1 „NEHODLÁM VA·E CHLAPCE POSLAT DO ÎÁDNÉ CIZÍ VÁLKY“
„Franklin Roosevelt zfiejmû zaãal 7. prosince 1941 svÛj den jako obvykle. V 8.15 vstoupil do loÏnice jeho osobní sluha Arthur Prettyman, oznámil, kolik je hodin, a pomohl FDR na toaletu. Roosevelt se pak vrátil do postele, kde, podepfien pol‰táfii, pfiijal na tácu snídani z kuchynû Bílého domu. Ráno mûl vût‰inou dvû vafiená vejce, dva plátky slaniny a toast. Zatímco FDR jedl, pfiipravil Prettyman vedle prezidentovy postele stolek s mal˘m kávovarem. „Jednou z prezidentov˘ch opravdov˘ch radostí bylo vlastnoruãnû si uvafiit kávu,“ líãila Missy LeHandová. Pfii snídani se mohl Roosevelt dívat z oken své loÏnice, která sk˘tala niãím neru‰en˘ v˘hled na WashingtonÛv památník na jihu. Zde také ãetl kaÏdé ráno nejnovûj‰í depe‰e ze zahraniãí a prolistoval ‰tÛsek novin: New York Times, New York Herald Tribune, Baltimore Sun, Washington Post a Washington Herald. 2 Rooseveltova omezená pohyblivost vyÏadovala, aby mûl na dosah ruky v‰echno, co bude bûhem dne potfiebovat. Vûci t˘kající se kaÏdodenního i pracovního Ïivota tak byly v neustálém chaosu. Na bíle natfieném stolku vedle postele se aspirin, nosní kapky a sklenice vody mísily s tuÏkami, poznámkov˘mi bloky, starou modlitební kníÏkou, balíãkem cigaret, popelníkem a dvûma telefony. Nikomu nebylo dovoleno tento stolek uklízet. Na polici nad stolkem spoãívala kazeta asi patnáct krát osm centimetrÛ, potaÏená aligátofií kÛÏí, a v ní byly zasazeny hodiny a barometr. Na podlaze byl ko‰íãek, v nûmÏ Eleanor ãasto nechávala vzkazy, memoranda a ãlánky, které chtûla, aby si pfieãetl. „Pamatuji si ten pokoj jako dnes,“ vzpomíná ministrynû práce Frances
16
PEARL HARBOR
Perkinsová. „Trochu velk˘ na to, aby byl útuln˘, ale zase ne tak velk˘, aby byl impozantní.“3 V urãitou chvíli pomohl sluha prezidentovi se obléct. FDR si natáhl volné flanelové kalhoty a star˘ ‰ed˘ pulovr, kter˘ kdysi nosil jeho syn James. Pak ho Prettyman odvezl do sousední Oválné studovny. S v˘jimkou náv‰tûvy ordinace lékafie Bílého domu bude 7. prosince prezident fiídit v‰echny státní záleÏitosti z této malé místnosti. Slavná Oválná pracovna pfiedstavovala sídlo moci, Roosevelt v‰ak dával pfiednost své soukromé studovnû ve druhém patfie. Robert Sherwood, kter˘ mu psal projevy, oznaãil Oválnou studovnu bûhem Rooseveltova prezidentství za „ohnisko národa a v jistém smyslu i celého svûta“. Místnost obestavûná mahagonov˘mi knihovnami byla plná modelÛ lodí, marín, knih a stohÛ papíru. Dfievûné rámy byly bílé a stûny byly vymalovány barvou, kterou architekt Bílého domu popsal jako „odstín ‰kolní Ïlutohnûdé“. Na nich visely portréty prezidentovy matky Sary, která zemfiela pfied tfiemi mûsíci, a jeho Ïeny. Ováln˘ tmavozelen˘ Ïinylkov˘ koberec pokr˘val vût‰inu podlahy a ke zmatku pfiispívala podivná smûs stolkÛ, stojacích lamp a chromovan˘ch podstavcÛ s popelníky. KoÏené pohovky a kfiesla kdysi pouÏíval Theodor Roosevelt na prezidentské jachtû Mayflower. Jeden kout místnosti zabíraly pí‰Èalové varhany. FDR je dostal