První pomoc pro aktivisty
OBSAH:
Neodkladná resuscitace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
Zástava dýchání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
Zástava krevního oběhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
Krvácení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
Šok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5
Poruchy vědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
Kolaps . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
Péče o postiženého v bezvědomí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
Obvazová technika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
Tepelná poškození organismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Popáleniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10
Úpal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
Úžeh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
Poranění kloubů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
Pohmoždění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
Podvrtnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
Vykloubení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12
Zlomeniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12
Činnost při použití dráždivých otravných látek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14
1
První pomoc pro aktivisty
NEODKLADNÁ RESUSCITACE ZÁSTAVA DÝCHÁNÍ Příznaky: •
postižený neodpovídá na otázky (bezvědomí),
•
sliznice rtů, lůžka nehtů i kůže bývají namodralé,
•
chybějí dýchací pohyby hrudníku.
První pomoc: •
vyčištění ústní dutiny,
•
záklon hlavy.
•
umělé dýchání.
Umělé dýchání: •
nejdříve dva hluboké umělé vdechy (pozor na záklon hlavy) z plic do plic (ústy / nosem),
•
dále umělé vdechy frekvencí dvanáctkrát (12x) za minutu,
•
otevřenými ústy překryj ústa postiženého, vdechni vzduch do dýchacích cest a zároveň sleduj, zda se zvedá hrudník,
•
oddal ústa od postiženého a tím umožni pasivní výdech, který se projeví poklesem hrudníku,
•
znovu se nadechni a celý cyklus opakuj.
U malých dětí provádíme pouze malý záklon hlavy. (Velký záklon opět uzavírá dýchací cesty a hrozí také nebezpečí úrazu.) Detekci tepu provádíme na levé prsní bradavce, na pažní tepně nebo v třísle. Optimální místo stlačení u kojenců leží na středu spojnice prsních bradavek. Při dýchání objímáme ústa i nos dítěte a vdechujeme pouze malé množství vzduchu (zhruba objem úst).
ZÁSTAVA KREVNÍHO OBĚHU Velmi často předchází zástavě srdeční činnosti porucha dýchání, která bývá její nejčastější příčinou. Jen velmi zřídka se primárně objevuje zástava oběhu před zástavou dýchání. Pokud k tomu dojde, následuje zástava dýchání velmi rychle, nejdéle do jedné minuty. Základní příčiny: •
poruchy srdečního svalu a jeho činnosti: poruchy prokrvení (infarkt, arytmie, těžký šok), poruchy neurogenní,
•
úrazy srdce: přímé nárazy na srdce se zhmožděním, přímé působení elektrického proudu,
•
otravy organizmu a prudké alergické reakce,
•
nedostatek kyslíku v obíhající krvi,
•
porucha zevního dýchání – dušení.
2
První pomoc pro aktivisty
Příznaky: •
bezvědomí,
•
není hmatný tep na velkých tepnách (společná krkavice, stehenní tepna),
•
zástava dýchání nebo vážná porucha dýchání, event. lapavý dech,
•
změna barvy, cyanóza, event. mrtvolný vzhled.
První pomoc: •
obnovení oběhu a srdeční činnosti pomocí zevní srdeční masáže, přičemž základní podmínkou pro záchranu zraněného je obnovení oběhu okysličené krve,
•
obnovení dýchání okamžitým zahájením umělého dýchání z plic do plic.
Postup úkonu při nepřímé masáži srdce: •
hranu dlaně polož na určené místo na hrudníku - Optimální místo stlačení je nad komorami - na hrudníku jej nalezneme přiložením dvou prstů na mečíkovitý výběžek, hranu dlaně druhé ruky položíme vedle nich,
•
na hřbet první ruky přilož dlaň druhé ruky tak, aby se prsty nedotýkaly hrudníku,
•
ramena musejí být nad hrudníkem postiženého a lokty narovnány tak, aby vyvíjený tlak působil přímo dolů,
•
hrudník stlačuj dostatečně silným tlakem na prsní kost, plynule,
•
každé stlačení musí být vystřídáno uvolněním hrudní kosti tak, aby mohlo dojít k dostatečnému naplnění srdečních komor,
•
zatlačení na hrudní kost musí být pružné a musí se opakovat v rytmu asi 80 stlačení za minutu u dospělého,
•
hrudní kost je zapotřebí zatlačit asi o 4–5 cm,
•
u starších je při srdeční masáži velká náchylnost ke vzniku zlomenin,
•
doba stlačení hrudníku k době uvolnění hrudníku je v poměru 1:1.
