Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Ústav eské literatury a literární v dy
BAKALÁ SKÁ PRÁCE Eva Marková
LYRIKA TZV. NORMALIZACE (1970–1977)
LYRICS OF SO-CALLED NORMALIZATION PERIOD (1970–1977)
Praha, 2013
Vedoucí práce: PhDr. Michael Špirit, Ph.D.
1
Pod kování
Ráda bych pod kovala PhDr. Michaelu Špiritovi, Ph.D. nejen za podn t k napsání této práce, ale p edevším za jeho d
ru, trp livost i cenné a inspirativní rady.
Pod kování pat í i mým blízkým, kte í mne podporovali, a koli jsem jim mnohdy proti jejich li vypráv la o svých dojmech z etby normaliza ních periodik. A také n kolika koleg m za jejich pé i o jazykovou správnost textu.
2
Prohlašuji, že jsem bakalá skou práci vypracovala samostatn , že jsem ádn
citovala
všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia i k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 11. ledna 2013.
…………………........ Eva Marková 3
Anotace Cílem práce je nabídnout celistv jší pohled na lyriku tzv. normalizace, konkrétn na poezii let 1970–1977 vydávanou v SSR, a to prost ednictvím text , které ji reflektovaly v dobovém tisku (Literární m sí ník, Rudé právo, Tvorba). Teoreticky práce vychází p edevším z Bourdieouvy teorie pole a pokouší se popsat, kdo do literárního území 70. let v eskoslovensku náležel, jak vypadala soudobá literární kritika a jaká byla její role v tehdejším literárním život . Práce se zabývá také kulturn -politickou situací, která tehdy básníky a kritiky ovliv ovala.
Annotation The purpose of this bachelor essay is to offer quite complete view to poetry of so-caller normalization period, which was in Czechoslovakia published 1970–1977. It is viewed through the reflexion of poetry in the contemporary press (Literární m sí ník, Rudé právo, Tvorba). Theoretically is the essay based on the field theory from P. Bourdieu and it attempts to describe the literary criticism of 70´s and its role in the literary life. The bachelor essay contains information about 70´s cultural and political situation, which influenced the poets and critics.
Klí ová slova: literární kritika, lyrika, normalizace, 70. léta.
Key words: literary criticism, poetry, normalization period, 70´s.
4
Obsah 1. Limity a cíle práce ……………………………………………………………………… 6–7 2. Teorie pole a normaliza ní lyrika ……………………………………………………... 8–10 3. Kulturn -politická situace ……………………………………………………………. 11–13 4. Symbolická hodnota normaliza ní lyriky ……………………………………………. 14–15 5. Generace a kritéria jejich vymezení ………………………………………………….. 16–18 6. Lyrika v recenzích dobových periodik……………………………………………………. 19 6.1 Rudé právo ………………………………………………………………….. 19–21 6.2 Tvorba ………………………………………………………………………. 21–24 6.3 Literární m sí ník ……………………………………………………………24–27 7. Kritika speciálních funkcí …………………………………………………………..... 28–31 8. Poznámky k jazyku literární kritiky …………………………………………………. 32–33 9. Normaliza ní lyrika a normaliza ní kritika……………………………………………34–35 Záv r: Normaliza ní lyrika a normaliza ní kritika ……………………………………... 36–37
Seznam použité literatury ……………………………………………………………….. 38–46 íloha …………………………………………………………………………………... 47–50
5
1. Limity a cíle práce Klademe si za cíl prozkoumat, jakým zp sobem referovala dobová periodika o lyrice tzv. normalizace/normaliza ní lyrice. Pokusíme se pomocí analýzy text
o poezii blíže
vymezit pom rn vágní termín normaliza ní lyrika. Zajímá nás, která díla byla recenzována, na jaké aspekty literární tvorby se kritika zam ovala, nakolik se auto i recenzí v novali jen básnickým sbírkám jako svébytným literárním díl m, a do jaké míry se zaobírali také sociologickým aspektem díla. Zabýváme se proto podmínkami, za nichž poezie a texty o ní vznikaly, chceme definovat vztah mezi tená i, básníky a recenzenty.1 Analýze podrobujeme také zp sob, jakým se o soudobém básnictví psalo. edpokládáme, že se p itom setkáme se slovy, jejichž význam bude diametráln odlišný od toho, který bychom mohli nalézt ve slovníku dnes. Pro zjednodušení takové výrazy ozna ujeme jako „sémanticky emancipované“ (Fidelius 1978/2002a: 90). Jako výchozí bod bádání jsme zvolili t i limity: asové omezení na léta 1970 až 1977, která chápeme jako politické a spole enské mezníky vývoje na území
eskoslovenska;
nujeme se jen prvním vydáním p vodních eských sbírek vydaných v letech 1970–1977, k nimž jsme p idali ješt dva výbory z básní mladých autor : Zelené sv tlušky (1972) a Rosný bod (1976);2 do množiny text
ur ených k analýze pak zahrnujeme jen texty o poezii
z Rudého práva, Tvorby (i její p ílohy Literatura – Um ní – Kritika LUK) a Literárního sí níku. Pro zjednodušení tyto texty nazýváme recenzemi, jejich autory pak recenzenty, pop . literárními kritiky. Neanalyzujeme reklamní texty, edi ní plány a lánky, které jsou jen vý tem nov
vydaných knih a v nichž hodnotící hledisko chybí. 3 Z teoretických statí
otišt ných v dobovém tisku vybíráme úvodní lánky, které seznamují tená e se sm ováním daného periodika (Taufr v lánek Na cestu /1972/), anebo se na po átku 70. let snaží definovat, jakým sm rem by poezie, potažmo literatura m la sm ovat (Hájk v text Cesta z krize kritérií /1971/). Pro pochopení vztah
mezi kulturou a politikou považujeme za
st žejní také tyto dokumenty: programové prohlášení Svazu eských spisovatel ,4 Sjezdovou zprávu p edsednictva výboru Svazu eských spisovatel 1
5
a tzv. Pou ení z krizového vývoje.6
A koli jsou n kte í básníci zárove recenzenty (a naopak), pracujeme s ob ma skupinami jako specifickými initeli a toto prolínání nijak nezohled ujeme.
2
Reedice a p ekladové sbírky by se však mohly stát zdrojem poznání o tom, jaké p edstavy o poezii v 70. letech
panovaly, jakými vzory se básníci nechávali ( i m li nechávat) ovlivnit. Výpov dní hodnotu mají také výbory z díla, v nichž je básníkova tvorba zbavena p vodního kontextu a zasazena do kontextu nové doby. Nezabýváme se ani specifickým žánrem poezie pro d ti. 3 4
iníme tak i s v domím, že jistým hodnocením je už sám fakt za azení informace do jmenovaných lánk . Programové prohlášení Svazu eských spisovatel , in Tvorba [3], 1971, . 47, 29. 11., s. 4.
6
Domníváme se, že teoretickými stat mi a dobovými dokumenty je ovlivn na lexikální rovina recenzí. Konkrétn jší obraz o dobové literární kritice a jejích p edstavách o poezii zprost edkovávají spíše lánky pojednávající o jednotlivých sbírkách. Uvnit výše vymezených limit postupujeme metodou ady,7 jako základní nástroj pro vytvo ení vlastní databáze poezie vydané v ur ených letech používáme elektronický katalog knihovny Ústavu
eské literatury AV
R, k rešerším v daných periodikách užíváme
Bibliografii eské literární v dy (od roku 1961) zpracovanou týmž pracovišt m. Pokud zmi ujeme kulturu i literaturu, míníme tím tu, k níž m li p ístup všichni obyvatelé eskoslovenska a již v souladu s územ ozna ujeme p ívlastkem oficiální. 8
5
Sjezdová zpráva p edsednictva p ípravného výboru Svazu eských spisovatel , in Ustavující sjezd Svazu eských spisovatel , Praha, Svoboda 1972, s. 7–62.
6
1971 Pou ení z krizového vývoje ve stran a spole nosti po XIII. sjezdu KS . Rezoluce o aktuálních otázkách
jednoty strany schválená na plenárním zasedání ÚV KS v prosinci 1970 (Praha: Odd lení propagandy a agitace ÚV KS ), 48 stran. 7
„ tení v sériích dává vyniknout tomu, co je symptom, nebo které partikuli opakující se v mase, v množství,
jakoby nemotivovan , má být p ipsána hodnota symptomu. Takto, tením […] opakujících se lánk , se skládá posléze obrazec poznávaného p edm tu“ (Grebení ková 1984/1993: 161). 8
Srovnej: „Národní literatura neztratila svoji vnit ní jednotu, rozšt pila se však do t í v tví: vedle d l
vydávaných nakladatelstvími v eskoslovensku vznikala díla ineditní (rukopisná, opisovaná) a díla, která eští um lci publikovali v exilu. Jen neodpov dný p ístup m že n kterou z t chto v tví apriorn desavuovat. […] chyby bychom se dopustili, kdybychom literaturu, kterou vydávala domácí nakladatelství, pojmenovali ,oficiální‘ a již tím ji odsuzovali na jakousi druhou kolej“ (Brabec 1990: 1, 8).
7
2. Teorie pole a normaliza ní lyrika Nutnost vymezení spole enských podmínek, za nichž vznikala lyrika tzv. normalizace, lze vy íst už ze samého ozna ení takové poezie: normalizaci chápeme jako pojmenování d jinné epochy, nikoli jako ozna ení pro soubor estetických kritérií. Podle francouzského sociologa Pierra Bourdieua lze soubor historických, spole enských a politických podmínek ovliv ujících um lce9 ozna it jako pole, tedy sí objektivních vztah mezi jednotlivými leny daného prostoru. Jak ukazuje graf níže (obr. 1), v rámci spole nosti je možné definovat kolik podmnožin, jež nemohou existovat samostatn , jež se vzájemn ovliv ují, ale uvnit nichž se zárove utvá ejí specifické sít vztah . Obr. 1: Spole enský prostor (SP), mocenské pole (MP), kulturní pole (KP) a literární pole (LP); mezi jednotlivými poli existuje vztah subdominance, hranice všech polí jsou vzájemn prostupné. Kulturní a literární pole vykazují stejnou prostupnost, mírn prostupná je i hranice spole enského prostoru.
SP
MP
KP
LP
„Vzhledem k ad
homologií mezi literárním polem a mocenským polem
i
spole enským polem v jeho celku je v tšina literárních strategií p edeterminována a množství provedených ,výb
‘ jsou dvojí tahy – estetické i politické, vnit ní i vn jší“ (Bourdieu 2010:
273). To mimo jiné znamená, že pokud básníkovi není umožn no publikovat, je tím vylou en z literárního života a odsunut na okraj spole nosti, v n kterých p ípadech se ocitá až za hranicí vymezeného spole enského prostoru – tak vzniká množina exilových i ineditních autor . Jejich jména se však v recenzích, jejichž analýze se budeme pozd ji v novat, zpravidla nevyskytují, protože „mít ohlas v poli, by by to byly pouhé odbojné reakce nebo vylou ení, znamená v n m existovat“ (tamtéž: 296). Mezi jednotlivými
leny každé takové množiny vzniká specifická sí
vztah ;
v literárním prostoru ji tvo í básníci, tená i, literární kritici, nakladatelé, politici a „každý si hledí toho, aby ve svém zájmu prosadil ty nejvýhodn jší hranice pole, anebo, což však vyjde 9
„Otázka smyslu a hodnoty um leckého díla, podobn jako otázka specificity estetického soudu, má své ešení
pouze ve spole enských d jinách pole propojených se sociologií podmínek utvá ení zvláštní estetické dispozice v jednotlivých fázích jejího vývoje“ (Bourdieu 2010: 379).
8
nastejno, aby prosadil definici dostate né p íslušnosti k poli […], která nejlépe ospravedlní jeho existenci takovou, jaká je“ (tamtéž: 293). Zásadním hybatelem d
uprost ed literárního
prostoru je tedy pravomoc ur it, kdo m že být ozna ován jako básník – jen ten m že publikovat a stát se tak sou ástí literárního života. Všichni lenové literárního života sdílejí zájmy, které tvo í „základ p íslušnosti k poli (jež tyto zájmy p edpokládá a sou asn je svým zp sobem vytvá í)[, což] zahrnuje nutnost ijmout soubor p edpoklad a postulát , které z stávají z definice mimo diskusi“ (tamtéž: 224). Specifickou roli má v této síti vztah
tená : i když je pouhým recipientem snažení
ostatních len pole, je sou asn jejich hlavním zájmem. Práv opa nou roli zastává politik, který je výhradním vysilatelem, tj. tv rcem zmi ovaných p edpoklad a postulát – pokud je básník akceptuje, pravd podobn usp je u nakladatele, a jeho sbírka se tak dostane nejen ke tená i, ale také k literárním kritik m, kte í plní dvojí funkci: dávají zp tnou vazbu básníku a íkají mu, zdali se poda ilo naplnit politikem definovaný program, tená i pak poskytují návod ke tení sbírky (obr. 2). Ponechme stranou, že ne každý tená poezie musí být zárove tená em literárních kritik. Výhradn na literaturu je z analyzovaných periodik zam en jen Literární m sí ník, Tvorba je politický týdeník s kulturní p ílohou, Rudé právo celonárodní deník – k literárním recenzím má tedy p ístup široká tená ská obec.
tená (recipient)
Politik (vysilatel)
Literární kritik (recipient i vysilatel)
Básník (recipient i vysilatel)
Nakladatel (recipient i vysilatel)
Obr. 2: Vztahy mezi jednotlivými leny pole
Literární kritika je instituce, která spoluvytvá í hodnotu um leckého díla, nebo „tím, kdo produkuje hodnotu um leckého díla, není um lec, ale pole produkce jakožto sv t víry, produkující hodnotu um leckého díla jako fetiše,10 a to tím, že produkuje víru v tv
í moc
um lce. Um lecké dílo existuje jako symbolický objekt obda ený hodnotou, jen pokud je známé a uznávané, to znamená spole ensky ustavené jako um lecké dílo ve ejností obda enou estetickými dispozicemi a estetickou kompetencí“ (tamtéž: 300). Na po átku
10
Je-li jako fetiš chápán objekt p ehnaného, nekritického uctívání, pak se jím m že stát i pouhé básníkovo
jméno.
