Nesmíme prohrát válku o svobodu strana 4 5

ListyO6-2009 28.9.2009 19:22 Stránka 1

Informační bulletin Občanské demokratické strany

Nesmíme prohrát válku o svobodu Efektivita kampaně se potvrdila str. 6–7

6 / 2009

strana 4–5

Zapomenutá válka o (pouhou) čest str. 18–21

ListyO6-2009 28.9.2009 19:22 Stránka 2

OBJEKTIVEM

Vyhrocené peripetie české politické scény Schválení tzv. Janotova balíčku s výsledkem schodku 162,8 mld. je kompromisem, který ODS akceptuje, ale se „skřípěním zubů“. Naštěstí neprošly některé zcela ekonomicky zkázonosné požadavky ČSSD. Celkově lze celou situaci pojímat dvěma způsoby podle přísloví: Optimista tvrdí o poloprázdné láhvi, že naštěstí je napůl plná, pesimisté řeknou, škoda, je už skoro prázdná. V tomto duchu můžeme říci, že úsporné mechanismy byly, bohužel, potlačeny na minimum, protože na straně škrtů mnohé návrhy ODS neprošly. Na druhé straně se podařilo zabránit těm požadavkům ČSSD, které byly zjevně čirým populismem včetně vyššího zdanění lidí s měsíčními příjmy nad 145 tis. Kč. ODS rozhodně udělala vše pro to, aby důsledky současné krize dopadly na občany a jejich budoucnost co nejméně. V každém případě stojí za to připomenout si události, jichž jsme byli v poslední době svědky, což nabízíme v následující „fotoreminiscenci“. 24. března 2009 – Sněmovna vyslovila nedůvěru vládě premiéra Topolánka, a to „jednotnými hlasy“ ČSSD a komunistů, podpořili je i čtyři poslanci z koaličního tábora (J. Schwippel, V. Tlustý a bývalé členky Strany zelených O. Zubová a V. Jakubková). Zjevné fatální dopady svého postupu jak na vnitropolitickou scénu, tak z mezinárodního hlediska – zejména vzhledem k tehdejšímu českému předsednictví EU – sociální demokraté zarytě popírají. 13. května 2009 – Poslanecká sněmovna schválila jednorázový ústavní zákon o svém předčasném rozpuštění a o mimořádných volbách, které se měly konat do poloviny října. Návrh podpořilo 172 ze 189 přítomných poslanců. Poté ho schválil i Senát a následně prezident vypsal termín předčasných voleb. 7. června 2009 – Sněmovna vyslovila důvěru přechodné vládě Jana Fischera, která měla spravovat zemi do podzimních předčasných voleb. Důvěru vyslovilo dočasnému kabinetu 156 ze 194 přítomných poslanců. Málokoho by tehdy napadlo, že tato vláda bez přímého politického mandátu od voličů by nakonec měla připravovat rozpočet. 10. září 2009 – Ústavní soud po dramatickém jednání zrušil ústavní zákon o zkrácení volebního období Sněmovny, a tím padl i plánovaný říjnový termín předčasných voleb. 11. září 2009 – Sněmovna schválila ústavní novelu o svém rozpuštění. To otevřelo cestu k vypsání předčasných voleb v listopadovém termínu, který otevřeně preferovala i ČSSD.

2

15. září 2009 – Sociální demokracie šokovala většinu představitelů ostatních parlamentních stran oznámením, že její poslanci návrh na rozpuštění Poslanecké sněmovny nepodpoří. Současně prezentovala svá ultimáta pro podporu rozpočtu.

ListyO6-2009 28.9.2009 19:23 Stránka 3

OBSAH

Z obsahu

Milí čtenáři,

Debatujme, ale buďme konkrétní Přemysl Sobotka Předseda Senátu varuje před nebezpečím postupů ČSSD v čele s J. Paroubkem, které jsou mimo jiné živnou půdou pro narůstající populismus. strana 5

Efektivita kampaně ODS se potvrdila Ačkoli se volby odkládají, shrnuli jsme efektivitu kampaně ODS. Na toto téma nám poskytl rozhovor šéf mediální sekce Martin Kupka, celkové zhodnocení prezentuje Ivan Langer. strana 6–7

Dlouhodobá prosperita je odrazem rozpočtové kázně Martin Kocourek Aktuální situace jasně prokazují, že České republice chybí dlouhodobá strategie a zásady zdravého rozpočtového hospodaření. Proto ODS předložila návrh ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti. strana 8–9

Zapomenutá válka o (pouhou) čest Jindřich Marek Naše pravidelná exkurze do historie nás tentokrát přivádí k minulosti Podkarpatské Rusi. Rusíni i Češi tu v bojích začátkem 2. světové války prokázali obdivuhodnou statečnost a obětavost.

strana 18–21

Dobříš zápolí s vedením kraje Návštěva u dobříšského starosty a jednoho z místních podnikatelů potvrdila, že současné vedení Středočeského kraje v čele s Davidem Rathem to obcím nikterak neulehčuje. strana 18–19

Jiří Liška: Práce veterináře byla i školou psychologie Místopředseda Senátu nás přivítal ve svém domku v Jičíně, který téměř celý postavil „vlastníma rukama“. Spolu se svou temperamentní manželkou Zuzanou nám vyprávěl o peripetiích svých životních osudů. strana 22–23

Tomáš Baťa mladší – světová legenda Tento zlínský rodák a patriot proslul mezinárodním úspěchem, vlastenectvím i důrazem na etické principy podnikání. V letošním září by oslavil 95 let od svého narození. strana 27

Podzim ve znamení moderního designu Markéta Ševčíková V rámci kulturního dění doporučujeme říjnové výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu nebo Veletržním paláci. strana 30–31

informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel: 234 707 160, 161, 164 E-mail: [email protected], http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Luděk Krušinský, Ingrid Valentinová Foto v čísle: Luděk Krušinský a archiv ODS Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 25. 9. 2009 Inzerci přijímá: E-mail: [email protected], tel./fax: +420 222 518 804

komu se na světě poštěstí rozběhnout předvolební kampaň nanečisto? Znovu jsme světu dokázali, že máme opravdu vyvinutý smysl pro absurditu. Ale dost legrace. Ono jde totiž o velmi vážnou věc. Nejprve vyhlásit, potom odsunout a nakonec úplně zrušit předčasné volby je především špatná hra s občany. Volby mají patřit mezi vůbec nejvýznamnější události, jimiž se naplňuje demokracie. Jednou za čas mohou lidé svým hlasem vyjádřit, kam by měl podle nich směrovat jejich stát. Nikdo nemá takovou událost zlehčovat. Že tak učiní předseda nejsilnější levicové strany svým totálním názorovým obratem, je smutná věc. Nezbývá než doufat, že to lidé do těch příštích pravděpodobně řádných voleb nezapomenou. Pro tu tolikrát oranžově omílanou jistotu jim to ale musíme připomínat. O to je větším překvapením, že některá média místo jednoznačného pojmenování viníka a rozboru jeho motivací a důvodů, píší o dvou stejně nenáviděných rivalech. Jakoby oba byli stejní. To ale naštěstí opravdu nejsou. Právě poslední vývoj událostí to jasně prokázal. Zatímco na jedné straně byla jen destrukce a bezbřehá zahleděnost do sebe, ODS se snažila od prvního počátku hledat dobré schůdné řešení. A to i přesto, že jsme mohli jen zpovzdálí křičet, ať se s tím popere ten, kdo to sám způsobil a neměl přitom žádný scénář pro další dny a týdny. Negativní dopady pádu vlády pociťujeme v různých podobách skoro každý den. Po Paroubkově názorovém přemetu jsme zastavili kampaň a zaměřili se na schválení rozpočtu v podobě, která by zemi v době krize nepoškodila. Debatovat po tom všem o dalších předčasných volbách by veřejnost od politiky a politiků zase jen odradilo. Předvolební kampaň nastartovala. Nestačila se pořádně ukázat a musela skončit. Přesto přinesla celou řadu novinek, které stojí zato představit. Třeba už jen pro další inspiraci. Doufáme, že ji na dalších následujících stranách opravdu najdete… Martin Kupka

3

ListyO6-2009 28.9.2009 19:23 Stránka 4

SLOVO PŘEDSEDY

Nesmíme prohrát válku o svobodu Mirek Topolánek

J

4

sme v situaci týmu, jemuž na poslední chvíli odmítl nastoupit soupeř. Všechna ta nahromaděná energie, příprava a touha po vítězství tak nemají svůj přirozený ventil. To by mohlo vést k frustraci, deziluzi, chuti se na vše, lidově řečeno, vykašlat. Dvojnásob to platí pro fanoušky – voliče. Právě kvůli nim to ale teď nesmíme zabalit. Musíme zatnout zuby a jet dál. Čeká nás velký úkol. Naše země je ve schizofrenní situaci, kdy nefunguje Sněmovna, vláda nemá mandát a přitom volby jsou daleko. Dolní komora parlamentu naprosto ztratila svou funkci. Je dnes parlamentem nedohody, parlamentem neodpovědnosti, parlamentem, ve kterém Paroubkova většina ČSSD, KSČM a odpadlíků řeší jen své vlastní problémy a komplexy, ne problémy občanů. Stále sklízíme trpkou úrodu z 24. března. Dne, kdy Paroubek i díky Vlastimilu Tlustému a Schwippelovi svrhl vládu, ale odmítl sám převzít odpovědnost. A odmítá ji převzít i nadále, když zabránil

předčasným volbám, s komunisty cupuje vládní rozpočtový balíček, ale přitom tvrdí, že ta má vládnout nadále. Jen proto, aby kryla jeho škodlivé návrhy, které upekl s komunisty. Jako předseda ODS jsem se odmítl toho trapného divadla dále účastnit. Má to za prvé symbolický význam. Dáváme tím najevo, že ODS není jako ČSSD. Že jsme stranou která drží dohody a plní sliby voličům. Má to také význam osobní. Paroubkův politický styl je založen nejen na neodpovědnosti, populismu a demagogii. Ale také na zneužívání estébáckých metod, neustálém intrikování a kompromitaci soupeře. Přičemž veškerá palba se soustředí logicky na mě, coby lídra a nejviditelnější osobu, která symbolizuje politiku ODS. Dlouho jsem se nebránil a věnoval se svojí práci. Situace však zašla tak daleko, že už prostě musím očistit své jméno a ukázat, že všechny causy jsou falešné a rozpoutané s nasazením nezákonných postupů. Je třeba „paroubkovskou ČSSD“ zastavit, protože ona se nezastaví před ničím. Mé rozhodnutí má samozřejmé také význam praktický. V této chvíli budu daleko užitečnější mimo parlament. Je evidentní, že do voleb se bude Sněmovna coby zákonodárný sbor před občany více a více kompromitovat. Že poroste nechuť občanů k politice jako takové. Zejména k politice obou velkých stran, protože ty v jejich očích ponesou největší díl odpovědnosti za neschopnost dohody. Bude třeba vrátit občanům důvěru v politiku. Bude je třeba přesvědčit, že to nejsme my, kdo neustále torpéduje politický systém a blokuje jeho normální fungování. Nebo si snad někdo myslí, že s Paroubkem, Sobotkou, Rathem... je možná jakákoli slušná dohoda, kterou by dodrželi? Bude také potřeba vyřešit problémy, které se nahromadily v ODS. Budeme muset připravit změny stanov a vypořádat se s černými dušemi. Musíme už také myslet na kongres, který nás nasměruje k příštím volbám. A já už dostatečně včas před tímto kongresem dám ke všeobecné diskusi zásadní programový dokument, který nám řekne, jak dál. Jak dál v samotné ODS, jak dál

v domácí politice i jak dál v zahraniční politice. Chci mít dostatek času a volné ruce, abych se mohl věnovat práci na tomto dokumentu. Chci na kongresu získat jasný konkrétní a silný mandát. Českou politiku čekají zásadní změny, takto totiž nelze pokračovat dál. Občané už to vědí nebo přinejmenším tuší a my si toho musíme být velice dobře vědomi. ODS bude buď lídrem těchto změn, nebo jejich obětí. Třetí možnost není. Moje rozhodnutí odejít ze Sněmovny, věnovat se práci s vámi i s občany a očistit své jméno coby předsedy jedné ze dvou velkých stran samozřejmě nic nemění na tom, že ODS musí dělat vše pro to, aby brzdila a bránila nástupu extrémní levice. Ta se skrytě, aniž by vládla, snaží skrze Sněmovnu provést revanš za volební porážku v roce 2006, zničit naše reformy, aby si koupila hlasy. Tím zásadně ohrožuje budoucnost a prosperitu občanů v této zemi. Otázka je, jakou pozici vůči tomuto parlamentu zaujme úřednický kabinet. Pokud bude Fischerova vláda dále postupovat nestranně a v zásadě odpovědně, budeme její kroky podporovat, i když s nimi zcela nesouhlasíme a bereme je jako krvavý kompromis. Pokud se spojí se socialisticko komunistickou většinou a v zájmu svého přežití v příštích měsících obětuje svou ústavní odpovědnost vůči občanům, nezbude nám, než přejít do tvrdé opozice. Neustaneme v boji, budeme bránit, co jsme vytvořili, budeme brzdit zadlužování, jak jen to bude možné. A budeme to také náležitě vysvětlovat lidem, aby bylo jasné, že ODS nemá vinu na tom, co se zde děje, a že nadále zůstává jedinou nadějí, jedinou reálnou silou, která může bránit svobodu občanů, budoucnost našich dětí, a která má řešení problémů lidí, nikoli jen prázdné sliby. Momentálně prohráváme bitvu. Ale musíme veškeré úsilí směřovat k tomu, abychom příští rok na jaře neprohráli velkou válku o svobodu. Přeji vám všem pevné nervy, odhodlání a víru a udělám maximum pro to, abyste vy a všichni svobodymilovní lidé v této zemi měli důvod věřit v příští vítězství.

ListyO6-2009 28.9.2009 19:24 Stránka 5

NÁŠ POSTOJ

Debatujme, ale buďme konkrétní! Přemysl Sobotka Politika současného vedení ČSSD, především za dobu od svržení vlády v době českého předsednictví EU až po Paroubkův kotrmelec s volbami, udělala z naší země největšího šaška na evropském jevišti! Tato ostuda by proto neměla být nikomu z nás lhostejná! Jsem sice zarytým příznivcem demokracie, k jejímž základům patří svobodná diskuze, ale nyní jsme se již ocitli v tak kocourkovském prostředí, že cesta z něj může vést jen přes jasné a zřetelné nazývání věcí pravými jmény!

Zhoubný nádor nedůvěry Debata o tom, zda za naši současnou krizi může Ústavní soud, poslanci, politické strany či autoři Ústavy je zbytečně zavádějící. Jakákoliv snaha o korektnost, odbornost a vyváženost těchto debat, televizních reportáží či novinových komentářů také nevnáší řadovému občanovi do problému jasno a spíše v něm vyvolává rostoucí znechucení ze současných poměrů u nás, kterým však bohužel prorůstá jako zhoubný nádor nedůvěra k demokracii jako k systému řešení věcí veřejných. Zde potom vzniká živná půda pro činnost populistů a politických extrémistů všeho druhu.

