Já taky. Ţofie: přikyvuje Valérie: No a teďka nevím, kam budu chodit nakupovat, jak se přestěhuju. Tam jsou jenom Alberti. Lucie: Ti budou vozit nákup. Valérie: Ty, já nevím. Snad. Ţofie: To mě syn vozí mléka, vody… Valérie: No to naši nemají moc čas…. Lucie: To já mám někdy problém, abych to unesla. T: Já jsem studovala nějakou literaturu a pořád se tam opakuje jedna věc, tak bych se chtěla zeptat, co si o tom myslíte – ţe jsou senioři opomíjenou skupinou, ţe se jim obchodníci nevěnují, ţe je berou, ţe jsou chudí, ţe se moc nezajímají….co byste na to řekly? Lucie: To teda nevím, koupím si přece to, co potřebuju…..já si stěţuju jen, kdyţ mi něco omylem napíšou (myšleno namarkují) dvakrát, to se mně stalo asi dvakrát. Valérie: Já bydlím ve čtvrti a teď nebudu mluvit o obchodě, ale o tramvajích. To mě hrozně rozčiluje. Nastupuju na Konečného (náměstí) a tam máte jednu školu vedle druhé a já vám řeknu, ţe neţ já se vyhrabu po těch schodkách, tak všechny sedadla jsou obsazené. A kdyţ jedu napoledne, kolem té jedné druhé nemám šanci, abych si sedla. To mně dost vadí. Lucie: Já právě bývám úplně vzadu, abych se nemusela za ty mladý stydět, ţe mě nepustí …. Je mně trapně za ty mladý. Ale dneska mě teda pouštěla a já jsem nechtěla.
Valérie: Jindy mě pustí, ale v tu dobu, kdy jsou ti študáci, tak prostě…. Ţofie: To je pravda, podívají se …. A nebo dělají, ţe poslouchají hudbu, ţe tě nevidí…. T: A myslíte si, ţe by ti obchodníci, ti co vymýšlí ty obaly, balení, zboţí, které si můţete pak koupit, ţe by se měli těm seniorům nějak přizpůsobit? Například zvětšit písmo na obalu….Setkáváte se s nějakým problémem, co vám vadí? Lucie: To já obaly nečtu, protoţe na to nevidím. A vadí mi třeba i malé titulky v televizi. Tak kdyby ty titulky byly větší, já je jinak nepřečtu. To bych jim ráda dala nějak vědět. T: A jinak si nemyslíte, ţe by ti obchodníci na seniory zapomínali? Valérie: Ne. Lucie: Kaţdý má moţnost do té knihy tam něco napsat (kniha přání a stíţností). Jsem tam tehdy napsala, ţe proč nám prodávají takové rohlíky, špatný chleba. T: Já nevím, jestli jste to zachytily – ţe bude docházet ke stárnutí celé populace, bude narůstat počet osob nad 65 let a starších, tak myslíte si, ţe to nějak projeví ve společnosti? Co myslíte, ţe to přinese? Lucie: Já si myslím, ţe by kaţdý měl myslet na zadní kolečka, ale doufám, ţe to vláda nějak zařídí, aby to bylo … Valérie: Jestli to zařídí, jak letošní valorozaci, kdyţ nám s třesoucí rukou odhlasovali 174 koruny, přídavek do důchodu, to je otřesné. Plivnutí do tváře. Lucie: Tak to já nenaříkám, já nemám důvod proč. Já si beru to lepší, z toho horšího. Kaţdý to máme jinak. Valérie: No jo, ty platíš jen do fondu oprav, máš vlastní byt. Ale kdyţ ti nasolí 8000 nájemné, no tak …. Lucie: No, je to rozdíl. Já prostě nemám důvod si stěţovat. Já to tak nemám. T: Ještě je taková speciální kategorie – ţe jsou nějaké výrobky přímo označeny pro seniory, třeba mobil …. Myslíte si, ţe to je dobře, ţe to třeba ty lidi navede… Lucie: Já si myslím, ţe ten mobil je dobrý, ţe jsou tam větší písmena. Já ho mám, vnuk mi ho koupil, protoţe tomu rozumí víc neţ já. T: Ale ta samotná značka? Lucie: To ne, to nehraje roli. Jestli to vypadá líp nebo ne… Já jsem dokonce měla, mobil krásný, perleťový, co mi daly děti… ale řekla jsem, ţe ho nechci, jsem jim ho vrátila. Ale za dva roky, uţ jsem ho chtěla - jak jsem onemocněla a nemohla jsem chodit z postele k telefonu, kdyţ mi někdo volal. Od té doby ho mám.
