Normalizace dětskýma očima
ZŠ Mistra Choceňského 9. A
Tato publikace vznikla v rámci projektu Ústavu pro studium totalitních režimů Dějepis v 21. století: multimediální aplikace pro dějepisnou výuku a byla finančně podpořena z prostředků operačního programu Evropské unie Vzdělávání pro konkurenceschopnost.
1.
Normalizace dětskýma očima
Úvod Všechno to začalo tím, že jsme si měli za úkol přinést nějakou zajímavou fotku jednoho ze svých rodičů. Přesněji z jejich dětství. Pak jsme dostali několik otázek a měli jsme na ně podle fotky odpovědět. Kdo je na té fotce? Čím je zajímavá? Začali jsme pátrat více po detailech a ptát se rodičů nejen na ten dotyčný obrázek, ale i na jejich jiné zážitky z dětských let. Témat bylo hodně. Od školy, přes koníčky a tábory, až po oblíbené doplňky nebo věci, co sbírali. Každý svoje rozhovory poté přepsal, odevzdal a naše třída se rozdělila na skupinky a ty začaly tvořit jednotlivá témata. Když se potom objevil nápad nastrkat to všechno do jedné knihy, byli všichni nadšeni a pustili se s vervou do práce. No, a výsledek můžete vidět na dalších stránkách. Přes všechny boje s časem a jiné starosti se nám to nakonec povedlo, a proto doufáme, že se Vám naše kniha bude líbit, a zjistíte, stejně jako my, že doba Husákových dětí nebyla úplně nejjednodušší a nejlehčí… za 9. A Michaela Matoušková
2.
Obsah 1. Normalizace 2. Dovolená, prázdniny a tábory 3. Politická událost 4. Škola 5. Koníčky a Sbírky 6. Vojna 7. Oblíbený módní doplněk 8. Volný čas 9. Fotografie z Chocně
3.
1. Kapitola - Normalizace Co je to normalizace? Definice: Normalizace je pojmenování pro represivní opatření
po
násilném
potlačení Pražského
jara v
roce 1968 armádami Varšavské smlouvy, jako byly čistky v komunistické
straně,
propouštění
ze
zaměstnání,
obnovení cenzury, zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací a další.
Odpovědi našich žáků: „Doba, kdy byla daná pravidla, která se nesměla porušovat, a všichni se měli chovat slušně a nikdo neměl být něčím odlišný.“ S. J. „Období za doby komunismu.“ H. K.
„Normalizace je vynucování komunistického režimu a nadvlády Sovětského svazu po srpnu 1968, když sem vtrhla sovětská vojska. Toto období trvalo do roku 1989.“ N. Š.
4. „Období po Pražském jaru v roce 1968. (Vojska Varšavské smlouvy na našem území)“ M. J. „Období za komunismu, propuštění ze zaměstnání, obnova cenzury, zrušení zájmových sdružení a organizací.“ M. S.
„1968, autoritativní státní moc, změny v komunistické straně.“ M. M.
„Po Pražském jaru (vojáci Varšavské smlouvy u nás) snaha dosáhnout normalizace v ČSR (politika, kultura).“ L. D.
„Normalizace byla po roce 1968. Byl to návrat do doby před Pražským jarem.“ M. P.
„Oficiální pojmenování pro čistky v komunistické straně, po roce 1968.“ L. R.
5.
2. Kapitola - Dovolená, tábory a prázdniny Pár slov úvodem… Dneska si téměř každý může dovolit dovolenou prakticky kdekoliv - v zahraničí, nebo jen tak po Česku. Ovšem za doby normalizace to nebylo tak jednoduché. Lidé si dovolenou nemohli dovolit z finančních i politických důvodů, neměli ani tak širokou nabídku zájezdů jako my - mohli jet na různé pobyty v horách, k moři mohli jen do Jugoslávie či NDR. Jak dovolené prožívali naši rodiče či prarodiče za doby normalizace, se dozvíte v následujících rozhovorech připravenými našimi žáky:
1. Byl jsi někdy na dovolené? Noo, já nevím, na žádnou si nevzpomínám. Jako určitě jsme byli, ale fakt nevím, nebylo to ale, jako máte teď. 2. A co tábory, byl jsi na nějakém? Ano, ve Zdobnici nad Orlicí, na to si vzpomínám. 3. A koupil sis tam nějaký suvenýr? Ano, obchodovali jsme s Polákama, koupil jsem si brýle „zrcadlovky“.
6. 4. A co jste dělali na tom táboře? Noo, v podstatě to, co teď skauti (opíkali buřty, hráli na kytaru). Spali jsme ve stanech. A taky se hrála šipkovaná. 5. A to jste nebyli nikdy třeba u moře nebo tak? K moři se moc nejezdilo, moc se nemohlo. Jako pro nás byla dovolená i to, že jsme jezdili třeba jen do zoo nebo tak, a navíc, když jsem byl na táboře jeden měsíc, další už to nešlo, to jsem pracoval (ofoukával seno, kopal řepu). 6. A co třeba nějakej výlet? Výlet do Bratislavy - na to si vzpomínám, byli jsme na lodi, dostal jsem žvýkačky značky DONALD, to pro mě bylo něco jako suvenýr, taky jsem zbožňoval, když mi rodiče koupili KINDERčokoládu. D. D. 1. Kam jste jezdili na dovolenou? Neexistovalo, abychom někam nejeli, vždycky jsme někam vyrazili, jako rodina, ale bylo to skoro vždycky do ČR nebo na Slovensko, někdy do Maďarska, ale to úplně výjimečně. 2. Na jaká místa jste jezdili? Tak v létě jsme většinou jezdili na Slovensko na Slnečná jezera, do termálek, nebo třeba někde k rybníku, nebo do kempu, protože jsme měli přívěs za auto. 3. A když ses vrátila z dovolené, co jsi dělala během prázdnin? Každý rok jsem jezdila na tábor, vždy na 14 dní, a hrozně jsem to měla ráda.