Zevní srdeční masáž je nezbytné vždy spojit s umělým dýcháním. Nejvhodnější je provádět resuscitaci ve dvojici, protože je to činnost fyzicky velmi náročná.
3
První pomoc pro aktivisty
Resuscitace jedním zachráncem Jste-li na místě sám, provádějte nejdříve 1 minutu resuscitaci a pak přivolejte odbornou zdravotnickou pomoc. (V případě většího počtu zachránců samozřejmě ihned zahájení resuscitace, zatímco jiný zachránce přivolá pomoc.) • •
uvolnění dýchacích cest, 3–5 umělých vdechů,
•
15 stlačení hrudníku ve smyslu zevní srdeční masáže,
•
2 umělé vdechy a poté následuje střídání úkonů v poměru 15:2.
Resuscitace dvěma zachránci Jsou-li zachránci dva, klečí při resuscitaci proti sobě. Umělý vdech by měl nastat ihned po posledním stisku hrudníku. Pokud se chtějí vystřídat (nejčastěji kvůli únavě zachránce provádějícího masáž), měli by toto provést co nejrychleji. Doba stlačení a uvolnění by měla být stejná. V době uvolnění se ruce z hrudníku nezvedají. Zhodnocení známek krevního oběhu (detekce pulzu) se provádí zhruba každou minutu po dobu maximálně 10 s. •
uvolnění dýchacích cest,
•
jeden zachránce provede 3–5 umělých vdechů,
•
druhý zachránce provede 5 stlačení hrudníku,
•
následuje 1 hluboký vdech a dále frekvence stlačení hrudníku a umělých vdechů v poměru 5:12,
•
zachránce provádějící masáž srdce udržuje rovnoměrný rytmus kolem 80 stlačení za minutu,
•
umělý vdech má být vložen mezi kompresi tak, aby se nenarušil rytmus srdeční masáže,
•
zachránce provádějící umělé dýchání kontroluje účinnost masáže na krkavici a účinnost umělého dýchání podle pohybu hrudníku.
Resuscitaci můžeme ukončit: •
při obnově krevního oběhu s tepovou frekvencí vyšší než 30/min (60/min u mladších kategorií) a obnově dýchání; dále pokračujeme ošetřením bezvědomí
•
při předání pacienta do odborné péče (příjezd ZZS)
•
při vystřídání jinými zachránci; při vlastním vyčerpání znemožňujícím pokračování v resuscitaci
Objevíme-li jisté známky smrti nebo poranění neslučitelná se životem (znemožňující oživení či další normální a kvalitní život, např. ztráta mozkové tkáně atd.), resuscitaci nezahajujeme. V případě, že zachránce-laik z jakéhokoliv důvodu nemůže umělé dýchání provést , je důležité alespoň zprůchodnit dýchací cesty a provádět samostatnou masáž hrudníku!
KRVÁCENÍ Druhy krvácení: •
tepenné – krev z rány vystřikuje,
•
žilní – krev z rány vytéká volně,
•
vlásečnicové,
•
smíšené.
• Příznaky krvácení: •
bledá sliznice a kůže,
•
pocit únavy, závratě, poruchy vidění,
4
První pomoc pro aktivisty
•
prosáknutí oděvu krví,
•
zrychlený puls.
První pomoc: •
zjisti, o jaký druh krvácení se jedná,
•
při silném tepenném krvácení stlač tepnu nad ranou směrem k srdci – nejlépe v tlakovém bodě (proti kosti),
•
přilož tlakový obvaz za použití kapesního obvazu,
•
zkontroluj, zda krvácení nepokračuje,
•
postiženého ulož na záda, do stabilizované polohy se zvednutými dolními končetinami,
•
zabraň prochlazení nebo přehřátí,
•
při neúčinnosti stlačení tepny v tlakovém bodě a přiloženého obvazu stlač krvácející tepnu přímo v ráně bez ohledu na sterilitu a přilož na končetinu škrtidlo (improvizovaně kravatu, opasek atd.) nad ránu směrem k srdci, každé přiložení škrtidla zaznamenej na viditelném místě a udej čas přiložení škrtidla.
