MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV
NEDAŠOVSKÉ ZÁVRŠÍ – GEOGRAFICKÁ STUDIE Bakalářská práce
Romana Kostková
Vedoucí práce: RNDr. Vladimír Herber, CSc.
Brno 2012
Bibliografický záznam Autor:
Romana Kostková Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav
Název práce:
Nedašovské Závrší – geografická studie
Studijní program:
Geografie a kartografie
Studijní obor:
Fyzická geografie
Vedoucí práce:
RNDr. Vladimír Herber
Akademický rok:
2012/2013
Počet stran:
50
Klíčová slova:
Krajina, vyuţívání krajiny, Nedašovské Závrší, Nedašov, Návojná, Nedašova Lhota, eroze, svahové procesy
Bibliographic Entry Author:
Romana Kostková Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography
Title of Thesis:
Nedašov area – a geographical study
Degree programme:
Geography and cartography
Field of Study:
Physical geography
Supervisor:
RNDr. Vladimír Herber
Academic Year:
2012/2013
Number of Pages:
50
Keyword:
Landscape, landuse, Nedašov area, Nedašov, Návojná, Nedašova Lhota, erosion, slope processes
Abstrakt Cílem této bakalářské práce je regionálně geografická studie, která klade důraz především na analýzu stěţejních procesů, které působí na vyuţívání krajiny. První část práce se věnuje teoretickým přístupům ke krajině a krajinotvorným činitelům. Dále je vymezeno a popsáno studované území, a to pomocí fyzickogeografické a socioekonomické charakteristiky. Hlavní část detailně rozebírá erozní procesy působící na vyuţívání krajiny, nejprve vodní erozi, poté větrnou a svahové procesy, zejména sesuvy. V poslední části jsou popsány a zhodnoceny i ostatní procesy, ovlivňující krajinu.
Abstract The aim of this bachelor thesis is to create a regional geographical study, which puts emphasis on analyzing the fundamental processes that affect land use. The first part is devoted to theoretical approaches to landscape and landscaping makers. The next is defined and described the study area, using physiographic and socioeconomic characteristics. The main part discusses in detail erosion processes acting on the land use, water erosion first, then wind and slope processes, especially landslides. In the last section are described and evaluated other processes affecting the landscape.
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat RNDr. Vladimíru Herberovi, CSc. za cenné rady a vedení bakalářské práce. Dále děkuji starostkám obce Nedašov a Nedašova Lhota za ochotnou spolupráci a poskytování materiálů. A v neposlední řadě děkuji také rodině.
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem svoji bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Vladimíra Herbera, CSc. a uvedla všechny informační zdroje, které jsou v práci citovány.
V Brně dne
……………………………… Romana Kostková
OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................................. 10 1.1 Cíle práce ................................................................................................................................ 10 1.2 Přístup jednotlivých autorů ke zkoumání krajiny a jejích změn a autoři zabývající se zájmovým územím ....................................................................................................................... 11 2 VYMEZENÍ ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ ................................................................................................. 15 3 GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ ..................................................................................... 17 3.1 Fyzicko-geografická charakteristika zkoumaného území ....................................................... 17 3.1.1 Geologická stavba ........................................................................................................... 17 3.1.2 Reliéf ............................................................................................................................... 18 3.1.3 Klima................................................................................................................................ 19 3.1.4 Vodstvo ........................................................................................................................... 21 3.1.5 Půdy................................................................................................................................. 21 3.1.6 Biota ................................................................................................................................ 22 3.2 Socioekonomická charakteristika........................................................................................... 23 3.2.1 Vývoj osídlení .................................................................................................................. 23 3.2.2 Obyvatelstvo ................................................................................................................... 23 3.2.3 Ekonomická aktivita ........................................................................................................ 24 4. PROCESY OVLIVŇUJÍCÍ VYUŽÍVÁN KRAJINY .................................................................................. 26 4.1 EROZE ..................................................................................................................................... 26 4.1.1. Vznik a druhy eroze ........................................................................................................ 26 4.1.2. Vodní eroze .................................................................................................................... 27 4.1.2.1. Faktory ovlivňující intenzitu vodní eroze ................................................................ 27 4.1.2.2. Vodní eroze na zájmovém území ............................................................................ 29 4.1.3. Větrná eroze ................................................................................................................... 32 4.1.3.1. Vznik a formy větrné eroze ..................................................................................... 32 4.1.3.2. Větrná eroze na zájmovém území........................................................................... 33 4.2 Svahové pohyby ..................................................................................................................... 34 4.2.1Druhy svahových pohybů vyskytujících se v zájmovém území ........................................ 34 4.2.1.1Ploužení ..................................................................................................................... 34 4.2.1.2 Sesouvání ................................................................................................................. 36 4.2.2 Sesuvy.............................................................................................................................. 36 4.2.2.1 Faktory vzniku sesuvů .............................................................................................. 39 8
4.2.2.2 Následky sesuvů ....................................................................................................... 41 4.3 Další skutečnosti ovlivňující využívání krajiny ........................................................................ 44 5 Vyhodnocení výsledků .................................................................................................................. 45 6 Závěr .............................................................................................................................................. 47 7 Použité zdroje................................................................................................................................ 48
9
1 ÚVOD 1.1 Cíle práce Rozprostřeno v nesčetných údolích mezi rozvlněnými hřbety nemá Valašsko z hlediska své přístupnosti a otevřenosti světu zrovna ideální zeměpisnou polohu. Dokonce ani malebné výhledy z vrcholů kopců, vršků a hor nepřenesou náš pohled dále, neţ k pásmu dalších a dalších přírodních hradeb. A tak milému poutníku po Valašsku nezbude, neţ aby přestal snít o tajuplných dálkách za obzorem, střízlivě sestoupil do údolí, a v blízkosti lidských příbytků si všímal spíše detailů a koloritu ţivota zdejších obyvatel. Mimochodem, Valašsko a Valaši mají co nabídnout (JABŮRKOVÁ, H. 2010). Ţivot místních obyvatel, jejich činnost a vyuţívání krajiny byly v minulosti výrazně ovlivněny výškovou členitostí krajiny, klimatickými, vegetačními a půdními podmínkami, ale i rozmístěním nerostných zdrojů a geografickou polohou Valašska ve střední Evropě. Vliv těchto fyzickogeografických podmínek postupně slábl, avšak nikdy zcela nevymizel (VENCÁLEK, J. 1993). Při jakémsi „krajinném plánování“ musely být odjakţiva tyto podmínky brány v potaz. Vyuţívání krajiny bylo výrazně změněno hlavně díky kolonizačním vlnám (PAVELKA, J., TREZNER, J. et al. 2001). Krajina jako předmět zkoumání je podle Kolejky (2011) výsledkem vzájemného působení přírodních procesů v místě styku geosfér a činností člověka. Právě zkoumáním procesů nejvíce ovlivňujících zájmové území zjistíme, do jaké míry je ovlivněna antropogenními zásahy. Kaţdá krajina má zákonitou tendenci vyvíjet se a měnit, avšak časové dimenze a charaktery těchto změn jsou rozdílné (LIPSKÝ, Z. 2000). Současná krajina je označována přívlastkem kulturní krajina, coţ je výraz pro krajinu ovlivněnou a narušenou člověkem a jeho činností na daném území, vymezeném hranicemi. Tento typ krajiny rozšířen na většině míst planety, výjimku tvoří uţ jenom místa s extrémními klimatickými podmínkami nevhodnými pro hospodaření, výstavbu nebo těţbu surovin (KOLEJKA, J. 2011). Jedním z hlavních podnětů ke zpracování bakalářské práce v zájmovém území byla snaha o vytvoření jakéhosi profilu tohoto malebného regionu, tvořeného třemi pohraničními obcemi, který vzhledem ke své okrajové poloze a špatnému dopravnímu spojení není bohuţel příliš známý. Cílem je získání dostupných informací a sepsání 10
regionálně geografické studie celého Nedašovského Závrší s důrazem na analýzu stěţejních procesů majících vliv na vyuţívání krajiny, a to nejen fyzickogeografických. Práce je pak pojata následovně – první část nastíní pohledy jednotlivých autorů, postoje, přístupy a různé úhly pohledu na problematiku krajiny jako takové a její vyuţívání a změny. Druhá část se zabývá samotným zájmovým územím, jeho vymezením a charakteristikou. Podstatnou část tvoří fyzickogeografická charakteristika, která je zásadní pro pozdější generování krajinotvorných procesů zde působících. Doplněna je základní socioekonomickou charakteristikou, ve které je popsáno mimo jiné i to, kdy se na Závrší dostal člověk a kdy se začala krajina proměňovat jeho přičiněním. Další navazující část vymezí a analyzuje stěţejní krajinotvorné procesy, které na studovaném území můţeme pozorovat. Příčiny a následky těchto procesů budou rozebrány v diskuzi, společně s nastíněním dalších problémů, postihujících studované území. V závěru budou navrhnuta opatření.