Paroubkova posedlost touhou po vládě Já nikdy nemívám problémy s novináři a nepatřím k halasným kritikům jejich práce. Ale v těchto dnech mne opravdu zlobí, že paušálně používají u označení viníka naší poslední krize termín politici, když jim musí být jasné, že tam patří jen jedno jediné jméno – Jiří Paroubek! Tento člověk je tak bezmezně posedlý touhou po vládě nad touto zemí, že je ochoten udělat pro to cokoliv – od cynicky demagogické rétoriky, neustále měnících se názorů, nedodržování dohodnutých úmluv, zjevného využívání komunistů ve svůj prospěch až po rozvrácení naší ekonomiky. Proto bychom, kdyby existovali, museli brát vážně i jeho výhrůžky, že by byl schopen kolaborovat i s Marťany. Jeho hlavní pracovní metodou je oživování třídní nenávisti mezi občany, což je v době globální finanční a ekonomické krize krajně nezodpovědné a nebezpečné. Proto si nyní musí všichni občané bez ohledu na svoji sociální situaci a politické názory pečlivě spočítat, jaké velké ztráty – a věřte, že budou obrovské – jim politika Jiřího Paroubka do budoucna přes všechny jeho sladké sliby přinese. Zatím nás chce vést k úpadku země

tzv. maďarskou cestou, ale je zcela reálné, že by snadno dokázal přivést zemi k bankrotu, k jakému svého času došlo v Argentině. Při jeho povaze a destrukčním talentu je schopen nám časem zavést klidně poměry na úrovni některé z afrických zemí.

Snaha snížit význam Senátu Za takové situace si s ještě větší intenzitou uvědomuji význam současného českého Senátu jako horní parlamentní komory. Jeho systematická a uvážlivá práce i jeho složení jsou na jedné straně významnou zárukou naší demokracie, ale paradoxně také jedním z „viníků“ současné ústavní krize a odložení voleb, které by nám s rozpočtovým provizóriem přinesly další vážné hospodářské a finanční potíže. Důvodem, proč pan Paroubek „po zralém uvážení“ zabránil rozpuštění Sněmovny a předčasným volbám, je totiž také to, že by na určitý čas výrazně stoupl význam Senátu, což by již občané přes jeho letité bagatelizování a tradiční mediální nezájem o jeho práci nemohli přehlédnout. A to je pro mne pádným důkazem potřeby bikamerálního parlamentního systému. autor je předseda Senátu PČR

5

ListyO6-2009 28.9.2009 19:24 Stránka 6

OHLÉDNUTÍ ZA VOLEBNÍ KAMPANÍ

Efektivita kampaně ODS se potvrdila včetně frekventovaně navštěvovaného facebooku. Tato forma komunikace si získala veřejnost již před volbami do Evropského parlamentu, nyní potvrzuje své přednosti. „Povzbudilo nás, že webové stránky ODS byly podle zjištění nezávislých analytiků v uplynulém období nejnavštěvovanější ze všech politických stran. Konkrétní číslo je 35 % lidí, kteří se o ‚weby‘ politických stran zajímali. Když uvážíme, kolik politických stran kandiduje a jak – leckdy velmi agresivně a za každou cenu – se snaží získat pozornost voličů, tak je oněch 35 % velmi příznivé číslo,“ komentuje Martin Kupka tento aspekt kampaně.

Oživující zapojení regionů Nezanedbatelným pokrokem se stala užší spolupráce s regiony a jejich průběžná prezentace jak na webových stránkách ODS, tak co se týče vzájemné komunikace a podpory. Jak zdůrazňuje Martin Kupka, je zřejmé, že v lidech z jednotlivých oblastí má ODS obrovský potenciál, o který je možno se opřít. A na druhé straně i jim pomůže, když se mohou spolehnout na podporu vedení ODS a vzájemnou provázanost.

Nástroj, jak oslovovat nerozhodnuté voliče

Ačkoli se vzhledem k dramatickým a nečekaným událostem volby odkládají na příští rok, stojí za to si shrnout hlavní prvky naší kampaně a jejich efektivitu. Z toho vyplyne, na čem budeme stavět před řádným termínem na jaře. Na toto téma jsme hovořili s šéfem mediální sekce Martinem Kupkou a získali shrnující vyjádření Ivana Langera.

6

„Více než kdykoli v minulosti jsme vycházeli z analýz jednotlivých cílových skupin a postupně nacházeli vhodný způsob, jak je oslovit, sledovali jsme do-

pad každého kroku na vybrané skupiny obyvatel. Ačkoli ještě nejsou k dispozici statistické závěry, je zřejmé, že jsme zvolili správnou strategii,“ shrnuje dosavadní – dnes již „pseudopředvolební“ dění Martin Kupka.

Důraz na internetovou komunikaci s voliči Moderní doba si žádá moderní komunikační prostředky – tedy zejména internet. Pro mladé lidi včetně „prvovoličů“ je to prokazatelně nejlepší forma oslovení. V tomto ohledu ODS jednoznačně ovládla „pole působení“

„Vycházeli jsme z odborných analýz. Z nich plyne, že velká část Čechů včetně nerozhodnutých voličů čte bulvár. Proto jsme inzerovali v nejprodávanějších tiskovinách texty, které odpovídají zájmům zmíněné cílové skupiny,“ popisuje Martin Kupka další z nástrojů kampaně. Jak blíže vysvětluje, styl těchto tiskových stránek a „novin“ byl zvolen tak, aby atraktivní formou přibližoval program ODS a zároveň poukazoval na populistické sliby a neférové jednání některých soupeřů. Efektivita těchto tiskovin byla podtržena tím, že mediální sekce ODS pečlivě vybrala styl pojetí tak, aby co nejvíce odpovídal podobě daného média.

Novinek bylo víc… Úspěšnou novinkou se stala speciální kampaň v lifestylových časopisech pro ženy. „Prostřednictvím inzerátů jsme představovali ‚Velkolepé ženy‘, jejich osudy

ListyO6-2009 28.9.2009 19:24 Stránka 7

a názory na společnost. Velkou pozitivní odezvu měly také pravidelné ranní SMS našim členům a příznivcům, v nichž jsme posílali vybrané citáty. Vesměs povzbudily jak nás, tak ty, kterým byly určeny,“ dodává šéf mediální sekce ODS. Za zmínku stojí také spot Filipa Renče s atraktivním názvem „Paroubek na Mars“, který běží v rámci reklam v kinech. Kampaň odkazuje na známý Paroubkův výrok, že by schvaloval zákony klidně i s Marťany. Pro svoji moc zjevně udělá cokoli.

Billboardy máme umírněné a zároveň přesvědčivé „Použili jsme fotky reálných lidí, kteří naši kampaň podpořili z vlastního přesvědčení a ztotožňují se s našimi představami o budoucnosti země. Možná to zní nadneseně, ale myslím, že ačkoli to není pro každého patrné na první pohled, dodává to na ‚opravdovosti‘ a podpoře obyvatel, kteří sdílejí naše myšlenky,“ popisuje outdoorovou část kampaně Martin Kupka.

Přínos Modrého týmu Úspěch Modrého týmu si bezesporu zaslouží zápis do novodobé historie české politické scény. Žádná jiná strana totiž nedokázala s takovou spontánností oslovit mladé lidi, kterým bytostně záleží na výsledku voleb z hle-

diska konzervativního pohledu na svět a směřování celé země.

Plánované vlny kampaně zmařila ČSSD jen dočasně Ať už budou volby kdykoli, ODS má připravený styl, jak svůj program prezentovat zcela srozumitelně a vyzdvihnout své priority a hodnoty, které dlouhodobě hájí i v obtížných podmínkách. I když ČSSD se svými spojenci konání podzimních voleb „zbojkotovala“, nic to nemění na tom, že ODS bude nadá-

le a obzvláště v nadcházející kampani vyzdvihovat hodnoty osobní svobody, reálné ekonomické prosperity, orientace na Severoatlantickou alianci, důstojnost postavení v rámci EU… „Tyto body jsou a budou součástí naší komunikace s veřejností. Sociální demokraté sice zabránili předčasným volbám, ale to nic nemění na našem potenciálu, jak o poznání věrohodněji oslovovat voliče,“ uzavírá náš rozhovor Martin Kupka. –red–

Ivan Langer: Budeme pokračovat a navazovat na to, co se vůči voličům osvědčilo jako správná cesta „Ocitli jsme se v situaci, kterou jsme nijak nezavinili. Viník je zcela jasný a prokázal svoji destruktivitu, neodpovědnost. Můžeme ale zhodnotit, jak jsme kampaň vedli, co se osvědčilo, v čem je třeba pokračovat a co by mělo být součástí kampaně před volbami příští rok,“ komentuje současnou situaci šéf volební kampaně Ivan Langer. Podle jeho slov si ODS ověřila schopnost vést multimediální komunikaci směrem k voličům a zaměřovat se na konkrétní cílové skupiny. „Tentokrát naše kampaň zahrnovala řadu novinek, které mají jednoznačně pozitivní odezvu. Ačkoli je třeba trocha nadsázky a humoru, nejpodstatnější je celkové východisko: Kromě cílené komunikace s jednotlivými skupinami voličů je to spolupráce s regiony, která by měla pokračovat bez ohledu na termín voleb,“ říká Ivan Langer. Největší důraz klade na samotný program ODS. „Jsem přesvědčen, že naše nabídka pro občany této země má nezpochybnitelnou a ‚kvalifikovanou‘ hodnotu. Pokud by se konaly volby v dohodnutém termínu již teď, tak jsme měli přichystanou další ‚vlnu‘ kampaně, kde jsme chtěli pokračovat v jeho představování co nejsrozumitelnější formou. Ale jsme schopni totéž občanům prezentovat průběžně i před nadcházejícími volbami,“ uzavírá záměry do budoucna Ivan Langer.

7

ListyO6-2009 28.9.2009 19:24 Stránka 8

EKONOMIKA, FINANCE

Dlouhodobá prosperita je odrazem rozpočtové kázně a odpovědnosti Martin Kocourek

K

8

oncem srpna 2009 představila ODS veřejnosti návrh ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti. Je též nutné podotknout, že zmíněný návrh byl prezentován ještě před oficiálním představením volebního programu ODS pro volby do Poslanecké sněmovny, a není proto přímou součástí tohoto volebního programu. Je tomu tak proto, neboť ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti má ambici být zákonem nadčasovým, který zcela nově do naší rozpočtové legislativy zavádí zásady, kritéria a mechanizmy zohledňující a vynucující si rozpočtovou kázeň a odpovědnost. Nejen současné rozpočtové problémy, ale i historie českých veřejných financí totiž jasně prokazují, že České republice chybí jasně formulovaná dlouhodobá strategie a zásady zdravého rozpočtového hospodaření. Je určitě neoddiskutovatelné, že zdravé veřejné finance jsou vždy základem dlouhodobé prosperity, která má následně pozitivní vliv na každého z nás. Jakkoliv člověk občas žasne, co vše je v naší Ústavě popsáno, obsaženo

a chráněno, o povinnosti usilovat o zdravé veřejné finance v ní není ani slovo. Proto je ODS přesvědčena, že naše země nástroj typu „finanční ústavy“ velmi potřebuje, a proto přichází s ústavní iniciativou pro oblast veřejných financí. Základním rysem návrhu ústavního zákona je formulování tří základních zásad rozpočtové kázně a odpovědnosti, kterými jsou následující povinnosti vlády a Parlamentu: 1. Usilovat o takový vývoj hospodaření soustavy veřejných rozpočtů, který umožní v dlouhodobém horizontu dosahovat vyrovnaného výsledku hospodaření. 2. Dbát o takový vývoj celkového veřejného dluhu, který nebude mít v budoucnu vliv na stabilitu veřejných financí. 3. Provádět takovou politiku, jež bude odpovídat přiměřenému stupni stability, případně předvídatelnosti změn daňových sazeb v budoucnosti. Jakkoliv se zmíněné základní zásady mohou na první pohled jevit jako velmi triviální, logické a obecné, tak při kon-

krétní aplikaci zmíněných zásad na učiněná nebo plánovaná rozhodnutí, uvidíme tato rozhodnutí ve zcela jiném světle. Ústavní zákon též nově zavádí základní nástroj pro uplatňování a kontrolu dodržování zásad rozpočtové kázně a odpovědnosti, kterým je „Zpráva o rozpočtové strategii vlády“, ve které je vláda povinna představit svou rozpočtovou strategii na pět let a popsat, jak je tato pětiletá strategie v souladu se zásadami rozpočtové kázně a odpovědnosti. Zjednodušeně řečeno, jde o určitou obdobu „Zprávy o stavu unie“, jak ji každoročně přednáší americký prezident. Novinkou v oblasti projednávání státních rozpočtů bude začlenění příslušného návrhu státního rozpočtu do „rozpočtových režimů“, a to v návaznosti na plánovaný schodek veřejných rozpočtů. Pokud bude plánovaný schodek do tří procent hrubého domácího produktu (HDP), potom bude schvalován v režimu „limitního schodku“, a to prostou většinou přítomných poslanců, tedy jak je tomu doposud. Pokud však bude plánovaný schodek nad tři procenta HDP, musí být schvalován v režimu „nadlimitního

ListyO6-2009 28.9.2009 19:24 Stránka 9

0

Vývoj deficitu státního rozpočtu

-140 -160

-66,4 mld. Kč

-97,6 mld. Kč

-120

-109,1 mld. Kč

-100

-56,3 mld. Kč

-80

-93,7 mld. Kč

mld. Kč

-60

-162,8 mld. Kč

-40

-19,4 mld. Kč

-20

ČSSD

ODS

2007

2008

-180

2003

2004

2005

2006

schodku“, a to většinou ze všech poslanců, což je novinka. Návrh též nově definuje „základní brzdu“ pro nadměrnou (neodpovědnou) výdajovou expanzi vlády. Touto brzdou je ustanovení, že vláda nesmí předložit návrh státního rozpočtu v režimu nadlimitního schodku třikrát za sebou. Zcela zásadní ustanovení ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti pak obsahují pasáže o „vyvození odpovědnosti“. Vyvození odpovědnosti je totiž zcela novým institutem, jenž má za cíl motivovat k dodržování, resp. sankcionovat za nedodržování rozpočtové kázně a odpovědnosti. Vyvozování odpovědnosti pak bude prováděno formou „vyvození odpovědnosti vlády“, která spočívá v povinnosti vlády požádat Sněmovnu o vyslovení důvěry pokud: ■ se výsledné saldo rozpočtu odchýlilo od schváleného rozpočtu o více než pětinu, ■ vláda dvakrát za sebou předkládá návrh rozpočtu v režimu nadlimitního schodku, ■ vládě nebyl dvakrát za sebou schválen návrh Státního závěrečného účtu a ■ vládě byla dvakrát za sebou zamítnuta Zpráva o rozpočtové strategii vlády. Další formou vyvození odpovědnosti pak bude tzv. „ocenění osobní odpovědnosti“, které se bude provádět vždy po vyhodnocení výsledků rozpočtového roku a bude se týkat těch členů vlády a těch poslanců, kteří hlasovali pro státní rozpočet za hodnocený rozpočtový rok. V praxi by to fungovalo tak, že platy dotčených členů vlády a poslanců by se přenásobily tzv. „koeficientem rozpočtové odpověd-

2009

nosti“, který prostřednictvím předem stanoveného algoritmu reflektuje vývoj HDP v posledních dvou letech a výši deficitu za hodnocený rok. Koeficient má hodnoty od 0,75 do 1,25 a motivuje k tomu, aby při vyšších růstech HDP byly deficity minimální, resp. k tomu, aby bylo dosahováno přebytků. V opačných případech pak koeficient má funkci sankce. Jen pro zajímavost lze uvést, že při testování modelu s koeficientem rozpočtové odpovědnosti např. pro rok 2004 (HDP vzrostl o 4,5 % a deficit byl 3 % HDP) se ukázalo, že koeficient by byl 0,83 a tehdejší premiér Gross by tak přišel o 28 800 Kč měsíčně, tehdejší ministr financí Sobotka o 20 500 Kč měsíčně a poslanci, kteří pro příslušný rozpočet hlasovali o 10 700 Kč měsíčně. Pokud bychom se podívali např. na rok 2005 (růst HDP o 6,3 % při deficitu 3,6 % HDP), potom by koeficient činil 0,75 a tehdejší premiér Paroubek by tak přišel o 41 200 Kč měsíčně, tehdejší ministr financí Sobotka o 29 300 Kč měsíčně a poslanci, kteří pro příslušný rozpočet hlasovali o 15 300 Kč měsíčně. Jak by fungovaly ostatní „brzdy“, resp. vyvození odpovědnosti vůči vládě si každý může na základě dat o návrzích a výsledcích rozpočtů namodelovat sám (více na http://www.ods.cz/docs/ dokumenty/PS_rozpoctova_kazen). Z výše uvedených příkladů plyne, že koeficient by v oblasti „ocenění osobní odpovědnosti“ fungoval celkem objektivně, protože v uvedených letech byly při slušných tempech růstu nezdravě vysoké deficity, resp. navyšovány výdaje, s jejichž setrvačností se potýkáme dodnes.

