Nekalá soutěž ve vztahu k ochraně hospodářské soutěže

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Nekalá soutěž ve vztahu k ochraně hospodářské soutěže Bakalářské práce

Autor:

Zuzana Zemanová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Ondřej Kuchař

Červen 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne

Zuzana Zemanová

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala JUDr. Ondřeji Kuchařovi za jeho odbornou pomoc, vstřícnost a ochotu při vedení této bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce „Nekalá soutěţ ve vztahu k ochraně hospodářské soutěţe“ poskytuje ucelený právní přehled problematiky nekalé soutěţe, ochrany proti ní a ochrany hospodářské soutěţe dle zákona č. 143/2001. Poskytuje základní informace o podstatách nekalé soutěţe a moţnosti právní ochrany poškozených či ohroţených soutěţitelů a spotřebitelů. Dále se práce zabývá popisem protisoutěţního jednání vycházející z oblasti veřejnoprávní úpravy ochrany hospodářské soutěţe. Jsou zde také obsaţeny informace o Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe. Zabývá se, na základě samotného zadání bakalářské práce, komparací základních rysů obou dvou právních úprav hospodářské soutěţe.

Klíčová slova: nekalá soutěţ, ochrana hospodářské soutěţe, soutěţitel, spotřebitel, protisoutěţní jednání, Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe

Annotation Bachelor’s work „Unfair competition in relation to the protection of the economic competition“ purveys self-contained legal view of the unfair competition sphere, possible protection and of the economic competition protection in accordance with act number 143/2001. It offers core information about the basics of the unfair competition as well as possible legal protection of the injured party or those competitors or consumers who could be affected. Furthermore the work gives a description of unfair behavior according to public adjustment of the protection of the economic competition. Also the information on the Office for the Protection of Competition is incorporated. In compliance with the assignment of this work it compares the main features of the two different legal adjustments of the protection of the economic competition.

Key words: unfair competition, protection of the economic competition, competitor, consumer, unfair behavior, Office for the Protection of Competition

Obsah 1 Pohled do historie nekalé soutěţe ........................................................................................ 7 2

Nekalá soutěţ ....................................................................................................................... 9 2.1

Generální klauzule ....................................................................................................... 9

2.2

Znaky nekalé soutěţe dle generální klauzule............................................................... 9

2.2.1 Jednání v hospodářské soutěţi ............................................................................... 10 2.2.2 Rozpor s dobrými mravy soutěţe ........................................................................... 10 2.2.3 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům....................... 11 2.3

Zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěţe ................................................................ 11

2.3.1 Pohled do zvláštních skutkových podstat vymezených v § 44 .............................. 12 2.4

Subjekty právních vztahů nekalé soutěţe .................................................................. 15

2.4.1 Osoby aktivně legitimované ................................................................................... 15 2.4.2 Osoby pasivně legitimované .................................................................................. 19 3

4

Nástroje ochrany proti nekalé soutěţi ................................................................................ 21 3.1

Ochrana vycházející z obchodního zákoníku ............................................................ 21

3.2

Ochrana vycházející z občanského zákoníku ............................................................ 25

3.3

Ochrana vycházející z OSŘ ....................................................................................... 26

3.4

Ostatní prostředky právní ochrany proti nekalé soutěţi ............................................ 27

Ochrana hospodářské soutěţe dle zvláštního zákona ........................................................ 28 4.1

Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe ..................................................................... 28

4.2

Dohody soutěţitelů .................................................................................................... 29

4.2.1 Výjimky ze zákazu dohod ...................................................................................... 30 4.2.2 Horizontální dohody............................................................................................... 31 4.2.3 Vertikální dohody................................................................................................... 33

5

4.3

Zneuţití dominantního postavení soutěţitelů ............................................................ 35

4.4

Spojování soutěţitelů ................................................................................................. 36

Ochrana proti nekalé soutěţi a ochrana hospodářské soutěţe na jednom trhu .................. 38 5.1

Právní úprava soutěţního práva v rámci hospodářské soutěţe .................................. 39

5.2

Pojem soutěţitel v obou právních úpravách .............................................................. 41

5.3

Soukromoprávní a veřejnoprávní ochrana hospodářské soutěţe ............................... 42

5.4

Postihy za protisoutěţní jednání vyplývající z obou úprav ....................................... 43

5

Úvod Téma bakalářské práce „Nekalá soutěţ ve vztahu k ochraně hospodářské soutěţe“ jsem si vybrala z důvodu toho, ţe ochrana hospodářské soutěţe ať jiţ na soukromoprávní či veřejnoprávní bázi se můţe týkat kaţdého z nás, a to jak v pozici soutěţitele tak i spotřebitele. Jak jiţ jsme výše uvedla, rozpadá se nám úprava ochrany hospodářské soutěţe do dvou odvětví a to na ochranu proti nekalé soutěţi a na ochranu hospodářské soutěţe. V prvním případě se jedná o funkční a ve druhém případě o existencionální ochranu. Rozhodla jsem se, pokusit se o sjednocení problematiky a obsahu těchto dvou částí v jedné práci a z výsledků tohoto popisu najít určitý vztah mezi touto dvojí úpravou. Bakalářská práce „Nekalá soutěţ ve vztahu k ochraně hospodářské soutěţe“ je rozdělena do pěti základní kapitol. V první kapitole se věnuji stručnému popisu historického vývoje ochrany proti nekalé soutěţi. Druhá a třetí kapitola se zabývají popisem nekalé soutěţe a ochrany proti ní. Zde se podrobněji rozepisuji o skutkových podstatách nekalé soutěţe, o subjektech právních vztahů nekalé soutěţe a v neposlední řadě o právní i mimoprávní ochraně proti tomuto nekalosoutěţnímu jednání. V další části práce se zabývám protisoutěţním jednáním, které omezuje, vylučuje, narušuje či ohroţuje hospodářskou soutěţ a to dohodami soutěţitelů, jejich spojováním anebo zneuţitím dominantního postavení na trhu. Cílem této bakalářské práce je najít vztah mezi nekalou soutěţí a ochranou hospodářské soutěţe o coţ se také pokouším v poslední kapitole. V této práci jsem ve velké části vyuţila deskriptivních a analytických metod. V poslední kapitole, kde jsem popisovala vztah mezi dvojí úpravou ochrany hospodářské soutěţe, jsem zvolila převáţně komparativní způsob k vyjádření této problematiky.

6

1 Pohled do historie nekalé soutěže V této úvodní kapitole bych se chtěla věnovat vývoji v ochraně proti nekalé soutěţi. Do zániku rakousko-uherské monarchie, nebyl ucelen právní předpis na ochranu proti nekalé soutěţi ani pro kartelové právo.1 „ Existovala však řada zákonů upravujících některé specifické oblasti, které nebyly zcela netečné k projevům nekalé soutěže. Jako příklad lze uvést zákon č. 26/1895 ř.z., o výprodejích, nebo zákon č. 89/1897 ř.z.,o obchodu potravinami a některými předměty užitnými, který se týkal mj. nesprávného označování potravin.“2 Po skončení první světové války a po vzniku Československé republiky bylo přistoupeno v roce 1919 k Paříţské úmluvě. Následkem toho přistoupení byla nutnost začlenit právní úpravu vyplývající z této úmluvy do republikového právního řádu.3 Obsah Paříţské úmluvy uzavřené v roce 1883 v Paříţi je následovný: „Úmluva upravuje patenty, vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, tovární a obchodní známky, známky služeb, obchodní jména, údaje o původu zboží a označení původu. Kromě toho se úmluva vztahuje také na potlačování nekalé soutěže. V rámci postavení cizinců ve smluvních státech podrobuje úmluva jejich postavení národnímu (asimilačnímu režimu). Podle něj je každý smluvní stát (tj. člen Pařížské unie) povinen zajistit příslušníkům kteréhokoli jiného smluvního státu stejnou ochranu, jakou poskytuje příslušníkům vlastním. Stejné postavení jako příslušníci smluvních států mají i jiné osoby, s trvalým bydlištěm nebo sídlem ve smluvním státě. Ze zásady národního režimu jsou ovšem dvě výjimky: 1) smluvní stát je oprávněn uplatňovat vůči cizincům zvláštní procesní pravidla, která se nevztahují na tuzemce, 2) ustanovení úmluvy může v některých konkrétních případech zvýhodnit cizince vůči tuzemcům. Jedním z hlavních práv, které úmluva upravuje je právo priority (viz heslo), kterého je však zapotřebí se dovolat v prioritních dokumentech. Úmluva upravuje také některé přímo aplikovatelné právní normy. Ty se týkají zejména: 1) práva autora vynálezu na označení patentu jeho jménem, 2) zamítnutí nebo udělení patentu; ty nemají vliv na platnost patentu v jiném smluvním státě, 3) nucené licence aj. Úmluva ukládá všem smluvním státům povinnost zřídit na svém území zvláštní instituci, zabývající se průmyslovým vlastnictvím.“4 15. Července roku 1927 byl přijat zákon č. 111/1927 proti nekalé soutěţi.

1

MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. Vydání. Praha : C.H.Beck. 2008. Strana 25 MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. Vydání. Praha : C.H.Beck. 2008. Strana 26 3 ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 5. Vydání. Praha:C.H.Beck. 2007. Strana 290 2

4

http://www.epravo.cz/top/clanky/parizska-umluva-na-ochranu-prumysloveho-vlastnictvi-4030.html?mail

7

Generální klauzule tohoto zákona se vztahovala i na posuzování případů kartelověprávní povahy aţ do vydání Zákona o kartelech a soukromých monopolech v roce 1933. Zákon č. 111/1927 platil v Československu aţ do roku 1950. Po nastolení komunistické moci byl tento zákon zrušen a nahrazen § 352 nově vzniklého občanského zákoníku č.141/1950. V § 352 bylo obsaţeno ustanovení o náhradě škody, které ovšem v komunistickém zřízení nebylo, aţ na dvě drobné výjimky, pouţito.5„Ustanovení tohoto paragrafu mělo povahu generální klauzule a zakazovalo protikonkurenční jednání rozporná s dobrými mravy soutěže. Bylo, vzhledem k existujícím politickým a ekonomickým podmínkám, do československého právního řádu promítnuto jen s ohledem na stávající mezinárodní závazky státu, jak také důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákoníku výslovně poznamenávala. Z týchž důvodů byl rovněž upraven trestný čin nekalé soutěže v trestním zákoně.“6 Po listopadu roku 1989 se přemýšlelo o zakotvení ochrany hospodářské soutěţe spolu s ochranou proti nekalé soutěţi v jednotném zákonu. Poté se od tohoto ustoupilo a ochrana hospodářské soutěţe se stala předmětem samostatného zákona č. 63/1991, později nahrazeného dnes aktuálním zákonem č. 143/2001. Ustanovení týkající se nekalé soutěţe a prostředků právní ochrany proti ní bylo později zaneseno do § 44-55 obchodního zákoníku.7

5

MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. Vydání. Praha : C.H.Beck. 2008. Strana 26-27 http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obchodni-pravo/print_1/art_3725/lay_3/jak-ne-efektivne-regulovat-hospodarskou-soutez.aspx 7 MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. Vydání. Praha : C.H.Beck. 2008. Strana 27-29 6

8

2 Nekalá soutěž Nekalá soutěţ je protiprávní a zakázané jednání, které je praktikováno soutěţitelem uvnitř existující hospodářské soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jinému spotřebiteli nebo soutěţiteli. Proti tomuto nekalosoutěţnímu jednání se můţe poškozený bránit různými právními i mimoprávními prostředky.

2.1 Generální klauzule „ Nekalá soutěž je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje. „8

2.2 Znaky nekalé soutěže dle generální klauzule Generální klauzule představuje obecné vyjádření podstaty nekalé soutěţe. Výklad generální klauzule nám napovídá, ţe podmínkou, aby bylo konkrétní jednání označeno za nekalou soutěţ, je kumulativní splnění třech podmínek, které obsahuje. Aby se skutečně jednalo o nekalosoutěţní jednání, je tedy nutné naplnit všechny tři výše uvedené znaky a to jednání v hospodářské soutěţi, rozpor s dobrými mravy soutěţe a způsobilost přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Velice důleţité je i ustanovení, ţe nekalá soutěţ se zakazuje, bez tohoto by nebylo moţné, aby se poškozenému dostalo náleţité ochrany a na rušiteli byly uplatněny odpovídající sankční prostředky. 9 Nekalá soutěţ je deliktem objektivním, čili není nutné ke stanovení, zda jde o nekalosoutěţní jednání či nikoliv dokazovat zavinění. U některých zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe například podplácení je jasné, ţe jde o jednání úmyslné.