1.2 Přístup jednotlivých autorů ke zkoumání krajiny a jejích změn a autoři zabývající se zájmovým územím Při tvoření geografické práce je zapotřebí věnovat pozornost dvěma tematickým typům zdrojů, jednak odborným pramenům s tematickým zaměřením práce, jednak také textům pojednávajícím o studovaném místě, tedy určité regionální literatuře. První část je tedy věnována tematicky zaměřeným odborným pramenům. Studium krajiny – jak přírodní, tak i kulturní má v geografii dlouholetou tradici (DEMEK, J. 1979). Z českých autorů se jím zabývali např. Kolejka, J. et al. 2011, Demek, J. 2009, Lipský, Z. 2000, Löw, J., Míchal, I. 2003, Forman, R., Godron, M. 1993 a další. Definic krajiny existuje nespočet, kaţdý autor ji vnímá trochu jinak, coţ se také projevuje v jednotlivých pojetích. Namátkou proto alespoň pár – zmínku o krajině nacházíme uţ u Alexandra von Humbolta, který ji označoval jako „celkový charakter území“ (LIPSKÝ, Z. 1998). Zonneveld v roce 1979 označil krajinu jako část prostoru na lidském povrchu, zahrnující komplex systémů, tvořených vzájemnou interakcí horniny, vody, vzduchu, rostlin, ţivočichů a člověka, která svou fyziognomií vytváří zřetelnou jednotku (in FORMAN, R., GODRON, M. 1993). Nebo můţeme krajinu definovat jako heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících 11
ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje. Rozloha krajiny můţe být různá – třeba jen několik málo kilometrů (FORMAN, R., GODRON, M. 1993). Hynek (2011) pojímá krajinu jako soubor krajinných ekosystémů přírodních, respektive přírodě blízkých/antropogenně ovlivněných, i kulturních. Dle práce Kolejky (2011) je krajina zároveň jakýmsi symbolickým systémem, v němţ se projevují názory a hodnoty sdílené lidmi v organizaci společnosti, v krajině můţeme číst jako v textu o lidech, jejich zájmech, praktikách, pouţitých technologiích, aspiracích a dosaţených výsledcích. Zároveň upozorňuje na jednu z nejlepších metafor pro pochopení a porozumění krajině, a to pojetí krajiny jako palimpsestu – vícevrstevného objektu s relikty, odezvami dřívějších procesů, ale i novými inovativními vrstvami. Texty Lipského (2000) poskytují návod, jak krajinu vnímat z hlediska její interpretace. Krajina v jeho pojetí funguje jako otevřený systém, který je výsledkem působení řady přírodních a antropogenních činitelů, přičemţ v přírodní krajině působili jen přírodní činitelé, zatímco v kulturní krajině začal mít vliv na vyvíjení krajiny i člověk. Nastiňuje zároveň i pohled na zkoumání změn v krajině. Při samotném hodnocení krajiny je ale třeba si uvědomit, ţe krajina byla, je a bude vţdy hodnocena hlavně podle toho, jak uspokojuje proměnlivé lidské potřeby. Náš antropocentrický pohled od ní vţdy očekává určité kladné působení na člověka jako uţivatele, které bývá běţně označováno jako funkce (LÖW, J., MÍCHAL, I. 2003). V práci těchto dvou autorů můţeme zase najít člověka jako významný faktor, který si dokáţe krajinu podmanit a měnit. Důraz je také přikládán estetice krajinného rázu, místy dokonce aţ jakémusi uměleckému pojetí krajiny. Evropské kulturní krajiny mají ve svém vzhledu čitelně zakódovány interakce reliéfu, půdních podmínek, podnebí a dlouhodobé historie lidského osídlení. Podle Formana a Godrona (1993) je pro jakékoli její zkoumání tedy nutné odkrývat vzájemné vztahy proměnných faktorů, jsou to hlavně z primárního subsystému krajiny: - podnebí (především délka vegetační doby, sráţkový úhrn, regionálně proměnlivé meteorologické extrémy) - půdy (jejich úrodnost a obdělávatelnost) - nadmořská výška a topografie povrchu (erozní ohroţení půd, sklony svahů) ze sekundárního subsystému pak:
12
- historie osídlení a s tím související kulturní faktory (hustota zalidnění, intenzita vyuţívání pozemků) - velikost a tvar pozemků (vyuţívání různých mechanizačních prostředků, agrotechniky) - vlastnické poměry pozemků či jejich pronájem - kategorie vyuţití půdy a pěstované plodiny (struktura orné půdy, sadů, vinic, luk a pastvin, lesů různé skladby, lad a podobně) - prostorová otevřenost/uzavřenost uspořádání krajiny - výskyt polopřírodních ekosystémů (mimoprodukční funkce krajiny, produkce lesa atd.) Změny v krajinné struktuře, jako např. rozorání travních prostorů, přerušení nebo likvidace místních koridorů, zvětšování velikosti zemědělských prostorů či výstavba komunikací mají bezprostřední vliv na pohyb organismů v krajině a na průběh např. erozních procesů, retenční schopnost krajiny nebo odtokový vodní reţim (LIPSKÝ, Z. 2000). V měkkých, málo odolných horninách Bílých Karpat můţeme pozorovat zejména erozní procesy, kterým musíme uzpůsobit vyuţívání krajiny (JONGEPIEROVÁ, I. 2008). Podíváme-li se na letecké snímky, katastrální mapy nebo jakékoliv obrázky naší zemědělské krajiny z doby před 40 a více lety, nelze si nevšimnout zásadního rozdílu, co se vzhledu týče, zejména pak členitosti a pestrosti pozemků ve srovnání se stavem dnes. V minulosti najdeme také četné příklady změn vyuţívání půdy a krajinné struktury, ale posledních 40 let nemá obdoby, co do rychlosti a hloubky proměny celé krajiny. Je to logické, protoţe v dobách zvýšeného antropogenního tlaku, coţ nedávné roky byly, dochází ke strukturální a funkční destabilizaci krajinného systému. Je tomu pak především při zavádění nových technologií, změnách výrobních způsobů či vlastnických poměrů. Rychlé rozšiřování orné půdy do pramenných oblastí a svaţitých poloh, rozorávání úhorů a scelování pozemků bylo vţdy doprovázeno nápadným zvýšením půdní eroze. Naopak při sníţení antropologického tlaku, jako tomu bylo například po válkách, nastává dočasný, někde dokonce i trvalý zvrat ve vývoji kulturní krajiny (LIPSKÝ, Z. 2000). Co se týče autorů zabývajících se zájmovým územím, můţeme uvézt např. Jongepierovou, I. 2008, její kniha Louky Bílých Karpat je jedna z aktuálních publikací, která seznamuje čtenáře nejen s botanickou stránkou daného území, ale podává jakýsi ucelený pohled na Bílé Karpaty celkově. Autorka také figuruje v mnoha pracích Správy 13
CHKO Bílé Karpaty, jejím počinem, společně s Konvičkou, O. 2007, jsou Plány péče o přírodní památky a přírodní rezervace, v nichţ nalezneme cenné informace o daných maloplošných územích. Z dalších autorů jsou to např. Piro, Z., Wolfová, J. 2008, kteří upozorňují mimo jiné i na potřebu zpomalení odtoku vody z krajiny a omezení eroze půdy, Nekuda, V. 1995, ten se zabývá spíše historickým vývojem regionu, Štika, J. 2007 se věnuje problematice Valašska jako takového, jeho kultuře, historii a současnosti. Dále Pavelka, J. a Trezner, J. et al 2001 a jejich analýza přírody Valašska nebo Vencálek, J. 1993 se svou učebnicí. Krejčí, J. 1943 se věnoval problematice sesuvných území na Zlínsku a jeho poznatky jsou taktéţ velmi cennými. Významným zdrojem informací jsou také regionální periodika, především časopis Valašsko-vlastivědná revue, vydávaný Muzeem regionu Valašsko nebo Bílé-Biele Karpaty. Oba poskytují jak odborné články týkající se širokého spektra témat, tak odlehčené texty, jako například různé kulturní zajímavosti. Zajímavé skutečnosti můţou poskytnout i publikace vydávané obcemi – Nedašov 580 let (ŠVACH, F. 2002) a Návojná 500 let (KOLEKTIV AUTORŮ, 2003), obsahují jak historický aspekt, tak představu o kultuře, zemědělství a jiných tématech. Čerpala jsem i ze Strategického plánu rozvoje mikroregionu Jiţní Valašsko (REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÁ AGENTURA VÝCHODNÍ MORAVY, 2000), Rozboru udrţitelného rozvoje území – Aktualizace 2010 pro správní obvod ORP Valašské Klobouky (VACULÍK, M. et al. 2010) a z diplomové práce Valašsko-Klobucko a Luhačovicko: Regionální geografická studie (KUČERA, P. 2010), a to především socioekonomické údaje. A v neposlední řadě také z webových stránek jednotlivých obcí.
