Popište nám nejprve, co to vlastně je handbike? Handbike je speciální tříkolka, se dvěmi koly vzadu a jedním vepředu, kterou pohání těžce zdravotně postižený člověk jen rukama. Na handbiku zdravotně postižený cyklista polosedípololeží, a má k dispozici stejné převody jako na běžném kole. Handbike je nádherným prostředkem vozíčkáře k seberealizaci jak v závodní cyklistice, tak i v cestovatelských projektech, nebo jen v rekreačním pohybu na silnici nebo v přírodě a horách s rodinou. Handbike byl donedávna jen tříkolkou silniční, ale před několika roky se již začal vyrábět i MTB handbike, pro použití v terénu a cestování po horských cestičkách. Vozíčkář sedí na handbiku třeba jen 7-15 cm nad asfaltem, proto jsou handbiky vybaveny jednou nebo i dvěmi vlajkami a bezpečnostními pomůckami (třeba signální pásky, blikačky nebo i reflexní vesty). Proč jste se zrovna rozhodli pro tuto trasu? Inspirovali jste se někde? Tak myšlenku jsme „okoukali“ od zdravých-chodících, tzv. alternativních cyklistů, kteří jezdí na lehokolech. A takovou partu, ještě k tomu mezinárodní, se podařilo sestavit známému cestovateli na lehokolem Honzovi Gallovi (www.galla.cz) v roce 2007. Trasa od nejsevernějšího bodu Evropy z Nordkappu do nejjižnějšího bodu Evropy na Gibraltaru je mezi cyklisty velmi známá a ježděná. Proto jsme chtěli být první vozíčkáři na světě a první čeští vozíčkáři, kteří tuto trasu projedou celou bez přerušení. Což by bylo asi 6500km. Ovšem při samotné přípravě a plánování expedice jsme zjistili, že tuto trasu nejsme schopni uskutečnit během jednoho měsíce. Což byla maximální doba, kdy jsme byli schopni zajistit doprovody z řad dobrovolníků pro nás vozíčkáře. Nakonec se původní trasa zkrátila na polovinu, handbikeři si vybrali druhou polovinu Evropy, chtěli jet za sluníčkem na jih do Gibraltaru. A proto se zvolila trasa Brémy-Gibraltar, dlouhá 2900km (nakonec se najelo 3200km), která se musela ujet za 24 dní. Z toho ovšem bylo plánováno cestovat autem na místo startu celý 1 den a z místa cíle, Gibraltaru skoro 3 dny. Tým handbikerů byl zmenšen na počet 5 vozíčkářů, a tým doprovodného týmu na počet 11 lidí, ovšem ten byl rozdělen na dvě skupiny. Pět lidí doprovodu se nakonec vyměnilo ve francouzském Toulouse za dalších „čerstvých“ pět lidiček. Tak celá expedice vždy obsahovala celkem 11 lidí ve dvou mikrobusech s přívěsnými vozíky. Je běžné, že handbikeři podnikají takto náročné expedice? Osobně jsem začal účast v ultramaratonech organizovat už v roce 1999, kdy jsme se s kamarádem Radimem Lančou účastnili 24hodinového závodu cyklistických dvojic „Okolo Lichnova“. Byli jsme historicky první češi na takovémto závodě. Tehdy jsme tento závod jeli na
obyčejných invalidních vozících opatřených tzv.hollybikem. Bylo to jedno kolo s „pedály“, poháněné rukama opatřené základními převodníky skládající se 2 ozubenými koly nahoře a 7 ozubenými kolečky dole. Tedy 14 rychlostmi. Tehdy jsme ujeli 128,5km. Tohoto závodu jsme se účastnili každoročně až do r. 2007, kdy byly organizace závodu přerušena až do letošního roku. Když jsme pak zorganizovali v roce 2006 objezd Vysokých Tater v rámci mezinárodního prestižního cyklistického závodu Okolo Vysokých Tater, tak v té době měl za sebou již přejezd z Brna do Říma (za papežem) brněnský handbiker Dušan Petřvaldský. Takže si myslím, že historii takových podobných expedic můžeme datovat na počátek nového tisíciletí. Z počátku se objevovaly jen expedice, kde byl hlavní osobou jen jeden handbiker např. Petřvaldský – přejezd ČR a SR, Wolf – do Paříže, Říma a Norska, Krupa – objezd ČR tzv. na těžko, výprava ZTP osob z MS Kraje po Podunajské stezce. Musím podotknout, že můj objezd ČR, na těžko, v r. 2012 podporovala taktéž Vaše společnost. Zde asi byla započata budoucí tradiční podpora handbikerů firmou Expres Menu . V roce 2013 jako by se pytel s expedicemi handbikerů roztrhl. Vedle naší expedice do Gibraltaru se vydali dva handbikeři i na průjezd Islandem a taky parta vozíčkářů s handbiky cestovala přes část Rakouska. Zároveň vzrostly výlety a výpravy jednotlivých handbikerů, o kterých se dozvídáme jen díky kamarádů na vozíku. Je prostě vidět, že rekreační jízda na handbiku zažívá boom a konečně si vozíčkáři-zejména s rodinami uvědomili, že tak mohou zbourat další bariéru svého sedícího života. Takto náročnou expedici, jakou byla naše štafetová jízda 3200 dlouhá z Brém do Gibraltaru, zatím nikdo z čechů nezorganizoval. Byla originální co do velikosti finančních nákladů, počtu účastníků- aktivních handbikerů.