8

10

§44(1)obchodní zákoník MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. Vydání. Praha : C.H.Beck. 2008. Strana 42-43 10 ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 5. Vydání. Praha:C.H.Beck. 2007. Strana 296 9

9

2.2.1 Jednání v hospodářské soutěži Aby mohlo být jednání označeno jako nakalosouteţní, musí k němu především dojít v hospodářské soutěţi. Toto jednání má dvojí charakter. Můţe se jednat o jednání spočívající v konání, čili jednání komisivní, jeţ je ve své podstatě aktivní činnost např. okopírování loga či reklamy jiného soutěţitele a následně jejich pouţívání. Druhým typem jednání v nekalé soutěţi je pasivní tedy omisivní jednání, kde se jedná o jistou nečinnost nebo opomenutí např. nezajištění opravy údaje ve smlouvě, došlo-li k jeho změně. K určení zda se jedná o akt hospodářské soutěţe, je nutné přistupovat individuálně vţdy v konkrétně daném případě a to mnohdy i velmi volně. 11

2.2.2 Rozpor s dobrými mravy soutěže

Druhý důleţitý znak, který musí obsahovat nekalosoutěţní jednání je rozpor s dobrými mravy soutěţe. Dobré mravy soutěţe je ovšem nutno odlišit od dobrých mravů obecně, neboť v soutěţním jednání platí zásady odlišné morálky a slušnosti, jelikoţ konkurenční vztahy mají jisté prvky průraznosti aţ agresivity, které by před obecnou morálkou neobstály. 12 „Z hlediska pojmu nekalé soutěže je nutno tento pojem chápat ve smyslu zásad poctivého hospodářského soutěžního styku, které v tržním hospodářství ovládají právní úpravu směny výrobků a služeb, jak je v právním řádu zakotvena. Jde o pojem objektivní, stačí, že jednání je objektivně v rozporu s dobrými mravy soutěže, na subjektivní stránce jednání nezáleží. Není tedy třeba, aby soutěžitel jednal zaviněně, popřípadě, aby si byl rozporu svého jednání s dobrými mravy soutěže vůbec vědom. Rozpor s dobrými mravy soutěže však nelze spatřovat již v každém porušení zásad poctivého hospodářského styku, nýbrž jen došlo-li k takovému porušení jednáním, které je objektivně s to společenskou funkci hospodářské soutěže zkreslit a tím pozitivní účinky soutěže zeslabit nebo vůbec vyloučit, popřípadě změnit v negativní“.

11

13

ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 5. Vydání. Praha:C.H.Beck. 2007. Strana 307 12 ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 5. Vydání. Praha:C.H.Beck. 2007. Strana 308 13 KNAP, K.; MUNKOVÁ, J.; TOMSA, M. Ochrana práv a zájmů podnikatelů v hospodářské soutěţi. Ostrava: MONTANEX, spol. s r.o.. 1993. Strana 36-37

10

2.2.3 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům Kromě dvou jiţ výše uvedených a popsaných znaků generální klauzule je k naplnění skutkové podstaty nekalé soutěţe třeba splnění třetí podmínky a to, aby jednání bylo způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Je zde jistý rozdíl v porovnání se zahraničními úpravami tohoto znaku, kde je uváděn výraz poškození, coţ vytváří představu, ţe jde pouze o poškození hmotného charakteru. Z našeho soudobého ustanovení také vyplývá, ţe aby byla naplněna podstata nekalosoutěţního jednání tak újma nemusí fakticky vzniknout, ale stačí, kdyţ hrozí, potom je také moţno se domáhat ochrany.14 Soutěţitel, který je dotčen nekalou soutěţí se tedy můţe bránit i v době, kdy mu újma od rušitele zatím nevznikla, ale pouze mu hrozí. Újmou se v tomto směru myslí nejen materiální škoda, ale i škoda imateriálního čili nehmotného charakteru jako je například poškození dobrého jména, dobré pověsti, narušení získaného okruhu zákazníků atd. Platí zde, ţe zcela postačuje, aby došlo k ohroţení či byla způsobena újma pouze jednomu soutěţiteli nebo spotřebiteli i kdyţ gramatický výklad tohoto znaku tomu neodpovídá. 15

2.3 Zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže V § 44 odst. 2 jsou pro příklad vyjmenovány jednotlivé nejčastější zvláštní typy jednání nekalé soutěţe. Výčet těchto typů je pouze demonstrativní nikoliv taxativní. -

Klamavá reklama

-

Klamavé označování zboţí a sluţeb

-

Vyvolávání nebezpečí záměny

-

Parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele

-

Podplácení

-

Zlehčování

-

Srovnávací reklama

-

Porušování obchodního tajemství

-

Ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí

14

MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. Vydání. Praha : C.H.Beck. 2008. Strana 47 ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 5. Vydání. Praha:C.H.Beck. 2007. Strana 308 15

11

„Tyto typy lze označit za pojmenované. V praxi však existuje řada dalších jednání o nichž teprve soudní judikatura rozhoduje přímo podle generální klauzule, zda jsou nekalou soutěží, a pak se jedná o skutkové postaty nekalé soutěže, které jsou nepojmenované, např. otrocké napodobení( pouhé okopírování produktu soutěžitele bez vyvolání záměny s ním), diskriminace, využití zákazníků pro získání dalších zákazníků (podle zákona č 111/1927 Sb.z. a. n. označované jako tzv. lavina), vázání nákupů zákazníků na výhry a prémie (tzv. prémiování), agresivní reklama- zejména podle směrnice EP a Rady EU2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na společném trhu, promítnuté do zákona o ochraně spotřebitele, dále zneužití tzv. veřejného činitele v reklamě, zneužití pocitu vděčnosti v reklamě v případě tzv. kávových výletů aj.“

16

Skutkové podstaty nekalé soutěţe, které vyjmenovává § 44 je moţno rozdělit do tří skupin dle příbuznosti jednání. Je to záměna zboţí a sluţeb se zboţím a sluţbami jiného soutěţitele, nesprávné údaje o vlastnostech výrobků a sluţeb a zlehčování šířením údajů o jiných soutěţitelích s cílem poškodit je a tak dosáhnout vlastního prospěchu. Některé uvedené skutkové podstaty mají u nás téměř nulový ohlas jako například ohroţování zdraví a ţivotního prostředí. Naopak u nás v poslední době hojně uţívaná je nepojmenovaná skutková podstata a to nepřiměřené lákání zákazníků, která spočívá v pozvání potencionální klientů na výlet spojený s občerstvením, kde je jim pak nabízeno zboţí a klamně psychologicky navozena atmosféra o nutnosti vlastnictví onoho zboţí.

Obdobná nepojmenovaná podstata je

předstírání, ţe zákazník vyhrál a při předávání ceny je nucen k podepsání kupní smlouvy na další výrobky.17

2.3.1 Pohled do zvláštních skutkových podstat vymezených v § 44 Klamavá reklama, která je uvedena jako první v demonstrativním výčtu v § 44 (2) je schopna vyvolat nesprávnou představu o vlastním nebo cizím podniku, výrobcích nebo sluţbách, vytvořit tak prospěch vlastnímu nebo cizímu podniku, a tak způsobit újmu ostatním soutěţitelům či spotřebitelům. V případě, ţe reklama není v pravém slova smyslu klamavá, můţe i tak být postihována v rámci nekalé soutěţe, jestliţe naplňuje všechny tři znaky uvedené v Generální klauzuli. Forma sdělení, jakým je reklama šířena, můţe být jakákoliv. Jak jsem jiţ uvedla, klamavá reklama musí být šířena a dokonce nemusí jít pouze o šíření 16 17

ŠVARC, Z. a kol. Základy obchodního práva. 2. Vydání. Plzeň: Aleš Čeněk.2009. Strana 401 MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. Vydání. Praha : C.H.Beck. 2008. Strana 49-50

12

v okruhu veřejném, stačí, kdyţ jsou klamavé údaje sdělovány okruhu osob, které sice přesahují rámec soukromí, ale jsou individuálně určené. Klamavost je další kritérium klamavé reklamy. Jde o to, ţe údaje, které jsou šířeny, musí mít schopnost uvést příjemce v omyl. Je ale sporné, zda například reklama přehnaná je reklamou klamavou, protoţe superlativní reklama nemusí nutně jevit známky klamavosti a naplňovat tak skutkovou podstatu nekalosoutěţního jednání. Není zde podmínka, aby uváděný prospěch či újma skutečně nastaly, jak vyplývá z Generální klauzule, stačí, ţe je zde pouze způsobilost je přivodit. Další podstata v rámci nekalé soutěţe je klamavé označování zboţí a sluţeb. Je zaloţena na označování zboţí nebo sluţeb, které je schopno uvést jiného soutěţitele či spotřebitele v omyl. Takové označení je většinou nepravdivé, ale můţe být naopak i pravdivé, jestliţe vzhledem k okolnostem můţe vyvolat mylnou domněnku. Na druhou stranu kaţdý nepravdivý údaj v označení zboţí či sluţeb nemusí být klamavý, jelikoţ není způsobilý klamat objektivně. Klamavé označování spočívá především v tom, ţe zboţí nebo sluţby pocházejí z určitého místa, státu či od určitého výrobce. Nebo jde o zavádějící označování, které zboţí a sluţbám připisuje určité zvláštní typické znaky nebo jakost. Není důleţité, kde je takové označení umístěno ani jakým prostředkem je sdělováno. Jako další v řadě vymezených podstat je vyvolávání nebezpečí záměny, které spočívá v pouţití obchodního jména, zvláštního označení podniku, výrobků nebo materiálů, které je mezi zákazníky příznačné pro jiného soutěţitele. Dále se pak jedná o napodobování výrobku, obalů atd. Za vyvolávání nebezpečí záměny v rámci nekalé soutěţe je moţno povaţovat pouze takovou zaměnitelnost, která vede ke klamání společnosti. Záměnou zde není myšlena pouze záměna obchodních názvů, obalů atd., ale i záměna, která je schopná vyvolat ve společnosti nesprávný dojem o organizační souvislosti s podnikem jiného soutěţitele. Aby vyvolávání nebezpečí záměny s podnikem, výrobky nebo obchodními materiály jiného soutěţitele naplňovalo skutkovou podstatu nekalé soutěţe, musí k nim původní soutěţitel mít zvláštní práva. Další podmínka je, aby předmět, o jehoţ zaměnitelnost se jedná, byl zásadně individualizovaný. Další podstatou je parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele. Jde vlastně o jisté vyuţívání pověsti jiného podniku, výrobků či sluţeb k propagaci svého zboţí. Například tvrzení, ţe ten a ten výrobek se svou kvalitou a jakostí vyrovná výrobku jiné 13

známější společnosti anebo označování výrobků či sluţeb, které se opírají o výrobky a sluţby druhého soutěţitele a to například uvedením „ výrobek typu, zboţí druhu“ apod. Uvedená skutková podstata především doplňuje hlavně tyto skutkové podstaty: klamavá reklama, klamavé označování zboţí a sluţeb a vyvolání nebezpečí záměny. Předpokladem pro to, aby mohla tato podstata být povaţována za zvláštní podstatu nekalé soutěţe je, ţe jednání soutěţitele musí vést k vlastnímu prospěchu, kterého by řádnou soutěţí nedosáhl. Další bod je podplácení, které dělíme na aktivní a pasivní a to dle toho zda se jedná o situaci, kdy soutěţitel nabízí nebo pouze slíbí osobě ve statutárním orgánu jiného soutěţitele nebo zaměstnanci jakýkoliv prospěch anebo zda osoba, která sama je členem statutárního orgánu anebo zaměstnanec tento prospěch ţádá anebo si ho nechá přislíbit. Jak jiţ z výše uvedeného vyplývá, nemusí jít o přímé předání nebo převzetí určitého prospěchu, ale stačí pouhý příslib či vyţádání příslibu. Můţe jít kromě hmotného prospěchu i o variantu nehmotnou např. vyznamenání. Prospěch poskytovaný nebo přijímaný musí mít způsobilost přivodit tzv. neoprávněnou výhodu na úkor druhých soutěţitelů, která by soutěţitel bez nekalého jednání nedosáhl. Dále bych ráda uvedla skutkovou podstatu zlehčování, jejímţ základem je rozšiřování informací o výrobcích a sluţbách jiného soutěţitele se záměrem poškodit ho. Tyto informace mohou být nepravdivé a pravdivé. V prvním případě se jedná o naplnění skutkové podstaty nekalé soutěţe bez dalšího. Při šíření pravdivých informací o výrobcích či sluţbách jiného soutěţitele, které vedou k jeho poškození, musíme zváţit, zda nebyl soutěţitel k takovému jednání donucen. Další jednáním, ve kterém je spatřována nekalost, je srovnávací reklama, která spočívá v propagaci soutěţitele vyzdvihováním kvalit výrobků či sluţeb nad kvalitou výrobků a sluţeb subjektů, které jsou k němu v konkurenčním postavení. Chtěla bych se zmínit o porušování obchodního tajemství, které spočívá v tom, ţe jednající neoprávněně sdělí jiné osobě anebo pro sebe sám vyuţije obchodní tajemství, které jí bylo svěřeno nebo se k němu dostala v rámci své pracovní činnosti. Obchodní tajemství jsou všechny výrobním technické a obchodní záleţitosti spojené s podnikem, které nejsou obecně dostupné. Zákon nerozlišuje, zda jde o tajemství pro které je soutěţitel originálním subjektem 14

anebo ho pouţívá na základě licenční smlouvy. Aby byla naplněna podstata nekalé soutěţe, je třeba, aby vyzrazené obchodní tajemství mohlo být vyuţito v hospodářské soutěţi. Formu vyzrazení chápe zákon velmi široce. Není rozhodné zda k úniku obchodního tajemství došlo na základě motivu či opomenutí a nebo za upltu či bezplatně. A jako poslední bych chtěla pohovořit o ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí. Zde jde o zanedbávání ochrany ţivotního prostředí anebo ochrany zdraví spotřebitelů se zájmem soutěţitele získat prospěch na úkor jiných soutěţitelů anebo právě spotřebitelů. Nekale jednající soutěţitel vlastně vytváří pro sebe výhodu na úkor jiných soutěţitelů či spotřebitelů tím, ţe uspoří náklady, které by bylo nutné vynaloţit na ochranu zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí.