Přehled tlakových bodů: 1.
Hlava - Ze strany před uchem (zastavení krvácení z vlasaté části hlavy).
2.
Líce - Ze strany na líci pod uchem (zastavení krvácení v obličejové části).
3.
Krk - Na straně krku pod čelistí (zastavení krvácení z krku a hlavy).
4.
Rameno - Mezi klíční kostí a prvním žebrem (zastavení krvácení z podpaží ramene a horní části hrudníku).
5.
Paže - Střed vnitřní strany horní části paže (zastavení krvácení z paže).
6.
Břicho - Oblast pupku, zabořením pěsti.
7.
Předloktí - Dolní část paže (zastavení krvácení z předloktí a ruky).
8.
Třísla - Uprostřed třísla (zastavení krvácení z horní části dolní končetiny).
9.
Koleno - Pokolení jamka (zastavení krvácení ze spodní části dolní končetiny).
Škrtidlo použij jen tehdy, nezastaví-li předchozí způsoby stavění krvácení řinoucí se krev z rány nebo jeli část končetiny amputována.
ŠOK Jedná se o náhlé selhání krevního oběhu, charakterizované rychlým poklesem krevního tlaku, dušením a tělesnou ochablostí, chladnou a vlhkou kůží, rychlým a slabým tepem. Příčiny rozvoje šoku: •
pokračující a velké ztráty tělesných tekutin (krvácení, popáleniny, průjmy apod.),
•
duševní a tělesná vyčerpanost,
•
předráždění a strach, bolest např. při zranění, infarktu myokardu, náhlé příhodě břišní,
•
infekce a otravy,
•
pozdní a chybné poskytnutí první pomoci,
•
nešetrný odsun.
Příznaky šoku – 1. fáze •
vědomí zachováno,
•
neklid, vzrušení, pocit žízně,
•
zvýšená citlivost kůže a rány,
•
zrychlené dýchání,
•
rychlý puls 100 –120/min,
•
bledost kůže a spojivek.
Příznaky šoku – 2. fáze •
různý stupeň útlumu vědomí až bezvědomí,
•
zrychlené dýchání,
5
První pomoc pro aktivisty
•
kůže bledá, chladná, snížení citlivosti, studený pot, žízeň, zvracení,
•
špatně hmatný tep (130 a více).
První pomoc – pravidlo „5T“: •
Teplo – zajištění tepelného komfortu, zamezení tepelným ztrátám (např. Pomocí alufólie), nenechat postiženého ležet na holé zemi (prochladnutí hrozí i při teplotě 25°C),
•
Ticho – psychologický vliv – uklidňování, omezování rušivých podnětů,
•
Tekutiny – žádné nepodávat ústy, pouze tlumení pocitu žízně svlažováním rtů,
•
Tišení bolesti – znehybnění, zástava krvácení apod., aplikace léčiv tlumících bolest ústy není vhodná,
•
Transport – zajistit co nejrychleji, sami raději netransportujeme, pokud by nešetrný transport mohl stav pacienta zhoršit, transportovat se snažíme v protišokové poloze – dolní končetiny podložené asi 30 cm nad podložku.
Nepodávej tekutiny při poranění lebky, břicha a v bezvědomí. Těmto postiženým zvlhči rty a jazyk studenou vodou, čajem apod. Nikdy nepodávej alkohol, černou kávu, mléko a limonády.
PORUCHY VĚDOMÍ KOLAPS (MDLOBA) Jde o krátkodobou poruchu vědomí. Příznaky: Bledost, nevolnost, pocení, výpadek sluchu, později i zraku, ztráta vědomí a pád. První pomoc: Pacientovy zvedneme dolní končetiny, příp. Chladíme čelo. K obnovení vědomí by mělo dojít do 1-5 minut, jinak přivoláme ZZS.