Jak probíhala vaše příprava? Vzhledem k tomu, že se účastníci expedice skládali ze sobě vzdálených měst Ostrava, FrýdekMístek, Olomouc, Kopřivnice a Brno, tak se nám nepodařilo nikdy se setkat na cyklistickém tréninku. Také všichni z nás pracují nebo minimálně studují na vysokých školách, proto volný čas společný pro všechny, nebylo možné naplánovat. A proto se každý připravoval individuálně. Čtyři z handbikerů měli najeto přes 1000km. Zdálo by se, že to není dostatečná vzdálenost pro tak náročnou akci. Ale tím, že jaro v tomto roce skoro neexistovalo, mohli jsme být s tréninkem spokojeni.
Co jste si všechno brali s sebou? Tím, že jsme neměli financí nazbyt, počítali jsme s tím, že budeme spát „pod širákem“ nebo ve stanech. Takže jsme byli vybaveni veškerým vybavením ke kempování. Samozřejmě i vybavení na vaření společně se stravou, kterou jsme si buď nakoupili v Česku nebo získali sponzorsky. Mimo jiné i od společnosti Expres Menu. S produkty této firmy jsem měl skvělé zkušenosti z minulého roku, kdy mě kompletně vybavila při sólovém objezdu České republiky. Proto jsem opět tuto stravu doporučil vedení organizace expedice a majitelé společnosti nám skvěle vyšli vstříc – zachránili nás, neboť některé vybavení se shánělo na poslední chvíli. Naštěstí nám celý měsíc, při pobytech v kempech, nespadla ani kapka deště. Takže jsme spali celý Červenec pod širým nebem. Museli jsme být zejména vybaveni náhradními díly na handbiky, aby mohli odjet všichni kluci týmu svůj díl denních kilometrů. Samozřejmě jsme si museli zajistit nepromokavé cyklistické oblečení, a náhradní oblečení. Věděli jsme, že kempy v západní Evropě jsou často vybaveny pračkami, takže jsme měli třeba i prací prášek. Samozřejmě, že jako správní moraváci musela být ve výbavě i slivovice a spoustu piva. Pivo je u sportovců skvělý dodavatel vypocených kalorií a slivovička skvělým lékem proti případným žaludečním problémům z vody, kterou jsme brali v kempech. Pro komunikaci jsme měli sebou chytré telefony, ale i Ipad i minibook, pomocí kterých jsme chtěli posílat fotky a zprávy na Facebook a médiím. Ovšem byli jsme velmi nepříjemně překvapeni, jak málo byly kempy vybaveny připojením internetem pomocí wifi. Proto naše první zprávy o cestě jsme posílali smskami šéfce expedice, která dojela až s druhou části doprovodného týmu, a ta je pak umístila na Facebook. Během jízdy jste se střídali. Měli jste dostatek času na regeneraci? Ano, celá expedice byla plánována jako štafetová jízda všech 5 zúčastněných handbikerů. Chtěli jsme denně ujet 150-250km při vystřídání všech handbikerů. V prvních dnech štafetové jízdy jsme hledali nejlepší a nejrychlejší systém střídání handbikerů. Nedařilo se nám však plnit časový i kilometrový plán a proto jsme brzy propadali beznaději, že se nám dojet do cíle nepodaří. Dlouhé hodiny jsme trávili v expedičních autech, do kempů jsme se vraceli velmi pozdě v noci, a pak zase ve velmi brzo ráno vstávali. Proto se spánek všech členů výpravy smrsknul na 4-5 hodin denně. Což bylo při tak obrovském sportovním i psychickém zatížení velmi málo, a ihned se to projevilo druhou noc. Tehdy jsme se v celém týmu trochu pohádali a nálada byla velmi napjatá. Ale i když byste čekali, že bude další dny jen špatně, tak hádka vyčistila ovzduší a nakonec jsme byli skvělý tým velmi
