Nejdůležitější znaky lidových nápěvů z Horňácka 27. Konstatoval-li Béla Bartók pro Moravu nápěvnou vrstvu vykazující své specifické rysy, upozornil zároveň i na vrstvy charakteristické tak pro Moravu, jako pro Slovensko. Bartók správně odhalil vzájemné kulturní prolínání, přesahy oběma směry, především na moravskoslovenském pohraničí. Viděl však celou situaci šíře; viděl na východní Moravě i střetnutí západní lidové písňové kultury z Čech s kulturou východní, hlavně slovenskou a maďarskou.152 Tato obecnější poznámka úvodem k charakteristice nápěvů z Horňácka má svůj význam. O moravskoslovenském pomezí již víme, že se tu v řadě odvětví lidové kultury projevuje mnoho společných rysů se Slovenskem, což pro Horňácko, které leží přímo na slovenské hranici platí v neztenčené míře.153 28. Vladimír Úlehla přisoudil pro šíření písní na moravsko-slovenském pomezí značný význam starým hospodářským komunikacím, po nichž jezdili formani a obchodníci. Jedna z nich vedla od slovenské Myjavy právě přes středisko Horňácka Velkou nad Veličkou dále na Moravu.154 Byly ovšem ještě jiné příležitosti. Např. z Horňácka odcházeli lidé na nedaleké slovenské Kopanice do okolí Vrbovců a Myjavy pomáhat při stavbách nových domů. Nebo jiní odcházeli na sezónní práce až k Bratislavě a ještě další nakupovali dobytek třeba u Nových Zámků atp.155 Velmi důležité bylo však i těsné sousedství slovenských polností s horňáckými. Byla totiž řada prací, při nichž se hodně zpívalo; vzpomeňme třeba senoseč. Ze všech uvedených příležitostí se však nic nevyrovná působnosti smíšených sňatků ze slovenské a z moravské strany. Můžeme je zde podle archivních dokladů sledovat už od l8. století.156 Již při samotných svatbách, které dříve trvaly několik dní, se mísily písně z obou národních tradic. Dlouhodobě pak působil přivdaný či přiženěný vynikající zpěvák. Jeden z muzikantů z Vápenek pocházel z takového smíšeného manželství a bylo o něm známo, že od matky, která se na Moravu přivdala ze slovenské obce Moravské Lieskové, znal mnoho písní, které nebyly v kraji známy a kterým místní lidi přiučoval.157 Rovněž to, že na Horňácko přicházeli příležitostně též muzikanti ze Slovenska a že tento pohyb se odbýval i opačným směrem mělo svůj význam. Byli to jednak muzikanti žebraví (potulní), 152 Blíže srov. B. Bartók: Slovenské ľudové piesne I, c. d., s. 48 n. a J. Kresánek, c. d., s. 212, 273. 153 Blíže srov. Horňácko, c. d., s. 503. 154 Srov. V. Úlehla, c. d., s. 239; viz i Horňácko, c. d., s. 26; Klímová, Dagmar: Vypravěčský repertoár národopisné oblasti ve světle hospodářských a společenských styků. ČL 51, 1964, s. 65–71; Pavlík, Vladimír: Vzpomínky na podomní řemesla a obchod na Horňácku. Slovácko 4–5, 1962–1963, s. 101–113. Podle mého mínění neměli však tito vandrovní pro přenos písní takový význam, jako pro vypravěčský repertoár; příležitost k vypravování vzniká totiž mnohem snáze, než příležitost zpěvní. 155 Ale také ti, kteří chodili za sezónní zemědělskou prací do Dolních Rakous, pracovali často v sousedství Slováků a mám záznamy, že se některé písně lidé z Horňácka naučili zde, od slovenských zemědělských dělníků. 156 Srov. Horňácko, c. d., s. 39, pozn. 90. 157 Srov. Holý, Dušan: Slepý hudec z moravskoslovenského pomezí. Slovácko 4–5, 1962–1963, s. 81.