14
2 VYMEZENÍ ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ Studium Nedašovského Závrší je realizováno na katastrálním území tří obcí, a to Nedašova, Nedašovy Lhoty a Návojné. Obce jsou situovány v jihovýchodní části Zlínského kraje a tvoří moravsko-slovenské pomezí, obecně označované jako Závrší. Jejich celková výměra je 29,78 km2 a jsou obklopeny následujícími sousedními jednotkami – z jihozápadu obklopuje hranice Nedašova a Návojné katastrální území Brumova-Bylnice, severozápadní hranici zastupuje území Valašských Klobouk, severní hranice Nedašovy Lhoty sousedí s Potečí, malou částí s Valašskými Příkazy a Študlovem. Východní hranice je uţ zastupována slovenskou stranou.
Obr. 1. Vymezení zájmového území (zdroj: ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ, 2012) 15
Toto území jsem si vybrala jednak z toho důvodu, ţe odtud pocházím, takţe mi je blízké, ale také proto, ţe se o něm všeobecně málo ví a setkala jsem se jen s málo pracemi, které by se zabývaly přímo touhle oblastí, která ale má, alespoň podle mého názoru, co nabídnout.
Obr. 2. Pohled na Nedašovu Lhotu a Nedašov (zdroj: autorka, květen 2011)
16
3 GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ 3.1 Fyzicko-geografická charakteristika zkoumaného území
3.1.1 Geologická stavba Z geologického hlediska náleţí Bílé Karpaty k Západním Karpatům, které jsou součástí středoevropských alpid. Geologická stavba Západních Karpat je výsledkem horotvorných pohybů v druhohorách a třetihorách. Oblast je tvořena převáţně horninami magurského flyše, který se rozděluje na tři stratigrafické jednotky, račanskou, bystrickou a bělokarpatskou, uloţené pásmovitě ve směru JZ – SV. Magurský flyš je budován intenzívně zvrásněnými terigenními mořskými sedimenty křídy a starších třetihor s dominancí flyšové facie. Flyšem z hlediska litologického rozumíme mnohonásobné střídání jílovců, prachovců, pískovců a slepenců ve vrstvách silných zpravidla od několika cm aţ do několika metrů. Flyšové sedimenty dosahují velkých mocností, a to aţ přes 1000 m (SPRÁVA CHKO BÍLÉ KARPATY, 2005). Horniny magurského flyše jsou mineralogicky jen málo zajímavé. Nerostnou součástkou poměrně velmi často se vyskytujících drobových glaukonitických pískovců je glaukonit, který se vyskytuje v tmavozelených, modrozelených nebo větráním vybledlých světle zelených zrnkách. Mnohdy se tato zrnka spojují do jakýchsi tenkých šmouh nebo nesouvisejících vrstviček. Na puklinách pískovců se vyskytují drúzy mléčně bílých (někdy od limonitu naţloutlých aţ narezivělých), průsvitných a aţ čirých nízce klencovitých krystalů kalcitu. Častější neţ krystalové drúzy kalcitu jsou však jeho ţilné zrnité štěpné agregáty a bývá i ve stébelnatých aţ vláknitých tvarech. Hojně se v puklinách vytvářejí nejrůznější povlakovin, krápníkovité, slonovité útvary a sintry (VÚJTA, M., KRIST, J., GIRGEL, M. 1995). Flyšem proráţejí drobná tělesa a ţíly neovulkanitů, převáţně andezitů (CULEK, M. 1996). Závrší je tvořeno téměř výhradně bystrickou jednotkou magurského flyše, a to zlínským souvrstvím bystrické jednotky.
17
3.1.2 Reliéf Studované území náleţí podle geomorfologického členění České republiky (DEMEK, J., MACKOVČIN, P., et al. 2006) do Západních Karpat, do soustavy Vnější Západní Karpaty. V rámci nich pak dále do Slovensko-moravských Karpat a geomorfologického celku Bílé Karpaty. Tab. 1. Geomorfologické zařazení studované oblasti systém Alpsko-Himalájský subsystém Karpaty provincie Západní Karpaty soustava Vnější Západní Karpaty podsoustava Slovensko-moravské Karpaty celek Bílé Karpaty podcelek Chmeľovská hornatina okrsek Študlovská hornatina Bylnická kotlina Vlárská hornatina (zdroj: DEMEK, J., MACKOVČIN, P., et al. 2006)
Obr. 3. Geomorfologické rozdělení Chmeľovské hornatiny (zdroj: HRUBAN, R. 2007) 18
Bílé Karpaty, pohoří, táhnoucí se podél československé hranice, má výrazně pásemný charakter s jedním hlavním hřbetem, který je místy rozvětven ve více souběţných hřbetů. Hřbet je rozdělen hlubokými údolími přítoků Váhu na několik samostatných horských skupin (HRUBAN, R. 2007). Samotná Chmeľovská hornatina je plochá hornatina o rozloze 132 km2 se střední výškou 508,8 m a středním sklonem 10°. Leţí v severovýchodní části Bílých Karpat. Tvoří erozně denudační reliéf širokých synklinálních hřbetů, sníţenin a široce zařezaných údolí se zbytky zarovnaných povrchů, průlomovými údolími a četnými sesuvy. Zájmové území zahrnuje všechny tři okrsky Chmeľovské hornatiny (viz obr. 3) – jihozápadní část kolem Návojského potoka náleţí do Bylnické kotliny, coţ je podélná, strukturně litologicky podmíněná (inverze reliéfu) sníţenina směru JZ – SV. Severní část spadá do Študlovské hornatiny, ploché horniny tvořící masivní, hluboce rozčleněný hřbet, taktéţ podmíněný strukturně litologicky a konečně jihovýchodní část, patřící do Vlárské hornatiny, kde flyšové horniny převáţně vlárského vývoje bělokarpatské jednotky tvoří široký masivní hřbet rozčleněný hluboce zařezanými podélnými a příčnými údolími taktéţ s úzkou závislostí na strukturně litologických poměrech (DEMEK, J., MACKOVČIN, P., et al. 2006). Celkový reliéf Bílých Karpat do značné míry odráţí odlišnou odolnost různých flyšových vrstev vůči zvětrávání. Morfologicky výrazněji se uplatňují pouze odolnější pískovce, z nichţ jsou vybudovány nejvyšší horské partie (JONGEPIEROVÁ, I. 2008). Typický je reliéf výrazných hřbetů a průlomových údolí. Reliéf je hustě rozčleněn údolní sítí, častý je výskyt sesuvů (PAVELKA, J., TREZLER, J. et al., 2001). Nadmořská výška kolísá od nejniţšího bodu, 350 m n. m., aţ po bod nejvyšší, Průklesy, 835,5 m n. m., který se nachází na jiţní hranici Nedašova.
3.1.3 Klima Klimaticky můţeme Závrší zařadit podle Quitta (1971) do mírně teplé oblasti MT7 a chladné CH7. Průměrná roční teplota je 6 – 7 °C, průměrný roční úhrn sráţek činí asi 800 – 1000 mm (TOLASZ, R. et al., 2007). 19
Mírně teplá oblast - MT7, pro niţ je charakteristické normálně dlouhé, mírné, mírně suché léto, přechodné období je krátké, s mírným jarem a mírně teplým podzimem, zima je zde normálně dlouhá, chladná, suchá aţ mírně suchá s normálním trváním sněhové pokrývky Chladná oblast - CH7, pro niţ je charakteristické velmi krátké aţ krátké léto, mírně chladné jaro a mírný podzim, dlouhá, mírná, mírně vlhká zima s dlouhou sněhovou pokrývkou zahrnuje mnohem menší část území na severovýchodní straně. Tab. 2. Klimatické charakteristiky zastoupených klimatických oblastí Charakteristiky klimatických oblastí Počet letních dnů Počet dnů s průměrnou teplotou 10 C a více Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu Průměrná teplota v červenci Průměrná teplota v dubnu Průměrná teplota v říjnu Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve vegetačním období Srážkový úhrn v zimním období Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet dnů zamračených Počet dnů jasných
MT7 30 - 40 140 - 160 110 - 130 40 - 50 -2 - -3 16 - 17 6-7 7-8 100 - 120 400 - 450 250 - 300 60 - 80 120 - 150 40 - 50
CH7 10 - 40 120 - 140 140 - 160 50 - 60 -3 - -4 15 - 16 4-6 6-7 120 - 130 500 - 600 350 - 400 100 - 120 150 - 160 40 - 50
(zdroj: QUITT, E. 1971) Velká příčná údolí značně ovlivňují vzdušné proudění a místní klima. Charakteristické jsou jihovýchodní větry bouřlivě přepadající přes hřbety hor (CULEK, M. 1996). V minulosti bylo moţné se setkat s tvrzením, ţe se jedná o fény. Tato informace se dá dosud najít v mnoha studiích, rozvojových plánech a podobně, ovšem nezakládá se na pravdě. Po vysvětlení fénů a padavých větrů obecně, zejména v první polovině 19. století, si tyto jevy vyslouţily jistou popularitu po celém světě, česká meteorologie a klimatologie nebyla samozřejmě výjimkou, a tak se konstatoval výskyt fénů na mnoha místech, Bílé Karpaty byly také jednou ze jmenovaných lokalit. Tato skutečnost se obecně vţila, ale jak dokázaly mnohé studie, není tomu tak, tento fakt pramenil nejspíš z faktu, ţe při J – JV advekci přetéká přes hlavní hřeben relativně teplý vzduch, a dalších na první pohled 20
zavádějících faktů, ale pro vznik fénů v této oblasti chybí předpoklady (PROŠEK, P., STŘÍTEŢSKÁ, Š. 1998).
