UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA
NELEGÁLNÍ PRÁCE A TZV. ŠVARCSYSTÉM
Diplomová práce
Jiří Svintek
Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc. Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Praha, duben 2015
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne………
Podpis…..............
PODĚKOVÁNÍ Tímto bych rád poděkoval doc. JUDr. Margeritě Vysokajové CSc., a to zejména za ochotu, cenné rady a vstřícný přístup při psaní této diplomové práce.
Obsah: PROHLÁŠENÍ..............................................................................................................0 PODĚKOVÁNÍ ............................................................................................................0 Obsah:...........................................................................................................................0 Úvod .............................................................................................................................1 1. Závislá práce ...........................................................................................................4 1.1. Znaky a podmínky výkonu závislé práce............................................................5 1.2. Pracovněprávní vztahy.......................................................................................6 1.3. Pracovní poměr..................................................................................................7 1.3.1. Zaměstnavatel ...........................................................................................8 1.3.2. Zaměstnanec .............................................................................................8 1.3.3. Práva a povinnosti stran pracovního poměru ............................................9 1.3.4. Vznik pracovního poměru (pracovní smlouva, jmenování).......................10 1.3.5. Změna pracovního poměru......................................................................12 1.3.6. Skončení pracovního poměru ..................................................................15 1.4. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr..........................................17 1.4.1. Dohoda o provedení práce ......................................................................18 1.4.2. Dohoda o pracovní činnosti ....................................................................18 2. Nelegální práce a tzv. švarcsystém.........................................................................20 2.1. Současná právní úprava nelegální práce a stínová ekonomika ..........................20 2.2. Vývoj právní úpravy zákazu nelegální práce se zaměřením na tzv. švarcsystém...............................................................................................24 2.2.1. Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti......................................................24 2.2.2. Novela zákona o zaměstnanosti, zákon č. 369/2000 Sb............................27 2.2.3. Zákon č. 435/2004 Sb..............................................................................28 2.2.4. Potřeba novelizace v souvislosti s § 13 zákona č. 435/2004 Sb. ...............31 2.2.5. Právní regulace zákazu švarcsystému ......................................................35 2.2.6. Přísné sankcionování švarcsystému od 1. 1. 2012....................................38 2.2.7. Nález Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 52/13 ze dne 9. 9. 2014......................44 3. Fenomén švarcsystém............................................................................................46 3.1. Původ pojmu „švarcsystém“ ............................................................................47 3.2. Legální podnikání vs švarcsystém....................................................................47 3.3. Důvody pro zákaz švarcsystému ......................................................................48 3.4. Co kladného švarcsystém přináší?....................................................................50 3.5. Kdy se jedná o švarcsystém a kdy ne?..............................................................52 3.6. Jak se vyhnout nepříjemnostem a obvinění ze švarcsystému ............................53 3.7. Důvody pro obhajobu švarcsystému.................................................................54 Závěr...........................................................................................................................56 Seznam zkratek ...........................................................................................................58 Použitá literatura .........................................................................................................59 Monografie..................................................................................................................59
-0-
Úvod V souvislosti s prameny pracovního práva v právním řádu České republiky je zajímavá a hojně diskutovaná otázka pracovněprávních vztahů stojících mimo zákon. Nelegální práce, která je „přirozeně se vyskytujícím a nevymýtitelným společenským jevem“1, má v současném hospodářském světě, kde neustále roste daňová zátěž, své místo jak mezi potencionálními zaměstnavateli, tak i zaměstnanci, protože pro obě strany představuje mnohdy velkou úsporu. V České republice se tak kromě zaměstnávání cizinců bez platného pracovního povolení či bez povolení k pobytu velmi rozšířilo skryté zaměstnávání osob s živnostenským listem, tzv. švarcsystém. Ten získal své jméno podle úspěšného a nápaditého podnikatele Švarce, který ve své firmě na začátku 90. let 20. století začal zaměstnávat pouze pracovníky s živnostenským listem, přestože tento vztah naplňoval všechny znaky pracovního poměru. Z důvodu porušení pracovněprávních předpisů, úniků odvodů z mezd, neplacení pojistného za „zaměstnance“ na jejich zdravotní a sociální pojištění byl stíhán úřady a posléze obviněn. Na jedné straně se tak tento systém stal odmítanou a opovrhovanou institucí v pracovních vztazích, a na straně druhé, v praktickém životě, se však stal institucí velmi užitečnou, která usnadňuje drobným podnikatelům rozvíjet jejich činnost, protože bez švarcsystému by často bylo nemyslitelné
uskutečňovat
subdodávky
nebo
vyřizovat
zakázky
drobnějšího
charakteru.2 Cílem této diplomové práce je vytvořit za pomoci deskriptivní, analytické a komparativní metody přehlednou studii věnovanou otázce výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah - nelegální práci se zaměřením na již několikrát zmíněný švarcsystém. Novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, s účinností od 1. 1. 2012 přinesla v souvislosti s novelou zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, účinnou od stejného data velkou změnu v chápání a postihu nelegální práce. V zákoníku
1
BRIATKOVÁ, Martina. Nelegální práce a její podoby (se zaměřením na tzv. švarcsystém). Brno, 2012. 17 s. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení. Vedoucí práce Zdeňka Gregorová. Dostupný též z WWW:
2 KALENSKÁ, Marie. Švarc-systém ani v r. 1993 nezanikne! s. 28. Právo a podnikání: Odborný časopis pro obchodní, finanční a pracovní právo. 1993, č. 2, s. 28-29.
-1-
práce (dále jen ZPr) prošla zásadní proměnou definice závislé práce, jeden ze stěžejních pojmů pracovního práva, a zároveň bylo v § 3 ZPr ustanoveno, že výkon závislé práce je možný výlučně v pracovněprávním vztahu. K tomu přispěl zákon o zaměstnanosti postihy výkonu nelegální práce přísnými sankcemi v podobě velmi vysokých pokut, jejichž spodní hranice 250 tisíc Kč byla nejprve rozhodnutím Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 52/13 ze dne 9. 9. 2014 zcela zrušena a poté novelou zákona o zaměstnanosti s účinností od 1. 1. 2015 obnovena, avšak s nižší dolní hranicí ve výši 50 tisíc Kč. Zároveň v souvislosti s novým občanským zákoníkem (dále jen NOZ) a zrušením zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, jsou nově některé pojmy (např. „podnikatel“ a „obchodní firma“) vymezeny v ustanoveních §420 a násl. NOZ a mají značný význam pro pracovněprávní účely např. u posuzování nelegální práce.3 Pro přehlednost a jednoznačnost je první kapitola této práce zaměřena na institut závislé práci, jež má pro definici nelegální práce zásadní význam. Po úvodním představení základních rysů a znaků závislé práce je věnován prostor podrobnějšímu popisu jednotlivých druhů pracovněprávních vztahů - pracovnímu poměru a dohodám konaným mimo pracovní poměr. Výkon nelegální práce není spojen pouze s právními, ale i ekonomickými problémy. Z toho důvodu je začátek druhé kapitoly zaměřen na současnou právní úpravu nelegální práce vycházející ze zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů, a jejího vztahu ke stínové ekonomice. Stěžejní část této kapitoly se však věnuje historii právní úpravy nelegální práce se zaměřením na švarcsystém. Na základě analýzy právního prostředí České republiky obsaženého ve druhé kapitole, jsou v závěrečné kapitole přiblíženy aspekty vedoucí k vytvoření prostředí, které vede k výkonu, resp. umožňuje výkon švarcsystému. Mezi řádky jsou schované otázky, zda je švarcsystém opravdu tak škodlivý či nikoliv. Snahou této práce je především objektivní popis švarcsystému, původu pojmu, kladům a záporům, které přináší, stejně jako důvodům proč je tento typ výkonu práce tolik oblíbený. Nedílnou součástí je i podkapitola zaměřená na příklady z praxe, na nichž je názorně demonstrována pomyslná hranice mezi výkonem legální a nelegální práce. V samotném 3
DOUŠOVÁ, Jana. Změny v zákoníku práce vlivem přijetí nového občanského zákoníku [online]. Portál pohoda [cit 14. 12. 2014]. Zdroj dostupný z WWW: http://portal.pohoda.cz/zakon-a-pravo/novyobcansky-zakonik/zmeny-v-zakoniku-prace-vlivem-prijeti-noveho-obcan/
-2-
závěru této kapitoly je věnován prostor názorům odborníků specializujícím se na problematiku výkonu nelegální práce, kteří do určité míry švarcsystém obhajují či ho minimálně tolerují.
Pro
zpracování této
práce se staly nejdůležitějšími
prameny zákon
č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, v platném znění. Ve zpracování kapitoly o historii právní úpravy nelegální práce se zaměřením na švarcsystém bylo kromě zmíněných zákonů čerpáno např. ze zákona č. 1/1991 Sb., zákona o zaměstnanosti a judikatury Ústavního soudu či Nejvyššího správního soudu. Neméně důležitými zdroji se staly odborná periodika a studie včetně odborné
literatury.
Pro
získání
nadhledu
sehrála
právě
odborná
periodika
nezastupitelnou roli ať již z hlediska aktuálnosti a výkladu dané problematiky, tak z hlediska různorodosti názorů na otázky vznášející se kolem výkonu a právní úpravy nelegální práce a švarcsystému. Vzhledem k tomu, že obor pracovního práva patří mezi jeden z nejčastěji legislativně upravovaných odvětví práva, autor konstatuje, že tato diplomová práce byla zpracována podle právní úpravy platné ke dni 28. března 2015.
-3-
1. Závislá práce Valné shromáždění Organizace spojených národů schválilo dne 10. prosince 1948 Všeobecnou deklaraci lidských práv, která stanoví základní lidská práva a svobody pro všechny lidi bez rozdílu národnosti, místa bydliště, pohlaví, barvy pleti, náboženství, jazyku atd.4 Přestože se jedná o nezávazný dokument, je toto prohlášení bráno jako „dokument s vysokou morální prestiží“5, který se dotýká základních občanských, kulturních, ekonomických, politických a sociálních práv. 6 V čl. 23 odst. 1 je stanoveno jedno z nejvýznamnějších sociálních práv „Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti.“7 Obdobná úprava je zakotvena i v Listině základních práv a svobod, která se stala součástí ústavního pořádku České republiky na základě usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992.8 Samostatná úprava pracovního práva v České republice, jehož problematice je tato diplomová práce věnována, má své těžiště v zákoně ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, naposledy novelizována ústavními zákony č. 71/2012 Sb. a č. 98/2013 Sb., a ve výše zmíněné Listině základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku ČR, ve znění pozdějších předpisů). Vlastní úprava pracovního práva vychází především ze zákoníku práce (č.262/2006 Sb. ve znění zákona č. 101/2014 Sb.), jehož jedním cílem je naplnění základních principů LPS (čl. 2 odst. 3 „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“). Respektování této úpravy přináší větší liberálnost v pracovněprávních vztazích a popisuje princip smluvní volnosti účastníků pracovněprávních vztahů. 9 Mezi další
4
The Universal Declaration of Human Rights [online]. United Nations [cit. 13. 12. 2014]. Zdroj dostupný z WWW: http://www.un.org/en/documents/udhr/hr_law.shtml 5 BĚLINA, Miroslav et al. Pracovní právo. Hlava III. Mezinárodní organizace a jejich dokumenty. 5. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2012. s. 51. ISBN 978-80-7400-405-6. 6 Obecné informace [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 13. 12. 2014]. Zdroj dostupný z WWW: http://www.mpsv.cz/cs/1109 7 Všeobecná deklarace lidských práv [online]. Organizace spojených národů [cit. 13. 12. 2014]. Zdroj z WWW: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf 8 Listina základních práv a svobod [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 13. 12. 2014]. Zdroj dostupný z WWW: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html pozn. čl. 26 odst. 1 „Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.“ pozn. čl. 26 odst. 3 „Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.“ 9 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo. Hlava II. Geneze pracovního práva. s. 42.
-4-
pracovněprávní předpisy, které jsou prameny pracovního práva, patří zákony č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, č. 309/2009 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, č. 251/2005 SB., o inspekci práce a další. Pro vývoj pracovního práva po roce 1989 mají pak veliký význam dva zákony, které vytvořily předpoklady pro vstup soukromých podnikatelů do ekonomického života. Jedná se o zákony č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů a zákon č. 103/1990 Sb., zákon, kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník.10 Pro oblast pracovního práva je v právním systému České republiky jedním ze základních předpisů zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, jehož předmětem je úprava právních vztahů
vznikajících při výkonu
závislé práce, termínu, který se
v pracovněprávní normě objevuje poprvé. Zákoník práce z roku 1965 ho totiž neznal. 11 Aby bylo možné vysvětlit a dále správně používat pojem „nelegální práce“, jejíž problematikou se tato magisterská diplomová práce zabývá, je nezbytné začít u definice „závislé práce“. Z tohoto důvodu je první kapitola této diplomové práce zaměřena na výklad použité terminologie, jak je v právním řádu ČR chápána a interpretována.
1.1. Znaky a podmínky výkonu závislé práce Pojem závislé práce, její znaky a podmínky výkonu jsou předmětem §2 a 3 ZPr. Základním definičním znakem je skutečnost, že je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti mezi smluvními stranami, kdy je zaměstnanec povinen se řídit pokyny zaměstnavatele, které musí respektovat. Zaměstnavatel je zde v dominantním postavení. Tímto se pracovněprávní vztah odlišuje od občanskoprávních a obchodněprávních vztahů. Jedná se o smluvní vůli stran, které se rozhodly svůj vzájemný vztah jako závislou práci upravit (je zde vždy nutný oboustranný zájem). 12 Z tohoto vztahu pak vznikají další zvláštní práva a povinnosti pro obě smluvní strany. Zaměstnanec je povinen vykonávat práci osobně, bez možnosti zajištění jejího výkonu jinou osobou. Zároveň má ke svému zaměstnavateli závazek loajality. Zaměstnavatel je na druhou stranu povinen chránit zdraví zaměstnance a ručit za jeho bezpečnost při práci.
10
BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava IV. Prameny pracovního práva. 5. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2012. s. 57-68. ISBN 978-80-7400-405-6. 11 BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce. Komentář. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 15. 12 BĚLINA, M. Zákoník práce. Komentář. s. 15-16.
-5-
Mezi podmínky výkonu závislé práce patří, že „musí být vykonávána ve vztahu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.“13 Primárním vlastníkem vykonané práce se stává zaměstnavatel. Narozdíl od samostatné činnosti fyzické osoby vykonávající práci ve vlastní režii na základě své právní a ekonomické odpovědnosti. „Právní a ekonomická odpovědnost zaměstnavatele je jedním z rozhodujících prvků při posuzování skutečnosti, že jde, či nejde o závislou práci.“14 V tomto místě je nutné také zmínit povinnost zaměstnavatele odvádět za zaměstnance pojistné na zdravotní a sociální pojištění včetně daně s příjmu. Jedná se o jeden z hlavních faktorů, kterým se závislá práce odlišuje od práce nelegální, kde všechny výše uvedené odvody leží na bedrech osoby samotné, která práci vykonává.
1.2. Pracovněprávní vztahy Výkon závislé práce tedy může být výlučně v základním pracovněprávním vztahu, kterými jsou podle §3 odst. 1 ZPr pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti).15 Vedle zákoníku práce připouští toto ustanovení úpravu závislé práce dalšími zvláštními právními předpisy. Jedná se například o zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě (služební zákon), v platném znění, jehož převážná část nabývá účinnosti ke dni 1. ledna 2015. „Tento zákon upravuje právní poměry zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu (...).“16 Druhým příkladem je zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.17 V závěru definice závislé práce je nutné poznamenat, že z hlediska předmětu lze pracovněprávní vztahy (závislou práci) dělit do dvou základních skupin. Individuální
13
§ 2 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 21. 12. 2014] 14 Zákoník práce: prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2014. 8. aktualiz. Vyd. Olomouc: ANAG, 2014. s. 35. ISBN 978-80-7263-850-5. 15 § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 27. 12. 2014] 16 § 1 zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, v platném znění. [online] Beck online. [cit 01. 03. 2015] 17 HŮRKA, Petr. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákonu: s podrobným komentářem k 1. 1. 2014. 3. aktualiz. a rozš. Vyd. Olomouc: ANAG, 2014. s. 30. ISBN 978-80-7263-857-4.
-6-
pracovněprávní vztahy, jejichž objektem je výkon závislé práce za odměnu (mzdu) zaměstnancem. Druhým typem jsou tzv. kolektivní pracovněprávní vztahy, ve kterých přímo nejde o výkon závislé práce a v nichž nefiguruje individuální zaměstnanec jako jejich subjekt. V těchto vztazích jsou subjekty zastupitelské „orgány“ zaměstnanců. Předmětem kolektivního pracovněprávního vztahu je zpravidla způsob a podmínky výkonu práce, včetně mzdy. 18
1.3. Pracovní poměr Na individuálních pracovněprávních vztazích se mohou účastnit jak právnické, tak i fyzické osoby. V případě základního individuálního vztahu mluvíme o tzv. pracovním poměru, kdy je práce vykonávaná ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti (zaměstnavatel – zaměstnanec) a stojí v centru pozornosti již od doby zrodu moderního pracovního práva. Jedná se nejen o základní a nejdůležitější vztah, v rámci něhož dochází k výkonu práce, nýbrž je i základním kamenem sociální ochrany, která je poskytována pracujícím. 19 Účastníky pracovního poměru, kterými jsou zaměstnavatel a zaměstnanec, definuje zákoník práce v hlavě II: Smluvní strany základních pracovněprávních vztahů. Tyto osoby musejí mít ve smyslu §15 odst. 1 nového občanského
zákoníku
(dále
jen
„NOZ“)
pracovněprávní
osobnost20
(dříve
pracovněprávní subjektivitu), tedy způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti v pracovním vztahu. Tato práva nemohou být omezena a zanikají pouze smrtí fyzické osoby. A dále musejí mít ve smyslu §15 odst. 2 NOZ svéprávnost21 (dříve způsobilost k právním úkonům), způsobilost právním jednáním pro sebe nabývat práva a zavazovat se k povinnostem, tato může být podle § 55-65 NOZ omezena a to pouze na základě rozhodnutí soudu.22
18
BĚLINA, Miroslav et al. Pracovní právo: Hlava V. Pracovněprávní vztahy. 6. dopl. vyd. Praha:Nakladatelství C.H.Beck, s.r.o. 2014. s. 57-58. ISBN 978-80-7400-283-0 19 ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013. s. 11. ISBN 978-80-87146-72-9. 20 pozn. „Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.“ (§15 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) 21 pozn., „Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).“ (§15 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) 22 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava V. Pracovněprávní vztahy. 6. dopl. vyd. s. 59-63.