32 Problémy vývoje a stylu lidové hudby
ale také muzikanti, pro něž hudba nebyla jediným zdrojem obživy – gajdoši i hudci. Ti druzí spolu na přelomu století několikrát dokonce soutěžili.158 Jinak Horňácko velmi sblížil se Slovenskem historický vývoj v 19. století. Už např. v revolučním roce 1848 táhl přes horňácké vesnice na Slovensko dobrovolnický sbor a skládal přísahu u Velké, kde mluvili mimo jiné i slovenští národní buditelé Miloslav J. Hurban a Ludovít Štúr.159 Jmenovitě na přelomu 19. a 20. století stala se Velká střediskem i přilehlého slovenského pohraničí.160 A bereme-li v úvahu zlidovělé písně, je pro Horňácko, jakožto pohraniční moravskou oblast, příznačné právě proto poměrně větší zastoupení umělých písní slovenských proti písním českým.161 Není však pochybností, že na vzájemnou výměnu folklorních tradic z obou stran moravskoslovenského pomezí působila už dřívější poměrně značná výměna obyvatelstva. Docházelo k ní zejména v důsledku náboženských událostí v 17. a 18. století a z naší oblasti ji máme dobře doloženu.162 Mezi písněmi z Horňácka se dá sledovat velký počet variant taktéž po karpatském oblou163 ku, a rovněž mezi strukturálními složkami lidových nápěvů jsou znaky charakteristické pro písňovou kulturu Karpat. Dílčí rozbory hudební stránky písně na Horňácku např. ukázaly, že mezi nápěvy tvoří vyhraněnou skupinu (25%) útvary kvinttonální, velmi často lydické. Když Alica a Oskár Elschekovi psali o znacích písně z Turé Lúky,164 z typické lokality Myjavska, jež je zeměpisné velmi blízko našemu Horňácku, považovali za pravděpodobné, že kvinttonální píseň vznikala na Myjavsku, resp. na západním Slovensku, nezávisle na karpatské kultuře. Tehdy nebyl však ještě plně prokázán zásah valašské kolonizace v Bílých Karpatech. Podle závěrů Jaroslava Štiky165 o rozšíření karpatské salašnické kultury na Moravě, 158 K tomu srov. Mrštík, Vilém: Kniha cest. Praha: Máje, 1904, s. 142–147; viz též Pavlík, Vladimír: Vzpomínky na Horňácko na přechodu 19. a 20. století. Brno 1962; rpk. v archivu KEF. 159 Srov. Horňácko, c. d., s. 40, pozn. 100. Kolem roku 1848 lze v úředních relacích sledovat na Moravě obavy z přeskočení košutovských nepokojů z bývalého Uherska. Tyto událostí se na jihovýchodní Moravě obráží i v některých písních. Na Horňácku je známa jak tematika prokošutovská (např. Dobre byuo v uherskéj krajině // dokád ležau Košut pri Budíně – variantu srov. v B II, č. 554), tak i tematika protikošutovská (V roku tisícím osmistém, // a to osnaštyricátém // počau Košut bojovati // lud fauešně namúvati // v zemi uherskéj – variantu srov. B III, č. 87; viz též Horňácko, c. d., s. 40, pozn. 97). 160 Srov. Horňácko, c. d., s. 27 n. 161 Srov. Holý, Dušan: Proces zlidovování v oblasti s živými tradicemi. Václavkova Olomouc. Olomouc: Profil, 1964, s. 102. 162 Srov. Horňácko, c. d., s. 22 n., 25; viz též Frolec, Václav: Příspěvek k moravsko-slovenským vztahům v lidovém stavitelství na území Bílých Karpat. SN 14, 1966, s. 294–298. V obou citovaných pracích je ke zmíněné tematice uvedena další literatura. 163 Jak píše v citované habilitační práci O. Sirovátka, vznik „karpatského cyklu“ folklorního podání na území ukrajinském, slovenském, jihopolském a východoslovanském podmínila pastýřská valašská kolonizace, jež počala ve 14. století ve východních Karpatech, postupně se přesouvala po karpatském masivu na západ a na východní Moravu se dostala už ve století 15. a počátkem století 16. Ale hlavní její proud přicházel na Moravu až v průběhu století 16. a 17. (srov. J. Macůrek: Valaši, c. d., s. 336 n.). Pokud jde o kulturní vliv této kolonizace, není otázka zatím plně dořešena. 164 Srov. Poloczek, František: Slovenské ľudové piesne III. Bratislava: SAV, 1956, s. 44 n. 165 Štika, Jaroslav: Rozšíření karpatské salašnické kultury na Moravě. ČL 48, 1961, s. 97–105.