D. Ž.
7. 1. Na jaký tábory jsi jezdívala jako dítě? No já jsem jezdívala na pionýrský tábory pod stan, tam jsem vždycky jezdilá… na 14 dní. A bylo to tam príma. Spali jsme pod stanama, lezli nám do stanů mravenci, pršelo nám tam, ale vždycky se nám tam děsně líbilo… V noci jsme drželi služby a hlídali tábor. Vždycky hodinu, pak jsme chodili loupat brambory. Myli jsme nádobí a ešusy v řece ve studený vodě. Myli jsme se ve studený vodě pod splavem… romantika. 2. Trávila jsi někdy dovolenou i v zahraničí? No… někdy jo. S rodiči jsme byli dvakrát v Jugoslávii a jednou v Itálii. Bydleli jsme tam v penzionu v jedné místnosti se skříněmi a postelemi. Na pokoji nebyla kuchyňka ani koupelna s WC. Ty byly společný na patře. Ale jezdili jsme taky tady po Čechách, na Slovensko nebo na Moravu… tak různě. Vždycky jsme jeli na tejden někde s našima na dovolenou. Buďto k moři, nebo tady po Čechách. E. D. 1. Jezdil jsi na tábory? Jo jezdil. 2. A kam? Byl jsem v Leťáku, to byl Hvězdicový putovní tábor, toť nevíš, co to je, V Prorubkách a pak… jo to bylo někde u hranic za Martínkovicema a v Polsku na táboře. 3. Líbilo se ti tam? Nooo, všude až na ten polskej, ten byl spíš neorganizovanej než organizovanej.
8. 4. Kde jste spali? V Leťáku
jsme
spali
v tělocvičně
na
zemi
na
madracích,
v Prorubkách, no to znáš, kde jsme spali ve stanech s podsadou, u těch hranic to byly chatky a v Polsku sme spali v bývalým klášteře. 5. Co tě nejvíc bavilo na táborech? (hlasitě řekl) Že sme se vyblbli. 6. Vadilo ti tam něco? Soudružky a soudruzi. 7. Chutnalo ti jídlo? Jooo, když nám udělali zelený knedlíky, fialový… (přemýšlí) a červenou rejži. To červený to taky, (řekl tiše) rajčata. A. V.
1. Jezdil jsi na tábory? Ne a jsem rád, protože jsem rád trávil čas s kamarády. 2. A jak? Byli jsme pořád venku, hráli jsme fotbal. 3. A na dovolené? Pravidelně, pokaždé jinam. 4. Kam? Kde to bylo nejlepší? Různě po Česku - Krkonoše, Orlické hory… Nejlepší to bylo v Deštném v Orlických horách, kam jsme jezdili vícekrát.
9. 5. Co tě na dovolené nejvíc bavilo? Rád jsem objevoval nová místa, lesy, skulinky, atd. Také jsem rád hrál badminton. 6. Máš nějaký zážitek, který nezapomeneš? S kamarády jsme se šli projít a prohlíželi jsme si kapličku u jednoho domku. Byly v ní valašky - dřevěné sekyrky. Potom jsme šli o kus dál házet do řeky klacky. Najednou za námi křičel pán, ať tam neházíme ty valašky. Začali jsme utíkat, ale ten muž nás chytil a dovlekl až k té kapli, kde na nás už z dálky volala jeho žena, že se musejí omluvit, že ty sekyrky vzal jejich syn a hrál si s nimi. M. S. 1. Jak jsi trávil své prázdniny? Jezdil jsem na folkové festivaly a vlakem různě po republice s usárnou a kytarou na zádech. Spali jsme pod širákem a chlastali jak prasata. 2. Kam jsi jel na dovolenou? Jezdili jsme s kámošema na vodu a sjížděli jsme řeky, každý rok jednou. Jinak jsme trávili prázdniny hraním nohejbalu, kuličky jsme hráli a seděli před harcíkem a „krákali“. Spávali jsme před domem ve stanu a v noci chodili krást do okolních zahrad a zničili tím veškerou zeleninu a ovoce, z čehož jsme měli velkej problém. N. Š.
10. 1. Kam jsi jezdila s rodiči na dovolenou? Jezdila jsem na podnikovou chatu do Deštného v Orlických horách. Byla tam zábava, celý den byl nějaký program, různé bojovky, soutěže, večer se sedělo u táboráku, hrálo na kytaru a zpívalo. D. J.
1. Jezdili jste někam na dovolenou? Ne, měli jsme farmu a museli jsme doma pracovat. 2. Co jsi dělala o prázdninách? Většinou jsem byla doma s dědou a krmili jsme havěť (králíky, slepice). Někdy k nám přijeli příbuzní a se svým bratránkem jsme si na stromě udělali bunkr. Nosili jsme si tam všelijaké zásoby a natáhli jsme si tam od baráku zvoneček na provázku, a když někdo chtěl, abychom přišli, tak musel zazvonit. 3. Jezdila jsi někam na tábory? Na táboře jsem byla jen jednou na Počrábě a pak už jsem tam nikdy nechtěla jet, protože stan byl plný škvorů a domů jsem si odvezla vši. Jinak jsme tam hráli různé hry, dělali všelijaké bobříky a byly různé služby. Třeba ve stanu, v kuchyni, u brány, noční hlídky a hlídání vlajky. Jezdila jsem taky na tábory k babičce do Orlova a chodili jsme spolu do kravína. L. N.
11. 1. Byla jsi někdy na prázdninách v zahraničí? Jednou na Ukrajině. 2. Kde jste byli a proč jste tam jeli? Byli jsme v Užgorodě u příbuzných. 3. Jak jste tam jeli? Vlakem. S. B. 1. Jezdili jste s rodiči na dovolenou? Ano a moc rádi, spolu s bratry. 2. Kam jste jezdili? Na Mácháč - Máchovo jezero 3. Jezdil jsi na tábory? Ano, dvakrát za prázdniny. 4. Kde jste spali? V chatkách, po dvou. V. P. 1. Jezdili jste na dovolenou? No, pro nás dovolená znamenala, že jsme stanovali s rodičema na zahradě, protože jsme neměli peníze. L. D.
12. Já jsem na dovolené s rodiči asi nikdy nebyla. Pamatuju si jen, že jsem jezdila na tábor do Polska. Bylo to tam krásné. Když jsem tam jednou jela, tak když si pro nás rodiče měli jet, tak si taťka zlomil nohu, tak pro mě přijela mamka, ta ale nerada řídí. Tak to je moje letní dovolená. J. V. 1. Jezdil jsi s rodinou na dovolenou? A kam? Nejčastěji jsme jezdívali pod stan na Velké Dářko, anebo do chatičky do Vranic (u Toulovcových Maštalí). 2. Co se ti na té dovolené líbilo nejvíce? Na Dářku že jsme jezdili na plachetnicích a na windsurfingu a v těch Vranicích, že se dalo běhat po lese a lézt po skalách. 3. Jezdil jsi na nějaké letní tábory? Na jaké? Jezdil jsem na několik, ale nejvíce se mi líbil tábor od ZŠ Javornického v Domašově v Jeseníkách. 4. Co jsi dělal o letních prázdninách? Já jsem hrál fotbal, byl na dovolené s rodiči a jezdil na tábory. H. K.
