Neohlizej_zlom.qxd:Sestava 1
6/24/12
1:26 PM
Stránka 7
„ NeohlíÏej se, miláãku,“ po‰eptal John manÏelce, „ale u druh˘ho stolu za tebou sedûj dvû star˘ ochechule a snaÏej se mû hypnotizovat.“ Laufie nebylo tfieba nic dlouze vysvûtlovat, zdafiile napodobila zívnutí, pak zaklonila hlavu, jako by pátrala na obloze po neexistujícím letadle. „Pfiímo za tv˘mi zády,“ dodal. „NemÛÏe‰ se hned otáãet – bylo by to moc nápadn˘.“ Laura pfiedvedla nejstar‰í trik na svûtû: upustila ubrousek, pak se pro nûj sh˘bla, a kdyÏ se opût narovnávala, stfielila oãima pfies levé rameno. Sklonila hlavu a v koutcích úst jí zacukalo, coÏ byla první známka potlaãovaného záchvatu smíchu. „To pfiece nejsou vÛbec Ïádn˘ star˘ ochechule,“ namítla, jsou to muÏsk˘ dvojãata v pfievleku za Ïensk˘.“ Zajíkla se, a to byla pfiedzvûst nezvládnutelného smíchu; John jí rychle dolil do sklenice chianti. „Pfiedstírej, Ïe ti zaskoãilo,“ vyzval ji. „Pak si niãeho nev‰imnou. Ví‰, kdo to je – jsou to dva zloãinci, co si vyjeli obhlídnout Evropu, a na kaÏd˘ zastávce mûní pohlaví. Tady v Torcellu to jsou dvojãata sestry. Zítra nebo moÏná je‰tû dneska veãer se budou v Benátkách ‰pací7
Neohlizej_zlom.qxd:Sestava 1
6/24/12
1:26 PM
Stránka 8
rovat po Piazza San Marco zavû‰en˘ do sebe jako dvojãata bratfii. Jen si pfiehodûj obleãení a paruky.“ „Zlodûji ‰perkÛ, nebo vrazi?“ zeptala se Laura. „KaÏdopádnû vrazi. Já se ale ptám, proã si vybrali zrovna mû?“ âí‰ník, jenÏ pfiinesl kávu a odnesl ovoce, odvedl jejich pozornost, a Laura tak získala ãas k potlaãení hrozícího hysterického záchvatu smíchu a k opûtovnému získání kontroly nad sebou samou. „VÛbec nechápu,“ pokraãovala Laura, „Ïe jsme si jich nev‰imli hned, jak jsme sem pfii‰li. KaÏd˘ho to musí pra‰tit do oãí. Ty není moÏn˘ pfiehlídnout.“ „Maskoval je ten gang AmeriãanÛ,“ usoudil John, „a taky ten fousatej chlap s monoklem, co vypadal jak ‰pion. Teprve teì, kdyÏ uÏ v‰ichni ode‰li, jsou ty dvojãata vidût. Ach, paneboÏe, ta s tûma ‰edivejma paãesama uÏ na mû zase vejrá.“ Laura vytáhla z kabelky pudfienku, pfiidrÏela si ji pfied obliãejem a v zrcátku sledovala siluetu za zády. „¤ekla bych, Ïe se dívají na mû, ne na tebe,“ poznamenala. „ZaplaÈpámbu, Ïe jsem sv˘ perly nechala v hotelov˘m trezoru.“ Odmlãela se a zlehka si napudrovala nos. „Jde o to,“ pokraãovala po chviliãce, „Ïe jsme si je vyloÏili ‰patnû. Jsou to dvû ubohé, stafiiãké uãitelky na penzi, které cel˘ Ïivot ‰kudlily, aby si teì o prázdninách mohly vyjet do Benátek. Pocházejí z nûjakého zapadákova v Austrálii, kter˘ se jmenuje nejspí‰ Walabanga. A ty dvû si fiíkají Tilly a Tiny.“ Její hlas, poprvé od chvíle, kdy odjeli z domova, opût pfiekypoval ãímsi, co John tolik miloval, a z ãela jí zmizely ustarané vrásky. Koneãnû, pomyslel si, koneãnû se 8