9
70. let takové dílo dokonce z hlediska politické moci pomáhá revitalizovat literární scénu a kultivovat (p edchozí básnickou produkcí mnohdy pokažený) tená ský vkus. Nov vymezit hranice nejen literárního, ale také spole enského prostoru znamená vytvo it nový ád a bránit ho (tamtéž: 296); k obojímu p ispívá také literární kritika. Pokud je literární pole siln ovliv ováno polem mocenským, nastává jeho deformace – ob množiny za ínají splývat a „vše p ispívá k ustavení bezprecedentního vztahu mezi um lecký dílem a jeho vyklada i: nap íšt už diskurs o díle není jej pouhý pomocník mající podpo it pochopení a ocen ní díla, nýbrž sou ást produkce díla, jeho smyslu a hodnoty“ (tamtéž: 228).11 Další p irozenou vlastností pole je, že vztahy mezi jejich p íslušníky jsou hierarchizovány, a to i v p ípad , že se jedná o spole nost, která se deklaruje jako rovnostá ská. V 70. letech dochází k hierarchizaci mezi jednotlivými básníky, mezi literárními kritiky analyzovaných periodik se však nic takového ned je, nebo oni již dosáhli ur ité míry posv cení k tomu, aby posuzovali kvalitu sbírek i jejich autor . „Je z ejmé, že princip ú innosti úkon a jednání vedoucích k uznání a posv cení tkví v samotném poli, kde se postupn ustavila a hraje hra založená na objektivních vztazích, které pole vytvá ejí, na st etech, které zde probíhají, a na ví e, která se zde rodí. […] D ležité je zjistit, na em se zakládá kolektivní víra, 12 i spíše ono kolektivn vytvá ené a udržované kolektivní nev
ní –
zdroj moci […]“ (tamtéž: 226–227; zvýr. E. M.). Pokud pravidla hry pochopil také autor, mohl využít možností participace na kolektivní h e a profitovat z ní.
11
A koli v této ásti své práce píše Bourdieu o reklam , dají se jeho záv ry aplikovat i na normaliza ní literární
pole za p edpokladu, že finan ní statky budou nahrazeny statky symbolickými. Finan ními aspekty literární tvorby se v této práci v bec nezabýváme, nebo nemáme dostatek pramen , z nichž bychom mohli erpat informace nap . o financování Svazu
eských spisovatel
i nap íklad o finan ním zázemí jednotlivých
nakladatelství. Navíc se zdá, že výhradn psaním se uživilo asi deset procent všech literát , tj. prozaik i básník erník 2009: 8); ti ostatní pracovali mnohdy v redakcích asopis 12
i v nakladatelstvích.
„Kolektivní víra v hru (illusio) a v posvátnou hodnotu toho, co je p edm tem této hry, je jak p edpokladem,
tak produktem samotného pr
hu hry. To na ní se zakládá posv cující moc, jež posv ceným um lc m dovoluje
díky zázraku v podob podpisu (nebo razítka) prom nit n které produkty v posvátné objekty“ (Bourdieu 2010: 302).
10
3. Kulturn -politická situace Jako normalizace se obvykle ozna uje politický vývoj na území
eskoslovenska po invazi
vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Roku 1969 došlo na dubnovém plénu ÚV KS k odvolání Alexandra Dub eka, generálním tajemníkem strany se stal Gustáv Husák a za alo období istek. Jedním z prvních dokument , které p isp ly k normalizaci spole nosti, byla zvláštní zákonná opat ení p ijatá 22. srpna 1969, za zásadní dokument posrpnového kulturn politického vývoje se považuje Pou ení z krizového vývoje ve stran
a spole nosti
od XIII. sjezdu KS , které bylo schválené 10. prosince 1971 a které m lo nadále ur ovat kulturn -politický vývoj federace a stanovovat tak hranice mocenského pole13 i velké ásti spole enského prostoru. Na za átku 70. let tém
splynul prostor politický s kulturním, resp. literárním:
politickými prov rkami procházeli všichni organizovaní komunisté, mnoho lidí muselo kv li svým dispozicím, tj. dosavadnímu politickému i osobnímu životu zm nit své pozice ve spole nosti, a tento vývoj se logicky nevyhnul ani literární oblasti – recenze do všech t í zpracovávaných periodik pravideln psalo na dvacet lidí, vedení redakcí bylo pe liv vybrané, jednotlivá nakladatelství kontrolovala edi ní rada ministerstva kultury a roku 1972 ustanovený Svaz
eských spisovatel
m l nejen ve vedení prov ené, loajální autory.
Literární pole tedy bylo institucionalizováno, zbaveno autonomie, stalo se závislým na politické situaci. Ke zrušení cenzury došlo 1968, již v zá í 1968 však vznikl Ú ad pro tisk a informace. Následovalo plošné zastavování vydávání kulturních asopis , až v zá í roku 1969 za al pod vedením Ji ího Hájka vycházet týdeník Tvorba. I nadále mohla vycházet literárn periodika i nakladatelské propaga ní bulletiny,
14
dná
o d ní v kultu e se psalo i v pravidelné
rubrice Rudého práva. Institucionalizace se týkala také nakladatelství: eské ministerstvo kultury z ídilo roku 1970 odbor knižní kultury, pod n jž spadala tzv. edi ní rada a Svaz nakladatelských, vydavatelských a knihkupeckých podnik . V nakladatelstvích prob hla na ízená kontrola hospoda ení a z údajn ekonomických d vod bylo do zá í 1970 z edi ních plán staženo na 130 titul . Již jsme zmínili Svaz
eských spisovatel
(S S), specifickou instituci, která
sdružovala ást p íslušník literárního života, vytvá ela jednu z jeho podmnožin a m la vliv 13
„Mocenské pole je prostorem silových vztah mezi initeli i institucemi, jimž je spole né vlastnictví kapitálu
nezbytného k zaujímání vládnoucích pozic v r zných polích (Bourdieu 2010: 283)“; zde: kapitál symbolický. 14
Byl vydáván nap íklad informa ní týdeník Nové knihy, 1969 za al vycházet bulletin nazvaný Kurýr Odeonu.
11
i na jeho vývoj. D ní okolo instituce samé názorn ukazuje, jak lze n koho vykázat za hranice literárního, resp. spole enského pole, a tedy jak je v totalitním stát d ležité být uznán politickou mocí. – S S vznikl roku 1969 a m l nahradit dosavadní Svaz eskoslovenských spisovatel , jeho stanovy ale nikdy neschválilo ani ministerstvo vnitra, ani ministerstvo kultury, a tak de jure neexistoval. Postupn mu byl znemožn n styk se zahrani ím, zákaz innosti postihl více jak polovinu jeho len . B hem roku 1970 bylo S S zakázáno vydávat periodické i neperiodické tiskoviny, svazové nakladatelství evedeno pod
eskoslovenský spisovatel bylo
eský literární fond. Za to dostal S S finan ní náhradu, zárove mu byl
obestaven ú et – ztratil tak vlastní ekonomickou základnu, jeho zánik pak 25. kv tna 1970 konstatoval p ípis Ministerstva vnitra. V zá í 1971 zve ejnil nov
se konstituující Svaz
eských spisovatel po svém zasedání na Dob íši programové prohlášení, v n mž deklaroval, že je bytostn spjat s politikou Komunistické strany
eskoslovenska, a nastínil program
socialistické literatury, jenž má „sloužit lidu, ukazovat jasné životní perspektivy, oce ovat sílu lidského ducha, p stovat pocit hrdosti ob ana socialistické vlasti. Má rozvíjet citové bohatství lov ka, jeho morální humanistické vlastnosti, pozvedat celou kulturnost národa“. Podrobn ji se ke konceptu socialistické literatury vyjád il o rok pozd ji Jan Kozák na dob íšském sjezdu nov ednesl sjezdovou
ustanoveného, p ísn
výb rového Svazu
eských spisovatel .
zprávu, v níž ozna il vedení p vodního S S za reak ní hegemony
a odsoudil d ní v oblasti literatury na konci 60. let. Konstatoval také, že konsolidace v oblasti literatury neprobíhá snadno – autory i kritiky proto vyzval, aby v názorech nebyli shovívaví a tolerantní. 15 Další sjezd se konal až v prosinci 1977, kdy se p edsedou svazu stal Josef Rybák. Jak Pou ení z krizového vývoje, tak sjezdová zpráva m ly zásadní vliv na literární život. Ur ovaly nejen sm ování literatury a kritiky, ale p sobily i na samotné vyjad ování recenzent – v jejich láncích se tedy objevovala spojení jako „modernost v obsahu i form “, „socialistické hodnoty“ i „žánrová bohatost“. Poezii, resp. literaturu, jíž se zde zabýváme, ozna ovali recenzenti nej ast ji ívlastkem socialistická, používání adjektiva marxistická je sporé. Z lexikálního hlediska je pozoruhodné i to, jak se pracovalo s názvy jednotlivých institucí, nebo jak Svaz eských spisovatel , tak nakladatelství
15
„Tento projev tém
eskoslovenský spisovatel nesly stále stejné ozna ení –
dokonale vy istil pole eské literatury, kritiky, literární v dy a estetiky, jelikož pro
vykonavatele moci se stal podkladem pro represívní opat ení proti r zným autor m, asopis m, postoj m, ideologiím atd.“ (Procházka 1990: 5).
12
prom nil se však jeho význam, došlo k jeho p ezna ení. Kontinuita obou institucí ovšem stala zdánliv nep erušena.
13
4. Symbolická hodnota normaliza ní lyriky Básn
p edstavují symbolickou hodnotu, kterou v p ípad
normaliza ní lyriky formuje
kolik skute ností. Pokud spole enský prostor vnímáme jako herní pole
ídící se
specifickými pravidly, pak publikující básník je ten, jenž zvládl naplnit jedno z t ch hlavních: loajalitu ke „stran “,16 tj. nad azenému principu ur ujícímu základní pravidla. Od tená e se ekává, že na hru p istoupí, uzná její užite nost, uv í v její hodnotu, a p edevším se nebude vzpírat zavedeným pravidl m, ani je nebude chtít m nit. Recenzent je hrá
i rozhod í
zárove , nebo podléhá stanoveným regulím a zárove ur uje, zdali je básník neporušuje. Symbolickou hodnotu díla lze využít k definici literárního prostoru a skrze n j i k ur ení hranic prostoru spole enského – d je se tak prost ednictvím recenzí, jejichž auto i se podílejí na posv cení básníkova významu a starají se tak o kolektivní víru v probíhající hru.17 „Je ejmé, že princip ú innosti úkon a jednání vedoucích k uznání a posv cení tkví v samotném poli, kde se postupn ustavila a hraje hra založená na objektivních vztazích, které pole vytvá ejí, na st etech, které zde probíhají, a na ví e, která se zde rodí“ (Bourdieu 2010: 226; zvýr. E. M.). Recenze se stávají sou ástí „produkce díla, jeho smyslu a hodnoty“ (tamtéž: 228). Podle míry symbolické hodnoty, která je sbírce p iznána, jsou básníci odm ováni, a to jak finan
, tak symbolicky. P estože básníci z stávají nobilitování jako um lci, za íná uvnit
literárního prostoru docházet k hierarchizaci. že se stát, že míra posv cení je nulová (o díle se ml í), pop ípad je záporná – poté následuje diskreditace nejen sbírky, ale i samotného autora. 18 D vod k autorov perzekuci sice poskytuje recenzent, ten se však m že skrýt nap íklad za generaliza ní ozna ení hlas lidu19 i za zevšeobec ující text v 1. osob plurálu.
16
O dobovém chápání pojmu strana blíže Fidelius 1978/2002a: 68–88.
17
P estože víra byla v eskoslovensku 70. let potírána a ml elo se o ní, v jazyce recenzent z stala slova
spojená se sakrálním prost edím (konfesní poezie, víra), jejich význam byl však p ezna en, slova z této vrstvy slovní zásoby se sémanticky emancipovala. 18
Pokud recenzenti autoru nadávají a spílají, považujeme to za pokus o diskreditaci, míra posv cení je tedy
podle nás záporná. Srovnej: „[…] zjistil se moment ml ení. To jest o t ch autorech, kte í byli podle ideologického práva zlikvidováni, se tém
nemluvilo, ti na map literatury p estali existovat (v takových
ípadech udávání, již nepot ebné, p ešlo ob as v nadávání a spílání)“ (Procházka 1990: 5). – O tom, jakou funkci má podle Procházky udávání v literární kritice 70. let, se zmíníme pozd ji. 19
„To, že jde o p ímou komunikaci mezi mocí a jejím exponentem, je ovšem asto zakrýváno: Nap íklad se
zd raz uje, že jde o projev morálního v domí, zájem na v cech obecných, hlas lidu, národa atd.“ (Procházka 1990: 5).
14
Odm nou za symbolickou hodnotu, kterou p edstavuje básníkovo dílo a implicitn také jeho profesní a osobní život, je už sama publikace sbírky a její recepce v tisku. Nejvýše se v této hierarchii nachází básník, který získal státní cenu i „ estný“ titul národní um lec – takto vyznamenaní auto i byli ohodnoceni i finan V
.20
eskoslovensku mohl um lec v 70. letech získat t i významná ocen ní: Státní cenu
Klementa Gottwalda, titul zasloužilý i národní um lec. Zákon o prop
ování vyznamenání
. 62/1962 Sb. definoval roli symbolických cen takto: „Vyznamenání jsou výrazem uznání a vd nosti eskoslovenského pracujícího lidu za zásluhy o vít zství socialismu a o budování vysp lé socialistické spole nosti, o rozvoj p átelství a spolupráce a o upevn ní mírového soužití národ , za zásluhy o obranu vlasti, za ob tavou práci a za vynikající výkony na poli hospodá ské a kulturní výstavby a rozvoje v dy a techniky anebo za p íkladnou ob tavost v ob anském život “ (zákon . 62/1962 Sb.). Laureáta Státní ceny Klementa Gottwalda jmenoval prezident republiky na návrh vlády, navrženi na cenu mohli být um lci, kte í svým dílem p isp li k budování socialistické vlasti (zákon . 147/1950 Sb.). Ze spisovatel byli po roce 1970 státní cenou odm
ni Miroslav Florian i Ivan Skála – auto i, kte í svými
podn tnými díly podali d kaz o neustálém r stu socialistické v dy, techniky a um ní (Blahynka 1973b: 5). Titul národní um lec mohl prop
it prezident republiky um lci, „jehož um lecké
sobení svou zvláš vynikající úrovní a svým mimo ádným významem trvale obohatilo národní kulturu“ (zákon . 56/1963 Sb.). P edpisem ze dne 3. ervna 1953 bylo upraveno prop
ování titulu zasloužilý um lec. Konstatovalo se v n m následující: „Lidov
demokratický stát si váží um leckých pracovník . […]
estný titul ,zasloužilý um lec‘
ud luje vláda na návrh p íslušného úst edního ú adu pracovník m, kte í si dlouholetou vynikající prací v kterémkoli oboru um ní získali zvláštní zásluhy“ (vládní na ízení . 55/1953 Sb.). – Mezi spisovateli, kte í obdrželi v letech 1970–1977 jeden z t chto titul , byli národní um lci Josef Rybák i Ji í Taufer, zasloužilou um lkyní se roku 1976 stala Jarmila Urbánková.21
20
Národní um lci získávali doživotní „ estné“ d chody, resp. zaopat ovací platy. Žádná z finan ních odm n
spjatých s jedním ze státních ocen ní nepodléhala dani. 21
Všechna právní ustanovení týkající se vyznamenání ud lených p ed rokem 1990 byla zrušena v íjnu 1990
(zákon . 440/1990 Sb.).