PÉČE O POSTIŽENÉHO V BEZVĚDOMÍ Péče spočívá v uložení do stabilizované polohy na boku, která zajišťuje průchodnost dýchacích cest a stabilitu těla.
Stabilizovaná poloha
OBVAZOVÁ TECHNIKA Funkce obvazů: krytí ran a zabránění vstupu infekce, stavění krvácení stlačením, fixace krycího a obkladového materiálu, znehybnění částí těla, odsávání ran. Obinadlové obvazy začínáme základními upevňovacími obtáčkami. Dále pokračujeme v některém z následujících typů obvazů: •
spirálový obvaz – obtáčky se nepřekrývají, vhodný např. k fixaci dlah,
•
hoblinový obvaz – obtáčky se překrývají, vhodný jak k fixaci dlah, tak i ve většině dalších případů,
•
klasový obvaz – pevnější než obvaz hoblinový,
6
První pomoc pro aktivisty
Obvaz ukončíme: •
přichycením jeho konce náplastí, zavíracím špendlíkem apod.,
•
zpětnou obtáčkou ,
•
nastřižením konce obvazu, uzlem v místě nastřižení a svázáním konců.
Zásady obvazování: •
Obvaz musí především plnit funkci, pro kterou byl použit.
•
Musí být přiložen rychle, to však nesmí být na úkor správnosti provedení.
•
Po přiložení obvazu s ním již nemanipulujeme.
•
Při prosáknutí krví původní vrstvy nesundáváme, pouze přikládáme nové.
•
Obvaz vždy přesahuje krytí rány.
•
Stejně jako všechna ošetření, tak i obvazy provádíme pouze na sedících nebo ležících pacientech.
•
Obvázanou končetinu se snažíme znehybnit.
•
Přiložený obvaz kontrolujeme, zda je stále funkční – zda se neposouvá, neškrtí apod.
•
Na obvázané končetině musí být hmatný tep. Zkoušku prokrvení končetiny můžeme provést stiskem nehtového lůžka na tak dlouho, dokud nezbělá. Po povolení by mělo dojít k prokrvení do 2 s.
Šátkové obvazy: Šátkové obvazy patří mezi nejčastěji používané pro svou dostupnost a jednoduchost, jsou často používány při improvizaci a často také nahrazují obvazy obinadlové. Na jejich přípravu se používá trojcípý šátek rozvinutý nebo složený „do kravaty“. Šátkový obvaz hlavy používáme ke krytí vlasaté části hlavy. Provádíme jej tak, že základnu šátku umístíme na čelo, cípy buď svážeme za hlavou, nebo překřížíme a svazujeme vpředu (podle velikosti šátku). Velký šátkový závěs se používá pro znehybnění horní končetiny. Základna šátku se položí ke konečkům prstů, vrchol šátku sahá k lokti. Cíp blíže k pacientovi obíhá pacientům krk ze strany blíže k lokti, z opačné strany tehdy, jedná-li se o
7
První pomoc pro aktivisty
zlomeninu klíční kosti, v tomto případě se také snažíme tímto šátkovým obvazem končetinu přitáhnout co nejblíže k hlavě. Na vrcholu šátku je možno udělat uzel nebo jej připevnit zavíracím špendlíkem k přední části obvazu. Uzel svazující cípy šátku za krkem by měl být plochý (tzv. „ambulanční uzel“) a měl by ležet na oblečení, aby netlačil.
Šátkový obvaz horní končetiny může být zpevněn dalším šátkem, jehož základna se ováže kolem paže a hrudníku (2) a vrchol se připevní na rameni k původnímu šátku (1) nebo šátkem složeným do kravaty, připevňujícím ovázanou končetinu k trupu (3). Tento obvaz se nazývá velký zpevňující šátkový závěs. Prosté zavěšení předloktí v oblasti před zápěstím do šátku složeného do kravaty nebo obinadla se nazývá malý šátkový závěs. Závěs horní končetiny lze také vytvořit z šátku složeného do kravaty.
