Trestná činnost tzv. bílých límečků

Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra trestního práva

Bakalářská práce

Trestná činnost tzv. bílých límečků

2005/2006

Zdeněk Diviš 1

OBSAH Seznam zkratek 1. Úvod 2. Pojem 3. Příčiny vzniku trestné činnosti tzv. bílých límečků 4. Specifika pachatelů 5. Vztah k organizovanému zločinu 6. Vztah k hospodářské (ekonomické) a finanční kriminalitě 7. Tunelování a enronitida 7.1. Tunelování 7.2. Enronitida 8. Praktické příklady 8.1. Moravia banka 8.2. Komerční banka a Alon Barak 8.3. Šrejber Tennis Investment 9. K problematice dokazování 9.1. Dotazníkové šetření IKSP 9.2. Spolupracující svědek 9.3. Agent - provokatér 10. K trestní odpovědnosti právnických osob 33 11. Poznámky k vyšetřování 35 12. Závěr 37 Resumé Seznam literatury Zadání bakalářské práce 2

3 4 5 9 11 13 15 19 19 20 21 23 24 26 28 28 31 32

39 40 44

Seznam zkratek: ČNB - Česká národní banka ČR - Česká republika HN - Hospodářské noviny HPH – Harvardský Průmyslový Holding IKSP - Institut pro kriminologii a sociální prevenci IPB – Investiční a poštovní banka KB - Komerční banka OČTŘ - orgány činné v trestním řízení ODS - Občanská demokratická strana PČR - Policie České republiky SKPV - služba kriminální policie a vyšetřování SZ - státní zastupitelství TrZ - zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů TrŘ - zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů USA - Spojené státy americké USD - americké dolary

3

1. Úvod Termíny „bílé límečky“ a „trestná činnost tzv. bílých límečků“ jsem prvně zaslechl cca před 10 lety (byl jsem tehdy pracovníkem KB) v souvislosti s pracovníkem některého z českých peněžních ústavů, který měl přístup k počítačovým datům a který využil svých znalostí a mezer v počítačových programech a převedl si na svá konta relativně velmi vysoké částky. Od té doby jsem tyto termíny zaznamenal ještě několikrát, v novinových článcích, týkajících se trestné činnosti osob z „vyšších kruhů“. Protože se v současnosti pracovně (od roku 2001 jsem policejním komisařem a věnuji se hospodářské kriminalitě, od 1.7. 2004 do 28.2. 2006 jsem byl zařazen na Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV a od 1.3. 2006 jsem na Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKPV) setkávám i s pachateli takovéhoto typu trestné činnosti, zvolil jsem si jako téma své bakalářské práce téma „Trestná činnost tzv. bílých límečků.“ Ve své práci chci tuto trestnou činnost blíže vymezit (definovat), zmínit specifika pachatelů, uvést praktické příklady. Zejména se chci zabývat problematikou dokazování a zauvažovat nad možnostmi zlepšení současného stavu (z hlediska PČR). Při studiu mnoha materiálů a podkladů ke své práci jsem se setkal i s pojmy tunelování a enronitida. I těmito pojmy se tedy bude moje práce – alespoň stručně - zabývat, stejně jako v posledních letech hojně diskutované možnosti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob nebo zamítnutím návrhu novelizace trestního zákoníku. 4

Jsem si vědom, že se jedná o obsáhlé téma, jehož podrobné rozpracování by již bylo nad rámec bakalářské práce. 2. Pojem O původu termínu „trestná činnost tzv. bílých límečků“, resp. o původu termínu „white collar crime“ se zmiňuje učebnice kriminologie. 1) Dle této učebnice byl autorem termínu americký kriminolog Edwin H. Sutherland, a to v roce 1939, když definoval hospodářský zločin jako jednání, které spáchala vážená, vysoce společensky postavená osoba v rámci svého povolání, využívajíc své důvěry vyplývající z jejího vysokého sociálního statutu a prestiže, náležející k této společenské vrstvě. Podle Sutherlanda, kterému v roce 1949 v New Yorku vyšla jeho kniha s názvem „White Collar Crime“, představuje trestná činnost tzv. bílých límečků převážně hospodářské a finanční delikty osob z vyšších společensko – ekonomických profesních skupin 2). Sutherland tvrdil, že 3) zločinci z řad bílých límečků jsou relativně více chráněni před trestním stíháním díky svému společenskému postavení, protože při vnímání trestné činnosti příslušníků vyšších tříd dochází ze strany represivních orgánů ke „class bias“ 4) vedoucí ke zvýšené toleranci. Z vlastní zkušenosti mohu toto tvrzení potvrdit. Subjektivní dojem, který je vyvolán sebevědomým příchodem potenciálního pachatele, oblečeného do skvěle padnoucího značkového obleku, dávajícího na odiv své 1 ) Zapletal, J. a kol. Kriminologie. 2. vydání. Praha: vydavatelství Policejní akademie ČR, 1996, s. 107. 2 ) Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologie. 2. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2004, s. 97. 3 ) Scheinost, M. Pojetí organizovaného zločinu a jeho vztah k dalším kategoriím kriminality. Kriminalistika, 2004, č. 4, s. 269. 4 ) Dle Scheinosta „class bias“ v Sutherlandově pojetí znamená mírnější vnímání a posuzování kriminality příslušníků vyšších společenských vrstev ve srovnání s toutéž kriminalitou páchanou příslušníky nižších společenských vrstev, protože se jednak u vyšších vrstev obecně předpokládá větší kultivovanost a menší sklon k páchání trestné činnosti, jednak se spáchaná trestná činnost posuzuje u vyšších vrstev shovívavěji.

5

odborné znalosti a také své konexe, k výslechu, navíc často v doprovodu renomovaného obhájce, je zcela jiný, než při příchodu „obyčejného“ pachatele. Na druhou stranu - v případě přesvědčení o vině takového pachatele, avšak bez potřebných důkazů, je pocit bezmoci mnohem silnější. Clinard v roce 1952 definoval trestnou činnost bílých límečků jako porušení zákona především skupinou obchodníků, svobodných pracovníků a úředníků v souvislosti s jejích prací. 5) Dnes bychom mohli chápat trestnou činnost tzv. bílých límečků jako hospodářskou trestnou činnost, páchanou při výkonu profese představitelem legálního podnikání, tj. obcházení pravidel a porušování zákonů v rámci výkonu profese na místě, které to umožňuje, s cílem získat vyšší zisk.6 Scheinost 7) bílé límečky stručně definuje jako osoby bez kriminální minulosti, ale schopné zneužít své pozice v podnikatelské sféře, stejný autor klade rovnítko mezi tzv. bílé límečky a kvalifikované pachatele hospodářské trestné činnosti a vyslovuje předpoklad o převaze tzv. bílých límečků mezi pachateli hospodářské kriminality. 8) V současných českých učebnicích kriminalistiky a kriminologie bývají předmětné termíny zmíněny jednou větou, bez dalšího upřesnění. Např. v učebnici kriminologie 9) jsou tzv. bílé límečky vymezeny jako elitní nejvyšší společenská vrstva pachatelů hospodářské trestné činnosti. V učebnici kriminalistiky 10) jsou pachatelé s bílými límečky vymezeni jako pachatelé hospodářských trestných činů, kteří vystupují jako řádní občané, úspěšní v zaměstnání či podnikatelské činnosti, mající plnou důvěru okolí a v některých 5 ) Tamtéž, s. 21 - 22. 6 ) Scheinost, M. Pojetí organizovaného zločinu a jeho vztah k dalším kategoriím kriminality. Kriminalistika, 2004, č. 4, s. 270. 7 ) Scheinost, M. a kol. Výzkum ekonomické kriminality. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004, s. 93. 8 ) Tamtéž, s. 87. 9 ) Kuchta, J. , Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 353. 10 ) Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 483.