3.1.4 Vodstvo Závrší je vlastně osídlení podél Návojského potoka („Říky“) v údolí v masívu Bílých Karpat. Návojský potok, téţ nazývaný jako Nedašovka nebo ještě zastarale „Říka“, je víceméně jediným významnějším tokem oblasti. Potok pramení jiţně od Študlova ve výšce 610 m n. m. a ústí zleva do Brumovky u Brumova ve výšce 330 m n. m. Plocha povodí je 32 km2, délka toku 8,0 km a průměrný průtok u ústí je 0,29 m3.s-1 (JESTŘÁBEK, J. et al. 1984). Jinak jsou zde jen jeho malé přítoky, svou velikostí nepříliš významné, jako například Hrušovka protékající Nedašovem pod Babí horou nebo Říčka tekoucí Nedašovou Lhotou a na které se nachází i jediný rybník studovaného zemí, rybník Kolšov. Brumovka se je levostranným přítokem Vláry, tudíţ celé území spadá do povodí Váhu, tedy úmoří Černého moře. Pro flyšové pásmo je charakteristický celkový nedostatek podzemní vody. Prameny ve flyšových oblastech jsou rozptýlené a většinou mají menší vydatnost (desetiny litrů za sekundu) (JONGEPIEROVÁ, I. 2008).
3.1.5 Půdy Charakteristickým znakem oblasti je naprostá převaha půd neovlivněných vodou (anhydromorfních), které zaujímají 99,3% plochy. Z těch jsou to především hnědé půdy mezotrofní – 45,6% a hnědé půdy illimerizované 17,1%. Na menší ploše se vyskytují hnědé půdy nevyvinuté (mezotrofní i oligotrofní), degradované jako hnědozemě oglejené (14%), dále vápnité a typické hnědozemě. Semihydromorfní půdy se vyskytují jen na 0,5% plochy, a to hnědý pseudoglej a naplavená půda, hydromorfní půdy zcela ojediněle na 0,2% jako glej, vápnitý glej a semiglej. 21
Zrnitostně jsou v oblasti převáţně půdní druhy středně těţké, v horní části profilu hlinitopísčité aţ hlinité. Ve většině profilů dochází k posunu jílu a jílotvorných látek do spodiny, která je zrnitostně těţší – hlinitá, jílovitohlinitá aţ jílovitá (PLÍVA, K., ŢLÁBEK, I. 1986). Půda není příliš vhodná k zemědělskému obdělávání, malé obdělávané ostrůvky mají nízkou výnosnost (VACULÍK, M. 2010).
3.1.6 Biota Podle Culka (1997) oblast náleţí do Karpatského Mezofytika, přičemţ se rozkládá jak ve fytogeografickém okresu 78 – Bílé Karpaty lesní, tak v okresu 82 – Javorníky. Zájmové území spadá částečně do Bělokarpatského bioregionu, částečně pak do Vsetínského
bioregionu.
Bělokarpatský
bioregion
je
v niţších
částech
typický
dubohabřinami, které plynule přechází v bučiny. Na prudkých svazích najdeme suťové lesy, přirozené bezlesí pravděpodobně chybělo. Na loukách jsou typická četná prameniště. Co se týče Vsetínského regionu, tady je potenciální vegetace tvořena květnatými bučinami a jedlobučinami, Přirozenou náhradní vegetaci tvoří pastviny na úţivných substrátech obohacené o mnohé orchideje. Hranice regionů je v detailu výrazná, daná úpatím svahů horských skupin, bioticky je neostrá. Zajímavým úkazem je absence přirozeného výskytu jedle v Bělokarpatském bioregionu. Naopak Vsetínský bioregion má aţ 7% zastoupení jedle v lesních porostech. Podobně je na tom i výskyt kyčelnice ţlaznaté (CULEK, M. 1996). Kromě květnatých orchidejových luk v Nedašově dokonce najdeme přírodní rezervaci, Jalovcovou stráň, coţ je nejzachovalejší a nejrozsáhlejší jalovcová pastvina v Bílých Karpatech s bohatým porostem jalovce obecného. Díky výskytu ohroţených a zvláště
chráněných
druhů
rostlin
je
to
(JONGEPIEROVÁ, I., KONVIČKA, O. 2007).
22
krajinářsky
velmi
hodnotné
území
3.2 Socioekonomická charakteristika 3.2.1 Vývoj osídlení Doklady o přítomnosti člověka na Závrší najdeme uţ v mladší době kamenné, i kdyţ zde ale ještě nenacházíme doklady o trvalém osídlení. Ojedinělým nálezem pocházejícím z Nedašova byla kamenná sekerka z pozdní doby kamenné. Vznik osady se předpokládá asi aţ ve druhé polovině 13. století, první písemná zmínka o Nedašově pochází z roku 1424. Byl vzpomenut jako součást broumovského panství. Zmínka o Nedašově Lhotě a Návojné byla ještě později, a to aţ v roce 1503, taktéţ v souvislosti s panstvím hradu Brumov, ke kterému dlouhou dobu patřily (ŠVACH, F. 2002). Závrší mělo vţdy charakter rolnické osady, coţ souvisí s valašským typem kolonizace. To je pro dnou oblast předpokládáno, ovšem přesný průběh není dosud známý. Dlouho prosazovaná teorie o původu valachů v Rumunsku se nepotvrdila. Typickým byl tedy především chov koz a ovcí, největšího rozkvětu dosáhlo valašské salašnictví v 18. století (ŠTIKA, J. 1973). V roce 1817 vznikla v Nedašově škola pro celou oblast. Rok 1848 a zrušení nevolnictví byl významným ulehčením nelehkého ţivota valachů. V 19. a 20. století patřila oblast pod okres Uherský Brod, v roce 1949 se okresním městem staly Valašské Klobouky a od roku 1960 patří do okresu Zlín (ŠVACH, F. 2002).
3.2.2 Obyvatelstvo Co se týče demografických charakteristik, v tabulce jsou uvedeny počty obyvatel jednotlivých obcí podle věkových skupin rozděleny na muţe a ţeny.
23
Tab. 3. Počty obyvatel podle věkových skupin k 31. 12. 2011
ženy 0 - 14 let muži ženy 15 - 64 let muži ženy 65 let a více muži Počet obyv. celkem
Nedašov 115 117 466 533 98 62 1391
Nedašova Lhota 59 73 234 265 60 30 721
Návojná 59 61 230 249 76 50 725
(zdroj: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011) Početně jsou Návojná a Nedašova Lhota co se týče obyvatelstva vyrovnané, Nedašov disponuje téměř dvojnásobným počtem obyvatelstva. Můţeme zde pozorovat převahu muţské sloţky v prvních dvou věkových kategoriích, v kategorii 65 let a více převaţují klasicky ţeny. Zajímavý je poměrně vysoký počet starších lidí v Nedašově a Návojné, ale je to hlavně z toho důvodu, ţe se zde nachází domovy důchodců. Kaţdá obec má svůj obecní úřad a mateřskou školu, základní škola je jedna, a to v Nedašově. Tam se nachází také pošta, zubařská ordinace, ordinace praktického lékaře a pediatra. V Nedašově se nachází také kostel, který tvoří důleţitou součást místní kultury, najdeme zde velké mnoţství věřících. Působí zde také spolky, hasičské, fotbalové, zahrádkářské a seniorské, které zajišťují v podstatě jediné kulturní vyţití obcí.