Bohužel, zatím jsou reakce představitelů ostatních politických stran na navržený ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti takové, že obviňují ODS z populismu. O motivech těchto postojů lze jen spekulovat, nicméně vysvětlení jsou v zásadě jen tři. Buď moc dobře ví, že svými sliby a činy vytvoří další a další dluhy nebo se v problematice veřejných financí neorientují anebo nechtějí přiznat, že je to dobrý nápad. V každém případě se ale zejména bojí o své platy. Přesto ODS bude i nadále usilovat o diskusi nad tématem rozpočtové kázně a odpovědnosti, neboť je přesvědčena, že zásady, nástroje a mechanismy rozpočtové kázně a odpovědnosti musí být v našem právním řádu pevně ukotveny tak, aby nepodléhaly zejména neodpovědným a účelovým předvolebním slibům. Jsme totiž pevně přesvědčeni, že stejně tak, jako si v zájmu vlastní prosperity každá firma nebo domácnost nastavuje svoje pravidla hospodaření, rizikové limity, odpovědnosti, motivace nebo sankce, pak není jediného důvodu, aby tak už konečně a odpovědně neučinil i český stát. autor je ekonomický expert ODS

ListyO6-2009 28.9.2009 19:24 Stránka 10

VARIANTY PRO BUDOUCNOST

Naše řešení dokáže zabránit jisté hrozbě státního bankrotu Všechny významné politické subjekty již zveřejnily své volební programy. Předvolební boj sice zastavila ústavní krize a především nezopovědnost Jiřího Paroubka, přesto stojí za to chvíli se pozastavit nad hlavními rozdíly mezi programy ODS a ČSSD.

10

Jistoty versus Řešení. To jsou hesla, se kterými se vydaly do soutěže o voličské hlasy dvě největší politické síly u nás – ČSSD a ODS. Volební programy obou stran kladou důraz na opatření proti krizi, ale liší se v konkrétní cestě, jak ji zvládnout. Rozdílné jsou také náklady, které tyto opatření doprovází. Ústředním mottem kampaně ČSSD se stejně jako před volbami do Evropského parlamentu stal slogan „na krizi nesmí doplácet ti, kteří ji nezpůsobili“. Tento leitmotiv nese známky práce jejich amerických poradců. Ve Spojených státech se totiž podobným způsobem dívají skrz prsty na bankéře. Český finanční systém je ale v pořádku a hospodářská recese byla do Česka importována. Z programových návrhů sociální demokracie pak vyplývá, že za viníky u nás ČSSD považuje úspěšné občany s nadprůměrnými příjmy, dědice a firmy, které dávají lidem práci. Právě ty se chystá zatížit vyššími daněmi. Dodatečné příjmy z těchto opatření ale nedosáhnou ani 20 miliard korun ročně, což je necelá desetina toho, o co by návrhy sociální demokracie zvýšily výdaje. Perličkou v programu ČSSD je znovuobnovení progresivní daně pro příjmy fyzických osob. Návrh počítá s vyšší sazbou 38 procent pro hrubé příjmy nad 100 tisíc korun měsíčně (dnes se platí přibližně 23 procent). Zároveň ale chtějí sociální demokraté zavést nižší – nespecifikovanou – sazbu daně pro lidi s výrazně podprůměrnými příjmy. Dnes přitom zaměstnanec se dvěma dětmi a příjmy do 19 tisíc korun neplatí žádnou daň z příjmů. Nižší sazba je tak buď čirý populismus (chtějí zdaňovat nulu nižší sazbou), nebo chtějí změnit celý systém a nízkopříjmovým skupinám daně paradoxně zvýšit. Jinou ukázkou populismu je další z volebních taháků ČSSD – využití dividendy

ČEZu. Jiří Paroubek již stihnul slíbit z těchto prostředků proplacení 13. důchodů nebo superdávky pro rodiny s dětmi. Pokud by ale došlo k využití stávající dividendy, tak by muselo dojít k omezení jiných kapitol rozpočtu, protože dividenda ČEZu je nedílnou součástí společného fis-

David Havlíček

Pokud se nepoučíme z minulosti, budeme odkázáni ji znovu prožít. Jakoby se ČSSD snažila naplnit slova klasika. Přesně tak působí její plán na státní garance při krizovém refinancování hypoték. Podobná opatření totiž stála na začátku současné hypoteční krize ve Spojených státech.

Volební sliby ČSSD by stály až čtvrt bilionu korun ročně a během volebního období by tak znamenaly dodatečné zadlužení ve výši jednoho bilionu korun. Za tuto částku bychom mohli pozvat každého člověka na této planetě na slušný oběd.

Hlavní návrhy ČSSD Opatření

K čemu to povede

Zavedení progresivní daně

Zdaní úspěch a vyvolá atmosféru závisti Využití dividend ČEZu Krácení jiných kapitol rozpočtu, popř. omezení investic ČEZu, což povede k propouštění zaměstnanců dodavatelských firem Krizové refinancování hypoték Pokřivení trhu nemovitostí, zvyšování morálního hazardu bank Státem garantovaný poměr Dodatečné náklady přesahující důchodů k čisté mzdě 10 miliard korun ročně Každoroční valorizace Propouštění nízkopříjmových minimální mzdy zaměstnanců Obnovení nemocenské v prvních Zvýšení nemocnosti (simulované) třech dnech nemoci o pětinu Sociální bezúročné půjčky Prohlubování kultury dluhu a morálního hazardu 100 tisíc pracovních míst díky Desítky miliard korun, které sem investičním pobídkám přivedou jen další montovny, které po daňových prázdninách odejdou dále na východ kálu. Pokud by ČSSD přitlačila ČEZ k výplatě superdividendy, vedlo by to k omezení investic této energetické firmy. To by zasáhlo až stovky českých firem a vedlo k propouštění v těchto společnostech. Reálně by přitom hrozily také arbitráže ze strany minoritních akcionářů, protože by obvinili stát, že nejedná s péčí řádného hospodáře. Poněkud humorně působí návrh na znovuzavedení novomanželských půjček. Ty totiž již fungují pod názvem Úvěr 300 a poskytuje je Státní fond rozvoje bydlení pro žadatele mladší 36 let. Podle poslední výroční zprávy fondu byla na tyto úvěry poskytnuta loni téměř miliarda korun. Úvěr je možné použít na výstavbu nebo pořízení bytu.

Z balíčku opatření, která prohlubují tzv. morální hazard, můžeme vybrat také opatření ČSSD na sociální bezúročné půjčky. Nejen, že by se takový instrument masivně zneužíval, ale ještě by se jednalo prakticky o státní dotaci, protože vymahatelnost takových závazků by se blížila nule. Ostatně kulturu dluhu, který se neplatí, tady zasel právě Jiří Paroubek. „To je běžná věc, kdy prostě státní dluh až na výjimky se málokdy splácí,“ prohlásil na Primě 31. května 2006. Dokladem je také slib sociální demokracie (při naplnění všeho ostatního nesplnitelný) snížit deficit pod 3 procenta HDP. Naším řešením je vyrovnaný rozpočet. Jedině tak přestaneme zadlužovat naše děti a děti našich dětí.

ListyO6-2009 28.9.2009 19:24 Stránka 11

48 47

Podíl starobního důchodu na průměrné mzdě (%)

47,0

45,9

46

45,3 45

44,4 43,8

44

45,2

ČSSD

ODS

44,2 43,5

43,4 43,5

43

42,2 42

41,1 41

40,6

40,8 40,6

41,0 40,2

40

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Řešení ODS Na rozdíl od ČSSD nabízí řešení ODS odpovědnou cestu z krize. Dokážeme se poučit z minulosti a víme, že maďarská cesta socialistického populismu vede ke státnímu bankrotu. Za každých okolností chceme navrhovat dlouhodobá řešení, která zajistí nejenom zmírnění dopadů globální recese, ale i prosperitu pro další generace. Reformy ODS provedené za naší poslední vlády stabilizovaly veřejné finance. Nebýt těchto opatření, neřešili bychom nyní 230miliardový schodek, ale spíše bychom hledali opatření, jak zamezit tomu, aby nezačínal číslicí tři. Dopady krize zejména na nezaměstnanost nám dnes pomáhá řešit 50 tisíc nových podnikatelů, kteří se roz■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

hodli podnikat poté, co jsme jim snížili administrativní zátěž a daně (za vlády ČSSD jich naopak 100 tisíc činnost ukončilo). Ve snižování byrokratického břemene bychom chtěli pokračovat i nadále. Náš minimální závazek je snížení této zátěže o pětinu, což uspoří firmám a občanům přes 10 miliard korun. Mezi konkrétní opatření patří projekt Jednotného inkasního místa pro odvody, cla a daně nebo pokračování v elektronizaci státní správy. Akutní dopady krize zejména na zaměstnanost budeme řešit podporou zkrácení pracovní doby, díky čemuž budou moci zaměstnanci chodit například na vzdělávací kurzy v době, kdy nebude mít podnik zakázky. Financování zajistí z většiny evropské fondy. Společnostem také

Zjednodušíme daně Podpoříme zkrácení pracovní doby Podpoříme vytváření nových pracovních míst Podpoříme zaměstnávání na částečný úvazek Do osmi let vyrovnáme schodkové hospodaření Snížíme byrokracii a regulaci o pětinu Zkrátíme splatnosti faktur veřejného sektoru Zavedeme elektronickou neschopenku Přivedeme konkurenci na železnici Rozšíříme spektrum péče o děti Zavedeme dvourychlostní mateřskou a týdenní otcovskou Zavedeme studijní půjčky a podpoříme studijní spoření Zřídíme fond pro vynikající studenty Spustíme elektronizaci voleb Podpoříme přímou volbu prezidenta Dokončíme důchodovou reformu Nabídneme politická jednání o zdravotnických poplatcích

budeme garantovat případné (4měsíční) odstupné pro nové zaměstnance. Toto opatření by mělo zbavit firmy strachu z nabírání nových lidí v době, kdy nemají jistotu odbytu. Podpoříme také přijímání zaměstnanců na částečný úvazek. Druhotným benefitem tohoto opatření bude podpora zaměstnávání matek s dětmi. V sociální oblasti také navrhujeme zavést dvourychlostní mateřskou. Matka by si tak mohla vybrat zkrácenou mateřskou (18 místo 28 týdnů), která by se ale vyplácela ve 100procentní výši předchozího platu. Do péče o dítě také zapojíme tatínky prostřednictvím jednotýdenní otcovské dovolené. Naší prioritou zůstává také vzdělávání, a proto plánujeme určité změny i v této oblasti. Studentům vysokých škol chceme zajistit výhodné studijní půjčky. Jedině tak odstraníme sociální bariéry ve vzdělávání. Pokud se navíc budoucí zaměstnavatel zapojí do splácení této půjčky, bude daňově zvýhodněný. V programu ale nabízíme i řešení na desítky let dopředu. Například důchodová reforma by měla spočívat na dobrovolné možnosti vyvázat část placených odvodů do soukromého kapitálového pilíře. Reforma zdravotnictví by zase měla změnit postavení pacienta na zákazníka zdravotnických zařízení. Naše řešení jsou konkrétní, nezadlužují naše děti a odbourávají zbytečné komplikace ve vztahu občan–stát. Jsou založená na liberálně-konzervativních hodnotách, odměňují aktivní a penalizují černé pasažéry. Přináší rovné příležitosti a zároveň nabízí šanci na úspěch.

11

ListyO6-2009 28.9.2009 19:24 Stránka 12

POLEMIKA

Názorové veletoče sociální demokracie aneb jak se „tříbí“ postoje J. Paroubka Po dobu vládnutí Jiřího Paroubka, ať už v roli premiéra, ale i jako šéfa ČSSD, tato strana prokazatelně velmi „utrpěla“, co se týče schopnosti chovat se seriozně ke svým partnerům, respektovat dohody a dostávat svým vlastním slibům. Poslední události to potvrdily, ale za zmínku stojí i připomenutí jeho dřívějších postojů. Mirek Topolánek (rozhovor pro MF Dnes 17. 9. 2009): „Jiřímu Paroubkovi se stalo nejméně tisíckrát, že nedodržel dohody. Udělal jsem

s ním spoustu dohod a žádná neplatila. Mění názor dvakrát za den.“ Mirek Topolánek (TK 25. 9. 2009): „… rozhodnutí Jiřího Paroubka a ČSSD znamená pro celou zemi znovu jen prohloubení krize a další destabilizaci české politické scény… Jiří Paroubek opakovaně povyšuje své osobní zájmy nad zájmy celé České republiky. Poprvé se tak stalo uprostřed českého předsednictví Evropské unii. Dnes je to další vážný příklad nezodpovědného a zaslepeného postoje Jiřího Paroubka a jeho strany…

Jiří Paroubek selhal. Politik, který během večera změní názor o 180 stupňů a poruší všechny dohody, nemůže být pro nikoho důvěryhodný… Dnes u sociálních demokratů zvítězil zájem o vlastní rychlé blaho, zachování poslaneckých platů a výhod. Nedali prostor voličům, aby sami rozhodli o dalším směrování země. Nechtějí podstoupit riziko volební porážky… Možná se teď Jiří Paroubek bude snažit své rozhodnutí zdůvodnit zájmem státu a schválením rozpočtu. Žhář ale nemůže dělat hasiče…“ –red–

Dějiny národa vnímá každý jinak… „Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou.“ Jiří Paroubek 1978, MF Dnes 11. 3. 2006

„Nebudu kádrovat své okolí. Myslím, že nejsou jediní, kteří mají takové pozitivní lustrační osvědčení, pokud ho mají, nevím. Ani jednoho z nich jsem se neptal, a jsou to věci, které bych osobně nepřeceňoval.“ Jiří Paroubek, MF Dnes 14. 11. 2005

Komunismus není riziko pro budoucnost? Postoje ČSSD k současné situaci nebyly příliš konzistentní… „Konání voleb v říjnovém termínu je základním cílem sociálních demokratů.“ Jiří Paroubek, tisková konference ČSSD 6. 9. 2009

„No, to jsem Vám sice slíbil, ale až my vyhrajeme volby, tak se dáme do koalice s komunisty a všechno vám to znárodníme!!!“ (posléze medializaci svého výroku komentoval tím, že to prý byl jen vtip) Jiří Paroubek při vyhlašování vítězů soutěže Podnikatel roku 2005

„Doufám, že volby do Poslanecké sněmovny bude možné uskutečnit počátkem listopadu. Tipnul bych si, že ODS a TOP 09, a samozřejmě také zelení a lidovci, udělají vše pro to, aby došlo k odkladu voleb na jaro. A ještě to budou chtít svést na sociální demokraty."