6

případech i značný politicko – ekonomický vliv na určitém teritoriu. Podobně v Rukověti kriminalistiky 11) se pachatelé hospodářské trestné činnosti - bílé límečky - charakterizují jako dosud bezúhonné osoby, které nemají žádné nebo malé zkušenosti z jednání s orgány činnými v trestním řízení. Většinou ale mají dobré až nadprůměrné znalosti z dotčeného oboru... Podle Smejkala 12) jsou bílými límečky středně a vysoce kvalifikované osoby, lidé s vysokou odpovědností, pravomocí, v důvěryhodném postavení. Pro doplnění podkladů jsem se podíval i do cizojazyčných kriminologických slovníků, nejobsáhleji se pojmu věnuje „The Sage Dictionary of Criminology“. 13) Zde je pojem „white collar crime“ definován jako heterogenní skupina útoků, spáchaných lidmi relativně vysokého statutu nebo požívajících poměrně vysokého stupně důvěry, v souvislosti s jejich legální prací. Dále je zmíněna kritika Sutherlandovy práce – jiným autorům (konkrétně je jmenován Paul Tappan) se nelíbilo jeho označování lidí za zločince, aniž by byli za zločin odsouzeni (srovnejme s „kriminalizací podnikatelů“ v ČR v uplynulých letech). Zajímavá je definice, uvedená v časopise Kriminalistická společnost 14): označení „trestná činnost bílých límečků“ se vztahuje na trestnou činnost osob, zastávajících vysoká postavení v politickém a hospodářském životě, včetně vysokých státních úředníků a osob zaujímajících významná místa v podnikatelské sféře. Zajímavá je tato definice zejména proto, že jsou zde výslovně uvedeny osoby, působící v politice, které tam podle mého názoru jednoznačně patří – propojení politiky s průmyslem je bezpochybné 11 ) Chmelík, J. a kol. Rukověť kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, s. 392. 12 ) Smejkal, V. Počítačová kriminalita a její trestněprávní aspekty. Policista, 1996, č. 12. 13 ) The Sage Dictionary of Criminology, London: Sage Publications Ltd., 2001, s. 319 - 321. 14 ) Němec, M. FBI a kurz o kriminalitě bílých límečků. Praha: Kriminalistická společnost, 1994, č. 1, s. 19.

7

(alespoň v českých reáliích). Např. některé korupční kauzy, ve kterých figurují politici, lze také řadit k trestné činností bílých límečků - viz např. aktuální korupční aféra s biolihem. 15) Z výše uvedeného je zřejmé, že názory na obsah pojmu trestná činnost tzv. bílých límečků nejsou zcela jednotné, což je pochopitelné již jen s přihlédnutím k době vzniku tohoto pojmu. Některé uvedené definice jsou poněkud širší, neomezují se pouze na nejvyšší společenskou vrstvu. Toto širší pojetí je mi bližší a v širším pojetí bude pojem v mé práci pojímán.

15 ) Kedroň, R., Blažek, V. Korupce: zatčené spojuje ministerstvo dopravy. Hospodářské noviny, 13.3.2006, s. 4

8

3. Příčiny vzniku trestné činnosti tzv. bílých límečků Obecně bychom mohli za typické způsoby páchání trestné činnosti bílých límečků považovat např. podvody různého druhu, zpronevěry, zneužívání důvěrných informací ke vlastnímu obohacení, nedodržování předpisů o vedení účetnictví, zkrácení daně, různé machinace v investičních společnostech a fondech nebo při veřejných soutěžích, vzhledem k propojení hospodářské kriminality a korupčního jednání i některé korupční případy atd. Pokud bych se měl zamyslet nad příčinami vzniku trestné činnosti tzv. bílých límečků v podmínkách ČR v uplynulých 15 letech, pak mezi hlavní příčiny zcela jistě patří společenské změny po r. 1989 (otevření státních hranic, ekonomická transformace spojená s rozsáhlými majetkovými přesuny, vznik trhu a kapitálu, živelný vznik řady finančních institucí s nekvalifikovanými zaměstnanci atd.). Dále technický rozvoj, usnadňující páchání trestné činnosti a podmiňující vznik nových forem trestné činnosti a také právní a morální vědomí společnosti, které bylo v důsledku předchozích let (tj. před r. 1989) značně pokřiveno. Zásadní pro vznik trestné činnosti tzv. bílých límečků byly legislativní změny, vždyť zejména devadesátá léta minulého století byla poznamenána legislativním chaosem a nepřehledností. Český právní řád je složitý, přesycený neustálými novelami, je možný různý výklad stejných právních norem (což ve svém důsledku znamená, že např. k daňovým únikům dochází nejen úmyslně, ale i nesprávnou interpretací příslušného předpisu). 9

Z výše uvedeného je zřejmé, že příležitostí k páchání trestné činnosti (bílých límečků) bylo dostatek, a příležitost je základní objektivní podmínkou k páchání i této trestné činnosti. Obvykle nejde „o kriminalitu z materiální nouze“, poctivost a loajalita je ohrožena takovými příležitostmi, které slibují, že uspokojí následující trojlístek motivů: 16) – vylepšení společenské prestiže a postup na společenském žebříčku – výrazné vylepšení materiální situace – trvalé zajištění „dobré existence“ Typickou vlastností pachatelů je pocit, že jejich práce není dostatečně oceňována, pocit převahy (nad zaměstnavatelem, policií...), pocit beztrestnosti a neodhalitelnosti. Pokud by pachatelé věnovali stejnou energii a vynalézavost legálnímu podnikání, byli by jistě mimořádně úspěšní.

16 ) Čírtková, L. Psychologické aspekty problematiky. In Pracovní materiál pro kurz hospodářské a finanční kriminality. Praha: Policejní akademie ČR, 2001.

10

4. Specifika pachatelů Některé typické znaky pachatelů této trestné činnosti vyplývají již z definic, uvedených ve druhé kapitole - jedná se o osoby zpravidla vážené, výše společensky postavené, využívající své důvěry vyplývající z jejich vysokého sociálního statutu a prestiže, náležející k této společenské vrstvě. Zpravidla (nikoli však vždy) se jedná o osoby bez kriminální minulosti, ale schopné zneužít své pozice. Řádní, slušní, úspěšní občané, obvykle vysoce kvalifikovaní, inteligentní, s vyšším vzděláním a odbornými zkušenostmi, často s řídícími a rozhodovacími pravomocemi, s přístupem k potřebným informacím. Mívají také dostatek finančních prostředků, které jsou v mnoha případech nezbytné ke spáchání trestné činnosti, zároveň si za tyto finanční prostředky mohou najmout nejlepší advokáty a experty a účinně se hájit. Typické pro ně je zapírání trestné činnosti, předstírání různých falešných skutečností, odvolávání se na tzv. podnikatelské riziko apod. K typickým osobnostním charakteristikám pachatelů často patří např. odvaha hraničící až s hazardem, cílevědomost, vytrvalost, vypočítavost, touha po majetku, společenském uznání a po moci, citová chladnost, bezohlednost, bezcitnost, sklony k velikášství, egoismu atd. Snaží se také co nejméně lhát. 17) Pachatelem hospodářské trestné činnosti (potažmo trestné činnosti tzv. bílých límečků) je dnes nejčastěji rafinovaný, vzdělaný, dobře situovaný člověk s kombinačními schopnostmi, nicméně jeho 17

) Kuchta, J. , Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 353.

11

představivost funguje někdy jednosměrně. Z tohoto důvodu takoví pachatelé často nejsou schopni ani ochotni pochopit nemorálnost a trestnost svého činu a jeho odhalení považují za smůlu v obchodech nebo za spiknutí okolí (konkurentů, banky, orgánů činných v trestním řízení). V případě odhalení je jejich obranou tvrzení o nespravedlivém stíhání, vyhrožují svými kontakty a v případě potřeby své hrozby plní. Opakovanými stížnostmi na postup OČTŘ a medializací případu odvracejí od sebe pozornost s cílem vyvolat chaos, způsobit průtahy, zastrašit svědky, ovlivnit ve svůj prospěch veřejné mínění, často za pomoci renomovaných právníků. V případech nutnosti pak pachatelé hledají pomoc ve zločineckém podsvětí, které jim může posloužit aplikací radikálnějších prostředků. 18)

18

) Tamtéž, s. 354 – 355.