-7-
1.3.1. Zaměstnavatel První ze smluvních stran je zaměstnavatel, kterým je podle § 7 ZPr „právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu“. Z řad právnických osob lze jmenovat například soukromoprávní korporace – obchodní společnosti a družstva, veřejnoprávní korporace, fundace, ústavy a stát (prostřednictvím svých organizačních složek). Za Českou republiku dle § 9 ZPr jedná organizační složka státu, která v jeho jménu zaměstnává zaměstnance v základním pracovněprávním vztahu. „Za zaměstnavatele se považují rovněž organizační složky zahraniční právnické osoby nebo zahraniční fyzické osoby oprávněné podnikat na území České republiky podle zvláštních právních předpisů.“23 Stejná práva mají podle § 3 odst. 2 a 3 zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti (dále jen zákon o zaměstnanosti) státní příslušníci jiných členských států Evropské unie a jejich rodinní příslušníci, stejně tak i rodinní příslušníci občanů České republiky, kteří nejsou státními občany ČR, ani jiného členského státu Evropské unie, pokud zákon nestanoví jinak.
1.3.2. Zaměstnanec Druhou smluvní stranou pracovněprávních vztahů je podle § 6 ZPr zaměstnanec, kterým může být narozdíl od zaměstnavatele pouze fyzická osoba. Podmínka způsobilosti fyzické osoby stát se zaměstnancem se váže na dosažení věku 15 let a ukončení povinné školní docházky; není tedy možné uzavřít pracovní smlouvu pouze za splnění podmínky věkové hranice.24 Do dovršení věku 18 let, se tato osoba nazývá mladistvým/mladistvou. Teprve dovršením 18 roku věku získává fyzická osoba, zaměstnanec, plnou svéprávnost. Při výkonu závislé práce v pracovním poměru vykonává zaměstnanec práci jménem svého zaměstnavatele, na jeho odpovědnost, náklady a dle jeho pokynů, přičemž výsledný produkt této činnosti spadá do vlastnického a dispozičního práva zaměstnavatele.25 Jak již bylo zmíněno u definice závislé práce, jednou z povinností zaměstnavatele je odvod sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance. Definici
23
§ 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti. [online] Beck online. [cit 27. 12. 2014] 24 §35 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [online] Beck online. [cit 27. 12. 2014] 25 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava IX. Pojem, koncepce a druhy pracovních poměrů. 6. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2014. s. 171. ISBN 978-80-7400-283-0.
-8-
zaměstnance bychom však v zákonu o sociálním pojištění hledali stěží. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ale i zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se drží historické tradice vymezení pojmu zaměstnanec jako fyzické osoby v pracovním nebo obdobném poměru.26 Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění27 definoval v § 3 pojem zaměstnání, jako „právní vztah, na základě kterého vykonávají práci, pracovní nebo obdobnou činnost nebo službu zaměstnanci uvedení v § 5 písm. a)“. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů28 přichází také s vymezením pojmu zaměstnání, které specifikuje v § 1a jako „činnost zaměstnance, ze které mu plynou, nebo by měly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky zdaňované podle zákona upravujícího daně z příjmu“29. Od 1. 1. 2015 je dle § 6 odst. 2 zákona o dani z příjmu poplatník s příjmy ze závislé činnosti označován jako zaměstnanec, plátce příjmu jako zaměstnavatel. 30
1.3.3. Práva a povinnosti stran pracovního poměru Základem vzájemných práv a povinností mezi účastníky pracovního poměru je pracovní závazek, který tyto vzájemná práva a povinnosti, které jsou pro všechny druhy pracovních poměrů shodné, shrnuje v § 38 ZPr. Počínaje vznikem pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a za tuto vykonanou práci mu vyplácet mzdu nebo plat. Zároveň je povinen vytvářet podmínky pro plnění pracovních úkolů a dodržovat ostatní stanovené pracovní podmínky, které jsou upraveny právními předpisy, smlouvou nebo vnitřními předpisy. Úkolem zaměstnavatele je rovné zacházení se všemi zaměstnanci a zákaz diskriminace z důvodů rasy, etnického původu, náboženského vyznání, zdravotního postižení, sexuální
26
ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013. s. 141-143. ISBN 978-80-87146-72-9. 27 zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále zákon o nemocenském pojištění) [online] Beck online. [cit 01. 01. 2015] 28 zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále zákon o veřejném zdravotním pojištění) [online] Beck online. [cit 01. 01. 2015] 29 pozn. zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů (dále zákon o dani z příjmu) 30 pozn. novelizace nabývající účinnosti od 1. 1. 2015 vypouští „příjmy z funkčních požitků“
-9-
orientace, věku, pohlaví apod.31 Důležité pro zaměstnance je i zaručení ochrany osobních práv zakotvených v Listině základních práv a svobod. Zaměstnanec je pak povinen na pokyny zaměstnavatele vykovávat práci podle pracovní smlouvy osobně, v rozvržené pracovní době a dodržovat všechny povinnosti vyplývající z pracovního poměru. Dalším právům a povinnostem zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců, která vyplývají z pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiné povinnosti zaměstnanců, zvláštní povinnosti některých zaměstnanců a výkon jiné výdělečné činnosti je věnována hlava II třinácté části ZPr (§ 301-304). Zaměstnanci jsou dle těchto ustanovení povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, řídit se pokyny svých nadřízených, využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k výkonu svěřených prací apod. Zároveň jsou povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k jejich výkonu práce, řádně hospodařit se svěřenými prostředky či střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele. U výkonu práce státních zaměstnanců je kladen důraz na mlčenlivost, nestrannost a s tím spojený zákaz střetu zájmů, přijímání darů či jiných výhod. Zaměstnanci mohou vykonávat vedle svého zaměstnání v základním pracovněprávním
vztahu
výdělečnou
činnost
shodnou
s předmětem
činnosti
zaměstnavatele pouze po jeho předchozím písemném souhlasu.
1.3.4. Vznik pracovního poměru (pracovní smlouva, jmenování) Vzniku pracovního poměru předchází výběr fyzických osob z hlediska kvalifikace, nezbytných požadavků nebo zvláštních schopností. Tento výběr je v působnosti zaměstnavatele, nestanoví-li zvláštní právní předpis jiný postup. Zaměstnavatel smí od uchazeče vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru pouze ty dokumenty a informace, které se bezprostředně váží k uzavřením pracovní smlouvy. Před uzavřením smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi vyplývajícími z pracovní smlouvy nebo z jejího jmenování – zejména s pracovními podmínkami a systémem odměňování. V případech stanovených zvláštním právním předpisem je zaměstnavatel povinen
31
BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava X. Povinnosti stran pracovního poměru. 6. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2014. s. 159-162. ISBN 978-80-7400-283-0.6.
- 10 -
zajistit, aby se fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce.32 Zákoník práce rozlišuje dva způsoby vzniku pracovního poměru – pracovní smlouvou nebo jmenováním. Nejtypičtější právní skutečností vedoucí ke vzniku pracovního poměru je pracovní smlouva. Ta musí být dle § 34 odst. 4 ZPr uzavřena v písemné formě a vyjadřuje souhlasný projev vůle občana a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr. Výkon závislé práce bez písemného sjednání právního jednání, jež tento pracovněprávní vztah zakládá, je správním deliktem, za který hrozí velmi vysoké sankce.33 Každá pracovní smlouva musí dle § 34 odst. 1 ZPr obsahovat specifikaci druhu práce, kterou má zaměstnanec vykonávat, místo či místa výkonu této práce a den nástupu do práce. Jak již bylo výše zmíněno, pracovní smlouva musí být uzavřena v písemné podobě, stejně tak i smlouva o změně pracovní smlouvy i případné odstoupení od ní, a každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení této smlouvy (§ 34 odst. 4 ZPr). Práce přidělovaná zaměstnanci musí být v rozsahu zákonem stanovené týdenní doby (§34b ZPr). Teprve dnem sjednaného nástupu do práce v pracovní smlouvě pracovní poměr vzniká. Při jmenování vzniká pracovní poměr dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.34 Druhý možný způsob vzniku pracovního poměru – jmenováním - je narozdíl od uzavření pracovní smlouvy jednostranným právním jednáním (dříve právním úkonem). Nicméně se jedná o netypické jednostranné právní jednání, neboť podmínkou platnosti pracovního poměru založeného tímto právním jednáním je souhlas zaměstnance. Tento druh pracovního poměru však vzniká u velmi malého a omezeného okruhu vedoucích zaměstnanců na základě stanovení zvláštního právního předpisu nebo v případech taxativně uvedených v § 33 odst. 3 písm. a) až g) ZPr.35 Další důležitou náležitostí pracovní smlouvy bývá ujednání o době trvání pracovního poměru. Není-li ve smlouvě výslovně sjednána doba trvání pracovního 32
§ 30-32 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 01. 01. 2015] 33 ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013. s. 98. ISBN 978-80-87146-72-9. 34 § 36 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 01. 01. 2015] 35 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava XI. Vznik pracovního poměru. 6. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2014. s. 170-179. ISBN 978-80-7400-283-0.6.
- 11 -
poměru, trvá po dobu neurčitou. Možnou dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou dále specifikuje ZPr v § 39 odst. 2 až odst. 5. Mezi stejnými smluvními stranami nesmí přesáhnout délku 3 roků a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou a smí být opakována nanejvýš dvakrát. Za opakování je považováno rovněž i jeho prodloužení. Výše uvedené doby omezující trvání pracovního poměru na dobu určitou platí i pro pracovní poměr založený jmenováním. Pokud by bylo sjednané trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu se shora uvedeným a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho nadále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.36
1.3.5. Změna pracovního poměru Předtím, než budou popsány způsoby ukončení pracovního poměru, je nutné zmínit tendenci k častým změnám v pracovněprávních vztazích. Změny způsobené společensko-ekonomickými aspekty nemusí vždy znamenat ukončení pracovněprávního vztahu mezi týmž zaměstnavatelem a zaměstnancem, avšak dochází pouze ke změně prvků v tomto vztahu. Samotný vztah existuje i nadále, ale mění se některý z jeho prvků, kterým může být např. změna druhu nebo místa výkonu práce nebo pracovních podmínek.37 Pokud však nastane situace, kdy zaměstnanec dočasně nebo trvale není schopen konat práci odpovídající jeho smlouvě, zná pracovní právo institut tzv. převedení na jinou práci, který je upraven v § 41 ZPr a stanovuje podmínky, kdy je zaměstnavatel povinen nebo může převádět zaměstnance na jinou práci. Typickým příkladem povinnosti zaměstnavatele převést zaměstnance na jinou práci je těhotná žena nebo zaměstnanec, který pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání nemůže dále svou práci vykonávat. Druhým příkladem, kdy převedení na jinou práci závisí na vůli zaměstnavatele, je např. převedení bez souhlasu zaměstnance po dobu výpovědní dobu v případě, že zaměstnanec dostal výpověď z důvodů uvedených v § 52 písm. f) a g) Zpr – nesplnění předpokladů nebo požadavků pro řádný výkon sjednané práce či porušení pracovních povinností. Stejně může rozhodnout zaměstnavatel bez souhlasu
36
§ 39 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 01. 01. 2015] 37 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava XII. Změna pracovního poměru. 6. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2014. s. 180. ISBN 978-80-7400-283-0.6.
- 12 -
zaměstnance v případě, že to je třeba k odvrácení mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody.38 Zákoník práce v §§ 42, 43 a 43a zmiňuje další možné instituty změny pracovního poměru, kterými jsou pracovní cesta, přeložení nebo dočasné přidělení. Vzhledem k tomu, že místo výkonu práce je jednou z podstatných náležitostí pracovní smlouvy, je pochopitelné, že může být předmětem změn, ať již dočasných nebo trvalých. Pracovní
cesta
je
významným
flexibilním
institutem
umožňujícím
zaměstnavateli vyslat zaměstnance z provozních důvodů dočasně konat práci do jiného místa.39 Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na pracovní cestu na dobu nezbytné potřeby jen na základě dohody s ním, přičemž zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na tuto cestu vyslal. Délka pracovní cesty musí být stanovena před jejím započetím, neboť musí být časově omezená.40 V případě, že je vyslán k plnění svých úkolů do jiné organizační složky (k jinému zaměstnavateli), může zaměstnavatel pověřit jiného vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele), aby zaměstnanci dával pokyny k práci či případně jeho práci organizoval, řídil a kontroloval. Tito vedoucí zaměstnanci však nemohou vůči zaměstnanci jménem vysílajícího zaměstnavatele právně jednat. Zároveň musí být stanoven rozsah tohoto pověření a zaměstnanec s ním musí být seznámen.41 Ochrana zaměstnance mimo místo výkonu práce sjednaného v pracovní smlouvě je obsaženo v souhlasu s vysláním na pracovní cestu a v kompenzaci v podobě náhrady cestovních výdajů. 42 Institut přeložení do
jiného
místa výkonu práce využívají zpravidla
zaměstnavatelé s větším počtem provozoven, kdy z provozních důvodů je potřeba, aby zaměstnanec dočasně vykonával práci v jedné z nich, která však přesahuje rámec jeho pracovní smlouvy. Toto dočasné přeložení se může uskutečnit dle § 43 odst. 1 ZPr
38
§ 41 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 02. 01. 2015] 39 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava XII. Změna pracovního poměru. 6. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2014. s. 233. ISBN 978-80-7400-283-0.6. 40 BĚLINA, M. Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 266. 41 § 42 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 02. 01. 2015] 42 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava XII. Změna pracovního poměru. 6. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2014. s. 186-187. ISBN 978-80-7400-283-0.6.
- 13 -
pouze na základě souhlasu zaměstnance a v rámci stejného zaměstnavatele, pokud to nezbytně vyžaduje provozní potřeba. Zvláště chráněny jsou pak osoby dle §240 Zpr, které mohou být přeloženy pouze na vlastní žádost, mezi tyto osoby patří např. těhotné ženy, zaměstnanci pečující o dítě do věku 8 let, osamělým zaměstnancům pečujícím o dítě mladší 15 let nebo zaměstnancům, kteří prokáží, že převážně sami dlouhodobě pečují o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu (§ 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II – IV. Posledním institutem změny pracovního poměru v souvislosti se změnou místa výkonu práce je tzv. dočasné přidělení, které upravuje ZPr v § 43a. Tento institut byl opětovně zařazen do ZPr s účinností od 1. 1. 2012 novelou provedenou zákonem č. 365/2011 Sb. zejména z důvodů, které umožňují zaměstnavatelům za pomoci dočasného přidělení spolupráci na společných projektech, kdy je nutný výkon práce zaměstnanci u obou zúčastněných zaměstnavatelů společného projektu. Dalším případem může být dočasné přidělení zaměstnanců na základě klesající výroby některých zaměstnavatelů k zaměstnavateli, který pro přechodné období pro změnu potřebuje větší počet zaměstnanců. 43 K dočasnému přidělení dochází na základě oboustranné dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kdy je zaměstnanec na dočasnou dobu přidělen jinému zaměstnavateli. Nesmí se tak stát za úplatu. Obsahem této dohody musí být název zaměstnavatele (u právnické osoby) nebo jeho jméno (u fyzické osoby), den vzniku dočasného přidělení, druh a místo výkonu práce a doba, na kterou se dočasné přidělení sjednává.44 Povinnosti jsou rozděleny mezi oba zaměstnavatele. Mzdu nebo plat přiděluje zaměstnanci zaměstnavatel, který ho dočasně přidělil. Ten se pak může se zaměstnavatelem, ke kterému je zaměstnanec přidělován, dohodnout na úhradě nákladů na mzdu nebo plat přidělovaného zaměstnance spojenými i s výdaji na zdravotní a sociální pojištění. Současně se mohou dohodnout na úhradě cestovních náhrad spojených s přidělením zaměstnance mimo jeho sjednané místo výkonu práce.45 Zaměstnanec si v souvislosti s dočasným přidělením nesmí mzdově ani platově
43
BĚLINA, M. Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 271-272. § 43a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 03. 01. 2015] 45 BĚLINA, M. Zákoník práce. Komentář. s. 272. 44
- 14 -
pohoršit. Zaměstnavatel, k němuž je zaměstnanec přidělen, ukládá dle § 43a odst. 4 jménem zaměstnavatele, který zaměstnance dočasně přidělil, pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu závazné pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci. V dřívější právní úpravě bylo možné pro dočasné přidělení použít systém agenturního zaměstnání, tomu však nový ZPr zamezil a to hned v několika ustanoveních § 43a. Prvním je hned odst. 1, který stanovuje dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru, po kterou není umožněno institut dočasného přidělení použít. Druhým je odst. 2, ve kterém je výslovně stanoveno, že za dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli nesmí být poskytnuta úplata. Třetím je v § 43a odst. 8, ve kterém je výslovně zakázáno užít úpravu dočasného přidělení na agenturní zaměstnávání. Posledním a velmi důležitým ustanovením je § 47, který se zabývá návratem do práce po výkonu veřejné funkce či činnosti pro odborovou organizaci nebo po skončení vojenského cvičení nebo zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené nebo zaměstnance po skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je oprávněn ji čerpat, nebo po skončení dočasné pracovní neschopnosti či karantény. Zaměstnavatel je povinen po skončení výše zmíněných skutečností zařadit zaměstnance na jejich původní práci a pracoviště. Není-li to možné z důvodu odpadnutí práce nebo zrušení pracoviště, zařadí je zaměstnavatel podle pracovní smlouvy. Důvodem, proč je tento paragraf začleněn do ZPr, je jistota zaměstnance, že po skončení některých překážek má zajištěn návrat na svoji původní práci a původní pracoviště.46
1.3.6. Skončení pracovního poměru Zákoník práce zná čtyři základní způsoby, jak je možné skončit pracovní poměr. Dle § 48 ZPr se jedná o rozvázání dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době. Existují však i další možné způsoby např. uplynutím sjednané doby, na kterou je pracovní poměr na dobu určitou uzavřen. Zvláštní specifika má skončení pracovního poměru u cizinců nebo fyzických osob bez státní příslušnosti, u kterých nedošlo ke skončení jiným způsobem. Pracovní poměr pro ně zaniká dnem, kdy končí jejich pobyt na území ČR nebo dnem nabytí pravomocného rozsudku ukládajícího těmto osobám trest vyhoštění z území ČR nebo uplynutím doby, na kterou bylo vydáno 46
BĚLINA, M. Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 281.