T: Ono se někdy říká, ţe ta značka na tom výrobku, můţe lidi odradit, ţe se s tím nechtějí ukazovat… Lucie: Já myslím, ţe my uţ tak nepřemýšlíme… T: A teď se dostáváme k reklamě, ta je všude v dnešní době…tak mi řekněte, jestli sledujete reklamu… Ţofie: Stačím při ní usnout. (smích) Valérie: Já se jdu při reklamě napít. Lucie: Mě to nebaví. Valérie: Mě to rozčiluje. T: Tak není ale reklama jen televizní, je i tištěná…. Lucie: Pro mě by to nemuselo vůbec být. Ţofie: Zboţí se přece prodává samo. Lucie: Mě to teda nenaláká na něco, abych šla koupit. T: A proč si teda myslíte, ţe je té reklamy tolik? Lucie: Tak třeba to někomu vydělává peníze a třeba to někdo potřebuje vědět, ale já osobně ne. T: Takţe se vám nestane, ţe vidíte něco v reklamě, nebo vaši příbuzní vám řeknou „jé, mami, viděla jsem v reklamě…., koupila jsem si, zkus to taky…“ Lucie: To ne. Ba naopak. Já jim to rozmlouvám. Lucie: Nebo i ty nákupy přes internet, říkám, proč to nakupuješ, kdyţ to můţeš vybrat v obchodě. Ţofie: Je přece lepší, kdyţ to člověk vidí… T: A kdyţ bych se vás zeptala na obsah reklamy? Jestli si ho všímáte, jestli vás něco zaujalo? Lucie: Tak kdyţ jsem u té televize, tak to sleduju, ale nic si z toho neberu. T: S tím právě souvisí další moje otázka – jestli si všímáte, jak moc se v reklamě vyskytují starší lidé? Lucie: Teď, kdyţ to říkáte, tak si uvědomuju, ţe moc ne.
Valérie: Víte, co mě vadí, kdyţ je reklama na nějaké zkrášlující krémy a namaţou tam osmnáctiletou holku, jak je krásná. Já jsem si říkala, ţe já bych se tam měla přihlásit, ať namaţou mě. Ať ukáţou, jak to doopravdy zkrášluje. T: A proč si myslíte, ţe tam ukazují jen mladé a krásné lidi? Lucie: No, líp se na to dívá. Valérie: Aby měli obrat, tak to tak ukazují…To by neprodali ani jednu krabičku, dát tam mě (Smích). T: Ono právě vyšlo z jednoho výzkumu, kde se analyzovalo strašně moc reklam….tak vyšlo, ţe se tam senioři skoro vůbec neobjevují, a nebo kdyţ jo, tak nabízí přípravky na zubní protézy… Lucie: Ano, přípravky na klouby…. T: Myslíte, ţe to je dobře? Lucie: Ale tak někdo to třeba potřebuje, tu informaci. Si pak půjde na ty klouby něco koupit. T: Takţe nemyslíte, ţe to nutně souvisí se stářím? Co kdyby třeba ten přípravek na klouby nabízel padesátiletý, čtyřicetiletý? Lucie: Tak něco je tam zajímavé pro mladé, něco pro staré. My si třeba vybereme to Proenzi 3. Valérie: Kdyţ pak jdeš k ortopedovi a on ti řekne, já vám to napíšu, ale stojí to pět set. Tak řekneš děkuju, mně stačí tam to, jak se natírám uţ deset roků. Lucie: Tak my uţ přemýšlíme, jak ty peníze vydáme. T: Takţe by reklama neměla podle vás zákazníky strukturovat podle věku? Lucie: Ne, kaţdý si můţe vybrat o co má zájem, podívat se na to… T: Takţe nějaká speciální kategorie jako reklama pro seniory? Lucie: Ne, já myslím, ţe ne. Valérie: Podle mě ne. T: Dobře. Jste šikovné. Lucie: Jsme chytré, ţe? Smích T: To jste, velice. Smích. Ţofie: Já jsem se jednou ptala vnuka, proč mají v Intersparu tak ohromné velké nákupní koše? A on mě řekl, to je taktika, ţe to láká házet tam víc zboţí.
