( N E ) D O S TA T E K V O D Y V M E X I C O C I T Y
Copyright © 2011 Ing. Kateřina Krpatová
Rychlý proces urbanizace v minulém století, který je patrný i dnes, se promítl do mnoha oblastí životního prostředí Mexico City, nejvíce zasáhl sektor vodních zdrojů. Tento dopad prozatím nebyl kvantifikován, ale postihuje jak obyvatele města, tak ekosystémy lokálního a regionálního významu. Mexico City se potýká hned s několika potížemi v oblasti vodního hospodářství – nadměrným využíváním podzemních a povrchových jak místních, tak vnějších vodních zdrojů, špatným čištěním odpadních vod. Hlavní negativní externalitou nadměrného využívání podzemních a povrchových místních vodních zdrojů je pokles zemského povrchu, který je patrný především v centru města. V minulém století byl zaznamenán pokles o 10 m,1 což se významně podepisuje na stavu infrastruktury ve městě i na samotných architektonických stavbách. Dle oficiálních pramenů přístup k pitné vodě má v Mexico City 97 % obyvatel2. Realita je bohužel trochu odlišná, v některých městských částech je přístup buď omezený, nebo zcela chybí. Pokud už je voda k dispozici, pro špatný stav distribuční sítě vykazuje takové kvalitativní znaky, které ji degradují na vodu nepitnou. Mimo to občas dochází k samotnému odpojení dodávek, nebo k tak nízkému tlaku v potrubí, který distribuční proces znemožní. Ve většině případů se jedná o oblasti, které jsou obydleny chudou vrstvou obyvatel. Tito občané kolikrát nemají jinou možnost, než si koupit balenou vodu či si objednat cisternu, vše za komerční ceny. Zmíněné mezery v pokrytí dodávek vody a současná kvalita distribuční sítě jsou následkem absence důsledného plánování urbanizace, což má hlavní dopad na instituce, které jsou odpovědné za management vodních zdrojů. Spojené státy mexické jsou obecně považovány za zemi s nízkou dostupností vody. Jedná se o průměr ze všech států, neboť na jižní hranici, která leží v tropickém vlhkém pásmu, se o nedostatku vody nedá hovořit. Dostupnost vody podmiňuje i rozložení srážek v průběhu roku, kdy období dešťů probíhá během pár měsíců, nikoliv průběžně. Vzhledem k tomu, že země nedisponuje systémem přehrad, dešťové srážky nejsou v krajině nijak zachycovány.
1
SOTO MONTES DE OCA, G.: Sistema de Aguas de la Ciudad de México, Universidad Iberoamericana,
México 2007 ISBN 978 968 859 692 0 str. 37 2
Ibid. str. 43
2
Mexico City je na jednu stranu jedním z měst s největším množstvím vody v celosvětovém měřítku. Tudíž nejde o krizi fyzického nedostatku, nýbrž o krizi vyvolanou špatným nakládáním s vodními zdroji, způsobenou částečně nevědomostí, částečně vědeckým a technologickým vývojem, který by umožnil sledovat množství vodních zdrojů. Tedy pro upřesnění, vodní zdroje potřebné pro uspokojení poptávky spotřebitelů jsou teoreticky k dispozici. Věcí k řešení je tedy otázka, proč se liší podmínky v jednotlivých městských čtvrtích a některé z nich nejsou dostatečně zásobovány?
Administrativní členění města Mexico City je hlavním městem federativní republiky Spojených států mexických. Stát je rozdělen na 31 spolkových států a distrikt hlavního města. Na severu sousedí se Spojenými státy americkými, na jihu se státy Guatemala a Belize. Mexico City je domovem pro 12 milionů lidí. Metropolitní zóna, která obklopuje městské části Mexico City, čítá dalších 10 milionů obyvatel. Často dochází k nedorozumění, kdy se dozvídáme, že v Mexico City žije 22 milionů lidí, či dokonce více. Pokud však hovoříme o Mexico City, máme tím na mysli pouze distrikt hlavního města (španělský překlad zní Ciudad de México či México, Distrito Federal, zkratka D. F.). Administrativně se město člení do 16 částí, které jsou na sobě nezávislé.