3.2.3 Ekonomická aktivita Zlínský kraj, který patří k regionům s niţším inovačním potenciálem, je znevýhodněn především svou periferní polohou – jak v rámci státu (větší vzdálenost hlavního města, poloha stranou hlavních tahů mezi Brnem a Ostravou), tak vůči vyspělejším zemím (Německo, Rakousko). Pevné vazby na sousední Slovensko byly po rozpadu společného státu zpřetrhány, coţ region citelně hospodářsky zasáhlo a prohloubilo jeho okrajový význam (POKORNÝ, O. et. al. 2008). Situace v jeho okrajové části je ještě horší, míra registrované nezaměstnanosti dosahuje vysokých čísel. V Nedašově Lhotě to bylo v prosinci roku 2011 20,1 %, 24
v Nedašově 18,0 % a v Návojné 13,4 %. Tato čísla jsou vzhledem k celorepublikovému průměru poměrně vysoká, zejména v Nedašově Lhotě. V obci se nachází jen minimální mnoţství podnikatelských subjektů, pracovních příleţitostí je velmi málo. Vzdělání obyvatel ve většině případů nepřesahuje výuční list (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, 2012). Velká část obyvatel za prací vyjíţdí, a to 75 - 85 %. Cíl jejich dojíţďky tvoří především Valašské Klobouky, Brumov-Bylnice nebo Slavičín (Kučera, 2010). V Brumově-Bylnici působí například akciové společnosti CEBES (výroba elektromotorů, generátorů a transformátorů) a ELSEREMO (výroba kovových konstrukcí), ve Slavičíně akciová společnost Prabos Plus nebo menší podniky ve Valašských Kloboukách, jako Důbrava (chemický průmysl), FARE (výroba obuvi) nebo Groz-Beckert (výroba jehel) (VACULÍK, M. 2010).
25
4. PROCESY OVLIVŇUJÍCÍ VYUŽÍVÁN KRAJINY 4.1 EROZE Jedním z hlavních reliéfotvorných procesů podílejících se na formování reliéfu Moravy je eroze. Přirozenou erozi jsme zde mohli pozorovat odjakţiva, přičemţ její intenzita se měnila v závislosti na klimatických a tektonických poměrech. V posledních 200 letech se však antropogenním přičiněním eroze zrychlila a stala se akcelerovanou (BULÍČEK, J. a kol., 1977).
4.1.1. Vznik a druhy eroze Eroze dostala své pojmenování od latinského výrazu „erodere“, coţ znamená rozhlodávat.
Je
to
přírodní
proces,
který
chápeme
v nejširším
pojetí
jako
proces rozrušování litosféry, respektive pedosféry, v současnosti tím ale spíš chápeme jakýsi komplexní proces zahrnující rozrušování půdního povrchu, následný transport a sedimentaci půdních částic (JANEČEK, M. et. al. 1992). Proces probíhá díky působení tzv. erozních činitelů, na jejichţ základě pak podle Holého (1994) dělíme erozi na: - vodní erozi - ledovcovou erozi - větrnou erozi - sněhovou erozi - zemní erozi - antropogenní erozi Uvedené druhy eroze můţou samozřejmě působit jednotlivě nebo v různých kombinacích, čímţ se samozřejmě její účinky zvyšují a urychlují. Dalším významným dělením je dělení podle intenzity, a to na erozi přirozenou (geologickou) a akcelerovanou. Zásadním rozdílem tady je, ţe při přirozené erozi nedochází k porušení přírodní rovnováhy a půdotvorným procesem se neustále plynule doplňuje ztráta transportovaných částic půdy, zatímco u akcelerované eroze vlivem zrychlení proces nahrazení není moţný, tudíţ dochází ke ztrátě půdy (JANEČEK, M. et. al. 1992).
26
V České republice je nějakou formou eroze ohroţena takřka polovina zemědělsky obdělávaných ploch, nejčastěji je to eroze vodní, udává se aţ číslo 42 % orné půdy, a eroze větrná, asi 7,5 %. Nejinak je tomu, alespoň co do druhu vyskytující se eroze, i u zájmového území – většina zemědělsky vyuţívané plochy je ohroţena vodní a větrnou erozí (REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÁ AGENTURA VÝCHODNÍ MORAVY, 2000).
4.1.2. Vodní eroze Vodní eroze je vyvolána kinetickou energií dešťových kapek dopadajících na nechráněný půdní povrch - rozrušují totiţ půdní agregáty a tím uvolňují půdní částice, nebo mechanickou energií proudící vody stékající povrchovým způsobem. To je případ větší intenzity deště, kdy je úhrn sráţek vyšší neţ vsakovací schopnost půdy, případně vody z jarního tání sněhové pokrývky nebo jakékoliv koncentrace většího mnoţství vody. Odtok vody ze sráţek probíhající plošně a označuje se jako plošný odtok nebo ron. Voda je v této fázi schopná unášet drobná volná zrna půdy a zvětralých hornin, obohacovat se o lehce rozpustné látky a vytvářet mělké, často jiţ zřetelné ronové rýhy. Jejich spojováním se začíná odtok koncentrovat do struţek a při větší intenzitě se můţou spojovat aţ do zřetelných a hlubokých erozních rýh (NETOPIL, R. 1984). Jako nejvíce postiţená bývá nejčastěji udávána orná půda, která je k erozi nejnáchylnější a je také jedním z nejcitlivějších zásahů, jelikoţ dochází k degradaci půd a sniţování jejích úrodnosti. Ovšem to ale neznamená, ţe by se neměl klást důraz i na erozi na ostatních plochách, právě naopak, postiţné jsou i lesní půdy, plochy stavenišť, břehy potoků a řek a mnohé další (HOLÝ, M. 1994).
4.1.2.1. Faktory ovlivňující intenzitu vodní eroze Faktorů ovlivňujících erozi je poměrně velké mnoţství, jednak to jsou samozřejmě nejobecněji faktory hydrologické a klimatické, dále pak morfologické, geologické a půdní, vegetační a způsob vyuţívání a obhospodařování půdy. Konkrétněji viz tab. 4.
27
Tab. 4. Rozdělení faktorů ovlivňujících intenzitu vodní eroze Klimatické a hydrologické
zeměpisná poloha nadmořská výška mnoţství, rozdělení a intenzita sráţek povrchový odtok teplota, mnoţství dopadajícího slunečního svitu výpar směr a síla větru Morfologické sklon území délka a tvar svahu expozice, návětrnost Geologické a půdní povaha horninového substrátu půdní druh a typ textura a struktura půdy vlhkost půdy obsah humusu Vegetační hustota vegetačního krytu délka trvání vegetačního krytu Způsob vyuţití půdy a poloha a tvar pozemku obhospodařování směr a technologie obdělávání střídání plodin (zdroj: JANEČEK, M. a kol., 1992) Faktory vyuţíváme při snaze erozní účinky nějak kvantifikovat, a to podle rovnice, kterou dojdeme k dlouhodobé průměrné roční ztrátě půdy (WISCHMEIER, W. H, SMITH, D.D. in HOLÝ, M. 1994). Rovnice dlouhodobé ztráty eroze G=R.K.L.S.C.P kde G = průměrná dlouhodobá ztráta půdy [t.ha-1.r-1], R = faktor erozní účinnosti dešťů, vyjádřený v závislosti na jejich četnosti výskytu, úhrnu, intenzitě a kinetické energii, K = faktor erodovatelnosti půdy, vyjádřený v závislosti na textuře a struktuře ornice, obsahu organické hmoty a zrnitosti, 28
L = faktor délky svahu (vliv nepřerušené délky svahu), S = faktor sklonu svahu, C = faktor ochranného vlivu vegetačního pokryvu (v závislosti na vývoji vegetace a pouţité agrotechnice), P = faktor účinnosti protierozních opatření.
4.1.2.2. Vodní eroze na zájmovém území
Obr. 4. Faktor erodovatelnosti půdy (K) na zájmovém území (zdroj: VÝZKUMNÝ ÚSTAV MELIORACÍ A OCHRANY PŮDY, 2008)
29
Obr. 5. Faktor délky a sklonu svahu (LS) na zájmovém území (zdroj: VÝZKUMNÝ ÚSTAV MELIORACÍ A OCHRANY PŮDY, 2009) Jak vidíme na obr. 4 a 5, na kterých jsou znázorněny tři z šesti faktorů z rovnice dlouhodobé ztráty eroze, podle faktoru erodovatelnosti je na tom území relativně dobře, většina území patří ke středně ohroţenému, silně náchylný je samozřejmě prostor v těsné blízkosti vodních toků a slabě náchylná jsou místa s niţší sklonitostí terénu. Ovšem podle faktoru délky a sklonu svahu uţ výsledky tak pozitivní nejsou, velká část území se řadí do kategorie svahy ohroţené, ba dokonce i silně ohroţené a svahy nejohroţenější. V celkové bilanci je tady vodní eroze poměrně závaţným problémem, kterým je postiţena většina území. Nejvíce postiţená místa najdeme v Nedašově a Návojné. Na svazích dochází vlivem vodní eroze často ke vzniku zářezů a strţí. Akcelerovaná eroze se zde objevila na začátku zintenzivnění zemědělství, kdy díky němu došlo k postupné přeměně krajiny a ničení ekologického potenciálu území. Mizely přírodní bariéry, jako
30
jsou meze či lokální sady, docházelo k odlesňování, nevhodně se obhospodařovala půda a to všechno mělo za příčinu dobré podmínky pro její vznik (REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÁ AGENTURA VÝCHODNÍ MORAVY, 2000).