Lucie: Mně to spíš vadí. To tak velké tlačit…Ale vidím mladé rodiny, ţe to mívají plné, nákup za několik tisíc. Ţofie: Můj syn, kdyţ jede nakoupit, tak mají tři velké tašky, protoţe jsou dvě rodiny v jednom domě… Valérie: Tak dělají velký nákup na týden… Ţofie: I mně těţké věci přivezou… T: A kdyţ chodíte nakupovat, tak chodíte vícekrát za týden? Lucie: Já jdu tak maximálně dvakrát. Ţofie: Já taky jednou, maximálně dvakrát. Valérie: Já přes den, abych se prošla. Já chodím i v sobotu a neděli, a je mně líto těch prodavaček, ale říkám jim potřebuju se projít. A abych měla pevný cíl, tak jdu nakoupit. Lucie: To já se jdu projít, zastavím se v obchodě a říkám si, však nic nepotřebuju. A pak tam nechám dvě stovky. Ale já si koupím třeba cukr. Ten bude zdraţený, já s tím počítám. Tak mám deset kilo cukru. Protoţe ho budu potřebovat potom. Na ovoce. Takţe kdyţ mám malý nákup, tak si k tomu něco vezmu. T: A ještě se vás zeptám, četla jsem jednu práci, jedné studentky, a ta se věnovala tomu, jak hlavně starší lidé jezdí na ty předváděcí akce. Byly jste někdy? Lucie: O tom by vám mohly povídat tady dámy (smích) Jaroslava: Co potřebujete vědět, já vám to sdělím. T: Tak povídejte, já jsem tam nikdy nebyla… Jaroslava: Já někdy chodím. T: A nakupujete? Jaroslava: Nenakupuju. Vlastně nakoupila jsem jednou, ano. T: A proč tam jezdíte? Jaroslava: Pro ty dárky. A myslím, ţe jsem jedna z mnoha. T: Tak ono se to často bere jako volnočasová aktivita, ne? Lucie: Ano, kdyţ se někam jelo, tak jsem byla asi třikrát. Jaroslava: Já tam jedu hlavně proto, abych se někam dostala. Tam třeba je prohlídka zámku, zoo. A pak to stejně dopadlo tak, ţe tu akci schválně tak protahovali, ţe tam uţ pak bylo zavřeno. Takţe to uţ mě pak odradilo.
T: Tak vy jste všechny takové prozíravé, se nenecháte nachytat. Ţofie: Oni nejsou fér. Lucie: Kaţdý ať si to spočítá a rozhodne se, jestli to stojí za to. T: Tak děkuju. ROZHOVOR – PANÍ FRANTIŠKA T: Na začátek se tě zeptám, jak bys popsala člověka, který je starší konzument? Nebo kdy se jím stane? Františka: No tak, po té šedesátce uţ…Myslíš věkem jako? T: Třeba věk, nemusí to být, nebo kdyţ jde do důchodu, co myslíš? Františka: No, kdyţ jde do důchodu…moţná ale uţ po té padesátce, člověk hledí na tu korunu jinak. Nekupuje uţ tolik věcí, spoustu věcí uţ nepotřebuje, co jsme potřebovali za mlada. Uţ nemusíš mít nejlepší krém, šampon, stačí obyčejný. T: A proč potřebuješ jenom obyčejný? Františka: No já asi kvůli penězům. Vlastně určitě kvůli penězům, si koupím radši úplně levný, za 25 korun. (smích) T: A čím si teda myslíš, ţe se starší člověk řídí, kdyţ nakupuje? Františka: Podle zvyku, ale hlavně podle peněz. Určitě, já podle peněz. Obracím (výrobky), kde je cena. Akorát na to nevidím. A kdyţ je na tom pásku (cedulka na regálu), tak vůbec nevidím. Pak dojdu domů a zjistím, ţe jsem koupila něco drahého (smích). T: A myslíš, ţe je nějaké speciální zboţí, které by kupovali jenom starší? Františka: No, třeba v Inpostu (prodejna maso, uzeniny), tam je bedýnka zvlášť s levným zboţím…tam jezdí jenom starší lidi. Děda tam taky chodí…. T: A kupují to proto, ţe to je levné? Františka: No, jasně. Určitě. To je o polovinu levnější. Ale někomu to vadí, se bavíme s holkama (kamarádky stejné věkové kategorie). Ty by nikdy nekoupily kupované cukroví. Ţe to divné máslo je tam cítit. Mně se to teda nezdá, já koupím hotové. A oni to neuznávají, děvčata spoluţačky některé. Jim jde o kvalitu, ţe to máslo tam cítí, to laciné. T: Takţe myslíš, ţe jsou někteří, kterým by to vadilo, to zlevněné? Františka: Ano, úplně. Paní Lenerová, ta vţdycky říká, ţe by to nekoupila ani za nic. T: A kdybys měla říct – něco, co starší lidi vůbec nekupují?