- 15 -
povolení k zaměstnání nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech – zaměstnanecká karta. Právní událostí, která má za následek skončení pracovního poměru je smrt zaměstnance nebo zaměstnavatele, jenž je fyzickou osobou. Smrtí zaměstnavatele sice zaniká pracovní poměr, nikoliv peněžité nároky zaměstnance vůči zaměstnavateli však dle § 328 ZPr jeho smrtí nezanikají. 47 „ Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu uvedeného v § 3 větě druhé postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.“48 V případě smrti zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, podle § 342 ZPr pracovní poměr zásadně zaniká. Výjimkou je, pokud je v živnosti i nadále pokračováno. Nehodlá-li oprávněná osoba v živnosti pokračovat, zaniká základní pracovněprávní vztah marným uplynutím lhůty 3 měsíců ode dne smrti zaměstnavatele. Zjednodušeně jde právní jednání vedoucí k rozvázání pracovního poměru rozdělit na dvě velké skupiny – jednostranné a dvoustranné. Pouze dohoda o rozvázání pracovního poměru patří mezi dvoustranné právní jednání. Výpověď i okamžité zrušení pracovního poměru se řadí mezi právní jednání jednostranná.49 Musí se však rozlišit, která ze smluvních stran chce pracovní poměr rozvázat. Výpovědí50, která musí být dána písemně, je ukončen pracovní poměr až po uplynutí výpovědní doby. Zaměstnanec může výpověď podat z jakéhokoliv důvodu i bez jeho uvedení. Namísto toho má zaměstnavatel stanovena omezení pro rozvázání pracovního poměru, těmi je zaměstnanec chráněn před neopodstatněným rozvázáním pracovního poměru a zároveň je chráněna stabilita pracovního poměru spolu s právní a sociální jistotou zaměstnance.51 U okamžitého zrušení pracovního poměru končí pracovní poměr dnem doručení jeho písemného vyhotovení druhému účastníkovi. Tento způsob rozvázání pracovního poměru je v praxi používán pouze výjimečně a může ho být užito jen ve výjimečných případech taxativně uvedených v § 55 a 56 ZPr. 47
BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava XIII. Skončení pracovního poměru. 6. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2014. s. 254. ISBN 978-80-7400-283-0.6.. 48 § 328 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 03. 01. 2015] 49 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava XIII. Skončení pracovního poměru. s. 244. 50 § 50 – 54 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 03. 01. 2015] 51 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava XIII. Skončení pracovního poměru. s. 246.
- 16 -
1.4. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr „Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr mají za cíl usnadňovat zaměstnavatelům plnění jejich úkolů v případech, kdy by nebylo účelné přijímat na jejich plnění zaměstnance v pracovním poměru.“52 Umožňují další výdělečnou činnost, kterou lze často časově i prostorově skloubit s jiným pracovním poměrem - z toho důvodu má charakter doplňkového zaměstnání. Při uzavírání dohod je užito ve vyšší míře zásady smluvní volnosti a většina základních práv a povinností lépe odpovídají účastníkům i vykonávané práci, avšak je zde zásadně oslabena zákonná ochrana zaměstnance.53 Z hlediska historického vývoje si dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr prošly mnoha změnami. Před rokem 1965 ZPr institut dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr neznal, existovala pouze smlouva o dílo. V obecném občanském
zákoníku
byla
upravena
jako
smlouva
občanskoprávního
nebo
obchodněprávního charakteru. Teprve v ZPr z roku 1965 se setkáváme s právní úpravou dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, které již více směřují k výkonu práce v základním pracovněprávním vztahu, než předchozí povaha smlouvy o dílo. Tyto dohody jsou chápány jako doplňkové pracovněprávní vztahy. Dohoda o provedení práce spočívala ve sjednání konkrétního specifikovaného pracovního úkolu, který má být splněn, zatímco dohoda o pracovní činnosti spočívala v opětovném výkonu práce, pracovní činnosti. Až do konce roku 1988 nebyl rozsah prací v dohodě o provedení práce omezen, což způsobovalo věčné problémy jejího rozlišení od dohody o pracovní činnosti, kdy se jednalo o sjednání opakované činnosti v malém rozsahu. Větší pořádek přinesla novela ZPr z roku 1988 (účinnost od 1. 1. 1989), kdy byly částečně odstraněny problémy s rozlišením obou dohod od sebe. Dohoda o provedení práce byla nadále uzavírána za účelem přidělení konkrétního pracovního úkolu, ale bylo možné je rozeznat na základě kvantitativního principu.54 Současná právní úprava umožňuje uzavření dohody o provedení práce na výkon jednorázového konkrétního pracovního úkolu, ale také na činnosti, která se opakuje, přičemž musí být dodržen maximální rozsah prací v kalendářním roce stanovený ZPr.
52
BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava XXIII. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. 6. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2014. s. 328. ISBN 978-80-7400-283-0.6.. 53 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava XXIII. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. 6 dopl. vyd.. s. 328. 54 BĚLINA, M. Zákoník práce. Komentář. s. 454. [online] Beck online. [cit 25. 02. 2015]
- 17 -
1.4.1. Dohoda o provedení práce Způsob výkonu práce formou dohody o provedení práce se vyznačuje značnou smluvní volností obou smluvních stran a také časovou flexibilitou, protože zaměstnavatel není povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu.55 Účel, za kterým se tato dohoda sjednává, je individuální pracovní výkon či druhové vymezení práce. Jasná specifikace druhu práce je podstatnou náležitostí této dohody, stejně jako doba, za kterou bude práce vykonána a za jakou odměnu. Aby nedocházelo k nahrazování výkonu závislé práce v pracovním poměru jednotlivými dohodami, stanovuje ZPr v § 75 rozsah práce na 300 hodin v jednom kalendářním roce u jednoho zaměstnavatele.56 ZPr rozšířil původní vymezení rozsahu prací na dohodu oproti ZPr z roku 1965 o 50 hodin na 150 hodin v kalendářním roce. K dalšímu navýšení rozsahu prací došlo s účinností od 1. 1. 2012 a to na současných 300 hodin v kalendářním roce.57 Pokud by bylo sjednáno u stejného zaměstnavatele vícero dohod o provedení práce, jejich celkový rozsah nesmí překročit výše zmíněnou hranici 300 hodin v jednom kalendářním roce. Pokud odměna od zaměstnavatele přesáhne za kalendářní měsíc 10.000 Kč hrubého, nově od 1. 1. 2012 je povinnost odvádět pojistné na zdravotní a sociální pojištění, čímž se nově zakládá větší ochrana zaměstnance při práci mimo pracovní poměr, pouze na dohodu o provedení práce. „Pojistné se poté vypočítává z celé výše odměny. Platba pojistného na nemocenské pojištění zakládá u zaměstnance pojistný vztah a v případě vzniku pojistné události (pracovní neschopnosti) v kalendářním měsíci, v němž za něho bylo placeno pojistné, přísluší mu pojistné plněné (nemocenské). Po dobu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti vzniká zaměstnanci právo na náhradu mzdy od zaměstnavatele.“58
1.4.2. Dohoda o pracovní činnosti Narozdíl od dohody o provedení práce je právní úprava dohody o pracovní činnosti obsáhlejší a z tohoto důvodu více omezuje smluvní volnost stran dohody při
55
§ 74 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 25. 02. 2015] 56 § 75 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 25. 02. 2015] 57 BĚLINA, M. Zákoník práce. Komentář. s. 456. [online] Beck online. [cit 25. 02. 2015] 58 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava XXIII. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. 6. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2014. s. 440. ISBN 978-80-7400-283-0.6.
- 18 -
jejím sjednávání. 59 Zásadní odlišností je časové omezení práce. Zatímco u dohody o provedení práce je limit 300 hodin v jednom kalendářním roce, u dohody o pracovní činnosti je limit nastaven maximální počtem odpracovaných hodin v kalendářním týdnu nepřesahujícím v průměru polovinu (tj. 20 hodin týdně) stanovené týdenní pracovní doby. Tato doba se posuzuje za celou dobu, na kterou byla uzavřena, nejdéle však za 52 týdnů. Zároveň ale ZPr nestanovuje dobu, na kterou může být dohoda o pracovní činnosti uzavírána, a proto se může sjednat i na dobu delší, než je 52 týdnů, na dobu určitou i dobu neurčitou.60 Hlavními náležitosti dohody musí být uvedeny sjednané práce, rozsah pracovní doby a též doba, na kterou se tato dohoda uzavírá. „Dle zásady „co není zakázáno, je dovoleno“ umožňuje zaměstnavateli a zaměstnanci sjednat si rovněž další podmínky, za nichž bude zaměstnanec vykonávat pro zaměstnavatele práci na základě.“61 Lze tak sjednat například právo na dovolenou či právo na pracovní volno při osobních překážkách v práci. To samé může být sjednáno i v dohodě o provedení práce. Ukončení této dohody je buď dnem, kdy uplyne sjednaná doba nebo může být i jednostranně vypovězena z jakéhokoliv důvodu i bez jeho uvedení s 15 denní výpovědní dobou, která běží ode dne doručení druhé smluvní straně. Zároveň může být ukončena okamžitě ve stejných případech jako pracovní poměr. Kromě případů taxativně vyjmenovaných v § 76 odst. 2 písm. a) - i) ZPr se na výkon práce na základě dohod konaných mimo pracovní poměr vztahují ustanovení ZPr upravující výkon práce v pracovním poměru. Jedná se například o převedení na jinou práci a přeložení, odstupné či dovolenou.62 Na rozdíl od dohody o provedení práce je v případech sjednání dohody o pracovní činnosti při překročení minimální výše započitatelného příjmu v kalendářním měsíci, tj. 2.500 Kč, zaměstnavatelem vždy odváděno pojistné na zdravotní a sociální pojištění. Přesto je zde však stále výrazně oslabena ochranná funkce pracovního práva, proto zákonodárce ve smyslu § 74 ZPr preferuje, aby zaměstnavatelé zajišťovali plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru, namísto uzavírání výše specifikovaných dohod.
59
BĚLINA, M. Zákoník práce. Komentář. s. 463. [online] Beck online. [cit 25. 02. 2015] BĚLINA, M. Zákoník práce. Komentář. s. 463-464. [online] Beck online. [cit 25. 02. 2015] 61 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo: Hlava XXIII. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. 6. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2014. s. 439. ISBN 978-80-7400-283-0.6. 62 § 77 odst. 2, písm. a) - i) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 25. 02. 2015] 60
- 19 -
2. Nelegální práce a tzv. švarcsystém První kapitola o závislé práci se věnovala výkladu základních pracovněprávních vztahů vznikajících při výkonu závislé práce a v rámci dohod konaných mimo pracovní poměr. Objasnění těchto základních vztahů je nezbytně nutné pro následující kapitolu, která se týká nelegální práce, která je „přirozeně se vyskytujícím a nevymýtitelným společenským jevem“ 63. V současném hospodářském světě, kde stále roste daňová zátěž jak pro potencionální zaměstnavatele, tak i zaměstnance, představuje nelegální práce úsporu, i přestože se jedná o nelegální cestu výkonu práce. Tato kapitola je členěna do několika podkapitol, které mapují současnou právní úpravu nelegální práce s krátkým exkurzem do stínové ekonomiky, která s jejím výkonem úzce souvisí. Další část je věnována historickému vývoji právní úpravy nelegální práce se zaměřením na švarcsystém („skryté zaměstnávání osob se živnostenským listem – např. stavební dělníci zaměstnaní u stavební společnosti“)64, jehož současnou problematikou se zevrubně zabývá samostatná kapitola.
2.1. Současná právní úprava nelegální práce a stínová ekonomika Dříve, než bude přistoupeno k historickému exkurzu týkajícího se právní úpravy nelegální práce, bude vysvětlen tento pojem ve světle současné právní úpravy. Výraz „nelegální práce“ je zakotven v zákoně č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon o zaměstnanosti, hned v úvodu ve vymezení základních pojmů. Podle zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí: „1. výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, nebo 2. pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou vydanou podle zákona o pobytu cizinců na území
63
BRIATKOVÁ, Martina. Nelegální práce a její podoby (se zaměřením na tzv. švarcsystém). Brno, 2012. s. 17. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení. Vedoucí práce Zdeňka Gregorová. Dostupný též z WWW: 64 Nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. Zn. II. ÚS 69/03 [online] Beck online. [cit 27. 02. 2015]
- 20 -
České republiky, nebo v rozporu s modrou kartou; to neplatí v případě převedení na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, 3. pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného povolení k pobytu na území České republiky, je-li podle zvláštního právního předpisu vyžadováno.“65 Za cizince jsou pro tyto účely označeny všechny fyzické osoby, které nejsou občany Evropské unie nebo jejich rodinní příslušníci či rodinní příslušníci občana České republiky. 66 Za cizince též nelze považovat další osoby např. cizince s povoleným trvalým
pobytem,
rodinné
příslušníky
občana
smluvního
státu
Evropského
hospodářského prostoru (Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko), dlouhodobě pobývající rezidenty a jejich rodinné příslušníky, občany států, s nimiž má Česká republika uzavřenou odpovídající mezinárodní smlouvu. Zároveň je z tohoto ustanovení vyloučen vojenský a civilní personál ozbrojených sil jiných států, studenti (zvýhodnění osob se získaným středoškolským nebo vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním atp.) a někteří bývalí studenti, asylanti, osoby požívající doplňkové ochrany nebo cizinci, kterým bylo uděleno oprávnění k pobytu z důvodu dočasné ochrany. 67 V definici nelegální (černé) práce se lze opřít i o dokumenty Evropské komise, která postupně v novějších verzích výklad velmi zjednodušila. Podle jejího prohlášení z roku 1998 představuje nehlášená práce: „jakékoli placené činnosti, které jsou zákonné, pokud jde o jejich povahu, ale které nejsou ohlášeny veřejným úřadům, při vzetí v úvahu odlišnosti v regulatorních systémech členských států.“68 Souhrnně by se dalo říci, že se jedná o takové aktivity, které svou podstatou nelegální nejsou a mohly by být započítány do hrubého domácího produktu. Zde je na místě ještě zmínit důležitý termín a to tzv. stínovou ekonomiku, která má k práci na černo velmi blízký vztah a 65
§ 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 25. 02. 2015] 66 § 85 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 27. 02. 2015] 67 ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013. s. 234-235. ISBN 978-80-87146-72-9. 68 FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika III: Práce na černo a boj proti stínové ekonomice. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2006. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 5/2006. s. 6. ISBN 80-86729-27-3. (pozn. originál: „The concept of „undeclared work“ is taken to mean any paid activities that are lawful as regards their nature but not declared to public authorities, taking into account differences in the regulatory system of Member States.“ - European Commission, Communication of the Commission on Undeclared Work, 7. 4. 1998, Office for Official Publications of the European Communities Luxembourg COM (1998) 219 final.)
- 21 -
často s ní bývá dávána do souvislosti. Mnohdy dochází i záměně těchto dvou pojmů. „Stínovou ekonomiku tvoří dle Zprávy pro Evropskou komisi od Enza Mingione a Maura Magatti z roku 1995: a) daňový únik ze strany řádných pracovníků (hlavně samostatně výdělečně činných), podniků a řádně deklarovaných ekonomických transakcí, b) aktivity a ekonomické transakce striktně zakázané trestním právem vzhledem k jejich náplni (kriminální ekonomika), c) neplacené ekonomické aktivity vykonávané v domácnosti k jejímu prospěchu nebo k prospěchu domácností příbuzných nebo přátel na základě reciprocity, včetně každodenní domácí práce a mnoha různých činností směřujících k naplnění vlastních potřeb, (subsistenční ekonomika), d) profesionální aktivity, vykonávané jako jediné nebo druhé zaměstnání, provozované pravidelně za účelem výdělku a pohybující se na hranici nebo vně povinností daných právním řádem, předpisy a smluvními závazky, (jde o definici práce na černo používanou MOP) s výjimkou těch neformálních činností, které jsou součástí kriminální ekonomiky, zahrnutých pod bod b), protože jsou v rozporu s trestním zákoníkem. Jen činnosti tohoto typu lze považovat za aktivity práce na černo (nedeklarovanou práci).“69 Rozdíl mezi nelegální prací a stínovou ekonomikou je dle výše uvedených definic značný. Z černé práce jsou vyloučeny čistě kriminální činnosti i přesto, že by měly produktivní charakter. Jsou to takové činnosti, které jsou v rozporu se základními lidskými právy (např. obchod s lidmi) nebo výrazně ohrožující lidské zdraví (např. výroba drog). Důvody, proč nejsou tyto činnosti započítány do černé práce, jsou poměrně jednoduché. U černé práce nejde o likvidaci činnosti jako takové, pouze je zde snaha o zamezení provádění těchto činností nelegálně, avšak u kriminální činnosti dochází k jejímu potlačení i za cenu úbytku určitého počtu „pracovních míst“. Do nelegální práce se rovněž nezapočítávají činnosti, které nemají produktivní charakter a stejně tak i daňové úniky, pokud nekorespondují s vykonanou prací (např. živnostník nepřiznávající určitou část naturálních výkonů, které spotřebovává pro sebe, zatímco činnost podnikatele uměle navyšujícího své výdaje v daňovém přiznání z důvodu
69
FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika III: Práce na černo a boj proti stínové ekonomice. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2006. s. 6. ISBN 80-86729-27-3.
- 22 -
snížení daně bude spadat pouze do stínové ekonomiky). „Definice práce na černo a její základní kritérium je tedy postaveno na ryze věcném (hmotném základě)“70. Zároveň platí, že všechny tyto činnosti vyloučené z fenoménu práce na černo jsou samozřejmými a významnými prvky stínové ekonomiky. Zajímavostí je, že kromě výše uvedených příkladů je z práce na černo vyloučena i práce v domácnosti a aktivity určené pro vlastní spotřebu. Pro tyto aktivity používá ekonomie výraz „subsistenční ekonomika“ a postihuje následující oblasti: práci pro sebe a domácí práci; výměnný obchod a naturální směnu a specifickou práci dobrovolníků a vzájemnou práci. Všechny tyto případy jsou zástupci produktivní činnosti, avšak v zásadě jde o bezplatnou práci, nebo pokud je placená, tak se neřídí vztah práce ani odměny ryze tržními principy. 71 Je důležité si uvědomit, že přestože nejsou tyto aktivity zahrnuty do oblasti nelegální práce, mohou mít její charakter. Je evidentní, že existují i „šedé zóny“, kde se tyto aktivity překrývají. Evropská komise proto vytvořila ve svých analýzách následující členění práce na černo: -
„neformální dvojí zaměstnávání (moonlighting),
-
neformální výdělečná činnost migrujících pracovníků,
-
neformální příležitostné nebo dočasné práce,
-
domácí práce a práce na částečný úvazek,
-
tradiční/inovativní mix práce na černo v malých a rodinných organizačních jednotkách.“72
Pro zajímavost je přidáno ještě další členění práce na černo vycházející ze studie ORSEU (Office de Recherches Sociales Européennes), která se dlouhodobě systematicky tímto tématem zabývá. Dle této studie je nelegální práce (práce na černo) členěna na: a) „výrobu zatajenou v rámci registrovaných firem, působících v oficiálním sektoru (tyto činnosti jsou provázány s falšováním účetních dokladů a daňovými úniky), b) výrobu utajených (neregistrovaných) firem,
70
FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika III: Práce na černo a boj proti stínové ekonomice. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2006. s. 7. ISBN 80-86729-27-3. 71 FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika III: Práce na černo a boj proti stínové ekonomice. s. 7. 72 FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika III: Práce na černo a boj proti stínové ekonomice. s. 8.