Přírodní podmínky Geografická poloha město řadí do subtropického podnebného pásu. Období dešťů připadá na červen,
červenec
a
srpen.3
Průměrné
roční
teploty
se
pohybují
mezi
12 a 18° C. Roční srážky v Mexiku čítají 1 488 mld. m3, z čehož se 72,5 % vypaří do atmosféry, 22,1 % skončí v řekách a 5,4 % se vsákne do půdy a doplňuje zásoby zvodní (vrstva obsahující podzemní vodu). Ročně tak Mexiko nakládá s 458 mil. m3 podzemní vody. Objem 3
COMISIÓN NACIONAL DEL AGUA: Estadísticas del Agua en México, Secretaría de Medio Ambiente y
Recursos Naturales, México, D. F. 2010 str. 23
3
disponibilní podzemní vody pro Valle de México, kde leží i Mexico City, je však pouhých 3 008 mil. m3, což je nejméně ze všech hydrologických regionů v Mexiku4. Mexico City je osmým největším městem světa co do počtu množství obyvatel, je třetí největší aglomerací na světě.5 Hustota obyvatel je 5 909 na km2. K nejhustěji obydleným městským částem patří Iztapalapa, Iztacalco, Cuahtémoc a Gustavo A. Madero. Navzdory svému hospodářskému významu, přibližně 60 % obyvatelstva žije pod hranicí chudoby a 30 % pod hranicí extrémní chudoby. Ekonomická nesourodost obyvatel je důležitým faktorem, který určuje mnoho veřejných politik ve městě, včetně stanovení ceny vody.
Počátky dnešního problému Dle legendy bylo město založeno na jezeře Texcoco v 6. století před naším letopočtem, největšího rozkvětu město dosáhlo během vlády Toltéků v roce 1325, kteří sjednotili znepřátelené národy a vytvořili tak velkou Říši se sídlem v Tenochtitlánu (dnešní Ciudad de México). Roku 1521 bylo město dobyto conquistadorem Hernánem Cortésem. Španělé zde roku 1535 založili kolonii Nové Španělsko, začali konstruovat obydlí ve španělském stylu. Pro rozrůstající se město však bylo zapotřebí, aby ustoupilo jezero a mohla tak být budovány domy, a tak bylo vysušováno, říční koryta byla svedena do kanálů, a tak se zásadně změnila tvář celého údolí Valle de México: z původních 5 jezer o rozloze 1 400 km2 vyrostlo jedno z největších měst na světě.6
4
COMISIÓN NACIONAL DEL AGUA: Atlas del Agua en México 2009, Secretaría de Medio Ambiente y
Recursos Naturales, México, D. F. 2009 str. 28 5
V porovnání s ostatními největšími městy světa je Mexico City vyniká svou nadmořskou výškou přesahující
dva tisíce metrů nad mořem. 6
COMISIÓN DE DERECHOS HUMANOS DEL DISTRITO FEDERAL: Programa de Derechos Humanos del Distrito Federal, CDHDF, México, D. F. 2009 str. 151
4
Otázka (ne)rovnosti městských částí Mexico City je považováno za město s obrovskými sociálními rozdíly v oblasti zdraví, školství a v neposlední řadě také v otázce dostupnosti vody. Ve městě byla vybudována vodní infrastruktura, která zahrnuje potrubí a studny, avšak se nepředpokládalo tak enormní, rychlé tempo urbanizace. Přibližně polovina skladovacích nádrží je soustředěna v západní části města, kde se nacházejí městské části s vyššími příjmy. Nechvalně proslulý je případ městské části Iztapalapa, kde jsou pouze dvě skladovací nádrže a 16 studen z celkového počtu 3 000 dostupných. Toto nerovnoměrné územní plánování zásobování, skladování a distribuce vody jen ilustruje současný „urbanismus nerovnosti“.
Dostupnost vodních zdrojů v Mexico City Vodní zdroje Mexico City 44 % spotřeby vody v Mexico City představují domácnosti, přibližně 70 % poptávky pokrývá využití podzemních zdrojů vod, 25 % se transportuje kanálem Cutzamala, který je kontroverzním tématem sám o sobě (viz dále). Hydrologické podmínky Obecně závažným problémem v oblastech, které se potýkají s omezenou dostupností vody, je přečerpávání kapacit zvodní. Kritická situace je právě ve Valle de México, odkud se odčerpává voda i pro Mexico City. Stupeň využívání7 tamních zásob vody dosáhl 119 % v roce 2007.8 Nadměrné využívání zvodní se projevuje mimo jiné také kvalitativními změnami
vody,
tím
pádem
i
následného
způsobu
užití.