Šátkový obvaz ruky se zhotoví položením ruky na šátek tak, že hrana dlaně leží při základně šátku, prsty směřují k vrcholu a dosahují do poloviny výšky šátku. Vrchol se přehne k základně (jako u skládání do kravaty), cípy se překříží a sváží. Obdobně se dá použít pro dolní končetinu.
Dva šátky můžeme spojit tak, že je položíme na sebe, přičemž vrchní šátek sahá svým vrcholem do poloviny spodního a jeho jedno rameno je rovnoběžné s týmž ramenem spodního šátku. Spodní šátek složíme do kravaty.
8
První pomoc pro aktivisty
Šátek složený do kravaty se dále hodí k připevňování Krammerových dlah. Šátek složený do kravaty a následně „do věnečku“ se používá k obložení cizího tělesa v ráně nebo otevřené zlomeniny před přikládáním obvazu. Šátek lze použít také jako improvizované zaškrcovadlo. Z šátku složeného do kravaty se kolem končetiny vytvoří „liščí smyčka“, jeden cíp šátku se v protisměru obtočí kolem končetiny a sváže se s druhým cípem. Na tento uzel se vloží pevný předmět podlouhlého tvaru (tužka, dřevěná tyčka apod.) a připevní se dalším uzlem. Otáčením tohoto předmětu dosáhneme stažení obvazu a tak zaškrcení končetiny. Když je obvaz dostatečně utažen, zajistíme vložený předmět proti pohybu připevněním cípy šátku.
Šátek lze dále použít k přípravě improvizovaného Schanzova límce nakládaného při poranění nebo podezření na poranění krční páteře.
Pod vrchol rozvinutého šátku položíme složené noviny, jejichž výšku upravíme podle velikosti krku pacienta (noviny tvoří dostatečně silnou vrstvu, musí je však být možno alespoň částečně ohnout). Šátek i s novinami složíme do kravaty. Na místech, kde noviny na krajích končí, uvážeme na cípu šátku uzel pro upevnění novin v šátku. Schanzův límec nakládáme novinami na krk, cípy za krkem překřížíme a pevně svážeme vpředu nebo vzadu tak, aby pacient nemohl hýbat hlavou.
9
První pomoc pro aktivisty
Použití vojenského kapesního obvazu Kapesní obvaz je jednou ze základních součástek výstroje každého vojáka a každý kdo není během akce vybaven kompletní lékárnou by měl zvážit jeho doplnění do své výstroje. V případě zranění v místech kde ihned není k dispozici kvalifikovaná zdravotnická pomoc či vybavená lékárna může tato věc pomoci zachránit život tvůj či kamaráda. Ošetřující použije vždy napřed obvaz raněného a v případě potřeby doplní ošetření vlastním obvazem. Příprava kapesního obvazu: Při otevírání uchopíme kapesní obvaz do levé ruky, pravou rukou odtrhneme nastřižený okraj plátěného obalu shora dolů. Z obalu vyjmeme vlastní obvaz v pergamenovém obalu a zavírací špendlík. Obvaz přidržíme v dlani levé ruky, pravou rukou uchopíme nit a tahem roztrhneme pergamenový obal. Obě jeho poloviny sejmeme. Vybalené obinadlo pak uchopíme za místa označená modrými křížky a roztáhneme je, aniž bychom se dotkli vnitřní strany polštářku a porušili tak její sterilitu. Tím jsme obvaz připravili k použití. Použití obalu kapesního obvazu: plátěný obal rozlepíme tak, abychom se nedotýkali jeho vnitřní pogumované a sterilní strany. Lze jej použít k neprodyšnému uzavření rány na hrudníku, spojené s protržením pohrudnice, tj. ošetření tzv. pneumotoraxu, kdy vzduchu vnikne do pohrudniční dutiny mezi pohrudnicí a poplicnicí a zabraňuje tak normálnímu rozpínání plic při dýchání. Takto přiložený obal se ještě může oblepit náplastí, nebo se jen přichytí obvazem. Obinadlo kapesního obvazu lze použít třemi způsoby podle polohy polštářků: 1. Položením polštářků na sebe k ošetření krvácejících ran nebo k ošetření zástřelu tzv. tlakovým obvazem. 2.Položením polštářků vedle sebe při plošném poškození většího rozsahu, při větších ranách a popáleninách. 3. Položením polštářků proti sobě při ošetřování průstřelu a to jeden na vstřel a druhý na výstřel. Polštářky se připevní k ráně obinadlem, jehož konec se upevní zavíracím špendlíkem. Obvaz nesmíme přikládat přes oděv, který je na ráně. Výjimku tvoří část oděvu přilepená nebo přiškvařená na ránu. Tu jen odřízneme od okolí a převážeme. Konečné otočky obvazu však můžeme vést přes oděv.