- 23 -
c) práci na černo jako takovou, (tj. činnost nepřihlášených pracovníků v rámci registrovaných i neregistrovaných firem), d) příjmy zatajené povahy (např. přecenění skutečných nákladů, využití k soukromým cílům podnikových materiálů atd.).“73
2.2. Vývoj právní úpravy zákazu nelegální práce se zaměřením na tzv. švarcsystém Právní úprava vztahující se k vymezení pojmu nelegální práce a k zákazu jejího využívání si prošla mnoha změnami, kdy tyto pojmy nebyly zákonem podchycené či nebyly v předchozích zněních zákona o zaměstnanosti tak široce vymezeny. Například do 1. 1. 2012 v definici nelegální práce podchycení švarcsystému zcela chybělo. Teprve až počátkem roku 2012 dospělo vymezení nelegální práce a jejích forem do podoby, která je platná i v současné právní úpravě.
2.2.1. Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti Listina základních práv a svobod ve článku 26 stanovuje, že „každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářkou činnost. Právo svobodné volby povolání a přípravy k němu.“74 Zároveň se jedná o právo, u kterého „zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.“75 Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 304/98 může být důvodem pro zákaz výkonu určité aktivity uložení soudem či správním orgánem. Přímo s výkonem závislé práce souvisí jistý druh omezení, které bylo vloženo do ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti zákonem č. 578/1991 Sb., o státním rozpočtu federace na rok 1992 a o změně daňových a některých dalších zákonů76. Ve znění zákona č. 305/1991 Sb. byl tehdejší zákon o zaměstnanosti doplněn odstavec 4, který obsahoval zákaz tzv. švarcsystému: „Právo občana na zaměstnání se zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce
73
FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika III: Práce na černo a boj proti stínové ekonomice. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2006. s. 8-9. ISBN 80-86729-27-3. 74 Čl. 26 odst. 1 Listina základních práv a svobod [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 27. 02. 2015]. Zdroj dostupný z WWW: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html 75 § 26 odst. 2 Listina základních práv a svobod [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 27. 02. 2015]. Zdroj dostupný z WWW: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html 76 ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013. s. 238. ISBN 978-80-87146-72-9.
- 24 -
v pracovním vztahu. Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce; to neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí anebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů. Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.“77 Kromě třech výše jmenovaných výjimek (běžné úkoly plněné samotnou fyzickou osobou, s pomocí manžela nebo dětí nebo u právnické osoby prostřednictvím společníků či členů) stanovil zákon striktní povinnost právnických i fyzických osob zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývající z předmětu jejich činnosti výhradně prostřednictvím svých zaměstnanců. Důvodem zakotvení tohoto ustanovení do tehdejšího zákona o zaměstnanosti byla snaha ze strany státu omezit či úplně zabránit „daňovým únikům a umělému snižování odvodů pojistného na nemocenské a důchodové pojištění do státního rozpočtu a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění do rozpočtů zdravotních pojišťoven.“78 Ve článku paní profesorky Kalenské je zmíněn i další, v pořadí druhý důvod: „tj. chránit pracovníky před rizikovými situacemi vzniklými z nedostatků v pojištění atp.“, který autorka považuje sice za „důležitý, ale v současné situaci (pozn. článek ze začátku roku 1993), kdy se velice často přehlížejí a podceňují sociální potřeby občanů, za poněkud podružný“79. Dle jejího názoru „v dani z příjmu obyvatelstva fyzických osob bude situace u zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné v podstatě stejná. Proto by tlak úřadů, zejména úřadů práce, měl směřovat jen tam, kde jde o porušování pracovněprávních předpisů, především tam, kde právní vztah
77
§ 16 zákona č. 578/1991 Sb., o státním rozpočtu federace na rok 1992 a o změně daňových a některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [online] Beck online. [cit 27. 02. 2015] 78 ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013. s. 238. ISBN 978-80-87146-72-9. 79 KALENSKÁ, Marie. Švarc-systém ani v r. 1993 nezanikne!. Právo a podnikání: Odborný časopis pro obchodní, finanční a pracovní právo. 1993, č. 2, s. 28.
- 25 -
má všechny znaky pracovního poměru a je zakrýván pouze jinou právní formou, např. smlouvou o dílo.“80 Pokud bychom však hledali v zákoně o zaměstnanosti ve znění účinném do 1. 1. 2012 termín nelegální práce, hledali bychom marně. Jediné ustanovení, které je významné pro vymezení výkonu práce (a tím pádem i odlišením od práce nelegální, tj. stojící mimo zákon), je v § 2, kterým byla stanovena „osobní účinnost“ zákona, a to takovým způsobem, že jsou taxativně vyjmenováni účastníci pracovněprávních vztahů, kterými byli mimo jiné např. českoslovenští státní občané, jakožto i cizinci a osoby bez státní příslušnosti požívající stejného právního postavení v případě, že jim bylo uděleno povolení k zaměstnání a povolení k pobytu.81 V novele zákona o zaměstnanosti č. 167/1991 Sb. bylo přesunuto ustanovení § 1 odst. 4 v nezměněné podobě z odst. 4 do odst. 6 stejného paragrafu. Mnoho podnikatelů bránících se vůči postihům ve správních řízeních upozorňovalo, že toto ustanovení § 1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti porušuje ústavní právo na podnikání s odvoláním na již výše citovaný článek 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na čl. 6 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech („Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo na práci, které zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme, a učiní příslušné kroky k ochraně tohoto práva.“82). Argumentovali omezením principu smluvní volnosti v souvislosti s aplikací ustanovení § 1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti. Tato smluvní volnost je přitom základní soukromoprávní zásadou, kterou dovozovali i odkazem na čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod („Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívání k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“83) a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy, podle kterých slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat pouze v případech, v mezích a způsoby stanovenými
80
KALENSKÁ, Marie. Švarc-systém ani v r. 1993 nezanikne!. Právo a podnikání: Odborný časopis pro obchodní, finanční a pracovní právo. 1993, č. 2, s. 28. 81 § 2 zákona č. 1/1991 Sb., zákon o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb. [online] Beck online. [cit 27. 02. 2015] 82 Čl. 6 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. New York. 1966. [online]Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/mezinarodni-pakt-o-hospodarskychsocialnich-a-kulturnich-pravech.pdf 83 Čl. 4 odst. 4 Listina základních práv a svobod [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 27. 02. 2015]. Zdroj dostupný z WWW: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html
- 26 -
zákony. Zároveň může každý občan činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit (a být sankcionován za něco), co zákon neukládá.84 „Žádný zákon nemůže přikázat podnikateli, jaký smluvní typ využije za účelem, aby poskytl nebo aby mu byla poskytnuta nějaká služba či činnost, neboť podnikatelské riziko podstupuje za účelem dosažení zisku dle § 2 odst. 1 Obchodního zákoníku či dle § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, právě sám podnikatel ze svobodné vůle a proto by se sám podnikatel měl rozhodnout, jakým způsobem toto riziko promění v zisk.“85 Avšak např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5A 39/2001 ze dne 17. 12. 2003 byla zamítnuta žaloba rozhodnutí žalovaného, že v rozporu s § 1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti „nezaměstnával občany v pracovním poměru, nýbrž zajišťoval běžnou činnost s občany samostatně výdělečně činnými (...) namísto toho, aby s nimi uzavřel pracovní poměr.“86 Podnikatelé se opakovaně bránili řadou argumentů, ke kterým mnohdy nebylo vůbec přihlíženo. Uváděli, že namísto pracovněprávního vztahu založili vztah obchodněprávní či občanskoprávní (např. smlouvu o sdružení, mandátní nebo či outsourcing), neboť činnost, kterou pro ně poskytovala jiná osoba, byla činností pouze nárazovou a nepravidelnou, probíhající jen v návaznosti na některá roční období (např. činnost průvodce). Jiná osoba odmítla uzavření pracovněprávního vztah z důvodu nepružnosti a omezení obou stran v projevu smluvní volnosti. Další z důvodů byla absence podmínek požadovaných pracovněprávními předpisy, ale mohl být pracovní poměr uzavřen, či že se jednalo o činnost vysoce odbornou, kterou vykonává jen velmi omezený okruh osob, převážně podnikatelé, mezi které se řadili např. právník, daňový poradce, lékař, veterinář, učitel, programátor nebo kuchař, i s odkazem na stavovské podmínky. 87
2.2.2. Novela zákona o zaměstnanosti, zákon č. 369/2000 Sb. V důsledku častých kritik týkajících se zákazu švarcsystému v jeho striktní podobě, kdy fyzická či právnická osoba zajišťuje plnění běžných úkolů zásadně osobami v pracovněprávních vztazích, tj. zaměstnanci, došlo zákonem č. 369/2000 Sb.,
84
GRUS, Zdeněk. Švarcsystém v rozhodovací praxi a nový zákon o zaměstnanosti. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2005, roč. 13, č. 1, s. 19. 85 GRUS, Zdeněk. Švarcsystém v rozhodovací praxi a nový zákon o zaměstnanosti. s. 19. 86 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2003, čj. 5A 39/2001 [cit. 27. 02. 2015]. Zdroj dostupný z WWW: www.nssoud.cz 87 GRUS, Zdeněk. Švarcsystém v rozhodovací praxi a nový zákon o zaměstnanosti. s. 19.
- 27 -
který měnil zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, k jeho částečné liberalizaci. 88 Tato liberalizace spočívala v menším omezení, komu bylo možné svěřovat plnění běžných úkolů. Tento zákon „výjimku z omezení zaměstnavatele (pokud jde o povinnost zajišťovat plnění běžných úkolů svými zaměstnanci) rozšířil též na franchizingové vztahy.“89 Zákon o zaměstnanosti ze dne 14. září 2000 doplnil na konec § 1 odst. 6 tuto větu: „Jinou právnickou nebo fyzickou osobou se pro tyto účely rozumí pouze osoba, jejíž předmět činnosti zahrnuje i činnosti, které ve smyslu věty druhé má svými zaměstnanci v pracovních vztazích zajišťovat.“90
2.2.3. Zákon č. 435/2004 Sb. Teprve se zákonem č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti s účinností od 1. 10. 2004 byl v právních předpisech vymezen pojem nelegální práce, a to v § 5. Nelegální prací se dle tohoto ustanovení rozumělo: 1) „výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, nebo 2) pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou vydanou podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, nebo v rozporu s modrou kartou;
to
neplatí
v případě
převedení
na
jinou
práci
podle
§ 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, 3) pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného povolení k pobytu na území České republiky, je-li podle zvláštního právního předpisu vyžadováno.“91 Toto pravidlo se však nevztahovalo na osoby a způsoby výkonu práce, které byly taxativně vyjmenované v § 13 odst. 3 písm. a) zákona o zaměstnanosti. Jednalo
88
BRIATKOVÁ, Martina. Nelegální práce a její podoby (se zaměřením na tzv. švarcsystém). Brno, 2012. s. 20. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení. Vedoucí práce Zdeňka Gregorová. Dostupný též z WWW: 89 ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013. s. 238. ISBN 978-80-87146-72-9. 90 § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., zákon o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 369/2000 Sb. [online] Beck online. [cit 1. 03. 2015] 91 § 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, ve znění účinném od 1. 10. 2004 do 26. 5. 2005. [online] Beck online. [cit 1. 03. 2015]
- 28 -
se o: plnění běžných úkolů zajišťovaných fyzickou osobou samou, s pomocí svého manžela / manželky nebo dětí; právnickou osobou prostřednictvím svých společníků nebo členů a právnickou i fyzickou osobou rovněž dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce. Do tohoto ustavení byl nově kromě agentury práce přidán i jiný zaměstnavatel, který má činnosti, jež mu jsou svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a nebude je zajišťovat v zastřeném pracovněprávním vztahu. 92 Výkladem výše zmíněného ustanovení § 13 se zabýval několikrát i Nejvyšší soud, který v rozsudku ze dne 08. 03. 2005, čj. 21 Cdo 2137/2004 objasnil, kdy je možné přistoupit z výkonu práce mimo základní pracovněprávní vztah: „z hlediska povinnosti zaměstnavatele zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jeho činnosti zaměstnanci v pracovních vztazích podle zákoníku práce je podstatné, zda jde o takovou běžnou činnost, která souvisí přímo se zajištěním předmětu činnosti zaměstnavatele zapsaného v obchodním rejstříku (stanového zákonem). V případě vzdálenější souvislosti s předmětem činnosti zaměstnavatele je již věcí jeho úvahy, jakým způsobem bude tyto činnosti zajišťovat, z tohoto hlediska již není významné, zda se jedná o činnost svou povahou výdělečnou anebo jinak běžnou, nebo o činnosti, která je pro chod podniků důležitá, či dokonce nezbytná.“93 I přes všechnu kritiku odborné veřejnosti bylo ustanovení § 13 do nového zákona o zaměstnanosti zakotveno, přestože se již dříve usilovalo o zrušení § 1 odst. 6 předchozího zákona o zaměstnanosti. Odpůrci § 13 znovu argumentovali neudržitelností tohoto legislativního stavu, kdy zákonodárce tímto ustanovením podpořil vnitřní rozpornost
právního
řádu, resp. stav, kdy vnitrostátní právo
je v rozporu
s mezinárodními závazky České republiky a zároveň i s právem ústavním. Toto ustanovení znamenalo, že prioritou pracovněprávních vztahů je stanovena povinnost fyzických a právnických osob plnit běžné úkoly vyplývající z předmětu jejich činnosti prostřednictvím
vlastních
zaměstnanců,
92
které
k tomuto
účelu
zaměstnávají
§ 13 zákona č. 435/2004 Sb., zákona o zaměstnanosti, ve znění od 1. 10. 2004 do 26. 5. 2005. [online] Beck online. [cit 1. 03. 2015] 93 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 08. 03. 2005, čj. 21 Cdo 2137/2004 [cit. 01. 03. 2015]. Zdroj dostupný z WWW: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/108602F9A902FA36C1257A4E00654678 ?openDocument&Highlight=0,
- 29 -
v pracovněprávních vztazích dle zákoníku práce.
94
Nicméně se § 13 stojící proti
švarcsystému v zákoně o zaměstnanosti udržel až do konce roku 2006. Úprava ustanovení § 13 odst. 3 písm. c) (týkající se svěření běžných úkolů právnickou nebo fyzickou osobou jinému zaměstnavateli) vyvolala mezi podnikateli kritiku a obavy, že kupříkladu živnostník bez zaměstnanců nebude moci uzavírat s jinými firmami smlouvy, protože by se jednalo o švarcsystém. Jedním z hlavních důvodů těchto obav na straně podnikatelů bylo především to, že v souladu s novou koncepcí správního trestání je nově do zákona o zaměstnanosti výslovně zařazeno jako jeden ze správních deliktů zaměstnavatele porušení zákazu švarcsystému s možnou pokutou šplhající se až do výše dvou milionů korun oproti dřívější úpravě, kdy bylo možné uložení pokuty do částky 250 tisíc korun a při opakovaném porušení až do výše jednoho milionu korun a to s tím, že postižení tohoto jednání zaměstnavatele bylo posuzováno předpisem.
95
jako
obecné
porušení
povinností
stanovených
pracovněprávním
Je proto pochopitelné, že se toto ustanovení stalo pro drobné živnostníky
velkým „strašákem“. Navíc je patrné, že při hodnocení švarcsystému je rozhodovací praxe nejednotná. Řada smluvních prvků jednotlivých smluvních typů včetně nepojmenovaných smluv se může překrývat a z tohoto důvodu je tedy nepodstatných mnoho okolností, které jsou v rozhodnutích zohledňována jednou tak a podruhé onak, jednou se přikloní k pracovnímu a obdobnému poměru a podruhé k obchodněprávnímu či občanskoprávnímu poměru. Ve článku doktora Gruse je dokonce konstatováno, že zákonem stanovená kritéria jsou zcela v rozporu s principy materiálního právního státu a ve svém znění mají zakotvený několikerý výklad, což vede k tomu, že jej správní orgán může fakticky interpretovat pokaždé jinak a podnikatel by ze strachu z možné sankce nucen z opatrnosti sjednávat výlučně pracovněprávní vztahy. 96 Z důvodu těchto obav schválila vláda návrh na zpřesnění sporného ustanovení § 13 s tím, že „cílem tohoto opatření není likvidace drobného podnikání, ale zaručení
94
BRIATKOVÁ, Martina. Nelegální práce a její podoby (se zaměřením na tzv. švarcsystém). Brno, 2012. s. 25. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení. Vedoucí práce Zdeňka Gregorová. Dostupný též z WWW: 95 JOUZA, Ladislav. Nová úprava zákazu Švarcsystému. Právní rádce: Měsíčník pro vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 6, s. 33-34. 96 GRUS, Zdeněk. Švarcsystém v rozhodovací praxi a nový zákon o zaměstnanosti. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2005, roč. 13, č. 1, s. 21-22.