Obr. 6. Nevhodné obhospodařování půdy – pole i louky jsou obdělávány směrem po spádnici, coţ má za následek akceleraci eroze (zdroj: autorka, prosinec 2012)
31
Obr. 7. Erozní zářez v lesním prostoru (zdroj: autorka, listopad 2012)
4.1.3. Větrná eroze Větrná eroze se projevovala v Bílých Karpatech vţdycky, zejména pak v podhůří, ovšem v méně výrazné podobě, takţe jí nebylo přikládáno velké mnoţství pozornosti, ale změnou zemědělství a hospodaření vůbec se díky vytvoření větších ploch půdních celků stala výraznější. Většinou bývá podceňována, nepřipisuje se jí taková váha jako vodní erozi, samozřejmě, nemá takové výsledky, ale ani přesto by neměla být přehlíţena (ŠVEHLÍK, R. 1968).
4.1.3.1. Vznik a formy větrné eroze Vítr jako jeden z erozních činitelů se projevuje především v zemích s aridním a semiaridním klimatem, ovšem s jeho projevy se můţeme setkat i v oblastech humidních, kde se projevují především v sušších oblastech na půdách s nepříznivými fyzikálními 32
vlastnostmi a nedostatečným nebo chybějícím vegetačním krytem. Větrná eroze je vyvolána kinetickou energií větru působícího na půdní povrch a rozlišujeme dvě formy, a to buď deflaci, nebo korazi, přičemţ studovaného území se týká právě deflace. Je to odnos uvolněných půdních částic a jejich přemisťování na různé vzdálenosti. Nejvýraznější roli tady má vlhkost půdy, malá půdní vlhkost totiţ zmenšuje odolnost vůči větrné erozi (JANEČEK, M. et al. 1992).
4.1.3.2. Větrná eroze na zájmovém území Pro větrnou erozi jsou důleţité stálé větry, coţ je zde splněno, vanou tady silné nárazové větry od jihu a jihovýchodu. Ohroţena jsou především rovinatá území, bez dostatečného vegetačního krytu. Sice zde nemůţeme hovořit o nějakých rozsáhlých rovinatých plochách, ale v menším měřítku se najdou. Co se týče doby, kdy eroze probíhá nejvíce, je to hlavně v době vegetačního klidu, kdy není půda chráněna takřka ţádným pokryvem, a při vysokých teplotách, při kterých dochází k vysušení vrchních půdních horizontů a dochází pak snadněji k jejich rozrušení a odvátí (REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÁ AGENTURA VÝCHODNÍ MORAVY, 2000). Nepříznivé je samozřejmě i kácení lesů, vznik mýtin na svazích poskytuje pak dostatečný prostor pro vznik proudění. Dále je to jakákoli mechanizace a obhospodařování půdy po směru větru a pěstování nevhodných plodin, zde převládá hlavně řepa a brambory. Tyto plodiny mají poměrně dlouhou dobu vegetačního klidu a navíc nepůsobí větru kvůli své výšce jako překáţka (HOLÝ, M. 1994).
33
4.2 Svahové pohyby Svahy jsou nejrozšířenější a současně nejdynamičtější prvek reliéfu krajiny. Zabírají zhruba 90 % povrchu souše, z čehoţ asi 60 % jsou svahy se sklonem menším neţ 10°. Rychlost a způsob vývoje svahů má podstatný vliv na vývoj celé krajiny (DEMEK, J. 1988). Nejinak je tomu i na studovaném území, svahové procesy povaţujeme dokonce za nejvýznamnější modelační činitele flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. V širším slova smyslu je to v podstatě přemísťování hornin z vyšších poloh svahů do poloh niţších s cílem dosaţení rovnováţného stavu ve svahovém geosystému (DEMEK, J. 1988). Náchylnost území ke svahovým procesům je podmíněna dvěma faktory, v širším prostoru Vnějších Západních Karpat hlavně geologickou stavbou a uspořádáním reliéfu (geomorfologickým faktorem). Opomenout však nelze i další spjaté faktory, především klimatické a hydrologické (např. reţim sráţek a odtoku v návětrné pozici Bílých Karpat, vydatnost či četnost pramenů na některých lokalitách. Vznik a vývoj svahových pohybů je pak určován sloţitou interakcí těchto sloţek (ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŢBA, 2008).
4.2.1Druhy svahových pohybů vyskytujících se v zájmovém území Klasifikací svahových pohybů se zabývala řada autorů, vzniklo mnoho rozdělení vznikajících na základě různých kritérií. Jednou z nejpouţívanějších u nás je klasifikace, kterou má na svědomí Němčok (1974), a to je klasifikace na základě několika kritérií, hlavně rychlosti pohybu, jeho mechanismu a povaze přemisťovaného materiálu. Pohyby dělí do 4 skupin, jsou to plouţení (creep), tečení (soliflukce), sesouvání a řícení. Ve studovaném území, a vůbec v Západních Karpatech obecně, jsou nejvíce zastoupeny plouţení a hlavně sesouvání. 4.2.1.1Ploužení Plouţení je dle popisu Demka (1988) pomalé tečení hmoty, které probíhá na většině svahů. Jedná se o dlouhodobý, přirozený proces. Napětí v hornině nebo napětí zemin sice nepřekročí mez pevnosti, ale i přesto dochází k deformacím. Samozřejmě platí úměra, čím měkčí je hmota, tím snadněji k plouţení dochází. Rychlost pohybu závisí ale také hlavně na sklonu svahu, zrnitosti svahoviny nebo obsahu jílových minerálů. Právě ty mají 34
tendenci po nasáknutí nabobtnat a touto změnou objemu zapříčiňovat plouţení. Pohyb je pomalý, a to řádově od několika milimetrů aţ do několika centimetrů za rok. K největšímu pohybu dochází při povrchu, směrem do podloţí se rychlost zmenšuje (MENCL, V., ZÁRUBA, Q. 1987). Plouţení je zpravidla jakousi přípravnou fází ostatních druhů svahových pohybů zapříčiněných gravitací nebo naopak závěrečnou, vyvstávající po odeznění krátkodobého svahového pohybu. Jako typické projevy bývají uváděny tzv. „opilé stromy“ nebo hákování vrstev (DEMEK, J. 1988).
Obr. 8. Důsledek plouţení – „opilé stromy“ (zdroj: autorka, říjen 2011)
35
4.2.1.2 Sesouvání Naproti tomu sesouvání, krátkodobější klouzavý pohyb podél jedné nebo více smykových ploch, je rychlostně proměnlivé, avšak určitě rychlejší, neţ zmiňované plouţení. Dochází k němu poté, co napětí na svahu přesáhne únosnou mez a poruší pevnost hornin. Můţe i zcela ustat a při porušení některého prvku rovnováhy se znovu aktivovat (změna hydrologických poměrů, antropogenní zásah,…). Charakteristické je, ţe se část hmot nasune na původní terén v předpolí. Při sesouvání se mohou v hlubších částech současně uplatňovat i pomalé deformace plouţivého charakteru, na povrchu i stékání. Plocha, po které dochází k sesuvu, se nazývá smykovou plochou. Její tvar a průběh můţe být různý, přičemţ ji ve většině případů předurčují vrstevní plochy ve směru svahu (MENCL, V., ZÁRUBA, Q. 1987). Sesuvy rozeznáváme kerné, plošné, blokové a proudové, přičemţ na Zlínsku se setkáváme především se sesuvy plošnými, kernými a proudovými (KREJČÍ, J. 1943). Dle stupně aktivity rozeznáváme sesuvy ţivé (aktivní), dočasně uklidněné a trvale uklidněné (stabilizované). Aktivní se poznají poměrně snadno podle morfologie, mají totiţ výrazné, čerstvé, erozí dosud neporušené tvary. Naproti tomu dočasně uklidněné bývají uţ zarostlé, stopy sesuvných pohybů bývají málo znatelné, jelikoţ je smazaly stopy dešťového ronu a eroze. Příčiny vzniku ale dosud trvají, tudíţ v případě výskytu nějakého spouštěcího mechanismu můţe dojít ke znovuobnovení činnosti. V případě, ţe tomu tak není, příčiny buď zanikly, nebo byly uměle odstraněny, jedná se o sesuv trvale uklidněný (MENCL, V., ZÁRUBA, Q. 1987).
4.2.2 Sesuvy Samotný Zlínský kraj má všeobecně právě kvůli flyši zvláštní dispozici k tvorbě sesuvných území, najdeme zde podstatně větší mnoţství takto postiţených míst neţ ve zbytku ČR (VACULÍK, M. 2010). Je tomu tak hlavně díky střídání pískovců aţ slepenců s jílovými břidlicemi aţ jílovci, tj. vrstev s proměnlivou propustností a rozdílným pevnostním charakterem (KOLEKTIV AUTORŮ, 2007).