12

5. Vztah k organizovanému zločinu V případě trestné činnosti tzv. bílých límečků se nezřídka jedná o rozsáhlou hospodářskou trestnou činnost, páchanou složitým a vysoce kvalifikovaným způsobem, při které aktéři využívají mezer v zákonech a jiných okolností a dosahují často obrovských zisků. 19) V tom lze nalézt shodné rysy s organizovaným zločinem. Trestné činy tohoto druhu ale mohou, alespoň v počátečních fázích, probíhat bez účasti kriminálního prostředí a bez účasti či zakládání hierarchizovaných, strukturovaných a stabilních zločineckých organizací; jejich základním modem operandi je podvod vůči nedobrovolné oběti bez poskytování protihodnoty; trestná činnost je páchána „zevnitř“ zneužíváním legálního systému (v důsledku toho pachatelé této trestné činnosti narušují důvěru veřejnosti v tento systém). Průnik s organizovaným zločinem je možný, i když organizovaný zločin většinou nestojí u počátku páchání těchto podvodů či dalších trestných činů tohoto typu. Může však v určité fázi využít toho, že aktéři se obohatili nelegálním nebo ne zcela legálním způsobem a dosáhli enormních zisků, a pokusit se o jejich vydírání. V jiném případě může někdo z účastníků začít sám vyhledávat kontakt se světem zločinu, aby získal jeho podporu proti ostatním partnerům. Činnost takovýchto podnikatelů se v každém případě začne dříve nebo později stále více kriminalizovat. Akce se musí utajit, jsou podnikány 19 ) Scheinost, M. Pojetí organizovaného zločinu a jeho vztah k dalším kategoriím kriminality. Kriminalistika, 2004, č. 4, s. 270.

13

kroky k odstranění svědků, stále se rozšiřuje okruh těch, které je nutné uplatit. Někdy si i sami aktéři začnou mezi sebou vyřizovat účty, vytvářet své ochranky a tím způsobem vlastně začít budovat kriminální organizace (nebo se na ně napojovat). Tak může dojít k postupnému prorůstání a přetváření této formy kriminality v kriminalitu organizovanou. 20)

20 ) Cejp, M. Výzkum struktury, forem a možností postihu organizovaného zločinu v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1997, s. 51.

14

6. Vztah k hospodářské (ekonomické) a finanční kriminalitě Protože ve výše uvedených definicích (viz druhá kapitola) jsou často používány pojmy hospodářská (ekonomická) trestná činnost či kriminalita a také pojem finanční kriminalita (resp. finanční delikty), považuji za nutné vymezit i tyto pojmy a jejich vzájemné vztahy, zejména proto, že v této oblasti panuje terminologický zmatek. Nabízí se znění platného TrZ a jeho členění. Za hospodářskou trestnou činnost je pak možno považovat trestné činy, obsažené ve druhé hlavě zvláštní části TrZ - trestné činy hospodářské. Tato část TrZ procházela od r. 1989 závažnými úpravami, měnící se společenské a ekonomické vztahy nacházely odraz i v TrZ. Ve vztahu k současnému charakteru páchané kriminality se však druhá hlava zvláštní části TrZ stala poněkud rigidní a lze říci, že již nevystihuje charakter a rozsah ekonomické kriminality. 21) Tato hlava zvláštní části TrZ nezahrnuje např. úplatkářství, ohrožení životního prostředí, nedovolenou výrobou lihu a celou řadu relevantních trestných činů z hlavy deváté zvláštní části TrZ (trestné činy proti majetku), např. podvod nebo zpronevěru. 22) Striktní dodržení stávající systematiky TrZ by tedy vedlo k tomu, že by řada trestných činů nebyla do hospodářské (ekonomické) kriminality zahrnuta. Vymezení uvedených pojmů se poměrně obsáhle a vyčerpávajícím způsobem věnoval Chmelík, 23) a to z hlediska 21 ) Scheinost, M. a kol. Výzkum ekonomické kriminality. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004, s. 7. 22 ) Tamtéž, s. 7 - 8. 23 ) Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, s. 9 - 27.

15

trestněprávního, kriminalistického, kriminologického i statistického. Uvedl širokou škálu názorů na definování hospodářské kriminality a obecně ji definoval takto: zaviněné (společensky nebezpečné) jednání popsané ve zvláštní části TrZ, poškozující nebo ohrožující hospodářský pořádek, systém ekonomických a souvisejících právních vztahů, jejich fungování, práva a oprávněné zájmy subjektů těchto vztahů. 24) V této souvislosti je potřebné připomenout, že návrh nového trestního zákoníku (podrobněji k návrhu viz podkapitola 7.1.) již nepočítal se dvojím pojetím trestného činu (formálním a materiálním) a trestný čin vymezuje pouze ve formálním pojetí. V důsledku to znamená, že trestní zákoník již nebude (bude – li přijat v této podobě, samozřejmě) pracovat s pojmem společenské nebezpečnosti činu pro společnost a souvisejícími ustanoveními. 25) Hospodářskou kriminalitou jsou rozuměna zejména ta protiprávní jednání, která: 26) – bez ohledu na postavení pachatele naplňují skutkovou podstatu některého z trestných činů vyjmenovaných ve druhé hlavě zvláštní části trestního zákona – naplňují skutkovou podstatu jiného trestného činu, pokud při jeho páchání jsou pachatel i poškozený v postavení subjektů vykonávajících podnikatelskou činnost a trestná činnost souvisí s jejich podnikáním – naplňují skutkovou podstatu jiného trestného činu, pokud k němu došlo ve vztazích založených obchodním nebo pracovním právem k tíži zaměstnavatele, nebo na základě jiného právního vztahu souvisejícího s hospodářstvím, ekonomikou nebo financemi

24 25 26

) Tamtéž, s. 17. ) Tamtéž, s. 17, odkaz 15. ) Tamtéž, s. 17.

16

– naplňují skutkovou podstatu trestných činů veřejných činitelů a trestných činů souvisejících s úplatkářstvím, pokud je spáchal představitel veřejné správy při výkonu své pravomoci v souvislosti s plněním hospodářských úkolů v obecném zájmu nebo takové jednání proti tomuto představiteli směřovalo, nebo – slouží k legalizaci výnosů z trestné činnosti – jsou zařazena do hospodářské kriminality v mezinárodních dokumentech Do hospodářské kriminality tedy podle tohoto vymezení lze zařadit zejména některé majetkové trestné činy (typicky podvod a zpronevěru). Co se týče pojmů hospodářská a ekonomická kriminalita, Chmelík 27) uvádí, že oba okruhy kriminality splývají v jeden, označovaný jako ekonomická kriminalita, ovšem se stejným obsahovým vymezením jako hospodářská kriminalita. Podle mého názoru však existuje pouze jeden okruh kriminality, nazývaný v ČR hospodářská kriminalita a v zahraničí ekonomická kriminalita, jedná se o synonyma se stejným obsahem (z jazykového hlediska jsou termíny „ekonomická“ a „hospodářská“ totožné). Finanční kriminalita představuje jednu z nejdůležitějších oblastí hospodářské kriminality a zpravidla je definována jako trestná činnost směřující proti fungování bankovního systému, kapitálového trhu a finančních institucí, zejména bank, burzy, investičních společností a investičních fondů, penzijních fondů, pojišťoven a dalších finančních institucí. 28) V úvodu této podkapitoly jsem jako jeden z důvodů zařazení této podkapitoly do mé bakalářské práce uvedl, že v této oblasti panuje terminologický zmatek, kulantněji řečeno obsahová nevytříbenost. 27 ) Tamtéž, s. 24. 28 ) Šámal, P. a kol. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C.H. Beck, 2001, s. 174, odkaz 70.