- 30 -
práva na zaměstnání těm, kteří vykonávají tzv. závislou práci. Jedná se tedy o úkoly, které souvisí s podnikáním právnické nebo fyzické osoby. Fyzická osoba, která nepodniká, se nemůže porušení § 13 zákona o zaměstnanosti dopustit. (...) Přeformulování není v žádném případě legalizace „švarcsystému“. Z nové právní úpravy by už mělo být jasné, že firmy mohou skutečně uzavírat obchodní vztahy nejen s podniky, které mají své zaměstnance, ale také s živnostníky, kteří nikoho nezaměstnávají. Nesmí se však jednat o zastřený nebo skrytý pracovněprávní vztah. V praxi to tedy znamená, že pokud se bude živnostník chovat ve své činnosti jako zaměstnanec (např. práci bude vykonávat podle pokynů objednatele, v jeho prostorách, z jeho materiálů, v určené pracovní době apod.), bude se jednat o pracovněprávní vztah, tedy „švarcsystém“, což bude znamenat porušení zákona.“97 Zda se jedná o švarcsystém, se dá vyvodit i z daňové rozhodovací praxe a to konkrétně z § 1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti, kdy soudy v několika případech dospěly k rozhodnutí, že pod „běžné úkoly“ nelze zařadit např. prodej pohonných hmot, vedení účetnictví nebo činnost obchodního zástupce. Právo volby o tom, zda bude u začínajícího živnostníka, advokáta, likvidátora, znalce atd. uzavřena smlouva mandátní, nepojmenovaná, pracovní nebo jiný obdobný poměr, má subjekt práva a stát jako zákonodárce či orgán moci výkonné dle čl. 26 odst. 1 Listiny nemá do tohoto práva jakkoliv zasahovat, což je jeho ústavní povinnost.98
2.2.4. Potřeba novelizace v souvislosti s § 13 zákona č. 435/2004 Sb. Mnoho pochybností v souvislosti s ustanovením § 13 zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti ve znění účinném od 01. 10. 2004 do 26. 05. 2005 vyvolalo potřebu novelizace, která na sebe naštěstí nenechala dlouho čekat. Novelou č. 202/2005 Sb., zákona o zaměstnanosti, bylo ustanovení § 13 odst. 3 doplněno o písm. c), v následujícím znění: „právnická nebo fyzická osoba svěří 1. jiné právnické nebo fyzické osobě, která má činnosti, které jí mají být svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci, nebo
97
BERÁNKOVÁ, Kateřina. Tisková zpráva: Vláda schválila návrh na zpřesnění sporného ustanovení. Praha. Ministerstvo práce a sociálních věcí. 2005. [online] [cit. 01. 03. 2015]. Zdroj dostupný z WWW: http://www.mpsv.cz/files/clanky/132/190105d.pdf 98 GRUS, Zdeněk. Švarcsystém v rozhodovací praxi a nový zákon o zaměstnanosti. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2005, roč. 13, č. 1, s. 21.
- 31 -
2. jiné fyzické osobě, která má činnosti, které jí mají být svěřeny, zahrnuty v předmětu činnosti a nebude svěřené úkoly zajišťovat v zastřeném pracovněprávním vztahu. Provozování svěřené činnosti musí naplňovat znaky podnikání ve smyslu § 2 odst. 1 obchodního zákoníku.“.99 I tato jiná fyzická osoba však mohla zajišťovat úkoly sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí. Přijetím této novely (zákona č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti ve znění od 1. 10. 2004 do 26. 5. 2005) byly odstraněny výše uvedené pochybnosti související se zněním zákona o zaměstnanosti účinným v období 1. 10. 2004 do 26. 05. 2005 a zároveň by se „měly vyloučit legislativní pochybnosti o tom, že i osoby samostatně výdělečně činné mohou bez zábran a hrozby sankce plnit činnosti nebo úkoly, které jim svěří jiný subjekt, např. obchodní společnost, i bez svých zaměstnanců. Tím by se měly zlepšit legislativní podmínky pro podnikatelské prostředí.“100 Bohužel tato novela byla schválena až kvalifikovanou většinou v Poslanecké sněmovně poté, co ji Senát vrátil s návrhem na úplné zrušení § 13. Z toho je zřejmé, že pochybnosti o vhodnosti právní úpravy v této podobě přetrvávají. Zajímavou úvahu na téma zrušení § 13 přidává profesorka Kalenská, kdy se možná na první pohled zdá, že stát má právo omezit svobodnou volbu občana i jeho právo podnikat, nicméně tuto pravomoc státu odůvodňuje některými zakořeněnými pohledy z doby totality, kdy byla povinnost pracovat samozřejmá a z toho důvodu se pak může citované omezení práv občana jako přípustné.101 O rozporuplných názorech svědčí mimo jiné i „průlomové“ rozhodnutí Nejvyššího správního soudu týkající se vyhovění kasační stížnosti pražské stavební firmy ZX trading, které doměřil finanční úřad daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, kterou za své zaměstnance odvádějí podnikatelé, přestože tito pracovali na živnostenský list.
102
Důvodem byla klasifikace vztahu jako práce vykazující prvky
99
§ 13 zákona č. 435/2004 Sb., zákona o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 202/2005 Sb. [online] Beck online. [cit 1. 03. 2015] 100 JOUZA, Ladislav. Nová úprava zákazu Švarc systému. Právní rádce: Měsíčník pro vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 6, s. 34. 101 KALENSKÁ, Marie. Švarcsystém nezanikne ani v roce 2005. Právní rádce: Měsíčník pro vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 3. s. 40. 102 JAKUBKA, Jaroslav. Změna § 13 zákona o zaměstnanosti, aneb jak zakázat „švarcsystém“. Mzdy & personalistika v praxi. 2005, č. 6. [online] Dostupné z WWW:
- 32 -
závislé činnosti na základě poznatků, že uvedené osoby byly povinny dbát pokynů stěžovatele, přičemž nenesly žádné materiálové náklady spojené s výkonem jejich činnosti, nejednaly vlastním jménem, šlo o druhově určenou práci a v rozhodném období fakturovaly pouze stěžovateli. 103 Kasační stížnost stěžovatele (tj. stavební firmy) označil Nejvyšší správní soud za důvodnou, a proto zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze. Pro další rozhodovací praxi se stalo průlomovým odůvodnění, kdy „zvyšování zaměstnanosti nástroji působení státu, a to i daňovými, nemůže ve svých důsledcích vést k tomu, aby bylo za žádoucí považováno uzavírání pracovních vztahů i tehdy, jestliže na jejich uzavření není dán oboustranný zájem. Takovýto výklad by ostatně popíral i samotnou soukromoprávní podstatu pracovního práva.“ Zároveň Nejvyšší správní soud konstatoval, že „v projednávané věci ze skutkových okolností nevyplývá, že se stěžovatel uzavíráním předmětných smluv dopustil zastřených právních úkonů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. a že se tedy městský soud dopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení, tzn. sice aplikoval správný právní předpis, nicméně dopustil se nesprávnosti při jeho výkladu ve shora prezentovaném smyslu.“ Dle tohoto rozhodnutí představuje daňový systém nejen prostředek nezbytný k materiální existenci státu, ale především test jeho legitimity. Soustava daní musí být jak z hlediska její koncepce, tak i konkrétní aplikace transparentní, předvídatelná a přiměřená. Pokud by tomu tak nebylo, nemůže zmíněnou legitimizační funkci splňovat a v konečném důsledku by zpochybňovala samotný význam a funkce státu.104 Přestože novela zákona o zaměstnanosti zpřesnila a doplnila ustanovení § 13, následovaly další problémy s nutností vypořádat se s výkladem pojmu „zastřený pracovněprávní vztah“. Aby se dalo hovořit o zastřeném pracovněprávním vztahu, tj. švarcsystému, bylo rozhodujícím kritériem posouzení, zda se u podnikatele jedná o tzv. závislou činnost – skutečnost, kdy fyzická osoba vykonává činnost svěřenou jiné fyzické či právnické osobě trvale podle jejích pokynů, v jí vymezeném čase a využitím
http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d1178v1154-zmena-13-zakona-o-zamestnanosti-anebjak-zakazat-svarcs/?search_query=$index=626 103 SOUKUP, Martin. Posuzování tzv. „švarcsystému“: Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 62/2004-71. Právní rádce: Měsíčník pro vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 8, s. 75. 104 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 02. 2005, č. j. 2 Afs 62/2004-71. [online] [cit. 01. 03. 2015]. Zdroj dostupný z WWW: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2004/0062_2Afs_0400070A_prevedeno.pdf
- 33 -
jejích nástrojů a prostředků a hlavně bez vlastní odpovědnosti a vlastní majetkové účasti. Problém spočíval také v tom, že se nedalo ve výkladu opřít o Zákoník práce, který pojem závislé práce definoval až v zákoně č. 262/2006 Sb. Obecně se však mělo za to, že pokud zaměstnanec plnil v rámci pracovněprávního vztahu příkazy zaměstnavatele a přijímal za to mzdu, rozumělo se, že vykonává závislou činnost.105 Důležité je zmínit, že dikce „zastřený právní vztah“ není našemu právnímu řádu nikterak neznámá. Lze zde zmínit např. § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků: „Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho.“106V rozhodnutí č. 31/2002 Nejvyššího správního soudu se stalo toto ustanovení výchozím pro potvrzení rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci doměření daně z příjmu účastníkům, u kterých obsah smlouvy o dílo neodpovídal pracovněprávním vztahům, a z toho důvodu se jednalo o zastření skutečného obsahu právního jednání. 107 Aby tedy bylo možné hovořit o činnosti živnostníků v souladu se zákonem a ne o švarcsystému, je nutné vykonávat svěřenou činnost se znaky podnikání. To ovšem neznamená pouhé vlastnění živnostenského oprávnění. Aby byla činnost vykonávána podnikatelsky, musí jít o soustavnou činnost, kterou podnikatel provádí samostatně, vlastním jménem a také na vlastní odpovědnost a to vše za účelem dosažení zisku. Do toho nespadá činnost jednorázová či nahodilá, přestože by se zde našly ostatní podnikatelské znaky. Pokud by šlo o činnost vykonávanou pouze sezóně, nejde o rozpor s požadavkem soustavnosti. Nejvýznamnějším odlišením podnikatelské činnosti od pracovněprávního vztahu je již výše zmíněná samostatnost, kdy se živnostník o své činnosti rozhoduje samostatně a není závislý na pokynech či příkazech nadřízených. 108 Tato samostatnost a vlastní odpovědnost je navíc vyjádřena podnikatelským rizikem, kdy podnikatel odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Právě znaky podnikání
105
BRIATKOVÁ, Martina. Nelegální práce a její podoby (se zaměřením na tzv. švarcsystém). Brno, 2012. s. 26-27. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení. Vedoucí práce Zdeňka Gregorová. Dostupný též z WWW: 106 § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků [online] Beck online. [cit 1. 03. 2015] 107 JOUZA, Ladislav. Nová úprava zákazu Švarc systému. Právní rádce: Měsíčník pro vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 6, s. 35. 108 JOUZA, Ladislav. Nová úprava zákazu Švarcsystému. s. 34.
- 34 -
budou určující pro kontrolní činnost úřadů práce, které mohou dodržování zákazu švarcsystému dodržovat. Mezi subjekty, kterých se také týká ustanovení § 13 odst. 3 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb. ve znění zákona č. 202/2005 Sb., zákon o zaměstnanosti, jsou nepodnikatelské subjekty, tj. organizační složky státu, vědecká či výzkumná pracoviště, kulturní zařízení nebo školy a další pedagogické instituce. Tyto nepodnikatelské subjekty mohou svěřit plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jejich činnosti jiné fyzické nebo právnické osobě. Podmínkou je, aby fyzické či právnické osoby měly tyto činnosti týkající se svěřených úkolů předmětem své živnosti. Jedná se zpravidla o vypracování odborných posudků, různých expertíz či vyjádření. Mezi typické profese tak patří projektanti, překladatelé, tlumočníci nebo znalci. Pro tyto účely uvádí živnostenský zákon volné živnosti, u kterých živnostenskému úřadu stačí ohlášení. Jedná se o poradenské činnosti v oblasti společenských věd a rozvoje osobnosti, poradenská činnost, služby ve sféře administrativní správy, služby v oblasti počítačové techniky či příprava vypracování technických návrhů.109 Není tedy důvod pro obavy podnikatelů i nepodnikatelských subjektů, že si nebudou moci nechat vypracovat např. výše zmíněné posudky atd.
2.2.5. Právní regulace zákazu švarcsystému Od 1. 1. 2007, kdy vešel v účinnost zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, se zcela zásadním způsobem změnila dosavadní koncepce právní regulace švarcsystému i závislé práce obecně. Namísto dosavadní veřejnoprávní regulace vycházející ze zákona o zaměstnanosti byla nastolena regulace soukromoprávní ukotvená v zákoníku práce. Ten nově stanovil, že závislou činnost je možné vykonávat pouze v pracovněprávním vztahu a z toho důvodu bylo v zákoně o zaměstnanosti zcela zrušeno ustanovení § 13, čímž se vytratil i doslovný zákaz švarcsystému. Tato zásadní změna v právní regulaci závislé práce potažmo švarcsystému bude mít zásadní dopad na další použití dosavadní judikaturu českých soudů související s touto tématikou. „Dosavadní koncepce opírající se o definice „běžných úkolů“ podnikatele byla zcela opuštěna a od 1. 1. 2007
109
JOUZA, Ladislav. Nová úprava zákazu Švarc systému. Právní rádce: Měsíčník pro vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 6, s. 35.
- 35 -
nahrazena „koncepcí závislé práce“.“110 V návaznosti na zrušení zmíněného § 13 došlo i k dalším změnám ustanovení, která s tímto paragrafem souvisejí. Pro účely zákona o zaměstnanosti se tak nelegální prací nově rozumělo: 1) pokud fyzická osoba nevykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nejde-li o manžela nebo dítě této fyzické osoby, nebo 2) pokud cizinec nevykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nejde-li o manžela nebo dítě této fyzické osoby, nebo ji vykonává v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona povolení k zaměstnání vyžadováno.111 Problém však nastal s ukládáním sankcí, protože v souvislosti se zrušením ustanovení § 13 zákona o zaměstnanosti a novou koncepcí zákoníku práce týkající se výkonu závislé práce výlučně v pracovněprávním poměru již nebylo možné ukládat sankce ve smyslu ustanovení § 139 a § 140 zákona o zaměstnanosti trestající kromě jiného výkon nelegální práce. Ani v žádném jiném právním předpisu nebyla vymezena skutková podstata přestupku či správního deliktu, aby bylo možné uložení pokuty za porušení povinnosti výkonu závislé práce výlučně v pracovněprávním vztahu.112 Jediným institutem oprávněným udělit postih za švarcsystém zůstali správci daně a to v případech, kdy měly být příjmy z výkonu práce ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zdaněny jako příjmy ze závislé činnosti.113 Je důležité si připomenout, že toto ustanovení zůstalo novou právní úpravou závislé práce a obecně „novým“ zákoníkem práce zcela nedotčené.114
110
SMEJKAL, Ladislav. Výkon závislé práce v souvislosti s dočasným přidělováním zaměstnanců. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2008, roč. 16. č. 1, s. 16. 111 BIČÁKOVÁ, Olga. Aktuální změny zákona o zaměstnanosti. Právní zpravodaj. 2007, č. 1. [online] Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=nrptembqg5pxa6s7gfpxg5dsl43a 112 BRIATKOVÁ, Martina. Nelegální práce a její podoby (se zaměřením na tzv. švarcsystém). Brno, 2012. s. 28. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení. Vedoucí práce Zdeňka Gregorová. Dostupný též z WWW: http://is.muni.cz/th/210465/pravf_r/Nelegalni_prace_a_jeji_podoby__se_zamerenim_na_svarc_system_.p df 113 ŠUBRT, Bořivoj; TREZZIOVÁ, Dana. Závislá práce, nelegální práce a „švarcsystém“ od 1. 1. 2012I. část. Práce a mzda. 2011, č. 12. 114 SMEJKAL, Ladislav. Výkon závislé práce v souvislosti s dočasným přidělováním zaměstnanců. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2008, roč. 16, č. 1, s. 17.
- 36 -
Zajímavostí také je, že sice ustanovení § 3 ZPr stanovuje, že závislá práce musí být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu, ale již blíže nedefinuje v pracovním vztahu ke komu. Smejkal ve svém článku vyslovuje názor, že tedy nic „nebrání tomu, aby zaměstnavatel závislou práci v rámci svého provozu zajišťoval zaměstnanci jiného podnikatele, ať už to bude osoba fyzická nebo právnická. Je bez významu, čí zaměstnanci to jsou. Opačný výklad by odporoval účelu dané právní normy, kterým je chránit fyzické osoby před tím, aby nevykonávaly závislou práci ve vztahu obchodním namísto vztahu pracovněprávního, a nepřišly tak o zaměstnanecké výhody“115 Z výše zmíněných ustanovení a jejich možnému výkladu se jevilo jako nevyhnutelné připravit další změnu právní úpravy a to ze zásadních důvodů. Prvním bylo zamezení úniků na dani z příjmu ze závislé činnosti včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Druhým pak byl problém, že tito „podnikatelé“ nepožívali při výkonu práce ochrany stanovené zákoníkem práce.116 Významnější změny se však zákoník práce dočkal až o 5 let později novelou, která vstoupila v účinnost od 1. 1. 2012. Do té doby se uskutečnilo jen několik drobných změn týkajících se výkonu nelegální práce. Novelou zákona o zaměstnanosti účinnou ke dni 1. 1. 2009 byla rozšířena definice nelegální práce v § 5 písm. e) bod 2 o výkon práce bez zelené karty (druh povolení, v němž je spojeno povolení k pobytu s povolením výkonu konkrétního zaměstnání). Toto ustanovení bylo doplněno konstatováním, že pokud bude cizinec, resp. cizinka převedena na jinou práci, než pro kterou má povolení, z důvodu, že kojí, nebo ze zdravotních důvodů souvisejících s těhotenstvím či mateřstvím, nebude tato skutečnost klasifikována jako nelegální práce. Druhou změnou byla novelizace stejného zákona v roce 2011, která rozšířila definici nelegální práce o výkon práce bez tzv. modré karty.117 Ta se uděluje cizincům pro dlouhodobý pobyt za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci.
115
SMEJKAL, Ladislav. Výkon závislé práce v souvislosti s dočasným přidělováním zaměstnanců. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2008, roč. 16, č. 1, s. 17. 116 BRIATKOVÁ, Martina. Nelegální práce a její podoby (se zaměřením na tzv. švarcsystém). Brno, 2012. s. 29. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení. Vedoucí práce Zdeňka Gregorová. Dostupný též z WWW: 117 BRIATKOVÁ, Martina. Nelegální práce a její podoby (se zaměřením na tzv. švarcsystém). Brno, 2012. s. 29.
- 37 -
Průlomovým z hlediska nelegální práce se však stala až novela č. 365/2011 Sb., zákoník práce, která zásadním způsobem pojem nelegální práce rozšířila.