Když jsem byla malá, tak jsme každý rok jezdili na Pecák pod stan asi na týden. A když jsem byla asi v tvém věku, tak jsme jezdili od ČKD k moři do Bulharska. Jezdili jsme ve velkých skupinách v autobusech asi na týden. P. N.
13. 1. Jezdili jste někam na dovolenou? Kam? Jo, jezdili. Každý rok do Vysokých Tater. A taky jsme byli několikrát v NDR. Holt, jinam se nemohlo. 2. Co jsi dělala o letních prázdninách? Chodila jsem na brigády do zemědělského družstva, na trhání rybízu, pomáhali jsme taky na bramborách a v lese. Doma bylo hospodářství, tak se sušilo seno a tak… Jinak jsme trávili skoro celé léto na koupališti. 3. Byla jsi někdy na táboře? Jo, dvakrát. V šesti letech jsem byla v Kačerově v Orlických horách a v 11 letech na tři týdny v NDR. M. M.
1. Co jsi dělala během letních prázdnin? Jezdila do Vysokého Mýta ke kmotřičce a strejdovi na prázdniny. 2. Co jsi dělala u strejdy a u kmotřičky? Často jsem hlídala syna od bratránka, a když jsem chodila kolem kasáren, tak na mě pokřikovali a ukazovali vojáci. Hodně jsem se jich bála. 3. Jezdila jsi na dovolenou? Ne, jezdila jsem jenom k tetě na Řepníky, ale vůbec se mi tam nelíbilo a pokaždé jsem brečela, protože jsem chtěla zůstat doma. L. S.
14. Na dovolené jsme nejezdili, spíš jen na delší návštěvu (na týden) k příbuzným do Karlových Varů, párkrát autem, ale spíše vlakem. V době dovolených bylo mnoho práce kolem hospodářství. M. J.
L: Jezdila jsi na dovolenou, a pokud ano, tak kam a s kým? Mamka: Jak to myslíš, jako jestli s rodičema, když jsem byla malá, nebo pak jako velká, když už jsem pracovala? L: V době normalizace, do roku 1989. Mamka: Tak to je jasný, že s rodičema, ne? Jezdili jsme všude, hlavně na Slovensko, protože tam vlastně bydlel děda s babičkou. Tak jsme tam byli třeba s bráchou celý prázdniny, s tím starším, naši nás tam na týden přivezli, byli tam týden s náma, my jsme tam u babičky byli celý prázdniny a na konci prázdnin si zas pro nás přijeli. Jsme tam chodili pomáhat, hlavně sbírat melouny, okurky, papriky, rajčata a… u sousedů měli koně, tak jsme chodili se strejdou občas plavit koně do Váhu. L: To jsi mně hezky odpověděla i na tu druhou otázku. Co za činnosti jste tam provozovali, ale myslím jako na tý dovolený. Mamka: Tak když jsme už byli sami bez rodičů, tak to, co jsem vyjmenovala. A když tam byli s náma rodiče, tak jsme jezdili po různých výletech. Jeli jsme třeba do termálů - do Polního Kesova, do Patinců, nebo jsme jeli na… se podívat… do Nitry, nebo jsme navštěvovali v okolních vesnicích babiččiny a tátovy příbuzný.
15. L: Jezdili jste někdy i na hory? Mamka: Na hory jsme jezdili většinou - ne jakoby vyloženě lyžovat, ale vždycky, když byly velikonoční prázdniny, tak jsme se známýma jezdili do Orlickejch hor do Deštnýho, do Jedlový na jednu chatu od Stavebních strojů z Hradce Králové, kde jsme prostě si užívali podle počasí - buď sněhu, nebo tepla. L: Jezdila jsi i na tábory? Mamka: Samozřejmě jsme jezdili na tábory, hlavně já a starší brácha, protože taťka, když dělal v ČKD, tak tam měli svůj velkej tábor u Luže Košumberk, kde byla velikánská budova, kde spali ti nejmenší, a tam byla i jídelna a… prckové, a zdravotní služba. Venku byly potom velký dřevěný chatky pro střední děti, a když jsme pak byli jakoby největší, tak nahoře, se šlo asi 200 metrů lesem, byl jakoby tábor pro ty nejstarší, který tam měli takový jakoby bungalovy, plus tam byla společenská místnost. Ten tábor byl zhruba pro 150 až 200 dětí, kdy tam v největším rozkvětu jezdily i děti z Polska a Ruska. L: Jezdila jsi i jako praktikantka na tábory, a pokud ano, dostávala jsi nějakou mzdu? Mamka: Tak, jezdila jsem šest let na tábor jakoby pracovník. Začínala jsem
první
rok
praktikantkou,
to
jsem
dostala
něco
málo,
protože praktikanti moc peněz nedostávaj, záleží, jak je hodnotí vedoucí. Pak jsem jeden rok ještě vedoucí dělat nemohla, protože mi nebylo 18, tak jsem byla v kuchyni pomocnice, což byla docela sranda, když jsme pro 120 dětí dělali třeba ovocný knedlíky - to byla teda hrůza … No a pak vlastně 4 roky jsem byla jakoby vedoucí, a vždycky jsem si nejradši vybrala oddíl kluků, protože s klukama se dá dělat vlastně, ať jsou malí nebo velký, jakákoli činnost.