Jiří Paroubek, MF Dnes 21. 2. 2006

Jiří Paroubek, ČT1 10. 9. 2009

„Teď už jen hlupák může opakovat antikomunistické útoky na sociální demokracii.“

„Vyzývám všechny politické partnery, aby nyní věnovali veškeré úsilí k naplnění dohody o cestě k předčasným volbám 6. a 7. listopadu. Jakékoli jiné úsilí by svědčilo o snaze oddálit volby, a tedy o naprosté neodpovědnosti těch, kdo tak činí. Připomínám, že to byla ČSSD, která v zájmu vyřešení situace přislíbila termín předčasných voleb“.

Jiří Paroubek, MF Dnes 11. 3. 2006

Jiří Paroubek, tisková konference ČSSD 10. 9. 2009

12

„Já nevím, k čemu jsou tyto antikomunistické akce, pouze rozdělují společnost.“

… že by „trocha narcismu“? „Já vycházím z toho, že mám něco jako poslání. A o tom jsem nikdy nepochyboval. Poslání. To znamená možná od nějaké nejvyšší bytosti.“ Jiří Paroubek, MF Dnes 15. 3. 2006

ListyO6-2009 28.9.2009 19:24 Stránka 13

KOMENTÁŘ

Mrtvě narozené volby

Petr Sokol

P

ůvodně jsem měl napsat na toto místo článek o hodnocení volební kampaně. Chtěl jsem se zamyslet nad tím, jak bude gradovat kampaň ODS, odkud berou sociální demokraté stamiliony na téměř celoroční, nepřetržitou volební kampaň, zda Kalouskově nové straně nedojde předvolební dech nebo zda lidovecká kampaň „Dobrý den je, když...“ bude mít také nějakou obsahovou část. Ovšem chtělo by se říct, že člověk míní a Jiří Paroubek mění. Z úvah o volební kampani se stalo zamyšlení nad tím, co vůdce ČSSD přimělo k názorovému veletoči a jaké budou následky jeho rozhodnutí.

Nejednota kvůli sedmi platům Existuje hned několik teorií o tom, proč vůdce ČSSD otočil stranické kormidlo od předčasných voleb k politickému chaosu. Ta nejprozaičtější z nich říká, že řada poslanců ČSSD nechtěla zvednout ruku pro své rozpuštění. Mělo se jednat zejména o poslance, kteří se ve vnitrostranických primárkách nedostali na volitelná místa. Tito socialističtí politici si asi vzpomněli na slib Jiřího Paroubka, že všichni poslanci ČSSD, kteří podpoří pád vlády, budou zařazeni znovu na čelná místa kandidátky. To se ale nestalo a někteří socialističtí zákonodárci se na osud země začali dívat optikou sedmi měsíčních poslaneckých platů. Paroubkovi se je nepodařilo přesvědčit, a protože nechtěl ukázat nejednotu ve vlastních řadách, která by poškodila jeho pracně živený obraz silného lídra, zatáhl za záchranou brzdu. Jenže asi zapomněl, že tím nezastaví pomyslný vlak s nápisem ČSSD, ale vlak, ve kterém jedou všichni občané ČR.

Peníze pro kraje I ve druhém možném scénáři pohnutek Jiřího Paroubka jde o peníze. Volby si podle něho nepřáli socialističtí hejtmani, kteří se obávali rozpočtového provizoria a jeho vlivu na rozpočty jednotlivých krajů, v nichž noví vládci krajů utrácejí o sto šest. Paroubek proto musel ustoupit sílícímu hejtmanskému lobby v ČSSD a volby narychlo zablokovat.

Strach z prohry Největší vliv ovšem pravděpodobně měl vliv třetí: Vedl k tomu, že Paroubkovi popsané tlaky zhrzených poslanců i peněz chtivých hejtmanů zase tak moc nevadily.

Hlavní vliv na Paroubkovo rozhodnutí proto můžeme spatřovat v jeho nejoblíbenější literatuře – výzkumech veřejného mínění. Do nich vůdce ČSSD zřejmě nahlédl a zhrozil se, protože vidina, že bude mít ve Sněmovně většinu s komunisty, se začala vzdalovat. Paroubek potřebuje rudo-oranžovou většinu, aby mohl vytvořit menšinovou vládu ČSSD s podporou KSČM a pokud by to bylo početně možné, diktovat dalším malým stranám – KDU-ČSL či dokonce nové Kalouskově straně – podmínky možné spolupráce. Jenže pohled do aktuálních preferencí těsně před hlasováním o rozpuštění Sněmovny naznačoval, že by po listopadových volbách mohla být možná většinová koalice ODS s lidovci a novou Kalouskovou formací. Navíc si Paroubek mohl spočítat, že mu mohou ve volbách uškodit ještě dva další faktory: Volby se měly uskutečnit jen několik dní před oslavou 20. výročí „listopadu 1989“ a přímo v den výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Takové načasování předčasných voleb, vzniklé verdiktem Ústavního soudu, by asi straně, která ve třech krajích vládne otevřeně s KSČM a nezříká se její podpory pro menšinovou vládu na celostátní úrovni, příliš nepomohlo. Druhým momentem, který nehrál ČSSD do karet, byl průběh volební kampaně obou velkých stran. Zatímco ČSSD od jara vypotřebovala všechny své populistické sliby, ODS kampaň teprve začínala a zároveň gradovala. Pokud již v tomto okamžiku výzkumy signalizovaly „mrtvý závod“ mezi ODS a ČSSD a malé strany se zdály dohromady silnější než KSČM, rozhodl se vůdce ČSSD cynicky otočit o 180 stupňů a volby zablokovat.

Destrukce na pokračování U Paroubka nikoho nepřekvapí, že je schopen ve vlastním zájmu a zájmu vedení ČSSD jakkoli poškodit ČR a její občany. Jeho veletoč bude mít řadu vážných následků. V době hospodářské krize vydal stát zbytečně miliony korun na přípravu voleb a ještě větší částky utratily politické strany. Jako závažnější se ale jeví dopad Paroubkova veletoče na důvěru občanů v českou politiku jako celek. Paroubek svým postupem, kdy nejprve svrhl vládu během předsednictví EU, následně si vyvzdoroval předčasné volby a ty pak zčistajasna zablokoval, v očích mnoha občanů znevěrohodnil celou politickou scénu. Může se to jevit nespravedlivé, protože ostatní strany se, snad s výjimkou KSČM a skupinek kolem Olgy Zubové a Vlastimila Tlustého, na tomto krkolomném vývoji nijak nepodílely, ale z hlediska občana pochopitelné. Novinka nejnovějšího Paroubkova excesu spočívá v tom, že zatímco při svržení vlády poškodil zejména obraz naší země v zahraničí, nyní zaútočil na její stabilitu a důvěru občanů. Paroubek cynicky věří, že jeho voliči zapomenou, co provedl. Chladně kalkuluje, že ekonomická krize a nezbytné šetření v hlavách občanů přehluší vzpomínky na letošní šarádu s neuskutečněnými předčasnými volbami, nová Kalouskova strana ztratí dech a okouká se a že zájem o papežovu návštěvu již v červnu nebude hrát do karet KDU-ČSL. Úkolem kampaně ODS je zajistit, aby vůdce ČSSD po volbách v příštím roce zjistil, že se přepočítal, protože cynismus a destrukce má v politice své hranice. autor je politolog, CEVRO

13

ListyO6-2009 28.9.2009 19:25 Stránka 14

NÁZOR

Ústavní a politická krize: V hlavních rolích Pavel Rychetský a Jiří Paroubek Marek Benda Pád vlády za každou cenu Je důležité si stále připomínat, jak to celé začalo. Na začátku Jiří Paroubek čtyři dny poté, co prohlásil, že to neudělá, náhle pod velmi lacinou záminkou vyvolal hlasování o nedůvěře vládě. Osobně si myslím, že v okamžiku, kdy tak činil, bojoval jenom o svůj vnitrostranický obraz před sjezdem ČSSD a skoro možná netušil, že najde spojence k položení vlády. Nicméně s blížícími se eurovolbami se radikalizovaly poslankyně původně zvolené za zelené a i dva naši bývalí členové. A vládě Mirka Topolánka byla vyslovena nedůvěra, aniž by měl kdokoli připraven nějaký náhradní scénář, aniž by vůbec někdo chtěl v tu chvíli vládnout. Jen akt čiré destrukce a pomsty osobně Mirku Topolánkovi.

Cesta k volbám v říjnu

14

ODS odmítla myšlenky na velkou koalici i námluvy o úřednické vládě až do řádných voleb. A podmínila svoji účast ve vládě jejím přechodným charakterem a volbami na podzim letošního roku. To bylo nakonec dohodnuto a byla to ČSSD, která prosazovala jednorázový zákon o zkrácení volebního období s argumentem, že už byl jednou použit a tedy víme, že fungu-

je. Do poslední chvíle před prázdninami jsme se je snažili přesvědčit, že by bylo vhodné přijmout trvalou změnu Ústavy ve znění nakonec minulý týden schváleném. Mělo se jednat právě o pojistku pro případ nějakého karambolu. Navíc nakonec schválené znění je významným krokem k omezení vydíracího potenciálu malých stran, což se ještě v budoucnu projeví. Přesto na tyto naše návrhy ČSSD nepřistoupila.

Ústavní soud ruší volby Všichni se připravovali na volby na začátku října, když náhle vybuchla na politickém nebi naší země bomba. 1. září Ústavní soud pozastavil platnost voleb a ohlásil, že se bude stížností pana Melčáka meritorně zabývat. Už tehdy bylo víceméně jasné (i z výsledku hlasování ústavních soudců), že je velké nebezpečí, že ústavní zákon o ukončení volebního období zruší. Aniž bych se zde chtěl pouštět do velkých ústavních rozborů, tak jen ve stručnosti můj názor. Soudím, že Ústava, ač to výslovně neříká, dává možnost v mezních situacích Ústavnímu soudu přezkoumat i ústavní zákony. Ale má se jednat opravdu o mezní situace, onu nepřípustnost „změny

podstatných náležitostí demokratického právního státu“. Pokud by si prezident nechal své volební období prodloužit na neurčito, pokud by se nám v Ústavě znovu objevil článek o vedoucí úloze jedné strany nebo něco podobně do očí bijícího. Ale nemá a nesmí se z hlediska teorie dělby moci stát Ústavní soud i negativním (tedy jen rušícím) ústavodárcem. Tím je Parlament. Rozhodnutí je dobře odůvodněné, ale v meritu porušení základů demokratického právního státu slabé a v podstatě neudržitelné.

Experti stran hledají rychlé a bezpečné řešení Rozhodli jsme se po krátké úvaze rozhodnutí respektovat a vstoupili s ostatními partnery do jednání o možném řešení situace. A to už samozřejmě s předpokladem, že Ústavní soud Melčákovi vyhoví a ústavní zákon o zkrácení volebního období zruší. Ve všech úvahách expertních i politických se s touto možností kalkulovalo a všechny návrhy byly podle ní tvořeny. Expertní i politické orgány vycházely z toho, že Ústavní soud nezruší novelu Ústavy a že maximálně může zpochybnit její využití již v tomto volebním období, a tedy zrušit

ListyO6-2009 28.9.2009 19:25 Stránka 15

rozpuštění Sněmovny a vypsání předčasných voleb. Pak by se ovšem vše vracelo do původního stavu a viníkem nekonání voleb by byl jednoznačně Ústavní soud. Vše dohodnuto, někdy poněkud složitě, protože zelení otevřeně a komunisté skrytě žádné volby nechtějí, ale přesto. Zákon urychleně schválen, podepsán a vyhlášen a všichni se sjíždíme rozpustit.

Modrý tým: Budeme nadále oporou ODS

Paroubkovo náhlé prozření A náhle na scénu opět vstupuje „státotvorný“ Jiří Paroubek, zapírá všechno, co posledního půl roku říkal a odmítá rozpustit Sněmovnu. A to beze slova omluvy či upozornění partnerům! Prozření Paroubka a vedení ČSSD v noci před hlasováním o rozpuštění svědčí buď o naprosté ignoranci jednání, nebo spíše o úplně jiných motivech než těch, které oficiálně uvádějí. Konstrukce, se kterou přišlo vedení ČSSD, že by Ústavní soud zrušil jen vyhlášení voleb a ne rozpuštění Sněmovny a vládl by nám tedy pravicový Senát, je očividně nesmyslná. Je-li něco jasným jádrem Ústavy, pak je to fakt, že Sněmovna může neexistovat (být rozpuštěna) jen nejvýše 60 dní. Toto by Ústavní soud nikdy nezpochybnil.