15
5. Generace a kritéria jejich vymezení Sou ástí vnit ní hierarchizace literárního pole je d lení autor
na p íslušníky r zných
generací, a to podle n kolika kritérií. Za nejb žn jší m ítko lze ozna it biologický v k, jako hierarchizující prvek se však m že projevit i tzv. v k um lecký, který je definován mírou uznání, jíž se um lci uvnit daného literárního pole dostává. K r zným generacím tak mohou náležet lidé, které „ asto d lí krati ký interval, sotva pár let. Odlišnosti v um leckém a životním stylu jsou p itom prezentovány jako protiklad mezi ,novým‘ a ‚starým‘, ,originálním‘ a ,p ekonaným‘“ (Bourdieu 2010: 167). Takto definované skupiny jsou „spíše jen ozna ené než p esn vymezené, nebo jednotlivé nálepky samy, jen v lí pojmenovat, vytvá ejí rozdíly“ (tamtéž). Vzhledem k tomu, že význam atributivního ozna ení není jasn definován, m že v pr
hu let docházet k prom nám jeho významu.
i následné analýze bychom m li mít na pam ti, že jakékoli genera ní d lení básník 70. let bude vždy um lé, protože deformovanému literárnímu prostoru nebyl umožn n irozený vývoj, a tak m la spole nost „tu est s nesvatou aliancí mladých ctižádostivc s literárními d chodci a s veterány vyhlazovacího t ídního boje v kultu e“ (Brousek 1979/1999: 242). Mnoho autor publikujících p ed rokem 1968 bylo v první polovin 70. let náhle zaml eno a naopak publikovali básníci, kte í se b hem p edchozích desetiletí odml eli (K. Bodlák, K. Boušek, Z. Še ík), u n kterých zase prudce vzrostla publika ní innosti (V. Hons). Chyb lo také výrazn jší zastoupení autor pod t icet let, nebo takoví museli nejprve pochopit pravidla normaliza ní hry – v tší množství debut vychází až roku 1975. U n kterých to dobová kritika vysv tluje jejich strachem z publikace, jiní se prý nejprve museli vyrovnat se svým životním osudem a teprve pak za ali psát, resp. se odhodlali vydat sbírku. Dalším d vodem je údajný nedostatek publika ních možností pro mladé autory – tím ostatn
Karel Sýs vysv tloval i pom rn
vysoký v kový pr
r debutant :22 „Naše
polygrafie ,zázra ným d tem‘ nep eje a nutí je vstupovat do literatury coby hotoví mužové“ (Sýs 1975b: 10).23 Pojem generace není nijak ozna ení skupina, p
astý v recenzích Rudého práva, kde se spíše užívá
emž se nej ast ji objevuje p ívlastek „mladá“, resp. „starší“. Stejného
ívlastku se užívá pro ur ení v ku biologického (podle data narození), ale také um leckého (podle vydání debutu), což m že vést ke ztíženému chápání recenzentovy výpov di. Aby 22
Po ítáme-li s v kem básník debutujících vlastní sbírkou a následn recipovaných, pak je mezi roky
1977 v kový pr 23
1970–
r debutanta 36 let.
Postupn však vznikaly edice ur ené mladým autor m, nap íklad Mladá fronta od roku 1972 vydávala edici
Omega.
16
v ozna eních jednotlivých skupin autor nevznikl chaos, rozhodli jsme se rozlišovat generaci mladých a starších (podle biologického v ku), resp. zralých a nezkušených (podle v ku um leckého.24 Termín generace používají recenzenti Tvorby, 25 auto i Literárního m sí níku s ním zacházejí pom rn logicky a vymezují autory „mladší“ (podle v ku), pop . „služebn mladé“ (podle debutu). Za p íslušníky starší generace proto považujeme autory narozené v letech 1900–1925 (A. Kraus, J. Pila , J. Rybák, I. Skála, D. Šajner, J. Taufer, V. Závada), k té mladší po ítáme básníky narozené mezi lety 1925–1950 (M. Florian, J. Hanzlík, V. Hons, V. Janovic, K. Sýs, P. Skarlant). Mezi básníky zralé pak m žeme klást ty, kte í debutovali p ed rokem 1968, básníky debutující po roce 1968 ozna ujeme jako nezkušené. Musíme si však uv domit, že taková kategorizace je ve své podstat mechanická, recenzenti se ídili spíše vlastní intuicí,26 což lze ukázat i na textu Jaromíry Nejedlé, v n mž se píše o básní ce Jan Moravcové (*1937, debut 1969), že pat í „mezi literární generaci, kterou jsme si zvykli nazývat mladou […]. Je to však generace mladá p edevším svými city a svým usilování o nové“ (Nejedlá 1976: 5). Kvalita poezie je dokládána odkazem k básník m, jejichž „biologický život náleží minulosti“ (Bourdieu 2010: 212), a tak se recenze hemží ozna eními jako erbenovské motivy, máchovské ozvuky, horovská ražba. Vytvá í se tak specifická skupina lyrik , která slouží k legitimizaci soudobého básnictví (využije se srovnání sou asného a uznávaného, již zem elého básníka), k demonstrování jeho pozitivního vývoje i k vyty ení prostoru normaliza ní lyriky. P ípad první nastává tehdy, pokud recenzent upozor uje na bieblovské, máchovské, erbenovské i jiné rysy sbírky. Ilustrací pro p ípad druhý m že být reakce na Jelenovu sbírku Pozdravení zemi (1970), podle níž básník zvládl p ekonat Halasovu „nihilistickou“ vizi sv ta, a to plnou d
rou v budoucnost rodné zem (Kopic 1970: 5).
František Halas a Vladimír Holan jsou považováni za reprezentanty sice hodnotné, ale 24
Jaký chaos vytvá í ned sledná práce s pojmy vztahujícími se k ozna ení generace, se ukazuje nap . v recenzi
na Skarlantovu sbírku Hebká k že (1972): „Petr Skarlant, jen o rok mladší než Josef Hanzlík a Václav Hons, vstoupil do poezie […] až sedm osm let po svých vrstevních. P išel do jiné literární situace a taky s jinou životní zkušeností, která se nep ímo projevuje i v poetice, by práv v ní se Skarlant zám rn odlišuje od autor ibližn stejn starých a starších a svým návratem k uzav eným lyrickým formám se p ibližuje nejmladším, kte í po letech p evládajících volných verš a volných verš a volných strof nalézají nyní p vab i básnické možnosti nap . v jambu“ (Blahynka 1972f: 5). 25
ídké ozna ení st ední generace, které se objeví v n kolika recenzích, nebereme p i analýze v potaz, nebo se
jedná o ozna ení vágní a nejasn motivované. 26
To platí jak pro Rudé právo, tak pro Literární m sí ník, jehož recenzenti k mladé generaci adili mnohdy
i autory debutující na po átku 60. let.
17
názorov nikoli pln vyzrálé lyriky, nebo píší poezii nekonkrétní, mnohovýznamovou.27 žeme se proto nap íklad do íst, že na Olympu mladé poezie „n kolik
asto
i pozoruhodných autor p íliš halasí a holaní“ (Rafaj 1975a: 107). Zvláštní skupinu tvo í také ženy-básní ky (E. Bernardinová, J. Moravcová, L. Romanská, H. Svozilová-Johnová, J. Urbánková), 28 bez ohledu na p edchozí publika ní innost i v k. Jejich poezie bývá ozna ována jako ženská a recenzenti si na ní cení toho, že se jejím prost ednictvím tená m že seznámit s prožitky a myšlenkami moderní ženy.
27
Takovou poezii ozna uje dobová kritika jako spirituální a staví ji do protikladu k poezii materiální.
28
Sbírky Soni Kociánové byly vydány z autor iny poz stalosti, proto recenze na tyto knihy neanalyzujeme.
18
6. Lyrika v recenzích dobových periodik 6.1 Rudé právo Celonárodní deník Rudé právo, vydávaný jako orgán ÚV KS , se recenzování básnických sbírek v nuje výb rov , a to v tšinou v kulturní rubrice na stran 5. V letech 1970–1977 zde vyšlo 26 recenzí od 12 autor . tšina publikovaných text se snaží za adit poezii do kontextu doby a vymezit ji v i produkci druhé poloviny 60. let, jejímž autor m bývá vytýkáno, že se nesnažili o kontakt se tená em, že devalvovali hodnotu slova. P edevším na po átku 70. let recenzenti nekomentují básnické sbírky, ale spíše literární vývoj p edchozích let a shodují se na tom, že básnictví – stejn jako celá spole nost – prošlo krizí, z níž se však zdárn vzpamatovává. Bo ivoj Kopic v souvislosti s tímto obdobím mluví o tv
í diskusi, jejímž výsledkem má být nap íklad
Jelenova sbírka Pozdravení zemi. „ eská poezie, tento snad nejjemn jší a nejsubtiln jší seismograf národní slovesné kultury, prod lala v posledních letech podivuhodné peripetie a zm ny. P es všechna úskalí se nakonec rozklenula ší e jejího vymezení, tedy v pravém slova smyslu její žánrová bohatost“ (Kopic 1970: 5). „Tv
í diskuse“ je pravd podobn jen jiné
ozna ení pro to, o em Milan Blahynka píše jako o velké p estavb
eské poezie a jejím
odklonu od spiritualismu (Blahynka 1971b: 5). – Koncem roku 1977 Jaromíra Nejedlá konstatuje, že „znovu je […] prostor i as pro psaní dobré, spole ensky odpov dné poezie“ (Nejedlá 1977: 5). Vlivným kritikem situace na p elomu 60. a 70. let byl Vít zslav Rzounek, když roku 1970 odsoudil „intelektuály“, kte í se nejprve vehementn dovolávali socialismu, aby se následn vzdali rudé knížky, „toho nejcenn jšího, co každý skute ný komunista nosí na svém srdci“ (Rzounek 1975: 5). V posledním ísle Rudého práva z roku 1977 hodnotil uplynulých dvanáct m síc jako období, v n mž si „p ivlast ovali právo mluvit o morálních hodnotách lov ka a spole nosti lidé, kte í nemohou sv tu nabídnout nic než chaos, morální rozvrat, v n mž platí jen železná p st a právo siln jšího. […] Pojmy jako svoboda, lidská práva, št stí lov ka jsou jimi […] cynicky zneužívány v mí e, kterou sv t dosud nepoznal“ (Rzounek 1977: 5). Je jasné, že tato slova byla ur ena signatá m Charty 77. Recenzenti postupn ur ovali hranice normaliza ní lyriky, kontury jejího pole však ješt koncem analyzovaného období p íliš z etelné nebyly. Neuvád la se konkrétní jména autor , v i nimž se nov vznikající lyrika vymezovala, analogicky se (ne)psalo také o kritice 60. let, jež prý nedokázala rozeznat hodnotu n kterých sbírek; nap íklad zhodnocení Závadovy poezie bylo prý hysterické a neobjektivní, a to p edevším kv li tomu, že se básníkovi vytýkaly jeho p ednosti (Blahynka 1971a: 4). 19
i konstruování daného pole hraje zna nou roli negativní vyhran ní básnictví v i emu jinému (obzvláš p edchozímu desetiletí), které se v tšinou odehrává na jazykové rovin : poezie by nem la být p epoetizovaná, její sou ástí nemají být mnohastup ové abstrakce i okázalé hlubokomyslnosti. Typické je také vymezování lyriky a její role za pomoci opozi ního vztahu: domácí vs. cizí/exotické, venkov vs. m sto, mladí vs. sta í. Pokud se autorovi poda í v rámci jedné sbírky syntetizovat oba protich dné prvky, je to vnímáno pozitivn – nap íklad Skarlantova poezie „je cenná práv tím, že […] i m
erpá z propastí
in oby ejného života“ (Blahynka 1972f: 5). Podobn se vyjád il Vladimír Brett ke
sbírce Ploty (1971), v níž se podle n j Karel Boušek vyznává z lásky „k prostým lidem a v cem, tvo ícím všední a mnohdy i nevšední skute nost kolem nás“ (Brett 1973a: 5). Taková vyjád ení implicitn sd lují, že se básníkovi poda ilo zahrnout do svých verš celý sv t, postihnout jej v celé jeho ší i29 – sbírka pak spl uje požadavek spole enského p esahu a nad asové platnosti, což jsou pro recenzenty dv zásadní kritéria: „[Šajner] zve tená e svých básní k aktivní spoluú asti na tvo ivé práci pro dnešek i zít ek. Jen zdánliv p sobí Šajnerova poezie jako poezie osobních zpov dí. Její skute ný charakter je jiný, ryze spole enský“ (Nejedlá 1977: 5). O d ležitosti spole enského p esahu básnictví píše i Blahynka: „Obraz manifestující p írody a odv kých p írodních sil nalézá však v Iniciálách nový rozm r a význam: je zasazen do vrcholu vysloven politické básn [Lípa], která […] s neoby ejnou naléhavostí vyjád ila bytostnou pot ebu konsolidace spole nosti a která, zrozena z pot eby chvíle, podržuje si vlastnosti dílka p esahujícího svou dobu“ (Blahynka 1972b: 5). P írodní lyrika se zde stává lyrikou politickou a ukazuje se, že adjektiva politický a estetický mívají v recenzích podobný význam; krása i p íroda se projevují stejn – i tak lze íst reakci Krausovu sbírku Vlaštov ím k ídlem (1973), v níž básník svádí politický zápas dneška, který je však podbarven „sžíravou touhou po kráse, velmi k ehkým v domím cennosti našeho úd lu a asu lov ka“ (Kopic 1973: 5). Podobn se vyjád ila i Zlata Kufnerová o Miroslavu Florianovi: „Básníkovi se do p írody, kterou miluje a jíž rozumí, poda ilo promítnout obraz dnešního sv ta, v n mž žije a který pomáhá tvo it“ (Kufnerová 1973: 5). írodní lyriku staví recenzenti na pomyslný piedestal – skrze p írodu lze totiž promlouvat k lidem a jen ten, kdo je v d
rném srozum ní s p írodou, m že být v d
srozum ní i s lidmi. Další rovnítko lze klást i mezi p ívlastky p írodní
29
rném
i milostná,
Tato syntaktická konstrukce se objevuje i v recenzích uve ej ovaných Literárním m sí níkem, ale její výskyt
není tak etný jako v Rudém právu.