darem, a i kdyÏ se na nû nikdy nenauãil hrát, odmítal se jich zbavit.4 Studovna byla v Bílém domû prezidentovou nejoblíbenûj‰í místností. Zde nacházel útûchu nad obrovskou sbírkou známek, kterou zdûdil po matce a jeÏ obsahovala miliony známek uloÏen˘ch ve 150 stejn˘ch albech. Zde také veãer relaxoval a zval své domácí hosty, aby si s ním dali koktejl. Tradice pocházela z doby, kdy byl FDR guvernérem New Yorku a ãas na koktejl byl vÏdy aÏ na konci dne, kdy se se‰el s nûkolika nejbliωími spolupracovníky a poãetn˘mi domácími hosty a spoleãnû vzpomínali, co se toho dne událo, vyprávûli historky a vymûÀovali si vtipy. Bavit se o úfiedních záleÏitostech bylo zakázáno. Prezident trval na tom, Ïe nápoje bude míchat sám, a experimentoval s nov˘mi mixy ginu
„N E H O D L Á M
VA · E C H L A P C E P O S L AT D O Î Á D N É C I Z Í VÁ L K Y “
17
a rumu, vermutu a ovocného dÏusu. Pro kaÏd˘ den mûl speciální koktejl a vÏdy pfiedem objednával pfiíslu‰né ingredience. „Mixoval pfiísady s rozvahou alchymisty, ale trochu mu chybûla pfiesnost, protoÏe pfii tom neustále rozprávûl,“ vzpomíná Sherwood.5 Kromû neformálnosti pracovny Roosevelt nepochybnû oceÀoval její pohodlnost. Oválná studovna byla ideálnû uzpÛsobená pro muÏe, kter˘ nemohl chodit. LoÏnice a koupelna byly hned vedle. Bylo pro nûj jednoduché se v místnosti pohybovat a dokázal to i bez asistence. Roosevelt potfieboval pomoc ráno, aby se dostal z postele a do své koleãkové Ïidle, ale pfiesunout se z koleãkové Ïidle do mnohem pohodlnûj‰ího pracovního kfiesla uÏ zvládl sám. Roosevelt pouÏíval koleãkovou Ïidli jen jako dopravní prostfiedek, a k tomuto úãelu si ji sám navrhl. Jednoduché zafiízení tvofiila kostra obyãejné kuchyÀské Ïidle pfiipevnûná na bytelném podvozku se dvûma velk˘mi koly vpfiedu a dvûma men‰ími vzadu. Velká kola mûla témûfi pÛl metru v prÛmûru, coÏ mu usnadÀovalo sklouznout z koleãkové Ïidle do stacionárního kfiesla. Také to umoÏÀovalo obraty na malém prostoru. Îidle mûla malou podnoÏku a zasouvací, do dfieva zasazen˘ sklenûn˘ popelník, pfiipevnûn˘ pod sedadlem. ProtoÏe Ïidle nemûla opûrky pro ruce, byla natolik úzká, aby projela vût‰inou dvefií.6 Rooseveltovo dynamické vedení bûhem pfií‰tích ãtyfiiadvaceti hodin zastírá skuteãnost, jak mu obrna ztûÏovala v‰echny stránky Ïivota. K nejjednodu‰‰ím úkonÛm, které vût‰ina lidí povaÏuje za samozfiejmost, potfieboval asistenci – obléknout se, lehnout si do postele a vstát z ní, pohybovat se po domû. K okamÏit˘m rozhodnutím, které zasáhnou Ïivoty milionÛ AmeriãanÛ, v‰ak pomoc nepotfieboval. Ráno 7. prosince se Roosevelt cítil unaven˘, nemocn˘ a zoufale potfieboval dovolenou. Dvakrát odloÏil tradiãní cestu, kterou podnikal vÏdy na svátky DíkÛvzdání, do Warm Springs v Georgii, kde si uÏíval teplou vodu a léãebné koupele. Osmadvacátého listopadu se mu koneãnû podafiilo vyklouznout z mûsta vlakem s nadûjí, Ïe si deset dní oddechne. Ale sotva dorazil do „malého
18
PEARL HARBOR