Marné hledání odpovědí Proč tedy udělal Paroubek takový obrat? Vyšlo mu z průzkumů veřejného mínění, že by předčasné volby prohrál? Zalekl se vnitrostranické opozice, ať už poslanců nebo hejtmanů, kterým by rozpuštěním Sněmovny a rozpočtovým provizoriem sáhl na dobré bydlo? Je řízen různými lobbistickými a mediálními agenturami, kterým peníze za dvojí kampaň rozhodně vyhovují? Měl to vše naplánované už na jaře? Každá tato možnost je dost strašidelná, z každé plyne, že Jiří Paroubek je nedůvěryhodný a nezodpovědný politik hrající jen na sebe a vycházející z teze, že čím bude v zemi hůř, tím lépe pro něj. Tohle zacházení s demokraciemi měli velmi dobře nacvičené nacionální socialisté a komunisté a bohužel jim to několikrát vyšlo. Ustavičným vyvoláváním chaosu a zmatku nakonec většiny v Německu i jinde přesvědčili, že vláda pevné ruky je to pravé. autor je poslanec PS PČR

Přestože horká fáze předvolební kampaně ODS trvala pouze necelé tři týdny, i za tuto krátkou dobu Modrý tým dokázal, že je přínosem a efektivní podporou pro ODS. Velkou měrou k tomu jistě přispěly i letní přípravy na předvolební období, které vyvrcholily 29. srpna 2009 na Celostátním setkání členů Modrého týmu v Benicích na Benešovsku. Na toto setkání, které se uskutečnilo v překrásném prostředí benického barokního statku, se sjelo na 150 členů Modrého týmu. Čekal je zde pestrý program plný netradičních soutěží, her či aktivit spojených s místním chovem starokladrubských koní. Do Benic zavítali rovněž někteří představitelé ODS včetně předsedy Mirka Topolánka, a členové Modrého týmu tak měli jedinečnou příležitost zeptat se na otázky týkající se předvolební kampaně, programu ODS nebo její politiky. V průběhu samotné kampaně se členové Modrého týmu účastnili především jednotlivých Městeček řešení. Jejich součástí byl týmový stánek s internetovou kavárnou, která sloužila zároveň jako kontaktní místo pro čle-

ny, kteří přišli pomoci s distribucí programových materiálů, oslovováním voličů či provozem kavárny. Celkem se za dobu kampaně takto zapojilo na 250 členů Modrého týmu. Mimoto se mnozí z nich rozhodli uspořádat vlastní kampaňové akce v rámci tzv. minitýmů, které nyní v rámci MT vznikají s cílem podpořit ODS či získat nové členy Modrého týmu. I přes nedobrovolné přerušení předvolební kampaně Modrý tým bude pokračovat ve své činnosti. Je projektem dlouhodobým a bude vyvíjet aktivitu i v mezivolebním období. Proto se pokusíme čas, který zbývá do jarní předvolební kampaně, co nejvíce využít pro přípravné práce a především pro nábor nových členů tak, abychom mohli co nejvíce přispět k volebnímu vítězství ODS. I proto bychom se na vás jako členy ODS chtěli obrátit s žádostí o pomoc. Znáte-li ve svém okolí kohokoliv, kdo chce aktivně podpořit pravicovou politiku a ODS a nemá přímo zájem stát se jejím členem, oslovte jej s nabídkou vstupu do Modrého týmu. I to je alternativa, jak lze pomoci. pm, ih

15

ListyO6-2009 28.9.2009 19:25 Stránka 16

EVROPSKÝ PARLAMENT

Co lze čekat od staronového předsedy Evropské komise? Adéla Kadlecová

J

16

ose Manuel Barroso byl 16. září na plenárním zasedání ve Štrasburku zvolen do čela Komise těsnou většinou 382 z 718 hlasů. I když je hlasování tajné, z výsledku lze vyčíst, že se o jeho zvolení zasloužili lidovci, části liberálů a zejména frakce Evropských konzervativců a reformistů. Bez podpory právě konzervativní frakce by se Barroso předsedou Evropské komise nestal. Zjednodušeným pohledem tak lze Jose Manuela Barrosa nazvat kandidátem evropské pravice. Europoslanci reformního liberálního proudu i konzervativci v zákulisí připouští, že spíše než pravicovým a reformním politikem je ze stávajících kandidátů jednookým králem mezi slepými. Několik dní před svým slyšením v jednotlivých frakcích EP publikoval kandidát Barroso svou rámcovou představu politických priorit budoucí

Komise. Na tomto postupu by nebylo nic nového. Tou pravou novotou je, že Barrosův politický plán má ambici být esejem, nikoliv suchou analýzou, jak tomu bylo doposud. Nutno však ocenit i snahu o originální formu. Tento literární kousek se vyhýbá ideologickým střetům a snaží se být pragmatickým receptem na současnou ekonomickou a finanční krizi. Tomu napomáhá obligátní eurospeak včetně oblíbených slovíček, jako je sociální udržitelnost, klimatické změny či boj proti protekcionismu a solidarita. Na druhou stranu je nutné podotknout, že případný ideologický rozlet portugalského pravičáka brzdí skutečnost, že text je určen celému politickému spektru Evropského parlamentu. Svou roli hraje i nejistota ohledně struktury i personálního složení nadcházející euroexekutivy. Jak známo, kouč Barroso není ten, kdo svůj tým draftuje. No-

minace komisařů je v rukou členských států. Nejistota také panuje ohledně počtu hráčů v sestavě Evropské komise. Pokud bude schválena Lisabonská smlouva, zůstane počet komisařů stejný, pokud zůstane v platnosti stávající Smlouva z Nice, bude nutné počet komisařů snížit. Unie podle Barrosa by se měla zaměřit na pět střednědobých priorit, které jsou víceméně pokračováním stávajícího politického kurzu: obnovení ekonomického růstu a – jak jinak – jeho udržitelnost, boj proti nezaměstnanosti, obnovení unijní hospodářské konkurenceschopnosti a zvýšení bezpečnosti, včetně té energetické. Základním nástrojem restartování hospodářské politiky EU má být i nadále stávající balíček stimulačních opatření v hodnotě 200 miliard eur, který jde z kapes členských států. Podle Barrosa je stále brzy tento finanční doping

ListyO6-2009 28.9.2009 19:25 Stránka 17

ukončit. Zároveň však z fiskálních důvodů zamítá myšlenku dalšího kola podobných podpůrných opatření, což lze ocenit. Nicméně předseda Komise v této části své úvahy nesděluje, kdy bychom se měli vrátit k dodržování kritérií Paktu stability, a to je velmi znepokojující. Koneckonců určení časového rámce návratu k tříprocentní hranici rozpočtových schodků by bylo i pro „pravicového“ předsedu Komise návrhem, který v současné unijní atmosféře hraničí s drzostí. Další z klíčových prvků budoucí politiky Evropské komise má být otázka budoucnosti dohledu nad rizikovým kapitálem. Zde se navrhuje pokračovat v politice přísného dohledu. V jiné části svého programu však Barroso velmi hlasitě podporuje investice do inovací, stimuly pro malé a střední podnikatele. Unie má vytvářet celkově lepší podnikatelské prostředí. To se dle Barrosa má dít i díky snadnějšímu přístupu právě k rizikovému kapitálu. Tento protimluv nijak dál nevysvětluje. Za pozornost rovněž stojí pasáže týkající INZERCE

se klimatu, životního prostředí a energetiky. Předseda Komise navrhuje zavést „inteligentní mix“ opatření za účelem snížení emisí uhlíku při výrobě elektřiny a v dopravě. Co si pod pojmem inteligentního mixu konkrétně představuje a jakými prostředky k němu dojít již nesděluje. Problémem je, že celounijní podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu EU stagnuje. Cíl dvanáctiprocentního podílu obnovitelných zdrojů na energetické produkci EU do roku 2012 je v nedohlednu. Barroso se ve svém textu také pečlivě vyhýbá slovu jaderná energetika a jejímu rozvoji, který by jistě přispěl k omezení energetické závislosti EU. Předseda Evropské komise dále zamlčuje fakt, že v průběhu ekonomické recese prakticky zkolaboval trh s emisními povolenkami, které jsou hluboce devalvovány. Jaký by měl být další postup se nedozvíme. Barroso také nezapomněl na své oblíbené téma regulace. Přichází s novým termínem „chytrá regulace“ a systémem ex-post vyhodnocování

dopadů unijní legislativy a opatření. Chytrá regulace je prý efektivní a srozumitelná. Dosavadní postup Komise, jak dosáhnout snížení objemu regulací o 25 % do roku 2012 by se spíše dal nazvat „přechytračenou regulací“. Dost často dochází k tomu, že se několik opatření sloučí do jednoho kusu legislativy. Početně tedy k redukci dochází, nicméně neklesá reálná administrativní i ekonomická zátěž, která z regulačních opatření reálně vyplývá. Přes výše zmíněnou kritiku, je varianta Barroso tou variantou nejschůdnější, a to i ve smyslu reálné politické podpory. Doufejme, že se staronový předseda Evropské komise bude i ve skutečnosti řídit větou, ve které shrnul svou představu Unie: „Evropská unie funguje nejlépe, když se soustředí pouze na své původní a základní cíle. Chci naše již tak omezené zdroje koncentrovat tam, kde budou nejvíce efektivní a budou přinášet tu nejlepší přidanou hodnotu“. autorka je zástupce generálního sekretáře skupiny ECR

ListyO6-2009 28.9.2009 19:26 Stránka 18

HISTORIE MÍSTO KOMPASU

Nejvýchodnějším „městem“ předválečného Československa byla rázovitá Jasiňa

Zapomenutá válka o (pouhou) čest Jindřich Marek

D

18

říve než přišla Podkarpatská Rus do českých rukou, byla to nejprimitivnější země v Evropě. Osm z deseti Rusínů neumělo po válce číst ani psát. Jakmile dostali Češi Podkarpatskou Rus, vystavěli školy nejen pro děti, ale i pro dospělé, a za dvacet let se původní poměr negramotnosti obrátil… (Britský novinář Sydney Morrell po návštěvě Podkarpatské Rusi v roce 1938) … Váš syn řídil tank a já seděl vedle něho. Maďaři začali do nás střílet z protitankových kanónů. Po první ráně dal velitel tanku rozkaz k okamžitému návratu. Nežli mohl Váš syn vůz otočit, dostali jsme plný zásah do motoru. Velitel vozu dal rozkaz k sesednutí. Váš syn chtěl vyskočit otvorem pro řidiče. Při pokusu vyskočit dostal plný zásah do prsou a byl okamžitě mrtev… (Z dopisu vojína Antonína Smolíka rodičům montéra Škodových závodů Antonína Seidlera, který 15. března 1939 padl jako dobrovolník v boji s horthyovci u Fančíkova a jehož vdově podnik odmítl dát penzi, protože jej „neposlal bojovat”.)

… Každý z nás – českých vojáků – kteří jsme tyto boje prodělali, obětoval vše v zájmu národní věci. Mnozí z nás přišli o veškerý majetek. Já sám jsem se vrátil do Prahy pouze v tom, co jsem měl na sobě. Veškerý můj majetek, poněvadž jsem nemohl být přítomen evakuace Užhorodu, byl rozkraden anebo rozbit.

A přesto, byli jsme všichni hrdi, že měli jsme možnost aspoň dočasně bránit to, co patřilo nám – Československou republiku… (Závěr zprávy velitele I. polního praporu 36. pěšího pluku štábního kapitána pěchoty a bývalého italského legionáře Bohumíra Maříka)

Jeden z českých vojáků, padlých 6. ledna 1939 při incidentu s horthyovci v Rozvegově u Mukačeva

ListyO6-2009 28.9.2009 19:26 Stránka 19

Fotografie Adolfa Hitlera, kterou pořídil 16. března v Praze Hitlerův oficiální fotograf Heinrich Hoffmann, se stala předlohou pro poštovní známku vydanou k Hitlerovým 54. narozeninám 20. dubna 1943

Nedávno jsme si spolu s celou Evropou připomínali 70. výročí vypuknutí 2. světové války. I mnozí naši publicisté politické a vojenské pozadí vzniku této události a její vazby na současnou evropskou politiku probrali ze všech stran. Bohužel jeden z prologů světové války – březen 1939 a okupace českých zemí německými nacisty – se u nás letos na jaře opět připomínal jen formálně. Je totiž pohodlnější (a módní) tvrdit, že Češi jsou národem zbabělců a národem bez hrdinů – i když především tradičně zatajovaných! Rok 1939 je tak pro nás stále spojován především s fotografiemi sněhové plískanice a německých přileb na motocyklech v pražských ulicích. Na naše hrdiny z března 1939 se však při tom bohužel zapomíná…

Válka o zemi červeného medvěda Podkarpatská Rus, zemička o rozloze 12 628 km2 (na které žilo v 30. letech přes 725 000 obyvatel), byla v letech 1919–1939 součástí demokratického Československa a její erbovní symboly –

červený stojící medvěd na stříbrném podkladu v pravé polovině a ukrajinské žlutomodré barvy v levé polovině erbu – se staly součástí tehdejšího státního znaku, který můžeme dodnes najít v Praze například na budově Ministerstva financí či v chrámu sv. Víta na Hradčanech. Území Podkarpatské Rusi označoval na konci 30. let československý generální štáb ve svých mobilizačních plánech jako Hraniční oblast 42, kterou měla bránit 12. pěší divize bývalého ruského legionáře brigádního generála Olega Svátka před horkokrevným Hitlerovým spojencem – horthyovským Maďarskem. Proto také čs. jednotky byly nuceny po Mnichovu od 10. října 1938 vést krvavou pohraniční válku s maďarskými teroristy admirála Horthyho z organizace „Szabadczapatok“, ke kterým se na severní hranici 23. října přidali jejich tajní polští spojenci z bojůvek, podporovaných polskou zpravodajskou službou a tehdejším hlavním protičeským exponentem na polské politické scéně ministrem zahraničí Józefem Beckem. Velkou tíhu v těchto bojích nesly hlavně pohraniční jednotky Stráže obrany státu (SOS), tvořené příslušníky pohraniční finanční stráže, četníky, policisty a vybranými záložními i aktivními vojáky. Když se 14. března od Mnichovem zmrzačené republiky odtrhlo Slovensko a druhý den ráno do českých zemí po vynuceném souhlasu prezidenta Háchy vtáhli němečtí nacisté, mohli se čeští vojáci těm maďarským, kteří dostali za úkol okupovat Podkarpatskou Rus, klidně vzdát, nechat se odzbrojit a potupně

poslat domů. Oni to však neudělali, protože čest byla pro ně stejnou hodnotou jako pro jejich velitele generála Svátka. Ten místo kapitulace či bezhlavého útěku zvolil vojensky organizovaný ústupový boj. První ostré střety vypukly již ráno 14. března 1939 u Mukačeva, zatímco v Chustu se československá armáda musela pro změnu vypořádávat s povstáním takzvané Karpatské Siče, podporované tajně tamním německým konzulátem. Ten by mohl nejlépe objasnit uniformy „sičovců“, které pocházely ze skladišť nacistického Fliegerkorpsu ve Vídni, a především i odkud se v jejich rukou vzaly zbraně, které nebyly vyrobeny v československých zbrojovkách?

Velitel zapomenutých podkarpatských hrdinů brigádní generál Oleg Svátek (1888–1941)

Již druhého dne však ukrajinští nacionalisté, kteří dokonce vyhlásili nezávislost tzv. Karpatské Ukrajiny, často na kolenou prosili české vojáky, aby je bránili proti nástupu maďarské armády, která brutálně masakrovala jejich narychlo formovanou domobranu. Maďarská armáda na území Podkarpatské Rusi vtrhla postupně ve třech proudech. Zprvu jí šlo především o to obsadit spojení na Slovensko. V tom jí však zabránila úporná obrana čs. jednotek v údolích řek Uh a Latorica. Další jednotky SOS a 12. divize organizovaně ustupovaly během bojů na území spřáteleného Rumunska. Třetí proud, spojený i s částí českého civilního obyvatelstva, byl nucen ustoupit na území Polska, kde byl internován a později poslán (stejně jako v případě Slovenska a Rumunska) do okupovaných českých zemí.