Františka: Nějakou vepřovou panenku… T: A kdybys pominula potraviny? Františka: Já myslím, ţe nějaké ty přístroje do kuchyně. To uţ asi nekupují. Nejsou na to uţ zvyklí…. T: Tím myslíš, ţe se nezajímají o novinky, zlepšováky? Františka: Já myslím, ţe uţ ani ne… T: A ty sama? Františka: Já ne. Jeden mixer tam mám schovaný (pro vnoučata). T: A co ještě? Co třeba oblečení, boty… Františka: To jen laciné noční košile, dřív jsme mívali flanelky a kalhotky jenom nejlevnější (smích). T: A kdybys srovnala tu změnu, kdyţ děda třeba ještě chodil do práce… Františka: No to se změnilo, to jsem si mohla kupovat …. I v jídle…. T: A co jste teda dřív kupovali? Františka: Dřív jsme si koupili třeba kousek paštiky. Teď si koupím konzervu a udělám z ní guláš. Dřív jsem koupila maso. T: No a proč to teď tak děláte? Františka: Řekla bych, ţe nám to nevychází finančně. Vyjde to levnější ta konzerva. Dřív jsme si dělávali všechno moţné. T: A co jste dřív ještě kupovali? Františka: Chodívali jsme na zábavy různé, ven s děckama jsme chodívali….Ale mívali jsme různé přístroje. Drahé povlečení, tehdy bývalo drahé… T: A kdybys srovnala nabídku, co byla tehdy a teď? Františka: Tehdy nebývala taková. Kde to bylo to zboţí? Jsme stávali fronty v Tepu na povlečení, dostali jen deset, tak nic, šli jsme domů. Nebo na různé deky, to vůbec nebylo. Kde to bylo to zboţí a kde se teď vzalo? To mě vrtá hlavou. T: To je ten kapitalismus (smích), hodně se dováţí. Františka: Nebo i nábytek…
T: Tak to je ale dobře, ţe je taková moţnost si vybrat? Františka: No, mám. Ale jsme uţ tak blbě zvyklí asi. Františka: Nebo nábytek, tuto sedačku jsme koupili tehdy za 6 000. Děda vybral vţdycky nejlevnější. T: Takţe jste i dřív vybírali podle ceny? Františka: Ano. T: Tak ale vy jste mívali dost peněz…. Františka: Ale děda nechtěl nic kupovat… T: Tak zase máte asi velké úspory… Františka: To nevím, jestli jsou nějaké úspory. Máme v nějaké bance, ve spořitelně pak…. T: A na co spoříte? Františka: Já nevím (smích). To děda mě do toho nahnal, tam šest tisíc penzijního. Františka: Ale dřív jsem si víc nakupovala (posteskne si). Já nevím, proč, se teď nějak nemůţu vymotat. T: Tak musíš vědět proč. Jestli jsi dřív utrácela a teď nemáš za co? Nebo jak? Uţ tě to nebaví? Františka: Ne, nebaví. Já bych chtěla, ale mám strach, ţe mně to nevyjde. Asi tak. Bez něčeho bych se obešla… T: Tak kdyţ jdeš nakoupit, tak hledíš na cenu hlavně? Františka: Na cenu. Laciné. Ale někdy si koupím i něco draţšího. Děda třeba nadává, ţe kupuju kuřecí maso, ţe bych mohla koupit jenom…. Hledám, kde jsou laciné věci. T: A kdyţ je nějaká akce? Františka: No, já se dívám. Sice hledím na korunu, ale zase jak dostanu chuť na trubičky, tak si je koupím a sním je sama. 39 stojí a sním je, aţ je děda pryč (smích). T: Já jsem četla dost článků a tam se opakovalo to, ţe se ti obchodníci starším lidem nevěnují….