17

Měl jsem tím na mysli, že např. Baloun 29) pojímá finanční kriminalitu jako svébytný druh a v komparační tabulce ekonomické kriminality dokazuje rozdíly mezi hospodářskou a finanční kriminalitou (jinými slovy Baloun hospodářskou a finanční kriminalitu „zastřešuje“ kriminalitou ekonomickou). Kromě toho, Chmelík 30) uvádí, že tento názor (tj. názor, že finanční kriminalita je specifickou kriminalitou, která není součástí hospodářské kriminality) zastává např. Šámal. Nezjišťoval jsem, z jakého pramene Chmelík čerpal, já jsem v literatuře našel pouze opačné Šámalovy názory – viz např. výše uvedená Šámalova definice finanční kriminality. Je - li v této bakalářské práci použit termín hospodářská nebo ekonomická kriminalita, jedná se o synonyma, a finanční kriminalita je chápána jako součást kriminality hospodářské.

29 ) Baloun,V. Finanční kriminalita v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004, s. 9 10. 30 ) Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, s. 26, odkaz 32.

18

7. Tunelování a enronitida V této kapitole se budu věnovat dvěma pojmům, které mají vztah k trestné činnosti tzv. bílých límečků, a sice pojmům „tunelování“ a „enronitida“. 7.1. Tunelování Hlavním důvodem nepřijetí návrhu novelizace trestního zákoníku, připravovaného 14 let, byl spor o zachování stávajícího znění § 128 odst. 2 TrZ. Uvedený odstavec byl z návrhu vypuštěn během projednávání předlohy ve sněmovně a část odborné veřejnosti poté namítala, že již nebude možné trestat tzv. tunelování 31). Hlavní autor odmítnutého návrhu novely, Pavel Šámal, a další (např. advokát Tomáš Sokol) naopak zastávali názor, že toto jednání bude možné trestat i po jeho vypuštění podle jiných paragrafů. Celá věc je z právního hlediska velmi složitá a sporná, podle mého názoru však nepříliš důležitá. 31 ) Slovo tunelování se začalo používat v letech 1994 – 1995 v souvislosti s pády prvních českých bank. Proto je úzce spojováno zejména s finančními institucemi, v širším pojetí se používá i v případě protiprávního jednání proti všem obchodním společnostem, pokud je cílem podvodné operace skryté odčerpání majetku z prosperující společnosti, a to osobami, které tyto společnosti kontrolují.

19

Důležité však je, že odborný spor byl zpolitizován a zmiňovaný odstavec se stal politickým symbolem. Poslanci, kteří (naprostou, téměř stoprocentní většinou přítomných poslanců) odhlasovali vypuštění odstavce z předlohy, později (21.3. 2006) právě kvůli tomuto vypuštění zamítají celý zákon. Otázkou je, kdy tedy bude nový trestní zákoník přijat. Je pravděpodobné, že to nebude bezprostředně po volbách (do poslanecké sněmovny, plánovaných na červen 2006) a může to trvat i několik dalších let. Což by samozřejmě byla škoda, protože neschválená novela zákona je nepochybně mnohem lepší než stávající TrZ, jedná se o moderní trestní zákoník, ale existuje tak možnost, že oddálení přijetí bude nakonec užitečné, protože dojde ke zjednodušení návrhu novely. V konečném důsledku by to mohlo znamenat, že trestní zákon nebude v budoucnu novelizován tak často, jako tomu bylo doposud. Chtěl bych zmínit ještě jednu skutečnost, související se zamítnutím novely TrZ. Jednou z možností přijetí zákona bylo, že se předmětný odstavec do trestního zákoníku vrátí pozměňovacím návrhem, který se připojí k návrhu úplně jiného, dosud otevřeného zákona. Tato praxe tzv. přílepek přispívá k nepřehlednosti přijaté legislativy, vede ke snížení právního vědomí a je třeba ji odmítnout. V souvislosti s úvahami o přijetí nového TrZ se nabízí ještě spojitost s TrŘ, který bude muset být k okamžiku účinnosti nového TrZ také novelizován. Pokud vím, jeho novelizace je v současné době připravována, existuje věcný záměr (nejsem si však vědom jakékoli odborné debaty o jeho znění, což považuji za nezbytný předpoklad úspěšného přijetí). Bylo by vhodné, kdyby návrhy nového TrZ i nového TrŘ byly předloženy poslanecké sněmovně společně. 7.2. Enronitida

20

V souvislosti s krachem americké energetické společnosti Enron, která zbankrotovala poté, co vyšlo najevo, že podváděla ve svém účetnictví tím, že ukrývala dluhy v dceřiných společnostech, se začal používat termín „enronitida“ 32). Pod tímto pojmem je chápán trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, příp. i trestný čin zneužívání informací v obchodním styku. Následkem bankrotu společnosti Enron byl prudký propad světových akciových trhů. Po následných odhaleních účetních machinací dalších amerických společností (WorldCom, Tyco International...) USA přistoupily na tvrdá legislativní opatření, mající za cíl podstatné zprůhlednění hospodaření společností (pod hrozbou tvrdých trestů). Uvedená jednání se samozřejmě netýkají pouze amerických (či obecně zahraničních) společností a je pravděpodobně pouze otázkou času, kdy se podobné účetní skandály budou týkat i českých, resp. v ČR působících společností.

32

) Baloun,V. Finanční kriminalita v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004, s. 16.

21

8. Praktické příklady V této kapitole se pokusím (spíše ilustrativně) připomenout některé - mediálně známé - kauzy, které lze zařadit mezi trestnou činnost tzv. bílých límečků. Příkladů jsou dnes a denně „plné noviny“, z těch nejvýznamnějších si vzpomínám např. na skandál Barings Bank, nejstarší britské komerční banky, která zkrachovala v roce 1995, protože její pracovník, v Singapuru působící obchodník Nick Leeson, se dlouhou dobu snažil zakrývat finanční ztráty při termínovaných obchodech. Zajímavé příklady modelů a případových studií podvodů s finančními instrumenty (akreditivy, záruky, směnky...) jsem našel v přílohách 33 týdeníku Ekonom č. 42 - 45, které pod názvem Finanční podvody zevnitř vycházely v roce 2003 a které byly připraveny ve spolupráci s českou pobočkou Mezinárodní obchodní komory (International Chamber of Commerce). Podvodné finanční instrumenty se často velice podobají opravdovým dokumentům a 33 ) Merret, J., Renner, P. Preventing Financial Instrument Fraud. [Finanční podvody zevnitř]. Přeložil Michal Nosek. Příloha týdeníku Ekonom, 2003, č. 42 – 45.

22

odhalení jejich skutečné identity vyžaduje více než jen zběžné prohlédnutí. Stopy lze najít ve formulaci těchto dokumentů – používají slova, fráze a termíny, které ve finančních kruzích neexistují nebo které jsou odvozeny od existujících pojmů (sám jsem se ve své policejní praxi setkal s falešnými bankovními zárukami, znějícími na astronomicky vysoké částky). Chtěl bych však v této kapitole připomenout především případy (alespoň tři) z českých reálií. Přitom není mým cílem hodnotit vinu zúčastněných a nehodlám se zabývat ani právní kvalifikací - neznám obsah trestních spisů. Jednotlivé dále uvedené případy jsou uvedeny v práci Ing. Vladimíra Balouna: Finanční kriminalita v České republice, 34 které jsem však pro potřeby této bakalářské práce zkrátil a upravil. 8.1. Moravia banka Případ této banky je typickým příkladem útoku vlastníka proti svému majetku a lze na něm vhodně ukázat některé politické souvislosti. Moravia banka vznikla v době boomu bankovnictví v roce 1992 jako regionální banka a svými parametry měla charakter malé banky. Od roku 1996 hospodařila ztrátově, byla proto již v následujícím roce zařazena do tzv. stabilizačního programu ČNB, v roce 1999 z něj byla vyřazena pro dlouhodobé neplnění ukazatelů, schválených při přijímání banky do programu a poté vyhlásila konkurz. S ohledem na své regionální zaměření úvěrovala některé velké státní či polostátní podniky severní Moravy, na jejichž fungování měla zájem vláda. Z toho důvodu ji také ČNB zařadila do zmíněného stabilizačního programu a v roce 1997 jí uhradila za ztrátové úvěry téměř tři čtvrtě miliardy korun. 34

) Baloun,V. Finanční kriminalita v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004.