Druhotným
efektem
přílišného odčerpávání vody jsou pohyby půdy, její sesuvy a propadání se, což se projevuje 7
Stupeň využívání představuje objem extrahované vody jak z povrchových, tak z podzemních zdrojů ku
celkovému objemu dostupné vody. 8
SECRETARÍA DE MEDIO AMBIENTE Y RECURSOS NATURALES: Y el medio ambiente? Problemas en
México y el Mundo, Gobierno Federal, Secretaría de Medio Ambiente y Recursos Naturales, México, D. F. 2007 str. 83
5
jak destrukcí vodovodních a kanalizačních sítí, tak na budovách9, které jsou těmito procesy postiženy. Růst populace Zvyšující se populace spolu s hospodářským růstem však zvýšily tlak na zásoby vody do té míry, že požadované množství je v některých městských částech větší, než bylo plánováno. To staví vládu do role arbitra, který rozhodne, kdo bude mít kolik vody k dispozici. Konkurenční boj o vodu je příčinou konfliktů, které nabývají různých podob a intenzity. K roztržkám dochází nejen mezi členy komunit, ale také mezi jednotlivými komunitami, městskými částmi a státy. Ve snaze regulovat užívání vody a zabránit tak konfliktům, se změnil institucionální rámec. Napravení situace pomocí použití mechanismů prevence, zprostředkování a mediace, však vyžaduje hlubší porozumění tomu, v čem problém vznikl, proč a jakým způsobem eskaloval. Přijetí jakýchkoliv politických opatření by měla předcházet důkladná analýza jejího předpokládaného přijetí veřejností10. V Mexico City tomu však tak nebylo, k plánování změn institucionálního rámce veřejnost nebyla přizvána.
Řeky vedené tubusy Město se pravidelně potýká se záplavami, které způsobují značné škody nejen na majetku, ale i lidských životech. Za účelem odstranění příčiny povodní se město rozhodlo postavit tunely, do kterých by byly svedeny říční toky. S postupem doby vytvořené tunely již kapacitně nevyhovovaly, a tak se konstruovaly další o větším potenciálu. Plán zabránění potopám postavený na odvádění povrchové vody tunely a vysoušení tak je často odborníky kritizován, přesto se pokračuje v budování dalších, aktuálně se jedná o projekty s názvy Emisor Oriente a Emisor Poniente II.
9
Známým příkladem je Metropolitní katedrála na Zócalo, jejíž odklon je vidět i pouhým okem.
10
SANTAMARÍA, J. S., PÉREZ, M. B.: Los Conflictos por Agua en México: Avances de Investigación,
Instituto
Nacional
de
Ecología,
México,
D.
F.
dostupné
, cit. [04.12.2010]
6
z WWW:
Túnel Emisor Oriente bude 62 km dlouhý a v průměru bude mít 7 metrů. Také se počítá s tím, že bude svádět splaškové vody do konstruované čistírny odpadních vod Atotonilco. Hlavními cíli projektu Túnel Emisor Oriente mají být dle státní organizace Comisión Nacional del Agua zabránění povodním v oblasti Valle de México, snížení rizika selhání kanalizace a zlepšování životního prostředí. Nejen že se koncepce konstruování tunelů jeví jako neefektivní, k záplavám dochází i nadále, vyvstává však otázka financování nákladů na jejich údržbu, které vzhledem k aktivní seismické činnosti v této oblasti, budou narůstat. Počáteční investice je 14,23 miliard mexických pesos11. Projekt je prezentován tak, že se konstruuje pro zvýšení blahobytu, o jeho skutečném přínosu však existuje mnoho pochybností hlavně v akademické a neziskové sféře. Státní instituce vidí jako jednu z příčin povodní odpadky na ulicích, které ucpávají kanály, a voda pak jimi nemůže odtéct. Ovšem odpadky nejsou hlavním důvodem tohoto stavu. Příčinou těchto povodní je přesycení stávajících tunelů dešťovou vodou, která je do nich sváděna z ulic a mísí se se splaškovou vodou. V této oblasti je velký potenciál ke zlepšení, klíčovým krokem ke zlepšení stavu je oddělení vod splaškových od vody dešťové, která by se dala dále využít.
Systém vodohospodářství v Mexico City Institucemi odpovědnými za oblast vodohospodářství jsou Comisión Nacional del Agua (CONAGUA) a Departamento del Distrito Federal (DDF). Tyto orgány mají rozděleny sféry vlivu v jednotlivých částech města, avšak jižní část nespravuje nikdo. Obě instituce se od této oblasti distancují, a tak její obyvatelé jsou nuceni zajistit si dodávky vody sami využíváním služeb soukromníků, u kterých si objednávají cisterny. V určitých oblastech této městské části zcela chybí kanalizační systém. 70 % celkového objemu čerpané vody pokrývá využití podzemních zdrojů vod na území Mexico City, zbylých 30 % se transportuje systémy Cutzamala a Lerma.