Neohlizej_zlom.qxd:Sestava 1
6/24/12
1:26 PM
Stránka 9
z toho zaãíná dostávat. Jestli se mi to podafií udrÏet, jestli dokáÏeme obnovit v‰echny ty legrácky spoleãnû sdílené doma i na cestách, hlavnû to oblíbené vym˘‰lení neuvûfiiteln˘ch historek o lidech sedících u jin˘ch stolÛ nebo zahlédnut˘ch v umûleck˘ch galeriích ãi kostelích, pak se v‰echno zase vrátí do star˘ch kolejí, Ïivot bude jako dfiív, rána se zahojí a Laura zapomene. „Ví‰,“ prohodila Laura, „Ïe to byl moc prima obûd? Opravdu moc.“ Díkybohu, pomyslel si, díkybohu… Pak se pfiedklonil a ti‰e, spiklenecky ‰pitl: Jedna z nich jde na záchod. Myslí‰, Ïe si jde vymûnit paruku?“ „Nic nefiíkej,“ zamumlala Laura. „PÛjdu za ní a zjistím to. Tfieba tam má schovan˘ kuffiík a celá se pfiestrojí.“ Zaãala si ti‰e pobrukovat, coÏ její manÏel pochopil jako znamení spokojenosti. Duchové byli prozatím zaÏehnáni – jen proto, Ïe oblíbená prázdninová hra, které John a Laura uÏ tak dávno zanechali, se teì ‰Èastnou náhodou opût zaãínala hlásit k Ïivotu. „UÏ vstala?“ zajímala se Laura. „Za okamÏik pÛjde kolem na‰eho stolu,“ ujistil ji. Sama o sobû nebyla ta Ïena nikterak pozoruhodná. Vysoká, kostnatá, s orlími rysy a krátce zastfiiÏen˘m úãesem, kterému, jak si John matnû vzpomínal, se za ãasÛ jeho matky fiíkávalo „Eton“; na Ïenû bylo vÛbec cosi charakteristického pro onu generaci. Odhadoval, Ïe jí mÛÏe b˘t kolem pûta‰edesáti. Na sobû mûla pánskou ko‰ili s límcem a kravatou, sportovní sako a ‰edivou tvídovou sukni do pÛli l˘tek. ·edé punãochy a ãerné ‰nûrovací boty. John znal tento typ Ïen z golfov˘ch hfii‰È a z v˘stav psÛ – nikdy nevystavovaly lovecké psy, ale 9
Neohlizej_zlom.qxd:Sestava 1
6/24/12
1:26 PM
Stránka 10
vÏdycky mopslíky nebo buldoãky, a kdyÏ na nû narazil u nûkoho na veãírku, vÏdycky vytasily zapalovaã rychleji, neÏ John, pouh˘ muÏ, dokázal vy‰trachat v kapse zápalky. Podle v‰eobecného pfiesvûdãení sdílejí takovéto Ïeny domácnost s nûjakou Ïen‰tûj‰í, kypfiej‰í spoleãnicí, ale není to vÏdycky pravda. âasto se honosily zboÏÀovan˘m manÏelem, kter˘ trávil spoustu ãasu na golfu. Ne, na tomhle konkrétním jedinci bylo nápadnû pfiekvapivé, Ïe byli dva. Jednovajeãná dvojãata odlitá ve stejné formû. Jedin˘ rozdíl byl v tom, Ïe druhé z dvojãat mûlo bûlej‰í vlasy. „Co kdyÏ,“ zamumlala Laura, „se octnu na toilette vedle ní a ona se zaãne svlíkat?“ „ZáleÏí na tom, co se odhalí,“ odpovûdûl John. „Jestli je to hermafrodit, vem nohy na ramena. Tfieba bude mít nûkde ukrytou injekãní stfiíkaãku a uspí tû, neÏ se dostane‰ ke dvefiím.“ Laufie opût zacukaly koutky úst a zaãala se otfiásat potlaãovan˘m smíchem. Potom se narovnala a vstala. „Já se prostû nesmím smát,“ fiekla, „a ty si dûlej, co chce‰, jenom se na mû nekoukej, aÏ se budu vracet, zvlá‰È jestli vyjdeme obû dvû spoleãnû.