18

2.4 Subjekty právních vztahů nekalé soutěže Subjekty právních vztahů nekalé soutěţe můţeme rozdělit do tří skupin. První skupina jsou osoby, které nekalosoutěţně jednají, čili proti kterým směřuje právo proti nekalé soutěţi. V další skupině nacházíme subjekty, které jsou nekalou soutěţí zasaţeny, tudíţ které právo proti nekalé soutěţi chrání. V poslední skupině jsou osoby, kterým zákon připisuje zvláštní postavení v oblasti legitimace aktivní ve sporech vyplívajících z nekalé soutěţe.

2.4.1 Osoby aktivně legitimované Osoby aktivně legitimované ve sporech vyplývajících z nekalé soutěţe jsou osoby, které mohou ţalovat. Jsou to osoby dotčené nakalosoutěţním jednáním, ale také osoby nedotčené, kterým je ovšem připisováno zvláštního postavení v oblasti aktivní legitimace. V prvním případě jde o soutěţitele, spotřebitele anebo další osoby, jejíţ práva byla tímto protiprávním jednáním porušena. Za subjekty aktivně legitimované, avšak nedotčené tímto protiprávním jednáním povaţujeme právnické osoby oprávněné hájit zájmy spotřebitelů či soutěţitelů. 19

18

KNAP, K.; MUNKOVÁ, J.; TOMSA, M. Ochrana práv a zájmů podnikatelů v hospodářské soutěţi. Ostrava: MONTANEX, spol. s r.o.. 1993. Strana 41-66 19

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. ,Strana 22-24

15

2.4.1.1 Soutěžitelé Soutěţitelé jsou „ Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé(dále jen „soutěžitelé“), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat.“20 Pojem soutěţitel nelze zaměňovat s pojmem konkurent, jelikoţ konkurenti jsou osoby, které působí ve stejném oboru a jejich výrobky jsou navzájem zastupitelné. Soutěţitel je pojem obsahově širší. Znamená to, ţe soutěţitel je kdokoliv, kdo vstoupí na relevantní trh, má zájem na výsledku hospodářské soutěţe a působí v podobných anebo vzájemně substituovatelných hospodářských odvětvích. Soutěţitelé mohou být sobě navzájem například banka s realitní kanceláří v souvislosti s uloţením peněz. Za soutěţitele ovšem nelze povaţovat subjekty vykonávající činnost za účelem soukromého zájmu například v roli zaměstnance, který by neměl být za své případné nekalosoutěţní jednání odpovědný, kdyţ nemůţe zasahovat do jednání svého zaměstnavatele. Soutěţitelé se střetávají na tzv. relevantním trhu, který je vymezen předmětem, časem a místem. Z hlediska lepší přehlednosti lze rozdělit soutěţitelé do dvou kategorií. První jsou soutěţitelé v uţším slova smyslu a to jsou zejména podnikatelé včetně těch neoprávněných. Podnikatel, dle obchodního zákoníku je: -

osoba zapsaná v obchodním rejstříku

-

osoba, která podniká na základě ţivnostenského oprávnění

-

osoba, která podniká na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů

-

osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu“

V druhé kategorii nacházíme nepodnikatele, osoby pomocné, stát, státní orgány, kraje, obce atd., jsou to tedy soutěţitelé v širším slova smyslu. Za tyto subjekty lze povaţovat osoby, které se v soutěţním vztahu ocitli náhodně. Aby byla činnost takovéto osoby povaţována za soutěţní, musí zde být patrný určitý hospodářský zájem. 20

§41 obchodní zákoník

16

Mezi tyto soutěţitele řadíme svobodně tvořící umělce, vědce, stát, veřejnoprávní organizace, kulturní a charitativní instituce. Tyto osoby nejsou automaticky povaţovány za soutěţitele, dokud nezasáhnou do hospodářské soutěţe a nebudou mít určitý ekonomický cíl. Ţalovat ve sporech z nakalé soutěţe můţe soutěţitel samostatně nebo za soutěţitele jedná právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů a to pouze v tom případě, ţe byla práva soutěţitele nekalou soutěţí porušena či ohroţena. Soutěţitel, který vystupuje ve sporech z nekalé soutěţe samostatně má oprávnění poţadovat odstranění stavu vzniklého nekalou soutěţí, zdrţení se nekalosoutěţního jednání, přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. A to ve všech případech nekalé soutěţe. Kdyţ jedná za soutěţitele právnická osoba oprávněná hájit jeho zájmy, tak můţe poţadovat pouze zdrţení se nekalosoutěţního jednání nebo odstranění stavu vzniklého tímto protiprávním jednáním a to jen ve vybraných skutkových podstatách dle generální klauzule.

2.4.1.2

Spotřebitelé

Obchodní zákoník pojem spotřebitel blíţe nevymezuje, i kdyţ ho ve svých ustanoveních běţně pouţívá. Spotřebitel je vlastně osoba, která nesplňuje podmínky stanovené pro soutěţitele. Pojem spotřebitel je uveden v občanském zákoníku, kde je definován jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci podnikatelské činnosti. Spotřebitel můţe být osoba fyzická i právnická, která uzavírá například smlouvu kupní nebo smlouvu o dílo. Podmínkou je, aby na jedné straně figuroval spotřebitel a na té opačné dodavatel. Spotřebitel je v pozici slabší strany. Subjekt spotřebitele bychom mohli popsat tak, ţe jde o osobu, která nejedná v rámci obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a nakupuje či uţívá sluţby za jiným neţ podnikatelským účelem. Spotřebitelé mohou ve sporech z nekalé soutěţe ţalovat samostatně anebo prostřednictvím právnické osoby oprávněné hájit zájmy spotřebitelů jen v případě porušení nebo ohroţení jeho zájmů stejně jako soutěţitel. Kdyţ spotřebitel, poškozený ve sporu z nekalé soutěţe ţaluje samostatně má právo vyţadovat všechna práva, která vyplývají z obchodního zákoníku totoţně jako soutěţitel. Spotřebitel v tomto případě také můţe ţalovat ve všech případech nekalé soutěţe, ale musí jít o takovou skutkovou podstatu, aby byl jejím naplněním dotčen jeho zájem. Z toho logicky vyplývá, ţe těţko půjde o skutkové postaty podplácení, zlehčování, parazitování na pověsti a porušení obchodního tajemství.

17

Nejčastější skutkové podstaty, ze kterých můţe spotřebitel ţalovat, jsou: klamavá reklama, klamavé označení zboţí a sluţeb, srovnávací reklama, nebezpečí vyvolání záměny a ohroţení zdraví a ţivotního prostředí. Při posuzování sporu z nekalé soutěţe musí soudce zváţit, zda došlo k porušení nebo ohroţení práva spotřebitele. Soudce ovšem neposuzuje, jak toto protiprávní jednání působí na konkrétního spotřebitele, ale na spotřebitele průměrného jinak také běţného. Kdyţ se nekalá obchodní praktika zaměřuje na zvláštní skupinu spotřebitelů, měl by soud k tomuto nekalosoutěţnímu jednání přistupovat z hlediska průměrného spotřebitele té konkrétní skupiny.21 Tímto se zabývá i Směrnice o nekalých obchodních praktikách: „Zranitelní spotřebitelé mohou těžit z toho, že jako měřítko byl určen průměrný spotřebitel. Obchodní praktiky, které jsou schopny závažně narušit ekonomické chování pouze jedné jasně identifikovatelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou obzvláště zranitelní touto praktikou nebo produktem kvůli své duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti, a to způsobem, který by obchodník mohl rozumně očekávat, se posuzují z pohledu průměrného člena této skupiny. To se netýká přehnaných výroků nebo výroků, které se nemají brát doslovně („přehnaná reklama”).“22 Vymezení průměrného spotřebitele bývá často určováno různými sociologickými průzkumy, které jsou ovšem finančně náročné, zdlouhavé a nemusí vţdy přinášet uspokojivé výsledky. V České republice se v praxi setkáváme s tím, ţe se soudce vţije do role průměrného spotřebitele a v tomto duchu rozhoduje. Neznamená to ale, ţe kdyţ soudce, jakoţto nadprůměrný spotřebitel dospěje k závěru, ţe by praktikou oklamán nebyl, nemůţe být oklamán průměrný spotřebitel.

2.4.1.3 Jiné osoby dotčené nekalou soutěží Jiné osoby dotčené nekalou soutěţí jsou osoby, které nejsou soutěţitelé ani spotřebitelé, ale jejich práva byla nekalosoutěţním jednáním porušena nebo ohroţena. Jako příklad dotčené osoby nekalou soutěţí bych uvedla rodinu, jejíţ fotografii někdo bez jejich vědomí a svolení pouţil k reklamě pro své podnikání. Tyto osoby mohou ve sporech z nekalé soutěţe uplatňovat stejné ţalobní nároky jako soutěţitelé a spotřebitelé.

21 22

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. Strana 48-50 Směrnice o nekalých obchodních praktikách str. 17, Úřad pro úřední tisky evropských společenství , 2006

18

2.4.1.4 Právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů a spotřebitelů Právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů jsou osoby, které sami nejsou dotčeny nekalou soutěţí, ale přesto jsou aktivně legitimovány ve sporech z nekalé soutěţe. Podmínka k aktivní legitimaci těchto osob je, ţe práva soutěţitelů nebo spotřebitelů, jejichţ zájmy chrání, jsou nekalosoutěţním jednáním porušeny anebo ohroţeny. Tato právnická osoba jedná svým jménem a bez plné moci, je si tedy ve sporech z nekalé soutěţe se soutěţitelem nebo spotřebitelem rovna. Právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů má ovšem ze zákona jisté omezení jak v ţalobních nárocích, tak i ve výčtu skutkových podstat, ze kterých je oprávněna ţalovat. Skutkové postaty, ze kterých nemůţe právnická osoba hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů, jsou v zákoně vymezeny negativně a jsou to: parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama a porušení obchodního tajemství. V případě srovnávací reklamy došlo pravděpodobně k administrativní chybě při novelizaci zákona, jinak by srovnávací reklama stejně tak jako reklama klamavá byla skutkovou podstatou, ze které právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů můţe ţalovat. Ţalobní nároky, kterých se můţe právnická osoba doţadovat, jsou omezeny pouze na zdrţení se dalšího nekalosoutěţního jednání a odstranění závadného stavu. Právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů jsou za soutěţitele různé obchodní komory, za spotřebitele jsou to spotřebitelská sdruţení, které mají právní subjektivitu. Tyto spotřebitelská sdruţení jsou například Sdruţení obrany spotřebitelů České republiky, Občanské sdruţení spotřebitelů TEST a Ekologický právní servis.23

2.4.2 Osoby pasivně legitimované Osoba pasivně legitimovaná ve sporech z nekalé soutěţe je osoba, která můţe být v těchto sporech ţalována. Můţe to být fyzická i právnická osoba, která buďto sama jedná protiprávně v oblasti nekalé soutěţe nebo zadá třetí osobě podnět a sama ho pak vyuţije. Jsou to právě soutěţitelé, kteří nejčastěji bývají osoby pasivně legitimované ze sporů v nekalé soutěţi. V případě skutkové podstaty klamavé soutěţe, srovnávací reklamy nebo zlehčování není nekalosoutěţně jednající jen soutěţitel, ale i ten kdo tyto dotyčné informace podléhající nekalé soutěţi šířil. V případě klamavého označení zboţí a sluţeb, vyvolání nebezpečí záměny či parazitování na pověsti je právně odpovědný kdokoliv kdo tento závadný stav 23

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. Strana 67-78

19

způsobí. U podplácení nese odpovědnost ten, kdo úplatek nabízí i ten kdo ho přijímá. U porušení obchodního tajemství je osobou pasivně legitimovanou kdokoliv kdo obchodní tajemství porušil, ať uţ se ho dozvěděl oprávněně např. v rámci svého zaměstnání anebo neoprávněně. Poslední skutkovou podstatou ohroţování zdraví a ţivotního prostředí, kde je odpovědný soutěţitel anebo osoba pomocná. Osoba pomocná je osoba pasivně legitimovaná ze sporů v nekalé soutěţi, pokud pomáhá soutěţiteli v jednání, které splňuje podmínky generální klauzule nekalé soutěţe. Podmínkou je, aby tato osoba jednala se soutěţním zájmem. Mohou jimi být kupříkladu zaměstnanci soutěţitele, kteří přímo či nepřímo slíbí či nabídnou úplatek anebo naopak si nechají úplatek slíbit či si ho vyţádají. V případě porušení obchodního tajemství se mohou v pozici osob pasivně

legitimovaných

ze

sporů

v nekalé

soutěţi

ocitnout

osoby,

které

jsou

v zaměstnaneckém vztahu vůči soutěţiteli, jsou jmenovány do výkonu funkce anebo se dopustily protiprávního jednání. Další takovou osobou můţe být agentura, která uskutečňuje analýzu situace na trhu a shromáţdí klamavé informace. Zde se ovšem nekalousoutěţní jednání hůře dokazuje, protoţe je nejprve nutno prokázat, zda záměr byl soutěţní. Osobou pomocnou, jak jiţ jsem výše uvedla, mohou být i hromadné sdělovací prostředky, které kupříkladu šíří klamavé či srovnávací údaje na základě zadání soutěţitele. Spotřebitel nemůţe být osoba pasivně legitimovaná ze sporů v nekalé soutěţi. Je to proto, ţe u spotřebitele nelze prokázat soutěţní zájem, čili účast na hospodářské soutěţi. Můţe sice dojít k poškozování majetku soutěţitele ze strany spotřebitele, ale kdyby se toto jednání mělo brát jako jednání v hospodářské soutěţi, tak by se na spotřebitele muselo hledět jako na soutěţitele. Pokud by se v tomto případě zůstalo o označení spotřebitel, pak by jeho jednání nemohlo být posuzováno jako nekalosoutěţní, nýbrţ jako přestupek nebo trestný čin.24