23

Moravia banka již v roce 1993 poskytla patnáctimilionový úvěr leasingové společnosti Betafin, a.s., kterou spoluvlastnil podnikatel Jiří Baron (mimochodem druhý z vlastníků nich byl i spolumajitelem společnosti Iceberg, která stála v pozadí pádu dalších bank – Ekoagrobanky, První slezské banky a Podnikatelské banky). Podle zpráv z veřejných zdrojů byl jejich partnerem ve společnosti Betafin i bankéř z Moravia banky, který různým obchodním společnostem, patřícím Jiřímu Baronovi (který se posléze stal i předsedou dozorčí rady Moravia banky) poskytoval další úvěry. Jiří Baron díky těmto úvěrům a prostřednictvím kapitálového trhu (tedy prostřednictvím svých kapitálových účastí v různých společnostech) banku ovládl. Moravia banka tak měla ve svém úvěrovém portfoliu stamiliony úvěrů společností buď jím přímo vlastněných, nebo personálně propojených či jednajících ve shodě. Jiří Baron byl zatčen v prosinci roku 2000 a obviněn spolu s dalšími čtyřmi lidmi v souvislosti s úvěrovým podvodem, k němuž mělo dojít v jím vlastněné společnosti (Ingstav Opava). K trestně stíhaným přibylo pětičlenné představenstvo Moravia banky, jeden pražský podnikatel a jeden advokát. V září 2002 se kauza zkrachovalé Moravia banky dostala před senát Krajského soudu v Ostravě. Jiřího Barona a jeho společníky viní státní zástupce z podvodu, zneužívání informací v obchodním styku a porušování povinností při správě cizího majetku. Pokud vím, soud dosud ve věci nerozhodl. Obecně lze říci, že mezi hlavní důvody vzniku kauzy (nejen) Moravia banky patří zcela výjimečná situace, kdy v první polovině devadesátých let minulého století v ČR vzniklo několik desítek bank. Vzhledem k tehdejší situaci nebylo ani možné, aby všechny tyto banky měly důvěryhodné a zodpovědné vlastníky, schopný, zkušený a v bankovnictví vzdělaný management, vyškolený personál, standardní pracovní postupy při poskytování úvěrů atd. Připočteme – 24

li k tomu zcela nedostatečnou kontrolu ze strany centrální banky, pak lze – při zpětném pohledu – konstatovat, že důsledky v této podobě byly předvídatelné. V současné době se dá říci, že situace v bankovnictví (v ČR) je již několik let stabilizovaná. 8.2. KB a Alon Barak O případu Alona Baraka, resp. společnosti B.C.L. Trading jsem poprvé slyšel někdy v roce 1999, v té době jsem ještě byl zaměstnancem KB. Případ lze charakterizovat jako profesionální selhání pracovníků KB, což potvrzuje tezi, že nezanedbatelné procento manažerů KB (ale nejen KB) byli lidé profesionálně minimálně nekompetentní, v horším případě pak přímo (jakkoli nedokazatelně) úplatní. Stejně jako v řadě jiných případů je těžké rozlišit, zda ze strany pracovníků KB šlo o „pouhé“ podstoupení nepřiměřeného rizika, o neznalost či zda došlo k trestné činnosti. V čase se celý případ vyvíjel následovně: společnosti B.C.L. Trading byl hned v počátcích (červen roku 1996) přiznán limit pro otevírání dokumentárního akreditivu ve výši 100 mil. USD. Uvedený limit se v červenci roku 1997 zvýšil na 150 mil. USD, přestože KB již bylo známo propojení společnosti B.C.L. Trading s dalšími společnostmi, které v předchozím období způsobily KB ztrátu ve výši 1,2 mld. Kč. Další zvýšení limitu bylo provedeno v červnu roku 1998 (200 mil. USD). V červenci roku 1999 byl limit pro otevírání akreditivu snížen na nulu z důvodů: – podezření na falšování dokumentů (přičemž již v prosinci 1997 byla KB upozorněna rakouskou bankou Central - Wechsel AG, že od společnosti B.C.L. Trading obdržela směnku, na níž byl zfalšován aval) 25

– zhoršeného ratingového hodnocení společnosti B.C.L. Trading – konečně uznaného faktu, že Alon Barak již v minulosti způsobil KB výše zmíněnou ztrátu PČR obvinila celkem 11 osob z řad členů představenstva a středního managementu KB z trestných činů porušování povinností při správě cizího majetku a porušování závazných pravidel hospodářského styku. Obviněn však nebyl ani Alon Barak, ani dlouholetý předseda představenstva a generální ředitel KB - nebyl fyzicky přítomen jednání, na němž se limit pro B.C.L. Trading schvaloval. S tímto zdůvodněním - podle některých právníků - nelze souhlasit, neboť podle interních materiálů KB šlo o usnesení „per rollam“, které znamená, že s každým absentujícím členem představenstva je nutné dodatečně vejít ve styk a vyžádat si jeho souhlas (stanovisko). Pokud nesouhlasí, může vznést námitku, což dotyčný neučinil. Navíc je neoddiskutovatelná jeho odpovědnost v oblastech procedur (pracovních postupů) a kontrolních mechanismů. Je potřeba dodat, že v době šetření případu byl senátorem, chráněným imunitou. Podle dostupných zdrojů a podle publikovaných schémat obchodních vztahů pocházejí obchodní partneři společnosti B.C.L. Trading z Ruska, Uzbekistánu, Slovenska a Polska. Společnost B.C.L. Trading v nich vystupuje jako prostředník, tzn., že je jak dovozcem, tak vývozcem. KB neměla povinnost zkoumat, zda zboží reálně existuje, rozhodující je předložení dokladů. Z toho vyplývá možné kriminální jednání společnosti B.C.L. Trading, resp. Alona Baraka. Nabízí se úvaha, že obchodními partnery byly spřízněné společnosti a okamžik, kdy se přestalo platit (a kdy tedy vznikla povinnost KB uhradit akreditiv) byl předem domluven. Problém financování aktivit společnosti B.C.L. Trading může být složitější o skutečnosti, které byly zveřejněny některými médii, 26

podle kterých společnost B.C.L. Trading využívala KB jako pračku špinavých peněz (jinými slovy k legalizaci výnosů z trestné činnosti). Tento případ byl v závěru roku 2005 Obvodním soudem pro Prahu 1 v tichosti uzavřen, všichni aktéři jsou nevinní. 8.3. Šrejber Tennis Investment Tento případ z oblasti kapitálových trhů jsem zařadil do své práce přesto, že Milan Šrejber, bývalý vrcholový tenista, zakladatel privatizačních fondů a sponzor ODS (rozkrytím jeho daru, rozepsaném na dva fiktivní dárce, propukla dokonce vládní krize a byly vyvolány předčasné volby), přestože byl souzen a odsouzen, byl posléze na základě stížnosti ministra spravedlnosti na porušení zákona zproštěn obvinění. Případ totiž ukazuje určitý mezistupeň mezi čistě privatizační trestnou činností (v podstatě neopakovatelnou) a trestnou činností, spojenou s běžným fungováním kapitálového trhu. Zároveň ukazuje značně ztíženou situaci OČTŘ, které mají stíhat takovouto trestnou činnost. Na kapitálový trh působí mnoho faktorů a rozlišit trestnou činnost od neúspěšného podnikání (často na hraně zákona) je velmi obtížné. Společnost Šrejber Tennis Investment v sobě zahrnovala jak investiční privatizační fondy, tak investiční fondy, které již vykazovaly znaky podílových fondů a také makléřskou společnost. Vše personálně propojeno právě osobou Milana Šrejbera. Šrejberova investiční společnost se úspěšně zúčastnila obou vln kupónové privatizace a obhospodařovala prostředky držitelů investičních kupónů, zatímco Šrejber Tennis Investing, investiční fond, a.s. obhospodařoval víceméně jeho vlastní prostředky. Transakcemi mezi těmito společnostmi, s využíváním pohybu kurzu akcií a také pomocí provizních plateb makléřské společnosti byly privatizační fondy připraveny o cca 20 mil. Kč. 27

Případ byl zahrán do ztracena a přispěl k nedůvěře velké části veřejnosti ve správné fungování kapitálových trhů. Otázka, jak je možné, že tyto transakce probíhaly tak, jak probíhaly, tedy že fondy, na nichž byly prostředky držitelů investičních kupónů, byly soustavně ochuzovány, zatímco podílové fondy téže společnosti zaznamenávaly stálý růst, zůstává nezodpovězena.