“ Uchopila kabelku a sebevûdomû se vzdalovala od stolu ve stopách své kofiisti. John si dolil do sklenice poslední kapku chianti a zapálil si cigaretu. Na malou zahrádku restaurace praÏilo slunce. Ameriãané uÏ ode‰li, stejnû jako muÏ s monoklem a rodinka na opaãném konci. V‰ude vládl klid a mír. Druhé dvojãe sedûlo opfiené zády o opûradlo Ïidle a mûlo zavfiené oãi. KaÏdopádnû, pomyslel si, zaplaÈpámbu za tuto chvíli, kdy se dokázali uvolnit a Laura se po dlouhém ãase zase oddala jejich bláznivé, ne‰kodné 10
Neohlizej_zlom.qxd:Sestava 1
6/24/12
1:26 PM
Stránka 11
hfie. Dovolená se tudíÏ pfiece jen mÛÏe zmûnit v tolik potfiebnou léãebnou kúru, která by zapudila, i kdyÏ tfieba jen doãasnû, to otupûlé zoufalství, jeÏ se Laury zmocnilo ve chvíli, kdy dítû zemfielo. „Dostane se z toho,“ tvrdil lékafi. „Za ãas se z toho dostane kaÏd˘. A vy máte je‰tû chlapce.“ „Já vím,“ pfiisvûdãil tehdy John, „ale ta holãiãka jí byla v‰ím. Bylo to tak pofiád, hned od zaãátku, sám nevím proã. ¤ekl bych, Ïe to dûlal trochu ten vûkov˘ rozdíl. Chlapec ve ‰kolním vûku, siln˘ a odoln˘, to uÏ je samostatná osobnost. Pûtileté dûÈátko nikoli. Laura ji doslova zboÏÀovala. Johnnie a já jsme byli kdesi úplnû v pozadí.“ „Dejte jí ãas,“ radil doktor, „dejte jí ãas. A stejnû, oba jste je‰tû mladí. Pfiijdou dal‰í dûti. Dal‰í holãiãka.“ ¤ekne se to tak snadno... Jak ale nahradit ztracen˘ Ïivot milovaného dítûte snem? Znal Lauru aÏ moc dobfie. Dal‰í dítû, dal‰í holãiãka, bude mít své ojedinûlé vlastnosti, bude jiná a pouhou touto skuteãností mÛÏe vyvolat i pocity nepfiátelství. Samozvanec, kter˘ se zmocnil Christininy kolébky a post˘lky. Boubelatá vûrná kopie Johnnieho, s vlásky jako len, a nikoli ta hlaìounká, tmavovlasá víla, která je opustila. Zvedl oãi pfies sklenici s vínem a ta Ïena na nûj zase upfienû zírala. Nebyl to lhostejn˘, prázdn˘ pohled kohosi od nedalekého stolku, kdo ãeká na návrat své spoleãnice, bylo v nûm cosi hlub‰ího, soustfiedûnûj‰ího, ty v˘razné bledûmodré oãi do Johna podivnû pronikaly a náhle v nûm vyvolaly nepfiíjemn˘ pocit. Zatracená Ïenská! Dobrá, tak si vejrej, kdyÏ tû to baví. Tuhle hru ale mÛÏou hrát dva. Vyfoukl do vzduchu obláãek ciga11
Neohlizej_zlom.qxd:Sestava 1
6/24/12
1:26 PM
Stránka 12
retového koufie a vyslal k Ïenû úsmûv, o nûmÏ doufal, Ïe je uráÏliv˘. Îena to nezaznamenala. Modré oãi se na nûj upíraly i nadále, takÏe byl sám nucen odvrátit pohled. Zamáãkl cigaretu, ohlédl se pfies rameno po ãí‰níkovi a poÏádal o úãet. Vyfiizování této záleÏitosti, pfiehrabování se v penûÏence a pár nenucen˘ch poznámek o vynikajícím jídle, to v‰e mu vrátilo vyrovnanost, av‰ak bodav˘ pocit v hlavû a zvlá‰tní neklid pfietrvávaly dál. Pak v‰e najednou skonãilo stejnû