11
COMISIÓN
NACIONAL
DEL
AGUA:
Túnel
Emisor
Oriente,
dostupné
z WWW:
<www.conagua.gob.mx/sustentabilidadhidricadelvalledemexico/TunelEmisorOriente.aspx> cit. [11.12.2010]
7
Úpravu vody zajišťuje CONAGUA, voda importovaná systémy Lerma a Cutzamala prochází chlorováním, koagulací, flokulací, gravitační sedimentací a pískovou filtrací, do Mexico City se dostává již upravená. Voda čerpaná ze studní se upravuje ve vodárnách na území Mexico City, kde extrahují rozpuštěné plyny, upravuje se zbarvení, zákal, množství železa, snižuje se tvrdost vody a finálně dochází k filtraci a chlorování. Současný stav lze pokládat za úspěch, neboť ještě v 90. letech se vodárny nacházely v tak špatném stavu, že se voda upravovala pouze chlorováním.12 V distribuční síti je nejdůležitějším prvkem Acuaducto Periférico, které prochází celým územím Mexico City a větví se do dílčího přenosového vedení. Odpadní vody jsou sváděny do Gran Canalu a vedeny do Valle de Mezquital ve státě Hidalgo. Pokud pomineme fakt, že největším nedostatkem v oblasti řízení odpadních vod je absence čistírny odpadních vod o dostatečné kapacitě, hlavním problémem je vysoký obsah olejů, fosforu, dusitanů a dusičnanů, zásaditost vody a také vysoká elektrická vodivost. CONAGUA se podílí na Národním programu infrastruktura 2007 – 201213 napříč celou zemí. Její úloha spočívá v odpovědnosti za 5 strategických projektů: spravování tunelů a čistíren odpadních vod, udržování a projektování nových nádrží, spravování akvaduktů, budování a obnovování kanalizace a nově byl přidán projekt odsolování. Je příznivé, že některé projekty jsou či budou realizovány formou PPP.
Řízení poptávky po vodě Hlavními úkoly managementu vodních zdrojů v Mexico City jsou ochrana vodních zdrojů, zajištění rekuperace (znovuzhodnocení) nákladů spojených s dodávkami vody, započtení ztrát v zásobování, poskytování informací. Vysoké dotace do vodohospodářství v minulosti umožnily přístup k takřka neomezenému množství vody za uměle nízké ceny. A tak subvence posloužily k rozvoji průmyslu kvantitativně náročného na vodu v metropolitní oblasti. Smíme konstatovat, že existence 12
ACADEMIA DE LA INVESTIGACIÓN CIENTÍFICA, ACADEMIA NACIONAL DE INGENIERA: El
Agua y La Ciudad de México, Universidad Nacional Autónoma de México, Mexico 1995 str.26 13
Interaktivní grafické znázornění jednotlivých projektů včetně údajů o finanční náročnosti dostupné ve
španělštině na <www.conagua.gob.mx/CONAGUA07/Noticias/SeguimientoPNI.pdf> cit. [25.07.2010]
8
těchto dotací vedla ke zvýšení spotřeby vody a přispěla ke zhoršení problému jejího nedostatku. Dotace na vodu byly vždy populární, pokud se vlády chtěly zasadit o místní ekonomický rozvoj. I dnes jsou kolikrát obhajovány jako politika boje proti chudobě. Ekonomická cena vody se skládá z celkových nákladů, které jsou kombinací přímých nákladů (čerpání vody, její uložení a transport, úprava kvality, doprava distribuční sítí, čištění odpadní vody), nákladů obětované příležitosti a nákladů externalit, plus marže z poskytování veřejných služeb.14 Správně kalkulovaná cena může být i nástrojem, který pomáhá řídit míru urbanizace. V Mexico City cenu stanovuje zákon Ley Federal de Derechos, Disposiciones Aplicables en Materia de Aguas Nacionales, který je společný pro všechny státy Spojených států mexických. Státy jsou rozděleny do devíti zón, cena vody se liší v jednotlivých částech země dle její dostupnosti. Cena se odvíjí od nákladů na elektřinu spotřebovanou na provoz studen, výkonu motorů čerpacích zařízení, rozdílu mezi dynamickou hladinou vody a bodu vypouštění, množstvím ztráty během transportu distribuční sítí a koeficientu účinnosti čerpacího zařízení.15 Mexico City a Metropolitní zóna spadají do první zóny. Ceny jsou aktualizovány dle indexu spotřebitelského koše, daň z přidané hodnoty je nulová. Zahrnují pouze vodné, stočné se zřejmě bude zvažovat až po vybudování čistírny odpadních vod Atotonilco. Pokud domácnost nemá vodoměr, množství odebrané vody se odhaduje podle průměrné spotřeby městské části, pokud alespoň 70 % tamních obydlí má instalován vodoměr. Pokud ne, platí se paušální poplatky v závislosti na kategorii městské části. Zvýšení vodného by teoreticky mohlo odradit mnoho uživatelů od plýtvání, avšak toto opatření také vykazuje jisté nedostatky. Cenové pobídky mohou fungovat pouze v případě, že je měřena spotřeba vody. Právě to je slabým článkem, neboť ve většině domácností chybí 14