I. K charakteru písňových nápěvů 33
v nichž se dotýká i slovenské strany Bílých Karpat – Myjavska, usuzujeme spíše, že alespoň část kvinttonální kultury tohoto kraje má vztah k tzv. valašské hudební kultuře.166 Takovými a dalšími nejrozmanitějšími cestami pronikaly v naší části moravskoslovenského pomezí písně a samozřejmě i ostatní folklorní materiál z jedné národní tradice do druhé. Přechod byl povlovný a vývoj skoro totožný, jako by se odehrával jen uvnitř národního celku. Velká písňová zásoba kraje plyne v rozhodné míře právě z nakupení a zkřížení dvou národních tradic – moravské a slovenské. K jejich plynulému přejímání dopomáhala velká příbuznost písní, jak po stránce textové, obsahové i jazykové, tak i hudební, podmíněná stejným starším základem, který neustále působil jako katalyzátor. 29. Výjimečněji lze mezi písňovým materiálem z Horňácka najít také několik dokladů, jež se sem dostaly ze vzdálenějších oblastí „přeskokem“. Přitom některé se mohly objevit ve spojitosti s vlivy etnickými – polskými a ukrajinskými.167 By1 by to však zúžený pohled, kdybychom na Horňácku nechtěli vidět rovněž vliv hudební kultury související s maďarským územím, třebaže už přetavený přes Slovensko a pronikající sem ve větším měřítku až od počátku 20. století. A ještě větší chyba by byla, kdybychom nezdůraznili též vliv hudební kultury, jež se na Horňácko dostávala ze západu. Projevuje se např. ve vrstvě nápěvů k tzv. figurálním tancům,168 nikoli ve vrstvě nápěvů k tzv. tancům točivým,169 kde je patrný jen jako naprostá výjimka. Je ovšem možno připustit, že v těchto výjimečných případech zde přežívají i vztahy staré.170 U řady harmonických nápěvů, kterých podle podrobného rozboru171 vychází na 24%, jde však o přímé genetické obdoby s nápěvy západního slohu. Mezi nimi se obzvlášť výrazně vyčleňuje skupina písní rekrutských a vojenských.172 Vyznačují se tak jako nápěvy západního slohu obecně především jasnou durovou fakturou, velkým rozsahem, značnými melodickými skoky i občasným výskytem dvou legátovaných tónů, na něž připadá v textu 166
Elschekovi správně ovšem dodávají, že konečné závěry bude možno vyslovit až po podrobném prozkoumání celého souboru variant těchto typů, po určení jejich typologie a po důkladném porovnání s jinými melodickými typy. K tomu srov. B. Bartók: Slovenské ľudové piesne I, c. d., s. 41. 167 Srov. Horňácko, c. d., s. 401. V této souvislosti vzpomeňme také působnosti vojenských nájezdů. Bouřlivým obdobím je pro naši oblast zvláště století 17. a počátek století 18. V 17. století to byla vojska bočkajovská (1605), tatarská (1663), vpády Emericha Tökölyho (1683), v 18. století vpády za povstání Františka II. Rákocziho (1704–1705); srov. Horňácko, c. d., s. 22–25. O vpádech cizích vojsk na jihovýchodní Moravu i o jejich vlivu na folklor zmínil se V. Úlehla, c. d., s. 240–242. Přestože některé hypotézy staví Úlehla poněkud odvážně, možnosti k úvahám jistě poskytují. Odraz vojenských vpádů nacházíme na Horňácku silný zejména v lidovém vyprávění. Jsou ovšem v lidové tradici vztaženy ponejvíce k turecké okupaci. K tomu srov. Rychnová, Dagmar: Turecké války v lidovém podání východní Moravy. NVČ 33, 1953, s. 36–100 a viz též další její práce souhrnně citované v monografii Horňácko, c. d., s. 494, pozn. 9. 168 Vysvětleno v následující podkapitole. 169 Taktéž. 170 Srov. V. Frolec — D. Holý, c. d., s. 172. 171 Z některých nejdůležitějších hledisek bylo z Horňácka rozebráno 800 nápěvů, které byly vybrány z počtu 1200. O hlediscích volených k rozboru srov. Horňácko, c. d., s. 420 n., pozn. 154. 172 Jiná část nápěvů rekrutských a vojenských písní se vztahuje k novouherskému slohu. Jak už bylo řečeno, ty sem však pronikaly později a některé z těchto nápěvů se sem šířily jinými cestami.