ţe jsou to chudáci, neperspektivní, nemocní… Františka: No, naše holky v obchodě (místní samoobsluha) nabízí…mají pult, kde je z minulého dne prošlé zboţí, tak mě upozorní, nabízí nám levnější, Třeba jogurt, stál 9 a je za 4,50. I pomazánkové máslo, cokoliv. T: To jsi teď mluvila o ceně, ale ještě se zeptám na to, třeba jak ty výrobky vypadají – obal, jak to vypadá, jak je to napsané…
Františka: No, já jsem hrozně na krabičky. Ale nemůţu to přečíst, to je pravda. Hrozně se mně líbí ty sýry, jak jsou nakrájené v pěkné krabičce. Já jsem blázen na obaly. Dost na ně dám. T: Takţe se na to díváš spíš tak, ţe oni nerozlišují, tohle je pro starší….ţe to je jedno? Nebo jak by měl vypadat výrobek pro starého člověka? Františka: Třeba menší balení? Dřív se kupovalo normálně na kila, teď? Teď vezmeš tři jabka. I škvarky. Kupovali jsme kilo, teď 20 dkg. T: A proč kupuješ 20 dkg? Františka: Protoţe by to moc peněţ. Kilo by bylo 150 Kč. Mně stačí 20 dkg. T: A dřív co jsi dělala s kilem? Františka: No já nevím, asi ţe byly levnější, teď bych to nemohla koupit. Nebo jsme měli víc peněz? I ovoce na kusy….teď vezmeš tři papriky, dvě rajčata, jabka jsou drahé…. T: A ještě se tě zeptám, ţe jsou nějaké speciální výrobky, které mají nálepku pro seniory. Třeba mobil je takový. Je dobře, ţe to tam je napsané. Protoţe někteří zase říkají, ţe to tam není dobré psát, ţe se budou lidi stydět to pouţívat…. Františka: Já myslím, ţe to je dobře. Já bych se nestyděla. Já bych po tom hleděla hned. I po finanční stránce, proč bych si kupovala drahé, kdyţ to můţu mít, ţe to je pro seniory levnější. Je to levnější, ne? T: Tak vţdycky asi nemusí. Ale má to speciální vlastnosti. Františka: To je dobře, ty velké tlačítka, napovídá ti to T: Ještě se tě zeptám na názor na reklamu, jestli sleduješ? Františka: Ano, v televizi, i letáky. Sledujeme, přečteme, udělám si tam kolečko. T: A nakupujete podle toho? Františka: Něco ano, Floru, kdyţ je levnější. Bývá za 42, někdy je 35. Koření, kdyţ je levnější, vody…. T: A proč si myslíš, ţe reklama je? Františka: Poradí to, co je ve slevě. Nebo i kdyţ je to drahé, kdyţ si to někdo můţe koupit, ať si to koupí. T: A myslíš, ţe to funguje? Františka: Já myslím, ţe velice. Tady paní Dana (sousedka) mně říkala, noste mi ty letáky, já si zajedu pak nakoupit… My to teda hodně sledujeme, díváme se. T: A kdyţ sleduješ reklamy, třeba v televizi, rozumíš jim?