24

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. Strana. 79-86

20

3 Nástroje ochrany proti nekalé soutěži Prostředky ochrany proti nekalé soutěţi jsou právní a mimoprávní. O mimoprávních nástrojích bych se zmínila jen letmo. Jsou to prostředky, které doplňují právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Neprávní nástroje ochrany proti nekalé soutěţi nalezme v etických kodexech tzv. Etickém kodexu reklamy 2008. Tento kodex byl vydán radou pro reklamu. Při porušení kodexu veřejnost podá stíţnost k Arbitráţní komisi rady pro reklamu. Kdyţ je shledána reklama jako závadná, je staţena anebo dokonce můţe dojít k vyloučení rušitele z rady. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi jsou zejména prostředky obsaţené v obchodním zákoníku, občanském zákoníku, občanském soudním řádu a ve zvláštních zákonech.25

3.1 Ochrana vycházející z obchodního zákoníku Obchodní zákoník ve svém paragrafu stanoví, ţe všichni, kteří se cítí nekalou soutěţí poškozeni nebo ohroţeni se mohou na protiprávně jednající osobě domáhat, aby svého nekalosoutěţního jednání zanechala a odstranila stav, který právě tímto protiprávním jednáním vznikl. Dále se tyto osoby mohou doţadovat přiměřeného zadostiučinění, náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení. Výše jsou uvedeny všechny ţalobní nároky, kterých se můţe osoba aktivně legitimovaná domáhat ve sporech z nekalé soutěţe. Avšak jak jsem jiţ výše uvedla, ne všechny aktivně legitimované osoby a ne ze všech skutkových podstat mohou tyto veškeré nároky uplatňovat. Tyto ţalobní nároky lze dělit na dvě skupiny. První část jsou prostředky zabraňovací, které čítají ţalobu na zdrţení se nekalosoutěţního jednání a ţalobu na odstranění nekalosoutěţního stavu. Druhou skupinu tvoří prostředky kompenzační, kde se nachází ţaloba na přiznání přiměřeného zadostiučinění, ţaloba na náhradu škody a ţaloba na vydání bezdůvodného obohacení. Nebo je lze členit dle majetkové povahy na majetkové nároky (přiměřené zadostiučinění v penězích, náhrada škody a vydaní bezdůvodného obohacení) a nároky nemajetkového charakteru (zdrţení se nekalosoutěţního jednání, odstranění nekalosoutěţního stavu a přiměřené zadostiučinění v nemajetkové formě).

25

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. Strana 203-205

21

Jako první bych ráda popsala ţalobní nárok zdrţení se nakalosoutěţního jednání. Tento zdrţovací nárok má povahu preventivní, tzn., ţe má odvrátit hrozbu opakujícího se nekalosoutěţního jednání. Logicky tedy nelze podat ţalobu na zdrţení se nekalosoutěţního jednání ve skutkové podstatě porušení obchodního tajemství. V rámci porušení obchodního tajemství se jedná o jednorázovou akci a nemá cenu uplatňovat zdrţovací nárok, protoţe obchodní tajemství se nemůţe opakovaně vyzrazovat. Osoba aktivně legitimovaná, která ţalobu podává, musí uvést přiměřený ţalobní petit, aby bylo moţné zamezit opakovanému protiprávnímu jednání. Ţalobní petit nesmí být příliš úzký ani příliš obecný, aby dokázal pokrýt nekalosoutěţní jednání, kterému ţalobce chce touto cestou zamezit. Soutěţitel se můţe tohoto nároku domáhat ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe, zatímco spotřebitel pouze tam, kde mohou být jeho práva porušena nebo ohroţena, čili ve vybraných skutkových postatách. K podání této ţaloby je také oprávněna právnická osoba oprávněna hájit zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů. Další ţalobní nárok je odstranění nekalosoutěţního stavu. Ţaloba, kterou se ho aktivně legitimovaná osoba domáhá, se nazývá odstraňovací neboli také restituční a vede k odstranění protiprávního stavu. Směřuje tedy do minulosti k odstranění stavu, který jiţ nastal. Odstranění protiprávního stavu se můţe nacházet v doplnění údajů, ve faktickém odstranění nebo ve změně současného stavu. Jako příklady mohu uvést staţení klamavé reklamy, odstranění zboţí, které má zavádějící obal z prodeje nebo zničení letáků, které jsou předmětem sporu z nekalé soutěţe. Domáhat se odstranění nekalosoutěţního stavu můţe ve všech skutkových podstatách soutěţitel a ve vybraných spotřebitel. Ţalovat ve věci odstranění nekalosoutěţního stavu můţe i právnická osoba aktivně legitimovaná. Tento nárok má zejména odstraňovat předměty, které zapříčiňují nesoulad se zákonným stavem. Jde tedy o odstranění příčiny nekalosoutěţního stavu, nikoliv důsledku. S tímto nárokem bývá ve většině případů uplatňován i nárok zdrţovací, který má zabránit, aby se nekalosoutěţní situace dále opakovala. Ţalobou satisfakční se aktivně legitimovaná osoba můţe domáhat nároku přiměřeného zadostiučinění. Přiměřené zadostiučinění v tomto případě finančního charakteru má jako jediný nárok, jehoţ se můţe domáhat osoba poškozená nekalosoutěţním stavem, sankční podobu. Satisfakční ţalobou se domáháme odstranění nemateriální újmy. Jde o to, ţe uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění ať jiţ v hmotné či nehmotné podobě slouţí k odstranění protiprávního stavu, který nemá materiální povahu. Jedná se kupříkladu o 22

poškození dobré pověsti. V první řadě se uplatňuje nárok nemateriálního přiměřeného zadostiučinění. V případě, ţe toto nehmotné zadostiučinění, jakým v našem případě můţe být omluva v celostátních médiích, není dostačující pokrýt celou újmu poškozeného, přichází na řadu materiální přiměřené zadostiučinění, které je ve většině případů finanční. Toto zadostiučinění má i formu sankce pro rušitele. Soutěţitel se nároku přiměřeného zadostiučinění můţe domáhat ve všech skutkových postatách, spotřebitel pouze ve vybraných. Osoba aktivně legitimovaná ve sporech z nekalé soutěţe toto oprávnění uplatňovat nemůţe. Pokud ţalobce bude uplatňovat satisfakční ţalobu, musí prokázat, ţe se ţalovaný dopustil protiprávního jednání v oblasti nekalé soutěţe a ţe následkem je jisté nehmotné poškození. V souvislosti se satisfakční ţalobou je ţalobce povinen v ţalobě uvést jakou nemateriální újmu utrpěl, formu zadostiučinění a v případě peněţitého zadostiučinění i částku. Soud je v případě uplatňování nároku na přiměřené zadostiučinění finanční formou povinen přihlédnout k částce pouze do té míry, ţe nemůţe její výši zvýšit, ale můţe ji sníţit nebo vůbec nepřiznat. Soud nemá ţádné sazby na výpočet přiměřeného zadostiučinění formou finanční, ale sám tuto částku přiznává nebo nepřiznává dle svojí vlastní úvahy. Jak jiţ vyplývá z názvu tohoto nároku, mělo by zde jít o přiměřenost a to jak u hmotného či nehmotného zadostiučinění. Z hlediska přiměřenosti u finanční formy musí soud přihlíţet i k majetkovým poměrům ţalovaného a to ze dvou hledisek. První je, aby sankce, která vzniká z finančního přiměřeného zadostiučinění, nebyla pro ţalovaného likvidační a ta druhá je, aby byla schopna odradit od dalšího nekalosoutěţního jednání. Také sleduje to, aby pokuta nevedla k přílišnému obohacování ţalobce. U satisfakční ţaloby na nepeněţité zadostiučinění je ţalobce v petitu povinen uvést přesné znění omluvy. Další nástroj právní ochrany proti nekalé soutěţi je nárok na náhradu škody, který slouţí k reparaci hmotné újmy ţalobce. Podmínky, aby se ţalobce mohl doţadovat nároku náhrady škody ve sporech z nekalé soutěţe, jsou tyto: nekalosoutěţní jednání, vznik škody a příčinná souvislost mezi vznikem škody a tímto jednáním. Další neméně důleţitá podmínka jest nepřítomnost okolností vylučujících protiprávnost. Další předpoklad odpovědnosti je vznik škody, která je vyjádřitelná v penězích. Takto vzniklá škoda je dvojí a to skutečna škoda a ušlý zisk. Skutečná škoda představuje rozdíl mezi hodnotou majetku ţalobce na rozdíl od stavu, který existoval před nekalosoutěţním jednáním. Tato rozdílná hodnota nemusí být specifikována v přesné částce, ale můţe se jednat i o hodnotu abstraktní, která spočívá v předvídání této sumy. Tato škoda je nejčastěji způsobena ztrátou, poškozením, zničením nebo znehodnocením věci. V tomto případě nelze věc chápat pouze jako hmotný statek, ale 23

pojem věc zde mimo jiné představuje i goodwill, obchodní tajemství a know-how. O ušlý zisk se jedná v případě, ţe na základě nekalosoutěţního jednání nemůţe poškozený soutěţitel rozmnoţit svůj majetek. Ušlý zisk se tedy neprojeví ztrátou majetku jako je to u skutečné škody, ale neexistencí budoucích zisků, které by za běţných okolností přišly. V prvé řadě se škoda hradí v penězích. Částku, kterou poţaduje ţalobce, jako náhradu škody, musí přesně vyčíslit v ţalobním petitu. Soudce tuto částku nemůţe sníţit, ale kdyby se prokázalo, ţe tato částka byla ţalobcem nesprávně vyčíslena, tak by se jednalo o rozpor se zásadami poctivého obchodního styku a tento konkrétní případ by nespadal pod právní ochranu. Ţalobu na náhradu škody můţe podávat soutěţitel ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe, spotřebitel pouze ve vybraných a právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů toto oprávnění nemá. Ţalobce vţdy musí prokázat výši způsobené škody. Tyto reparační ţaloby nejsou v České republice příliš časté a to proto, ţe se velmi obtíţně prokazuje, ţe škoda vznikla při nekalosoutěţním jednání a ještě hůře se dokazuje souvislost mezi rozsahem škody a nekalou soutěţí. Jako poslední ţalobní nárok je vydání bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení je, jak vyplývá z občanského zákoníku, majetkový prospěch, získaný bez právního důvodu, nabytý z neplatného právního úkonu nebo úkonu, který odpadl a nakonec majetek získaný z nepoctivých zdrojů. V obchodním zákoníku definice bezdůvodného obohacení není. V nekalé soutěţi chápeme bezdůvodné obohacení jako majetkový prospěch nabytý z nepoctivých operací. K tomu, aby byla naplněna podstata nekalé soutěţe a mohl tak poškozenému vzniknout nárok na vydání bezdůvodného obohacení stačí objektivně vzniklý stav obohacení. Není zde tedy potřeba zavinění rušitele. Rušitel musí vydat celé bezdůvodné obohacení tomu, na jehoţ úkor se obohatil. Záleţí zde ovšem na tom, zda byl ten, kdo se bezdůvodně obohatil v dobré víře či nikoliv. Jestliţe nabyvatel byl v dobré víře, pak vydá ţalobci pouze bezdůvodné obohacení. Jestliţe nebyl, tak musí vydat toto obohacení spolu s uţitky z něho získané. Ţalobní nárok na vydání bezdůvodného obohacení je oprávněn podávat soutěţitel ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe, spotřebitel jen ve vybraných a právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů tento nárok nemá. 26

26

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. Strana 87 -134

24

3.2 Ochrana vycházející z občanského zákoníku Právní ochrana proti nekalé soutěţi vycházející z občanského zákoníku obsahuje tři instituty. Jsou to předběţný zákaz zásahu do pokojného stavu, nutná obrana a svépomoc. Tyto právní prostředky lze pojmenovat jako mimosoudní, jelikoţ si o jejich vyuţití rozhoduje poškozený sám. V případě předběţného zákazu zásahu do pokojného stavu ochranu poskytuje správní orgán. Předpokladem k poskytnutí ochrany je existence pokojného stavu a jeho narušení. Rozhodnutí tohoto orgánu má za úkol ochránit poslední pokojný stav, nevytváří tedy právní situaci. K tomuto je oprávněn pouze soud. Předběţný zákaz zásahu do pokojného stavu se uţije například v případě neoprávněného přelepován soutěţitelových reklamních letáků letáky jiného soutěţitele. Další právní ochranou proti protiprávnímu jednání související s nekalou soutěţí je svépomoc, která je v občanském zákoníku upravena následovně: 27 „Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.“28 Tento paragraf nás jasně upozorňuje na nutnost splnění všech podmínek, které obsahuje. Musí tedy jít o bezprostřední neoprávněný zásah do práva, který můţe odvrátit jen ten, proti němuţ je směřován a to přiměřeně. Ke svépomoci musí tedy dojít, kdyţ zásah do práv bezprostředně hrozí. Tento institut má poměrně krátké časové ohraničení, nemůţe se tedy vyuţít, kdyţ útok proběhl v minulosti. Rozhodující je zde bezprostřednost. Jako příklad, kdy je moţné pouţít svépomoc, bych ráda uvedla situaci, kdy konkurent rozdává své letáky před prodejnou potencionálně poškozeného soutěţitele. Další právní prostředek ochrany proti nekalosoutěţnímu jednání je nutná obrana. Zde musí být splněny následující podmínky: hrozící nebo trvající útok, přiměřenost obrany a protiprávnost hrozícího útoku. V nutné obraně můţe jednat jak osoba poškozená tak osoba třetí. V případě jednající třetí osoby jde o pomoc v nutné obraně. V případě nutné obrany půjde například o vytlačení prodejce ze dveří, přičemţ dojde k poškození nabízeného zboţí.