16. Holky, když jsou malý, tak jsou upištěný, nejstarší, to jsou fifleny, který nic dělat nechtěj, a ty prostřední, to je tak napůl. I když teda všecky holky nejsou stejný, ale většinou to tak bylo. L: A co třeba bylo zajímavýho v tý kuchyni, když jste dělali třeba ty ovocný knedlíky, to jste je po sobě házeli nebo co? Mamka: Ne, nejdřív si děti vymyslely, že chtěj borůvkový knedlíky, tak se museli jít natrhat borůvky, no a pak jsme počítali zhruba na každý dítě tak od 8 do 12 podle toho, jak byly velký knedlíky. No takže ty knedlíky jsme dělali zhruba od tří od rána v pěti lidech. Pak jsem borůvkový knedlíky viděla i v noci. L: (zasmání) Mamka: A největší zážitek z tej kuchyně bylo, když náš kuchař si postavil flašku rumu vedle barchu s čajem a nechtěně ten rum do toho čaje vylil. A my jsme si furt říkali, proč ty děti večer choděj na ten čaj. A pak jsme zjistili, že v tom čaji je rum. No ale mělo to svůj účinek, protože ty děti hezky spinkaly. L: (smích) Mamka: (v pozadí) No litr rumu tam vylil L: (v pozadí) Tak účinek svůj to mělo Mamka: (v pozadí) Jo. Prťata, hlavně prťata chrápali, jak zabitý L: A poslední otázka: Jak probíhal jako takový normální táborový den? Mamka: V sedm byl budíček, potom byla rozcvička, ranní hygiena, snídaně…
17. L: V kolik? Mamka: Snídaně byla většinou v osm, pak se do půl devátý chystalo na dopolední činnost, která trvala od těch půl devátý do půl dvanáctý, to se buď dělala celotáborovka, nebo si každý oddíl vymyslel nějakou svoji činnost, nebo se šlo třeba i na nějaký vlet celodenní - to záleželo prostě - ten rozvrh byl na celých vlastně 14 dní naplánovanej dopředu, plus minus se to podle počasí upravovalo. Pak byl vlastně od dvanácti hodin do jedné, nebo od půl dvanáctý do půl jedný oběd. Pak do dvou byl polední klid a od půl třetí zas do pěti byla nějaká činnost táborová, pak byla svačinka, pak zase třeba se bylo už jen hodinka po táboře nebo my jsme měli ten tábor vedle koupaliště, takže jsme byli na koupališti. A pak byla v sedm hodin večeře. Po večeři většinou byla buďto nějaká diskotéka nebo nějaká zase celotáborová soutěž a v devět byla večerka pro malý děti a v deset pro velký. L: Hm! Dobrá, děkuji. L. R. 1. Kam jste jezdili na dovolenou? Byli jsme třikrát v Bulharsku, protože můj tatínek byl v nějakým tom výboru a pořádal zájezdy a byl to vždycky vedoucí zájezdu. Tak jsme takhle párkrát jezdili s ním, třeba na tu Floru do Olomouce, na Zemi Živitelku do Budějovic, a vůbec třeba i tady po republice prostě. Když jsme byli poprvé v Bulharsku, tak mi bylo asi 11 a bylo to úžasný, vůbec nám nevadilo, že jedeme 36 hodin autobusem, v noci jsme si my, děti, vždycky lehly do uličky. Měli jsme strašně moc věcí, protože jsme museli mít spacáky, stan, jídlo, oblečení a pro nás pět jsme toho vždycky měli.
18. A pak, když jsme přijeli do toho kempu, postavili si stan a všechno vybalili, tak jsme se šli podívat na moře. Jsme se šli na tu obrovskou pláž, což pro nás byla neuvěřitelná záležitost, jelikož jsme se normálně chodili koupat do rybníku. A první, co jsme udělali, když jsme vlezli do moře, bylo, že jsme si začali olizovat ruce a chutnat ho, jestli je opravdu slaný. Taky skoro každý ráno jsme brzy vstávali, nás můj tatínek budil, abychom mohli pozorovat východ slunce a bylo to úplně dokonalý, my jsme něco takovýho viděli poprvý v životě a byli jsme z toho úplně paf. 2. Kde jsi byla na táboře? Takže, na táboře jsem byla v Polsku a to mě bylo taky takových 10. A to už si zase až tak nepamatuju, co jsme tam dělali a tak. Akorát si pamatuju, že jsem tam jednou ráno kousla do housky a vypadl mi zub. A taky pro mě něco úplně zvláštního, že nám tam jednou dali řízek s rajskou, nebo s takovou nějakou omáčkou. Pak jsem byla na táboře v Německu, tam jsme byli v takovejch velkejch chatkách a to bylo zase takový, že nám tam takový ty cizí písničky, ty moderní. A to mi bylo asi nějakých 15. Takže v pubertě? No, a taky jsem se tam zamilovala. A protože jsem chodila na němčinu, tak jsme se spolu nějak dorozuměli. A taky jsme tam měli rande. Jo a taky nám tam jednou pouštěli film, Indiana Jones a to jsme úplně valili oči, protože u nás se nic takovýho nepromítalo, a pak jsme měli tu diskotéku a tancovali jsme na ty hity.
19. 3. Kde se ti nejvíc líbilo? No… to když mi dal tatínek k osmnáctinám poznávací zájezd a to bylo úžasný. Jeli jsme on a já, a jeli jsme do Lucemburska, Belgie, Anglie a Německa. A to byly krásný zážitky, mám i fotku pod Big Benem. A úplně jsem byla v jiným světě, když jsem viděla v Londýně ty obchody všechny, toho oblečení a restaurace všude. To byl taky fakt obrovskej zážitek. S. J. 1. Kdo se o Tebe staral? Když jsem přišel ze školy, tak se mnou úkoly i další věci pro školu zajišťovala teta, která k nám chodila. 2. Jezdil jsi na nějaké tábory? Někdy jsem byl na táborech, tehdy pionýrských. Dále každý rok mě strýc z Prahy bral asi na 14 dní do hlavního města. Zde jsme chodili do zoologické zahrady a po památkách. Na to jsem se vždy těšil. 3. Co jsi nejraději dělal o prázdninách? Hrával jsem si se spolužáky a kamarády. Hlavně jsme pořádali stravování u nás v lesíku. Velkou vášní bylo pro mě chytání ryb v řece Loučná, která teče poblíž domova. Také jsem s dřevěnými pálkami hrával tenis na dvoře. M. P.
20.
21.
3. Kapitola - Politická událost Na politické události si naši pamětníci moc nepamatují, pamatují si na to jenom jako děti. Jejich vzpomínky jsou buď veselou příhodou, nad kterou se doteď smějí a vzpomínají s láskou, nebo jsou to vzpomínky, při kterých jim mizí úsměv z tváře. A proto jsme se našich pamětníků zeptali i na jejich politickou událost. Ve škole se mamka společně s celou školou povinně musela dívat na pohřeb ruského prezidenta Leonida Iljiče Brežněva. Bylo to asi ve druhé třídě základní školy. L. R. Mamka vzpomíná na 70. léta, jak kolem jejich baráku, kde bydlela s rodiči, jezdilo auto se Sovětskými vojáky a ona se jich vždy bála. L. S. Místo večerníčku dávali lety do vesmíru.
J. V.
Přišlo ji divný, že když třeba ve škole se bavili o tom, co dělají jejich rodiče, tak všech dětí byli v KSČ, jenom její rodiče ne a štvalo jí to. Ale teď je za to ráda, že tam nebyli. S. J. Ze školních let si vybavuje, když zemřel sovětský prezident Brežněv, že se v TV a rozhlasu vysílali jen pořady o něm a hrála smuteční hudba. Ve škole pak museli stát minutu ticha v den pohřbu. Politická situace ji nezasáhla, protože se doma neprobírala před dětma. Na co si dobře pamatuje je v roce 1989 Sametová revoluce. To už chodila do zaměstnání. M. M.