Bílého domu“, volal ministr zahraniãí Cordell Hull a Ïádal ho, aby se vrátil do Washingtonu. V Tichomofií se dalo do pohybu velké uskupení japonsk˘ch váleãn˘ch lodí a nikdo si nebyl jist˘, kde udefií. FDR se vrátil do Washingtonu 1. prosince. NejenÏe se mu nepodafiilo si bûhem této krátké cesty ani chvilku odpoãinout, ale opût vzplanul jeho chronick˘ zánût dutin a v˘sledkem byl ucpan˘ nos a tepající bolest hlavy. âtení titulkÛ ráno 7. prosince prezidentovi rozhodnû nepfiidalo. Japonci se zjevnû chystali nûkde v Tichomofií udefiit. Washington Post oznamoval, Ïe trpûlivost Tokia spûje ke konci, a New York Times pfiedpovídal, Ïe útok na Thajsko „se blíÏí“. Zdálo se, Ïe se Ameriãané pfiíli‰ nemají ãeho obávat. Times uji‰Èovaly ãtenáfie, Ïe americké váleãné námofinictvo je sice uprostfied tfiíletého období roz‰ifiování, ale je prvotfiídní. Citovaly ministra námofinictva Franka Knoxe, kter˘ ve své v˘roãní zprávû 6. prosince oznámil, Ïe US Navy „se v této dobû nikdo na svûtû nemÛÏe rovnat“.7 Je ironií, Ïe Rooseveltova pozornost se toho rána soustfiedila na Tichomofií, protoÏe v minul˘ch dvou letech vyuÏíval v‰echny své organizaãní schopnosti, aby postrãil národ blíÏe k válce v Evropû. Od svého nástupu do úfiadu v roce 1933 byl Adolf Hitler sjednocující silou doma tím, Ïe se vymezoval vÛãi zahraniãí. VyuÏil hlubokého roztrpãení a vzteku, kter˘ Nûmci cítili vÛãi Západu, jenÏ na nû po 1. svûtové válce uvalil trestné reparace. Odmítl versailleskou smlouvu z roku 1919, roku 1933 vystoupil ze Spoleãnosti národÛ a v roce 1935 jednostrannû vypovûdûl ustanovení versailleské smlouvy a Nûmecko zaãalo znovu zbrojit. Jeho nacistická strana odmítla ústavní zákony a spustila systematickou perzekuci ÎidÛ Ïijících v Nûmecku. Jeden z Hitlerov˘ch hlavních ideologÛ Alfred Rosenberg prohlásil, Ïe na kaÏdém telegrafním sloupu podél Ïeleznice z Berlína k Severnímu mofii chce vidût napíchnutou jednu Ïidovskou hlavu.8 Události v Evropû Roosevelta zjevnû trápily. V jádru byl internacionalista a bylo mu jasné, Ïe vzhledem k moderním vojensk˘m technologiím nemÛÏe Amerika poãítat s tím, Ïe dva oceány, které ji obklopují, uchrání národ od dûní ve svûtû. Internacionalismus
„N E H O D L Á M
VA · E C H L A P C E P O S L AT D O Î Á D N É C I Z Í VÁ L K Y “
19
mûl kofieny uÏ v jeho dûtství. Jako dítû cestoval Roosevelt po celé Evropû; poprvé, kdyÏ mu byly tfii. Také ãetl v˘znamné práce Alfreda T. Mahana, kter˘ vyzdvihoval v˘znam námofiních sil. Za ‰panûlsko-americké války v roce 1898 chtûl FDR s nûkolika kamarády tajnû utéct do Bostonu a vstoupit do námofinictva. Spála v‰ak jeho plány zhatila. Jako student prestiÏní Groton School a pozdûji Harvardu pfiem˘‰lel o mezinárodních otázkách a mûl samolibou radost z ãinÛ svého bratrance Theodora. Okouzlení svûtov˘mi záleÏitostmi a láska k mofii ho ideálnû pfiedurãovaly pro funkci námûstka ministra námofinictva ve Wilsonovû administrativû. Nové zamûstnání v nûm vzbudilo pevné pfiesvûdãení, Ïe velká mocnost, jako jsou Spojené státy, by mûla hrát v˘znamnou roli ve svûtovém dûní. Lobboval za dramatické roz‰ífiení váleãného námofinictva, zasazoval