Františka: No, něco nepochopím. A dneska zrovna něco na podlahu ukazovali, na parkety, na plovoucí, tak mě napadlo, ţe bych to i koupila…Ale co se mně zdá na reklamě, ty pračky, to já bych nepochopila, ty myčky… T: Jako ţe nechápeš, co to umí? Františka: Ano, vůbec bych nevěděla. A včera bylo o pračkách a vůbec jsme to nepochopili s dědou. Ukazovali pračku na programy a nad tím cosi ještě. To byla asi sušička. To jsem nepochopila. Pro nás radši nějaké obyčejnější. T: Tak kdyby to uměli vysvětlit, ţe bys to pochopila….hlavně u té elektroniky, tam pořád nové funkce, cizí názvy… Františka: No to vůbec nevíme. Děda třeba ani tady tu věc neumí pustit (ukazuje na DVD přehrávač) T: Ještě se zeptám, jestli sis všimla, kdyţ v reklamách vystupují lidé, myslíš, ţe jsou tam i staří? Františka: No jsou, ale jenom na vloţky (smích) a na léky. T: Takţe jenom u produktů, které souvisí se stářím? Františka: Já myslím, ţe ano. Jsou tam vţdycky starší pán s paní na tu inkontinenci. Mohlo by být i víc těch starších si myslím. Třeba na ten Sarapis (doplněk stravy pro ţeny v klimakteriu), tam je mladá ţenská vyloţeně. Nebo chlapa ukazují na Prostenal a je tam mladý chlap, fešák. Starší by tam měl být. I kdyţ mají i mladí ty nemoci. T: Všimla sis někdy, ţe kdyţ je reklama na obyčejné věci, jako třeba pěna na holení, čaj, káva…. Františka: (skočí do řeči) ţe jsou tam samí mladí, ţe? T: Je to pravda. A víš co ještě – pro takových starších pevnějších lidí, třeba oblečení pro pevnější starší ţeny. Všechno je pro mladých. T: No ale je to zvláštní, starších lidí je čím dál víc a v reklamě nic. Proč si myslíš, ţe tam dávají hlavně ty mladé? Františka: Asi na starých nezáleţí. O starých nikdo nestojí. Nebo nevím. Moţná si myslí, ţe uţ takové věci nepotřebují. T: Tak to by pak souviselo s tím, ţe jsou ti starší pro obchodníky neatraktivní , jak jsem říkala… Františka: No, ale jezdí strašně moc těch babek na ty akce, pořád je vidím. T: Na ty předváděcí? Františka: No, jasně.
T: A nakupují tam? Františka: No jasně. Mají toho (zboţí) doma. T: A proč to kupují? Františka: Paní mně říkala, ţe jich tam zavřeli a zamkli, nemohli ani na záchod. Já jsem byla jednou, protoţe řekli, ţe nám dají kávu. A oni řekli, ţe jim to nevyšlo a zamkli a byli tak protivní. Jednomu pánovi se tak chtělo na záchod a nechtěli ho pustit ven. No ale jezdí tam pořád. T: A proč tam teda jezdí? Františka: Kvůli dárkům. Paní Mikulášková mně říkala, ţe toho má doma plné skříně. Oni jezdí pořád. T: To by ale znamenalo, ţe to není pravda, ţe jsou ti důchodci takoví chudáci, jak říkají… Františka: Právě oni vţdycky něco koupí. Jedna paní v televizi říkala, ţe toho má doma za sto tisíc. T: No a kde na to teda berou? Františka: Oni jsou posedlí úplně. Tam mají hodiny s andělíčkama, úplné kýče. T: Tak vlastně ty zájezdy taky fungují na principu reklamy, ţe ti dojde letáček… Františka: No jasně, dojde ti leták. Tam je salám, pro pány holicí strojky…a já nevím co ještě…krámy T: A to je naláká? Františka: No, to je naláká. Určitě. Dostaneš kávu a salám, krkovičku. Byli kdesi na zabíjačce, oběd. T: Jak by podle tebe měla vypadat reklama pro ty starší? Myslíš, ţe vybírají podle toho, ţe se tam jakoby uvidí? Františka: Já si myslím, ţe to je jedno. Staří hledí na cenu hlavně. T: Takţe se ti nestalo, ţe bys viděla reklamu… Františka: Já ne… T: Tak ale my (děti, vnoučata) ti poradíme….teď jsme ti koupili Ariel kapsle na praní…. Františka: No, to je bezva. T: Takţe se necháváš i ovlivnit od nás, ne?