27 28

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. Strana 145-148 §6 Občanský zákoník, Část první, obecná ustanovení

25

3.3 Ochrana vycházející z OSŘ Z občanského soudního řádu vycházejí tři právní nástroje na ochranu proti nekalé soutěţi. Jsou to předběţné opatření, uveřejnění rozsudku na náklady povinné strany a určovací ţaloba. Předběţné opatření má preventivní povahu. Předběţné opatření se velmi často pojí s ţalobami proti nekalé soutěţi a to proto, ţe má za úkol rychle zamezit protiprávnímu jednání rušitele a tak zabránit újmě ţalobce. Tento prostředek se vyuţívá pro zdrţení se nekalosoutěţního jednání do té doby, neţ soud pravomocně rozhodne. K pravomocnému rozhodnutí soudu dochází zpravidla aţ za několik let a kdyby například nedále trval nekalosoutěţní stav, proti kterému oprávněný podal ţalobu, tak by rušitel dále pokračoval ve svém protiprávním jednání a tím by nebylo po dlouhou dobu zabráněno, aby ţalobci vznikala újma. Návrh na předběţné opatření se podává před zahájením řízení anebo po zahájení. Petit předběţného opatření je zpravidla totoţný s petitem ţaloby. Petit musí být přesný nikoliv však příliš úzký ani obecný, jelikoţ pak by musel být jako nevykonatelný zamítnut. Navrhovatel petitu, musí pro případ pokrytí náhrady škody, která by mohla vzniknout předběţným opatřením sloţit jistotu ve výši 50.000,-Kč. Pokud jsou u navrhovatele splněny předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a prokáţe jej soudu, tak jistotu neskládá. Jistota slouţí k tomu, kdyţ soud dospěje k rozhodnutí, ţe k nekalosoutěţnímu jednání nedošlo a v důsledku toho vznikne povinnému škoda. Nařídit předběţné opatření můţe předseda senátu soudu, který bude rozhodovat i ve věci samé. Předseda senátu soudu musí rozhodnout usnesením do 7 dnů od podání návrhu. Usnesení je vykonatelné v den doručení rušiteli. Uveřejnění rozsudku na náklady povinné strany má satisfakční, výchovný a informační význam. Uveřejnění rozsudku má vliv na prosáknutí informací k širší veřejnosti, čímţ se můţe sníţit negativní úsudek okolí o poškozeném, který v důsledku právě tohoto jednání mohl například přijít o většinu svých zákazníků. Uveřejnění rozsudku má také vliv satisfakční, doplňuje anebo přímo zastupuje přiměřené zadostiučinění v nehmotné podobě. Ke zveřejnění rozsudku je nutno, aby účastník podal návrh a aby soud o tomto rozhodl. Právní prostředek určovací ţaloba spočívá v tom, ţe poškozený podá ţalobu na určení, zda se jedná o nekalou soutěţ. Teprve, kdyţ bude soudně potvrzeno, ţe jde skutečně o nekalosoutěţní jednání, podá oprávněný nekalosoutěţní ţalobu. Tento právní prostředek je vyuţíván především k tomu, aby se ţalobce vyhnul v případě, ţe by bylo určeno v nekalosoutěţním řízení, ţe se nejedná o nekalou soutěţ, vysokým soudním poplatkům. 26

Určovací ţaloba je v tomto případě procesní úkon soutěţitele či spotřebitele, kterým se doţaduje, aby soud rozhodl, zda tu právní vztah je nebo není. Tato ţaloba má preventivní povahu a má za úkol ochránit postavení ţalobce dříve neţli dojde k porušení práva. Velmi často je této ţaloby uţíváno ve spojení s ochrannou známkou, kdy je nejprve potřeba, kdo má právo k uţívání této známky a teprve potom se zabývat otázkou, zda bylo jednáno nekalosoutěţně.

3.4 Ostatní prostředky právní ochrany proti nekalé soutěži Právní nástroje ochrany proti nekalé soutěţi obsaţeny ve zvláštních zákonech jsou právní předpisy veřejnoprávního charakteru. Typickým znakem veřejnoprávní ochrany jsou vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Vyuţití ochrany proti nekalé soutěţi formou veřejnoprávní, sebou nese jisté výhody i nevýhody. Výhodou je, ţe tato cesta není tak náročná, protoţe osoba, která byla dotčena nekalou soutěţí, nemusí zahajovat řízení a platit soudní poplatky, neboť veřejnoprávní orgány jsou povinny vykonávat dohled nad dodrţováním veřejnoprávních norem ze své úřední povinnosti. Nevýhodou je, ţe poškozený nemůţe průběh řízení nikterak ovlivňovat, jelikoţ není v postavení účastníka řízení. Tyto zvláštní předpisy jsou: Zákon regulaci reklamy, Tiskový zákon, Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, Zákon na ochranu zvířat, Zákon o podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl a Zákon o ochraně spotřebitele. Tyto zvláštní zákony se věnují ochraně a otázkám spojených se samotným předmětem, kterému se svým obsahem věnují. Výjimka je Zákon o regulaci reklamy, který pojímá širší a obecnější okruh nekalosoutěţního jednání.29

29

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. Strana 153 -174

27

4 Ochrana hospodářské soutěže dle zvláštního zákona Podnikání na volném trhu je soutěžní hra. Někdy mohou být společnosti v pokušení se této jemné soutěži vyhnout a pokusit se stanovit vlastní pravidla hry. Občas se jeden velký hráč snaží vytlačit konkurenty z trhu.30 Ochrana hospodářské soutěţe je vymezena ve zvláštním zákoně o ochraně hospodářské soutěţe. Tento zákon má ochraňovat hospodářskou soutěţ před jejím: -

vyloučením

-

omezením

-

narušením nebo ohroţením

a to dohodami soutěţitelů, jejich spojením a zneuţitím dominantního postavení.

4.1 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Zajištění fungování trhů, které bude v souladu s pravidly hospodářské soutěže, a bude přinášet prospěch spotřebitelům, má za úkol Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Odbor dominance a vertikálních dohod vykonává činnosti a rozhodování ve věcech dohod narušujících soutěž (vyňaty jsou horizontální dohody, pokud jsou již předmětem šetření Odboru kartelů) a zneužití dominantního postavení v prvním stupni řízení, a to jak podle ZOHS, tak podle čl. 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie. Jedním ze stěžejních oborů, na který se odbor při řešení soutěžních problémů zaměřuje, je energetika, tj. výroba či dodávka elektřiny, plynu a tepla. Tuto oblast, co do významu představující jednu z nejdůležitějších jak pro soutěžitele, tak pro spotřebitele, podrobuje odbor soustavnému monitoringu. Z hlediska šetření a vedení správních řízení jsou dále neméně důležitými oblastmi především trhy týkající se spotřebního zboží, zemědělství a potravin, zdravotnictví či farmacie a vody (dodávky, odvádění, vč. odpadních vod), dále především telekomunikace a média, bankovnictví a pojišťovnictví, doprava, motorová vozidla, pohonné hmoty, poštovní služby, vydavatelství a tisk apod.

V rámci svých činností se odbor podílí na zpracování

koncepčních materiálů či připomínek k legislativním návrhům. Neméně podstatná je i mezinárodní spolupráce jakož i efektivní spolupráce s odvětvovými regulátory, zejména ERÚ 30

http://www.compet.cz/hospodarska-soutez/

28

a ČTÚ. Odbor kartelů se zabývá výhradně odhalováním horizontálních dohod uzavíraných vzájemnými konkurenty na trhu (kartelové dohody), a to jak z hlediska ZOHS, tak podle čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie. V rámci své činnosti efektivně využívá Leniency program Úřadu, který stanoví rámec pro mírnější režim ukládání pokut účastníkům utajovaných kartelových dohod, kteří se rozhodnou s Úřadem spolupracovat při vyšetřování. Další činnosti Odboru kartelů se vztahují k mezinárodní spolupráci, kontrole plnění povinností plynoucích soutěžitelům z rozhodnutí Úřadu, zpracování koncepčních materiálů a připomínek k legislativním návrhům. Odbor fúzí posuzuje dopady spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž a kontroluje plnění závazků a podmínek stanovených v rozhodnutích Úřadu. Odbor fúzí současně kontroluje, zda nedochází k uskutečňování spojení soutěžitelů před podáním návrhu na povolení spojení a před nabytím právní moci rozhodnutí, kterým se spojení soutěžitelů povoluje, popř. uděluje výjimky ze zákazu zmiňovaného předčasného uskutečňování spojení soutěžitelů. V souladu s Nařízením Rady ES č. 139/2004 o kontrole spojování podniků posuzuje potřebu případných přesunů pravomocí k posuzování dopadů spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž mezi Úřadem a Evropskou komisí a podílí se na poradních výborech pro fúze, jež v rámci významných případů spojení soutěžitelů Evropská komise svolává. Pro účely usnadnění orientace potenciálních spojujících se soutěžitelů v jejich povinnosti notifikovat Úřadu transakce mezi nimi, vede odbor fúzí přednotifikační konzultace ve věci podání návrhů na povolení spojení a vydává koncepční materiály k dané problematice (Oznámení Úřadu).31

4.2 Dohody soutěžitelů Dohody mezi soutěţiteli, rozhodnutí jejich sdruţení a jednání soutěţitelů ve vzájemné shodě jsou neplatné a zákonem reprobované, pokud jim Úřad na ochranu hospodářské soutěţe neudělí výjimku anebo tento zákon nestanoví jinak.

Tyto dohody mohou narušit

hospodářskou soutěţ. 32 Základním pojmem těchto dohod je samotná dohoda. Tato dohoda můţe, ale nemusí být písemná. Dohody se člení na 3 skupiny a to: dohodu, usnesení sdruţení soutěţitelů a jednání ve vzájemné shodě. Adresátem normy, kterému bude určeno rozhodnutí o jeho protiprávním jednání, je v tomto případě soutěţitel. Dohody, které porušují, nebo mohou porušovat hospodářskou soutěţ, dělíme na vertikální neboli také distribuční dohody a horizontální a to jsou tzv. kartelové dohody. V literatuře někdy bývají označovány jako kartelové dohody 31 32

http://www.compet.cz/hospodarska-soutez/ §3 (1) Zákona o ochraně hospodářské soutěţe

29

všechny dohody soutěţitelů narušující hospodářskou soutěţ, ale přesnější označení kartelových dohod je pouze pro dohody horizontální. K dohodě jakoţto jedné z variant dohod mezi soutěţiteli stačí jakéhokoliv konkludentního souhlasu s omezením vlastního rozhodování s tím, ţe vznikne mezi soutěţiteli nějaké pravidlo vzájemného jednání nebo naopak zdrţení se ho. Rozdílně od dohod vzniká usnesení sdruţení soutěţitelů zpravidla na základě právního úkonu např. společenské smlouvy. Jde o jisté kooperativní jednání. Porušení zákazu dohod narušujících hospodářskou soutěţ znamená jejich absolutní neplatnost. 33 V § 3 (2) zákon demonstrativně vyjmenovává některé skutkové podstaty zakázaných dohod, jsou to např. cenové a podmínkové kartely, restrikční a kontrolní kartely, rozdělovací kartely, junktimační kartely, diskriminační kartely, bojkotové kartely a licenční kartely. Ráda bych letmo uvedla pár vět k vybraným skutkovým podstatám. Do cenových a podmínkových kartelů spadají jak horizontální tak i vertikální dohody o ceně nebo jiných obchodních podmínkách. Patří sem dohody o minimální ceně, cenové diskriminaci, dále rabatové kartely a v některých případech i kartely kalkulační, které sice přímo cenu neurčují, ale ukazují směr k jejímu výpočtu. Tyto kalkulační kartely stojí na pomezí porušování hospodářské soutěţe a dovolené soutěţe, jelikoţ se jim pro svou pruţnost těţko dokazuje protiprávní jednání. Restrikční a kontrolní kartely jsou dohody, které obsahují kontrolování nebo omezování výroby a dozor nad odbytem, výzkumem anebo investicemi. Segmentační kartely rozdělují trh, coţ vede ke vzniku místních monopolů a to i na územích, kde se nachází velké mnoţství navzájem si konkurujících soutěţitelů. V diskriminačních kartelech lze spatřovat jednání, které vede ke znevýhodňování jiných soutěţitelů sladěním určitých podmínek vůči těmto soutěţitelům. Bojkotové kartely spočívají v tom, ţe neobchodují se soutěţiteli, kteří nejsou členy dohody. Licenčními kartely budou pak dohody, které obsahují protiprávní omezení při poskytování práv z průmyslového nebo duševního vlastnictví. Jde například o omezení mnoţství vyprodukovaného zboţí nebo určování cenových podmínek na základě licence. 34

4.2.1 Výjimky ze zákazu dohod Výjimky ze zákazu dohod soutěţitelů narušujících hospodářskou soutěţ máme dvojí a to zákonné a obecné neboli blokové.