se o vojenskou intervenci v témûfi kaÏdém konfliktu a pobízel administrativu, aby se zapojila do 1. svûtové války. Po válce dÛraznû podporoval WilsonÛv plán na Spoleãnost národÛ, protoÏe vûfiil, Ïe kolektivní bezpeãnost je nejlep‰í ochranou proti budoucím válkám. V roce 1920 nominovali demokraté Roosevelta jako kandidáta na funkci viceprezidenta. I kdyÏ se zemû obrátila proti Wilsonovu idealismu a Senát neschválil americké ãlenství ve Spoleãnosti národÛ, odmítal se Roosevelt sklonit pfied vefiejn˘m mínûním. Ve své nástupní fieãi upozorÀoval, Ïe Spojené státy se musejí smífiit se skuteãností, Ïe „se moderní civilizace stala tak sloÏitou a Ïivoty civilizovan˘ch lidí jsou tak provázané s Ïivoty jin˘ch lidí a jin˘ch zemí, Ïe není moÏné b˘t v tomto svûtû a zároveÀ mimo nûj“. Roosevelt se znepokojením sledoval, jak Hitler upevÀuje svou moc v Evropû a zaãíná ohroÏovat své sousedy. FDR si o Hitlerovi a jeho zámûrech nedûlal Ïádné iluze. „Situace je alarmující,“ fiekl Roosevelt diplomatÛm krátce poté, co se Hitler dostal k moci. „Hitler je ‰ílenec a jeho poradci, z nichÏ nûkteré jsem poznal osobnû, jsou je‰tû ‰ílenûj‰í neÏ on.“ Roosevelt, kter˘ mluvil plynnû nûmecky, ãetl pÛvodní verzi Hitlerova Mein Kampfu, která obsahovala zlostné protiÏidovské poznámky, které byly z pozdûj‰ích vydání vypu‰tûny. Na záloÏce amerického vydání, publikovaného
20
PEARL HARBOR
v roce 1933, FDR napsal: „Tento pfieklad je tak se‰krtan˘, Ïe podává naprosto fale‰n˘ obraz o tom, kdo Hitler doopravdy je a co fiíká. Nûmeck˘ originál je úplnû nûco jiného.“10 I kdyÏ události v Evropû budily v prezidentovi obavy, jeho pozornost poutala po vût‰inu tfiicát˘ch let Velká hospodáfiská krize. KdyÏ v roce 1933 pfievzal úfiad, kaÏd˘ ãtvrt˘ Ameriãan byl bez práce. Mûsíc co mûsíc zbankrotovaly tisíce farmáfiÛ a majitelÛ obchodÛ. Den pfied Rooseveltov˘m nástupem do funkce, 3. bfiezna, uzavfielo osmatfiicet státÛ své banky a dal‰ích deset se chystalo to udûlat. Ve‰keré podnikání a obchod byly na dnû. RooseveltÛv poradce Rexford Guy Tugwell si napsal do deníku: „Pokud vím, nikdy v moderní dobû nebyla nezamûstnanost tak obecn˘m jevem a lidé tolik netrpûli zimou a hladem.“ Je‰tû v roce 1937, po spu‰tûní smûlého programu pro boj s nezamûstnaností a oÏivení americké prÛmyslové ma‰inérie, si Roosevelt nafiíkal, Ïe tfietina národa „‰patnû bydlí, je ‰patnû obleãená a ‰patnû Ïivená“. Tváfií v tváfi tak drtiv˘m ekonomick˘m problémÛm mûl Roosevelt sotva ãas zab˘vat se narÛstající krizí v Evropû. Hitler mezitím strávil tfiicátá léta roz‰ifiováním svého vlivu. V bfieznu 1936 nafiídil sv˘m jednotkám vstoupit do Por˘ní, oblasti, která tvofiila strategick˘ nárazník mezi Francií a Nûmeckem. A Hitler nebyl jedin˘m fa‰istick˘m vÛdcem, kter˘ ve tfiicát˘ch letech ohroÏoval svûtovou stabilitu. V roce 1935 zahájil italsk˘ vÛdce Benito Mussolini invazi do nezávislého afrického státu Etiopie. V roce 1936 oba vÛdci otevfienû zasáhli do ‰panûlské obãanské války a umoÏnili generálu Francisku Frankovi dostat se k moci. Hitler pfiesnû