2.2.6. Přísné sankcionování švarcsystému od 1. 1. 2012 Teprve od 1. 1. 2012 můžeme zařadit a postihovat švarcsystém nejen podle zákona o daních z příjmu, ale i jako nelegální práci podle zákona o zaměstnanosti. Ta také zvýšila pokuty za přestupky a správní delikty v této oblasti. S tím je spojena i pravomoc ukládání pokut fyzickým osobám za výkon nelegální práce, která se může vyšplhat až do výše 100.000,- Kč, přičemž pokuty pro fyzické podnikající a právnické osoby umožňující výkon nelegální práce se pohybují od 250.000,- Kč až do 10.000.000,- Kč. V případě, že kontrola odhalí švarcsystém, bude kontrolními orgány vždy uložena pokuta v minimální výši čtvrt milionu korun.118 Mediální pozornost si tato novela získala hlavně kvůli striktnímu a tvrdému boji proti švarcsystému, přičemž ale unikl primární důvod této nové právní úpravy, která vedla ke změnám v oblasti legislativy připravené k postihu nelegální práce. Tou byla transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES, o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům, neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, která zpřísnila sankce ukládané za výkon nelegální práce ve smyslu vykonávané v jiném než základním pracovněprávním vztahu dle ustanovení § 3 ZPr, kam spadá zmíněný švarcsystém.119 Zajímavým statistickým údajem je fakt, že v roce 2012 bylo téměř 40% ekonomicky aktivní populace vedeno jako osoby samostatně výdělečně činné. Toto číslo však v sobě skrývá fyzické osoby, které pro zaměstnavatele vykonávají běžné činnosti, avšak nejsou jeho zaměstnanci a vystupují formálně jako samostatní podnikatelé.120 Využívání švarcsystému v praxi proto neúměrně zvyšuje množství podnikajících osob, i když ve skutečnosti tyto činnosti prvky podnikání nevykazující a jedná se o zastřený pracovněprávní vztah.
118
PROCHÁZKA, Jan; NEUMANNOVÁ, Jiřina. „Švarcsystém“ je od ledna nelegální: jak se s tím vypořádat. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2012, roč. XX, č. 3. s. 68. 119 MORÁVEK, Jakub. K právu odepřít výpověď (součinnost) při státní kontrole. Zdravotnické fórum: Pravidelná příloha časopisu Právní fórum. 2012, roč. 2., č. 8, s. 28. 120 KOLMAN, Petr. Boj proti švarcsystému: „less is more“. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2012, roč. 20, č. 9, s. 326.
- 38 -
Jedním z hlavních důvodů, proč je švarcsystém hojně využíván, je úspora nákladů na daních a pojistném, které by v případě pracovního poměru byl zaměstnavatel povinen za zaměstnance odvádět. V případě, že při kontrole správce daní přehodnotí vztah mezi podnikatelem a OSVČ jako vztah odpovídající závislé činnosti (dle § 6 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů), je „obecně oprávněn doměřit odběrateli práce daň z příjmů ze závislé činnosti, kterou by byl zaměstnavatel povinen srážet z poskytnutých odměn spolupracující fyzické osobě.“121 Další změna v souvislosti s touto novelou spočívala v přesunu kontrolní působnosti z úřadů práce na Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce. Aby nebyla činnost fyzické osoby posuzována jako švarcsystém, je nutné, aby tuto činnost prováděla způsobem naplňujícím základní znaky podnikání, které vychází ze živnostenského zákona a obchodního zákoníku – soustavně, samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Pro kontrolní orgány však není jednoduché výkon nelegální práce prokázat. Zpravidla vzniká problém „s prokázáním skutkového naplnění legální definice výkonu závislé práce“. Zaprvé je to dáno samotnou povahou závislé práce a zadruhé aktivitou kontrolovaných osob, které často využívají různá opatření ke snížení zjistitelnosti její závislé povahy. Toto odkrývání zastřeného pracovního vztahu navíc komplikuje skutečnost, že z kapacitních důvodů konají kontrolní orgány zpravidla pouze jedinou kontrolu, při které je velmi obtížně zjistit skutkový stav tak, aby bylo možné a jednoznačně prokazatelné, že se jedná o výkon závislé práce či zaměstnání. Problém zde působí i fakt, že „uzákonění příliš tvrdé dolní sazby pokuty zákonodárcem omezuje správní uvážení příslušného orgánu“122. Tento názor je v judikatuře zastáván majoritně. Lze citovat např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 08. 2002: „je třeba rozlišovat mezi horní a dolní výší pokuty. Je-li nedostatečná její maximální výše, může to - bez ohledu na skutečnost, jak správní orgány pracují znamenat, že právo se v podstatě stane nevymahatelným. Oproti tomu žádná nebo "nízká" minimální výše pokuty sama tento stav nijak způsobovat nemůže, pokud se k
121
VYSOKAJOVÁ, Margerita. Změny pracovněprávních předpisů od 1. 1. 2012, II. Část. Právní fórum: Měsíčník věnovaný soukromému právu. 2012, roč. 9, č. 4, s. 144-148. 122 KOLMAN, Petr. Boj proti švarcsystému: „less is more“. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2012, roč. 20, č. 9, s. 327.
- 39 -
tomu nepřipojí neefektivní výkon státní správy jak v oblasti prevence, tak i represe.“123 Důležité je připomenout i rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z roku 2010, které upozorňuje, že správní orgán, který ukládá pokutu za jiný správní delikt, musí přihlížet k osobním a majetkovým poměrům pachatele v případě, že výše pokuty, kterou je možné uložit, by mohla mít likvidační charakter. 124 Aby se v praxi eliminovalo riziko, že kontrolní orgány odhalí zastírání výkonu závislé práce či zaměstnání, dochází mezi zaměstnavatelem a „živnostníky“ často k úpravě smluvní dokumentace. Pro jistotu přijímají smluvní strany i další faktická opatření. Ve studii Vymezení závislé a nelegální práci z roku 2012 uvádí doc. Štefko několik způsobů úpravy smluvní dokumentace: -
„možnost pracovníka nechat se při plnění smlouvy zastoupit,
-
právo poskytovat výrobky či služby jiným subjektům,
-
právo pracovníka odmítnout objednávku,
-
povinnost pracovníka v provozovně objednatele výsledky své činnosti pouze předávat (nikoliv vykonávat celou činnost),
-
pohyblivé odměňování v závislosti
na
množství
poptávané činnosti
v konkrétním měsíci, -
nájemní smlouva na pracovní nástroje, pracovní prostory a ochranné pomůcky.“125
Mezi faktickými opatřeními dochází často k navázání simulovaně obdobnému stylu spolupráce s více objednavateli, kdy se např. uzavře rámcová smlouva o dílo s více objednavateli nebo se i jednotlivé smlouvy o dílo s více objednavateli uzavírají opakovaně. Jako další opatření k zastření pracovněprávního vztahu uvádí doc. Štefko tyto způsoby: -
„ve formálním ukončení spolupráce s pracovníkem s tím, že po určitou dobu pracovník formálně pracuje pro jiného objednatele,
123
Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 [ze dne 13. 8. 2002]. [online] Ústavní soud. [cit. 14. 03. 2015] Dostupné z WWW: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-3-02 124 Rozhodnutí nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 9/2008-133 [ze dne 20. 4. 2010]. [online] Nejvyšší správní soud. [cit. 14. 03. 2015] Dostupné z WWW: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0009_1As__0800_cf0a7db0_b982_4060_9c40_5f6 18a98cf62_prevedeno.pdf 125 ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013. s. 241. ISBN 978-80-87146-72-9.
- 40 -
-
v odděleném vedení dokumentace týkající se zaměstnanců a dokumentace týkající se spolupráce s pracovníky,
-
v prostorovém oddělení práce zaměstnanců a pracovníků do různých prostor,
-
minimalizace
pracovníkům
zapůjčených
nástrojů
či
ochranných
pomůcek.“126 V ustanovení § 2 odst. 1 ZPr je v definici závislé práce vyžadováno, aby se jednalo o práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně127. Stejně tak je v § 6 ZPr vymezen vznik způsobilosti fyzické osoby jako zaměstnance, který má v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti, jakož i způsobilost vlastním právním jednáním nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti. 128 Pro obcházení výkonu závislé práce a zamezení možnosti obvinění z výkonu nelegální práce je na základě výše zmíněných ustanovení ZPr používáno sofistikované opatření spočívající v situaci, kdy si pracovník založí právnickou osobu (nejčastěji to bývá s.r.o.), která pak formálně vystupuje v rámci obchodněprávního vztahu namísto něj a také za něj plní zadané úkoly. Následně je pak namítáno, že se tedy nemůže jednat o závislou práci, protože pracovní úkoly neplní fyzická osoba.129 Současně byla v souvislosti s rozšířením pojmu nelegální práce zakotvena v ustanovení § 136 zákona o zaměstnanosti povinnost právnické nebo podnikající fyzické osoby mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu a případně dokladů dle § 102 odst. 3 prokazujících oprávněnost pobytu cizince na území české republiky po dobu trvání zaměstnání a další 3 roky od skončení zaměstnávání tohoto cizince.130 Státní úřad inspekce práce v souvislosti s vložením ustanovením § 136 do zákona o zaměstnanosti vydal
126
ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013. s. 241. ISBN 978-80-87146-72-9. 127 § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění účinném od 1. 1. 2012 do 31. 3. 2012 [online] Beck online. [cit 15. 03. 2015] 128 § 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění účinném od 1. 1. 2012 do 31. 3. 2012 [online] Beck online. [cit 15. 03. 2015] 129 ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. s. 242. 130 § 136 a § 102 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti ve znění zákona č. 1/2012 Sb. [online] Beck online. [cit 14. 03. 2015]
- 41 -
metodický pokyn, v němž uložil všem inspektorům a osobám podílejícím se na kontrolách nelegálního zaměstnávání zaznamenat nepředložení dokumentů přímo v průběhu kontroly na daném pracovišti do protokolu o výsledku kontroly jako výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti, přičemž dodatečné předložení požadovaných dokladů nemá vliv na přehodnocení stanoviska. V tomto případě pak reálně zaměstnavateli hrozí uložení pokuty v následném správním řízení dle § 139 a § 140 zákona o zaměstnanosti. V případě, že má zaměstnavatel více pracovišť s malým počtem zaměstnanců nebo v případě, kdy to vyžaduje zvláštní povaha jeho činnosti, se za splnění povinnosti předložit předmětné dokumenty považuje jejich předložení v elektronické podobě s možností vytisknutí pro potřeby doložení výsledků kontroly. 131 Zajímavé posouzení výkonu nelegální vs závislé práce je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 175/2011 ze dne 23. 3. 2012, zda dobrovolnická činnost, která byla vykonávána bez nároku na odměnu, je mimovolně výkonem závislé práce. Stěžovatelka totiž byla z důvodu výkonu dobrovolnické činnosti vyloučena z evidence uchazečů o zaměstnání s odůvodněním, že neoznámila úřadu práce do 8 dnů výkon závislé práce. Pracovala pro občanské sdružení, které jí přislíbilo eventuální budoucí možnost zaměstnání. Teprve na základě kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu bylo stanoveno, že „dohoda, která váže vyplacení odměny na splnění nejisté podmínky v budoucnu nezávislé na vůli potenciálního zaměstnance, není dohodou o provedení práce ve smyslu § 75 zákoníku práce a nezakládá pracovněprávní vztah, neboť závislá práce nemůže být vykonávána bez nároku na odměnu.“132 Další důležité a přelomové bylo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 46/2013-135, č. 3027/2014 Sb., které bylo vydáno na základě kasační stížnosti žalobkyně (neteř majitelky prodejny), která pomáhala své tetě v prodejně, kde obsluhovala zákazníky a přebírala od nich peníze i vydávala zboží. Při kontrole oblastním inspektorátem práce byla skutečnost výpomoci v prodejně vyhodnocena jako přestupek proti dodržování zákazu výkonu nelegální práce a neteři majitelky prodejny 131
BRIATKOVÁ, Martina. Nelegální práce a její podoby (se zaměřením na tzv. švarcsystém). Brno, 2012. s. 31. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení. Vedoucí práce Zdeňka Gregorová. Dostupný též z WWW: 132 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2012, sp. zn. 4 Ads 175/2011. [online] Nejvyšší správní soud [cit. 14. 03. 2015] Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0175_4Ads_110_20120418120530_prevedeno.pdf
- 42 -
byla uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí oblastního inspektorátu práce odvolání, které však Státní úřad inspekce práce zamítl. Stejně tak tomu bylo i v případě žaloby u krajského soudu. Teprve rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na základě kasační stížnosti vneslo světlo do tohoto případu i obecně do definice závislé práce. „Pojem závislá práce tak musí být vykládán tak, aby obsáhl veškeré formy zastřených pracovních vztahů, stejně jako práci vykonávanou bez náležité protihodnoty, např. práci „na zkoušku“ nebo práci vykonávanou pod hrozbou násilí či jiné formy. Zároveň však nesmí tento pojem zcela ztratit obrysy, aby správní orgány nezaměňovaly závislou práci s ryze obchodními vztahy, s nefalšovaným samostatným podnikáním nebo s upřímnou mezilidskou výpomocí, ať již v podobě úsluhy blízkému člověku či nezištné laskavosti.“133 Největší změna, která vstoupila v účinnost 1. 1. 2012 s novelou zákoníku práce č. 365/2011 Sb., se tedy týkala výše sankcí, kterými mohly být fyzické osoby, fyzické podnikající osoby a právnické osoby postiženi. Pro zajímavost je na závěr této podkapitoly předloženo srovnání výše postihů za švarcsystém v okolních zemích vycházejících ze studie Thomase Rechbergera134. V zásadě by se dalo říci, že postihy jsou udíleny za neplnění povinností stanovených daňovými předpisy či předpisy z oblasti sociálního zabezpečení. Následující výše pokut jsou uvedeny pro větší přehlednost v EUR. V Čechách se tedy pohybuje pokuta pro fyzické osoby vykonávající nelegální práci do výše 100 tisíc Kč (4000 EUR), pro jejich zaměstnavatele fyzické podnikající osoby až 5 milionů Kč (200 tisíc EUR) a právnické osoby až 10 milionů Kč (400 tisíc EUR). V Německu v případě porušení zákona o potírání nelegálního zaměstnávání (tzv. Schwarzarbeitsbekämpfungsgesetz) hrozí udělení pokuty až do výše 300 tisíc EUR a v závažných případech i odnětí svobody až na pět let (ve zvláště závažných případech až na 10 let). Naproti tomu je slovenská obdoba švarcsystému v současnosti sice poměrně rozšířená, avšak relativně velmi laxně sankcionovaná. V Rakousku hrozí velmi vysoký postih za nelegální zaměstnání cizinců od 1000 do 50 tisíc EUR a při nepřihlášení k sociálnímu pojištění od 730 do 5000 EUR. V určitých případech může být udělen trest odnětí svobody až na dobu 3 let. Polsko ve své právní 133
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2016-135, č. 3027/2014. [online] Nejvyšší správní soud. [cit. 15. 03. 2015] http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2013/0046_6Ads_13_20140220123634_prevedeno.pdf 134 RECHBERGER, Thomas. Postihy za švarcsystém napříč hranicemi aneb jak jsme na tom v ČR? Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2012, roč. XX, č. 7, s. 10-12.
- 43 -
úpravě nepřipouští nahrazení pracovní smlouvy v případě výkonu závislé činnosti žádným jiným právním vztahem. Za případné obcházení zákona pak může být udělena pokuta od 240 do 7200 EUR. V Maďarsku se otázkou pracovněprávních záležitostí zabývá Národní pracovní úřad, v jehož kompetenci je uložení pokuty za protiprávní jednání od 100 EUR do 28 tisíc EUR. Otázkou daní se pak zabývá Národní daňový a Celní úřad, který může při nedoplatku na dani a úroků z prodlení udělit pokutu, která se může vyšplhat až na 200% z dodatečně vyměřené daně. Ukrajinský systém pokut se pohybuje v rozmezí od 810 až do 41500 EUR s možností uložení tříletého zákazu výkonu stejné činnosti. V případě velmi závažného porušení hrozí uložení sankce přesahující částku 250 tisíc EUR, při kterém může dojít i k zabrání majetku.
2.2.7. Nález Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 52/13 ze dne 9. 9. 2014 Po zavedení minimální hranice pokuty za nelegální zaměstnávání se v odborných kruzích rozpoutala diskuze o zákonnosti tohoto opatření. „Spodní hranice sankce ve výši 250 000 Kč, která může být uložena i podnikající fyzické osobě, nemá z hlediska našeho právního řádu obdoby.“135 Jak již bylo výše uvedeno, existence této rigidní spodní hranice svazuje veřejnosprávním orgánům ruce a může také přivodit protiústavní sankci mající zejména u podnikajících fyzických osob likvidační charakter.136 Diskuze ohledně zrušení spodní hranice nepřestaly utichat a dne 9. 9. 2014 rozhodl Ústavní soud o návrhu Městského soudu v Praze na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném od 1. 1. 2012 takto: „posuzovaná dolní hranice pokuty je v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť „paušalizuje závažnost protiprávního jednání, což vede k omezení možnosti správního orgánu přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, osobě delikventa a k jeho poměrům“. V citovaném nálezu byla posuzovaná úprava shledána také v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a s ústavní zásadou rovnosti podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod, spočívajícím ve fakticky nerovném dopadu zcela shodných pokut na rozdílné delikventy:
135
PICHRT, Jan; MORÁVEK, Jakub. O lidové tvořivosti a sankcích za výkon nelegální práce. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2013, roč. 21, č. 3, s. 100 136 KOLMAN, Petr. Boj proti švarcsystému: „less is more“. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2012, roč. 20, č. 9, s. 328.
- 44 -
„V tomto případě sice napadené ustanovení z formálního hlediska zachází se všemi subjekty stejně, avšak zásadním způsobem brání rozlišovat jejich majetkovou situaci.“ Bylo proto konstatováno, že vzniklá faktická sociální nerovnost je takové intenzity, že zakládá zásah do základních práv a svobod, a je tedy nerovností v ústavněprávním smyslu.“137 Od vykonatelnosti nálezu do nabytí účinnosti novely č. 136/2014, zákona o zaměstnanosti, tak nebude dolní hranice pokuty stanovena vůbec.