Františka: Ano, to ano. Nebo teta Klárka (švagrová) mi řekne. Teď to mají za 89. Nechám se ovlivnit. Teta Boţka (sestra) mně prodala na desinfekci po kočkách a psech. Za 150. A teď jsem si tam zase něco objednala na umývání podlahy. Františka: (přinesla výrobek a ptá se) Co je tam napsané, to je strašné, jak je to malým psané. T: A je to tak, ţe kdyţ to nepřečteš v obchodě, tak to nekoupíš? Františka: No nekoupím. Ani bych nevěděla, co to je. A na některých to ani česky není vůbec. S lupou to nemůţeme ani přečíst, tak je to malým. I na lékách. Vůbec to nepřečtu. Ty cedulky dávají malinké. T: Děkuju, hodně jsi mi toho popovídala. ROZHOVOR – PAN PAVEL (pozn. komunikační partner trpí Parkinsonovou chorobou a má zhoršené mentální schopnosti – není schopný rychle reagovat, formulovat odpověď. U některých otázek bylo tedy potřeba ho více navádět (nabízet mu varianty odpovědí). T: Na začátek se tě zeptám, jestli si myslíš, ţe nějak liší ve spotřebitelském chování starší člověk a mladý? Pavel: Podle mě liší. T: A v čem? Pavel: (dlouho přemýšlí) T: V čem se liší? Co nakupuje, jak vybírá…. Pavel: No, teď jsi řekla všechny ty faktory, které tam jsou. T: A nejvíc v čem bys řekl? Srovnej to podle sebe, co jsi kupoval, kdyţ jsi byl mladší a co kupuješ teď….jak se to změnilo? Pavel: Třeba podle příjmu peněz, jestli na to máš. Pak ta náročnost mladého člověka od starého. T: A myslíš si, ţe kdyţ starý člověk do obchodu, tak kupuje třeba potraviny…tak podle čeho vybírá? Pavel: Někdy na co je zvyklý, někdy hledí na atraktivnost… T: Jako kvalita? Pavel: Kvalita je součástí atraktivnosti. Já jsem ale myslel, ţe nikdy to nejedl a chce to vyzkoušet… T: Ano, to souvisí i s tím, jak je ta nabídka širší, neţ bývala, ţe? Pavel: No to samozřejmě. Dříve to nebylo.
T: A je to dobře? Pavel: No, dobré je to. Pokud člověk má dostatek peněz, tak na to má jiný náhled, neţ kdyţ tolik peněz nemá. I otázka náročnosti – někdo v kvalitě, někdo chce vyzkoušet, co třeba nejedl (u jídla). Většinou se to týká toho jídla. T: A myslíš, ţe i starší lidi kupují vybavení domácnosti? Elektronika…. Pavel: No, to ano. Jedna z těch náročností je v nakupování spotřebičů, v našem případě třeba. T: A řekl bys, ţe jsi náročný v tomto? Pavel: Já myslím, ţe svým způsobem ano. Mít padesát tisíc vraţených v nádobí…. T: Takţe myslíš, ţe i starší lidi umí zainventovat větší částku do něčeho? Pavel: To ano. A třeba mikrovlnka, to je úplně základní v dnešní době. Dřív to nebývalo. T: A jak ses dozvěděl, ţe by to bylo dobré? Pavel: Chodili jsme třeba na ty akce, tam to řekli, co a jak….Tam jim uvěříš, necháš se ovlivnit. Je to i klamná reklama, v mnoha případech se člověk doběhne. T: A kdy se ta spotřeba teda mění? Nebo jede člověk pořád v těch zajetých kolejích celou dobu? Pavel: Někdy ano, někdy ne. Tam jak byla ta reklama….tam rozhoduje kolik kdo má peněz, protoţe kdyţ nebudu mít peníze, tak si řeknu, ţe to nemá ţádnou cenu pro mě. A tím to končí. A kdyţ ty peníze má, tak začne uvaţovat. Jestli ano koupit, jestli ne. Jestli těm slibům člověk uvěří, jestli na to dá. T: Takţe bys řekl, sledujete doma reklamu? Pavel: No, ano. T: A i tak, ţe tam něco vidíš a řekneš si, to by mohlo být dobré… Pavel: Ano. Co se týče jídla třeba…. T: A proč si myslíš, ţe je tolik reklamy všude? Pavel: Reklama slouţí k tomu, aby nám nabízela věci a ten, kdo tu reklamu provádí nebo pro někoho, tak má snahu o zisk. Směřuje to vlastně jen k jedné věci, a to je k zisku. To je nejhlavnější. T: A myslíš, ţe to funguje? Ţe to má efekt? Pavel: Mají to vyzkoušené a jdou za svým cílem. Mám za to, ţe nejhlavnější je zisk.