SOTO MONTES DE OCA, G.: Sistema de Aguas de la Ciudad de México, Universidad Iberoamericana,
México 2007 ISBN 978 968 59 692 0 str. 72 15
Článek 229 Zákona o vodě Ley Federal de Derechos, Disposiciones Aplicables en Materia de Aguas
Nacionales
9
systémy měření odběru vody. Cenová politika může být účinná pouze tehdy, pokud funguje systém, který vyměřuje poplatky na základě reálných, podložených dat o skutečné spotřebě a disponuje kompetencemi nejen monitorovat proces jejich vybírání, ale i donucovacími prostředky proti neplatičům. Možnost monitoringu skutečné spotřeby by vyžadoval instalaci obrovského množství vodoměrů, což k dnešnímu dni nebylo realizováno. Přitom by jejich zavedení mohlo vést ke snížení spotřeby, neboť spotřebitelé by měli motivaci šetřit. Kromě toho by vodoměry snadněji odhalily místa v distribuční síti, kde došlo k poškození potrubí a unikání vody16.
Splaškové vody z Mexico City a Metropolitní zóny Oblast Mexico City a přilehlé Metropolitní zóny vykazuje index čištění odpadních vod 6 %, což patří k jedněm z nejmenších v rámci celého Mexika. Tento neutěšený stav se prolíná do mnoha dalších oblastí, počínaje kontaminací území až po neochotu investorů alokovat své projekty právě do tohoto teritoria konče. V květnu 2009 byl vypsán konkurz na výstavbu čistírny odpadních vod (ČOV) s názvem Atotonilco, k podpisu smlouvy s vítězem konkurzu došlo v lednu 2010. Počítá se, že tato ČOV bude schopna čistit 60 % veškerých odpadních vod pocházejících z Valle de México, bude možno využívat vyčištěnou vodu k zavlažování 80 000 ha polí v údolí Tula, což zvýší jeho zemědělský potenciál a celkově se zlepší zdravotní stav více než 300 000 lidí, kteří žijí v těchto oblastech. ČOV se bude nacházet na místě vyústění tunelů Emisor Oriente a Emisor Central v sousedním státě Hidalgo a bude zaujímat rozlohu 159 ha, což je pro představu téměř 400 fotbalových hřišť.
16
ACADEMIA DE LA INVESTIGACIÓN CIENTÍFICA, ACADEMIA NACIONAL DE INGENIERA: El
Agua y La Ciudad de México, Universidad Nacional Autónoma de México, Mexico, D. F. 1995 str. 69
10
Finanční náklady byly vyčísleny na 10 miliard mexických pesos, samotné budování by mělo začít v půlce roku 2010 a trvat do konce roku 2012, spuštění je plánováno na přelom roku 2012 a 2013.17
Dopady zásobování vodou na ostatní oblasti Během minulého století byly vybudovány takové systémy, které musely být schopny zásobovat obyvatele města. V roce 2009 jimi přitékalo 72 m3 za sekundu 24 hodin denně18. První projekt transportu vody z přilehlých oblastí Mexico City byl systém Lerma, konstrukce akvaduktu o délce 62 km probíhala od roku 1940 do roku 1960, byl zásobován 3 lagunami a 210 studněmi. Tento systém logicky silně zasáhl podzemní vody v regionu, odkud se voda odčerpávala. Objem čerpané vody za sekundu se snížil ze 14 m3 na 6 m3, což mělo největší dopad na zemědělství, do té doby hlavní zdroj obživy tamějších obyvatel. V osmdesátých letech pak byl zahájen systém Cutzamala, jeden z největších projektů svého druhu na světě, který shromažďuje vodu ze 7 přehrad, z toho dvě jsou situovány ve státě Michoacán a další je známá jako Valle de Bravo. Systém měří 260 km od povodí až po Mexico City, průměr potrubí jsou 3 m a během transportu překonává převýšení 1 100 m. Provozní náklady se odhadují na 1 505 milionů mexických pesos ročně, z čehož 86% představují náklady na energii.19 Objem vody dodávané systémem Cutzamala v poslední době klesá, což je dáno především neustálými opravami jeho potrubí.