137
Rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 52/13 [ze dne 9. 9. 2014]. [online] Ústavní soud. [cit. 15. 03. 2015] Dostupné z WWW: http://nalus.usoud.cz/Search/Word.aspx?id=85473
- 45 -
3. Fenomén švarcsystém V úvodu 2. kapitoly byla představena současná právní úprava nelegální práce, která mimo jiné v sobě zahrnuje zákaz švarcsystému. Tento jeho výslovný zákaz byl sice legislativně zakotven již v zákoně o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb. ve znění zákona č. 305/1991 Sb., nicméně se jednalo o veřejnoprávní regulaci. Přelomovým, ve smyslu dnešního chápání a výkladu zákazu švarcsystému, se stal zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, kdy došlo k přerodu od veřejnoprávní regulace k soukromoprávní regulaci. Dosavadní koncepce, která se opírala o definici „běžných úkolů“ podnikatele, byla nahrazena koncepcí závislé práce, která je poplatná i současné právní úpravě. Zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 458/2011 Sb., chápe jako jednu z variant výkonu nelegální práce „výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah“138, pod kterou lze zařadit i švarcsystém. Na základě rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 52/13 ze dne 9. 9. 2014 byla zrušena minimální hranice pokuty za nelegální zaměstnávání zakotvená v ustanoveních § 139 a § 140 zákona o zaměstnanosti. Novelou č. 136/2014 Sb. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2015, byla opět stanovena minimální hranice, tentokrát ve výši 50 tisíc Kč pro právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, která se dopustí správního deliktu podle ustanovení §140 odst. 1 písm. c) a e) zákona č. 435/2004 Sb. Horní hranice pokuty za tento správní delikt dosahuje výše 10 mil. Kč. Pro přestupek spáchaný fyzickou osobou minimální hranice stanovena nebyla. Její horní hranice je ve výši až 5 mil. Kč.139 Nicméně objevují se i názory, například článek Jana Vycha pro epravo.cz, že dolní hranice za tento správní delikt stanovena není, a to z důvodu nejednoznačného znění příslušných ustanovení zákona o zaměstnanosti. 140
138
§ 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., zákona o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 458/2011 Sb. [online] Beck online. [cit 17. 03. 2015] 139 § 139 a § 140 zákona č. 435/2004 Sb., zákona o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 136/2014 Sb. [online] Beck online. [cit 17. 03. 2015] 140 VYCH, Jan. 96930. Snížení minimální výše pokuty za nelegální zaměstnávání.[online] epravo.cz. Zdroj dostupný z WWW: http://www.epravo.cz/top/clanky/snizeni-minimalni-vyse-pokuty-za-nelegalnizamestnavani-96930.html [cit 17. 4. 2015]
- 46 -
3.1. Původ pojmu „švarcsystém“ Přestože by se kdekomu na první pohled mohlo zdát, že původ pojmu „švarcsystém“ vychází z německého výrazu „schwarz“, tj. černý, a váže se tak k výkonu černé, tj. nelegální, práce, jedná se o mylnou představu a chybnou spojitost. Název tohoto systému je odvozený od jména nápaditého a úspěšného podnikatele Švarce, který „zaměstnával“ jen pracovníky s živnostenským listem – podnikatele bez zaměstnanců. Tento systém však použil pro právní vztahy naplňující všechny znaky pracovního poměru. Z tohoto důvodu byl úřady stíhán za porušení pracovněprávních předpisů, únik odvodů z mezd, neplacení příspěvků za „zaměstnance“ na jejich zdravotní a sociální pojištění. Z tohoto důvodu začal být švarcsystém chápán negativně, avšak je nutné zdůraznit, že tato nechvalná pověst by mu měla náležet pouze tam, kde se za ním fakticky skrývá pracovní poměr.141 „Pojem Švarc-systém se stal na jedné straně úředně odmítanou a opovrhovanou institucí v pracovních vztazích, v praktickém životě však institucí velice užitečnou, usnadňující drobným podnikatelům jejich rozvíjející se činnost. Bez Švarc-systému by nebylo často možné uskutečňovat subdodávky a vyřizovat drobnější zakázky.“142
3.2. Legální podnikání vs švarcsystém Z důvodu snazšího oddělení legálního podnikání od švarcsystému považuji za důležité definovat pojem „podnikatel“, jakým způsobem ho chápe nový občanský zákoník143. Dle ustanovení § 420 odst. 1 vymezuje NOZ podnikatele jako osobu, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.144 „Na vlastní účet a odpovědnost“ jsou jedny ze zásadních znaků odlišujících legálního podnikatele
od
osoby
samostatně
výdělečně
činné
pracující
v zatřeném
pracovněprávním vztahu. Dalším důležitým ustanovením pro posouzení, zda se jedná o švarcsystém, je samotná definice „závislé práce“, kterou charakterizuje výkon práce ve 141
KALENSKÁ, Marie. Švarcsystém nezanikne ani v roce 2005. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 3, s. 36. 142 KALENSKÁ, Marie. Švarc-systém ani v r. 1993 nezanikne! Právo a podnikání: Odborný časopis pro obchodní, finanční a pracovní právo. 1993, č. 2, s. 28. 143 pozn. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dřívější definice pojmu „podnikatel“ byla v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) – d). 144 § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů [online] Beck online. [cit 17. 03. 2015]
- 47 -
vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, je vykonávána ve jménu zaměstnavatele, dle jeho pokynů a zaměstnanec ji vykonává osobně. Tato práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v dané pracovní době a na pracovišti zaměstnavatele, případně na jiném dohodnutém místě.145 Pokud budou např. ve výrobní hale vykonávat stejnou práci a za stejných podmínek stálý zaměstnanec a OSVČ, není zde důvod k pochybám, zda se jedná o zastřený pracovněprávní vztah, těžko by se zde prokazovalo, že se zde jedná o podnikání. 146 Důvodů, proč podnikatelé často přistupují k výkonu práce OSVČ namísto zaměstnanců je několik. Jedním z nich je obava drobných podnikatelů z ochranářského charakteru pracovního práva, kdy si podnikatel není jistý, jakým způsobem bude jeho živnost prosperovat a zda ji bude možné udržet nebo se bude muset zrušit. Druhým z důvodů je veliká náročnost na administrativní práce, kam spadá vedení mzdových listů a výkazů, povinnost podrobovat se mzdovým kontrolám apod. Nejnáročnější je však přihlašování a odhlašování pracovníků ke zdravotnímu a sociálnímu pojištění, placení příspěvků a s tím spojené vyplňování řady formulářů, vedení evidence a podávání zpráv.147 Narozdíl od drobných a středních podnikatelů k tomu mají větší podniky odbornou sílu, která tyto administrativní činnosti zařizuje. Drobní živnostníci si však tuto práci zařizují sami nebo spolu se svými rodinnými příslušníky a to je pro ně zatěžující.
3.3. Důvody pro zákaz švarcsystému U většiny obhájců zákazu švarcsystému je na prvním místě argument ochrany pracovníků (zaměstnanců) před rizikovými situacemi vzniklými z nedostatků v pojištění a s tím spojené úniky na mzdových odvodech. Na jednu stranu je pochopitelné, že se ekonomické subjekty snaží chovat co nejracionálněji (např. roční náklady pro rok 2013 při hrubé měsíční mzdě 40 tisíc Kč budou na zaměstnance 643 200 Kč, u OSVČ 480 000 Kč. Čistý příjem pro zaměstnance bude činit 355 560 Kč, u OSVČ s měsíčním
145
§ 2 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů [online] Beck online. [cit 17. 03. 2015] 146 PŘIKRYL, Jan. Systém, který přináší nemalý prospěch, ale i nemalá rizika. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2013, roč. XXI, č. 2, s. 50. 147 KALENSKÁ, Marie. Švarc-systém ani v r. 1993 nezanikne!. Právo a podnikání: Odborný časopis pro obchodní, finanční a pracovní právo. 1993, č. 2, s. 28.
- 48 -
60% paušálem 427 032 Kč148), avšak je nutné myslet i do budoucna. Tento problém se netýká pouze „ochuzení“ státu o část daní nebo sociálního a zdravotního pojištění, nýbrž i zabezpečení OSVČ v případech úrazu, dlouhé pracovní neschopnosti či výše starobního důchodu. Není třeba zdůrazňovat, že málokterý drobný podnikatel si platí pojistné na nemocenské nebo vyšší sociální pojištění, aby ve stáří pobíral větší než minimální důchod. Je tedy na místě zvážit, zda relativní finanční výhodnost švarcsystému dokáže vyvážit rizika a nevýhody s ním spojené, které se mimo jiné týkají i rizika uložení pokuty při zjištění a prokázání výkonu práce v zastřeleném pracovněprávním vztahu. V článku „Nová úprava Švarcsystému“ Jouza k výkonu švarcsystému kriticky dodává:
„Občan,
který
nevykonává
pracovní
činnost
k jinému
subjektu
v pracovněprávním vztahu, např. živnostník, nemá a nemůže uplatňovat práva a nároky vyplývající z pracovněprávních předpisů, zejména ze zákoníku práce a není těmito předpisy chráněn. Jde např. o téměř nemožné úspěšné uplatnění náhrady škody v případě úrazu, který se mu při výkonu této činnosti stane, nemá nárok na pracovní volno při překážkách v práci, na dovolenou na zotavenou, ochranu v případě platební neschopnosti dotčeného subjektu, jakou mají zaměstnanci zaměstnavatele v platební neschopnosti apod.149 Dalším důležitým faktem pro posouzení škodlivosti švarcsystému je míra dobrovolnosti, se kterou občan (OSVČ) do takovéhoto vztahu vstupuje. Je zde na místě rozlišit, zda si občan svobodně zvolil výkon práce jako samostatný podnikatel nebo byl postaven do takové situace, kdy neměl možnost volby a v případě odmítnutí práce ve vztahu k zaměstnavateli jako OSVČ by o tuto práci přišel. Pokud však tuto volbu měl, tak ve chvíli, kdy se o typu pracovního vztahu rozhodoval, jednal jako svobodný občan s možností volby. Nejednalo se tedy o ochranu pracovněprávního vztahu, protože ten začíná až dnem zahájení pracovního poměru. Stejně tak totiž není občan chráněn před vstupem do jiných právních vztahů např. manželství, přijímání úvěru nebo nájmu atp.150
148
PŘIKRYL, Jan. Systém, který přináší nemalý prospěch, ale i nemalá rizika. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2013, roč. XXI, č. 2, s. 49. 149 JOUZA, Ladislav. Nová úprava zákazu Švarcsystému. Právní rádce: Měsíčník pro vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 6, s. 36. 150 KALENSKÁ, Marie. Švarcsystém nezanikne ani v roce 2005. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 3, s. 40.
- 49 -
V roce 2005 charakterizoval tehdejší místopředseda vlády pro ekonomiku Ing. Martin Jahn situaci velmi výstižně a dalo by se říci, že tato slova platí i pro situaci současnou: „Švarc systém je založen na tom, že jsou rozdílné podmínky pro placení daní a zdravotního a sociálního pojištění pro zaměstnance. Kdybychom chtěli systém zrušit, museli bychom vytvořit stejné podmínky. Buď je zhoršit pro živnostníky, nebo zjednodušit pro zaměstnavatele. Důvodem je skutečnost, že by to mělo značné dopady na systém sociálního a zdravotního pojištění a na výběr daní. Pokud to ODS plánuje v rámci širších reforem, např. zdravotnictví nebo penzijní reformy, tak je možné o tom diskutovat. Samostatně zlegalizovat Švarc systém nelze. Všude ve světě je mezi zaměstnanci a živnostníky nějaká lajna, změnit to lze jen v kontextu větších reforem.“ (Rozhovor ing. M. Jahna pro časopis Profit, č. 1/2005, strana 19). 151
3.4. Co kladného švarcsystém přináší? Zcela namístě je v tuto chvíli otázka, co kladného vlastně švarcsystém přináší? Jiný pohled na věc bude z pohledu státu, fyzické podnikající nebo právnické osoby dávající práci a fyzické osoby tuto práci vykonávající. Pro koho tedy může být švarcsystém výhodný? Stát má na prvním místě veřejnoprávní zájem, aby bylo do státní pokladny přinášeno více peněz, protože v případě výkonu práce na živnostenský list neodvádí „zaměstnavatel“ pojistné za zaměstnance a fyzická osoba vykonávající práci (OSVČ) může své daňově uznatelné výdaje optimalizovat, čímž svou daňovou povinnost snižuje. Druhým zájmem státu je pak ochrana slabší strany pracovněprávního vztahu, tj. zaměstnance. V případě švarcsystému tato ochrana zcela chybí. Z pohledu státu bychom asi tedy těžko hledali významná pozitiva, které by mu tento systém přinášel. Zajímavá je statistika z roku 2003, kdy v České republice existovalo 590 tisíc OSVČ, od kterých přibylo do státní pokladny 12,4 miliardy korun. V roce 2011 se toto číslo vyhouplo na 699 tisíc, na daních se však vybralo pouze 1,5 miliardy korun.152 Dalšími zainteresovanými osobami ve švarcsystému jsou buď fyzická podnikající, nebo právnická osoba. Oba tyto subjekty zastupují osobu zaměstnavatele
151
JOUZA, Ladislav. Nová úprava zákazu Švarcsystému. Právní rádce: Měsíčník pro vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 6, s. 35-36. 152 PŘIKRYL, Jan. Systém, který přináší nemalý prospěch, ale i nemalá rizika. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2013, roč. XXI, č. 2, s. 49.
- 50 -
z pohledu tradičního pracovněprávního vztahu. Mnohdy se zaměstnáváním OSVČ v rámci švarcsystému podstupují nemalá rizika (pokuta za správní delikt do výše až 10 mil. Kč a přestupek až do výše 5 mil. Kč) a na místě je tedy otázka, vyplácí se jim to? Kdyby se jim to nevyplácelo, dalo by se předpokládat, že by volili pro výkon závislé práce klasický pracovněprávní vztah. Prvním, a pro většinu nejvýznamnějším pozitivem vycházejícím z obav z ochranářského charakteru závislé práce, je flexibilita a nezávaznost. Podnikatel přiděluje práci dle množství získaných zakázek, tendrů apod. a není vázán povinností dávat práci i v případě, že se firmě zrovna nedaří nebo má zakázek málo. Druhým kladem je výše mzdy a s ní související odvody. V případě zaměstnání na živnostenský list neodvádí „zaměstnavatel“ za živnostníka ani daně, ani odvody na zdravotní a sociální pojištění. To vše leží na bedrech samotného „zaměstnance“. Přestože bývají OSVČ v takovémto pracovním vztahu finančně lépe ohodnoceny než zaměstnanci v trvalém pracovním poměru, pro zaměstnavatele to vychází finančně výrazně výhodněji a navíc mu odpadá neustále přihlašování zaměstnanců k placení zdravotního a sociálního pojištění, daní apod. Poslední zainteresovanou osobou v kolotoči švarcsystému je fyzická osoba, která tuto práci vykonává. Aby se předešlo nejasnostem, je pro tuto úvahu myšlena fyzická osoba dobrovolně pracující na živnostenský list. Mnoho osob vnímá práci na živnostenský list jako určitý druh opatření proti nezaměstnanosti. Stává se motivací pro seberealizaci. Bohužel tomu tak je pouze v případě skutečného podnikání, tj. svým jménem, pro vlastní zisk a úspěch. Při výkonu švarcsystému tyto prvky chybí – OSVČ jedná nikoliv svým jménem, ale jménem zaměstnavatele, kterému je také podřízena. Kladem bývá vyšší finanční ohodnocení, které je chápáno jako kompenzace nákladů a odvodů, které si hradí OSVČ sama. Mnoho osob se pak po uplatnění odpočtů a slev na dani ocitá na hranici nulové daňové povinnosti. Stejně tak si většina z nich z důvodu uplatnění odpočtů a slev hradí pouze minimální zdravotní a sociální pojištění, které s sebou nese rizika, že v budoucnu budou tyto osoby pobírat minimální důchod atp. Pro mnoho osob však tyto důvody stačí k tomu, aby se rozhodli vykonávat práci v rámci zastřeného pracovněprávního vztahu. K těmto rozhodnutím je mnohdy vede i relativní volnost oproti pracovnímu poměru či možnost vykonávat práci pro více zaměstnavatelů.
- 51 -
Ať už převáží klady či zápory při provozování švarcsystému, je jisté, že vždy budou osoby, kterým tento systém bude přinášet nemalý prospěch, a proto se dá předpokládat, že ani legislativní zákaz švarcsystému s tím nic nezmění.
3.5. Kdy se jedná o švarcsystém a kdy ne? Aby byl patrnější rozdíl mezi situací, kdy se o švarcsystém jedná a kdy nikoliv, je tato podkapitola věnována několika příkladům, na kterých bude názorně ukázáno, kdy už se ocitáme na hranici mezi výkonem legální a nelegální práce a kdy za ní. V případě, že bude např. stavební firma, jejímž předmětem činnosti je „stavební výroba“, zajišťovat instalaci kanalizace a vodovodního potrubí v nemovitosti, kterou staví, a na tuto práci sjedná smlouvu o dílo s instalatérem (živnostníkem), který kromě odvedené práce bude firmě účtovat i materiál apod., nejedná se o švarcsystém a není nutné, aby zaměstnavatel s instalatérem sjednával pracovněprávní vztah. V tomto případě se jedná o subdodávku. Kdyby však instalatér pro firmu zajišťoval pouze práci s materiálem, který by dodávala stavební firma, a který byl by jejím majetkem, o švarcsystém by se jednalo, protože je tato činnost řízena stavební firmou, vykonávána v „jejích prostorách“ a hlavně dle jejích pokynů, kdy zde instalatér (živnostník) nenese žádnou právní ani majetkovou odpovědnost vůči třetím osobám. Navíc tato práce jeví znaky závislé činnosti, a tudíž by se mohlo jednat o zastřený pracovněprávní vztah. Stejný případ tradičně nastává v odvětví lesnictví. Bude rozdíl, pokud těžařská firma zadá práci lesním dělníkům s živnostenským oprávněním pro „lesnictví a těžbu dřeva“, kteří budou tuto práci vykonávat např. s vlastní motorovou pilou či jiným nářadím nebo je budou mít zprostředkované firmou. V případě, že budou práci vykonávat s vlastním nářadím, nejedná se o švarcsystém. Pokud fyzická osoba vystupující jako podnikatel s živnostenským oprávněním prodává v obchodě zboží, které je majetkem jiné osoby a řídí se pokyny této osoby a zboží prodává za ceny určené touto osobou, půjde o švarcsystém. Stejně tak se o švarcsystém jedná, když bude v supermarketu na podkladně pracovat osoba s živnostenským listem mimo pracovněprávní vztah. Jsou zde opět naplněny všechny znaky závislé práce – vztah nadřízenosti a podřízenosti, ve jménu podnikatele a na jeho odpovědnost.
- 52 -
O švarcsystém však nepůjde v případě, kdy podnik s předmětem činnosti „údržba vozovek, posyp vozovek“ v zimním období zadá tuto práci živnostníkovi, který ji bude zajišťovat svým dopravním prostředkem, přestože posypový materiál dodá zadavatelská firma.153 Jakým způsobem tedy zamezit hrozbě obvinění ze švarcsystému v případech, kdy výkon práce je již na hranici legální a nelegální práce, se stručně věnuje následující podkapitola.