➤

19

ListyO6-2009 28.9.2009 19:26 Stránka 20

HISTORIE MÍSTO KOMPASU

Respicient pohraniční finanční stráže Jan Chrástecký padl v bojích s horthyovci 14. března 1939

Prapor z žižkovského muzea Návštěvníci vojenského muzea na pražském Žižkově studují ve vitrínách především zbraně, dobové uniformy, vyznamenání a modely. Tak se lehce může stát, že mnozí z nich bez velkého povšimnutí projdou pod několika prapory

20

československých vojenských útvarů z 30. let, o kterých jsme si v souvislosti s tragickým obdobím let 1938–1939 zvykli říkat, že musely vydat demokratické Československo „bez výstřelu“. Jeden z vystavených praporů s erbem města Užhorod však patří 36. pěšímu pluku, jehož vojáci v oněch letech poznali velice dobře, co jsou to zákopy, dělostřelecká palba nepřítele i bodákový protiútok proti početnějšímu protivníkovi, ústup zasněženou horskou krajinou, pohled na mrtvé a zraněné kamarády, hlad, nedostatek střeliva a cigaret, a především hořkost z okupace vzdálené domoviny. Tato zkušenost nebyla zadarmo, protože za obranu nejvýchodnější části tehdejšího Československa musel pluk zaplatit 23 mrtvými a několika desítkami zraněných mužů… V době, kdy boje pod karpatskými poloninami v březnu 1939 vrcholily, samostatné Slovensko Tisových luďáků uzavřelo hranice, ve zbytku republiky byl už německými nacisty vyhlášen Protektorát Čechy a Morava a nad Pražským hradem vlála vlajka s hákovým křížem. Co to udělá s psychikou vojáka? Zatímco se z oken hradu českých králů díval vítězoslavně Adolf Hitler na Prahu, na Podkarpatské Rusi v údolích řek Latorica a Uh vedly obdivuhodné, úporné boje s horthyovci jednotky SOS a I. a III. polní pra-

Poškozené obrněné auto Tatra vz.30 po bojích u Rozvegova

por 36. pěšího pluku. Přístupy k Chustu bránili vojáci 45. pěšího pluku s dalšími oddíly Stráže obrany státu. Přestože v té chvíli naši vojáci věděli, že jsou české země okupovány a Slovensko se odtrhlo, neodrazilo se to na jejich obdivuhodné bojové morálce. Není potom divu, že mezi příslušníky těchto jednotek nacházíme první účastníky odboje. A to včetně jejich velitele generála Olega Svátka, který byl bohužel nacisty zatčen a v říjnu 1941 popraven.

Ztracená galerie hrdinů Když v časných odpoledních hodinách 17. března 1939 opustili po zhruba 82 hodinách prakticky nepřetržité bojové aktivity příslušníci Maříkova praporu jako poslední organická jednotka československé armády Podkarpatskou Rus, odcházeli se ctí. Do nacisty okupované domoviny se Maříkovi muži vraceli bez úsměvu, ale sebevědomě a hrdě, často s furiantskou písničkou na rtech, protože si byli vědomi tvrdé zkoušky, ve které obstáli. Hrdinů březnových bojů však bylo mnohem více. Připomeňme si alespoň čtyři z nich. Velitel 9. roty 36. pěšího pluku kapitán Jaroslav Mikšíček při bojích v údolí Uhu 16. března 1939 odmítnul rozkaz k ústupu s poukazem na to, že „před tak špatnou armádou, jako je maďarská, ustupovat nebude“. Poručík

ListyO6-2009 28.9.2009 19:27 Stránka 21

Pohřeb maďarských důstojníků v Mukačevu po rozvegovském incidentu v lednu 1939

Vilém Svoboda zasáhl do bojů proti horthyovcům se svou 5. baterií 12. dělostřeleckého pluku již 6. ledna 1939 ve velkém pohraničním incidentu u mukačevského předměstí Rozvegova. V březnových bojích potom jeho děla několikrát účinně zastavila maďarský postup a u Perečína poškodila i maďarský obrněný vlak. Poručík Rudolf Legner z III. praporu 45. pěšího pluku „Rumunského“ velel rotě, která se mezi Kamenicí a Antalovskou Polanou ocitla v hlubokém týlu maďarské armády. Přesto se rozhodl probít na slovenské území a svým úspěšným výpadem způsobil v řadách honvédů nepředstavitelný zmatek. V údolí Uhu velel jednomu z družstev pěšáků četař Richard Tesařík, pozdější generál, který do naší vojenské historie vstoupil jako hrdina z bojů u Kyjeva a Dukly, kde jako příslušník tankové brigády přišel o oko. Nesmíme zapomínat i na to, že první úder horthyovců zachytili a ústup na mnoha místech obětavě do posledních nábojů kryli největší hrdinové tragických měsíců 1938–1939 – „sosáci“, jak se familiárně říkalo příslušníkům jednotek SOS. Na obránce Podkarpatské Rusi z března 1939 se však z mnoha různých důvodů rychle zapomnělo. Tuhý život ovšem měla (a někde dosud má) na počátku okupace legenda o zahraničním vojsku kontroverzního generála a zemského ministra Lva Prchaly, který ovšem své muže rychle opustil a naopak před odchodem do polského exilu nabízel zprvu své služby Němcům!

ští horthyovci za svoje karpatské dobrodružství však zaplatili krvavější daň. Budapešť sice později přiznala na své straně jen 72 padlých, 2 nezvěstné a 244 raněných důstojníků a vojáků, ale přítomní dopisovatelé západních agen-

tur označili ztráty Maďarů za příliš nízké. Například britský list Herald and Examiner odhadoval maďarské ztráty na 200 mrtvých a několik stovek raněných, což se zdá při podrobnějším pohledu na boje v jednotlivých úsecích mnohem pravděpodobnější. Dodnes bohužel neznáme jména všech našich padlých. Nedávno například brněnský historik dr. Jan Břečka informoval autora tohoto článku o tom, že ještě 23. srpna 1939 podlehl těžkému zranění (postřelení do míchy) dvaadvacetiletý vojín bývalého 36. pěšího pluku Cyril Míšek z jihomoravského Hluku. Zraněn byl 16. března 1939 v bojích s horthyovci na Podkarpatské Rusi… Není pravdou, že Češi mají málo hrdinů. Pravdou je jen to, že mezi nimi žije bohužel příliš mnoho lidí, kteří pro svou malost rádi na skutečné hrdiny (v lepším případě) zapomínají… autor je historik a publicista

Neuzavřená bilance Československé jednotky měly v čtyřdenních bojích na Podkarpatské Rusi v březnu 1939 asi 40 padlých a kolem 120 dalších mužů bylo zraněno. Maďar-

Polští a maďarští generálové 18. března 1939 v Užockém průsmyku slavili „vítězství“, které nepřineslo užitek ani jedné z jejich zemí…

21

ListyO6-2009 28.9.2009 19:27 Stránka 22

NAŠI POLITICI V CIVILU

Jiří Liška: Práce veterináře pro mě byla zároveň školou psychologie

22

Místopředseda Senátu Jiří Liška je uznáván jako člověk pevných zásad a zároveň velmi tolerantní. Dlužno dodat, že tuto pověst má mezi stranickými kolegy i opozičními soupeři. Málokdo si ale vzpomene, že pochází ze selské rodiny na Vysočině, kterou tvrdě postihly komunistické praktiky nebo že jako původně veterinář „proharcoval“ řadu českých měst.

Díky tomu, že jsme jeli za Jiřím Liškou k němu domů, tedy do Jičína, měli jsme možnost poznat i jeho nesmírně vitální manželku Zuzanu. Je o poznání impulzivnější a jako psycholožka chrlí své postřehy o lidských projevech obecně i o politice. Vzhledem k tomu, že obě děti už si žijí vlastním životem, jako člena nejužší domácnosti je třeba zmínit „skorojezevčíka“ Ajku. Paní Zuzana má

sklon její stařecké nálady psychologicky analyzovat, Jiří Liška k tomu taktně naznačuje, že se u manželky zřejmě jedná o profesní deformaci, kterou není na místě uplatňovat u zvířat. Vaše rodina pochází ze selského rodu z Vysočiny a nebýt komunismu, asi byste hospodařili dál. Jak vzpomínáte na období znárodňování? Přišli jsme v podstatě o všechno, museli jsme se vystěhovat. Všichni naši příbuzní skončili podobně. Vzpomínám si na domek, který nám nakonec přidělili: Uprostřed totálně zanedbané místnosti tam z podlahy prorůstal už docela vzrostlý jasan. Předpokládám, že právě to vás předurčilo k odporu proti komunismu a posléze dráze pravicového politika… Určitě ano, ale to spojení nemusí být tak automatické. Poznal jsem lidi, kteří měli podobný osud a stali se z nich komunisti. Uvědomuji si, že mnozí nevěřili, že se poměry někdy mohou změnit. Proto ve snaze se prosadit a chránit svoji rodinu vstoupili do strany. Zdálo se jim to důležitější než vědomí, že tím aktivně podporují komunistický režim. Já jsem ambice, které by mi za tu cenu stály, nikdy neměl. Jak se vám podařilo vystudovat vysokou školu a stát se veterinářem? Nebylo to jednoduché. Základní školu jsem končil s jednou dvojkou, nicméně jako možnost mi dali vyučit se zedníkem nebo obuvníkem. Naštěstí se mi podařilo využít výjimky, která umožňovala studovat střední školu. Ovšem za podmínky, že bude minimálně 100 kilometrů vzdálená od místa bydliště – aby mě negativně neovlivňovala moje vlastní rodina, která s komunistickým zřízením nesouzněla. Další podmínkou bylo, že to musí být zemědělský obor. Prošla mi střední veterinární škola v Hradci Králové, která mě bavila. Maturoval jsem v ‚68‘, takže to byla doba, kdy jsem neměl problémy dostat se na vysokou ‚veterinu‘ v Brně. Potom, za normalizace, vyhazovali spíš kantory než nás, studenty, a díky tomu jsem školu dokončil. A co víc, v Brně jsem potkal

ListyO6-2009 28.9.2009 19:27 Stránka 23

manželku Zuzanu, která tam studovala psychologii. Od té doby jsme spolu. Táhlo vás to zpátky na Vysočinu? Jsem takový vykořeněný sedlák. Náš statek byl srovnaný se zemí a rodinná tradice byla přerušena. Navíc jsem po škole následoval svoji ženu. Což jsem vlastně dělal pořád. Získala místo v dětské léčebně Opařany, potom v Železnici, nakonec jsme skončili v Jičíně. (Zuzana Lišková: Není to tak, že by mě ‚následoval‘ kvůli nějakým mým rozmarům. Ale místo psycholožky se hledá hůř, zatímco ‚zvířátka jsou všude‘. Takže, abychom se uživili, jsme šli tam, kde jsem sehnala zaměstnání a Jirku tam jako veterináře vždycky potřebovali. Kromě toho není pravda, že by mě následoval kamkoli. Když jsem jednu dobu chtěla odejít na Slovensko, protože jsem napůl Slovenka, postavil si hlavu. Jeho argument zněl: Na Slovensko nepůjdu, protože jsem Čech). Jak se stalo, že jste skončili v Jičíně? V Opařanech, kde jsme začínali, jsme měli slíbený služební byt, ale ten nakonec získala uklízečka. Asi byla užitečnější než my. Přes další působení v Železnici jsme se dostali do Jičína. Oba jsme tu dostali zaměstnání, což bylo nejdůležitější. Využili příležitosti si tady pořídit tenhle řadový domek, na krásném místě s výhledem do přírody. Zhruba tři roky jsem ho stavěl sám, neexistovala dovolená nebo společné víkendy. Ale mě to bavilo. I když řemeslníci, kteří přišli na některé dokončovací práce, občas kroutili hlavou, kdo to takhle zpackal. Jak dneska s odstupem vzpomínáte na svoji původní praxi veterináře? Zdaleka nebylo tolik ošetřoven jako dneska, takže naše práce spočívala spíš v péči o hospodářská zvířata. Ale pamatuji si například na elegantní, noblesní dámu, která přišla kvůli tomu, že její pes má najednou potíže vyskočit k ní na postel, takže ona s ním musí spát na podlaze. Z toho ji tak bolely záda, že to byl vlastně důvod její návštěvy. Dodnes na to vzpomínám jako na mimořádnou ukázku vztahu člověka a zvířete. Každopádně jsem pejskovi vyléčil pohybový aparát, takže mohli zase sdílet společnou postel. Jak se z veterináře stal politik? Patřil jsem k zakladatelům Občanského fóra a potom ODS a postupně jsem se stal kooptovaným zastupitelem a předsedou tehdejšího Městského národního výboru, předsedou jičínské ODS,

starostou. Nebylo to tím, že bych se sám silně prosazoval, spíš šlo o souhru pro mě příznivých okolností. Například v roce 1992 o kandidaturu do Federálního shromáždění nikdo moc nestál a všichni předpokládali, že to vzhledem k předchozím zkušenostem vezmu. Zajímavé je, že tehdy nás bylo ve federálním parlamentu osm veterinářů. Podle mě je to tím, že naše práce spočívala z poloviny v péči o zvířata a z poloviny v psychologii, jak jednat s majiteli. Musíte být vstřícný a tolerantní a zároveň získat potřebné informace, protože zvíře samo vám své potíže nepopíše. A pak přesvědčit o správné léčbě. Jak byste hodnotil současnou politiku z hlediska slušnosti, kultivovanosti? Obávám se, že je to čím dál horší. Sice s nehoráznými kroky přichází jako první vesměs naši protivníci, ale i my se musíme naučit s tím zacházet, aniž bychom ztráceli důstojnost a chladnou hlavu.

Jaká je atmosféra v Senátu? V Senátu je o dost jiná atmosféra než ve Sněmovně. Je nás méně, známe se dobře i osobně, myslím, že hodně dělá i věk nad 40 let. Snáz se domluvíme jak mezi sebou, tak s opozicí, často se na spoustě věcí shodneme, i když hlasování o politických záležitostech pak vesměs probíhá podle stranických rozhodnutí. Bylo vám někdy stranické rozhodnutí jak hlasovat „proti srsti“? Vnímám to tak, že jsem zvolen za ODS a nikoli sám za sebe. Takže s tím jsem problém nikdy neměl a v zásadních věcech ani nebyl důvod se zpěčovat. (Zuzana Lišková: On je kliďas. Třeba když naši známí mají nějaké nepřijatelné politické názory, tak jsem to já, kdo se s nimi hádá. Jirka mi pak většinou řekne, že každý je odpovědný sám za sebe a když je jejich názor zjevně neovlivnitelný, tak proč je nenechám být.) –red–

ListyO6-2009 28.9.2009 19:27 Stránka 24

NÁVŠTĚVA U STAROSTY

Dobříš navzdory četným úspěchům zápolí s vedením kraje

24

finančních částek do jednotlivých oblastí. Na základě nastavených pravidel pro čerpání dotací ze strukturálních fondů EU připravila Dobříš rozpočtovou strategii, vytvořila pracovní týmy a celkovou koncepci rozvoje obce. Zvolila si ze strukturálních fondů EU oblasti, které měly pomoci splnit plány obce. Ovšem se změnou politického vedení Krajského úřadu a paralelně se změnou vedení Úřadu Regionální rady soudržnosti Střední Čechy došlo k radikální změně. Nejenže nebyly vyhlášeny všechny plánované výzvy, na něž se obec průběžně připravovala, ale došlo i k zásadním změnám alokací finančních částek. Starosta Melša je pevně přesvědčen, že rozdělování prostředků ze strukturálních fondů EU by mělo být apolitickou záležitostí a změna politického vedení by neměla ohrozit kontinuální vývoj programu. Nemělo by docházet k radikálním změnám v alokacích naplánovaných peněz v jednotlivých oblastech. Změny pro žadatele o dotace v průběhu již řešeného období považuje starosta za nehospodárné. V té souvislosti poukazuje i na značné negativní dopady na veřejný rozpočet města a život občanů. V důsledku změn pravidel musela Dobříš přepracovat již hotovou projektovou dokumentaci tak, aby odpovídala novým regulím. To si samozřejmě vyžádalo další finanční výdaje. Dne 14. září 2009 Dobříš podala do ROP SČ projekt „Řešení Mírového náměstí a souvisejícího území v Dobříši – I. etapa. Projekt zcela odpovídá novým pravidlům, která vyhlásil Úřad Regionální rady soudržnosti Střední Čechy.