17
CONAGUA: Proyectos Estratégicos de Agua Potable, Drenaje y Saneamiento, Programa Nacional de
Infraestructura
2007
–
2012,
México,
D.
F.
2010
dostupné
z WWW:
<www.conagua.gob.mx/CONAGUA07/Noticias/SeguimientoPNI.pdf> cit. [12.10.2010] 18
LEGORRETA, J.: El Recurso Hídrico en la Ciudad de México, Instituto Politécnico Nacional, Secretaría de
Educación Pública – Programa Ambiental, México, D. F. 2009 19
CONAGUA: Hacia una Estrategia de Manejo Sustentable de Agua en el Valle de México y su Zona
Metropolitana, México, D. F. 2005
11
Říční koryta a kanalizační systém Město obklopuje 48 vodních toků20, které jsou až na jednu výjimku, Río Magdalena, vedeny v potrubí, nikoliv v korytě. Žádná přirozeně vytvořená vodní díla, jako jsou například rybníky, nejsou obvyklá, výjimku tvoří říční kanály v městské části Xochimilco a park Chapultepec s uměle vybudovanými jezírky. 14 řek, které prochází Mexico City, jsou stálé toky, které zásobují město vodou 24 hodin denně 365 dní v roce. Všechny vodní toky vykazují jeden společný znak, a tím je znečištění. Xochimilco, turisticky velmi oblíbené „mexické Benátky“, které jsou od roku 1987 zapsány v UNESCO, nabízejí projížďky na typických lodích zvaných trajineras. Rentabilním byznysem zde však nejsou ani tak zmiňované lodě, ale provozování toalet, jejichž obsah je bez čištění vypouštěn zpět do kanálů. Dešťová voda se nijak nezachycuje, je sváděna přímo do kanálů, kde se mísí s odpadními vodami. Dochází tak k mnohonásobnému zvětšování objemu odpadních vod, které neprocházejí procesem čištění, nýbrž jsou vedeny prostřednictvím Gran Canalu do lagun státu Hidalgo, kde se „samovolně čistí“. Sedimenty z těchto lagun se těží a slouží jako hnojivo pro zemědělské plodiny, které jsou pěstovány pro zvířata. Otázka bioakumulace není brána v úvahu. Vraťme se ke zmíněné výjimce, řece Río Magdalena. Občanské iniciativy navrhují její rekultivaci, což je v konfliktu s vládním doporučením svést ji do potrubí jako všechny ostatní toky. Vláda tak jedná z přesvědčení, že jedině tak se zamezí znečištění vody. Nicméně je opomíjen fakt, že voda v řekách je znečištěná již na hranicích Mexico City. Obyvatelé totiž využívají vodní toky jako místo vhodné pro ukládání odpadu. Důvod je zcela prozaický a z našeho evropského pohledu nepochopitelný – jde o filosofii „mít čisto na svém dvorku“. Nabízí se otázka, jak je na tom oblast odpadového hospodářství, zda dochází k jeho pravidelnému svážení a likvidaci. Praxe je taková, že popelářské vozy ve městě odpad vybírají za pár pesos, což neslouží jako poplatek za jeho uložení, ale jako spropitné. Žádné 20
Z čehož je 14 stálých, které obklopují město. Zbylých 17 toků se pravidelně objevuje v období dešťů, ke
kulminaci dochází od května do října.
12
poplatkové mechanismy nejsou zavedeny. Na venkově žádný organizovaný svoz odpadu nefunguje, a tak jako skládky slouží právě vodní toky. Mentalita Mexičanů je velmi specifická a nelze ji ani odsuzovat, ani posuzovat z našeho pohledu, neboť jejich životní podmínky jsou zásadně odlišné od těch našich. Nejednají principiálně z důvodu, že by chtěli poničit přírodu, doufají, že „snad to někdo vyřeší“.