3.6. Jak se vyhnout nepříjemnostem a obvinění ze švarcsystému Způsobů, jakým lze snížit riziko udělení sankcí ze strany inspekce práce za výkon práce v zastřeném právním vztahu je mnoho. Několik z těchto opatření je zde níže rozebráno. Prvním a velmi důležitým opatření je samotná smlouva s OSVČ. Je nutné eliminovat všechny znaky typické pro pracovněprávní smlouvy – tj. nárok na dovolenou nebo jinou omluvenou absenci, zabezpečení v době nemoci a ohledy by se neměly ve smlouvě brát ani na jiné překážky v práci. Pokud je to možné, práce ve smlouvě by měla být jasně definovaná konkrétním výsledkem bez soustavnosti či dlouhodobosti. Živnostník by rozhodně neměl mít ve firmě (společnosti) svůj pracovní stůl, jeho odměna by neměla být měsíčním paušálem, ale měla by vycházet z odvedeného konkrétního pracovního úkolu a jeho ohodnocení. Znamená to, že i vyplácení odměny by nemělo mít pravidelnou povahu. Ve smlouvě je třeba dále uvést např. to, že si OSVČ práci mimo pracovní poměr výslovně přeje. Zároveň je nutné i vymezení odpovědnosti za způsobenou škodu, kterou nese sama OSVČ nikoliv zaměstnavatel (společnost). Chybou je i trvání na výlučné spolupráci, což by mohlo způsobit problémy. Z tohoto důvodu se doporučuje povolení spolupráce i s jinými firmami. Vhodné je smluvně upravit i možnost zastoupení OSVČ jinou osobou (v definici závislé práce je požadován osobní výkon práce).
153
JOUZA, Ladislav. Otazníky kolem zákazu Švarc systému. Práce a mzda. 2005, č. 2. s. 10-18.
- 53 -
Na závěr je vhodné zdůraznit nezávislost OSVČ. Pokud by tato osoba potřebovala k výkonu práce výrobní nástroje nebo nářadí, které si nezajišťuje samostatně, je na místě zvážit sepsání smlouvy o pronájmu.154 Všechny tyto výše zmíněné prostředky tak mohou napomoci k tomu, aby vybraný způsob pracovního vztahu nenabýval nelegální podoby a kontrolou inspektory práce nebyl chápán a označován jako švarcsystém.
3.7. Důvody pro obhajobu švarcsystému V závěrečné podkapitole je dán prostor pro obhajobu švarcsystému, která v širších souvislostech rozhodně není zanedbatelná. Jak zmiňuje profesorka Kalenská: „Občan přece má právo si zvolit, zda chce pracovat jako zaměstnanec ve formě závislé práce anebo jako samostatný podnikatel anebo člen sdružení. Proto se domnívám, že zmíněné ustanovení porušuje ústavní práva občanů a že by nemělo být součástí našeho právního řádu.“155 V zápětí dodává, že „v době, kdy občan vstupuje do pracovního poměru, není ještě zaměstnancem, ale plnoprávným občanem. Teprve po vstupu do pracovního poměru se stane podřízeným, kterého je nutno chránit. Před vstupem do pracovního poměru nejde tedy o ochranu jeho pracovněprávního vztahu. Občana nechrání zákon před vstupem do jiných právních vztahů, např. při vstupu do manželství, při přijímání úvěru, při nájmu atp.“156 Další zajímavé zamyšlení nad rozdílem výkonu práce živnostníkem (OSVČ) a zaměstnancem přináší ve svém článku „Švarcsystém v rozhodovací praxi a nový zákon o zaměstnanosti Grus: „V neposlední řadě je podnikatel obvykle vstřícnější k plnění smluvených povinností, výkonnější a operativnější než zaměstnanec. Vše se však zejména odvíjí od finančních možností podnikatele. Podnikatel je zákonem nucen uzavírat a priori pracovněprávní vztahy, což se odráží v neúměrném zatížení. Jedná se zejména o náklady na zaměstnance a plnění daňové povinnosti. (...) Celý „začarovaný kruh“ končí a začíná u spotřebitele, jenž dá zcela jistě přednost kvalitě za nízkou cenu a nezkoumá, zda pokojská či průvodce vykonávají svou činnost na základě živnostenského
154
PŘIKRYL, Jan. Systém, který přináší nemalý prospěch, ale i nemalá rizika. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2013, roč. XXI, č. 2, s. 50. 155 KALENSKÁ, Marie. Švarcsystém nezanikne ani v roce 2005. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 3, s. 40. 156 KALENSKÁ, Marie. Švarcsystém nezanikne ani v roce 2005. s. 40.
- 54 -
oprávnění či jsou v zaměstnaneckém poměru.“157 Grus zastává názor, že „Právní úprava jde proti společenským hodnotám, kdy jednou ze základních hodnot demokratického právního státu a tržního hospodářství má být jak stav právní jistoty, tak důraz na individuální odpovědnost každého subjektu práva za své jednání.“158 Přestože některé argumenty obhajující švarcsystém jsou pádné, nedá se předpokládat, že by v blízké budoucnosti byla tomuto systému udělena zelená. Dá se tedy maximálně očekávat tichý souhlas s výkonem práce v zastřeném pracovním vztahu u drobných podnikatelů, avšak legislativní podmínky, které by plošně upravily švarcsystém jako legální způsob výkonu práce, očekávat nelze.
157
GRUS, Zdeněk. Švarcsystém v rozhodovací praxi a nový zákon o zaměstnanosti. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2005, roč. 13, č. 1, s. 20. 158 GRUS, Zdeněk. Švarcsystém v rozhodovací praxi a nový zákon o zaměstnanosti. s. 22.
- 55 -
Závěr Pracovní právo se řadí mezi právní obory, se kterými má téměř každý člověk osobní zkušenost. Bohužel se jedná o právní odvětví s velmi častými právními úpravami a změnami. O zásadní změnu v koncepci právní regulace švarcsystému i závislé práce se zasloužil nový zákoník práce č. 262/2006 Sb. účinný od 1. 1. 2007, který namísto dosavadní veřejnoprávní regulace vycházející ze zákona o zaměstnanosti nastolil regulaci soukromoprávní ukotvenou v zákoníku práce. Ten nově stanovil, že závislou práci je možné vykonávat pouze v pracovněprávním vztahu, kterým se rozumí pracovní poměr nebo vztahy zakládané dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zastřený pracovněprávní vztah, tzv. švarcsystém, který je ústředním tématem této diplomové práce, prošel od 90. let 20. století mnoha změnami, kdy se vystřídala období, kdy byl tiše tolerován a netrestán za období, kdy za něj hrozil postih a byl veřejností odsuzován a vnímán velmi hanlivě. Velký zlom nastal od 1. ledna 2012, kdy vešla v účinnost novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, která pozměnila výklad závislé práce a stanovila, že výkon závislé práce musí být výlučně v pracovněprávním vztahu, kterým se rozumí pracovní poměr nebo dohody konané mimo pracovní poměr. Stejný den vešla v účinnost novela zákona č. 435/2004 Sb., zákona o zaměstnanosti, jež umožnila inspekci práce výkon nelegální práce sankcionovat pokutami, které měly zastrašující charakter. Nejnižší sazba začínala na 250 tisících Kč, což mělo pro drobné podnikatele likvidační charakter. Z tohoto důvodu byla tato spodní hranice rozhodnutím Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 52/13 ze dne 9. 9. 2014 dočasně úplně zrušena a od 1. 1. 2015 byla novelou zákona č. 262/2006 Sb., zákona o zaměstnanosti, stanovena nová spodní hranice ve výši 50 tisíc Kč. Horní sazby šplhající se až k 10 milionům Kč zůstaly touto novelou i rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeny. Jak již bylo řečeno ve třetí kapitole, švarcsystém je systémem, který na jedné straně přináší pro smluvní strany mnohé výhody, ale zároveň i nevýhody a je nutné vnímat i rizika, která z výkonu práce v takovémto vztahu vyplývají, ať už se jedná o samotný postih kontrolních orgánů sankcemi či problémy pramenící z minimálních odvodů na sociální či nemocenské pojištění. Dle statistik si však tento systém získává u mnoha lidí oblibu a je proto více než pravděpodobné, že se vyplní předpověď
- 56 -
profesorky Kalenské, která již v roce 2005 napsala: „Švarcsystém tedy ani letos, ani v příštích letech nezanikne, protiprávní a postižitelný sankcemi bude jen tehdy, bude-li se za obchodněprávním vztahem skrývat pracovněprávní vztah, především pracovní poměr. Jestliže však ve smlouvě bude obsaženo, že práce nemusí být vykonávána osobně, ale že lze využít pomoci dalších osob, že práce bude vykonávána nikoliv ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti, ale určena výsledkem práce a v době, kterou si pracovník sám určuje apod., nebude možné vidět ve smlouvě disimulovaný právní úkon, který by byl v rozporu se zákonem (který např. chtěl zákon obejít kvůli daňovým povinnostem, pojistnému atp.).“159
159
KALENSKÁ, Marie. Švarcsystém nezanikne ani v roce 2005. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 3, s. 40.
- 57 -
Seznam zkratek ZPr – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů NOZ – nový občanský zákoník, zákon. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů MOP – Mezinárodní organizace práce OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná
- 58 -
Použitá literatura Monografie BĚLINA, Miroslav et al. Pracovní právo. 6. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2014. 496 s. ISBN 978-80-7400-283-0. BĚLINA, Miroslav et al. Pracovní právo. 5. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s.r.o., 2012. 599 s. ISBN 978-80-7400-405-6. BĚLINA, Miroslav a kol. Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 1146 s. FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika III: Práce na černo a boj proti stínové ekonomice. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2006. 151 s. ISBN 80-86729-27-3. GALVAS, Milan; GROGOROVÁ, Zdeňka et al. Pracovní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 753 s. ISBN 97880-210-5852-1. HŮRKA, Petr. Pracovní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. 599 s. ISBN 978-80-7263-857-4. HŮRKA, Petr. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákonu: s podrobným komentářem k 1.1.2014. 3. aktualiz. a rozš. vyd. Olomouc: ANAG, 2014. 1063 s. ISBN 978-80-7263-857-4. KAPOUN, Radek. Aktuální průvodce problematikou nelegálního zaměstnávání pro podnikatele. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2012. 102 s. ISBN 978-80-7263-755-3. KOKEŠOVÁ, Marilla. Základy pracovního práva s příklady a vzory. Praha: Ústav práva a právní vědy, 2013, 272 s. ISBN 978-80-905247-8-1. KOTTNAUER, Antonín. Pracovní právo v praxi: základní pracovněprávní vztahy a rekodifikace. 1. vyd. Praha : Leges, 2014. 368 s. ISBN 978-80-75020-383.
- 59 -
ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013. 280 s. ISBN 978-80-87146-72-9. ŠTEFKO, Martin. Pracovní právo v kontextu občanského právo. Praha: Auditorium, 2012. 312 s. ISBN 978-80-87284-24-7. Zákoník práce: prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1.1.2014. 8. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2014. 1247 s. ISBN 978-80-7263-850-5.
Odborná periodika BĚLINA, Miroslav. Zrušení zákazu švarcsystému?. Právní zpravodaj. 2005, č. 8, s. 7-8. BIČÁKOVÁ, Olga. Aktuální změny zákona o zaměstnanosti. Právní zpravodaj. 2007, č. 1. BIČÁKOVÁ, Olga. Zákon o zaměstnanosti umožňuje účinnou a efektivní kontrolu výkonu nelegální práce. Právo pro podnikání a zaměstnání: Odborný časopis pro obchodní a pracovní právo, sociální zabezpečení a personalistiku. 2007, roč. 16, č. 4, s. 21-24. DZURILLA, Branislav. Ve stínu „švarcsystému“: zapomenutelný pojem „závislá činnost“. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. 2012, roč. 20, č. 21, s. 741-749. GRUS, Zdeněk. Švarcsystém v rozhodovací praxi a nový zákon o zaměstnanosti. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2005, roč. 13, č. 1, s. 18-22. JANUŠ, Jan. Nelegální práce se musí sankcionovat. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2013, roč. XXI, č. 2, s. 44-46. JOUZA, Ladislav. Nová úprava zákazu Švarc systému. Právní rádce: Měsíčník pro vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 6, s. 33-36. JOUZA, Ladislav. Otazníky kolem zákazu Švarc systému. Práce a mzda. 2005, č. 2, s. 10-18.
- 60 -
KALENSKÁ, Marie. Švarc-systém ani v r. 1993 nezanikne!. Právo a podnikání: Odborný časopis pro obchodní, finanční a pracovní právo. 1993, č. 2, s. 28-29. KALENSKÁ, Marie. Švarcsystém nezanikne ani v roce 2005. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 3, s. 36-40. KOLMAN, Petr. Boj proti švarcsystému: „less is more“. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2012, roč. 20, č. 9, s. 326-328. MORÁVEK, Jakub. K právu odepřít výpověď (součinnost) při státní kontrole. Zdravotnické fórum: Pravidelná příloha časopisu Právní fórum. 2012, roč. 2, č. 8, s. 28-33. OTÁHALOVÁ, Lucie. Paradoxy právní úpravy postihování nelegálního zaměstnávání cizinců. Právník: Teoretický časopis pro otázky státu a práva. 2014, roč. 153, č. 3, s. 243-249. PICHRT, Jan; MORÁVEK, Jakub. O lidové tvořivosti a sankcích za výkon nelegální práce. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2013, roč. 21, č. 3, s. 93100. PODHRÁZKÝ, Milan. K posuzování nelegální práce. Bulletin advokacie. 2014, č. 7-8, s. 58-59. POKORNÝ, Miroslav. SRN: Spolkový soudní dvůr: K neplatnosti smlouvy o dílo z důvodu práce načerno. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2013, roč. 21, č. 23, s. 855-857. PROCHÁZKA, Jan; NEUMANNOVÁ, Jiřina. „Švarcsystém“ je od ledna nelegální: jak se s tím vypořádat. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2012, roč. XX, č. 3, s. 68-69. PŘIKRYL, Jan. Systém, který přináší nemalý prospěch, ale i nemalá rizika. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2013, roč. XXI, č. 2, s. 49-50.
- 61 -
RECHBERGER, Thomas. Postihy za švarcsystém napříč hranicemi aneb jak jsme na tom v ČR? Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2012, roč. XX, č. 7, s. 1012. SEDLÁČEK, David. Aspekty závislé činnosti v rovině ekonomické soběstačnosti nepodnikatele, podnikatele a zahraniční osoby. Soudce. 2011, roč. 13, č. 4, s. 15-19. SMEJKAL, Ladislav. Výkon závislé práce v souvislosti s dočasným přidělováním zaměstnanců. Právní rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2008, roč. 16, č. 1, s. 16-19. SOUKUP, Martin. Posuzování tzv. „Švarcsystému“: Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 62/2004-71. Právní rádce: Měsíčník vydavatelství Economia. 2005, roč. 13, č. 8, s. 75. ŠUBRT, Bořivoj; TREZZIOVÁ, Dana. Závislá práce, nelegální práce a „švarcsystém“ od 1. 1. 2012- I. část. Práce a mzda. 2011, č. 12. ŠTEFKO, Martin. Výkon závislé práce nelegálními migranty a s tím spojené právní důsledky. Časopis pro právní vědu a praxi. 2010, roč. 18, č. 2, s. 123-130. VYSOKAJOVÁ, Margerita. Změny pracovněprávních předpisů od 1.1.2012, II. část. Právní fórum: Měsíčník věnovaný soukromému právu. 2012, roč. 9, č. 4, s. 144-148.
Dokumenty Listina základních práv a svobod [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Zdroj dostupný z WWW: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. New York. 1966. [online] Zdroj dostupný z WWW: http://www.osn.cz/dokumentyosn/soubory/mezinarodni-pakt-o-hospodarskychsocialnich-a-kulturnich-pravech.pdf Obecné informace [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zdroj dostupný z WWW: http://www.mpsv.cz/cs/1109
- 62 -
The Universal Declaration of Human Rights [online]. United Nations. Zdroj dostupný z WWW: http://www.un.org/en/documents/udhr/hr_law.shtml Všeobecná deklarace lidských práv [online]. Organizace spojených národů. Zdroj dostupný z WWW: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklaracelidskych-prav.pdf
Právní předpisy Zákon č. 1/1991 Sb., zákon o zaměstnanosti. Zákon č. 578/1991 Sb., o státním rozpočtu federace na rok 1992 a o změně daňových a některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, v platném znění. Zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti. Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
- 63 -
Judikatura a rozhodovací praxe Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 ze dne 13. sprna 2002. Rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 5A 39/2001 ze dne 17. prosince 2003. Nález Ústavního soudu, sp. Zn. II. ÚS 69/03 ze dne 31. srpna 2004. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 2 Afs 62/2004-71 ze dne 24. února 2005. Rozsudek Nejvyššího soudu, čj. 21 Cdo 2137/2004 ze dne 08. března 2005. Rozhodnutí nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 9/2008-133 ze dne 20. dubna 2010. Rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 4 Ads 175/2011 ze dne 23. března 2012. Rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 6 Ads 46/2016-135, č. 3027/2014 ze dne 13. února 2014. Rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 52/13 ze dne 9. září 2014.
Internetové zdroje: BERÁNKOVÁ, Kateřina. Tisková zpráva: Vláda schválila návrh na zpřesnění sporného ustanovení. Praha. Ministerstvo práce a sociálních věcí. 2005. [online] [cit. 01. 03. 2015]. Zdroj dostupný z WWW: http://www.mpsv.cz/files/clanky/132/190105d.pdf BIČÁKOVÁ, Olga. Aktuální změny zákona o zaměstnanosti. Právní zpravodaj. 2007, č. 1. [online] Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=nrptembqg5pxa6s7gfpxg5dsl43a BRIATKOVÁ, Martina. Nelegální práce a její podoby (se zaměřením na tzv. švarcsystém). Brno, 2012. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení. Vedoucí práce Zdeňka Gregorová. Dostupný též z WWW:
- 64 -
http://is.muni.cz/th/210465/pravf_r/Nelegalni_prace_a_jeji_podoby__se_zamerenim_na _svarc_system_.pdf DOUŠOVÁ, Jana. Změny v zákoníku práce vlivem přijetí nového občanského zákoníku [online]. Portál Pohoda. Zdroj dostupný z WWW: http://portal.pohoda.cz/zakon-apravo/novyobcansky-zakonik/zmeny-v-zakoniku-prace-vlivem-prijeti-noveho-obcan/ JAKUBKA, Jaroslav. Změna § 13 zákona o zaměstnanosti, aneb jak zakázat „švarcsystém“. Mzdy & personalistika v praxi. 2005, č. 6. [online] Dostupné z WWW: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d1178v1154-zmena-13-zakona-ozamestnanosti-anebjak-zakazat-svarcs/?search_query=$index=626
VYCH, Jan. 96930. Snížení minimální výše pokuty za nelegální zaměstnávání.[online] epravo.cz. Zdroj dostupný z WWW: http://www.epravo.cz/top/clanky/snizeniminimalni-vyse-pokuty-za-nelegalni-zamestnavani-96930.html
- 65 -