36
V zájmovém území se nachází poměrně velké mnoţství sesuvných území, která působí sloţitosti a problémy, které tedy naštěstí nejsou ohroţující na ţivotě, ovšem ohroţují a poškozují majetek, zemědělské a lesní plochy a tím samozřejmě i výnosy z nich. Nejproblematičtější jsou samozřejmě takováto území v bezprostřední blízkosti zástavby a v jejím podloţí, coţ zde u všech tří obcí lze konstatovat, největší sesuvy najdeme v blízkosti komunikací a sídel. Mezi laickou veřejností se obecně pro svahové nestability různého původu pouţívá termín „sesuv“, který je však pouze jednou z mnoha výsledných forem svahových pohybů (KOLEKTIV AUTORŮ, 2007).
Obr. 9. Evidované sesuvy na studovaném území (zdroj: ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŢBA, 2010) 37
Tab. 4 uvádí výměru poškozených ploch, které jsou oficiálně evidovány a jsou zařazeny do územního plánu jednotlivých obcí. Prakticky jich je ale samozřejmě více, ovšem bohuţel dosud nejsou některé zařazeny do územních plánů (v minulosti nebyl jejich stav natolik váţný a nebyla jim přikládána taková pozornost), ačkoli se o nich ví. Starostové obcí ale usilují o jejich zařazení, aktuálně je na programu změna územních plánů, tak snad se situace do budoucna zlepší. Odhadem je území postiţených nějakou svahovou deformací asi 3-4krát více, neţ se uvádí u sesuvných území. Tab. 5. Plochy sesuvných území v Návojné, Nedašově a Nedašově Lhotě Obce Návojná
Plocha katastrálního území obce (ha) 795.9
Plocha sesuvného území (ha) 8,5
Podíl sesuvných území na celkové výměře obce (%) 1,1
Nedašov
1240,4
10,4
0,8
Nedašova Lhota
933,5
15,1
1,6
(zdroje dat: ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŢBA, 2010, ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011)
Obr. 10. Proudový sesuv v lokalitě Nedašova Lhota-paseky (zdroj: autorka, listopad 2012)
38
4.2.2.1 Faktory vzniku sesuvů Co se týče podmínek vzniku sesuvů, v místních podmínkách můţeme hovořit především o geologickém podkladu, karpatský flyš je tvořen tektonicky a litologicky velmi proměnlivými horninami a je rozhodně jednou z jejich hlavních příčin. Ovšem příčinou tvořící většinou pouze předpoklad k náchylnosti pro vznik jakýchkoliv deformací, spouštěcím mechanismem pak bývají další faktory a jejich různé kombinace. Správné identifikování faktorů majících na svědomí jakoukoli svahovou deformaci je nepochybně základním krokem při volbě vhodných sanačních metod a samozřejmě i při volbě preventivních opatření (MENCL, V., ZÁRUBA, Q. 1987). Z morfologických faktorů je zde nepochybně významným prvkem eroze, která vede ke změně výšky a sklonu svahu. Tady je to zejména fluviální a eolická eroze (viz kap. 4.1). Podstatný význam má i poměrně velká hustota lesních a polních cest, utvářená rozptýleným valašským typem osídlení. Cesty byly budovány často i v místech s výrazným sklonem svahů. Mezi fyzikální a klimatologické faktory se řadí především změny obsahu vody a vodního reţimu, jedná se tedy o extrémní sráţkové situace (přívalové deště, dlouhodobé vydatné sráţky), jarní tání sněhové pokrývky, zamokřená území, kterých zde najdeme velké mnoţství vzhledem k nepropustnosti vrstev. Voda se dostává do puklin a trhlin, ve kterých vznikne hydrostatický tlak. A tím, jak vzniká v pórech tlak, zároveň totiţ klesá jejich smyková pevnost. Na stejném principu působí i činnost mrznoucí vody, měnící svůj objem. Hladina podzemní vody, která má základní vliv na stabilitu svahů (VAN WESTEN et al., 2006), se taktéţ uplatňuje, a to přesněji na příkladu sesuvu Nedašov-Stráně. V minulosti jiţ došlo u tohoto proudového sesuvu k částečné sanaci za pomoci štětové stěny vetknuté aţ do podloţních flyšových sedimentů, předsazené opěrné zdi a výsadby ovocných stromů. Bohuţel, ne s moc velkým úspěchem, proto byly práce ještě později, v roce 2007, doplněny odvedením povrchových i podpovrchovým vod za pomoci ţlabu a kanalizačního potrubí (HAVLÍN, A., KREJČÍ, O. 2007). Dalším figurujícím prvkem je expozice svahu. Jak se můţeme přesvědčit na obr. 11 a 12, orientace postiţených míst převaţuje jednoznačně jiţním směrem. Grafy vyjadřují kaţdý jinou skutečnost, obr. X vyjadřuje podíl výskytu sesuvů co do četnosti výskytu, 39
druhý graf, obr. Y vyjadřuje podíl na zastoupení podle orientace ke světovým stranám podle plochy sesuvných území. Rozdíl je vidět na první pohled, zastoupení je neustále v jiţní části grafu, ale v případě četnosti je výrazně zastoupen i západní směr, ve kterém jsou ale jen bodové sesuvy, tudíţ plošně nemají téměř ţádný podíl na celkové ploše sesuvných území. Naopak četnostně málo zastoupený jihovýchodní směr je co do plochy poměrně výrazný. Největší zastoupení ale vykazuje jak četnostně, tak plošně, jihozápadní směr. Prakticky to znamená větší vystavení svahů slunečnímu záření. Všeobecně jsou svahy obrácené jiţním směrem (jak je vidět, orientace na sever je zde zastoupena velmi malým procentem) více vystaveny slunečnímu záření, tím pádem zde dochází k rychlejšímu zvětrávání. Svahy s mocnějším zvětralinovým pláštěm jsou zákonitě náchylnější ke vzniku sesuvů (CROZIER, M., J. in KLIMEŠ, J. 2002).
Obr. 11. Podíl postiţení svahů sesuvy v závislosti na orientaci svahů ke světovým stranám dle četnosti výskytu sesuvů (zdroj dat: ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŢBA, 2010)
40
N 40 NW
30
NE
20 10 W
E
0
SW
SE S
Obr. 12. Podíl postiţení svahů sesuvy v závislosti na orientaci svahů ke světovým stranám dle plochy sesuvů (zdroj dat: ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŢBA, 2010) A v neposlední řadě jsou to samozřejmě antropogenní zásahy. Valašská kolonizace, která započala v 16. století, rapidně změnila vzhled krajiny a změny ve vyuţívání půdy měly za následek akceleraci eroze, coţ byl jeden z moţných předpokladů vzniku sesuvů. Odlesňování pak dále pokračovalo, společně s nevhodným vyuţíváním krajiny a zakládáním staveb na špatných místech. Ačkoliv je odlesňování v současnosti poměrně dobře regulováno a nedochází k bezmyšlenkovitému kácení, je odlesněných ploch hodně. Aktuálně je spíše problémem většinou neúmyslné porušení stability svahu v souvislosti s výstavbou, stejně jako tomu bylo např. v roce 2010 v Nedašově, kdy došlo k porušení stability neuváţenými kroky při stavbě kanalizace. Následně byly provedeny sanační práce, zaměřené především na odvodnění dolní části svahu drenáţními ţebry a podchycení povrchové vody v bezprostředním okolí (BAAR, L., JANÍK, O. 2007).