Směrem k budoucnosti Za těchto podmínek, které přispívají k problémům nedostatku vody a rostoucí sociální nerovnosti, je potřeba nových přístupů a koncepční veřejnou politiku. Mediální kampaně jak ušetřit vodu v domácnosti jistě pozitivně ovlivňují spotřebitelské chování, ale musí se nastolit zcela zásadní věc: kultura vody. Privatizace vodohospodářských služeb včetně distribuční sítě, která se momentálně zvažuje, však není správným řešením. Zvýšením sazeb za odběr vody se situace nezlepší, neboť problémem stávajícího stavu rozhodně není nedostatek finančních zdrojů potřebných pro rekonstrukci infrastruktury, nýbrž politická vůle nejen chtít změnu, ale především ji zrealizovat. Prognózy dalšího vývoje říkají, že kolem roku 2040 bude Mexico City tvořit konurbaci s městy Pachuca, Toluca, Cuernavaca a Cuautla a budou tak představovat megalopoli o 35 milionech obyvatel. Dodávky vody pro takové množství rezidentů budou stěží uskutečnitelné. Je třeba se zaměřit na zužitkování dešťové vody prostřednictvím vybudování kanalizace zvlášť pro ni a uskutečnit tak její rekuperaci, využití řek, které procházejí Mexico City, prostřednictvím propagačních kampaní podpořit přidělení jak veřejných, tak soukromých zdrojů na budování domácích soběstačných systémů, skladování dešťové vody a možnost jejího znovupoužití.
Přístup vládních institucí Příslušné vládní instituce se k problému faktického nedostatku vody staví rádoby aktivně. Každá politická strana před volbami slibuje, že udělá změnu, pokud bude zvolena. Nicméně 13
jejich předvolební odhodlání se vytrácí po jejich zvolení, jinak řečeno přechází v pouhá gesta a řešení problémů, které již nesnesou odklad. Právě takovým je zajišťování dodávek vody pomocí cisteren, kde jeden litr vychází podstatně dráž, než stejné množství dodané vodovodním potrubím do jiné, zásobované části města. Bylo by vhodné podotknout, že dodávky se realizují až po nátlaku tamních obyvatel. Kroky veřejné politiky by měly před samotnou realizací projít odbornou diskuzí, kde by se zhodnotily možné silné a slabé stránky projektů, jejich dopady na společnost z ekonomického, environmentálního a sociálního pohledu. Sílí význam myšlení v širokých souvislostech. Pokud se nepřijme nová koncepce politiky, která bude zohledňovat výše zmíněné principy, Mexico City bude nadále na té nejlepší cestě ke kolapsu složeného z důsledků poklesu spodní hladiny vod, propadání se zemského povrchu, násilně řešených sporů mezi obyvatelstvem, rostoucí sociální nerovností, opakujícími se povodněmi, atd.
Přístup nevládních institucí V roce 2005 se spojily neziskové organizace zaměřené na ochranu vodních zdrojů a vytvořily tak koalici Coalición de Organizaciones Mexicanas por el Derecho al Agua (COMDA) s cílem zachovat vodní zdroje v přírodě v rovnováze s jejich využitím společností prostřednictvím participace občanů, demokratické správy věcí veřejných a uznáním přístupu k vodě za lidské právo. Hlavními oblastmi zájmu jsou otázka privatizace, udržitelný management vodních zdrojů, spravedlivá distribuce vody a lidské právo na vodu. Privatizaci považuje COMDA jako neetický krok, vnímá vodu jako veřejný zdroj světového dědictví, které by neměl být kontrolován soukromými osobami, pro které je voda komoditou určenou k obchodování. Podle nich by privatizace znamenala, že příjmy z poskytování vodárenských služeb by nebyly reinvestovány ve prospěch obyvatel, nýbrž by byly zisky nadnárodních korporací. Naráží na již působící mezinárodní společnosti, z nichž ani jedna
14
není mexického původu.21 Podle COMDA je povinností státu zabezpečit rovnoprávnost v čerpání přírodních zdrojů a vyvarovat se netransparentním krokům, kterým podle nich je za daných podmínek právě privatizace. COMDA, která je kritikem současné situace, požaduje, aby byla voda legislativně vnímána jako lidské právo a respektoval se tak Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech.22 Dále chce reformu stávajících právních předpisů a politik, které podporují privatizaci vodohospodářských služeb za takové, které budou zvyšovat občanskou účast a demokratizaci ve vodním hospodářství. V neposlední řadě prosazuje sociální spravedlnost a rovnost pohlaví v otázce distribuce vody. Tato koalice je významným představitelem neziskového sektoru, který je v opozici současným vládním uskupením ve vodohospodářských institucích Mexico City.