22. Můj tatínek vzpomíná, jak ten den jeli s partou do Pardubic na hokej. Tam v ulicích řinčely klíčky a pobíhali všude lidé. Tatínek nevěděl, co se děje. Až když večer přijeli a šli do hospody, dozvěděli se to z televize a protestovali také. M. S. Někteří funkcionáři KSČ a řada normálních lidí usilovala o socialismus s lidskou tváří. V čele stál tehdy Alexander Dubček. Chtěli větší svobodu, demokracii, soukromé podnikání. Bohužel v srpnu 1968 byla tato snaha potlačena armádami varšavské smlouvy. Na základě toho došlo k větší přísnosti, vše se vrátilo do starých kolejí a nastala tak zvaná normalizace - tvrdá opatření vůči lidem v celosvětovém měřítku, byla vedena studená válka mezi Východem a Západem. Byl to stav jednoduše řečeno na pokraji 3. světové války. M. P. Taťkovi nejvíce vadilo, že když měli „Rusáci“ - Sověti cvičení, tak byli šíleně hluční a dunělo z toho celé město. A připadlo mu zvláštní, že Sověti místo toho, aby trávu před kasárnama sekali, tak jí stříhali nůžkama. H. K.
23.
4. Kapitola - Škola Určitě si každý rád zavzpomíná na své dětství. Na školní docházku, a jak snil o své budoucnosti. Naše generace už to zná jenom z vyprávění, jak za mládí naších rodičů učitelům říkali soudruh nebo soudružka. Nebo když říkali jako pozdrav „Čest práci“. Dnes je to úplně jiné, a proto jsme rádi, že můžeme vyzpovídat naše pamětníky a dozvědět se víc, jak to chodilo za doby normalizace.
1. Na jakou školu jsi vlastně chtěla jít a proč? No vždycky jsem chtěla jít na nějakou textilní školu. Hrozně mě bavilo šít a vymýšlet nové modely, ale nakonec jsem musela na strojírenskou do Chocně. 2. Máš nějaký zážitek ze školy, na který asi v životě nezapomeneš?
Asi nikdy v životě nezapomenu na našeho chemikáře, který byl na nás všechny hrozně přísný. Všechno jsme se museli učit nazpaměť a holky třeba taky nemohly mít nalakované nehty. Ale je fakt, že to, co jsme se naučili, tak se nám pak na střední hodilo. Dodnes ho potkávám a vždycky se k nám hlásí. 3. Co jsi ve škole nejvíc nesnášela? Zpěv. Absolutně jsem nesnášela, když jsme museli jednotlivě zpívat písničky před třídou. Noční můra - zpívání… M. M.
24. 1. Měla jsi ve škole kamarády? Měla jsem jednu opravdovou kamarádku. Jinak jsem se kamarádila se všema. 2. Těšila ses do školy? No když jsme měli psát písemku, tak ne. Pamatuji si, jak jsme si před písemkou na ruštinu napsali tahák na lavici, ale byli jsme odhaleni žáky z (béčka) vyššího ročníku. Pan učitel si nás zavolal s kamarádkou za dveře a tam nám oběma dal pěkně velkou facku přes pusu. L. S.
1. Jaký to pro tebe bylo, když jsi přestupoval na střední? Strašný! Protože to byla velká změna všeho. Spolužáků, učitelů, prostředí a vůbec jsem to tam neznal. Šel jsem na intr a byl jsem od rodičů pryč a to mi strašně vadilo (ironie). Ze začátku jsem se tam vůbec netěšil a potom, když jsem si tam našel kamarády, tak náš největší stres byl z toho, jestli nám hospodský naleje nebo nenaleje… 2. A nalil? No někdy ano, někdy ne. Podle toho, jakou měl náladu. S. J.
1. Jaký jsi měla známky? (Přemýšlí) No, měla jsem jedničky a dvojky, ale nikdy jsem si nezkazila trojkama vysvědčení, jako ty. (Směje se)
25. 2. Chodila jsi do družiny nebo do školního klubu? Za nás školní klub nebyl, ale do družiny jsem chodila strašně ráda, protože jsme měli hodně hodnou paní učitelku. L. D. 1. Chodil jsi do školky? Ne, nás hlídala babička. Ráno přišla, udělala nám snídani a v poledne přišla máma z práce. 2. Jaký jsi udělal na střední škole průšvih? Přišel jsem si pro výuční list opilý, a tak mi ho nevydali a musel jsem si pro něj přijít další den. 3. Jaký předmět jsi měl rád? Měl jsem rád tělesnou výchovu. Nejlepší byl fotbálek, skákání do dálky a házení do dálky. Ale neměl jsem rád běh. M. S. 1. Na jakou školu jsi chodila a byla jsi s ní spokojená? Tak já jsem chodila na základní školu do Chocně, na školu Mistra Choceňského, a byla jsem s ní spokojená, protože jsem měla hodně kamarádek a to bylo pro mě to hlavní. 2. Jaký byl tvůj prospěch? Tak nechci se chlubit, ale můj prospěch byly samé jedničky až do osmé třídy. 3. Kdy jsi dostala první pětku? Hmm, první pětku? Na gymnáziu, asi ve druháku.
D. Ž.
26. 1. Co jsi dělal o přestávce? Hráli jsme ping - pong nebo se klouzali na utržených lavicí. 2. Byl jsi často po škole? Asi ne. Jen ve školce všechny děti šly domů a já tam musel zůstat. 3. Dostávali jste tresty nebo poznámky? Poznámky hned. V. P. 1. Co jsi ve škole dělala nejraději a proč? Nejvíce mě bavil tělocvik, protože jsem chodila do sokola a bavilo mě cvičit. N. Š. 1. Jaký jsi dostávala do školy svačiny? No… Když jsem byla na základce, tak mi je dělala babička a vždycky jsem měla nějaký chleba anebo rohlík se sýrem nebo salámem. A potom když jsem byla na gymnáziu, tak jsem vždycky měla dvě koruny a šla jsem si koupit čerstvý rohlík a k tomu třeba trojúhelník sýra nebo něco takového. E. D. 1. Jaký jsi měla denní program? Chodili jsme ven, musela jsem doma hodně pomáhat rodičům, pak jsem musela do školy. Tu jsem měla naproti domu. Do 1.-5. třídy jsem chodila do školy v Kňířově. Kolikrát tam chodily Šustrovic husy. Seděli jsme a báli jsme se přeběhnout silnici.