34 Problémy vývoje a stylu lidové hudby
jedna slabika. Poslední část nápěvu klesá stupnicovým chodem téměř naprosto pravidelně na velkou tercii. Podobný obraz skýtá vojenská píseň nejen v jiných oblastech Slovácka, ale podle zjištění českých i polských badatelů nad lidovou písní také např. ve Slezsku. Zdejší rekrutské a vojenské písně mají rovněž silný český ráz, protože muži, kteří sloužili v rakouském vojsku společně s Čechy, učili se od nich českým písním.173 Nápěvy rekrutských a vojenských písní západního slohu se ovšem v oblasti Slovácka k nepoznání přebudovaly rytmicky. Staly se z nich většinou táhlé – parlandové, metricky značně nepravidelně členěné nápěvy, které tím nabyly na místním koloritu. Ale na Horňácku se objevují mezi vojenskými písněmi uvedeného nápěvného slohu i nápěvy, k nimž jinde nenalézáme variant, nebo které nacházíme jen na Slovácku.174 Jsme tedy oprávněni vyslovit otázku, zda tyto nápěvy nebyly vytvořeny v duchu nápěvného typu přinesených vojenských písní v domácím prostředí. Jejich přece jen jiný ráz by tomu nasvědčoval. 30. S písňovou kulturou západního slohu, která částečně zasahuje až na Slovensko,175 proniká postupně harmonické – vertikální myšlení a střetá se na východní Moravě s myšlením melodickým – lineárním. Střetnutí i zkřížení obou principů můžeme opět dobře pozorovat na materiálu z Horňácka. Ukázal se zde totiž značný počet (40%) přechodných tonálních typů.176 Největší počet, více než polovinu nápěvů, zaujímají typy mezi útvary harmonickými a kvinttonálními177 a mezi útvary kvinttonálními a útvary středověkých stupnic.178 Dosti jsou zastoupeny též přechodné tonální typy179 a v menší míře mnoho jiných typů. U některých nápěvů nejsou však tonální rozbory vždy jednoznačné; připou173 Srov. Bystroń, Jan Stanisław: Pieśni ludu polskiego. Kraków: Orbis, 1924, s. 76–78; viz též Gelnar, Jaromír – Sirovátka, Oldřich (eds.): Slezské písně z Třinecka a Jablunkovska. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957, s. 24 a 176. Jiné české nápěvy se ovšem do východních písňových oblastí dostávaly vlivem školy. 174 Srov. Horňácko, c. d., s. 396. 175 Srov. B. Bartók: Slovenské ľudové piesne I, c. d., s. 48 n. 176 To jen doplňuje poznatky K. Vetterla o lidové písni na východní Moravě. Srov. Vetterl, Karel: Lidové písně a tance z Valašskokloboucka II. Praha: ČSAV, 1960, s. 444; týž: Otázky tvůrčího a reprodukčního stylu v lidové písni. In: Jiránek, Jaroslav – Karásek, Bohumil (eds.): Leoš Janáček a soudobá hudba. Mezinárodní hudebně vědecký kongres Brno 1958, Praha 1963, s. 347. Viz též Vysloužil, Jiří: Janáčkova tvorba ve světle jeho hudebně folkloristické teorie, tamtéž, s. 365 n. 177 Podotýkám, že v této částí používám terminologie podle prací manželů Elschekových. Srov. zvláště Elscheková, Alica: Základná etnomuzikologická analýza. HŠ 6, 1963, s. 117–178; viz zejména s. 144 n. a 150. Pouze název „variativní forma“ přejímám podle J. Maróthyho, c. d., s. 135. Zcela jiného dělení i jiné terminologie užívá u nás pracoviště ÚEF v Brně. Jejich analýza je však zaměřena speciálně ke složce metrorytmické; srov. Vetterl, Karel: The Method of Classification and Grouping of Folk Melodies. SM 7, 1965, s. 349–355. 178 Viz třeba B II, č. 192a, 195a, 450, 602; Poláček, Jan: Slovácké pěsničky I. Praha: Orbis, 1951, č. 29; Černík, Josef: Po našem! Praha: Moravský výbor Ústavu pro lidovou píseň nákladem Školního nakl. pro Čechy a Moravu, 1943, č. 7, 24, 72 atd. 179 Viz např. J. Poláček, c. d., č. 191; B II, č. 35a, 836 atd.