20
pop . spole enská a politická, spole ensky odpov dná, politicky angažovaná, p íležitostná.30 Všechny tyto atributy m žeme vztahovat k poezii, kterou doboví recenzenti považují za hodnotnou a kterou by bylo možné, využijeme-li Blahynkova termínu, nazvat pozemskou poezií, jež nezobrazuje temnou stránku života, ale životní klad, je spontánn radostná.31 Toto ozna ení se objevuje nap íklad v hodnocení Rybákovy sbírky Dlouhé noce (1971): „Rybák v sv t je p edevším eská krajina, velmi asto zimní i podzimní. […] Toto programové pozemš anství, které Rybáka spojuje p ímo programov s Konstantinem Bieblem, je také z nejvyšších hodnot jeho poezie, jeho konkrétní pam ti, jeho v cné obraznosti“ (Blahynka 1971e: 5). Pozemská poezie by m la sm ovat ke „stále intenzivn jšímu obrazu našeho sv ta“ (Blahynka 1972b: 5), v novat svou pozornost t m nejprostším v cem – být realistická, bytostn materialistická a pozemská, má být poezií nazemvzetí (tamtéž). Takové básn zrcadlí sounáležitost s lidmi, jsou konkrétní i hluboké zárove , anticky vznešené, a p itom se nevzdalují aktuálním problém m a boj m (Kopic 1971: 5). Ivan Skála byl zase chválen za to, že „nezbás uje ideje, ale volí fakta, která jsou p ímo nasycena konkrétností“ (Rzounek 1975: 5). Sbírky bývají hodnoceny také podle toho, jestli se autor drží ur itého programu a plní zvolený úkol. Recenzenti se však snaží ur it program sbírek jednotlivých autor
na
základ jejich obsahu a následn konstatují, zdali se jej poda ilo naplnit. Josef Rybák tak ve sbírce Dlouhé noce uskute uje program pozemš anství (Rafaj 1976a: 105), Václav Hons si prý za program sbírky
erné milosti (1972) stanovuje radost a otev enosti v i sv tu
(Blahynka 1977f: 5). Je patrné, že programy jednotlivých sbírek jsou vymezeny velmi vágn – a podobn nejasné je také to, jakou funkci by v literatu e m l autor v program plnit, co to program vlastn je.
6.2 Tvorba Týdeník Tvorba, asopis pro politiku, v du a kulturu, vycházel od podzimu 1969, vydávalo ho Rudé právo. Reflexe dobové lyriky se nej ast ji objevovaly v rubrice ur ené recenzím (filmovým, divadelním, rozhlasovým, knižním) a ve srovnání s Rudým právem i Literárním
30
Recenzenti Literárního m sí níku nebudou v bec používat p ívlastek angažovaná, p idají však p ívlastek
ob anská; slovo ob an je sémanticky zna
emancipované, lze ho chápat ve významu obyvatel, který se podílí
na budování socialistické spole nosti a který (použijeme-li dobového lexika) drží prst na tepu doby. Srovnej Fidelius 1987/2002a: 89–96. 31
Srovnej: „Pozemš anství, […] bytostné lp ní na dnešku jako na nejpevn jší základn na zemi […]“ (Rafaj
1976a: 105).
21
sí níkem byly nejkratší, n které delší lánky byly otišt ny na stránkách v novaných kultu e. Od . 40/19741 až do konce roku 1976 dopl ovala Tvorbu jednou m sí
p íloha
nazvaná LUK (zkratka pro Literatura – Um ní – Kritika), v níž se objevovaly obsáhlejší texty o nových básnických sbírkách. Kritici publikující v Tvorb ve svých textech asto píší o tom, jak asi bude kniha tená i vnímána, co se jim bude a nebude líbit – své domn nky však vyjad ují indikativem prézentu.
astým jevem je zd raz ování politické hodnoty
recenzovaných verš . Uve ej ovaly se zde i teoretické kulturn -politické texty (programové prohlášení Svazu
eských spisovatel , Hájk v šestidílný seriál o pozici a sm ování
socialistické literatury A co literatura? /1970/). Mezi lety 1970–1977 zde vyšlo 56 recenzí od 15 autor . Usuzujeme-li z lánk o poezii na nej ast jší témata sbírek, pak je to domov,32 láska, rodina, všednodennost, p íroda, smrt,
as, vztah jedince k historii i sou asnosti –
a samoz ejm pozemš anství. Pokud se všechna témata poda í ztvárnit tak, že se vzájemn prolínají, ztvár ují dohromady „problematiku životní realizace“ (Pavelka 1976b: 11).33 Verše mají být podle recenzent objektivní, subjektivnost (a její vyjád ení ich-formou) má význam teprve tehdy, pokud je úzce spjata s tzv. reálným sv tem a lze-li autor v subjektivní prožitek zobecnit. K tradici eského básnictví a pozici subjektu v n m se vyjád il Peterka: „Uv domme si jen, jak siln se od dob Manifestu eské moderny stále traduje již úzký názor, že subjekt básník v je tou pravou zárukou hloubky a neklamnosti básnického poznání“ (Peterka 1975: 13); socialistická poezie podle n j ale nemusí negovat byvší ismy, nebo
„[…] lze bez újmy navazovat i na obraznost sm
myšlenkov
p ekonaných
a p ekonat ji“ (tamtéž). Normaliza ní lyrika má stav t na pozitivních hodnotách, které p inesl nejen rok 1948, ale i 50. léta. Plošn odsuzováni nejsou ani básníci publikující již v 50. letech, pokud od té doby zm nili tv
í metodu, ale z stali v rni svému p esv
ení. Spíše implicitn
se
vymezují 70. léta v i p edchozímu desetiletí – nap íklad básníci, kte í emigrovali, jsou v Tvorb jmenováni a slouží jako odstrašující p íklad, jako ukázka zkaženého charakteru (I. Diviš, I. Blatný). Recenzovány byly také sbírky Odklad krajiny (Petr Kabeš, 1970) a Loutky (Ivan Wernisch, 1970), ob 32
Proti možné výtce, že téma domova už je vy
reakce byly negativní. Janko ve své reakci na
lé, se ohradil Št pán Vlašín: „Poezie domova a bytostného
sep tí s rodným krajem m že p sobit neaktuáln pro toho, kdo už citov okoral a v literatu e hledá jen apartní dohán ní mód“ (Vlašín 1974b: 13). 33
Srovnej: „Otev enost a up ímnost jsou morální kodifikací autorova tv
ího a životního postoje, jsou jednou
ze sou ástí lidskosti, jednou z jejích realizací“ (Valouch 1977b: 18).
22
Wernischovy Loutky zárove
charakterizuje „krizi“ 60. let, když píše, že sbírka „sv
o bludišti a slepých uli kách, v nichž se octla
í
ást naší soudobé poezie. Bezobsažnost
básnické výpov di, jalové sloví ká ství a rezignace na konkrétní tená skou obec jsou již notoricky známé p íznaky“ (Janko 1970: 14). Kabeš v Odklad krajiny ozna il Blahynka za „tém
úplnou vzorkovnici toho, co se […] v druhé polovin 60. let ,nosilo‘ – od bible p es
Henryho Millera a T. S. Eliota až po […] metafyziku“ (Blahynka 1971c: 12). Recenzenti
si
všímají
dodržování
gramatických
(obzvlášt
syntaktických)
a pravopisných pravidel ve sbírkách, za nevhodné je považováno p ílišné tvo ení neologism – ty tená e matou, podobn jako velké množství intertextuálních narážek. Pokud jsme psali, že básn mají být podle dobových kritérií hodnotné a politicky akceptovatelné, znamenalo to p edevším, že jejich hlavní inspirací by m la být sou asnost a k ní vztažená témata historická, exkurzy do minulosti by nem ly být „hnidopišským intelektualismem“ ani „barokizujícím“ (tedy negativním, smrt vzývajícím) pokleskem (Pavelka 1976b: 11). Kladn spole nosti: malom
hodnoceny bývají sbírky kritizující „nešvary“ tehdejší
áctví, špatnou pracovní morálku,
achrování, nesprávný vztah ke
kapitalistické spole nosti, konzumní zp sob života. Poezie by se m la angažovat „pro vyslovení toho, s ím si mnohdy nevíme rady, pro vyslovení nejjasn jších pocit
milostného a životního zmatku, ale i touhy tento zmatek
ebrodit […]“ (Blahynka 1974d: 13). Klade se na ní také požadavek pravdivosti – a „jedinou cestou k pravd je odmítnutí […] jednorozm rnosti, snaha o racionální postižení celého spektra
všech
souvislostí
skute nosti
v dynamické
jednot “
(Pelc
1973b:
13),
tj. pojmenovávat a syntetizovat protikladné skute nosti (domácí vs. cizí, spole enské vs. írodní). Podobn se vyjad uje i Hájek, když píše, že básnictví „musí obsáhnout z tragické doby nejen její propasti a ohrožení, ale i její nezdolnou hrdinskou v li k uhájení lov ka a lidskosti, sladkost i opojení života, ale i jeho ho e. A p itom musí vždy z stat hazardem i hrou! A ze všeho nejvíc: být s lidmi, být pro lidi“ (Hájek 1972b: 6). Mnohé požadavky jsou kladeny i na básníky, od nichž se mimo jiné vyžaduje, aby svou tvorbou sloužili socialistické vlasti a pomáhali tak vyprostit zemi z nelidství (Hájek 1972b: 6), nebo „zodpov dnost osobní a odpov dnost za sv t se prostupují“ (Peterka 1974c: 12). Jejich role je však – podobn jako hranice literárního prostoru – ur ena velmi nejasn : „Básník není domácí kutil, ale obyvatel planety“ (Peterka 1974c: 12), chce být ob an (Sýs 1975a: 8), m l by se um t „zastavit a žasnout“ (Sýs 1977b: 18). Oce uje se, pokud je empatický, má pozorovatelský talent i pokud „svou st ízlivostí a st ídmostí […] p ipomene, že […] není pouze z rodu básnického“ (Jelínek 1977:18). 23
Recipován je také zp sob použití náboženské symboliky. Nap íklad Vladimír Macura vy ítá Josefu Jelenovi, že ji používá jen jako dekora ní prvek, nau enou manýru a že ji nijak nekonfrontuje s pozemskými hodnotami (Macura 1974: 10). – Podle Blahynky znamená íroda víc než náboženství (n kdy ozna ované jako „spiritualismus“), protože „tv
í
skromnost p ed majestátem p írody a života nemá nic spole ného s k es anskou pokorou, je jejím výslovným pop ením“ (Blahynka 1973b: 5); pokud se autor poko í p írod , otev e se tak hmotnému sv tu a jeho poezie se stane pro tená e srozumiteln jší. Básnictví lze proto srovnat se sportem, nebo ob
innosti probouzejí v lov ku radost, jsou potvrzením jeho
schopností a dokazují, že t lo i duch oplývají zdravím (Blahynka 1972c: 8).
6.3 Literární m sí ník Na podzim 1972 za al vycházet Literární m sí ník, orgán Svazu Vycházel jednou m sí
eských spisovatel .
s pauzou b hem letních prázdnin, celkem tedy deset ísel za rok.
Recenze básnických sbírek se nej ast ji objevovaly v rubrice Fórum, v rubrice Dílna vycházely reakce na poezii debutant . Dílu n kterých autor
byly v novány obsáhlejší
lánky, jejichž autorem byl v tšinou Old ich Rafaj, od roku 1974 šéfredaktor m sí níku. Kritiky otiskované v Literárním m sí níku jsou oproti Tvorb
i Rudému právu obsáhlejší,
mnohdy hodnotí nejen aktuální, ale celé dílo daného básníka. V letech 1970–1977 zde vyšlo 46 recenzí od 20 autor , v nichž je patrný vliv programového prohlášení Svazu eských spisovatel
a Kozákova projevu proneseného na svazovém sjezdu roku 1972. Program
Literárního m sí níku nastínil v úvodním lánku Na cestu Ji í Taufer. Píše, že je nutné pomoci poezii z krize, do níž se dostala i kv li tomu, že se uzav ela do mikrosv ta básnického subjektu – redakce proto bude podporovat díla, která vyjad ují kladný vztah k „objektivní skute nosti“, odklon od „abstraktního spiritualismu“ a v jejichž celistvosti se bude projevovat socialistický, a tedy neiluzivní lov k (Taufer 1972: 5–6) St žejním tématem je pro recenzenty p íroda a vztah lov ka k ní. Svozil považuje antropomorfizaci ve Florianových verších za projev t sného sepjetí mezi p írodou a lov kem (Svozil 1972: 69),
erník zase „transponuje racionalitu lidského sv ta do p írody“ (Pavelka
1975a: 107). Pozd ji však Peterka píše, že se p írodní lyrika stala módním zaklínadlem, a to jako „imaginární kulisa metafyziky a úzce osobních pocit ,“ místo aby byla konkrétní a ztvár ovala objektivní34 realitu, což by vedlo k syntéze lov ka politického a soukromého (Peterka 1976a: 108). 34
Adjektivum objektivní lze v kontextu normaliza ní literární kritiky chápat jako synonymum pro všeobecné,
neosobní, všemi pochopitelné.