33

MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěţní právo. 1. Vydání. Praha: C.H. Beck. 2006. Strana 83 - 90 ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 5. Vydání. Praha:C.H.Beck. 2007. Strana 481 - 487 34

30

4.2.1.1 Zákonné výjimky Z §3 odst. 1 Zákona o ochraně hospodářské soutěţe vyplývá, ţe na dohody, které mají zanedbatelný dopad na hospodářskou soutěţ, se vztahuje zákonná výjimka za zákazu dohod soutěţitelů. Jedná se o bagatelní kartely tzv. pravidlo minimis. Aby se dohoda stala předmětem kartelového práva, musí citelně narušovat hospodářskou soutěţ. Kritérium je, ţe v případě horizontální dohody je podíl zúčastněných na relevantním trhu větší neţ 10% a u vertikální dohody je to dokonce 30%. Pokud kartely výše uvedených hodnot nedosahují, jsou dle výše uvedeného zákona vyňaty ze zákazu dohod.35 4.2.1.2 Blokové výjimky Blokové výjimky stanoví Zákon o ochraně hospodářské soutěţe: -

na dohody, které nemohou mít vliv na obchodování mezi členskými zeměmi, ale splňují určité zákonné předpoklady, to jsou, tzn. komunitární blokové výjimky

-

kdyţ se prokáţe, ţe narušení hospodářské soutěţe je převáţeno výhodami zejména pro spotřebitele, pak bude také Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe pro tyto dohody povolena bloková výjimka

Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe můţe za výše uvedených okolností udělenou blokovou výjimku, zase odejmout, kdyţ se následným vývojem na trhu ukáţe, ţe podmínky jím udělené se přestaly plnit.

4.2.2 Horizontální dohody Horizontální dohody znamenají ujednání soutěţitelů na stejném stupni trhu. Jedná se tedy o soutěţitele, kteří mají vliv na totoţné úrovni výroby či prodeje zboţí nebo sluţeb. Horizontální dohody jsou v rámci hospodářské soutěţe více problematické neţ dohody distribuční, jelikoţ tyto dohody ovlivňují přímo vývoj soupeření na trhu. Tato rivalita se tvorbou horizontálních dohod pochopitelně sniţuje. Zde je nutno uvést, ţe ne všechny spolupráce soutěţitelů, kteří si navzájem konkurují, vedou k narušení hospodářské soutěţe. Z výše uvedeného hlediska dělíme horizontální dohody na tvrdé kartely a další kooperační dohody.

35

MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěţní právo. 1. Vydání. Praha: C.H. Beck. 2006. Strana 110-115

31

4.2.2.1 Tvrdé kartely Do kategorie tvrdých kartelů patří cenové, segmentační, restrikční a tendrové kartely. Ráda bych se u jednotlivých druhů tvrdých kartelů pozastavila. Cenové kartely jsou povaţovány za téměř nejtěţší protisoutěţní jednání, neboť na základě ustálení pevných cen mezi sebou přestávají konkurenti soutěţit. Došlo by k oslabení hospodářské soutěţe, kdy by fungovala jen necenová konkurence. Stanovování fixních cen můţe probíhat dvojí způsobem a to přímou fixací ceny anebo ustanovení kalkulačních modelů či určení výše marţe. Do skupiny cenových kartelů patří nejen výše popsané nabídkové cenové kartely, ale i cenové kartely poptávkové. Jde o horizontální dohody, ve kterých se domlouvají konkurenti o stanovisku k nákupním cenám. Poptávkové kartely ovšem nejsou oproti těm nabídkovým zcela jednoznačné. V souvislosti se segmentačními kartely dochází k rozštěpení trhu, zákazníků nebo nákupních zdrojů. Trh můţe být v tomto případě rozdělen teritoriálně, věcně, časově a zákaznicky. Na základě teritoriálního ohledu se soutěţitelé domluví, ţe kaţdý bude dodávat své zboţí či sluţby na předem dohodnuté území. Věcné rozdělení trhu znamená, ţe kaţdý zainteresovaný soutěţitel bude na trh dodávat pouze jeden podtyp výrobku. V časovém rozdělení jde o domluvu mezi soutěţiteli, dle které si dojde k rozčlenění působnosti například ne zimní a letní období. Rozdělení zákazníků chápejme, jako rozdělení jistých skupin odběratelů mezi jednotlivé soutěţitele. Rozdělování trhu všemi výše uvedenými způsoby by mohlo vést ke vzniku lokálních monopolů, proto jsou tyto segmentační kartely zákonem reprobovány. Restrikční neboli kontrolní kartely zaloţily svou existenci na vědomí toho, ţe čím více převyšuje poptávka nad nabídkou, tím vyšší můţe být cena. Tendrové kartely v sobě slučují znaky několika jiţ výše popsaných kartelů a to cenovém a segmentačním. Obsahem činnosti těchto kartelů je usměrňování konkurentů v oblasti výběrových řízení a státních zakázek. U těchto shora vyjmenovaných a popsaných tvrdých horizontálních dohod je zcela zřejmý záměr poškodit hospodářskou soutěţ, proto jsou zákonem striktně potírány.

32

4.2.2.2 Další horizontální kooperační dohody Na rozdíl od tvrdých kartelů není protisoutěţní účel ostatních horizontálních kooperačních dohod prioritní. Z tohoto důvodu je posuzování protisoutěţního jednání benevolentnější. Do horizontálních kooperačních dohod spadají dohody o výměně informací, dohody o výzkumu a vývoji, dohody o spolupráci v oblasti výroby, dohody o společném nákupu, komercionalizací dohody, standardizační dohody a dohody v oblasti ochrany ţivotního prostředí.

4.2.3

Vertikální dohody

Druhou kategorií dohod jsou tzv. vertikální dohody, které jsou ze zákona definovány jako dohody soutěţitelů působících na různých stupních trhu. Jako vzor bych chtěla uvést velmi častý případ vertikální dohody a tj. dohodu mezi velkoobchodníkem a maloobchodníkem. Nejde tu tedy o přímý soutěţní vztah. Tyto dohody jsou zákonem reprobovány jen výjimečně. Při porovnání vertikálních a horizontálních dohod zjišťujeme, ţe postoj soutěţního práva je k vertikálním dohodám shovívavější. K vertikálním dohodám řadíme dohody o určení prodejní ceny, dohody o zastoupení, dohody o výhradní distribuci, dohody o výhradních dodávkách, selektivní distribuční systémy, dohody o výhradním odběru a nákupu jedné značky, vázané obchody, franšízové dohody a subdodavatelské smlouvy.36 Ráda bych zde popsala některé vybrané případy těchto vertikálních dohod. Dohoda o určení prodejní ceny je dohoda, které obsahuje ujednání o přímém nebo nepřímém určení ceny. To lze čtyřmi způsoby a to ţe odběratel je povinen prodávat nakoupené zboţí za pevnou stanovenou sumu, nebo cena nesmí překročit minimální nebo maximální hranici anebo je doporučeno pouţívat cenu ve stanoveném intervalu, které je ohraničeno minimální a maximální mezí. K narušení konkurence vedou dohody stanovující pevnou cenu nebo její minimální hranici. Takové dohody svým výsledkem ubliţují spotřebitelům. Dohody určující maximální strop ceny anebo pouze tuto cenu v nějakém rozmezí doporučují, narušují konkurenci spíše vzácně. Nesmí být ovšem doporučující stanovení ceny nikterak vynucováno. V souvislosti dohody o zastoupení si představme vlastně dohody o prodeji neboli rozšiřování zboţí

k zákazníkům.

Tyto

dohody

bývají

uzavřeny

s obchodními

zástupci

či

zprostředkovateli. Jde o to, ţe právnická či fyzická osoba je zmocněna k uzavírání smluv ve 36

KINDL, J. Kartelové a distribuční dohody. Teorie a praxe. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck.2009. Strana 215-262

33

prospěch zmocnitele v kontextu s prodejem zboţí právě tohoto zmocnitele. Spadají sem například smlouvy mandátní, komisionářské, smlouva o zprostředkování a smlouva o obchodním zastoupení. Diferenciace je mezi pravými dohodami o zastoupení a nepravými. O pravé zastoupení jde tehdy, kdyţ zástupce nenese ţádné náklady. O zastoupení nepravé se jedná v případě, ţe zástupce je vlastně v roli odběratele, jelikoţ nese rizika s takovou distribucí spojená. Obsahem dohod o výhradní distribuci je ujednání dodavatele s jedním distributorem, který bude nabízet jeho zboţí a sluţby na určitém území anebo jistému okruhu zákazníků. Zároveň se sám dodavatel zaváţe, ţe nebude tímto pověřovat jiného distributora. V dohodách o výhradních dodávkách je ujednáno, ţe dodavatel bude dodávat své zboţí pouze jednomu kupujícímu za účelem jistého uţití anebo dalšího prodeje. Z toho z hlediska ochrany hospodářské soutěţe vyplývá, ţe můţe dojít k uzavření nákupních moţnosti dotčeného značkového zboţí pro ostatní soutěţitelé. Důleţitým faktorem pro odhadnutí zda toto jednání je protisoutěţní či ne, je poptávková strana trhu. V případě selektivních distribučních systémů se jedná o závazek dodavatele na prodej svého zboţí pouze distributorům, kteří byli vybráni na základě splnění jistých podmínek. Tyto selektivní systémy mají pro hospodářskou soutěţ řadu nevýhod v podobě např. nebezpečí uzavírání trhu, mohou omezovat soutěţ uvnitř značky. Naopak si někdy tyto selektivní dohody sebou mohou nést i jistá oprávněná obhájení, kdy kupříkladu je dle dodavatele nutné, aby jeho technicky náročný výrobek byl nabízen a prodáván pouze distributorem, který má dostačující zázemí. Máme dělení těchto systému na čistě kvalitativní a kvantitativní. Čistě kvalitativní distribuční systém není zákonem reprobován. Jako příklad bych pouţila výše popsaný případ o technicky náročném výrobku. V dohodách o výhradním odběru a nákupu jediné značky vzniká kupříkladu ujednání, kde se odběratel zaváţe odebírat zboţí jedné značky například přímo od výrobce. Nemůţe pak tedy tuto značku odebrat od, ţádného jiného dodavatele např. velkoobchodu a nemůţe dokonce odebrat ani značku jinou.37

37

KINDL, J. Kartelové a distribuční dohody. Teorie a praxe. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck.2009. Strana 242 - 263

34

4.3 Zneužití dominantního postavení soutěžitelů Dominantní postavení je situace, kdy soutěţitel disponuje velkou trţní mocí a je v dominantním postavení vůči druhým soutěţitelům. Takový podnik není tolik jako ostatní soutěţitelé vystaven konkurenčním tlakům, čili je méně ohroţen chováním konkurence. Mít dominantní postavení na trhu není samo o sobě zakázané. Samotné dominantní postavení na trhu zákonem reprobováno není, protoţe to, ţe jistý soutěţitel dosáhne takového postavení svými obchodními dovednostmi, snahou a podnikatelskou zdatností přeci trestáno být nemůţe. Jiná věc je zneuţití dominantního postavení na trhu. Ke zneuţití dominantního postavení je zapotřebí splnění tří podmínek, které obsahuje § 11 Zákona o ochraně hospodářské soutěţe. Jsou to: existence dominantního postavení, zneuţívající jednání a moţnost takovým jednáním negativně ovlivnit hospodářskou soutěţ. Aby mohl být proti soutěţiteli uplatněn zákaz dle § 11 ZOHS, musí být bezpečně prokázáno, ţe soutěţitel dominantní postavení na trhu má. Musí tedy být zjištěn trţní podíl, dále pak relevantní trh a celkové soutěţní postavení soutěţitele. Relevantní trh je obecným pojmem, který prostupuje celé soutěţní právo. V případě zneuţití dominantního postavení soutěţitele se však jeho význam projevuje nejčastěji. Z toho vyplývá, ţe na trţní podíl se hledí v souvislosti s relevantním trhem. Dle § 10 ZOHS se má za to, ţe pokud jeho dosaţený trţní podíl nepřesáhne ve zkoumané době 40%, nemá soutěţitel nebo soutěţitelé se společnou dominancí dominantní postavení. Zneuţití zákazu dominantního postavení je absolutní a nevyţaduje zavinění. Je nutné zjistit souvislost mezi dominantním stavem, relevantním jednáním a škodlivým důsledkem. V souvislosti s dominantním postavením soutěţitele na trhu dělíme zneuţívající jednání na zabraňovací anebo vykořisťovací. Ráda bych stručně popsala několik skutkových podstat zneuţití dominantního postavení. První v řadě uvádím vynucování nepřiměřených podmínek, kdy je kupříkladu odběratel nucen dlouhodobě odebírat určité mnoţství zboţí. Při splnění odběru stanoveného mnoţství dostane odběratel slevu, ale při nedosaţení dané kvóty tento rabat ztrácí. V případě této skutkové podstaty se setkáváme s újmou soutěţitelů, ale i spotřebitelů.

35

Další skutkovou podstatou je diskriminace. Jde tu o tzv. věrnostní slevy náleţící odběratelům, kteří se zaváţí odebírat pouze od tohoto dominantního hráče. Ostatní odběratelé, kteří nakupují od různých soutěţitelů, tohoto rabatu nedosáhnou. Jako další nástroj pro posílání dominantního postavení na trhu mohou být vázané obchody. Tyto obchody spadají do kategorie vykořisťovatelské soutěţe. Jedná se zde o to, ţe na smlouvu mezi dodavatelem a odběratelem o prodeji zboţí se váţe další podmínka, ţe kupující odebere i další zboţí, které s tímto nesouvisí. Při posuzování se musí rozlišovat, zda není tento podmíněný odběr opodstatněný, kupříkladu se jedná o jistý komponent, bez kterého by předmět původní smlouvy nefungoval. V tomto případě by se o zneuţití dominantního postavení nejednalo. Nakonec bych zmínila nepřiměřeně nízké ceny. Jedná se zde o to, ţe soutěţitel v dominantním postavení, dlouhodobé nabízí výrobky či sluţby za nepřiměřeně nízké ceny, čímţ postupně oslabuje, aţ úplně zničí svoji konkurenci. Evropský soudní dvůr stanovil pro posouzení dominantního postavení dvě základní kritéria, která odlišují zakázané zneuţití dominantního postavení na trhu od legitimní cenové soutěţe. K tomu, aby bylo chování soutěţitele označeno jako zneuţívající, je potřeba, aby ceny byly niţší neţli výrobní náklady a aby tak bylo činěno se záměrem vyloučit konkurenci.

