BAROKO Baroko či barok (zřejmě z port. pérola barroca – perla nepravidelného tvaru) je uměleckokulturní směr, který vládl v Evropě mezi roky 1600 a 1750. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích. Slovem baroko se pak označuje i toto období.
Sochařství v baroku-znaky -opuštění ideálu renesanční krásy -úzce vázáno na architekturu -náměty byly sochy světců, náboženské scény a alegorie -monumentální nadsázka -nadnesená dynamičnost a divadelní vznešenost -hra světla a stínu v záhybech rozevlátých rouch a drapérií
Gian Lorenzo Bernini 1598 -1680
rané období v hellénistickém duchu nástupce Michelangela Mladý Satyr, Amalthea a malý Zeus Aeneas, Anchises a Ascanius prchající z Tróje (první velké Berniniho sousoší vytvořené pro kardinála Scipiona Borgheseho)
Apollon a Dafné David
Fontana dei Quattro Fiumi
Apollon a Dafné
Únos Proserpiny
François Girardon 1628-1715
Dvorní sochař období Ludvíka XIV. Prosazoval čistotu stylu – klasicismus Ludvík XIV. na koni Apollo a Nymfy Únos Proserpiny Plutem
MATYÁŠ BERNARD BRAUN 1684 - 1738
nejvýznamnější sochař českého baroka prošel Itálií, zdomácněl v Čechách Důraz na- citové afekty, kontrasty světla a stínu, expresivní dynamismus sousoší sv. Ludgardy na Karlově mostě Kuks u dvora Králové - Alegorie ctnosti a neřesti na Kuksu před špitálem, sochy v nedalekém lese Betlémě
Česká barokní literatura Měla dva hlavní proudy: Emigrantská literatura Psala ji hlavně nekatolická inteligence. Nejznámější autor Jan Ámos Komenský. Domácí literatura Byla zakázána Kralická bible. Bohuslav Balbín Mezi jeho nejznámější díla patří Učené Čechy a Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého. Bedřich Briedel Napsal poenu Co Bůh? Člověk?, což je vlastně mystická úvaha o dokonalosti boží a nicotě člověka. Dále také napsal vánoční poezii Jesličky.
Světová literatura
Italská barokní literatura
Nejdůležitějším autorem italské barokní literatury je Torquato Tasso. Napsal nábožensko- Osvobozený Jeruzalém.
Španělská barokní literatura
Pedro Calderón de la Barca je španělský autor filozofických a symbolických divadelních her jako Život je sen, Znamení kříže, Lékař své cti nebo Nejnestvůrnější žárlivost.
Anglická barokní literatura John Milton je anglický autor duchovního eposu Ztracený ráj (tento epos má námět v bibli, téma o prvním hříchu). John Donne psal sonety písně epigramy, elegie. Německá barokní literatura Nejvýznamnějším spisovatelem je Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen- z jeho děl uveďme například román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus. Andreas Gryphius jeněmecký autor, v jehož díle najdeme motivy zániku a hrůzy ze smrti: např. Myšlenky o krchovu, místě odpočinku zesnulých.
Hudba
Za nejvýznamnějšího skladatele barokní hudby bývá považován Johann Sebastian Bach, jehož smrt (1750) se kryje s datem, jež bývá někdy považováno za konec barokní éry. Přidat k němu lze například Itala Antonia Vivaldiho, tvůrce mnoha barokních oratorií Georga Friedricha Händela nebo Claudia Monteverdiho. Z českých tvůrců se rozhodně sluší zmínit Adama Michnu z Otradovic, Bohuslava Matěje Černohorského a především nejvýznamnějšího z nich- Jana Dismase Zelenku.
ODÍVÁNÍ
Baroko vytváří ostrý kontrast s renesancí.. Šlechta se snaží o francouzskou módu Ludvíka XIV. Důležitým prvkem oděvu je korzet, který má hluboký výstřih Korzet je vystužován kosticemi . Důležité bylo stahování pasu, aby vynikl kontrast široké sukně a úzkého živůtku. Oblíbený výstřih je kulatý, poměrně hluboký, aby bylo zvýrazněno poprsí. Bývaly zdobeny volány či krajkami a stuhami. Sukně bývala bohatě řasena do záhybů a protažena do vlečky. Velkou změnou byla úprava vlasů. Vlasy se tupírovaly a vysoce se vyčesávaly. Používání paruk bylo velmi rozšířeno a to jak u žen, tak i u mužů. Oblíbeným doplňkem byly perlové náhrdelníky a náušnice. Perly se našívaly na sukně, čepce, nebo se vplétaly do vlasů. V mužském oděvu byla častým kouskem košile s límcem a manžetami. Přes ni si oblékali vestu. Svrchní kabát byl bohatě zdobený. Kalhoty byly pod kolena, které doplňovaly punčochy. I u mužů nebyla výjimka mít paruku.