Cílem naší další cesty v rámci snahy seznamovat se s úspěchy a problémy starostů ODS a místních podnikatelů byla tentokrát Dobříš. Navštívit toto osmitisícové město rozhodně stojí za to – jednak vzhledem k jeho romantické poloze pod brdskými lesy, jednak celkové atmosféře úpravného města s řadou kulturních památek. Starosta Mgr. Jaroslav Melša se rozhodně má čím pyšnit, ale také na co si stěžovat.

Kromě toho bylo uděleno Městskému úřadu Dobříš Ministerstvem vnitra bronzové ocenění za zvyšování kvality veřejné služby, odborněji řečeno za aplikaci modelu CAF. Dobříš rovněž zvítězila v národním kole soutěže O lidech s lidmi. Kvalita projektu byla potvrzena druhým místem v soutěži zemí Visegradské čtyřky. Hodnotila se především komunikace s veřejností, péče o všestrannou kvalitu života obyvatel a celkový rozvoj města,“ doplnil Mgr. Jaroslav Melša.

O dobrém směru Dobříše svědčí mimo jiné řada oficiálních uznání. Jen v loňském roce jich získala hned několik, například první cenu v soutěži Obec přátelská rodině. „Uspěli jsme díky tomu, že se snažíme všemožně podporovat různé sportovní a kulturní aktivity dětí, upravovat plochy, kde se rodiny s dětmi mohou bezpečně věnovat svým zálibám,“ vysvětluje starosta Mgr. Melša. „Koneckonců jsem původně učitel a několik let jsem byl ředitelem zdejší základní školy, takže bych se zpronevěřil své profesi, kdybych o tuto sféru jako starosta dostatečně nedbal,“ dodává.

Vedení kraje nám všem zbytečně ztrpčuje život

Seriózní vztahy s „monarchy“

Je-li řeč o současném vedení kraje v čele s hejtmanem MUDr. Davidem Rathem, netají se dobříšský starosta svou nespokojeností a rozhořčením. Jak se potvrzuje, středočeská města a obce to v současnosti nemají jednoduché. Před zahájením „programovacího období“ 2007–2013 se odpovědné osoby ve spolupráci s Evropskou komisí dlouhodobě zabývaly rozložením prioritních os a jejich struktur, respektive podoblastí, které logicky vymezovaly odpovídající potřeby kraje. Na základě toho byly naplánovány alokace

Starosta města Dobříše se také vyjádřil ke vztahu s rodinou Colloredo-Mannsfeld, která vlastní mimo jiné dobříšský zámek a mnoho dalších zdejších pozemků. Vzájemnou spolupráci si velmi pochvaluje: Oceňuje seriózní a věcné jednání, velký zájem rodiny o rozvoj města, který se projevuje nejen konstruktivním přístupem, ale i finanční podporou. „Mannsfeldové“ totiž mimo jiné přispěli do fondu, který město zřídilo na podporu sportu, kultury a volnočasových aktivit. –red–

ListyO6-2009 28.9.2009 19:27 Stránka 25

NÁVŠTĚVA U PODNIKATELE

Jako podnikatel oceňuji vstřícný přístup města, říká Petr Sevald Dobříš je v rámci celého Středočeského kraje hodnocena jako město s šestým nejvyšším podnikatelským potenciálem. Petr Sevald, šéf úspěšné firmy BIOS Dobříš a BIOS ENERGIE, tvrdí, že je to i díky vstřícnému přístupu vedení města. BIOS Dobříš se zaměřuje hlavně na výrobu a montáž dřevěných střešních konstrukcí, střech na klíč a dřevoobchodu. Existence firmy nezanedbatelně pomáhá i zachování vysoké míry zaměstnanosti jak v samotné Dobříši, tak i v okolních obcích. Společnost má cca 50 stálých zaměstnanců a dále spolupracuje se zhruba stovkou menších živnostníků.

Dobrý podnikatel se musí přizpůsobit každé situaci Ne že by se tu ekonomická krize neprojevila, ale Petr Sevald ji nevnímá jako fatální. „Mnoho firem si přivyklo na ‚tučné’ předchozí roky. Nyní se všichni musíme smířit s tím, že jsou podmínky obtížnější. Co se týče zakázek a zisku, tak jsme se vrátili zhruba do roku 2006. Mnohé firmy se rozhodly řešit situaci rozšířením sortimentu. V našem případě to tak je. Částečný pokles poptávky po střešních konstrukcích a střechách na klíč se nám daří vyrovnávat 28%

nárůstem prodeje v našem dřevoobchodu“. Tak popisuje svoji strategii Petr Sevald. Ostatně schopnost vyrovnávat se s obtížemi prokázal už v roce 2002, kdy velkou část areálu firmy postihl požár. „Docela dlouho jsme se z toho vzpamatovávali, ale zvládli jsme to. Stěžovat si na nepřízeň osudu je vždycky snadné, ale vesměs lze nalézt východisko,“ říká Petr Sevald.

Projekt vytápění štěpkou Hlavním projektem dceřiné firmy BIOS ENERGIE je výstavba kotelny, kde se bude spalovat štěpka. Tento způsob vytápění z obnovitelných zdrojů bude schopen pokrýt potřeby zhruba třetiny Dobříše a zároveň vyrábět 0,75 MW elektřiny. „Město má na projektu zájem a svojí podporou nám velmi pomáhá. Součástí dohody s městem je i likvidace městského dřevního odpadu. Jedná se o ekologické vytápění, navíc v tomto regionu uprostřed brdských lesů se zpracování štěpky samo nabízí,“ konstatuje Petr Sevald. V souvislosti s novými projekty, které jsou závislé na přístupu dalších subjektů se netají kritikou. „Jejich byrokratické průtahy s odsouváním příslibu peněz řadě firem ztěžuje práci, pro některé může být dokonce likvidační,“ líčí své zkušenosti šéf společnosti BIOS.

Dobříš je „dobrá adresa“ Petr Sevald to říká nejen jako zástupce místní firmy, ale i jako občan Dobříše. „Pohybuji se po celé republice, takže znám poměry i v jiných městech. Tady všechno běží rychleji, nejsou zbytečné byrokratické průtahy, úředníci jsou velmi ochotní nejen ve vztahu k podnikatelům, ale i třeba ke starším lidem, kteří se novým systémům dnešní byrokracie těžko přizpůsobují,“ říká Petr Sevald. V první řadě oceňuje vznik městského fondu, z kterého se platí rozmanité projekty na rozvoj města. „Každý podnikatel ví, jak je obtížné se neustále potýkat s různými žádostmi o sponzorské dary, rozvažovat, jaký účel má nebo nemá smysl. Proto oceňuji, že vznikl fond, do kterého podnikatelé mohou přispívat. Vedení města, respektive speciálně vytvořená komise, pak posuzuje, jak nejlépe peníze rozložit na konkrétní projekty“. Petr Sevald vyzdvihuje i řadu dalších aktivit, které by bez spolupráce s vedením města pravděpodobně neměly šanci. Například podpora školských zařízení je tu samozřejmostí. Včetně soukromé miniškolky, která skvěle funguje a je o ni zájem. Bez spolupráce s městem by nikdy nevznikla. „Mám dvě malé děti, které tam chodí a jsou tam velice spokojené,“ konstatuje Petr Sevald. –red–

25

ListyO6-2009 28.9.2009 19:27 Stránka 26

VÝROČÍ

Tomáš Baťa mladší patří ke světovým legendám

S

yn zakladatele českého obuvnického impéria a mnohostranně úspěšného podnikatele Tomáše Bati staršího navázal na otcovo poslání. Jak svým vztahem k České republice, tak zásadami, které uplatňoval v podnikání. Září je měsícem, kdy se před 95 lety narodil a zároveň kdy před rokem v Torontu zemřel.

Nikdo ani Tomáši Baťovi mladšímu nemůže upřít spjatost se svou původní vlastí. Patřil k prvním význačným osobnostem nucené emigrace, které se vrátily do Čech hned po politickém převratu v roce 1989. S velkorysostí a nadhledem nikterak nejitřil spor o rodinný majetek. Z původního vlastnictví nezískal nárok v podstatě na nic. Ani to ho neodradilo od snahy navázat na pokračování rodinné obuvnické tradice nejen ve Zlíně, ale v zájmu celé České republiky. Ostatně, jako pravý pokračovatel svého otce opět měl co novátorského nabízet.

Zlínský rodák a patriot Zlínští patrioti se jménem Baťa chlubí a „budiž vzdána chvála“ těm, kteří na jeho tradice navazují. Proslul totiž po vzoru svého otce důrazem na etické principy, skloubení podnikatelského úspěchu v kombinaci se „zdravým“ sociálním cítěním. Tedy nikoli populistickým, ale lidsky i podnikatelsky prospěšným.

Světově uznávaný novátor Mimo odborné kruhy se u nás málo ví o jeho celosvětově uznávaných přínosech v oblasti výroby obuvi. Včetně špičkových moderních postupů, jako byl

ještě nedávno převratný způsob počítačové technologie navrhování obuvi. Dlužno dodat, že jako člověk mnohostranně vzdělaný a respektovaný se neomezoval „jen na boty“. Získal ocenění řady světových univerzit, byl například předsedou obchodního a průmyslového poradního výboru OECD pro transformaci zemí Střední a Východní Evropy. V této funkci se mimo jiné zasloužil o přijetí Česka a Slovenska do této organizace. –red–

Věhlas a zásluhy Tomáše Bati staršího i mladšího ■ Tomáš Baťa starší se narodil v roce 1876 v ševcovské rodině jako šesté z dvanácti dětí. V pouhých patnácti letech se vydal jako pokračovatel rodinného řemesla – pěšky a s minimálním obnosem – do Vídně, aby tu rozšířil své umění a poznatky. Po návratu a dalších zkušenostech dokázal reagovat na požadavky trhu. V tom ho utvrdila i cesta do Spojených států, kde se zároveň seznámil s modernějšími technologiemi. Ty doplnil i v tuzemsku nevídanými sociálními výhodami pro zaměstnance. ■ Po první světové válce se dokázal vyrovnat s úbytkem zakázek a díky zlevňování svých výrobků obstál v konkurenci a jeho firma dokonce dál posilovala. ■ Tomáš Baťa mladší byl svědkem komunistické devastace „baťovského“ imperia. Organizační a podnikatelské schopnosti mu ale zjevně byly dány „do vínku“, takže založil v Torontu novou Bata Shoe Organization, která sklízí celosvětové úspěchy. ■ Po roce 1989 se v rámci svého vlasteneckého cítění k původní vlasti byl ochoten jako jeden z prvních úspěšných emigrantů vrátit. I když nedostal šanci se domoci původního majetku, podpořil v tuzemsku obnovení obuvnické tradice firmy Baťa. Nyní v této tradici pokračuje jeho syn.

ListyO6-2009 28.9.2009 19:27 Stránka 27

ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH

Zdeněk Zerzáň: Nikdy jsem se nenaučil psát Gottwaldov místo Zlín

Ž

ivotní osud Zdeňka Zerzáně je sám o sobě strhující. Navíc jeho počátky souvisejí s érou Tomáše Bati, jehož výročí jsme připomněli v předchozím článku. Dávno předtím, než se totiž Zdeněk Zerzáň začal angažovat v politice v barvách ODS, ovlivnila ho v dětství právě baťovská tradice. Valnou část života zápolil s komunistickou mocí a jejími absurdními projevy. Přesto se mu podařilo procestovat značnou část světa ve všech světadílech. Kromě jiného jako první člověk na světě sjel na lyžích nejvyšší africkou horu Kilimanžáro.

Na svůj zlínský původ nedá dopustit „Někdy jsem měl u ‚soudruhů’ problémy, protože jsem se nikdy nenaučil psát jako místo narození Gottwaldov místo Zlína,“ vzpomíná Zdeněk Zerzáň. Když mu bylo osm let, celá rodina se odstěhovala do Jeseníků, protože tatínek získal práci šéfa ozdravovny pro zaměstnance Baťova podniku. Zřejmě právě tady získal vztah k horám a ke sportu. „Abych se dostal do školy, musel jsem tři kilometry na vlak a v zimě to bylo nejjednodušší na lyžích. Tak jsem se naučil lyžovat a obejít se bez nějakého super vybavení.“ „K mým raným vzpomínkám patří původní podoba té jesenické horské chaty, kde jsme žili a která byla pojmenovaná jako chata doktora Edvarda Beneše. Když pak byla znárodněna a převzalo jí tehdejší ROH pod názvem Sanatorium Vítězného února, tak jsem už jako dítě vnímal, že v tom cosi není v pořádku,“ vzpomíná Zdeněk Zerzáň.

Létání jako koníček Jeho postoje po znárodnění „tříbili“ i návštěvníci znárodněného sanatoria. „Začali sem jezdit zarputilí komunisti, ale také se tu kupodivu objevili například piloti, kteří působili v britském letectvu. Jejich osudy a vyprávění o tom, jak dopadli jejich kamarádi, jak s nimi tehdejší režim zacházel… to všechno zřejmě už tehdy utvářelo moje názory,“ vzpomíná Zdeněk Zerzáň. Po základní škole neměl jinou možnost než vyučit se zámečníkem. Poté

ale získal šanci splnit si svůj sen, v němž lze vidět symbolickou touhu „povznést se“ nad peripetie běžného života. Byl totiž přijat do letecké školy v Prešově. Ale „soudruzi“ zasáhli, takže nastoupit nesměl. Přesto létání patří dodnes k jeho koníčkům a navíc ho zdědil jeho syn. Ten žije ve Spojených státech a ve volných chvílích „si vyjíždí“ na vyhlášené letiště vzdálené 900 kilometrů od jeho bydliště, aby si leteckých výletů po vzoru svého otce dostatečně užil.

Osudové paradoxy Náhodná příležitost Zdeňku Zerzáňovi umožnila vystudovat posléze také takzvanou osvětovou a knihovnickou školu v Brně. Takže byl poté přijat jako zaměstnanec Okresního domu osvěty, kde měl na starosti zemědělskou propagaci. „Nevěděl jsem o tom vůbec nic. Ale dokázal jsem se všechno naučit,“ konstatuje Zdeněk Zerzáň. Přesto tady, podobně jako ve většině jiných zaměstnání skončil po hádce s nadřízeným – povětšinou šéfem obvodního nebo okresního výboru KSČ, případně ideologickým tajemníkem. Za zmínku v této souvislosti také stojí, jak se stal „dočasným“ členem komunistické strany. „Na vojně nás po nějakém cvičení nechali nastoupit a řekli mi, že za vzorné plnění úkolů mám tu čest stát se členem strany. Ale brzy si uvědomili, co jsem zač a vyloučili mě“.