komunikativních 11 lidiček, které organizačně nádherně vedli Katka Marečková zodpovědná za každodenní servis v kempech a hospodaření s financemi a Ondra Ješina, který měl na svých bedrech trasování a plánování ujetí každodenních cyklistických kilometrů. Za prvních 14 dní výpravy se celá skupina tak parádně stmelila, že budoucí plány do dalších let již organizujeme s přispěním některých členů této skupiny a s myšlenkou, že chceme příští rok uskutečnit expedici opět společně spolu. Trasu dlouhou 3200km jsme ujeli za 19 dní. Za tuto dobu jsme my vozíčkáři měli jen 2 dny volna. Při tzv. pracovních dnech, kdy jsme jezdili, jsme vstávali v 4-5.00 hod. a vraceli se do kempu asi kolem 19 hodiny nejpozději. Měli jste čas i na prohlídku míst, kudy jste projížděli? I když jsme původně plánovali návštěvu francouzského Toulouse, španělských měst Granada či Barcelony, neměli jsme však na zábavu vůbec čas. Potřebovali bychom tak ještě týden času navíc. I koupání ve Středozemním moři jsme museli omezit jen na 2 hodiny, přitom bylo v plánu zůstat a relaxovat na pláži minimálně 1 celý den. Navíc jsme byli po dojetí do cíle na Gibraltaru strašně unaveni. Všem jako by sundali ze zad obrovský a těžký batoh a my jen unaveně odpadli. Sejmuli z nás tu tíhu odpovědnosti dojet do vysněného cíle. Proto jsme návštěvu kulturních a zejména historických památek museli omezit jen na města a místa, která jsme přímo projížděli na trase. Projeli jste hned několik evropských zemí. Která se vám líbila nejvíce? Projeli jsme malou částí Německa, kousíčkem Nizozemí, Belgií, Francií a samozřejmě Španělskem. Ovšem i územím Velké Británie, neboť málo lidí vědí, že Gibraltar je výsostným územím tohoto ostrovního státu na jihu Španělska. Víte, připadali jsme si jako u nás doma v Česku. Vždy na severu např. Francie a Španělska jsme potkali velmi nepříjemné lidi – kteří navíc pracovali v kempech. V Belgii mají nádherné kopce a Ardenské pohoří, ale hrozné cesty, navíc velmi málo bezbariérových kempů. Z Belgie jsme si odváželi velmi špatné zkušenosti. V Německu jsme hodně bloudili. Připadalo mi, že tam mají těch orientačních tabulek až přehršle. Asi učiněný ráj je pro cyklisty Nizozemí, což vidíte i v počtu obyčejných cyklistů na jejich stezkách, kterými je Holandsko prošpikováno. Ve Francii narazíte na cyklostezky jen ve vyhlášených turistických oblastech, nebo až na jihu Francie. Ale zase je všude velmi hodně cest 2. a 3. třídy, příjemných bez velkého provozu. Francie byla asi nejkrásnější co do počtu historických měst a památek, které jsme viděli a projížděli. Od střední Francie jsme potkávali
velmi příjemné lidičky a vždy, když jsme se blížili k jihu těchto velmocí (Francie a Španělsko), přibývalo pozdravů od projíždějících řidičů. Španělsko má úplně nejlepší cesty z celé Evropy. Je neskutečné, jak je tam nádherný asfalt, i když jsou tam letní teploty (o kterých se nám nezdá), tak nikde nepotkáte rozteklý asfalt- jak to známe u nás v ČR. Do Španělska se ještě minimálně jednou určitě vrátíme, je to nádherná země, i když střed Španělska nám připadal velmi vybydleně a opuštěně. Sever a Jih je neskutečně nádherný a španělé svým životním stylem by nám mohli být vzorem. Ke každé expedici patří i krizové dny. Co jste dělali proto, abyste je překonali? Krizové dny jsme měli