24
Mezi frekventovaná témata pat í cestování, domov, d tství a rodina, tj. žena, muž, dít , milenecký vztah, nev ra, zmi ována je také nespokojenost moderní ženy v manželství. Za d ležitý motiv se považuje spole nost, chápaná jako paralela k p írod : „I pro básníky existuje […] druhá p íroda, p íroda spole enská, jejímž tv rcem je pracující lov k, a tam se dnes rozhoduje o osudu sv ta“ (Pekárek 1973: 86). Toto vyjád ení poukazuje na další z rys normaliza ní lyriky. Básník je vnímán jako „d lník slova“, a má tedy jasné „etické povinnosti zápasu ve složitém procesu vytvá ení d jin, v procesu boje lov ka a osvobození sebe sama z pout nihilismu a sobectví, zápasu lov ka o hlas budoucnosti sv tlé a pravdivé, v níž budou zrozeny básn života, básn práce, básn optimismu nad prostorami, které ješt nedávno35 ivád ly básníky k zoufalství“ (Rafaj 1976b: 104; zvýr. E. M.). Básníci jsou chápáni jen jako jedna ze složek spole nosti a jejich hlavním úkolem je na po átku 70. let p edevším boj o tvar poezie a její pod ízení pot ebám tzv. konsolidující se spole nosti.36 – Slova z oblasti politiky, žkého i vojenského pr myslu jsou v recenzích pom rn
astá, a tak teme, že „poslední
Florianova knížka poezie pulsuje horce a poctiv s tepem doby, z níž básník doluje rudu pro vyhotovení proslulého gramu verše“ (Rafaj 1974b: 72), nebo že „Rybákova poezie je d lná, a proto i sd lná, protože jde s d lníkem, s tv rcem v nejpodstatn jším slova smyslu, ode ítá mu stejn ze srdce jako z úst, jeho tep je tepem Rybákovy poezie, jeho o ima se poezie dívá, vnímá jeho láskami a nenávistmi“ (Rafaj 1976a: 104). Jedním ze zásadních požadavk kladených na lyriku je její reálnost, básník by se m l vyvarovat astým odkaz m k historickým událostem i jiným text m. P ízna né je rozho ení nad tím, že Horanského sbírka Amenkámen (1976) odkazuje k Písni písní i mytologii, nebo tak prý dává najevo, že básník tvo í jen pro vybrané tená e, a to – jak doufá kritik – nebylo jeho cílem (Blahynka 1977e: 118). Také B lí ek v reakci na Skarlantovu sbírku Kdo jde po dn budoucího jezera (1973) p ipomíná, že verše nemají p sobit subjektivn a sobecky: „Reálná skute nost vstupuje do autorovy poezie jen potud, pokud se vztahuje k mýtu vlastního já. […] Autor by m l zvážit otázku, do jaké míry m že být takový mýtus závažnou výpov dí o reálném sv
[…], zda mýtus není spíše nástrojem subjektivního zkreslení
skute nosti než skute ného poznání“ (B lí ek 1974: 108). Slovo mýtus (sémanticky emancipované) je vnímáno jako synonymum pro nereálnou p edstavu o sv
a vyvolává
negativní konotace.
35
Podobn implicitní vyjád ení vztahující se k 60. let m jsou v recenzích pom rn
astá a jakoby mimochodem
pomáhají asov vymezit hranice normaliza ního pole. 36
Pot eba redefinovat (nejen) literární pole je z ejmá, ovliv uje i dobové lexikum (konsolidující se spole nost).
25
Literární m sí ník klade velký d raz na to, aby nejnov jší sbírka byla zasazena do kontextu autorova díla, zp tn proto hodnotí d íve vydané sbírky. Struktura takových recenzí je podobná: nejprve je zhodnocen debut, pop ípad básník v dosavadní život, následuje popis a zhodnocení dalších sbírek. Vyjád ení k aktuální sbírce a doporu ení, jak koncipovat další sbírku, lze íst v druhé polovin textu. Jazyk recenzí je oproti Rudému právu i Tvorb zpravidla košatý a barvitý, ale mnohdy práv to zt žuje porozum ní, zamlžuje význam napsaného. Objevují se samoz ejm i
lánky, které bohatým lexikem neoplývají: sborník Zelené sv tlušky je považován za
„sympatický“ a jeho autory prý spojuje to, že „jsou p edevším rádi na sv žádné ,odcizení‘“ (Pekárek 1973: 86), podobn
vágn
a nesimulují
charakterizuje Kopic
erníkovu
Náhradní krajinu (1971), která je alespo místy „poetická, což je v poezii n kdy hodnotou samo o sob “ (Kopic 1976: 110) Básníkovi nejsou vytýkány formální nedostatky, pokud báse
vyjad uje „pevný
morální postoj“. Ten si však každý autor musí nejprve obhájit – povedlo se to nap íklad Miroslavu Florianovi, „který si sv j životní postoj vydobyl tvrdošíjným lp ním na základních etických hodnotách“ (Rafaj 1974b: 72). Stát se názorov pevným m že kdokoli, kdo má sv j domov, kraj, p átelství, víru (sic!) (Pavelka 1977b: 105). St žejním
poetologickým
emancipovaná), nebo
termínem
je
metafora
(op t
zna
sémanticky
„otázky metafory […] jsou otázkami po zp sobu, jímž básník
vyslovuje ,v as‘ svoji tv
í, lidskou, tedy ob anskou podstatu, nejsou mimo ni, ale jsou jen
v ní“ (Rafaj 1974b: 71) a protože „reflexe v poezii p edpokládá ur itou metaforickou symboliku myšlenky“ (Kopic 1976: 110). M žeme ji považovat za synonymum ke slovu formální („i volný verš musí mít svou metaforiku“ /tamtéž/), lze ji chápat také jako ozna ení pro mnohovýznamovost, jelikož v básních má každé slovo „sv j mnohostranný metaforický význam“ (tamtéž), zárove
je to ale prost edek „spoutávající neklidnou a vynalézavou
obraznost“ (Pavelka 1977b: 106). Podrobn se metafo e v nuje Svozil, který na p íkladu Florianovy lyriky vysv tluje vznik metafory, její roli a možné p sobení na tená e; východiskem metafory je postupn rozvíjený smyslový vjem.
Domníváme se, že rozbor Florianovy metafory m že vést nejen k p esnému ur ení specifi nosti básníkovy lyriky, ale i k vymezení jejího místa v sou adnicích eské poezie. […] Nejd ležit jším „prost edkem“ prolínání a prostupování v cí je […] rozvinutá metafora. Je to prost edek tak podstatný, že vymezit zvláštnost a dosah typické florianovské rozvinuté 26
metafory se do zna né míry rovná vymezení samé podstaty Florianových verš . Tato metafora nechává prolnout nejen dv odlišné v ci, ale zárove dv
i více významových poloh, které
tyto oblasti mohou navodit, a slu uje vše v jeden propojený celek, v n mž mívají místo i n které další momenty. […] Obsahuje z etele, které nelze definitivn zachytit a vyjmenovat (Svozil 1974: 68–69).37
Shr me: Metafora není jen ozna ení básnické figury, nýbrž nad azený pojem, který v sob zahrnuje informaci o autorské poetice, o specifickém jazyce sbírky a který se blíží významu sémantického gesta. Metaforické básn nejsou abstraktní, ale ani ist popisné, estože „ eská poezie 70. let prot žuje empirický p ístup k realit , který t ží z neot elosti a bezprost edních smyslových dat“ (Pavelka 1975d: 110).
37
A koli Svozil píše o výboru Smluvená znamení (1974) a jeho lánek tak neodpovídá limit m této práce, je to
jediný text, který se pojmu metafora v nuje podrobn , proto jsme ho zahrnuli do množiny analyzovaných text .
27
7. Kritika speciálních funkcí Ve druhé polovin 20. století „sama existence stálého mocenského tlaku poznamenala – a již ímo, nebo nep ímo – všechna díla, která tehdy vznikala. Intenzita tlaku i akcenty na ty i ony složky se sice prom ovaly, ale stále existovaly oficiální ideologické normy, které ur ovaly, jaká díla mají být preferována, jaká trp na, jaká zakazována, jaká pronásledována“ (Brabec 1990: 1), což kladlo na recenzenty specifické nároky, nebo práv oni byli jedni z „vykonavatel “ normalizace v literatu e. Po átkem 70. let m li vysv tlit, co se s eskou literaturou d lo b hem p edchozího desetiletí,38 spoluur ovali, komu bude umožn na publikace. Za základní „hodnotové kategorie“ jak básní, tak recenzí ozna il Hájek „t ídnost, stranickost, ideovost a realismus“, jelikož tyto pojmy „jsou výchozím bodem zápasu za obnovení socialistického v domí a sebev domí kritiky i um leckých tv rc “ (Hájek 1971: 4). V analyzovaných textech se nej ast ji objevují slova realismus (jako tv
í metoda)
a ideovost (jako ukazatel kvality poezie), požadavek t ídnosti i stranickosti je vyjád en spíše implicitn , pop ípad chybí. lánky pojednávající o básnických sbírkách jsme pro zjednodušení nazývali recenze, považovali jsme je za literární kritiku – i kv li tomu, že sami auto i t chto lánk se za literární kritiky m li a jejich texty ješt zrcadlí dobovou p edstavu o tom, jak má tato disciplína vypadat. Nyní bychom rádi blíže popsali žánr normaliza ní literární kritiky. Vycházíme-li z Mathauserova pojetí sekundárního textu, pak recenze (jako specifický sekundární text pojednávají o literárním díle) vypovídá „o literárním díle, o jeho stavb a hodnot , o okolnostech jeho vzniku a existence, o jeho kontextu, p sobení atd. […], [nebo ] um lecký text je v p ístupu literární kritiky […] z eteln tematizován a daná tematizace si iní nárok na to, že její výsledný soud bude jasn , se z etelnou diskurzívní lenitostí verbalizován“ (Mathauser 1992: 483). Do protikladu k ní staví paralelní kontemplaci, která reflektuje nejen konkrétní knihu, ale ve stejné mí e i sebe sama, tj. „žije i svou vlastní problematikou, otázkami svého poslání, svých nárok , svých možností, svého jazyka“ (tamtéž: 484). Zatímco recenze mluví o díle, paralelní kontemplace promlouvá spolu s dílem, výchozí text n kdy interpretuje až násiln , ímž dochází k jejich deformaci.39 Paralelní kontemplace není žánr, je
38
Srovnej: „Proti nesprávné a nesmyslné toleranci v i našim ideologickým odp rc m je t eba postavit
velkorysost i chápající porozum ní v i všem, kdo p icházejí s estnými úmysly. To je jeden z d ležitých edpoklad , abychom dobré náznaky roku 1971 rozvinuli v stále se rozši ující proud socialistické tvorby, která bude mít co íci našim pracujícím lidem“ (Hájek 1972: 5). 39
Nebezpe í násilné interpretace jsou vystaveny p edevším t žko definovatelné pojmy, v p ípad normaliza ní
lyriky p edevším domov, p íroda i láska.
28
to specifický zp sob referování – nechce nahrazovat um lecká díla nebo být „p ekladovou interpretací“ a
ezna ovat tak význam p vodního díla. Není to ani agita ní
lánek
využívající výchozího díla jen jako záminky pro vyjád ení jiného než literárn kritického obsahu,40 nemá být synonymem pro nehodnotný text. Paralelní kontemplace je specifická forma inspirovaná literárním dílem a recenzí zárove (tamtéž: 486–487). K okolnostem vzniku sbírky se kritici vyjad ují jen tehdy, pokud jsou podle nich jakým zp sobem nestandardní, nap íklad když t sn p ed i po publikaci sbírky její autor zem el, nebo když verše vyšly až v 70. letech, protože nevyhovovaly „pesimistickému lad ní“ poezie 60. let. D vodem pro pozd jší debut m že být i to, že se básník se nejprve pot eboval vyrovnat se svým osudem. Zmi ují se úsp chy jednotlivých autor
(mnoho se píše
o laureátech Státní ceny Klementa Gottwalda), pop ípad p íležitost, u níž sbírka vychází (nap íklad Florianova sbírka Modré z nebe byla roku 1976 vydána na po est 15. sjezdu KS ). Aktuální knihu recenzenti asto v azují do kontextu celého autorova díla i eské poezie, v i sv tové poezii ji nevymezují; zna nou pozornost v nují kompozici sbírky. Výstavba jednotlivých básní a jejich jazyk zevrubn komentovány nebývají, vítán je vázaný verš, negativn je vnímáno nedodržování gramatických pravidel a rozvoln ní verše. P edevším ke konci analyzovaného období kritici píší jakoby z pohledu recipienta a snaží se odhadnout, jak bude sbírka na b žného tená e p sobit. Analyzované lánky skute
pojednávají o díle a zárove cht jí promlouvat spolu
s dílem a dávat tak najevo, jakým požadavk m by normaliza ní lyrika m la odpovídat, jaká morální kritéria by m l básník spl ovat, jak by m l tená dílo chápat. Pro recenzenta není ani tak d ležité, že dílo promlouvá samo o sob a svým vlastním jazykem, ale že odpovídá dobové p edstav o literatu e a jejích tv rcích. V láncích zpravidla chybí argumentace, kritici objektivizují sv j zážitek z etby, své názory dokládají na konkrétních verších – takové stati pak p sobí jako koláž z verš a jejich komentá tvo í slovní h
k nim. Rámec t mto kolážím mnohdy
ka inspirovaná názvem sbírky (p edevším u Milana Blahynky) a explicitní
vzkaz pro básníka (jak se zlepšit) i tená e (jak sbírku íst). P esto nelze o analyzovaných láncích íci, že jsou paralelními kontemplacemi v Mathauserov
smyslu – cht jí sice
promlouvat spolu s primárním textem, míra jejich autoreflexe je však pom rn nízká. Chápat analyzované lánky jako p ekladovou interpretaci by také nebylo p esné. Poskytují sice pom rn jasný výklad sbírky, íkají, jak má tená jednotlivé motivy chápat a na co se má p i tení zam it. Spíše než jako zast ešující ozna ení žánru se výraz p ekladová 40
P íkladem takového textu je Sýs v lánek No ní souboje aneb O básnickém sv domí, v n mž se autor zamýšlí
nad tím, jestli emigrovavší básníky a v bec všechny, kte í „položili legitimaci“, netíží sv domí (Sýs 1975a: 8).