38

4.4 Spojování soutěžitelů Ke spojování soutěţitelů dochází těmito právními formami: fůzí, nabytí podniku jiného soutěţitele a nabytí kontroly nad podnikem jiného soutěţitele. Při fůzi dochází k plnému spojení, tudíţ ke ztrátě právní subjektivity všech nebo jen některých zainteresovaných soutěţitelů. V souvislosti s nabytím podniku jiného soutěţitele smluvně nebo jiným způsobem nezaniká právní subjektivita prodávajícího. Nabyvatel zvětší svůj majetek, coţ by mohlo vést aţ k přeměně k dominantnímu postavení soutěţitele na trhu.

38

MUNKOVÁ, J.;SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěţní právo. 1. Vydání. Praha: C.H. Beck. 2006. Strana 157-188

36

Nabytím kontroly nad podnikem jiného soutěţitele získává nabyvatel příleţitost mít vliv nad chováním druhého soutěţitele. K získání kontroly nad podnikem jiného soutěţitele můţe dojít v několika formách. Je to dle subjektu, který kontrolu nabývá, dále dle formy nabytí kontroly, která se ještě dále dělí na majetkovou a právní a nakonec dle počtu kontrolujících a ta se člení na individuální a společnou. Spojování podniků sama o sobě nejsou zákonem reprobována, ale ta, která mohou ovlivnit hospodářskou soutěţ, spadají pod schválení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe. Měřítkem ke schválení tohoto úřadu, je překročení určité hranice čistého obratu a to jak na trhu v ČR tak na trhu světovém. Řízení se zahájí na návrh soutěţitelů, kteří jsou účastni na spojení. V první etapě Úřad posoudí, zda spojení překročilo danou mez čistého obratu. V druhé fázi rozhodne o samotném povolení. Zohlední při tom strukturu všech dotčených trhů, zachování fungující soutěţe, moţnost vstupu dalších soutěţitelů, vývoj poptávky a nabídky atd.39

39

ŠVARC, Z. a kol. Základy obchodního práva. 2. Vydání. Plzeň: Aleš Čeněk.2009. Strana 392-396

37

5 Ochrana proti nekalé soutěži a ochrana hospodářské soutěže na jednom trhu Dvojí právní úprava v oblasti soutěţního práva poskytuje ochranu hospodářské soutěţe jako takové a ochranu hospodářské soutěţe před nekalou soutěţí. Kaţdá tato úprava má jiný cíl. Soutěţní prostředí je předpokladem pro ochranu proti nekalé soutěţi, která míří k udrţování hospodářské soutěţe v poctivém a funkčním stavu. Právní úprava ochrany hospodářské soutěţe podle Zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe se stará a svými zákonnými ustanoveními zabezpečuje vůbec existenci hospodářské soutěţe a dále brání vyloučení, omezení, narušení nebo ohroţení soutěţního prostředí. Toto vyloučení, omezení, narušení nebo ohroţení soutěţního prostředí by mohlo vést k ohroţení konkurence. Kdyby nebyla na trhu konkurence, nebylo by s kým soutěţit, zanikla by tedy hospodářská soutěţ. Jedná se zde o ochranu veřejnoprávní, čili zájem na ochraně hospodářské soutěţe je veřejný. Nekalá soutěţ a ochrana proti nekalé soutěţi je upravena v obchodním zákoníku a tato problematika se týká korekce kvality jiţ stávající hospodářské soutěţe. V případě ochrany proti nekalé soutěţi se jedná o soukromý zájem, kdy soutěţitel nebo spotřebitel čelí nekalosoutěţnímu jednání ze strany rušitele a brání se proti tomuto stavu prostředky, které poskytuje soukromé právo. Existují ale i předpisy na ochranu proti nekalé soutěţi, které spadají do veřejného práva. O těch bych chtěla pohovořit níţe. Rozdělení na soukromoprávní a veřejnoprávní odvětví ochrany hospodářské soutěţe je vţité, avšak v některých oblastech můţe dojít k tomu, ţe jednání ohroţující existencionální čili veřejnoprávní část soutěţe by se mohlo charakterizovat i jako nekalosoutěţní jednání. Takovouto moţnost dvojího pohledu, bychom mohli spatřovat ve vybraných případech kartelových dohod, agresivních bojkotů nebo zneuţívání dominantního postavení na trhu. Z tohoto vyplývá jistá propojenost obou dvou těchto právních úprav.

Můţeme zde

konstatovat, ţe tyto dvě oblasti právní úpravy soutěţního práva se vzájemně doplňují, prolínají a podmiňují.40

40

ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 5. Vydání. Praha:C.H.Beck. 2007. Strana 404

38

5.1 Právní úprava soutěžního práva v rámci hospodářské soutěže Jako vůbec první byl pojem hospodářské soutěţe u nás pouţit v období snahy o jakousi ekonomickou změnu v závěru 60. let minulého století. „Hospodářská soutěž (obecněji konkurence) je souběžná snaha subjektů na trhu určitého druhu zboží nebo služeb, jejichž cílem je dosažení určitých výhod před ostatními v oblasti hospodářských užitků, popř. výsledků, a jež vzájemně ovlivňuje jejich hospodářskou činnost. Jelikož motivací navzájem soupeřících hráčů na trhu je generování zisku a jejich celkový zisk je přímo úměrný vyšším výnosům a menším nákladům, snaží se tedy tyto subjekty snižovat náklady a volit takovou strategii, která povede k větší poptávce po jejich zboží.“41 Hospodářskou soutěţ, tak jak byla definována výše, je třeba právně regulovat, jelikoţ kdyby tomu tak nebylo, hospodářská soutěţ by přestala být soutěţí, soutěţitelé by se ve snaze vytěţit ze soutěţe co nejvíce ve svůj vlastní osobní prospěch přestaly drţet zásady dobrých mravů a hospodářská soutěţ by se změnila v něco anarchisticky neuspořádaného. Z tohoto důvodu je právní regulace hospodářské soutěţe nezbytná. Tato právní regulace je ovšem dvojího typu. Pokud jde o veřejnoprávní úpravu regulace ochrany hospodářské soutěţe, potom se jedná o ochranu hospodářské soutěţe jako takové. Projevují se zde typické aspekty veřejnoprávních vztahů. Těmito znaky je myšlena nadřazenost a podřazenost účastníků těchto právních vztahů. Jako hlavní úřad dozorující nad ochranou hospodářské soutěţe je Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe. Právní úprava pro tuto problematiku je obsaţena v Zákoně o ochraně hospodářské soutěţe č. 143/2001 Sb. Druhý typ právní regulace hospodářské soutěţe je ochrana proti nekalé soutěţi. Ochrana proti nekalé soutěţi má ovšem soukromoprávní charakter tzn., ţe má diferenčně od veřejnoprávní ochrany hospodářské soutěţe, za úkol poskytovat záštitu soukromým zájmům před nekalým jednáním v hospodářské soutěţi. Ochrana proti nekalé soutěţi nemá ţádný dohlíţející orgán, který by na základě svého šetření říkal, které jednání je a není nekalým. Napovídá nám to, ţe jde o soukromoprávní úpravu, kdy si jsou strany v právních vtazích rovny. Z toho nám vyplývá, ţe kdyţ se kdokoliv cítí poškozen nebo pouze ohroţen nekalou soutěţí, můţe uplatnit své právo a ţalovat rušitele tak, jak jiţ bylo dříve popsáno. Z výše napsaného nám jasně vyplývá vztah mezi ochranou hospodářské soutěţe a ochranou proti nekalé soutěţi.

41

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A1_sout%C4%9B%C5%BE

39

Tento vztah spočívá v tom, ţe obě dvě tyto právní regulace působí a postihují jakéhokoliv protiprávní jednání v rámci hospodářské soutěţe. Zde ovšem dochází k jistému rozdílu a to ve vztahu k existencionálním fázím hospodářské soutěţe. Veřejnoprávní ochrana hospodářské soutěţe se soustřeďuje na usměrňování jednání, které vede ke strukturálním změnám samotné hospodářské soutěţe. Jde o to, ţe tato ochrana hospodářské soutěţe má za úkol udrţovat hospodářskou soutěţ při ţivotě a potírat protiprávní jednání, které by tuto soutěţ, jak nám jiţ z § 1 (1) Zákona o ochraně hospodářské soutěţe vyplývá, omezovalo, vylučovalo, narušovalo anebo ohroţovalo. Tyto čtyři pojmy mohou být zhmotněny, jak jiţ jsem uvedla výše, dohodami soutěţitelů, zneuţitím dominantního postavení soutěţitelů anebo jejich spojením. Je tedy jasné, ţe ochrana hospodářské soutěţe je jakousi prvotní ochranou hospodářské soutěţe, někdy také pouţíváme označení ochrana existencionální. To znamená, ţe v této fázi jde o to, aby hospodářská soutěţ vůbec existovala. V případě, ţe by začali vznikat velké horizontální dohody, jinými slovy kartely, nebo by se na relevantním trhu začaly tvořit dominantní podniky zneuţívající tuto svou převahu a tyto by začali s určováním ceny, nebo s diskriminační preferencí s kým budou v hospodářském spojení a s kým ne pak by se soutěţ oslabovala aţ by moţná i úplně zanikla. Nastalo by tak proto, ţe by všichni ostatní soutěţitelé, kteří se nezačlenili do těchto operací poškozujících soutěţ, byly tak silně znevýhodněni, aţ by jiţ déle nedokázali udrţet své postavení na trhu. Tímto by zanikla konkurence, tedy i soutěţ. Existence hospodářské soutěţe ovšem neznamená, ţe soutěţ funguje správně. V rámci hospodářské soutěţe mohou mezi soutěţiteli navzájem anebo soutěţiteli a spotřebiteli být soutěţní vztahy narušeny a to nekalou soutěţí. Ochrana proti nekalé soutěţi je tedy ochranou v jiţ existující hospodářské soutěţi. Ekonomický základ soukromoprávní ochrany proti nekalé soutěţi je mikroekonomocný na rozdíl od makroekonomické podstaty ochrany hospodářské soutěţe. Ustanovení ochrany proti nekalé soutěţi nenajdeme v ţádném zvláštním zákoně, jako je tomu u ochrany hospodářské soutěţe, ale tato problematika je upravena v několika paragrafech, které jsou součástí obchodního zákoníku. Obě dvě tyto právní regulace hospodářské soutěţe se ovšem nevylučují a někdy se dokonce prolínají. Ještě jeden společný důleţitý bod pro obě dvě disciplíny bychom našli a to je to, ţe nekalá soutěţ stejně jako protisoutěţní jednání v hospodářské soutěţi spadající pod ochranu hospodářské soutěţe jsou zakázané. Rozdíl ale nalezneme, kdyţ zavítáme do minulosti. Zjistíme totiţ, ţe právo na ochranu proti nekalé soutěţi vychází z Paříţské unijní úmluvy, ke které jsme přistoupily v roce 1919. Z jejího ustanovení, které zakazuje kaţdou obchodní 40

činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu nebo obchodě, nám jako signatářskému státu plyne povinnost zajistit v rámci našeho národního práva ochranu proti nekalé soutěţi. Na rozdíl od ochrany proti nekalé soutěţi veřejnoprávní ochrana hospodářské soutěţe tuto mezinárodní úpravu zatím nemá. Byli zde sice snahy o vytvoření mezinárodní úpravy této problematiky pod názvem Soubor mnohostranně schválených zásad a pravidel pro kontrolu omezujících praktik, ale tyto pokusy vyšly na prázdno. V rámci Evropské unie je tomu však jinak. Jako jeden z hlavních pilířů, z nichţ se skládá společný trh je soutěţní právo upraveno v 81 a 82 SES.42

5.2 Pojem soutěžitel v obou právních úpravách Soutěţitel je legislativně pouţívaná zkratka pro všechny účastníky hospodářské soutěţe. Pojem soutěţitel, který je obsaţen v obchodním zákoníku, čili vyplývá z právní úpravy nekalé soutěţe, není plně totoţný s koncepcí soutěţitele v Zákoně č. 143/2001 o ochraně hospodářské soutěţe. Obchodní zákoník popisuje soutěţitele jako fyzickou a právnickou osobu, i kdyţ není podnikatel. Dále nám předestírá, ţe tyto osoby jsou oprávněny rozvíjet svou soutěţní činnost za účelem dosaţení zisku a sdruţovat se k výkonu této činnosti. Při této činnosti jsou povinni dbát závazných pravidel hospodářské soutěţe a nesmějí ji zneuţívat. Zneuţití hospodářské soutěţe je uţ zase záleţitostí právní úpravy ochrany hospodářské soutěţe vyplývající ze Zákona o ochraně hospodářské soutěţe. Soutěţitel dle tohoto zákona je vymezen jako fyzická či právnická osoba stejně jako nám předkládá obchodní zákoník. Dále jiţ je vymezení rozdílné a to jako sdruţení těchto právnických nebo fyzických osob, sdruţení těchto sdruţení a jiné formy seskupování a to i v případě, ţe tato seskupení a sdruţení nejsou právnickými osobami. Podmínkou je, aby se všichni tyto účastníci podíleli na hospodářské soutěţi a svou činností ji mohly ovlivňovat. Při porovnání těchto dvou definic můţeme říci, ţe pojem „soutěţitel“, tak jak je vysvětlen v Zákoně o ochraně hospodářské soutěţe, je významově obsáhlejší, neţ je tomu u téhoţ definovaného významu v obchodním zákoníku. Kupříkladu koncern,(sdruţení podniků různých odvětví) nebude soutěţitelem v oblasti právní úpravy nekalé soutěţe, jelikoţ se jedná o sdruţení, které není v této sekci vymezeno. Proto je třeba rozlišovat mezi „soutěţitelem“ dle Zákona o ochraně hospodářské soutěţe a „soutěţitelem“ dle obchodního zákoníku a to v prvé řadě proto, ţe tyto pojmy jsou hojně pouţívány právě v těchto dvou odvětvích.43