T: A kdyţ se díváš na reklamu v televizi, nebo v časopisech, novinách…. Všímáš si, jaké postavy tam vystupují? Mladí, staří? Pavel: Kaţdá reklama nabízí něco jiného. Jsou reklamy, kde mladí vystupují, a potom, kde vystupují staří. Těm starým můţou nabízet levnější věci, neţ mladým. T: A kdybys to vzal jaké produkty ti staří nabízí? Pavel: Všechno moţné. T: Takţe bys neřekl, ţe ti staří nabízí jen věci, které souvisí se stářím? Pavel: To, ne. I ti starší se mezi sebou jako jednotlivci liší. Můţou mít názory jako mladí. Mladí jsou náročnější a kupují třeba draţší nebo moderní věci a jsou staří, kteří toto taky nakupují. Ale není jich tolik. T: Takţe si nemyslíš, ţe by mělo existovat něco speciálního jako reklama pro seniory? Nebo jak by měla vypadat? Pavel: Já bych to věkově vůbec nebral. Mladí i staří se můţou na stejné věci shodnout, aniţ by bylo řečeno, toto je pro mladé, toto pro staré. T: Takţe to není tak, ţe já bych uviděla v reklamě, ţe by se mě ta věc i zalíbila…ale nabízel by to starý člověk…tak bych si řekla, aha, tak to není pro mě…ţe bych to pak nechtěla koupit… Pavel: Jako existují produkty pro mladé a pro staré. Jsou výrobky, které jsou jenom pro mladé a nehodí se pro staré. Třeba u oblečení – třeba ve střihu. Nebude mít starý člověk střih šatů jak mladý, tam v rozbitých kalhotách. V tom starého člověka neuvidíš. To mě mrzí, ţe ti mladí takto chodí. U nás se dřív hledělo, roztrhaný jsi nemohl chodit, zalátaný ano. T: A kromě toho oblečení ještě teda? Pavel: No tak třeba ty účesy, mladý to můţe mít, starý by vypadal blbě. Pavel: Právě podle toho, jak je člověk náročný, tak pak vzniká to, co kupuje, ta poptávka. Kdyţ člověk nebude tak náročný, tak nebude … T: A myslíš, ţe ti nároční jsou i mezi staršíma pořád? Pavel: No jsou, i staří jsou. T: A myslíš, ţe je dobře, ţe jsou některé věci v obchodě označené „pro seniory“? Třeba jak jste dostali ten telefon? Pavel: Je to dobré… T: Jakoţe to upozorní? Pavel: Ano.
T: A kdyţ jdeš do obchodu, stalo se ti někdy, ţe ses naštval? Pavel: No klamná reklama mě vytáčí. T: Jakoţe to nefungovalo tak, jak říkali? Pavel: No, to je jedna věc, ţe to tak nefungovalo a jedna věc je i to, ţe tam je něco napsané a ty víš, ţe to pravda není. A nabízí to. V dnešní době, to je hlavně ve velkých obchodech a marketech, tam rozhoduje to, ţe čím větší obchod, tím větší klamná reklama. V malých se to bere poctivě, ţivnostník nedovolí něco udělat…aby to nebylo pravé třeba. T: Tak těch malých obchodů dnes ubývá… Pavel: Ubývá, to je tlak. Oni vytláčí ty malé. Ti velcí, kdyţ to sleví, tak na tom mají větší zisk… T: Tak ti velcí si můţou dovolit jít na mnohem niţší cenu… T: Myslíš, ţe i ti starší lidi se naučili jezdit do těch velkých supermarketů? Nebo chodí spíš do těch malých samoobsluh? Jak to vidíš kolem sebe? Pavel: Velké obchody, které jsou a nabízí, tak nejsou na vesnicích. Čím je větší město, tam je to náročnější (myslí tím větší moţnosti). Na vesnici se nic nezměnilo, tady ţádný větší obchod není. T: A myslíš, ţe jak bude stárnout ta populace, ţe bude přibývat starších lidí, myslíš, ţe to nějak ovlivní spotřebitelský trh? Ţe ti obchodníci se tomu budou nějak přizpůsobovat? Pavel: Moc dělá nabídka atraktivnosti, v reklamě. Kdyţ je to, tak lidi na to reagují. T: V Brně si třeba stěţovali, ţe nepřečtou ty etikety…ţe neví, co kupují… Pavel: Jedna kapitola je reklama - léky (myšleno příbalový leták). To je nejhorší, co můţe být. Mladý člověk není tak nemocný, tolik léků nepotřebuje, tak se s tím tak nesetká, ale starý člověk, který nemocný je a ty léky potřebuje a nemůţe to přečíst. Hlavně, ţe hned na první stránce – přečtěte si důkladně celý leták. Kdyby ho chtěl člověk přečíst, jeţišmarja, tak musí mít zvětšovací sklo, lupy a já nevím co. Ukončení rozhovoru – komunikační partner musel odejít.