29
interpretace hodí pro vymezení podmnožiny ozna ující ur itou
ást
lánku, která bývá
dopln na úvahou nad tím, jak sbírka zapadá do kontextu autorovy tvorby, nebo psychologizujícím výkladem sbírky založeným na interpretaci lyrikova životopisu, i r znými podobnými komentá i, které „nahrazují vzory chování, jsou návody. Radí, nad
ím se
vzrušovat, jaké mít city“ (Vaší ek 1980/1996: 17). Recenzent se tak stává komentátorem díla, tj. prost edníkem mezi básníkem a tená em. Podle Vaší ka se komentáto i nemýlí, „protože se ani mýlit nemohou, jejich sloh a jejich schémata jim to nedovolují“ (tamtéž: 17). Literární kritika 70. let si však uv domuje svou politickou moc41 a chce být víc než jen komentá em. Podle Procházky lze takovou kritiku za ur itých podmínek (které normalizace spl ovala)42 definovat jako udání, tedy oznámení o p ekro ení platného zákona, které vede k potrestání pachatele. Bude-li pro p ekro ení stanovených hranic, resp. norem poezie její autor perzekuován, nebo „jen“ ve ejn hanoben, záleží na postavení a osobnosti mluv ího (tj. kritika, recenzenta, komentátora), který má zaru enou beztrestnost, nebo „zákon je bu on sám, nebo p ijímá jeho mocensky posv cené zn ní“ (Procházka 1990: 5). Klí ový význam l po átkem 70. let Kozák v projev, 43 který
tém
dokonale vy istil pole
eské literatury, literární v dy a estetiky, jelikož pro
vykonavatele moci se stal represivním podkladem pro represivní opat ení proti r zným autor m, asopis m, postoj m, ideologiím atd. […] V takovém systému nemá básník nárok na odvolání, polemika
i diskuse se v daném systému nem že uskute nit, ale i kdyby se
uskute nila, chybí jakákoli báze pro argumentaci. […] V udání, a už se týká p ímo názoru a postoj n jaké osoby nebo jejího díla, jde v kone né platnosti o degradaci této osoby samotné, nejde pouze o diskreditaci jejích názor . […] V takovém kontextu jsou samoz ejm narušeny b žné funkce literární kritiky ( i jakékoli výpov di o literatu e) (tamtéž).
Recenze, paralelní kontemplace, p ekladová interpretace, komentá , udání; všechna tato ozna ení vystihují funkci námi analyzovaných lánk , ale vždy jen áste
, nelze je
vnímat jako souhrnný pojem pro ozna ení žánru, který tyto texty tvo í, p estože vykazují mnohé podobnosti (strukturní, lexikální, názorové). Východiskem by mohla být parafráze termínu literatura speciálních funkcí (Lopatka 1968/2010: 53–63), zde kritika speciálních 41
Srovnej Hájek 1971: 3, 4.
42
K napln ní t chto podmínek dochází, pokud se vytvo í „fungující vazba mezi zprávou-udáním a mocenským
zásahem“ (Procházka 1990: 55). 43
Cit. d. (pozn. . 5), s. 7–62.
30
funkcí. Taková kritika p ebírá od autora sbírku nejen jako um lecký artefakt, ale p edevším jako prost edek pro výklad vlastního chápání sv ta, který jí pomáhá ur it hranice literárního pole. Zárove je pro básníka životn d ležitá, protože negativní recenze by mohla znamenat vylou ení z literárního života, což m že vést k autocenzu e, a tedy deformaci literárního díla ješt p ed jeho vydáním. Je to kritika pom rn stereotypní, strukturn podobná, variovaná podle emeslné a jazykové zdatnosti referujícího. P edevším na rovin lexikální se projevuje její intertextualita; p ibližn
polovinu každého textu tvo í citace z recenzované sbírky,
rozeznat lze také inspiraci Kozákovým projevem nebo lánky dalších kritik .
31
8. Poznámky k jazyku literární kritiky V úvodu jsme se zmínili o sémanticky emancipovaných slovech, v n kolika kapitolách jsme se pozastavili nad jazykem literární kritiky. Nyní bychom tyto poznatky rádi shrnuli; teoreticky vycházíme z Fideliových studií Lid, demokracie a socialismus (2002a) a Zrcadlo komunistické
i (2002b).
Komunistická
není to samé jako propaganda,44 je „jen“ jedním z jejích prost edk .
Jazyk používá jako nástroj moci, který neslouží k ší ení myšlenek, ale spíše se pokouší ochromit samu schopnost myslet, která na
i závisí. Literární kritika, která za normálních
okolností spíše napomáhá vytvá ení vlastního úsudku, se v totalitním mocenským prost edkem, který se snažil o výrazné usm
eskoslovensku stala
ování myšlení o poezii. Recenzenti
neargumentovali, své soudy dokládali citacemi z verš , a tak znemož ovali jakoukoli polemiku. Versologie a poetika byly zredukovány na pojem sémanticky emancipované metafory, 45 ímž byl de facto znemožn n rozbor básn . Dalším krokem ma ícím samostatné uvažování o poezii se stala nivelizace jednotlivých žánr ; jak jsme ukázali v p edchozích kapitolách, každá báse (milostná, p írodní, intimní) mohla být ozna ena jako politická. tená i nem li možnost volby: lyrika byla bu „abstraktní“
nebo
„konkrétní“.
Synonymním
„spiritualistická“, nebo „materiální“,
výrazem
pro
konkrétní,
pop ípad
materialistickou lyriku byl Blahynk v pojem pozemská poezie. Porozum t
ádu jazyka recenzí je pom rn
snadné. Víme, kdo je autorem
a vysilatelem textu, i o em se referuje, známe teoretické stati, o které se auto i lánk opírají. Komunistická
recenzemi konstruuje nejen vlastní obraz literatury, nýbrž i adresáta,
. ideálního tená e. B hem zkoumaných sedmi let dochází k posunu od 1. osoby plurálu 46 ke 2. osob singuláru, tedy od básní, které vyjad ují „naše“ pocity, k verš m, ke kterým se „budeš“ vracet.
lánky oslovující tená e 2. osobou singuláru p sobí intimn ji, zárove se
tím ale hierarchizuje vztah mezi kritikem a tená em.
44
„[…] propaganda je jedním, a možná nejd ležit jším nástrojem totalitarismu ve styku s netotalitním sv tem,
teror je naopak vlastní podstatou jeho vlády“ (Arendtová 1966/1996: 476); i v literární kritice se projevují jemné formy teroru p ipomínající spíše šikanu, tj. autorova denunciace, hanobení, jeho zaml ování (Procházka 1990: 5). Jedinec je na život ohrožen nep ímo, „ale specifi
jší než p ímé hrozby a zlo iny proti jednotlivc m je
v p ípad totalitní propagandy užívání nep ímé, zast ené manipulace nazna ováním hrozného úd lu všech, kdo nebudou dbát jeho u ení […]“ (Arendtová 1966/1996: 447). 45
K významu sémanticky emancipovaných
slov ze spole ensko-politické roviny jazyka (lid, stát, ob an,
demokracie, socialismus, strana) blíže Fidelius (1978/2002a: 15–100) a (1989/2002b: 163–198). 46
„Podobné vlastnické formulace jsou známy z etných stranických dokument “ (Brousek 1979/1999: 209).
32
Lexikum kritiky speciálních funkcí vytvá í uzav enou množinu, z níž recenzenti libovoln
erpají a využívají již vytvo ených sémantických et zc . Mnohdy tak narazíme na
zdánlivý paradox, který však v kontextu daného žánru dává smysl – op t se tak vracíme k sémantické emancipaci, nebo
„zdání paradoxnosti vzniká v tšinou z toho, že p i
interpretaci nebereme náležit v úvahu vysoký stupe sémantické emancipace charakteristické pro slovník oficiální propagandy, nebo že podv dom , ze setrva nosti spojujeme ur ité termíny s myšlenkovými obsahy, jež jsou oficiální propagand
naprosto cizí“ (Fidelius
1978/2002a: 90).47 – P ezna ování p vodního významu, množství automatism a postupné zacyklení jazyka povede k tomu, že
vznikne […] „nová
“, kde budou slova nedíln spjata s ur itými p edem vymezenými,
ísn kodifikovanými sémantickými obsahy, které bude možno už jen mechanicky spojovat do ur itých p edem naprogramovaných et zc a sestavovat z nich potom rozmanité figury i obrazce. […] Myšlení tím sice nebude principiáln znemožn no, bude se však, zbaveno možnosti vyjád ení a sd lení, dusit tak íkajíc ve vlastní š áv […]. Lidská mysl bude prakticky ochromena (Fidelius 1989/2002b: 183).
47
Zde nap íklad výrazy spjaté se sakrálním prost edním.
33
9. Normaliza ní kritika a normaliza ní lyrika ní v literatu e vícemén odpovídalo celospole enskému vývoji, podobné požadavky byly kladeny na spole nost i na literaturu; tzv. Pou ení z krizového vývoje popisovalo politické pom ry p edchozích let a definovalo základní programové úkoly spole nosti (konsolidace spole nosti, upevn ní socialismu, jeho norem a hodnot). Sjezdová zpráva, kterou p ednesl Jan Kozák,48 ideologicky vycházela z Pou ení z krizového vývoje, vymezila však spisovatel m konkrétn jší úkoly. „Podmínkou dalšího um leckého uplatn ní u inil Kozák ochotu ke konformit , k adaptaci na nové pom ry, ochotu uznat realitu nesvobody a fakt pod ízenosti všemocné funkcioná ské klice“ (Jungmann 1992: 4); vyjád eno dobovým lexikem – byl vznesen požadavek na srozumitelnost literatury a její aktivní roli ve spole nosti, tj. obranu socialismu. Zabýváme-li se podrobn ji literárn kritickými texty ze 70. let, všimneme si, že se Sjezdová zprávy stala také bohatým zdrojem slov a slovních spojení používaných v recenzích. Úkoly literární kritiky konkrétn vymezil Hájek (1971: 3, 4). Protože z literárního pole byli vylou eni auto i ozna ení za „pravi áky“, 49 resp. pravi ácké intelektuály, dostali se do pop edí lidé, kte í se pod ídili se politickým požadavk m na kulturu. P isp li tak k upevn ní
ernobílého vid ní sv ta (socialistická
vs. kapitalistická spole nost, p edsrpnová vs. posrpnová literatura), ve kterém „je možný jen j, není subjektivity ani prost edk subjektivnost umož ujících. Zde m že lov k vystupovat jen jako pouhý aktant“ (Vaší ek 1980/1996: 11). Takovým aktantem je jak tená , tak básník – ke všem jsme p istupovali jako k zobjektivizovaným, zpr
rovaným initel m, kte í mají
v zglajchšaltované50 spole nosti 70. let jasn vymezený prostor. Irelevantní tento p ístup nebyl ani v p ípad literárních kritik , kte í se pokoušeli uplatnit ve svých láncích požadavky vznesené autory výše uvedených statí. Poznamenána politikou je veškerá kultura a literatura 70. let, ale hlavní politický rozm r dodávají nov vznikající poezii až recenzenti. Pokud bychom cht li dopodrobna charakterizovat normaliza ní literární pole, museli bychom asi zpracovat daleko více text . Vzhledem k paralelám, které se projevují v požadavcích kladených na politiky, ob any, básníky a kritiky, se však domníváme, že se stejné tendence (generalizace, nivelizace, institucionalizace) projevují v celém literárním poli
48 49 50
Cit. d. (pozn. . 5), s. 7–62. Nap . in Hájek (1972a: 5). Expresivní výraz zglajchšaltovaný je zde na míst , nebo jak Kozák, tak Hájek tvrdí, že noviná i i spisovatelé
mají p sobit na masy a tvo it taková díla, která všeobecn srozumitelná; je to jeden z projev zna né nivelizace a generalizace v literárním poli.
34
a náš pohled na tehdejší literaturu tak sice možná není kompletní, ale jist není ani zásadn deformovaný.
35
Záv r Nehodláme na záv r vynášet zobec ující soudy o normaliza ní literatu e i kritice, chceme jen shrnout poznatky, k nimž jsme dosp li. Literární život byl v 70. letech deformován politickou mocí, jež ovliv ovala všechny leny literárního pole (recenzenty, redaktory a další nakladatelské pracovníky), a osobovala si tak právo ur ovat, kdo do n j pat í, ímž implicitn ovliv ovala také tená v vkus, protože rozhodovala, jaké knihy se k n mu dostanou. Podobn jako básníci n kdy psali literární kritiky, pracovali n kte í básníci i recenzenti v nakladatelství; leny edi ní rady ministerstva kultury byli na za átku 70. let nap íklad Miroslav Florian, Ond ej Rafaj i Ivan Skála. Tak jako nelze jasn
odlišit jednotlivé profesní skupiny, není možné striktn
odlišit ani
isp vatele jednotlivých periodik, protože v tšina z nich publikovala v ad
z nich.
Nezabývali jsme se proto vlastním stylem jednotlivých autor , ale jazykem konkrétních periodik. Recenze by navíc m ly promlouvat samy za sebe,51 nebo „ve své vlastí
i podává
komunistický režim zcela pravdivý obraz o své povaze“ (Fidelius 1997/2002c: 11). Na základ rozboru lánk z dobových periodik (a za použití jejich lexika) m žeme normaliza ní lyriku vymezit jako konkrétní politickou poezii životního kladu a nazemvzetí, tzn. poezii popisnou, jednozna nou, neobracející se k Bohu, optimisticky lad nou a vždy nabízející východisko. Zdá se, že jde o básn
pom rn
monotematické. Mezi témata
normaliza ní lyriky pat í hlavn p íroda, rodina, domov, každodenní život, láska, smrt a as. Recenzenti se nezdráhají ozna ovat takovou lyriku jako politickou, angažovanou, protože „angažovanost je p edevším zaujetím pro hodnoty života“ (B lí ek 1973: 75). Není to však politická poezie ve stylu 50. let, explicitní politická témata se objevují jen p íležitostn (výro í V SR, 1. máj); politický znamená v 70. letech spíše neprovokující, jednovýznamový, nep ekra ující ur ené hranice – ty jsou však zna
amorfní a prom nlivé, nebo nejsou
vymezeny žádným zákonem, ale jen výroky len literárního prostoru. Závaznost takových výrok se pak odvíjí od pozice, kterou mluv í v literárním poli zaujímá. Normaliza ní básník má podle kritik ztvár ovat prom ny doby a pomáhat budovat socialistickou spole nost – vid no tímto prizmatem je tedy opravdu každá báse politická. Zárove je zd raz ováno, že básník nemá ve spole nosti výsadní pozici a že za n j nemluví jen jeho dílo, ale jeho život v bec.
asto je proto do recenzí básnických sbírek zahrnuto
pojednání o autorov ob anském život . 51
Srovnej: „Vybíral jsem podle zásady ,padni komu padni‘, tedy bez jakýchkoli ohled na jednotlivé autory,
nebo východiskem a vodítkem mi byly jen a jen ponasbírané literární texty – jejich poutavost a výmluvnost, markantnost a typologická charakteri nost“ (Brousek 1987: 5).