27. Přišla jsem domů, udělala si úkoly, a pak jsem si chvíli hrála venku. Na dvorku jsme měli pěknou dřevěnou chaloupku ze dřeva, měla jsem tam udělaný stoleček. Tatínek byl truhlář, tak mi tak udělal židličky ze dřeva a trávili jsme tam hodně času. A. V. 1. Z čeho jsi dělal zkoušky na Vysokou školu? Podmínkou pro přijetí na vysokou školu byla takzvaná přípravka. Tu jsem absolvoval na jednoleté škole v Čáslavi. Uspěl jsem při závěrečné zkoušce na této škole ze základních, ale i ostatních předmětů. 2. Byly zkoušky těžké? Závěrečné zkoušky lehké nebyly. Pro mě byly velmi náročné z matiky i fyziky. U ostatních předmětů to šlo dobře zvládnout. M. P. 1. Chodila jsi do jeslí? Ano, chodila jsem do jeslí, ale už si to nepamatuji. Ale podle fotek ano. 2. Kam jsi nastoupila po základní škole? Protože jsem se nechtěla učit, je to ostuda, ale nebavilo mě to, tak jsem nastoupila na střední učiliště do Žamberka na obor kuchařčíšník. P. N.
28. 1. Co se ti na základní škole líbilo a co ne? Líbilo, že jsme měli fajn kolektiv a třídního. A nelíbilo? Že jsme museli do školy i v neděli. 2. Nějaká zajímavost ze střední školy? Neměli jsme žádnou jídelnu, takže jsme se měli stravovat, jak jsme chtěli. H. K. 1. A udělal jsi ve škole nějaký „průšvih“? Neee… udělat „průšvih“? By bylo trestný, dá se říct. Znal jsem kluka, co si zakouřil a v prváku ho „vyrazili“ a už nedostudoval. A za nás, za trojku z chování, chodily děcka do pasťáku, odvezli je z domu a už se nevrátily. 2. A museli jste chodit nějak „zvláštně“ ustrojeni? Asi ne, jako kluci nesměli mít jako teď dlouhý vlasy nebo ty dredy, naušnice a celkově za nás byla lepší mravnost, jen tak jsme si nic nesměli dovolit jako teď. D. D.
29.
30.
5. Kapitola - Koníčky a sbírky V této kapitole se budeme zabývat tím, co naše rodiče dělali ve svých dětských letech, protože jak víme, počítače neměli, a tak jsme se jich ptali, co sbírali a jaké měli koníčky.
1. Když jsi byla malá, sbírala jsi něco? Sbírala jsem ubrousky, pohledy, céčka a dělala jsem si herbář. Asi dva roky, ale už se to vyhodilo. L. S. 1. Jaký byl tvůj koníček? Fotbal a hokej. 2. Co jsi rád sbíral? Plakáty – fotbalistů. 3. Co tě na nich bavilo? Byli to moji oblíbení hráči. Obdivoval jsem je. V. P. 1. Co jsi sbírala? No tak já jsem sbírala známky, to mám ještě teďka schovaný někde, snad 3 alba. Potom jsme sbírali céčka a dávali jsme si to jako řetízky potom kolem riflí.
31. 2. Vyměňovala sis ty věci, co jsi sbírala? Jo to je jasný, že jsem si je vyměňovala. Jednou jsem chtěla vyměnit známku s kamarádkou a ona moc nechtěla, a tak mi dalo hodně práce, než jsem ji umluvila, aby si to se mnou vyměnila… ale umluvila jsem ji. E. D. 1. Jaké jsi měla koníčky? Výcvik psů, ruční práce. 2. Jaké ruční práce? Pletení, háčkování, šila jsem si oblečení na sebe. S. B. 1. Jaké jste měli koníčky? Já jsem chodila ven s kamarádkou a kamarádem. Hráli jsme různé hry, ale hlavně kuličky. L. D. 1. Sbírala jsi nějaké pohledy nebo suvenýry? Ano, v určitou dobu jsem sbírala taký vrchy ze zápalek, pro zábavu a potěšení. M. P. 1. Sbíral jsi nějakou věc? Ano, sbíral jsem angličáky (autíčka), značky Metchbox a obaly od žvýkaček. D. D.
32. 1. Jaký jsi v mládí provozoval sport, co byl tvůj koníček? Hrál jsem v Chocni fotbal. V zimě byla největší sranda hokej a lyžování s kamarády. 2. Jaké jste měli vybavení? Hokejky, puk. Měli jsme jedny lyže dohromady se sourozenci. 3. A něco jiného? Rád jsem chodil s tátou do lesa nad Kosořínem na houby, což je naše rodinná tradice dodnes. M. S. 1. Chodila jsi na nějaké kroužky? Co jsi dělala ve volném čase? S dětskýma z vesnice jsme chodili do sokola a ještě jsem chodila na ruční práce do školy na Sudslavi. Jinak mě bavilo háčkovat, šít, plést, číst knížky, jezdit na kole, hrát s ostatníma badminton nebo různé míčové hry. 2. Měla jsi nějakou sbírku? Sbírala jsi něco? Jo, měla jsem obrovskou sbírku různých pohledů. Teď přemýšlím, kde jsou… Asi někde na půdě… M. M. 1. Co jsi sbírala? My jsme sbírali poštovní známky. Chodili jsme je kupovat v balíčkách do novinového stánku. Ten stál kousek od dnešního Skimenu. P. N.
33. 1. Co jsi sbíral? Já jsem byl sběratelem známek, to jsem si kupoval v obchodě. Měli vždycky ve výloze různé druhy, třeba po deseti, tak sem si je koupil a měl jsem hodně alb. Pak, když mě přestaly bavit známky, tak jsem sbíral… jak byli ty americký žvýkačky, takový placatý v různých obalech, tak sem sbíral ty obaly. Ty žvýkačky se jmenovali Wrigley spearmint. Byly různý - ovocný a na poutích jsme to vystřelovali a pak vyměňovali. No… a poslední, co jsem sbíral, byly odznáčky, samozřejmě. To byly takový placky a měl jsem takovou dečku, na kterou jsem je napichoval, když jsme někde jeli se školou, tak jsem si koupil odznáček. Měl jsem například odznáček Orličanů, ČKD, Karosy. Jo a taky jsem sbíral céčka! To jsme si nosili do školy a jednou
jsme
s kamarádem
naší spolužačce
ty
céčka
ukradli,
protože jsme věděli, že je má v tašce a ona nás naprášila, a pak jsme měli průser u ředitelky. 2. Co jsi nejraději dělal ve volném čase, jaké jsi měl koníčky? Tak ve volným čase jsem chodil hodně ven s mým kamarádem, který bydlel hned naproti. Venku jsme hráli s ostatníma klukama „krvavý koleno“, ale už ani nepamatuju, jak se to hrálo. Jinak jsme nejvíc hráli fotbal a tenis, taky jsme si chodili hrát na písek a hráli jsme si na JZD. V zimě jsme hodně chodili bobovat a hrát hokej. 3. Jinak jako pravidelný koníček jsi neměl? No akorát ten fotbal, jsem chodil na tréninky. S. J.