I. K charakteru písňových nápěvů 35
štějí více výkladů. Na útvary středověkých stupnic připadá 10% a ostatní útvary, hlavně kvarttonální, jsou v rozebíraných písních zastoupeny pouze 1%.180 O výskytu středověkých stupnic (modů) na Horňácku řekneme v podstatě totéž, co zjistil Karel Vetterl v jiné východomoravské oblasti, na Valašskokloboucku. Jsou tu rovněž zastoupeny nápěvy se zabarvením dórickým nebo mixolydickým, jen výjimečně frygickým a daleko nejvíce lydickým.181 Početné zastoupení aiolského a zvláště ionického modu zdůrazňovat netřeba. Po stránce nápěvné formy se setkáváme s útvary dvouřádkovými až šestiřádkovými i víceřádkovými. Na nápěvy dvouřádkové připadá 6%, na třířádkové 25%, na čtyřřádkové 58%, na pětiřádkové 9% a na šesti- a víceřádkové i amorfní 2%. V každé řádkové skupině je nejpočetnější forma aditivní (AB, ABC, ABCD atd.). Ve skupinách tří a čtyřřádkových jsou navíc dosti zastoupeny formy repetivní (ABB, AABC apod.). Formu variativní s opakováním jediné hudební myšlenky (AA, AAAA) nalézáme mezi rozebíranými záznamy výhradně ve skupině nápěvů dvouřádkových a čtyřřádkových, a to ve velmi malém počtu. Mnohem větším počtem případů je ve více než dvouřádkových typech obsažena proti shora uvedeným, mladší forma uzavřená (ABA, ABCA atd.). Ale úhrnem možno říci, že na Horňácku převažují formy navazující na starou písňovou kulturu.182 Vztah nápěvných forem k jednotlivým tonálním útvarům není nějak zřetelně vyhraněn. Největší variabilitu shledáváme u nápěvů čtyřřádkových a pětiřádkových, menší u třířádkových a nejmenší u nápěvů dvouřádkových. Ve všech těchto skupinách jsou velmi časté formy s variantami (např. AAv, ABAv atd.). Všimneme-li si směrové tendence melodie, zjistíme, že počínaje kvinttonálními útvary, má na Horňácku převahu obloukovitá nápěvná linie, kdežto např. u terc- a kvarttonálních útvarů se vyskytuje nejvíce nápěvná linie vyrovnaná. Všemi tonálními typy od útvarů terctonálních prostupuje pak descendenční melodika. V technice pohybu a výstavby nápěvu převažuje vcelku melodika plynulá. Nejzřetelněji se projevuje u útvarů kvinttonálních a harmonických. Plynulá melodika se v rozebíraných případech nevyskytla jenom u útvarů kvarttonálních, kde je melodika střídavá 180 Menší zastoupení anebo úplný nedostatek tonálních typů recitovaných, sekundtonálních, terctonálních lze vysvětlit tím, že v záznamech rozebíraných pramenů chybí dětské popěvky, ukolébavky, pohřební pláče a jiné jednodušší hudební projevy. 181 Srov. K. Vetterl: Lidové písně II, c. d., s. 444. Otázka tóniny nebyla však zatím na horňáckém materiálu zkoumána statisticky tak přesně, jako otázka tonality. Výzkumy jiných badatelů ovšem uvedená zjištění potvrzují. Srov. např. J. Vysloužil: K etnomuzikologickým aspektům, c. d., s. 31, kde shodně konstatuje, že frygický modus, hojně se vyskytující v české duchovní písni gotické doby, na východní Moravě téměř úplně chybí. 182 Srov. J. Kresánek, c. d., s. 232 n., 264–267. K pojmu hudební řádek vysvětluji, že jím v lidově písni rozumíme zpravidla úsek melodie odpovídající jednomu verši. Ale přestože veršové členění je v naší písni vskutku hlavním formotvorným faktorem, neplatí to bez výjimek. (Srov. Holý, Dušan: Zum Studium der Vokaläußerung in der äußersten Westspitze der Karpaten. Bratislava 1967 (v tisku). O tom, že členění na hudební řádky se neslučuje plně s naukou o formách v umělé hudbě, psal už počátkem 20. století O. Hostinský; srov. c. d., s. 42.
36 Problémy vývoje a stylu lidové hudby
a terasovitá. Tyto techniky pohybu a výstavby nápěvů jsou ve všech tonálních útvarech zastoupeny méně a nejméně nacházíme melodiku krouživou a fanfárovitou. Druhým nejpočetnějším typem ve výstavbě nápěvu je melodika přerušovaná, která se u útvarů středověkých stupnic počtem zcela vyrovnává s melodikou plynulou. 31. Z hudebního metrorytmického hlediska dělí se písně v naší lokalitě na písně s metrickou normou organizované taktovým systémem, a na písně, jimž metrická norma taktová většinou chybí, které jsou organizovány jinak.