42 43

MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. Vydání. Praha : C.H.Beck. 2008. Strana 9-13 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. Strana 24-26

41

5.3 Soukromoprávní a veřejnoprávní ochrana hospodářské soutěže Jak jsem jiţ uvedla výše, máme dvojí právní úpravu soutěţního práva. Tato právní regulace se dělí dle toho, zda je chráněn soukromý či veřejný zájem. Dozorovým orgánem pro potírání nedovolené omezování hospodářské soutěţe, které upravuje Zákon o ochraně hospodářské soutěţe je Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe (dále jen Úřad). Tento Úřad je ústředním orgánem státní správy, který má za úkol vést řízení o porušení zákona o ochraně hospodářské soutěţe dle správního řádu a vykonávat dozor nad plněním tohoto zákona.44 Účastníkem jsou navrhovatel a dále pak Ti, o jejichţ právech a povinnostech má být rozhodnuto.„Účastníci řízení mohou rozhodnutí Úřadu napadnout rozkladem (neboť prvoinstanční rozhodnutí vydává ústřední orgán státní správy) a v případě neúspěchu mohou po vyčerpání řádných opravných prostředků použít i možnost soudního přezkoumání v rámci správního soudnictví.“

45

Řízení je zahájeno buďto na návrh anebo úřední povinnosti.

Soutěţitelé jsou povinni podrobit se vyšetřování úřadu včetně podávání informací, umoţnit pracovníkům Úřadu vstup do obchodních prostor, dopravních prostředků, ale i bytů statutárních orgánů.46 Na rozdíl od veřejnoprávní oblasti ochrany hospodářské soutěţe nad právní úpravou nekalé soutěţe ţádný nadřazený dozorový orgán nestojí. Oblast právní úpravy nekalé soutěţe spadá do soukromoprávní kategorie, tzn., ţe účastníci jsou si při řešení sporů z nekalé soutěţe rovni. V této souvislosti ochrana probíhá tak, ţe kdyţ jsou práva soutěţitele či spotřebitele porušena nebo ohroţena, můţe sám soutěţitel nebo spotřebitel uplatnit právní i mimoprávní prostředek na základě protiprávního stavu, který vznikl nekalosoutěţním jednáním rušitele. Tyto právní prostředky, jak jiţ jsem výše uvedla, vycházejí z obchodního a občanského zákoníku nebo občanského soudního řádu. Tyto

prostředky ochrany proti nekalé

soutěţi jsou

soukromoprávního charakteru. Máme ale i veřejnoprávní nástroje ochrany proti nekalé soutěţi. Jsou to právní prostředky vycházející ze zvláštních zákonů jako například Zákon o regulaci reklamy, Zákon na ochranu zvířat proti týrání a Zákon o ochraně spotřebitele. Z výše uvedeného nám vyplývá další souvislost ochrany proti nekalé soutěţi s ochranou hospodářské

44

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. Strana 3 ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 5. Vydání. Praha:C.H.Beck. 2007. Strana 517 46 ŠVARC, Z. a kol. Základy obchodního práva. 2. Vydání. Plzeň: Aleš Čeněk.2009. Strana 397 45

42

soutěţe jako takové a to ţe ochranu proti nekalé soutěţi můţe poskytovat i právo veřejné. Zde se projevuje typický rys nadřízenosti a podřízenosti.

Další odvětví veřejnoprávního práva, ve kterém je postihováno nekalosoutěţní jednání, je právo trestní. Není zde vyloučen postih stejného jednání na soukromoprávním poli kupříkladu dle obchodního práva a zároveň postih dle trestního práva. Nelze ovšem trestat všechny skutkové podstaty nekalé soutěţe trestněprávními postihy, ale jen ty, na které mají dopad příslušná ustanovení tohoto zákoníku. Trestní zákoník upravuje jak postih nekalé soutěţe, tak i nedovolené omezování hospodářské soutěţe. Zde vidíme opět souvislost, ţe jedno odvětví veřejného práva upravuje jako ochranu proti nekalé soutěţi tak i ochranu hospodářské soutěţe dle Zákona o ochraně hospodářské soutěţe. Právní regulace nekalé soutěţe dle trestního zákoníku vyplývá z § 248, kdo se mimo jiné uvádí, ţe kdo se v hospodářské soutěţi dopustí klamavé reklamy, klamavého označování zboţí a sluţeb, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklamy, porušování obchodního tajemství, nebo ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí a způsobí tím újmu a opatří sobě nebo jiným výhody můţe mu být uloţen trest odnětí svobody aţ na osm let.47

5.4 Postihy za protisoutěžní jednání vyplývající z obou úprav Nejprve bych se zmínila o sankcích za protiprávní jednání v rámci ochrany hospodářské soutěţe jako veřejnoprávní oblasti. Tyto sankce jsou peněţité a nepeněţité. Peněţité pokuty, které jsou Úřadem pro ochranu hospodářské soutěţe uloţeny, jsou jím také vybírány a jsou příjmem do státního rozpočtu. Pokuty za protiprávní jednání a za nesplnění povinností při podávání informaci Úřadu při vyšetřování jsou zaloţeny na zavinění, tzn. na úmyslném nebo nedbalostním jednání. Pokuta by měla být uloţena jen za závaţné protisoutěţní jednání a měla by být stanovovaná i s ohledem na délku prospěchu. V § 22 Zákona o ochraně hospodářské soutěţe jsou dané tři druhy finančních sankcí. Jsou to pokuty pořádkové povahy, pokuty za porušení hmotněprávních ustanovení zákona a pokuty za jednání v rozporu s vykonavatelným rozhodnutím Úřadu.

47

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. Strana 193-201

43

Pokutou pořádkové povahy můţe být postiţen ten, kdo maří řízení tím, ţe kupříkladu ve stanovené době neposkytne Úřadu informace nebo je poskytne, ale nepravdivé a neúplné anebo nevydá obchodní knihy nebo jinak znemoţní jejich prověření. Zde musí být prokázána subjektivní odpovědnost. Pokutou za porušení hmotněprávních ustanovení zákona lze postihnout soutěţitele pouze v některých případech a to za porušení zákazu uzavřít kartelovou dohodu, za zneuţití dominantního postavení, za porušení zákazu ovlivňovat nebo určovat soutěţní chování kontrolovaného soutěţitele a to před pravomocným povolením spojení a nakonec za porušení povinnosti podat Úřadu ţádost o povolení spojení. Úřad při stanovování pokuty není ničím vázán, ale měl by přihlédnout k závaţnosti protiprávního jednání, a jak dlouho toto jednání trvá. Pokuty za jednání v rozporu s vykonavatelným rozhodnutím jsou jediné donucovací prostředky Úřadu, jak vynutit jednání soutěţitele v jejich souladu. U této pokuty není potřeba dokazovat zavinění. V případě nepeněţitých sankcí se jedná o určité dohody mezi soutěţitelem a Úřadem obsahující různé přísliby k odstranění protiprávních stavů způsobených kartelovými dohodami nebo zneuţitím dominantního postavení. Zde se dostáváme k postihu „opatření k nápravě“ ve kterém lze spatřovat ekvivalent k soukromoprávnímu ţalobnímu nároku odstranění nekalosoutěţního stavu a zdrţení se nekalosoutěţního jednání. Uloţení opatření k nápravě je doplňujícím výrokem, který ukládá soutěţiteli vedle zákazu pokračování v protisoutěţním jednání i odstranění protiprávního stavu.48 Postihy, které vycházejí ze soukromoprávní úpravy ochrany hospodářské soutěţe, můţeme rozčlenit na materiální a nemateriální. Mezi materiální postihy, které vycházejí z obchodního zákoníku, řadíme přiměřené zadostiučinění ve finanční podobě, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Patří sem také nehmotné postihy a to jsou zdrţení se nekalosoutěţního jednání a odstranění protisoutěţního stavu, které nazýváme jako následky zabraňovací. Další nehmotný postih je přiměřené zadostiučinění v nemateriální podobě kupříkladu ve formě omluvy. Zde vlastně jedinou skutečnou sankcí v pravém slova smyslu je přiměřené zadostiučinění ve finanční podobě, které náleţí poškozenému. Všechny tyto postihy by měli vést k nápravě porušeného stavu. 48

MUNKOVÁ, J.;SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěţní právo. 1. Vydání. Praha: C.H. Beck. 2006. Strana 390-397

44

Sankční postih také můţe vycházet z občanského soudního řádu, u kterého je uplatňován nárok na uveřejnění rozsudku na náklady ţalovaného. V tomto případě jde o to, ţe je rušitel potrestán sankcí zaplatit náklady na zveřejnění a zároveň je uplatněn i nemateriální postih v podobě zveřejnění toho, ţe jednal nekalosoutěţně. Dle občanského zákoníku je moţno pouţít svépomoc, nutnou obranu a předběţný zákaz do zásahu pokojného stavu. V případě, ţe pouţije poškozený nutnou obranu, můţe vzniknout rušiteli materiální újma, jako vedlejší následek tohoto institutu a to kdyţ dojde například k rozbití zboţí, které je neobytným prodejcem nabízeno. V tomto případě nejednal poškozený protiprávně, neboť jednání v nutné obraně, za splnění všech podmínek, se klasifikuje jako okolnost vylučující protiprávnost.49

49

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. Strana 87-192

45

Závěr V předkládané bakalářské práci jsem se snaţila uceleně prozkoumat a popsat problematiku nekalé soutěţe, ochrany hospodářské soutěţe a najít určitý vztah mezi těmito dvěma právními úpravami soutěţního práva. V první části jsem se věnovala popisu nekalé soutěţe, podrobně jsem zde rozebrala zákonem zakázané jednání a podmínky generální klauzule. Dále jsem nahlédla do jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěţe, které jsou vymezeny v obchodním zákoníku. Poté jsem vymezila a vyjmenovala osoby aktivně a pasivně legitimované ve sporech z nekalé soutěţe. Také jsem se věnovala prostředkům ochrany proti nekalé soutěţi a rozdělila je do kategorií dle zákonů a předpisů, ze kterých vycházejí. V další části této práce jsem vysvětlila podstatu ochrany hospodářské soutěţe jako veřejnoprávní oblasti soutěţního práva. Věnovala jsem se zde popisu oblasti zneuţití dominantního postavení, nedovolených horizontálních a vertikálních dohod a spojování soutěţitelů. Zmiňuji zde i Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, jeho pravomoci a působnost. Na závěr své bakalářské práce jsem se snaţila najít vztah a souvislosti mezi ochranou proti nekalé soutěţi a ochranou hospodářské soutěţe jako dvou právních úprav ochrany soutěţního práva. Zde nacházím jisté souvislosti a propojení v podstatách protisoutěţního jednání, v ochraně proti tomuto protiprávnímu jednání a následcích, které z tohoto jednání plynou pro narušitele hospodářské soutěţe ať jiţ ze soukromoprávního nebo veřejnoprávního pohledu. Moţná by stálo za to se zamyslet nad jednotnou právní úpravou hospodářské soutěţe v rámci jednoho zákona, který by se členil na dvě části. Jedna část by v oblasti hospodářské soutěţe upravovala ochranu zájmu veřejného a druhá zájmu soukromého. Z podmínek v zákoně stanovených by při aplikaci na konkrétní případ jasně vyplynulo v jaké kategorii je nutno tuto záleţitost posuzovat a jaké opatření je nutno proti soutěţiteli, který se dopustil protiprávního jednání v rámci hospodářské soutěţe aplikovat.

46

Použité zdroje: Literatura: 1. MUNKOVÁ, J. Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. Vydání. Praha : C.H.Beck. 2008. 2. ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 5. Vydání. Praha: C. H. Beck. 2007. 3. KNAP, K.; MUNKOVÁ, J.; TOMSA, M. Ochrana práv a zájmů podnikatelů v hospodářské soutěţi. Ostrava: MONTANEX, spol. s r.o.. 1993. 4. ŠVARC, Z. a kol. Základy obchodního práva. 2. Vydání. Plzeň: Aleš Čeněk.2009. 5. ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. Praha: Woters Kluwer ČR, a.s.,2010. 6. MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěţní právo. 1. Vydání. Praha: C.H. Beck. 2006. 7. KINDL, J. Kartelové a distribuční dohody. Teorie a praxe. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck.2009. 8. Směrnice o nekalých obchodních praktikách str. 17, Úřad pro úřední tisky evropských společenství.2006 9. Obchodní zákoník 10. Občanský zákoník 11. Zákon č. 143/2001 Sb. O ochraně hospodářské soutěţe

Internet: 1. http://www.compet.cz/hospodarska-soutez/ 2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A1_sout%C4%9B% C5%BE

47