36
Zatímco v letech 1970 a 1971 byla zrecenzována asi tvrtina vydaných titul , v letech 1972–1975 práv
tvrtina sbírek reflektována nebyla. Sbírkami vydanými v následujících
dvou letech se literární kritika také zaobírala, ale v tšinou až po roce 1977 – z hlediska naší práce se taková díla jeví jako nereflektovaná, protože lánky vydanými po roce 1977 jsme se již nezabývali. Takové zpožd ní není pro literární kritiku neobvyklé, a že k n mu docházelo práv okolo roku 1977, se dá vysv tlit i tehdejšími politickými událostmi. Na za átku 70. let, kdy byl nedostatek publika ních možností, (prov ených) recenzent i básník , o konkrétních sbírkách se psalo jen v Rudém právu, Tvorba se v novala p edevším „teoretickému vymezování“ hranic kulturního pole a místa literatury v n m. Roku 1972 za al vycházet Literární m sí ník a postupn se stal podstatnou platformou pro reflexi soudobé poezie, v Rudém právu se pak lánky o poezii objevovaly jen n kolikrát do roka. Pro p ehlednost uvádíme v p íloze seznam všech 99 sbírek, 52 které byly mezi lety 1970–1977 recipovány v n kterém z analyzovaných periodik. Navíc jsme p idali ješt sbírky, jež byly recenzovány až po roce 1977 (ozna eno hv zdi kou), které by se jinak vzhledem k limit m naší práce jevily jako kritikou opomíjené. Takový soupis p irozen není žádnou ernou listinou a nemá sloužit k diskreditaci jednotlivých básník , ale chce být pom ckou nap íklad pro možnou monografii o tzv. první vln
normaliza ní lyriky, nebo alespo
ehledným vý tem sbírek, které v 70. letech rezonovaly v literárním poli. V rni metod
ady
zahrnujeme do vý tu i Kabeš v Odklad krajiny a Wernischovy Loutky – sbírky, které však nelze ozna it za normaliza ní, režimu poplatné a kladn zhodnocené.
52
Tém
polovina sbírek vyšla v
eskoslovenském spisovateli, zhruba tvrtina jich byla vydána v n kterém
mimopražském nakladatelství.
37
Seznam použité literatury Prameny
ADAM, Jan 1972 Knížky mladých básník , in Literární m sí ník 1, . 1 ( íjen), s. 90–91; podepsáno -a-. 1977 Co z t ch pecek vyroste, in Literární m sí ník 6, . 1 (leden), s. 157–158.
LÍ EK, Pavel 1973 Perspektivy mladé literatury, in Literární m sí ník 2, . 6 ( erven), s. 72–75. 1974 Sen života, in Literární m sí ník 3, . 7 (zá í), s. 107–108. 1976 Rovnováha básnického obrazu, in Literární m sí ník 5, . 2 (únor), s. 109–110.
BLAHYNKA, Milan 1971a Básník z erné oh ové zem , in Rudé právo 51, . 49, 27. 2., s. 4. 1971b Znám onu ruku, in Rudé právo 52, . 2336, 5. 10., s. 5. 1971c Odklad poezie, in Tvorba [3], . 31. 4. 8., s. 12. 1971d Do t etice všeho dobrého, in Tvorba [3], . 43, 27. 10., s. 15. 1971e Jak se vypaluje tma, in Rudé právo 52, . 271, 16. 11., s. 5. 1972a Pod stromem života, in Tvorba [4], . 21, 24. 5., s. 15. 1972b Florianovy Iniciály, in Rudé právo 52, . 125, 30. 5., s. 5. 1972c Básník otev ený sv tu, in Tvorba [4], . 32, 9. 8., s. 8. 1972d D
ra v poezii, in Tvorba [4], . 32, 9. 8., s. 15; podepsáno MB.
1972e Nové básnické pokolení, in Rudé právo 53, . 273, 18. 11., s. 4. 1972f Skarlantova milostná, in Rudé právo 53, . 284, 1. 12., s. 5; podepsáno MB. 1973a Druhá vlna v Honsov poezii, in Tvorba [5], . 17, 25. 4., s. 15. 1973b Básník Iniciál, in Tvorba [5], . 19, 19. 5., s. 5. 1973c Stehlík v Vrate ín, in Tvorba [5], . 43, 24. 10., s. 15. 1974a Bilance a návraty, in Tvorba [6], . 29, 17. 7., s. 13. 1974b Alarmující lyrik, in Tvorba [6], . 36, 4. 9., s. 10. 1974c Te a tady, in Tvorba [6], . 43, 23. 10., s. 13. 1974d T žká n ha, in Tvorba [6], . 44, 30. 10., s. 13. 1975a K ídlení myšlenek, in Tvorba [5], . 4, 24. 1., s. 19; podepsáno M. B. 1975b Jazykem v tru, in Tvorba [7], . 21, 21. 5., s. 13. 1975c Mo ení slov, in Tvorba [7], . 44, 29. 10., s. 13. 38
1976c V zápase o vlastní hlas, in Tvorba [8], . 2, 7. 1., s. 10; podepsáno M. B. 1976b Básnická událost roku, in Tvorba [8], . 2, 7. 1., p íloha Literatura – Um ní – Kultura, . 1., s. 7. 1976a Zisky i problémy, in Literární m sí ník 5, . 2 (únor), s. 108–109. 1976d Dv poémy o Ostrav , in Tvorba [8], . 12, 17. 3., s. 15. 1977a Zralý debut, in Literární m sí ník 6, . 1 (leden), s. 111–112. 1977b Plást poezie, in Literární m sí ník 6, . 2 (únor), s. 106. 1977c Florianovy otev ené hv zdokupy, in Tvorba [9], . 8, 23. 2., s. 15. 1977d Bartova poslední, in Tvorba [9], . 8, 23. 2., s. 18. 1977e V sev ení, in Literární m sí ník 6, . 5 (kv ten), s. 118. 1977f Honsova t etí, in Rudé právo 52, . 128, 2. 6., s. 5.
BLAJER, Zden k 1976 Ohlédnutí. Nad poezií lo ského roku, in Rudé právo 56, . 175, 24. 7., s. 5.
BRETT, Vladimír 1973a Dlouho zrající plody, in Rudé právo 53, . 73, 27. 3., s. 5. 1973b Chléb poezie, in Rudé právo 53, . 198, 21. 8., s. 5. 1975 Karel Boušek – básník domova, in Rudé právo 56, . 254, 28. 10., s. 5.
DOSTÁL, Vladimír 1971 „…hore ka duše zanícené zdravím…“, in Tvorba [3], . 20, 19. 5., s. 11.
FLORIAN, Miroslav 1972 Ješt na okraj Rybákových Dlouhých nocí, in Literární m sí ník 1, . 2 (listopad), s. 90–91; podepsáno -mf-.
HÁJEK, Ji í 1972a P edpoklady další cesty, in Tvorba [4], . 3, 19. 1., s. 5. 1972b Uprost ed cesty. Nad poezií Ivana Skály, in Tvorba [4], . 40, 4. 10., p íloha Literatura – um ní – kritika, . 10, s. 6.
HAVELKA, Ji í 1973 Krajina, „jejíž jméno mohlo být láska“, in Tvorba [5], . 21, 23. 5., s. 15. 39
HRABÁK, Josef 1973 Verše hanlivé i humorné, in Tvorba [5], . 30, 25. 7., s. 15.
JANKO, Jan 1970 Kolovrátká Kašpar, in Tvorba [2], . 39, 30. 9., s. 14.
JELÍNEK, Václav 1977 „P edehra“ k analýze?, in Tvorba [9], . 31, 3. 8., s. 18; podepsáno -nek-.
JELÍNKOVÁ, Olga 1975 Kruh života, in Tvorba [7], . 15, 9. 4., s. 8; podepsáno oj.
-jk1976 Básníkova nová kvalita, in Tvorba [8], . 44, 27. 10., s. 8.
KOPIC, Bo ivoj 1970 Velká a dramatická poezie, in Rudé právo 50, . 192, 14. 8., s. 5. 1971 Dv sbírky nové edice Klín, in Rudé právo 52, . 283, 30. 11., s. 5; podepsáno B. K. 1973 Nekompromisní stranické krédo, in Rudé právo 53, . 126, 29. 5., s. 5. 1974 Nedokon eno, in Literární m sí ník 3, . 2 (únor), s. 108–109. 1976 Problémy verše, in Literární m sí ník 5, . 9 (listopad), s. 110–111. 1977 Básník zjit eného lidství, in Literární m sí ník 6, . 3 (b ezen),s. 108–109.
KRAUS, Arno 1974 Jednou provždy, in Rudé právo 55, . 232, 1. 10., s. 5.
KUFNEROVÁ, Zlata 1973 Laureát Miroslav Florian, in Rudé právo 53, . 108, 8. 5., s. 5; podepsáno (kf).
MACURA, Vladimír 1973 Tvo ení domova, in Tvorba [5], . 44, 31. 10., s. 15. 1974 Leningrad v r žovém, in Tvorba [6], . 18, 1. 5., s. 10; podepsáno -ra-.
40
MOTL, Stanislav 1974 Strom z ráje. Nová sbírka Evy Bernardinové, in Rudé právo 54, . 220, 17. 9., s. 5.
NEJEDLÁ, Jaromíra 1975a Básnická forte a pianissima, in Literární m sí ník 4, . 2 (únor), s. 112. 1975b Poezie, jež má svou váhu a barvu. Nad sbírkou Jana Pila Kruhy na vod , in Rudé právo 56, . 275, 21. 11., s. 5. 1976 Zrození básní ky, in Rudé právo 56, . 127, 29. 5., s. 5. 1977 Prostor i as pro poezii, in Rudé právo 58, . 303, 23. 12., s. 5.
PÁVEK, Milan 1977 And l žalu pon kud z módy vyšlý, in Literární m sí ník 6, . 2 (únor), s. 158.
PAVELKA, Ji í 1974 P icházíš, podzime, in Tvorba [6], . 46, 13. 11., s. 13. 1975a
erníkova sklize , in Literární m sí ník 4, . 4 (duben), s. 107–108.
1975b Knihy neklidu, in Literární m sí ník 4, . 4 (duben), s. 105–106. 1975c Jeden z ady, in Literární m sí ník 4, . 8 ( íjen), s. 110–111. 1975d Model sv ta v poezii, in Literární m sí ník 4, . 10 (prosinec), s. 110–111. 1975e Souboje Václava Honse, in Literární m sí ník 4, . 10 (prosinec), s. 113–114. 1976a Kruhy opsané životem lov ka, in Literární m sí ník 5, . 3 (b ezen), s. 107–108. 1976b Poezie vyvzdorovaná asu, in Tvorba [8], . 10, 3. 3., s. 11. 1976c Živote, tob zpívám, in Literární m sí ník 5, . 10 (prosinec), s. 110–111. 1977a Poezie o tíze kamene, in Tvorba [9], . 2., 12. 1., s. 18. 1977b Kdo našel chvíli zastavit se, in Literární m sí ník 6, . 3 (b ezen), s. 105–106.
PEKÁREK, Václav 1973 Zelené sv tlušky, in Literární m sí ník 2, . 2 (únor), s. 86; podepsáno (-pk-).
PELC, Jaromír 1973a Opravdu „nová vlna“ mladé poezie?, in Tvorba [5], . 21, 23. 5., s. 8. 1973b Souvislosti básnické výpov di, in Tvorba [5], . 40, 3. 10., p íloha Literatura – Um ní – Kultura, . 10, s. 13. 1974a Básnický esej na téma as, in Tvorba [6], . 4., 23. 1., s. 9. 41
1974b Živá 1975
, in Tvorba [6], . 14, 3. 4., p íloha Literatura – Um ní – Kritika, . 4, s. 14.
T i stupn k domovu, in Tvorba [7], . 6, 5. 2., p íloha Literatura – Um ní – Kritika,
s. 14. 1976 Báse jako „plocha mnohost nu“, in Tvorba [8], . 32, 4. 8., p íloha Literatura – Um ní – Kritika, . 8, s. 15. 1977 Oby ejná zpov
, in Literární m sí ník 6, . 6 ( erven), s. 157.
PETERKA, Josef 1974a Ob anská symfonie, in Tvorba [6], . 8, 20. 2., s. 13. 1974b Nedotažená Napjatá struna, in Tvorba [6], . 9, s. 27. 2., s. 13. 1974c Dvojí poetika srdce, in Tvorba [6], . 43, 23. 10., s. 12. 1975 Prostor d stojný básníka, in Tvorba [7], . 1, 1. 1., s. 13. 1976a Plebejské ešství, in Literární m sí ník 5, . 3 (b ezen), s. 108–109. 1976b Sv t ješt mokrý, in Literární m sí ník 5, . 10 (prosinec), s. 107–108. 1977 Domov archaizovaný?, in Literární m sí ník 6, . 1 (leden), s. 158–159.
PR ŠEK, František 1976 Napln ný p íslib, in Tvorba [8], . 26, 23. 6., s. 15.; podepsáno -ek-.
RAFAJ, Old ich 1972 Krajina hledání, in Literární m sí ník 1, . 2 (listopad), s. 93–94. 1974a Až za ne pršet hv zdami, in Literární m sí ník 3, . 7 (zá í), s. 106–107. 1974b Básník ve ejného srdce, in Literární m sí ník 3, . 9 (listopad), s. 71–72. 1975a P icházíš, in Literární m sí ník 4, . 2 (únor), s. 107. 1975b Básn ní aneb co íci t eba, in Literární m sí ník 4, . 8 ( íjen), s. 60–62. 1976a Poezie inorodého dne, in Literární m sí ník 5, . 5 (kv ten), s. 104–105. 1976b Jít naproti životu a básni, in Literární m sí ník 5, . 6 ( erven), s. 104–106. 1977
as básníka a zp vu, in Literární m sí ník 6, . 8 ( íjen) s. 29–31.
RZOUNEK, Vít zslav 1975 Ne nad ji, jistotu máme. Na okraj nové sbírky básní Ivana Skály, in Rudé právo 56, . 282, 29. 11., s. 5. 1976 Bez konce rudá píse života, in Rudé právo 56, . 72, 25. 3., s. 5.
42
1977 Sv t lásky a života. Nad novou knihou verš Viléma Závady, in Rudé právo 58, . 309, 31. 12. – 1. 1., s. 5.
SLUPECKÁ, Marie 1974 Listy matce, in Rudé právo 54, . 73, 27. 3., s. 5.
(SM) 1976 Básnické sv ty dálek, in Rudé právo 56, . 63, 15. 3., s. 5.
STEJSKAL, Václav 1973 Bouškova pátá kniha verš , in Literární m sí ník 2, . 7 (zá í), s. 82; podepsáno -vs-.
SUCHÝ, Václav 1977 Ješt o t ech nových jménech, in Literární m sí ník 6, . 5 (kv ten), s. 158.