ihned druhý večer, tam jsme se někteří pohádali, ale tím se situace uklidnila, vyčistilo se ovzduší napětí a my začali opravdu racionálně uvažovat. Stejně se domnívám, že celá hádka byla způsobena naší únavou z cesty na start cyklistické části expedice v Dangastu. Naštěstí jsme měli v týmu super „kouče“ Ondru Ješinu, který má velmi velké zkušenosti ze své průvodcovské profese,kterou si jako učitel na VŠ v letních prázdninách přivydělává, takže vše ukočíroval a navíc pak byl hlavní vedoucí silou pro cyklistickou část expedice. Máte nějaký nezapomenutelný zážitek z cesty? Dovezli jsme si hodně skvělých, lidských, kulturních, humorných ale i nepříjemných zážitků. Začnu asi těmi horšími. Velmi špatný pocit jsme měli, v jednom velmi levném belgickém kempu. Svou kvalitou a sestavou ubytovaných lidí byl v přímé úměře ceně ubytování. Tento špatný pocit byl pak druhý den z rána umocněn, když přímo vedle našeho ležení v obytném přívěsu zemřel přes noc člověk. Parádním zážitkem pro nás všechny byla ohleduplnost řidičů po celé evropské trase. A pak chování lidí, kteří k nám byli většinou velmi přívětiví a třeba někteří majitelé kempů nám vycházeli vstříc. Bylo často poznat, že si cení aktivních zdravotně postižených lidiček. Překvapilo nás, že i v západní Evropě nejsou handbiky příliš známé, což jsme viděli na tvářích lidiček, které jsme míjeli. Na všechny udělaly dojem Pyreneje a stáda ovcí, kterými tam ošetřují louky v chráněném území… Pro mne osobně bylo velkým zážitkem perfektní vybavení některých kempů ve Francii a Španělsku. A pak neskutečně horké dny ve Španělsku, na které nejsme přivyklí, ale kde bych mohl žít, neboť teplo velmi miluji. Jedna Češka žijící 17 let na jihu Španělska nám řekla, že teplota 48 °C v poledních hodinách představují ve Španělsku chladné léto. Za normálního stavu je v letních měsících kolem jižního pobřeží o 10 °C více!
Máte už plány na další rok? Prozradíte nám, co bude vašim cílem? Plány už samozřejmě máme. Tajné ale i veřejné. Pro rok 2014 můžu prozradit, že absolvujeme s celým týmem handbikerů propagační expedici, opět štafetu Okolo Slovenska, na podporu vzniku
nových
dobrovolných
sběrných
míst
pro
organizaci
Kola
pro
Afriku
(www.kolaproafriku.cz ). Pak bychom rádi projeli Šumavu, to bude jízda, při které pojedeme všichni najednou a vše si povezeme sebou. Bude se jednat asi o týdenní akci. A do toho určitě podnikneme nějaké víkendové víkendy. V r. 2014 se opět zúčastníme ultramaratonu – 24hodinové jízdy dvojic okolo Lichnova. Příští rok pokládáme jako „odpočinkový“, ale hlavním cílem bude rok 2015, ve kterém chceme uskutečnit opět velmi náročný podnik, v této chvíli velmi Tajný, a který bude mít opět charitativní podtext. Bude opět minimálně měsíční a pojedeme na handbicích daleko za oceánem. Zcela určitě bychom opět rádi oslovili a využili skvělé stravy od Expres Menu. Na závěr bych rád poděkoval všem dobrovolníkům, členům doprovodného týmu Jarce Stanovské, Katce Marečkové, Petře Ištukové, Ondrovi Ješinovi, Lucii Ješinové, Radce Bartoňové, Renátě Staňkové, Sašovi Gebauerovi, Vojtovi Zuchnickému, Honzovi Staňkovi a Kamile Dolbové, bez kterých by vozíčkáři Luděk Benada, Michal Šmíd, Matěj Kužílek, Mirek Večeřa a Radek Krupa jezdili jen „kolem komína“. Děkuji všem sponzorům této expedice, EXPRES MENU zvláště!!!