odhadl, Ïe Západ, kter˘ mûl jiné starosti, bude na tuto agresi reagovat jen slabû. V roce 1938 pfiivedl Evropu na pokraj války. V bfieznu donutil Rakousko k an‰lusu s Nûmeckem. Na podzim hrozil nacistick˘ diktátor vpádem do âeskoslovenska, kdyÏ mu odmítne postoupit Sudety – hornat˘ region podél hranic s Nûmeckem obydlen˘ pfieváÏnû etnick˘mi Nûmci. Západ v nadûji, Ïe se vyhne konfrontaci, obûtoval Sudety na oltáfi appeasementu a souhlasil s jejich postupn˘m pfievedením pod nûmeckou
„N E H O D L Á M
VA · E C H L A P C E P O S L AT D O Î Á D N É C I Z Í VÁ L K Y “
21
kontrolu. Opu‰tûní âe‰i se vzdali, demobilizovali armádu a dovolili NûmcÛm Sudety odtrhnout. O ‰est mûsícÛ pozdûji se nûmecké jednotky zmocnily âeskoslovenska úplnû, a rozdrtily tak iluze Západu, Ïe Hitlera lze usmífiit. Bûhem t˘dnÛ britská vláda zmûnila kurs a oznámila, Ïe se zavazuje bránit Polsko. Pro Roosevelta bylo stále tûωí krizi v Evropû ignorovat. Byl si vûdom toho, Ïe Hitler pfiedstavuje pro Ameriku dlouhodobou hrozbu a byl pfiesvûdãen, Ïe nejlep‰í zpÛsob, jak se vyhnout budoucí agresi, je, aby se Spojené státy podílely na kolektivních bezpeãnostních opatfieních spoleãnû se západními demokraciemi. Ale rozãarování z 1. svûtové války a starost o zamûstnání izolacionistické nálady ve Spojen˘ch státech je‰tû prohlubovaly. Populární spisovatelé, ktefií prohla‰ovali, Ïe sobecké podnikatelské zájmy se spikly a zatáhly USA do 1. svûtové války, vybiãovali deziluze vefiejnosti z 1. svûtové války aÏ k ‰ílenství. Kongres podporoval izolacionistické nálady pfiijímáním omezujících zákonÛ o neutralitû. V roce 1935 uvalil embargo na v˘voz americk˘ch zbraní a munice do v‰ech ãástí svûta. Následujícího roku se demokraté a republikáni spojili a pfiidali zákaz pÛjãek válãícím stranám. O dva roky pozdûji zákonodárci zakázali americk˘m lodím plout do váleãn˘ch zón, bránili AmeriãanÛm cestovat na lodích válãících stran a vedle zbraní roz‰ífiili embargo také na ropu, ocel a kauãuk, potfiebné pro v˘robu vojenské techniky. Válãící státy si toto zboÏí mohly koupit, pouze pokud zaplatily hotovû a odvezly je na vlastních lodích. Po nûkolik pfií‰tích let se Roosevelt snaÏil nalézt zpÛsob, jak spolupracovat se západními demokraciemi na zastavení Hitlera, aniÏ by vzbudil izolacionistické vá‰nû. Nebyl to snadn˘ úkol. V fiíjnu 1937 otestoval FDR míru izolacionismu v projevu vefiejnû odsuzujícím „vládu teroru a mezinárodního bezpráví“, která ohroÏuje mír. „KdyÏ se epidemie nemoci zaãne ‰ífiit, spoleãnost pfiistoupí k zavírání pacientÛ do karantény, aby ochránila zdraví ostatních.“ Ale reakce vefiejnosti na projev byly smí‰ené a Roosevelt rychle vycouval z internacionalistick˘ch dÛsledkÛ svého
22
PEARL HARBOR