9. K problematice dokazování Vzhledem k tomu, že trestná činnost tzv. bílých límečků je součástí trestné činnosti hospodářské, lze závěry, dosažené při studiu trestné činnosti hospodářské, vztáhnout (případně s minimálními úpravami) i na trestnou činnost tzv. bílých límečků, zejména přijmeme - li předpoklad o převaze tzv. bílých límečků mezi pachateli hospodářské trestné činnosti. 35) 9.1. Dotazníkové šetření IKSP IKSP v roce 2003 při řešení svého výzkumného úkolu 36) použil mj. dotazníkové šetření u pracovníků orgánů činných v trestním řízení. Celkem tak bylo z 274 rozeslaných dotazníků získáno 219 vyplněných dotazníků (soudy 105, státní zastupitelství 82, policejní orgány 32). Z odpovědí na otázku: “V čem vidíte největší problémy dokazování hospodářské trestné činnosti?” vyplynulo, že 37) 35 ) Scheinost, M. a kol. Výzkum ekonomické kriminality. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004, s. 87. 36 ) Scheinost, M. a kol. Výzkum ekonomické kriminality. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. 37 ) Tamtéž, s. 106 - 109.

28

respondenti vidí největší problémy ve velké náročnosti z odborného hlediska, ve velkém rozsahu spisového materiálu, v nesnadné právní kvalifikaci, dále velkém časovém odstupu od spáchání trestného činu a ve velké náročnosti z důvodu velkého množství případů. Policisté poukázali na nejednotný výklad práva u soudů a státních zastupitelství, neexistenci trestní odpovědnosti právnické osoby a na nedostatečné technické vybavení PČR. Dá se říci, že se všemi výše uvedenými problémy souhlasím. Případy, o kterých tato práce pojednává, skutečně bývají velmi náročné z odborného hlediska a není snadné se orientovat v trestních spisech, jejichž počet stran je v řádu tisíců, navíc nebývá zvykem (a ani to z organizačních důvodů není možné), aby pracovník OČTŘ měl přidělen jeden (byť rozsáhlý) trestní spis, kterému by se mohl soustavně věnovat. Problematikou trestní odpovědnosti právnických osob se zabývá desátá kapitola, k poslednímu bodu (nedostatečné technické vybavení PČR) mohu uvést, že moje osobní zkušenost je stejná, situace je zejména na okresních ředitelstvích PČR v této oblasti stále tristní a zlepšuje se velmi pomalu. Je však třeba dodat, že u celorepublikových útvarů, s nimiž mám osobní zkušenost (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKPV ) není technické vybavení - zejména díky programu Phare - problémem. Z dalších výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že největší potíže při dokazování před soudem činí značná nekázeň svědků, poškozených i obviněných. Těchto osob bývá velký počet a jejich nedostavení se značně komplikuje průběh dokazování. Projevuje se neochota svědčit před soudem a u obviněných též záměrné zdržování řízení z jejich strany a ze strany jejich obhájců. Další potíže často vznikají při prokazování subjektivní stránky, tj. úmyslného zavinění trestného činu. 29

K tomu bych poznamenal, že v praxi se často zdá nemožné prokázat úmyslné zavinění bez doznání obviněného. Na zavinění a jeho formu je však třeba usuzovat ze všech okolností, za kterých byl trestný čin spáchán. Proto také nelze vyvodit nemožnost zjištění úmyslu ze skutečnosti, že obviněný skutek popřel. Při prokazování úmyslu je třeba takové jednání posoudit z hlediska sledu a kontextu jednotlivých, na sebe navazujících operací, posoudit jejich cíl, kdo z nich měl prospěch apod. 38) Na zavinění je možné usuzovat i z výpovědi svědků, dále z odborných vyjádření a znaleckých posudků i z dalších důkazů, jež je možné využít pro vyhodnocení subjektivní stránky trestného činu. Zajímavý názor vyplynul z odpovědí státních zástupců, kteří také poukázali na dlouhou dobu řízení, resp. značný časový odstup od spáchání trestné činnosti do projednání věci před soudem, což má vliv na kvalitu prováděných důkazů, zejména svědeckých výpovědí. V této souvislosti měli kritické výhrady ke znění ustanovení § 158 odst. 5 TrŘ, podle něhož nelze v řízení před soudem použít jako důkaz úřední záznam o obsahu vysvětlení. Nevidím žádný důvod, proč by úřední záznam o podaném vysvětlení nemohl být použit jako důkaz a proč by tento záznam nemohl být později, při výslechu svědka či obviněného, přečten či jinak konstatován jeho obsah. V praxi tato okolnost často působí problémy – stává se běžně, že osoba, která podala vysvětlení a je později vyslýchána jako svědek, příp. obviněný, již vypovídá zcela jinak, příp. vůbec. Přitom osoba podávající vysvětlení je poučována, že má právo (mj.) na právní pomoc advokáta, dále, za jakých okolností nesmí být od ní vysvětlení požadováno a o možnosti vysvětlení odepřít, pokud by jím způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2 TrŘ. Se zmíněnými 38 220.

) Šámal, P. a kol. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C.H. Beck, 2001, s.

30

kritickými výhradami respondentů ke znění ustanovení § 158 odst. 5 TrŘ tak lze souhlasit. Z amerických filmů, zabývajících se policejní tematikou, je všeobecně známa věta poučení ve smyslu “cokoli od této chvíle řeknete, může být použito proti vám”. Poučení je zcela jasné a srozumitelné. Domnívám se, že úprava stávajícího znění § 158 odst. 5 TrŘ v tomto smyslu je velmi snadná a žádoucí, přitom práva dotyčné osoby (právo na obhajobu, právo nevypovídat...) nebudou nijak dotčena (za předpokladu, že dotyčná osoba bude skutečně poučena). Dále se v této kapitole, věnované problematice dokazování, budu zabývat institutem spolupracujícího svědka a také institutem agenta – provokatéra. 9.2. Spolupracující svědek Velmi efektivním nástrojem by v českém právním systému mohl být institut spolupracujícího (korunního) svědka, využívaný např. v USA, ale i v dalších státech. Jedná se o možnost nabídnout za klíčové svědectví podstatně nižší trest, příp. beztrestnost. Mezi hlavní důvody, proč návrh novelizace TrZ a TrŘ, projednávaný v roce 2005 a zavádějící institut korunního svědka, nebyl (po odmítnutí senátem a po vetování prezidentem) přijat, patřila obava, že soud bude rozhodovat zejména na základě svědectví bývalého zločince (tedy nedůvěryhodné osoby), a dále právě možnost výrazného snížení trestu těmto korunním svědkům. Avšak zájem státu na rozbití zločineckých struktur musí převyšovat zájem státu na potrestání jednotlivce, který se sice na trestné činnosti podílel, ale poté umožnil odhalení a usvědčení spolupachatelů. Pravdou je, že současné znění ustanovení § 33 písm. k) TrZ a § 40 odst. 3 TrZ umožňuje soudu při výměře trestu přihlédnout i k tomu, že pachatel přispěl k objasnění trestné činnosti, spáchané ve prospěch 31