Architektura
projev monumentality: snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka kostely měly působit jako obraz nebe přenesený na zem, paláce a zámky reprezentovaly bohatství a moc půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky elips (nekonečno) častý architektonický prvek: kopule drahé materiály: zlato, vzácná dřeva, barevné mramory
ČESKÁ ARCHITEKTURA
Chrámová architektura • Chrámy manýristické a raně barokní Typický je chrám P. Marie Vítězné v Praze,dále vyniká chrám P. Marie ve Staré Boleslavi.. • Chrámy dynamického baroka Dientzenhoferové ( chrám Sv. Markéty, chrám sv. Mikuláše),chrámu Maří Magdalény v Karlových Varech a kostelů broumovského panství.) Santini (Rajhradě nebo ve Křtinách. ) Kláštery K. I. Dientzenhofer vytvořil v Broumově klášterní komplex . Santini ( klášter v Rajhradě)
Zámky Na přelomu 17. a 18. století se objevuje disposice ve tvaru U (Krásný Dvůr u Podbořan.) Santini (zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou ,Vranov nad Dyjí, zámek v Dobříši) Paláce V 18. století se budovaly pražské paláce– Clam-Gallasův palác od J. Fischera z Erlachu. K. I. Dientzenhofer – palác Kinských a palác Sylva Taroucca. Jesuitské koleje Pražské Klementinum je po pražském hradu největším komplexem staveb v Praze. Další podobné stavby v Olomouci, v Kutné Hoře Ostatní stavby církve a šlechty Loreta v Praze (Dientzenhoferové). Hřbitovy – hřbitov ve Střílkách z let 1730 – 1743 a Dolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou ( Santini).
chrám panny marie vítězné
Karlova Koruna
chrám P. Marie ve Staré Boleslavi..
Giacomo della Porta
Giacomo della Porta (kolem 1532 Porlezza, Lombardie - 1602 tamtéž) byl italský architekt a sochař, který pracoval převážně v Římě.
Carlo Maderno
Carlo Maderno (1556, Capolago – 30. ledna 1629, Řím) byl italsko-švýcarský architekt, který je považován za jednoho ze zakladatelů barokní architektury. Jeho fasády kostelů Santa Susanna, sv. Petra a Sant'Andrea della Valle byly klíčově důležité pro vývoj italského baroka.
Sant'Andrea della Valle→
←Santa Susanna
MALÍŘSTVÍ
Caravaggio
Caravaggio (29. září 1571 – 18. července 1610; vl. jménem Michelangelo Merisi) byl italský malíř působící v Římě, Neapoli, Maltě a Sicílii mezi lety 1593 a 1610. Je obvykle zařazován mezi představitele barokního stylu, na jehož formování měl velký vliv, či za představitele tenebrismu. Jeho přínos spočíval ve větší realističnosti zobrazovaných mythologických a biblických postav, jejichž předobrazem byli prostí lidé jeho doby. Zároveň je považován za posledního velkého náboženského malíře v Itálii.
UKLÁDÁNÍ DO HROBU
UŘKIŽOVÁNÍ SVATÉHO PETRA
MEDUSA
Peter Paul Rubens
Peter Paul Rubens (28. červen 1577, Siegen – 30. květen 1640, Antverpy) byl vlámský malíř, jeden z největších světových malířů v historii, mistr barokního stylu a nejdůležitější vlámský malíř 17. století.
Únos dcer Leukippových
VENUŠINA TOALETA
ZUZANA A STARCI
REMBRANDT
Rembrandt, celým jménem Rembrandt Harmenszoon van Rijn, (15. července 1606 v Leydenu – 4. října 1669 v Amsterdamu) byl nizozemský malíř, kreslíř, grafik a rytec. Je považován za jednoho z nejlepších malířů a grafiků západního umění.
AUTOPORTRÉT
ŽIDOVSKÁ NEVĚSTA
DANAE
Giovanni Battista Tiepolo
Giovanni Battista Tiepolo (také Giambattista Tiepolo, 5. března 1696, Benátky – 27. března 1770, Madrid) byl jedním z nejvýznamnějších benátských malířů pozdního baroka.
ÚNOS EUROPY
NALEZENÍ MOJŽÍŠE
APOLLÓN A DAFNÉ
Diego Velázquez
Diego Rodríguez de Silva y Velázquez (6. červen 1599, Sevilla – 6. srpen 1660, Madrid), často také uváděn jako Diego Velázquez, byl španělský malíř, vůdčí umělecká osobnost na dvoře krále Filipa IV. Byl individualistickým umělcem barokního období s důrazem na portrétní malbu. Jeho díla nebyla dlouho doceněna, to až v době impresionistů.
Infantka Margarita
Karel Škréta
Karel Škréta (1610 Praha – 30. července 1674 Praha), celým jménem Karel Škréta Šotnovský ze Závořic, byl patrně nejvýznamnější český barokní malíř 17. století.