SVOZIL, Bohumil 1972 Miroslav Florian a jeho Iniciály, in Literární m sí ník 1, . 3 (prosinec), s. 68–70. 1974 Dosah metafory, in Literární m sí ník 3, . 5 (kv ten), s. 68–69. 1975 Poezie starých ctností, in Literární m sí ník 4, . 1 (leden), s. 108–109.
SÝS, Karel 1975a No ní souboje aneb O básnickém sv domí, in Tvorba [7], . 31, 30. 7., s. 8. 1975b Nejmladší z rodu Faust , in Tvorba [7], . 36, 3. 9., s. 10. 1976 Rosný bod poezie, in Tvorba [8], . 31. 28. 7., s. 15. 1977a T i nová jména, in Literární m sí ník 6, . 1 (leden), s. 157. 1977b
istý úžas, in Tvorba [9], . 38, 21. 9., s. 18; podepsáno -ks-.
ŠIMON, Josef 1975 Napjatá struna a její rezonance, in Literární m sí ník 4, . 5 (kv ten), s. 110. TAUFER, Ji í 1972 Na cestu. Situace, perspektivy, zám ry, in Literární m sí ník 1, . 1 ( íjen), s. 1–10.
43
VALOUCH, František 1977a Vyzrálá prvotina, in Tvorba [9], . 18, 4. 5., s. 18. 1977b Poezie lidského smyslu, in Tvorba [9], . 42, 19. 10., s. 18.
VLAŠÍN, Št pán 1973 Dv sbírky zralé poezie, in Tvorba [5], . 47, 21. 11., s. 15. 1974a Lyrika zralá i zrající, in Tvorba [6], . 11, 13. 3., s. 13. 1974b Pozdní debut, in Tvorba [6], . 39, 25. 9., s. 13. 1975 Citový dialog, in Tvorba [7], . 9, 26. 2., s. 13.
ZAHRÁDKA, Miroslav 1975 Rušte mi mé kruhy, in Rudé právo 55, . 79, 4. 4., s. 5; podepsáno (ZM).
ŽÁ EK, Ji í 1977 Dva básnické debuty ze severních ech, in Literární m sí ník 6, . 4 (duben), s. 158–159.
ŽVÁ EK, Dušan 1975 Cesta z bludných kruh , in Literární m sí ník 4, . 10 (prosinec), s. 106–107.
Sekundární literatura
ARENDTOVÁ, Hannah 1996 Totalitarismus, in H. A.:
vod totalitarismu, p el. J. Fra ková, H. Vebrová, J. Rybka,
Zdenka a Mario Stretti [1966] (Praha: Oikúmené), s. 427–645.
BOURDIEU, Pierre 2010 Pravidla um ní. Geneze a struktura literárního pole, p el. P. Dyrt a P. Kyloušek (Brno: Host), 496 stran.
BRABEC, Ji í 1990 Svoboda díla z nesvobodných as , Nové knihy [30], . 1/2 (11. 1.), s. 1, 8.
BROUSEK, Antonín 44
1987 Podivuhodní kouzelníci.
ítanka eského stalinismu v
i vázané z let 1945–1955
(Purley: Rozmluvy), 269 stran. 1999 Botanizování na h bitov [1979], in A. B., Pod ezávání v tve, ed. M. Špirit (Praha: Torst), s. 207–247. 2006 V ci, které se nedají ošvindlovat, in Tvar 17, . 1, 12. 1., s. 1 a 4–5; p ipravili M. Jareš a L. Kasal.
ERNÍK, Michal 2008 Nesmi itelnosti zahojí až smrt, in Tvar 19, . 18, 30. 10., s. 1 a 4–5; p ipravili M. Jareš a L. Kasal. 2009 Svaz eských spisovatel z odstupu dvaceti let. Autorozhovor, in Tvar 20, . 20, 26. 11., s. 8–9.
FIDELIUS, Petr 2002a Lid, demokracie, socialismus [rkp. 1978], in P. F.:
komunistické moci (Praha:
Triáda), s. 15–100. 2002b Zrcadlo komunistické
i [rkp. 1989], in P. F.:
komunistické moci (Praha:
Triáda), s. 163–198. 2002c P edmluva, in P. F.:
komunistické moci [1997] (Praha: Triáda), 7–14.
GREBENÍ KOVÁ, R žena 1993 Doslov [smz. 1984], in Jan Lopatka: Radiojournal v ko(s)mickém v ku (Praha: Inverze), s. 151–164.
HÁJEK, Ji í 1971 Cesta z krize kritérií, in Tvorba [3], . 25, 23. 6., s. 3 a 4.
JUNGMANN, Milan 1992 Obnovení po ádku v eské literatu e, in Literární noviny 3, . 40, 8. – 14. 10., s. 4.
LOPATKA, Jan 1993 Radiojournal v ko(s)mickém v ku [smz. 1984] (Praha: Inverze), 168 stran. 2010 Literatura speciálních funkcí [1968], in J. L.:
edpoklady tvorby, ed. M. Špirit (Praha:
Triáda, Plus), s. 53–63. 45
MACURA, Vladimír 1995 Poezie mimo, in Tvar 6, . 14, 7. 9., s. 11–12.
MATHAUSER, Zden k 1992 „Sekundární literatura“ i „paralelní kontemplace“?, in eská literatura 40, 1992, . 5, s. 483–490.
1971 Pou ení z krizového vývoje ve stran a spole nosti po XIII. sjezdu KS . Rezoluce o aktuálních otázkách jednoty strany schválená na plenárním zasedání ÚV KS v prosinci 1970 (Praha: Odd lení propagandy a agitace ÚV KS ), 48 stran.
1971 Programové prohlášení Svazu eských spisovatel p ijaté na zasedání 18. 11. 1971 na Dob íši, in Tvorba [3], . 47, 29. 11., s. 4.
PROCHÁZKA, Miroslav 1990 Udání jako literární žánr, in Literární noviny 1, . 17, 26. 7., s. 5.
RENNER, Hans – SAMSON, Ivo 1993 D jiny eskoslovenska po roku 1945 (Bratislava: Slovac academic Press), 207 stran.
1972 Sjezdová zpráva p edsednictva p ípravného výboru Svazu eských spisovatel , in Ustavující sjezd Svazu eských spisovatel ve dnech 31. 5. – 1. 6. 1972 (Praha: Svoboda), s. 7–62.
ŠPIRIT, Michael 1997 Slune né dílo, in Revolver revue 13, . 33, s. 106–130.
VANÍ EK, Jakub 2008 Blíží se p lnoc a normalizace, in Tvar 19, . 11, 29. 5., s. 6–7.
VAŠÍ EK, Zden k 1996
Diagnóza neosobnosti [1980], in Z. V.:
ijetí podmínek. Vybrané stat z let 1982–
1996 (Praha: Torst), s. 10–23. 46
íloha azeno abecedn podle jména autora a roku vydání)
Albrechtová, B.: Pukání pecek, Hradec Králové, Kruh 1976 Bart, I.: Kde, Praha, s. spisovatel 1972 Bart, I.: Zrcadlení, Praha, Práce 1973 Bart, I.: Já jsem ten šachový král, Praha, s. spisovatel 1976 Bernardinová, E.: Strom z ráje, Praha, s. spisovatel 1974 Bieblová, M.: Pianissimo, Praha, s. spisovatel 1974 Bocho ák, K.: Proud ní, Praha, Práce 1971 Boušek, K.: Ploty, Praha, Práce 1971 Boušek, K.: Ptáci, Praha, Melantrich 1972 Boušek, K.: Lámání chleba, Praha, s. spisovatel 1973 Boušek, K.: St l plný sv tla, Praha, s. spisovatel 1975 Boušek, K.: Krajina s m sícem, Hradec Králové, Kruh 1976 Boušek, K.: Modrá hodina, Praha, Melantrich 1976 Bradá , K.: Nenadávej na zrcadlo, Praha, s. spisovatel 1973 Brandejs, V.: Krajiny vlídnosti, Praha, s. spisovatel 1974 Cincibuch, P.:
ísahám. Panychida za E. M. Remarqua, Praha, Mladá fronta 1974
Cincibuch, P.: Veteran rallye, Praha, s. spisovatel 1976 erník, M.: Náhradní krajina, Brno, Blok 1971 erník, M.: Sklize srdce, Praha, s. spisovatel 1974 erník, M.: Kdybychom nechodili po cestách, Praha, s. spisovatel 1976 erník, M.: Milostná listování, Praha, Melantrich 1977 Florian, M.: Iniciály, Praha, s. spisovatel 1972 Florian, M.: Jízda na lu ní kobylce, Praha, s. spisovatel 1974 Florian, M.: Modré z nebe, Praha, s. spisovatel 1976 Florian, M.: Je abiny, Praha, s. spisovatel 1977 Hanzlík, J.: Krajina Eufórie, Praha, s. spisovatel 1972 Hil r, J.: Polní pláš , Praha, Melantrich 1973 Holoubek, J.: Úžas, Praha, Mladá fronta 1977 Hons, V.: erné milosti, Praha, s. spisovatel 1972 Hons, V.: Únor, Praha, Mladá fronta 1973 Hons, V.:
ha na klí ek, Praha, Mladá fronta 1974
Hons, V.: Eva, Ostrava, Profil 1975 47
Hons, V.: No ní souboje, Praha, Melantrich 1975 Hons, V.: Zape et ná holubice, Praha, s. spisovatel 1975 Hons, V.: Krajina pro tebe, Praha, Práce 1977 Hons, V.: Lenin, Praha, Mladá fronta 1977 Horanský, M.: Amenkámen, Praha, Melantrich 1976 Janas, Z.: Mo ení d eva, Praha, Mladá fronta 1975 Janovic, V.: Plást hlíny, Praha, s. spisovatel 1975 Je ný, V.: Pokušení, Ústní n. L., Severo eské nakladatelství 1976 Jelen, J.: Znám onu ruku, Praha, Práce 1971 Jelen, J.:
sto a eka, Praha, Práce 1973
Jelen, J.: Pozdravení zemi, Praha, Práce, 1973 Kainar, J.: Rozhlásky, Praha, s. spisovatel 1971 Kabeš, P.: Odklad krajiny, Praha, Mladá fronta, 1970 Karen, J.: Vte iny zrání, Praha, Práce 1972 Karen, J.: Ok ídlený kámen, Brno, Blok 1973 Karen, J.: Den laskavý na slova, Praha, Melantrich 1976 Kebza, J.: A co by ekla Kendedés, Praha, s. spisovatel 1975 Kopic, B.:
icházíš, Brno, Blok 1974
Kraus, A.: Vlaštov ím k ídlem, Praha, Práce 1973 ivák, V.: Posezení u d ev ného stolu, Ostrava, Profil 1976 Martin, E.:
j Faust, Praha, Mladá fronta 1975
Mazá , J.: Setkání k ídel, Ostrava, Profil 1974 Moravcová, J.: Sn hokruh, [Ústí n. L.], Severo eské nakladatelství 1974 Moravcová, J.: Zrození, Praha, s. spisovatel 1976 Moravcová, J.: Od mo e p icházím, Praha, s. spisovatel 1977 Odehnal, I.: Kvetoucí ohe , Praha, Mladá fronta 1975 Odehnal, I.: Tiché bubnování, Brno, Blok 1977* Otradovicová, J.: Listy matce, Praha, Supraphon 1974 Peterka, J.: Místo u ohn , Praha, s. spisovatel 1973 Pila , J.: Kruhy na vod , Praha, s. spisovatel 1975 Rathouská, J.: Spodní tón, [Ústní n. L.], Severo eské nakladatelství 1975 Romanská, L.: Poéma Ostrava, Ostrava, Profil 1975 Rosný bod. Almanach mladých básník ´76 (kol.), Praha, s. spisovatel 1976 Rumler, J.: Vynášení houslí, Praha, s. spisovatel 1970 48
Rumler, J.: Hrnek ranního mléka, Praha, s. spisovatel 1973 Rybák, J.: Dlouhé noce, Praha, s. spisovatel 1971 Rybák, J.: Chození na ervenou, Praha, s. spisovatel 1975 Skála, I.: Co si beru na cestu, Praha, s. spisovatel 1975 Skála, I.: Žíze , Praha, s. spisovatel 1975 Skarlant, P.: Hebká k že, Praha, s. spisovatel 1972 Skarlant, Petr: Kdo jde po dn budoucího jezera. Básn ze svatební cesty, Praha, Melantrich 1973 Skarlant, P.: Pa íž, Pa íž!, Praha, s. spisovatel 1973 Stehlík, L.: Vrate ín, Praha, s. spisovatel 1973 Svozilová-Johnová, H.: Ná rtník, Praha, s. spisovatel 1974 Sýs, K.: Pootev ený and l, Praha, s. spisovatel 1972 Sýs, K.: Nadechni se a le , Praha, Práce 1977* Šajner, D.: Já jenom o tob , Praha, s. spisovatel 1977 Še ík, Z.: Rovnováha k ídel, Praha, s. spisovatel 1974 Še ík, Z.: Tiché alarmy, Praha, Mladá fronta 1974 Školaudy, V.: Zazvo u mých dve í, Praha, eskoslovenský spisovatel, 1977* Šplíchal, J.: Šílený motýl, [Ústí n. L.], Severo eské nakladatelství 1977* Št pán, L.: Klepání na lásku, Brno, Blok 1973 oví ek, V.: Setba, [Ústí n. L.], Severo eské nakladatelství 1976 Švábová, B.: V každém jedna slune nice, Praha, s. spisovatel 1975 Truhlá , J.: Domovina, Praha, Práce 1975 ma, M.: Zavolal mne život, eské Bud jovice, R že 1973 Tylová, V.: Nenávraty, Brno, Blok 1976 Vrbová, A.: Blýskání na asy, Praha, s. spisovatel 1974 Vyhlídal, O.: Svatá rodina, Praha, s. spisovatel 1972 Vyhlídal, O.: Plá ky, Praha, s. spisovatel 1977 Wernisch, I.: Loutky, Praha, s. spisovatel 1970 Zábranská, Z.: Kytice z ješt rek, Brno, Blok 1974 Závada, V.: Na prahu, Praha, s. spisovatel 1970 Závada, V.: Živote, díky, Praha, s. spisovatel 1977 Zední ek, S.:
trná zátiší, Praha, Melantrich 1974
Zelený, L. (naps. et. al.): Zelené sv tlušky, Praha, Mladá fronta 1972 Žá ek, J.: Napjatá struna, Praha, s. spisovatel 1973 49
Žvá ek, D.: Propoušt ní z léta, Ostrava, Profil 1976
50