zločinného spolčení, jako k polehčující okolnosti, a snížit trest i pod dolní hranici sazby. Avšak dokázat zločinné spolčení je velmi obtížné, domnívám se proto, že by znění výše zmíněných ustanovení TrZ mělo být rozšířeno i na trestnou činnost, spáchanou organizovanou skupinou (myslím, že novelizace v tomto smyslu byla již v minulosti navrhována). Podle mého názoru byl záměr - zefektivnit objasňování zvlášť závažných trestných činů – nepochybně správný, vždyť OČTŘ se dnes často potýkají s nedostatkem důkazů, protože narážejí na organizovanost a závazek mlčenlivosti. Osobně jsem o užitečnosti tohoto institutu přesvědčený, spolupráce obviněného by často vedla ke stíhání dalších (i řídících) osob, přitom důsledkem by mohlo být i zrychlení celého trestního řízení. 9.3. Agent – provokatér V nedávné minulosti (zhruba od roku 2000) byla v ČR projednávána také otázka možnosti zavedení institutu agenta provokatéra, což by umožnilo řízenou (policejní) provokací (tj. záměrným, aktivním podněcováním nebo naváděním či jiným iniciováním spáchání trestné činnosti druhé osoby, která by jinak protiprávně nejednala 39)) testovat odolnost úředníků apod. („test integrity“). Pokud se nemýlím, neuvažovalo se o trestním postihu, ale o postihu pouze v pracovněprávní oblasti, tj. např. o hrozbě ztráty zaměstnání apod. Osobně bych byl velmi opatrný před souhlasem s tímto institutem, domnívám se, že velmi problematické by v podmínkách ČR bylo dostatečné ošetření možnosti zneužití. Navíc se nedomnívám, že by bylo možné s pomocí agenta - provokatéra trestat pachatele závažné, vysoce kvalifikované trestné činnosti a ve vztahu k tématu bakalářské práce tak tento institut zřejmě nemá valného významu. Považuji za nutné zdůraznit, že institut agenta - provokatéra je zcela odlišný od možnosti použití agenta podle ustanovení § 158e TrŘ. 39

) Chmelík, J. Úvahy k agentu provokatérovi a korunnímu svědkovi. Kriminalistika, 2005, č. 1, s. 69.

32

10. K trestní odpovědnosti právnických osob V posledních letech je i v ČR, s odkazem na řadu mezinárodních právních dokumentů, stále častěji vyslovován požadavek trestního postihu právnických osob. Z historického pohledu nejde o problém nový, protože již Římané ve svých právních dokumentech tento problém řešili 40). Trestní postih právnických osob je problematický zejména (mimo jiné) pro konstrukci zavinění v trestním právu, které je vázáno na zavinění fyzické osoby. Náš právní řád dosud nezná trestněprávní odpovědnost právnických osob, předložený návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR v listopadu 2004 v prvním čtení zamítnut, přitom samotná předloha vyvolala mnoho diskusí (např. zda vůbec takový zákon potřebujeme, pokud ano, pak v jaké podobě atd.) právě proto, že tato norma nemá v českém pojetí trestního práva tradici. Faktem je, že trestní odpovědnost právnických osob je v současné 40

) Chmelík, J. a kol. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde Praha, a.s., 2003, s. 143.

33

době upravena již v řadě evropských zemí. Ve Francii, Nizozemí, Norsku, Finsku, Dánsku, Slovinsku a v dalších zemích, tradiční je v anglosaské právní oblasti. Podle odpůrců přijetí zákona vládní návrh jde nad rámec evropských doporučení – dle legislativy ES se má vztahovat na podvody, aktivní korupci a praní špinavých peněz, jakož i pomoci nebo nebo návodu ke páchání těchto činů. Vládní návrh však v ustanovení § 4 zákona taxativně vyjmenovával cca 135 skutkových podstat, výčet byl tedy příliš široký. Odpůrci přijetí poukazovali také na to, že již samotný název tohoto návrhu zákona je zavádějící, protože prostřednictvím právnické osoby jsou nutně trestány osoby fyzické (přitom se nemusí jednat jen o podnikatele, může jít i o drobné akcionáře apod.) 41) Osobně se domnívám, že dříve nebo později bude návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v ČR znovu aktuální a v souladu se zahraniční tendencí přijat bude, protože umožní účinnější postih některých závažných jednání, přitom s názorem odpůrců zákona, že taxativní výčet skutkových podstat je příliš široký, lze jistě souhlasit. Vzhledem k tomu, že by přijatý zákon zřejmě měl i dopady na procesní stránku (zvláštnosti trestního řízení, vedeného proti právnické osobě), zejm. pak citelný vliv na zvýšení objemu trestní agendy, je otázkou, zda by nebylo nutné činit organizační opatření ve vztahu ke kapacitě orgánů činných v trestním řízení apod.

41 ) Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim /sněmovní tisk 745/ prvé čtení. Staženo 10.2.2006. Dostupno z http://www.parkanova.cz/proj%2002.11.04.htm

34

11.

Poznámky k vyšetřování

Pokud bych se měl zamyslet, jakými opatřeními by bylo možné zlepšit (zejména zrychlit) vyšetřování trestné činnosti bílých límečků, napadá mě několik zejména organizačních záležitostí: –

–

–

–

veliké možnosti zefektivnění práce (u celorepublikových útvarů SKPV určitě) jsou v týmové práci, která je podle mého názoru u rozsáhlých trestních spisů nezbytná, leč výjimečná. s týmovou prací souvisí nejednoznačné požadavky ohledně rozdělení či nerozdělení pracovníků PČR SKPV na „vyšetřovatele“ a „operativce“ nadměrná administrativní zátěž (např. vyúčtování znalečného mi v podmínkách Okresního ředitelství PČR Náchod trvalo cca 30 minut, v podmínkách „elitního“ celorepublikového útvaru si musím naplánovat celý den na cestu do Prahy, abych mohl příslušným pracovníkům centrály osobně předložit žádost s přílohami. Tento postup je nadřízenými pracovníky výslovně doporučen). možnosti zrychlení práce na trestních spisech jsou v oblasti plánování, s tím souvisí často pouze formální dokladace 35

–

vznik samostatného celorepublikového Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKPV (FIPO – finanční policie) k datu 1.7. 2004 mi připadl poněkud nelogický, působnost tohoto útvaru mohla být pokryta činností Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV. Současné úvahy (nebo jen nepodložené fámy?) o sloučení uvedených útvarů jsou důsledkem, přičemž nejistota pracovníků obou útvarů k efektivní práci rozhodně nepřispívá.

K předpokladům efektivní práce PČR SKPV patří dostatek odborně kvalifikovaných specialistů a jejich přístup, vyhovující pracovní podmínky, dostatečné technické vybavení, ale také důsledný výkon dozoru SZ nebo rychlé a kvalitní znalecké posudky. Velikým problémem (z časového hlediska) se jeví dožádání právní pomoci v cizině. A na závěr to podle mého názoru nejpodstatnější – ustálenější právní prostředí (přehledná a srozumitelná legislativa bez přespříliš častých novelizací).