TEPELNÁ POŠKOZENÍ ORGANISMU POPÁLENINY Příznaky: 1.
první stupeň: zarudlá pokožka, hojí se bez následků,
2.
druhý stupeň: příznaky podobné, jako u prvního stupně, navíc vznikají puchýře, hojení trvá delší dobu, dorůstá nová pokožka,
3.
třetí stupeň: postižení celé vrstvy kůže, častá infekce, hnědé až černé zbarvení poškozených tkání, hojí se jizvou,
4.
čtvrtý stupeň: vzniká zuhelnatění vlivem vysoké teploty, postižení tkáně v celé hloubce, časté zasažení kostí i kloubů.
První pomoc: •
uhas hořící oděv,
•
vynes postiženého z prostoru požářiště,
•
chlaď dostatečně dlouho,
•
ošetři přidružená poranění,
•
přilož sterilní obvaz,
10
První pomoc pro aktivisty
•
zraněné končetiny fixuj dlahami,
•
podej lék proti bolestem.
Puchýře neotvírat, zabránit zbytečným pohybům, pokud je to možné chladit vodou, přimět postiženého, aby co nejvíce pil, pevně přilepené části oděvu nestrhávat, včas evakuovat, další je věcí lékařské pomoci.
ÚPAL Úpal je přehřátí organizmu z důvodu selhání tělesné termoregulace. Příznaky: •
tělesná teplota okolo 40 stupňů,
•
suchá horká kůže,
•
poruchy vědomí,
•
křeče končetin, zejména v lýtkách,
•
pokles krevního tlaku,
•
změna dýchání,
•
celková malátnost, bolest hlavy.
První pomoc: •
snižuj tělesnou teplotu všemi dostupnými prostředky, včetně podání léků snižujících teplotu,
•
ulož nemocného na stinné místo, kde proudí vzduch,
•
v případě potřeby zaveď umělé dýchání nebo srdeční masáž,
•
omývej vlažnou vodou,
•
zajisti odsun v poloze naznak s podloženou hlavou,
•
podávej dostatek chladných tekutin.
ÚŽEH Úžeh je úpal spojený s následky slunečního záření. Příznaky: •
bolesti hlavy, závratě,
•
popáleniny kůže ze slunečního záření,
•
průjem,
•
nevolnost,
•
zvracení,
•
křeče.
První pomoc: •
postiženého ulož do stínu,
•
uvolni oděv,
•
podávej dostatek chladných tekutin,
•
zajisti odsun v polosedě nebo v pololeže.
PORANĚNÍ KLOUBŮ Dochází k poškození vaziva poutajícího k sobě hlavici kosti a kloubní jamku. Poranění provází bolestivost, otok a patologická hybnost.
POHMOŽDĚNÍ Nezávazné poranění měkkých částí kloubu charakteristické krevním výronem a bolestí. Přiložení studeného obkladu, fixace elastickým obinadlem, zajištění klidu pro poraněnou končetinu.
PODVRTNUTÍ Hlavice opustí kloubní jamku, ale vrací se; dochází k natažení vaziva a porušení cév. Charakteristické bolestí, otokem, krevním výronem. Typické pro hlezenní kloub.
11
První pomoc pro aktivisty
VYKLOUBENÍ Hlavice opustí jamku, ale nevrací se /pět; končetina zůstává ve vynucené poloze, při pokusu o změnu polohy klade „pružinový odpor", vyvolává velkou bolest a vrací se do původní, vynucené polohy. Nejčastější pro ramenní a kolenní kloub. Zvednutí a chlazení končetiny, fixace elastickým obinadlem (u luxací ve vynucené poloze - tzn. neměníme polohu končetiny); použití velkého šátkového závěsu na horní končetině, postiženému zabráníme v tzv. „rozcházení" poranění.