Závěr „Nemůžeme řešit problémy použitím stejného druhu myšlení, který nás k nim přivedl.“ Albert Einstein Zásadním krokem je vytvoření plánu pro urbanistický rozvoj města, růst populace je takřka nekontrolovatelný v současných podmínkách. Po zemětřesení v roce 1985, při kterém zemřelo 10 000 osob, město implementovalo politiku decentralizace obyvatelstva, kdy občanům, kteří byli ochotni přestěhovat se z centra města, nejzranitelnější části vzhledem ke složení podloží, finanční kompenzaci. Dnes jsou tehdy opuštěné zóny opět obydleny, což nám slouží jako vhodná ukázka důsledku nedostatečného projektování budoucích trendů.
21
Na severu Mexico City se jedná o francouzskou společnost Veolia, na jihu francouzská společnost Suez
Lyonnaise des Eaux a anglická Anglian Water, na východě britská Severn Trent of Britain, na jihu americká Bechtel Co. 22
ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ: Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních
právech, New York 1966 dostupné z WWW: <www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/mezinarodni-pakr-ohospodarskych-socialnich-a-kulturnich-pravech.pdf> cit. [14.12.2010]
15
Druhým krokem je zlepšení stavu inženýrských sítí a jejich vybudování v částech města, kde zcela chybí. Je potřeba respektovat odlišnou hustotu zabydlení v jednotlivých městských částech, projektovat výhledy do budoucna na základě aktuálních trendů a zabudovat je do plánů výstavby. Změna cenového mechanismu sama o sobě nepředstavuje řešení. Elasticita ceny v krátkém období je nízká, navíc zvýšení ceny je politicky citlivá otázka. Celkový efekt stejně nebude významný. Pokud chceme nalézt řešení, měli bychom se zaměřit raději na kolektivní akci než na akci individuální. Pokud budeme vrtat jednu studnu, za pár let další, nikdy se udržitelného řešení nedočkáme. Pokud však bude zaveden vodovod do městských částí najednou, můžeme získat úspory z rozsahu. Klíčem k udržitelnosti hospodaření s vodou v Mexico City je využívat zvodně do míry, kdy se stihne obnovit odčerpané množství. Moderací poptávky by se takového stavu dalo dosáhnout, ovšem opět záleží na politické vůli, která má opačný směr.
16
Příloha č. 1: Profil systému Cutzamala
Zdroj: COMISIÓN NACIONAL DEL AGUA: Estadísticas del Agua en México, Secretaría del Medio Ambiente y Recursos Naturales, México, D. F. 2010 str. 105 význam pojmů canal kanál canal abierto otevřený kanál distancia vzdálenost elevación nadmořská výška en mts v metrech m. s. n. m. metrů nad mořem obra vodní dílo planta potibilizadora úpravna vody presa přehrada punto de entrega předávací místo sierra hora tanque nádrž torre věž túnel tunel Zona Metropolitana metropolitní zóna
17
F o t o g r a f i c k á p ř í lo h a Fotografie č. 1,2,3: Vodní tok jako místo pro skládku I., Ajusco, Mexico City [06.03.2010]
18
19
Fotografie č. 4: Cisterna vody – symbol zdroje vody pro některé obyvatele Mexico City [01.07.2010]
Fotografie č. 5: Vnímání politiků veřejností (na snímku současný prezident Mexika)
20
Fotografie č. 6, 7: Mexické „Benátky“ Xochimilco a lodě trajineras, Mexico City [12.02.2010]
21
Fotorafie č. 8, 9, 10: Río Magdalena - poslední řeka vedená korytem, Mexico City [17.06.2010]
22
23
Fotografie č. 11: Pozůstatky Tenochtitlánu v centru Mexico City [22.01.2010]
Fotografie č. 12: Uměle vytvořené jezírko v parku Chapultepec [12.04.2010]
24
Fotografie č. 13: Původní vzhled Mexico City – jezero Texcoco [pořízeno v Museo Nacional de Antropología, 22.06.2010]
V pravém dolním rohu jsou vidět sopky Popocatepetl a Iztaccíhuatl. Všechny fotografie byly pořízeny autorkou práce během studijního pobytu na Instituto Tecnológico Autónomo de México (ITAM) v letním semestru akademického roku 2009/2010.
25