Náčelník Horské služby V této roli si vysloužil vyznamenání a jeho zásluhy byly nezpochybnitelné.

Díky jeho „patronovi“ z „ČSTV“ mohl také cestovat, protože získal služební pas. Na něj také za dramatických okolností vyrazil mimo jiné s expedicí na Kilimandžáro. Jako první člověk na světě ho sjel na lyžích. Komunisté zuřili, protože si tím získal světovou popularitu a bylo těžší na něj útočit. Přesto byl z funkce náčelníka odvolán.

Možnosti a nedostatky turistického ruchu Životní peripetie a zkušenosti ho předurčily jak k zakládání OF, tak posléze ke vstupu do ODS a aktivitám v rámci komunální politiky na Šumpersku. Zároveň vzhledem ke svým cestovatelským a turistickým poznatkům začal budovat systém rozvoje turistického ruchu. Dílčím výsledkem se stalo Sdružení cestovního ruchu Jeseníky, v němž jsou zastoupeni představitelé obcí, měst i podnikatelé. Sdružení garantuje například i získávání peněz z evropských fondů, které pak rozděluje podle vzájemné dohody a efektivity. „Tenhle model funguje, ale obávám se, že v rámci České republiky i jednotlivých regionů nám pořád schází ucelený systém. Vesměs neexistuje funkční propojení mezi kraji, obcemi a jednotlivými podnikateli. Bohužel převládá neschopnost nebo neochota ke spolupráci. Přitom by stačilo relativně málo, aby se potenciál cestovního ruchu stal výraznou oporou české ekonomiky včetně zvyšování zaměstnanosti,“ konstatuje Zdeněk Zerzáň. –red–

27

ListyO6-2009 28.9.2009 19:28 Stránka 28

TURISTICKÝ RUCH

Ekonomická krize se projevila také propadem turistického ruchu

N

ení divu, že se v rámci ekonomické krize potvrdily také varující předpoklady, které signalizovaly pokles celkového objemu turistického ruchu. Těmito okolnostmi jsou postiženy i ty nejvěhlasnější světové destinace. Významný propad zaznamenala také Česká republika. I když aktuální informace za prázdninovou sezónu ještě nejsou k dispozici, údaje za první dva kvartály jsou dosti žalostné jak z celosvětového měřítka, tak pro ČR.

Utrpěly i všechny oblíbené světové destinace

28

Podle odhadů Světové turistické organizace OSN (UNWTO) bude letošní pokles počtu zahraničních turistů v celém světě mezi čtyřmi až šesti procenty. Některé mezinárodní údaje uvádějí dokonce o 10 %, což dosvědčují zejména čísla z evropských zemí. Za zmínku v této souvislosti stojí, že v prvních čtyřech měsících roku 2009, kdy zjevně byli lidé krizí nejvíce zaskočeni a extrémně podléhali obavám

z budoucnosti, poklesl celosvětový objem turistického ruchu o osm procent. I když celkový počet zahraničních turistů představoval nezanedbatelných 247 milionů, zmíněná osmiprocentní ztráta se promítla do ekonomiky mnohých zemí, krachů jednotlivých podniků a podnikatelů. Nejvíce utrpěl poklesem zájmu zahraničních turistů Blízký východ, kam jich podle údajů z první poloviny roku cestuje o 18 % méně. V evropských státech, jak jsme uvedli, představuje úbytek zahraničních turistů zhruba 10 %. Asijské destinace a Oceánie vykazují 6% úbytek a Amerika 5%. Podle čísel byla v tomto ohledu nejméně postižena Afrika, což ale například představitelé Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) vysvětlují předchozími nepokoji, které návštěvnost cizinců negativně ovlivnily, a nyní se již tamní situace stabilizovala.

Většina turistů méně utrácí Není třeba dodávat, že i mnozí turisté, které sice krize neodradila od vy-

toužené dovolené, se snaží ji pořídit levněji a méně utrácejí. Nicméně tato vcelku logická strategie vede ke krachu mnoha podniků, které byly do značné míry závislé právě na turistech. To se týká hlavně restauračních zařízení, ale také například obchodů nabízejících suvenýry nebo jiné – v tuzemsku typicky české zboží, o které byl ještě loni značný zájem. V případě ČR bezesporu hraje roli i vývoj měny, konkrétně posilování koruny. Takže v situaci, kdy všichni chtějí šetřit, se stává návštěva České republiky relativně drahá.

Dostali jsme se pod evropský průměr I když na výsledky Českého statistického úřadu, co se týče návštěvnosti zahraničních turistů během prázdninové sezóny si ještě musíme počkat, předpovědi vycházející z předchozího období nevyznívají příliš příznivě. První „půlrok“, který je již statisticky doložený, svědčí o více než 13% propadu oproti minulému roku. Ve vý-

ListyO6-2009 28.9.2009 19:28 Stránka 29

sledku to pro nás znamená nezanedbatelné ekonomické ztráty, krach řady podniků, nemluvě o snižování zaměstnanosti.

Pokles počtu turistů postihl většinu českých krajů Poklesy počtu zahraničních turistů zaznamenaly v první polovině letošního roku všechny kraje, nejvíce Jihomoravský, Liberecký, Královéhradecký, Ústecký… Mnohé penziony a restaurace tu zejí prázdnotou a zaměstnanci se netají strachem, kdy se podnik bude muset zavřít.

Můžeme si za to sami? V této souvislosti je třeba připomenout některé kritické hlasy, které upozorňují nejen na špatnou kvalitu služeb v Česku, ale i na nedostatečně propracovaný systém cestovního ruchu. To se týká i nedostatečné spolupráce mezi kraji, obcemi i jednotlivými podnikateli. V tomto ohledu je nadějné nedávné setkání místopředsedy ODS Petra GanINZERCE

daloviče s představiteli této sféry. Výsledný příslib společně pracovat na funkční koncepci cestovního ruchu by bezesporu přispěl k rozvoji krajů, obcí a vytváření nových pracovních míst. Jak po setkání konstatoval Petr Gandalovič, právě podpora cestovního ruchu proto patří k cestám, jak zmírňovat dopady ekonomické krize.

Zlevněné nabídky se u Čechů setkaly s úspěchem Co se týče naopak zahraničních dovolených Čechů, z dosavadních údajů Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) vyplývá, že v důsledku krize se letos v Česku snížily ceny zájezdů zhruba o 12 %, v případě leteckých až o 25 %. Dovolená v Egyptě, Itálii nebo Tunisku je oproti loňskému roku levnější přibližně o 17 % a dovolená v Řecku či Chorvatsku stála o 10 % méně. Zároveň je ovšem třeba mít na paměti, že jedna věc je cena samotného zájezdu, druhou pak fakt, nakolik současná krize ovlivnila měnu, případně

inflaci v té které zemi. Velmi levný byl pobyt například v Maďarsku, naopak nezanedbatelné zdražení zboží i služeb zaznamenalo Slovensko nebo Egypt. Poměrně draze přišel v porovnání s předchozími lety pobyt ve Francii, Itálii nebo Řecku. –red–

ListyO6-2009 28.9.2009 19:28 Stránka 30

KULTURA

Podzim ve znamení moderního designu Markéta Ševčíková

30

Psychologové a sociologové vyzkoumali, že v dobách krizí a politického bezčasí nosí ženy delší sukně, muži přecházejí z cigaret na doutníky a všichni společně pak mají tendenci obklopovat se krásnými věcmi. Krize ekonomická i politická už nastala, takže dojde-li na slova odborníků, čeká nás podzim ve znamení vysokých podpatků, zahalených kotníků a oblak dýmu kubánské provenience. A také moderního designu. Jeho tvůrci a módní návrháři jako by to předvídali a rozhodli se připravit podzimní designové menu hned o několika chodech. Jako předkrm výstava s kulinářsky laděným názvem „Čerstvé! Fresh!“, představující od 1. října v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu kolekci skla, porcelánu, módy, nábytku a grafického designu, kterou stvořili naši nejzajímavější tvůrci během

uplynulých deseti let, jako hlavní chod pak přehlídka Designblok 09, představující tvorbu designérských špiček v ještě větší a ucelenější šíři, jako jeden ze zákusků pak např. prezentace zlínského design-centra ve Veletržním paláci. Voilá – český moderní design je zde a nastává čas jeho žní, kdy milcům krásných věciček zbytní zážitky a zeštíhlí bankovní účty. Slavné kousky i slavná jména – to vše bude v Praze v říjnu k vidění. Přitom se jedná o fenomén několika posledních let, krátce po revoluci totiž zajímal moderní design jen pár zasvěcených a tuzemský vkus určovaly valnou měrou maximálně tak německé katalogy s konfekcí a švédský nábytkářský koncern Ikea. V posledních letech se ale karta obrátila. Češi v sobě znovuobjevili cit pro estetično a začali se o moderní design čile zajímat.

A hlavně jej nakupovat a zkoumat, kdo je nejkreativnější a nejzajímavější. Proto začala být pravidelně udílena cena Czech Grand Design, proto začal velmi progresivně fungovat Design Kabinet CZ, který pod vedením ředitelky a teoretičky designu Lenky Žižkové dopomohl k mediální proslulosti řadě tvůrců, takže dnes každý ví, co je to Olgoj Chorchoj, Whitefruits či Studio Najbrt a kdo je Jiří Pelcl, Daniel Piršč, Bára Škorpilová, Rony Plesl či Maxim Velčovský. Právě s tvorbou jich samotných i s díly jejich kolegů se v rámci říjnového designového víření v Praze můžete seznámit důkladněji, ať kráčíte s dobou, protože český moderní design je dnes prostě „trendy, sexy a cool“. Jací jsou ale ti, kdož jej tvoří? Většinou velmi mladí (převážně narozeni kolem roku 1980), zcestovalí, vzdělaní a novátorští.

Ondřej Václavík je jedním z nich. A o tom, co je doopravdy „trendy, sexy a cool“ má zcela jednoznačnou představu:

ale, že tato osvěta se týká spíše nábytkového designu, šperků a módních doplňků. O design předmětů, které nás obklopují v každodenním životě, se lidé už tolik nezajímají. I ve sféře průmyslového designu je ale patrný výrazný vzestup, a to především u výrobců, kteří rozpoznali design jako jednu z důležitých zbraní marketingu. Hospodářská krize jeho význam pravděpodobně ještě umocní. Je onen „úsvit designu“ také znamením toho, že Češi coby národ po letech začínají mít vkus? Nejméně dvěma generacím ho totiž vymazal z hlavy minulý režim a směr nejdřív udávaly pouze německé módní časopisy a katalogy a po revoluci zase švédská Ikea…

Myslím, že vkus mají Češi stále stejný, mají dnes jen více možností, jak ho prezentovat. Je to nutný vývoj, který souvisí se společenskými změnami posledních 20 let. Lidé rádi užívají slovo design a obklopují se pěknými věcmi, které jim pomáhají dotvářet vlastní osobnost. Myslím ale, že v západních zemích není design

Proč jsou Češi v posledních letech tak posedlí moderním designem? Je to jen módní vlna, nebo přirozený vývoj? Před pár lety u nás o designu nikdo nevěděl, proto také nikoho nezajímal. Velkou roli v této oblasti jistě sehrála média, různé lifestylové časopisy a publikace o bydlení, které přinášejí čerstvé novinky ze světa designu. Zdůrazňuji

tak elitářský a výjimečný jako u nás. Dostává se více mezi obyčejné lidi a ti ho berou jako samozřejmou věc. Což je nejmarkantnější například ve skandinávských zemích, tam moderní design vnímají jako samozřejmost už děti v mateřských školkách.

ListyO6-2009 28.9.2009 19:29 Stránka 31

Když už zmiňujete Skandinávii, zůstaňme ještě u koncernu Ikea, protože právě ten se stal na českém trhu určitým fenoménem a krátce po revoluci výrazně ovlivnil estetické vnímání spousty obyvatel. Proč zažila na našem trhu tak gigantický boom právě skandinávská nábytkářská firma, založená z velké části na filozofii „udělej si sám“?

MgA. Ondřej Václavík (1982) Vystudoval VŠUP v Praze a The National College of Art & Design v irském Dublinu. Je autorem designu pet lahví pro firmy Poděbradka a Dobrá voda, tvůrcem interiéru Městské knihovny v Ostravě, pro firmu Husky vytvořil turistický stan Branch, pro Rotary International speciální pokladničku Razer, umístěnou na ostravském letišti. Navrhoval speciální lázeňské pantofle pro hotel Imperial v Karlových Varech, prezentační stánek pro firmu ASUS či kavárenské doplňky pro firmu Mattoni. Na VŠUP v Praze působil i jako odborný asistent. Je držitelem několika mezinárodních ocenění v oblasti moderního designu. Stačí si zajít na Designblok nebo jeden ze světových veletrhů designu. Uvidíte obrovské množství barev, materiálů, tvarů a nových technologií, které není možné přiřadit ke konkrétnímu proudu nebo stylu. Hranice mezi kulturami a zeměmi se vytrácejí. To má jistě dopad i na design. Výraznou roli hraje také internet, který prolíná odlišné myšlení různých lidí. Jaké období českých dějin bylo pro vývoj designu u nás nejzásadnější?

Myslím, že Ikea umožnila a umožňuje lidem pokračovat v tradičním českém kutilství, proto má v Čechách takový úspěch. Lidé mohou nakupovat zábavnou formou, mohou se procházet ve svých vysněných kuchyních a koupelnách. Ikea prezentuje svým zákazníkům design jako nutnou součást svých produktů. V tom vidím její největší přínos. Designové velmoci, soustředěné především na severu a na jihu Evropy, prezentují naprosto odlišná pojetí přístupu k designu. Ten skandinávský byl vždy spíš jednoduchý, strohý, s čistými liniemi, naproti tomu italský zase vzletný, rozšafný, zdobný… Jaký je současný vývojový trend? Přeje současná doba více purismu, nebo spíš ornamentu?

V úvodu jsme zmínili, že moderní design je dnes trendy, sexy a cool. Co je ale trendy, sexy a cool pro designéra?

Pro mě je design především práce i zábava v jednom, což může každý posoudit na www.vaclavik-design.com. Ale k vaší otázce: trendy je pro mě cestování, sexy je zpěvačka Roisin Murphy a cool je divoká alpská řeka Salza, kterou jsem v září sjížděl na raftu. INZERCE

Jednoznačně pád komunismu a začátek tržního hospodářství. Až od této doby můžeme mluvit o designu v pravém smyslu toho slova. Má i designér vašeho stylu nějaké designérské vzory a favority? Blízká je mi práce finského designéra Ilkky Suppanena. Navrhuje jednoduchý a vtipný nábytek, který zaujme i bez prvoplánových designérských „vtípků“. Myslím, že právě jeho design si zachovává pevné vazby ke skandinávské tradici. Velice se mi líbí také moskevské studio ART LEBEDEV. Jejich tým se skládá z mladých lidí s různými přístupy k designu. To se pozitivně odráží i na dynamice práce a svěžesti věcí, které dělají. Mají obrovský záběr témat (od vtipného kolíčku na prádlo až po moderní mikrovlnnou troubu). Na jejich webové prezentaci najdete jak futuristické koncepty, tak sériové výrobky všeho druhu. Takhle si osobně představuji produktový design.

ListyO6-2009 28.9.2009 19:29 Stránka 32