34.
35.
6. Kapitola - Vojna V době normalizace byla vojna pro chlapce povinná, proto na ní má většina chlapců dobré, špatné, ale také úsměvné vzpomínky. Pojďme tedy společně zavzpomínat na dobu normalizace a připomenout si, jak to v tomto období vypadalo.
1. Kde jsi sloužil? Nejdříve ve Strašicích a pak v Žatci. 2. U jaké jednotky jsi sloužil? U tankového praporu jako řidič. 3. Kdy jste měli vycházky? Měli jsme jich hodně málo, jednou za x dní. A když jsme chtěli jít víckrát, tak jsme museli mít všechny věci čisté a mně se je nechtělo čistit. 4. Měl jsi nějaký průšvih? Měli jsme vycházku a měli jsme být v šest hodin v kasárnách a já jsem byl s kamarády opilý, a tak jsme přišli až v deset hodin. 5. Zažil jsi buzeraci? Ano. D. J.
36. 1. Kde jsi sloužil? V Slnici nad Mijavou na Slovensku a v Terezíně v ČR. 2. V jaké jednotce jsi sloužil? Velitel raketometu. 3. Měl jsi nějaký průšvih? Ukradl jsem ve3esku a jel jsem na diskotéku. 4. Zažil jsi buzeraci? Od prvního dne. V. P. 1. Jak probíhala vaše vojenská služba? Na vojenskou službu jsem narukoval v říjnu roku 1959, ukončil jsem ji v prosinci roku 1961. Povolávací rozkaz mě poslal vykonávat vojenskou službu do krásného města Kroměříž. Zde jsem však absolvoval tak zvaný přijímač. Na Vánoce roku 1959 jsem byl převelen do Mikulova, kde jsem byl po celou dobu. Náš ročník měl tu smůlu, že jsme museli být na vojně déle než ostatní do 20. prosince. Jinak vojenská služba končila počátkem října. 2. Jak hodnotíš, že již dnes povinná vojenská služba není? Má to svoje kladné, ale i záporné stránky. Ke kladům patří to, že nepotřebujeme tuto vojenskou službu. Bezpečnost naší země je zajištěna jiným způsobem. Ušetříme značné finanční prostředky, které můžeme použít jinde. Záporná stránka věci je v tom, že současná mládež by to jednoznačně potřebovala. A to především z pohledu naučení pořádku, poslušnosti, kázně a dalších věcí.
37. 3. Co to byla modrá knížka? Když se mělo jít na vojnu, museli se branci podrobit lékařské prohlídce. Mizivé procento ze zdravotních důvodů nebylo odvedeno k výkonu vojenské služby. Ti pak dostali tzv. modrou knížku. M. P.
38.
39.
7. Kapitola - Můj oblíbený módní doplněk V době normalizace, která rozhodně nebyla bohatá na nějaké módní doplňky a trendy, se nosilo to samé jenom v jiných verzích a šlo jen o nápaditost. Lidé byli odkázáni na to málo, co se prodávalo v obchodech, a řešili to tím, že si spoustu věcí ušili, upletli nebo uháčkovali. Batikovala se trička, šátky, na bundy se našívaly nášivky a přidělávaly cvočky a různé jiné ozdoby, které by odlišily jednotvárné oblečení. Prostě si upravovali obyčejné oblečení, které měl každý podle svých představ. To si my v dnešní době neumíme ani představit, protože máme velký výběr oblečení, bot i doplňků.
40. Co se hodně nosilo? „Hodně se nosily kalhoty se širšími nohavicemi, nažehlenými na puky. K tomu se nosily spíše košile a svetry nebo vesty. “ M. J. Jaký módní doplněk si nosila? „V naší době se nosily průhledné šátky protkávané luxerovými nitěmi. Tak to byl asi největší trend, který jsme nosili. Ale taky jsem si pletla na jehlicích čísla 10 vesty.“ E. D. Měl jsi někdy nějaké oblečení, které nikdo neměl? „Jednou jsem si pořídil nažehlovačku Ramba a to byla věc, co měl málo kdo. A taky si vzpomínám, že mi máma koupila důchodky a já s nimi v zimě musel do školy, byly teplé, ale nechtěl jsem je nosit.“ D. D. Měla jsi nějakou věc, kterou jsi nosila hrozně ráda? „Můj nejoblíbenější kousek byla flanelová kostkovaná sukně a manšestrové kalhoty. Manšestr se nedal moc sehnat, takže to byl unikát. “ M. M. Jaký byl tvůj nejoblíbenější módní doplněk? „Můj nejoblíbenější doplněk byly všelijaké korále, prstýnky a „klipsy“ to byly náušnice, které stály asi 30 Kč, a měla jsem jich šestero od každé barvy jednu. “
L. S.
41. Co jsi rád nosil? „Rifle a džísku s cvočky, které jsem si cvakal všude. Bylo to těžké, ale v té době se to nosilo.“ V. P. Měl jsi nějaký módní doplněk? „Rád jsem nosil hodinky a hit naší doby byly bílé kecky, které jsem nosil pořád. “
M. S.
Jaké jsi měla oblečení? „To byla jedna velká komedie! Vlastnila jsem příšerné krimplenové červené kalhoty, které jsem nesnášela. Pak jsem měla jedny rifle a ty jsem měla strašně ráda. Často jsem ty červené kalhoty schovávala, abych mohla chodit v těch riflích. “ D. Ž. Kde jsi vzala svoje první rifle? „Svoje první rifle, které byly největším hitem v naší době, se daly koupit v Tuzexu za bony. Klidně i tři hodiny jsme stáli frontu, než na nás přišla řada a mohli jsme si naše vysněné rifle koupit.“ N. Š. Jaké oblečení jsi měla nejraději? „Nejraději jsem měla béžové manšestráky, protože rifle jsem neměla a k tomu tričko se skupinou ABBA. Taky jsem měla moc šikovnou maminku, která mi ušila a upletla spoustu věcí. Pamatuju si na krásnou modrou kolovou pletenou sukni, kterou jsem měla moc ráda.“ S. J.
42.