ZLOMENINY Vzniká v důsledku přímého působení hrubé síly nebo přenosem působící síly z kloubu na kost . Zlomeniny jsou úplné, s linií lomu mezi úlomky, nebo neúplné - nalomení. Dojde-li k posunu úlomků u úplných zlomenin, hovoříme o dislokaci. Podle toho, zda byla porušena kůže nad zlomeninou, rozeznáváme zlomeniny uzavřené a otevřené. Postižený je ohrožen vnitřním krvácením a šokem, tukovou embolií a vstupem infekce u otevřených zlomenin. Příznaky: jisté známky: úhlová deformace končetiny, nepřirozená pohyblivost, „kostní drásot" - drhnutí kostí při prohmatávání (pro postiženého velmi bolestivé, navíc hrozí nebezpečí úplného přelomení při nalomení, vyčnívající úlomek kosti u otevřených zlomenin; nejisté známky: bolest, zduření, otok, popř. hematom, ztráta funkce končetiny. Ke všem zraněním s těmito příznaky přistupujeme jako ke zlomeninám (podezření, že se nejedná o zlomeninu, potvrdí s jistotou až rentgenové vyšetření).
Zlomeniny zavřené Příznaky: Deformace kosterního systému nepoškodila kožní obal svaloviny. Postup: Jednoduše a šetrně zafixovat pomocí pevných pomůcek (dlahy, hůlky, tyče, větve, ...) obalených měkkým materiálem, uložit postiženého do vhodné a pohodlné polohy, při fixaci sledovat tep v končetinách z důvodu možného porušení tepen, žil a nervových vláken. Dokonalá fixace kosti přes dva klouby (dlaha přesahuje oba klouby, jak nad zlomeninou, tak pod ní); chlazení. U zlomenin žeber myslet na možný Pneumotorax.
Zlomeniny otevřené Příznaky: Deformace kosterního systému poškodila kožní obal i svalovinu a dochází k výronu krve ze žilního v horším případě tepenného systému krevního oběhu. Postup: Přiložit aseptický obvaz na ránu a obložit vyčnívající kostní úlomky, další postup je stejný jako u zlomenin zavřených. Neodkladné zajištění zdravotnické pomoci vyžadují zejména zlomeniny lebečních a obličejových kostí, zlomeniny páteře, pánve a vícečetné zlomeniny dlouhých kostí. U otevřených zlomenin je třeba dbát na sterilitu - přiložení sterilního krytí a měkkého obložení; u zlomenin velkých kostí též protišoková opatření
Opatření u konkrétních typů zlomenin podle umístění: Horní končetina a pletenec pažní Všechny zlomeniny horních končetin se fixují velkým šátkovým závěsem. Klíční kost Nebezpečí proniknutí kosti skrz kůži a vzniku otevřené zlomeniny. Fixujeme šátkovým závěsem s cípy obráceně než u zlomeniny horní končetiny – cíp blíže k pacientovy mu prochází kolem krku, na opačné straně než na které je zlomena klíční kost. Pažní kost Fixace velkým zpevňujícím šátkovým obvazem. Články prstů Náplasťová fixace k sousedním prstům či improvizované dlaze (dřevěná lopatka na jazyk apod.). Pánev Velká bolestivost,malá pohyblivost. Fixujeme v rámci možností od poloviny stehen nad pas, uložíme do polohy na zádech s ohnutím v kyčelních a kolenních kloubech o 90°. Stehenní kost Masivní krvácení, velká bolestivost, uhýbání chodidla ven. Fixace dvěma dlahami tvarů „I“ a „J“ sahajícími nad pas a
12
První pomoc pro aktivisty
zaklesnutými do sebe nebo fixace ke druhé končetině pomocí šátků. Kosti bérce Při zlomenině holení kosti možnost otevřené zlomeniny. Fixace dlahami tvarů „I“ a „J“ sahajícími do poloviny stehen. Oblast kotníku Fixace dlahou ve tvaru „L“ a elastickým obinadlem nebo trojcípým šátkem. Zlomenina spodiny lebeční Z nosu/ucha vytéká či odkapává tmavá krev, často s nažloutlým mozkomíšním mokem. Časté bezvědomí. V bezvědomí uložíme postiženého do stabilizované polohy na stranu krvácejícího ucha s přiložením sterilního krytí a měkkým savým vypodložením. Mírně podložená hlava při vědomí. Krk, krční páteř a páteř: Pokud možno nezvedat a nehýbat, provést kontrolu pohybu končetin, zamezit pohybu a upevnit hlavu k podložce, u hrudní a bederní páteře uložit na tvrdou podložku. Žebra: Elastické obinadlo kolem hrudníku, uložit postiženého do polosedu až sedu, pokud je zachováno dostatečné dýchání (někdy stačí přiložení vlastní ruky na zlomená žebra).