Noty 1. Píseň zpívaná při sečení trávy. Zpívalo ji osm mužů z Hrubé Vrbky, jejichž věkový průměr byl kolem 55 let. Čtvrtěmi psanými pod zpěvný part jsou vyznačeny rytmické pohyby sečení. Výkonný pohyb „pokos“ značím čtvrtí s nožičkou dolů a zpětný pohyb čtvrtí s nožičkou nahoru. Zřejmě proto, že pohyb při pokosu je akcentovanější, začíná při něm zpěv častěji. Časové trvání pohybů je relativně stejné. Dvě vodorovné čárky pod notou vyjadřují nepatrnou rytmickou nejednotnost několika zpěváků v nasazení; zpravidla se to týká opoždění druhého hlasu za prvním, popřípadě opoždění celého sboru za vedoucím zpěvákem. Ve všech případech lze v prvním hlasu sledovat tendenci k vyššímu intonování měkké tercie. – Podle magnetofonového záznamu Československého rozhlasu v Brně z r. 1958 zapsal autor. Srov. gramofonovou desku Supr. 03127 cc, s. 1, snímek 7, kde je nahrávka překopírována. I. K charakteru písňových nápěvů 37
Mezi písněmi s taktovým systémem tvoří největší procento písně, které váže taneční funkcionalita. Jsou lidem nazývány podle tance, ke kterému se vztahují.183 Patří sem ovšem též některé jiné skupiny písní.184 Mezi nimi jsou i nápěvy, které mají všechny znaky tanečních melodií, a aby se staly tanečními písněmi, zabraňuje jim často pouze jejich text. Například nápěv ve spojení s obřadním textem není někdy považován za taneční, ačkoli nese všechny znaky tanečního nápěvu a v sousední obci, ve spojení s jiným textem je třeba základním nápěvem k tanci.185 Skupinu písní, které nejsou organizovány taktovým systémem a které jsou téměř výlučně netaneční, nazývá lid písně táhlé. Jde o nápěvy volného tempa, jímž většinou chybí pravidelná hudební metrická norma. Jejich metrické jednotky jsou proměnné.186 Zdálo by se na první pohled, že jde o písně co do rytmu naprosto volně uspořádané, které si jednotlivec může zpívat zcela libovolně. Ale již někteří starší badatelé upozornili, že tomu tak není, a poukazovali zvláště na jednotné sborové unisono lidových zpěváků.187 I zde tedy musí vládnout jednotící rytmický princip. Zpěvák odměřuje v těchto nápěvech rytmus v rámci hudebních řádků v řetězových vazbách188 více méně stejnými pomalými dobami. Z hlediska hudebního lze tu mluvit o čtvrťových hodnotách, které jsou hlavní délkou. Jde o míru střední velikosti, jiné doby jsou jejími násobky nebo zlomky. Tak jsou organizovány větší formotvorné rytmické jednotky závislé na verši189 (srov. ukázku 1).
183 184
Jako sedlácké jsou nazývány všechny písně zpívané k tomuto tanci. Podobně písně k tanci verbuňk. Srov. Gelnar, Jaromír: Taktové členění v zápisech našich lidových písní východního (vokálního) typu. K metodice zápisu lidové písně. ČL 45, 1958, s. 209. 185 Záznam první písně je ze Strání na uherskobrodském Dolňácku, záznam druhé je z Hrubé Vrbky na Horňácku. V prvním případě jde o taneční píseň k masopustnímu tanci “pod šable”, v druhém případě máme před sebou obřadní svatební píseň, kterou zpívají ženy při loučení nevěsty s rodným domem.
186 Z. Nejedlý soudil nesprávně, že takové nápěvy, v nichž není přesného taktu, nesou pečeť umělostí, nelidovosti; viz Dějiny husitského zpěvu I, c. d., s. 191, 209 n., 282, 298 n. Naopak, na tomto principu je postavena celá rytmika táhlé (parlandové) písně. Zcela jinak díval se na danou otázku O. Hostinský: co do rytmu je nepochybné, že nápěvy bez přísně odměřené a přehledně souměrné taktové úpravy náležejí dobám starším a nejstarším; srov. c. d., s. 35. 187 Srov. např. V. Úlehla, c. d., s. 148, nebo Plicka, Karel: Český zpěvník. Praha: Družstevní práce, 1949, s. 363. 188 Termín podle J. Huttera, c. d., s. 152. 189 Blíže srov. opět mou studii Zum Studium, c. d., (v tisku).
38 Problémy vývoje a stylu lidové hudby