43.
8. Kapitola - Volný čas V této kapitole se budeme zabývat VOLNÝM ČASEM NAŠICH RODIČŮ. Podle mého názoru si naši rodiče užívali volnosti, chodili ven, hráli si v partách, sportovali atd. Naše generace mi přijde taková znechucená žít. V našem věku bychom měli běhat po venku, stanovat, sportovat a dělat takové ty nedospělé hlouposti. Nás jako celek zkazili počítače, chytré mobily, tablety, televize a různé podobné vynálezy. Já osobně si myslím, že někteří z nás by nevydrželi bez elektřiny, internetu, televizních seriálů a tak podobně ani 24 hodin.
1. Co jsi dělala ve svém volném čase? Chodila jsem do pionýra, s ním jsme jezdili na výlety a brigády. Pak jsem doma pomáhala mamince, když jsme nebyli nikde na výletě nebo na brigádě nebo, když jsem nikomu nepomáhala, tak jsem háčkovala nebo pletla, prostě takové ty ruční práce. L. S. 1. Co jsi dělala ve volném čase? Když jsem byla malá, chodila jsem k tetám a učila jsem se vyšívat nebo jsem si hrála s dětmi. Často jsem hlídala mladší děti. 2. Jaké jsi měla koníčky? Chodila jsem na zahrádku nebo jsem chodila do JZD česat heřmánek a za to jsem dostávala peníze.
44. 3. Jaké jsi měla domácí povinnosti? Musela jsem kydat hnůj u krav a v létě jsem chodila sušit seno. E. D. 1. Co jsi dělala ve svém volném čase? No… četla jsem… musela jsem hrát na piáno, i když mě to zrovna nebralo… taky jsem se musela hodně učit… což mě taky moc nebavilo. Pak jsem ráda chodila s kamarády ven, hrály jsme si. Když jsem byla hodně malá, tak jsme si hrály s kočárky a panenkami, jezdily jsme kolem sídliště a vozily jsme panenky a já místo nich někdy vozila svého kocoura Ferdu. 2. Co jsi dělala pro zábavu? Bavilo mě si hrát s kamarádkami nebo jsme hrály takové ty společenské hry, jako jsou monopoly, no a hráli jsme také Prší. Moc ráda jsem četla knížky o holkách, jako jsem já. 3. Jak jste prožívali Štědrý den? To by tě zajímalo co? No vždycky jsme jeli dopoledne k příbuzným a všem jsme dali ozdobené jablíčko, potom jsme jeli rozsvítit svíčky na hřbitov a potom jsme vzali mého strejdu a pratetu k nám. Oni byli vždy u nás na Štědrý večer. Vždy jsme se slavnostně oblékli a po večeři jsme šli ke stromečku a prskali jsme prskavkami, zpívali koledy a rozbalovali dárečky. Bylo to vždycky moc príma a seděli jsme u rozsvíceného stromečku celý večír. V. P.
45. 1. Co jsi dělal ve svém volném čase? Převážně jsem ho prožíval se svými kamarády, kdy jsme si hráli na vojáky, jezdili jsme na kole a koupali jsme se. 2. Jaké jsi měl koníčky? Největší koníček byl fotbal, který provozuji i dnes. A v zimě jsem rád bruslil na ledě. 3. Jaké jsi měl domácí povinnosti? Nejvíc
jsem musel pomáhat s krmením hospodářských
zvířat,
sekat trávu, okopávat, sušit seno a pást drůbež. P. N. 1. Co jsi dělala ve svém volném čase? No já moc toho volného času moc neměla, jelikož jsme měli hospodářství a zvířata. Musela jsem hodně doma pomáhat, když jsme přišli v zimě ze školy, museli jsme s mým bratrem vynést popel a zatopit v kamnech a potom jsem musela pomáhat doma nebo u zvířat. A v létě jsem musela sušit seno. 2. Kam jste chodili za zábavou? Za zábavou (na diskotéku) jsem poprvé vyrazila až po tanečních, ale jinak jsem s holkami chodila do kina a do kulturního domu. L. R. 1. Co jsi dělala, když jsi přišla ze školy domů? Když jsem přišla ze školy domů, tak jsem si musela udělat úkoly, naučit se, a pak jsem jezdila do Hradce Králové. V Hradci jsem chodila na Spartak na tréninky basketballu.
46. 2. Komu ses svěřovala se svými problémy a proč zrovna té osobě? Když mně bylo okolo patnácti, tak jakoby mou nejlepší kamarádkou byla moje maminka, který jsem se svěřovala a která mi vždycky se vším pomohla. M. P. 1. Co jsi rád dělal o volném čase? Ve svém volném čase jsem pomáhal rodičům při práci v zemědělství. Když nějaký skutečný čas byl, tak jsem rád sportoval. Mojí velkou zálibou bylo rybaření. Řeka Loučná protéká kolem našeho rodinného domku. To bylo mým velkým potěšením nejen při rybaření, ale i koupání. 2. Hrál jsi nějaký sport? Hrál jsem rekreačně fotbal a nejvíce mě bavil stolní tenis. Ten jsem v určitém čase hrál i závodně. Rovněž mě bavila jízda na kole, při níž jsem poznával krásy přírody. D. D. 1. Co jsi dělal po škole, když jsi přišel ze školy a měl jsi volno? Odložil jsem batoh do křoví u kostela a šel jsem s kamarády na hrad. Tam jsme si hráli na rytíře, vzorem nám byl film Páni kluci. Venku jsem byl do tmy, pak jsem šel domů. D. Ž.
47.
9. Kapitola - Fotografie z Chocně
*1979
*2013
*2013
*1979
48.
*1979
*2013
*2013
*1979
49.
*1979
*2013
*2013 *1979
50.
*1979
*2013
*2013
*1979
Použitý materiál a fotografie jsou ze soukromých archivů. Černobílé fotografie města Choceň z roku 1979 jsou z archivu Orlického muzea Choceň.
Vypracovali: Sabina Bednářová Eliška Divišková Jakub Držmíšek Diana Dubská Ladislav Dvořák Pavel Filipi Simona Jirsáková Michal Jiskra Daniela Jůvová Hana Kvapilová Michaela Matoušková Lucie Němcová Petra Novotná Karel Pazourek Markéta Popilková Veronika Prachařová Lucie Roškotová Ludmila Stratílková Markéta Stříteská Jiří Šejnoha Nikoleta Špůrová Martin Teuner Jana Vavřínová Anna Víchová Dominik Žaba Mgr. Lada Cejpová - PhDr. Jaroslav Najbert
ZŠ Mistra Choceňského 2013