ČINNOST PŘI POUŽITÍ DRÁŽDIVÝCH OTRAVNÝCH LÁTEK Účelem použití dráždivých bojových látek je snížení akceschopnosti protivníka. Vyznačují se charakteristickým dráždivým účinkem na oči a sliznice. Proti těmto účinkům se organismus brání reflexivními reakcemi (kašel, slzení, křečovité sevření víček, slinění, zvracení). Dráždivé otravné látky se dělí na tzv. slzné plyny (označované CS, CN a CX) a na účinnější pepřový plyn (OC). CN - Chloracetofeton Je typicky slzná látka. Její účinek na člověka je zabezpečen jenom při zásahu očí. V současné době se používá minimálně. CS – Orthochlorbezalmalondinitril Bílá krystalická látka s jemnou vůní po pepři, která je zastřena dráždivým účinkem. CS je respirační algogen s výrazným a okamžitým účinkem. Nejsilnější zneschopňující účinky se pociťují v dýchacích cestách. Projevují se nucením ke kašli, pálením v hrdle a pocity stísněnosti. Dále se projevuje slzení, zarudnutí a zánět spojivek. OC – Pepřový plyn Látka způsobuje dočasné oslepnutí, dušnost, dráždivý kašel a silné pálení pokožky. Obsahuje oleo - resin capsinum (kajenský pepř). Plyn může být rozšiřován z rozprašovačů, ale nejčastěji je pro jeho rozprašování používáno plynových granátů vrhaných mezi demonstranty. Při vývinu plynu se granát zahřívá na vysokou teplotu, proto při případné manipulaci s nimi vždy používejte kvalitní rukavice. Prevence: •
před akcí neošetřujte kůži krémy či oleji, mastnota způsobuje větší ulpívání kapiček aerosolů na kůži,
•
při slunečném počasí doporučujeme použití opalovacího krému, nejlépe na vodní či alkoholové bázi, tímto předejdete spáleninám od slunce, jež jsou velmi citlivé na dráždivé plyny,
•
doporučujeme minimalizovat plochu odkryté kůže volbou oblečení s dlouhými rukávy, rukavic atd.
Během použití plynu: •
zůstaňte v klidu a nepanikařte, zrychlené dýchání zvyšuje podráždění, dýchejte klidně a pamatujte, že účinky plynu jsou jen dočasné,
•
při akci s pravděpodobností použití slzného plynu nenoste kontaktní čočky,
•
nemněte si oči,
•
oči vyplachujte čistou vodou – zakloňte hlavu a vyplachujte od směrem od vnitřního k vnějšímu koutku oka, pro vyplachování je ideální s sebou mít čistou vodu v PET lahvi se „sportovním uzávěrem“
•
při chladném počasí se snažte co nejméně namočit,
•
nezapomínejte, že po přímém zasažení plynem budou vaše ruce a oblečení stále kontaminované, snažte se proto nedotýkat svého obličeje, nemnout si oči, nedotýkat se ostatních, neznečistit nábytek, interiér vozu atd.
13
První pomoc pro aktivisty
POUŽITÁ LITERATURA: Příručka vojáka AČR, Vyškov, Správa doktrín ŘeVD 2006.
Bydžovský. J.: První pomoc. Praha, Grada publishing 2006
Vydání 1. 04/2009
14