„karanténního“ poselství. „Je hrozné,“ fiekl, „kdyÏ se pokou‰íte vést, ohlédnete se pfies rameno – a zjistíte, Ïe za vámi nikdo není.“ PfiestoÏe FDR chtûl ovlivnit události v Evropû, mohl sotva co hmatatelného nabídnout. V dobû Mnichovské konference mûla americká armáda 185 000 muÏÛ, a byla tak aÏ osmnáctá na svûtû. NejenÏe se vÛbec nemohla srovnávat s hitlerovsk˘m Nûmeckem, byla dokonce men‰í neÏ ozbrojené síly ·védska ãi ·v˘carska. Omezen˘ vliv FDR na události v Evropû vyplul na povrch, kdyÏ Nûmci uzavfieli s Rusy 23. srpna 1939 pakt o neútoãení. V dohodû bylo ustanoveno rozdûlení Polska a zaãlenûní baltsk˘ch státÛ, Besarábie a ãásti Finska do Sovûtského svazu. Se zaji‰tûn˘m v˘chodním kfiídlem zaãal Hitler 1. záfií 1939 chrlit oheÀ a ocel na polsk˘ národ. Nûmci pfiedvedli pfiesvûdãivou ukázku vojensk˘ch schopností, síly a blitzkriegu (bleskové války), kdyÏ se 1,5 milionu muÏÛ valilo na polské území. „ObrÀte se proti soucitu,“ fiekl Hitler sv˘m generálÛm. „Buìte nemilosrdní.“ O dva dny pozdûji dostály Británie a Francie sv˘m závazkÛm vÛãi Polsku a vyhlásily Nûmecku válku. Druhá svûtová válka v Evropû zaãala. Velvyslanec USA ve Francii William Bullitt volal Rooseveltovi ve 2.50 ráno washingtonského ãasu, aby mu to sdûlil. „Tak to, Bille, koneãnû pfii‰lo,“ fiekl FDR. „BÛh nám v‰em pomáhej.“ Opfiel se o pol‰táfi, zapálil si cigaretu a zatelefonoval ministrÛm zahraniãí, války a námofinictva. Ti vyrazili do sv˘ch úfiadÛ. „Mám dojem, Ïe mnozí z nás mûli ponûkud bezesnou noc,“ poznamenal Roosevelt následující ráno k novináfiÛm.11 Ke konci roku 1939 byly americké sympatie jasnû na stranû Velké Británie a Francie, ale vût‰ina lidí stále vûfiila, Ïe Spojenci dokáÏou bránit Evropu bez americké asistence. Britové, ktefií se chlubili nejvût‰ím váleãn˘m loìstvem na svûtû, by mohli za‰krtit nûmeckou ekonomiku. Francouzská armáda s 800 000 muÏi ve zbrani byla povaÏována za nejmocnûj‰í v Evropû. Mnozí vojen‰tí stratégové byli pfiesvûdãeni, Ïe Maginotova linie, mimofiádnû propracovan˘ fietûz pevností podél francouzsko-nûmecké hranice, odolá kaÏdé invazi. Klid, kter˘ se rozhostil nad Evropou v zimû
„N E H O D L Á M
VA · E C H L A P C E P O S L AT D O Î Á D N É C I Z Í VÁ L K Y “
23
1939–40, k americkému odstupu jen pfiispíval. V prÛbûhu ‰esti mûsícÛ od pádu Polska setrvávaly Hitlerovy armády vût‰inou v neãinnosti. Mnozí Ameriãané vûfiili, Ïe Hitler své dobyvaãné choutky ukojil a válka je zaÏehnána. Izolacionistick˘ senátor William Borah si pohrdavû odfrkl: „Na té válce je nûco podivného.“ Roosevelt byl ale pfiesvûdãen, Ïe Hitler a jeho generálové jsou rozhodnuti podrobit si evropské demokracie dfiíve, neÏ Spojené státy dokáÏou vybudovat své ozbrojené síly. „MÛj problém je,“ napsal v prosinci 1939 vydavateli Williamovi Allenu Whiteovi, „jak pfiimût Ameriãany, aby pfiem˘‰leli o moÏn˘ch dÛsledcích, aniÏ bych [je] dûsil my‰lenkou, Ïe chtû nechtû budou do této války zataÏeni.