náhle, jako to zaãalo. Pfii kradmém pohledu k druhému stolu zjistil, Ïe Ïena má opût zavfiené oãi a Ïe spí ãi podfiimuje stejnû jako pfiedtím. âí‰ník zmizel. V‰ude byl klid. Pohlédl na hodinky a napadlo ho, Ïe tam je Laura uÏ hroznou dobu. Nejménû deset minut. AspoÀ si z ní bude moct utahovat. A hned zaãal Ïertík vym˘‰let. Jak se ta stará ochechule svlékla do spodního prádla a navrhla Laufie, aby udûlala totéÏ. A pak na nû obû vtrhl ‰éf podniku a zdû‰enû vykfiikoval, Ïe povûst restaurace je zniãena; zároveÀ naznaãil, Ïe to pro nû mÛÏe mít nepfiíjemné následky, pokud... Celá záleÏitost se ukázala jako ‰pinav˘ vydûraãsk˘ trik. John, Laura a dvojãata jsou odváÏeni motorov˘m policejním ãlunem do Benátek k v˘slechu. âtvrt hodiny... ach, dûlej, dûlej uÏ... Na ‰tûrku se ozvalo zaskfiípûní bot. Laufiino dvojãe pfie‰lo pomalu kolem; bylo samo. Îena do‰la ke svému stolu a chvíli tam postála tak, Ïe se její vysoká, kostnatá postava ocitla mezi Johnem a sestrou. Nûco fiíkala, ale John dobfie nesly‰el a nerozumûl. Jak˘ má vlastnû pfiízvuk – skotsk˘? Potom se sklonila, nabídla paÏi sedící sestfie a obû vykroãily pfies zahradní restauraci k prÛchodu v nízkém Ïivém plotû; dvojãe, které pfied chvílí 12
Neohlizej_zlom.qxd:Sestava 1
6/24/12
1:26 PM
Stránka 13
Johna upfienû pozorovalo, se nyní opíralo o sestfiinu paÏi. Teì byl vidût mezi nimi rozdíl. Nebyla zdaleka tak vysoká a mûla shrbená záda – moÏná trpûla artritidou. Zmizely mu z dohledu a Johna se znovu zmocnila netrpûlivost. Vstal a právû vykroãil k hotelu, kdyÏ se Laura vynofiila. „Musím uznat, Ïe sis dala naãas,“ spustil, ale její v˘raz ho zarazil. „Co se dûje, co se ti proboha stalo?“ vyzvídal podû‰enû. Na první pohled bylo jasné, Ïe nûco nehraje. Laura vypadala, jako by byla témûfi v ‰oku. Dopotácela se ke stolu, od nûhoÏ John právû vstal, a posadila se. Pfiitáhl si k ní Ïidli a vzal ji za ruku. „Miláãku, co je? Povûz mi – není ti ‰patnû?“ Zavrtûla hlavou, pak se obrátila a pohlédla na nûj. Omámen˘ v˘raz, jehoÏ si zprvu pov‰iml, teì vystfiídala klidná dÛvûra, témûfi blaÏenost. „To je úplnû úÏasn˘,“ vyslovovala pomalu, „nic úÏasnûj‰ího snad ani neexistuje. Ví‰, ona není mrtvá, je pofiád s námi. Proto na nás ty dvû sestry pofiád tak koukaly. Vidûly Christine.“ BoÏe mÛj, hrklo v nûm. Toho jsem se pofiád bál. Zaãíná b˘t pomatená. Co teì? Co mám udûlat? „Lauro, drahou‰ku,“ promluvil s nucen˘m úsmûvem, „podívej, co kdybychom ‰li? UÏ jsem zaplatil, mÛÏeme se mrknout na tu katedrálu, tro‰ku se cournout po mûstû a pak uÏ bude naãase, abychom nasedli na motorov˘ ãlun do Benátek.“ Neposlouchala, a pokud ano, pak jeho slova nevnímala. „Johne, lásko moje,“ fiekla, „musím ti vyprávût, co se stalo. ·la jsem za ní, jak jsme to naplánovali, na toilette. 13