36

12. Závěr Ve své bakalářské práci jsem v úvodních kapitolách především vymezil pojmy a jejich vztahy a zamyslel se nad příčinami vzniku této trestné činnosti a specifiky jejích pachatelů. Je třeba říci, že termíny „bílé límečky“ a „trestná činnost tzv. bílých límečků“ se v současné době takřka vůbec nepoužívají, alespoň ne v ČR. Dokladem toho jsou pouze stručné zmínky (jednou větou) v nedávné době vyšlých učebnicích kriminalistiky a kriminologie. Nabízí se otázka, zda vůbec tento termín nadále zachovávat. Domnívám se, že zachování pojmu sice nutné není, ale jistou vypovídací schopnost přece jen má a může i v budoucnu existovat, přinejmenším pro potřeby kriminologie (jedná se o kriminologické termíny). Trestná činnost tzv. bílých límečků je ve své podstatě nenásilná, ovšem často latentní, obtížně identifikovatelná a prokazatelná, často i organizovaná, s mimořádným sociálním a ekonomickým dopadem – zisky vytvořené uvedenou trestnou činností jsou obrovské a zároveň s relativně malou pravděpodobností odhalení pachatelů. Orientace mnoha pachatelů - a jejich poradců - v odborné problematice často vysoko přesahuje odborné znalosti pracovníků OČTŘ 37

Kapitola sedmá se krátce zabývá pojmy tunelování a enronitida, s kterýmžto pojmem jsem se při studiu podkladů k bakalářské práci setkal poprvé. Zmiňuji zde i zamítnutí návrhu novelizace TrZ. Příští návrh může být zcela jiný a může trvat i několik let, než bude přijat, což bylo důvodem, proč jsem se zmiňovanému návrhu nevěnoval hlouběji. Praktické příklady - z českých reálií uplynulých 15 let - jsem zvolil dva z oblasti bankovnictví a jeden z oblasti kapitálových trhů. Samozřejmě se nabízela celá řada dalších možných příkladů - kauza soudce Berky, Radovana Krejčíře, Viktora Koženého a HPH, IPB a některých dalších bank, CS Fondů, KTP Quantum, Private Investors, H - Systému atd. atd. Stěžejní částí práce je devátá kapitola, věnovaná problematice dokazování, jejíž součástí jsou i úvahy o možnosti zavedení institutu spolupracujícího (korunního) svědka a agenta – provokatéra.myšlení nad některými problémy, souvisejícími s vyšetřováním. V kapitole desáté jsem se dotkl tématu trestní odpovědnosti právnických osob, návrh předmětného zákona byl však poslaneckou sněmovnou také „shozen ze stolu“. A konečně v kapitole předposlední jsem krátce nastínil některé možnosti efektivnější práce na rozsáhlých trestních spisech. Při zpracování práce byly použity poznatky z odborné literatury a z dosavadních výzkumů, provedených v ČR. Snažil jsem se také do své práce včlenit své praktické poznatky policejního komisaře, zabývajícího se hospodářskou trestnou činností.

38

Resumé Subject of the submitted work is an effort to resume problem of criminality of so-called white collars, focusing on the situation in the Czech Republic in last 15 years. The attention was focused first on complete definition of basic terms and reasons, why such criminality occurs, and on definition of the relation between this criminality and other common forms of criminality. The criminal activities of socalled white collars are part of the economic criminality and are in its principle nonviolent but very often latent, hard to identify and prove, often they are organized and have remarkable social and economic impact. The profit made by this criminal activity is huge and at the same time there is relatively small probability the criminal will be found. The knowledge of many criminals – and their consultants – about the special problematic is very often beyond the special knowledge of people from OČTŘ (Authorities Active in Criminal Procedure). The work includes also definition of terms “tunneling” and “enronitida” and it mentions the peripetia leading to the denying of proposal of amendment to the criminal code. In the other text there are some practical examples from Czech background of last 15 years. Fundamental part of the work is a chapter dedicated to the problematic of giving evidence, which include also consideration of introducing the institute of cooperating (target) witness and agent – 39

provocateur, amended in the next chapter with thinking about possibility to implement the criminal responsibility of corporate bodies. At the close of the submitted work there are some of the practical problems occurring during the investigation of this criminal activity named and possible solutions adumbrated. When elaborating this work information from professional literature and existing researches made in the Czech Republic was used. I also tried to integrate into my work my practical knowledge of constable, who deals with economic criminality. Seznam literatury: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

A Dictionary of Criminology, London: Routledge & Kegan Paul plc, 1983. Baloun,V. Finanční kriminalita v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. Cejp, M. Výzkum struktury, forem a možností postihu organizovaného zločinu v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1997. Čírtková, L. Psychologické aspekty problematiky. In Pracovní materiál pro kurz hospodářské a finanční kriminality. Praha: Policejní akademie ČR, 2001. Dictionary of Criminology, New York: Philosophical Library, Inc., 1965. Důvodová zpráva k návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Staženo 10.2.2006. Dostupná z http://portal.justice.cz/ms/. Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku. Staženo 10.2.2006. Dostupná z http://portal.justice.cz/ms/.

40

8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

Chmelík, J. a kol. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde Praha, a.s., 2003. Chmelík, J. a kol. Rukověť kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. Chmelík, J. Úvahy k agentu provokatérovi a korunnímu svědkovi. Kriminalistika, 2005, č. 1. Karabec, Z., Scheinost, M. XIII. Světový kriminologický kongres. Kriminalistika, 2004, č. 1. Kedroň, R., Blažek, V. Korupce: zatčené spojuje ministerstvo dopravy. Hospodářské noviny, 13.3.2006. Kuchta, J. , Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H. Beck, 2005. Merret, J., Renner, P. Preventing Financial Instrument Fraud. [ Finanční podvody zevnitř]. Přeložil Michal Nosek. Příloha týdeníku Ekonom, 2003, č. 42 – 45 Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2004. Návrh trestního zákona. Staženo 10.2.2006. Dostupný z http://portal.justice.cz/ms/. Návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Staženo 10.2.2006. Dostupný z http://portal.justice.cz/ms/. Nelken, D. White - Collar Crime. In The Oxford Handbook of Criminology. Oxford: Oxford University Press, 1994. Němec, M. FBI a kurz o kriminalitě bílých límečků. Praha: Kriminalistická společnost, 1994, č. 1. Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologie. 2. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2004. 41

22. Nutilová, L. Tanec kolem trestní odpovědnosti právnických osob. Staženo 10.2.2006. Dostupno z http://www.lobby.cz/2004/12-

04/03.htm

23. Prezident republiky vetoval zákon o trestním řízení soudním. Staženo 10.2.2006. Dostupno z http://www.hrad.cz/cms/cz/kancelar_prezidenta/ vracene_zakony.shtml.

24. Prouza, D. Daňová kriminalita. Justiční akademie ČR, 2005. 25. Púry, F., Šámal, P., Sotolář, A. Některá východiska pro právní kvalifikaci finanční kriminality. Právní rozhledy, 1998, č. 12. 26. Scheinost, M. a kol. Výzkum ekonomické kriminality. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. 27. Scheinost, M. Pojetí organizovaného zločinu a jeho vztah k dalším kategoriím kriminality. Kriminalistika, 2004, č. 4. 28. Smejkal, V. Počítačová kriminalita a její trestněprávní aspekty. Policista, 1996, č. 12. 29. Sotolář, A. a kol. Trestná činnost na českém kapitálovém trhu a v bankovní sféře. Institut Ministerstva spravedlnosti ČR pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 1998. 30. Šámal, P. a kol. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C.H. Beck, 2001. 31. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C.H. Beck, 2003. 32. Šámal, P., Púry, F. Vyšetřování a dokazování finanční kriminality. Právní rádce, 1999, č. 10. 33. Šámal, P., Púry, F. Finanční kriminalita bez hranic. Právní rádce, 1999, č. 11. 34. Šámal, P., Púry, F. Důsledek evropské integrace: i finanční kriminalita a organizovaný zločin. Právní rádce, 1999, č. 12. 35. The Sage Dictionary of Criminology, London: Sage Publications Ltd., 2001. 42

36. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim /sněmovní tisk 745/ - prvé čtení. Staženo 10.2.2006. Dostupno z http://www.parkanova.cz/proj%2002.11.04.htm 37. Zapletal, J. a kol. Kriminologie. 2. vydání. Praha: vydavatelství Policejní akademie ČR, 1996. 38. Zákon č. 137/2001 Sb. o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením. 39. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 40. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

43