“ V listopadu 1939 dosáhl Roosevelt ãásteãného vítûzství, kdyÏ pfiesvûdãil Kongres, aby schválil zmûnu zákona o neutralitû, která ru‰ila embargo na prodej zbraní válãícím stranám. Ponechávala podmínku cash-and-carry (zaplaÈ a odvez) a povolovala pfiepravu nákladÛ jen na cizích lodích. I nov˘ zákon v‰ak zakazoval americk˘m obchodním plavidlÛm vstupovat do „nebezpeãné zóny“, jeÏ zahrnovala vût‰inu hlavních lodních tras do Evropy.12 Iluzí, Ïe HitlerÛv hlad po dal‰ích územích byl uspokojen, otfiásla nûmecká ofenziva v dubnu 1940. Devátého dubna pfieválcoval nacistick˘ blitzkrieg Dánsko a nûmecké jednotky se vylodily v Norsku. O mûsíc pozdûji smetly Hitlerovy armády Nizozemsko, Lucembursko a Belgii. Tfiináctého kvûtna obe‰ly nûmecké tanky Maginotovu linii, pfiekroãily fieku Mázu a vstoupily na francouzské území. Kdysi mocná francouzská armáda se po ‰esti t˘dnech bojÛ zhroutila. Francouzsk˘ premiér zavolal 15. ãervna Winstonu Churchillovi, kter˘ byl pfied deseti dny jmenován ministersk˘m pfiedsedou. „Byli jsme poraÏeni,“ fiekl. „Bitva o Francii skonãila,“ oznámil Churchill zachmufienému Parlamentu. „Oãekávám, Ïe bitva o Británii zaãne co nevidût.“ Churchill se nem˘lil. Na poãátku léta 1940 vrhl Hitler svou Luftwaffe proti Británii ve snaze zniãit pobfieÏní zafiízení a pfiipravit si pÛdu pro invazi pfies Kanál. Královské letectvo úder odrazilo a podafiilo se mu proti NûmcÛm udrÏet. Znechucen˘ Hitler
24
PEARL HARBOR
nafiídil bombardování základen RAF a teroristické nálety na Lond˘n. Od záfií do listopadu kaÏdou noc shazovalo témûfi 250 nûmeck˘ch bombardérÛ svÛj smrtící náklad na hlavní mûsto. TûÏce zkou‰en˘ britsk˘ lid se v‰ak odmítal zlomit. Bûhem léta americk˘ izolacionismus slábl. Pád Francie vojenské kalkulace Washingtonu v˘raznû zmûnil. Hitlerova brutalita v kombinaci s Rooseveltov˘m varováním pfied nebezpeãím izolacionismu zaãala názory domácí vefiejnosti mûnit. V kvûtnu 1940 podporovalo pomoc spojencÛm jen 35 % AmeriãanÛ, v srpnu uÏ to bylo 60 %. Roosevelt vyuÏil posunu vefiejného mínûní, protlaãil Kongresem dodatek k zákonu o vojenské sluÏbû a dramaticky zv˘‰il vojenské v˘daje. Celková ãástka na armádu a námofinictvo pfiesáhla 17 miliard dolarÛ, coÏ bylo pfies devûtkrát víc neÏ roku 1939. Na podzim 1940 zadalo námofinictvo stavbu 210 lodí vãetnû 12 letadlov˘ch. Kongres také podpofiil prezidentÛv návrh na v˘robu 50 000 letadel.13 Roosevelt byl pfiesvûdãen, Ïe americké pfieÏití je úzce svázáno s osudem Británie. „Pokud Velká Británie padne,“ fiekl, „v‰ichni tady v Americe budeme na mu‰ce.“ Roosevelt chápal, Ïe kdyÏ Hitler porazí Británii, brzy obrátí svou zufiivost na Spojené státy. Po pfií‰tích nûkolik mûsícÛ Roosevelt otevfienû vyjádfiil podporu fiadû sporn˘ch opatfiení, která posouvala národ blíÏe k válce. Podpofiil plán vymûnit torpédoborce amerického námofinictva za pfiístup na britské vojenské základny na západní polokouli. FDR si uvûdomoval v˘znam omezen˘ch dodávek americk˘ch prostfiedkÛ Británii, pfiestoÏe vût‰ina lidí byla pfiesvûdãena, Ïe dlouho nepfieÏije, aÈ uÏ s americkou pomocí, nebo bez ní. KdyÏ Roosevelt zjistil, Ïe vût‰ina ãlenÛ administrativy nesouhlasí s jeho horliv˘m internacionalismem, rozhodl se v kabinetu provést v˘razné zmûny ve snaze získat podobnû sm˘‰lející lidi, ktefií by sdíleli jeho názor na evropskou krizi a v ideálním pfiípadû by mohli vytvofiit oboustranné zázemí jeho politiky. Poohlédl se po progresivním kfiídle Republikánské strany a nalezl