4.2.2.2 Následky sesuvů Svahové pohyby a zejména pak sesuvy přitahují odnepaměti pozornost společnosti, působí totiţ rozsáhlé materiální škody. Zemědělské plochy narušené sesouváním nejsou přístupné obdělávání, zvláště pak je znemoţněna strojní mechanizace a půda tak ztrácí svou hodnotu. Nehledě na to, ţe většinou dochází k fatální přeměně půdních poměrů, 41
svrchní horizonty mající vliv na výţivu rostlin jsou přesunuty, tudíţ zmizí ţiviny a na povrch se dostanou neúrodné spodní vrstvy. Je to celkem podstatný problém i vzhledem k tomu, ţe obce nemají velké zastoupení orné půdy všeobecně a podstatná část je navíc sklonitá. Při větších svahových pohybech se nedají pozemky pouţívat ani jako pastviny. Tab. 6. Plochy orné půdy a sklonité orné půdy (= sklon >7°) jednotlivých obcí Obce
Plocha orné půdy (ha)
Plocha sklonité orné půdy (ha)
Procento sklonité orné půdy z celkové orné (%)
Návojná
23.63
11,19
47,36
Nedašov
3,86
2,48
64,25
Nedašova Lhota
3,68
2,04
55,43
(zdroj: VACULÍK, M. 2010) Trpí pochopitelně i lesní plochy, při svahových pohybech dochází ke zničení porostu, stromy jsou vyvráceny nebo usychají, coţ vede k niţším výnosům. Ztíţena je pak samozřejmě i těţba a odvoz dříví, sesuvy se mnohdy projeví i na nezpevněných lesních a polních cestách. Obnova lesních porostů na zamokřených jílovitých půdách je velmi obtíţná a úspěšné vysázení nového porostu zpravidla předpokládá nákladné odvodnění sesuvného území a následnou rekultivaci (MENCL, V., ZÁRUBA, Q. 1987). Komunikace obecně, nejen zmiňované polní a lesní cesty, bývají také často porušeny, a to jak přírodními, tak umělými sesuvy, které byly vyvolány nešetrnou stavbou silnic či stavbou kanalizací a podobných objektů. Nejpostiţenějším místem v celé zájmové oblasti se ukázala silnice III/50736 spojující Nedašovu Lhotu a slovenský Červený Kameň, jejíţ stav byl katastrofální hlavně kvůli nedostatečné údrţbě, a vzhledem k podmínkám podloţí se neustále zhoršoval. Naštěstí je aktuálně úsek jiţ úplně uzavřen a probíhají opravné práce. Zabezpečení sesuvů má být řešeno aţ v II. etapě stavby na základě vyhodnocení výsledků měření inklinometrických vrtů, na doporučení projektanta bylo rozhodnuto neprovádět je hned na začátku, jelikoţ by to bylo nákladné a nejisté. Silnice bude odvodněna poloţením podélné drenáţe a obnovením silničních příkopů (ŘEDITELSTVÍ SILNIC ZLÍNSKÉHO KRAJE, 2012). Nezanedbatelné jsou rovněţ škody na majetku, jsou uhroţeny stavby nacházející se v těsné blízkosti sesuvů. Akumulační části sesuvů tlačí na zdi, jako je tomu u sesuvného území Nedašov-Redkovec. Došlo zde k popraskání opěrné zdi chránící dům a praskliny by se bez potřebných sanačních úprav dále šířily. Sesuv Nedašov-Láz zase ohroţoval místní 42
vodoteč. Ohroţení okolních staveb a zavalením místního fotbalového hřiště akumulační částí sesuvu působil sesuv Nedašov – Stráně, který je v současné době jiţ stabilizován (BAAR, L., JANÍK, O. 2007).
Obr. 13. Detailní a přibliţně kolmý letecký pohled na mělký sesuv v Nedašově – Přítěţi (autor: BAROŇ, I. 2006)
Obr. 14. Šikmý letecký pohled na sesuvné území v Nedašově – Lazech od severovýchodu (autor: BAROŇ, I. květen 2006) 43
4.3 Další skutečnosti ovlivňující využívání krajiny Území všech tří studovaných obcí leţí v CHKO Bílé Karpaty, coţ se samo o sobě celkem výrazně odráţí ve vyuţívání krajiny. Tato oblast se vyznačuje cennými krajinnými a kulturními hodnotami, které vyţadují zvláštní výzkum a přístup (DRGOŇA, V. in HERBER, V. 2004). Tomuto faktu musí být přikládán důraz jiţ při samotné tvorbě územního plánu, ke krajině se musí přistupovat citlivě a je potřeba dodrţovat určitá pravidla a kvóty, jako například při těţbě palivového dřeva. Přísnější podmínky platí i při vyčleňování ploch pro zástavbu, poměrně běţnou praxí je zákaz stavby například kvůli výskytu nějakého vzácného druhu orchideje. Přísněji probíhají i kontroly podnikatelských subjektů, aby nedošlo k ţádnému stavu zatěţujícímu přírodní prostředí. Samozřejmě to není jen o zákazech a nařízeních, správa CHKO například přispívá finančními prostředky na obnovu neudrţovaných pozemků, stará se o ně, podporuje udrţitelný rozvoj obcí, vyjadřuje se také k jiţ zmiňovaným územním plánům. Pozitivní zprávou posledních let, alespoň co se týče dopadu na obyvatelstvo, je fakt, ţe došlo ke změně předpisů a mnoho událostí přešlo z povolovacího reţimu pouze do reţimu nahlašovacího, takţe se nemusí zdlouhavě čekat na souhlas s kaţdým krokem, jako tomu bylo v minulých letech (SPRÁVA CHKO BÍLÉ KARPATY, 2005). Co je dalším problémem, majícím praktický dopad na obyvatelstvo, je zákaz chemického posypu silnic (solení). Díky relativně teplým jiţním a jihovýchodním větrům dochází často ke vzniku ledovky, která ale často nebývá ze strany silničářů právě kvůli omezení chemického posypu zvládnuta a působí komplikace místním obyvatelům. Skutečnost, kterou je třeba ještě zmínit v souvislosti se studovanou oblastí, je nedostatek pitné vody. Flyšová území se obecně vyznačují malou retenční schopností, celé území CHKO tak vystihuje celkově nedostatek vody. Nedostatek vykazuje zejména Nedašova Lhota, proto byl nedávno proveden nový vrt a tím zajištěna podpora starého vrtu. Obec Návojná rovněţ vyuţívá vrtu, pro Nedašov je zdrojem vody Nedašovský potok. Voda prochází úpravnou vody a pak je vedena do zemního vodojemu. Časté je také vyuţívání vlastních studen, které ale mnohdy, zejména v letních měsících, nestačí pokrývat spotřebu majitelů (VACULÍK, M. 2010).
44
5 Vyhodnocení výsledků Snahy o intenzivní vyuţívání orné půdy v minulých letech se odrazily v oţivení některých negativních procesů, sesuvů půdy, eroze a dalších. Náchylnost k těmto procesům je jedním z poměrně skloňovaných a závaţných témat co se týče vyuţívání krajiny. Erozí je ohroţena většina půdy, a to především jako důsledek směřování hlavního hřebene Bílých Karpat, celkové konfigurace terénu, změn přírodního prostředí a antropogenní činnosti, zejména pak v době socializace zemědělství. Vodní erozí byly zejména v minulosti ohroţeny takřka všechny orné plochy, hlavně kvůli pěstování nevhodných plodin, takovým typickým příkladem je řepa, jedna z oblíbených místních plodin, nebo kukuřice, která se objevuje více aţ v posledních letech a její obliba, zvláště u drobných zemědělců, stoupá. Dalšími důvody, viditelnými na první pohled i laickým okem, jsou nepřiměřená velikost pozemků a nevhodný způsob obhospodařování (orba po spádnici, rozorávání svaţitých pozemků). Zajímavě, v ne moc pozitivním smyslu, je rozděleno vlastnictví pozemků. Většinou jsou to protáhlé tvary lemující spádnici svahu. Je to logické, kaţdý z vesnice chtěl mít pole co nejblíţe domu, takţe vyuţíval pruh za domem vyhnaný směrem nahoru po svahu. Coţ je ovšem z hlediska erozního ohroţení naprosto nevhodné. Ovšem v dobách prvního osídlování nad tím samozřejmě nikdo nepřemýšlel a pozemky jsou tak jednoduše rozděleny. Jenomţe tím pádem veškeré obhospodařování probíhá směrem po spádnici a vytváří se ideální podmínky pro vznik eroze. A jelikoţ vlastnické poměry změnit tak snadno nelze, vytváří se tak začarovaný kruh. Eroze je takřka všudypřítomná, její existence na studovaném území, popisovaná v literatuře, byla prozkoumána i v terénu, a zdá se, ţe literatura a studie popisují reálnou situaci. To samé nelze říci o sesuvných plochách, v literatuře jsou uváděny jako příznačné pro tuto oblast, ale zmapovány tak dobře zatím nejsou, takţe například v mapové aplikaci sesuvů ČGS je uvedeno jen pár nejvýznamnějších. Jsou to většinou ty, které jsou zařazeny v územních plánech. V reálu je takových ploch samozřejmě více. Do svahových nestabilit, rovněţ z portálu ČGS, je zařazeno větší mnoţství ploch, ale pořád neobsahuje úplně všechny. Podle starostů obcí bude v nových územních plánech vyhrazen větší prostor 45
právě sesuvným plochám a erozi, zejména tedy té vodní. Nutno podotknout, ţe sesuvy jsou sice zdánlivě „viditelnějším“ a „akutnějším“ problémem, ale nedosahují takové závaţnosti, jako vodní eroze. Následkem jsou přetrvávající škody nejen na zemědělské výrobě, ale i na vodním hospodářství, rekreaci a ţivotním prostředí. Sesuvné území představuje omezení pro rozvoj obcí a výstavby, tato území se nacházejí v těsné blízkosti zastavěných ploch nebo do nich dokonce zasahují, takţe ohroţují stavby a zemědělskou půdu. S podobnými problémy se potýká nejen zájmové území, ale i široké okolí Zlínska.
46
6 Závěr Vyuţívání krajiny studovaných obcí je ovlivňováno mnoha faktory, základním determinantem figurujícím na studovaném území je podloţí. Flyšové vrstvy svými specifickými vlastnostmi ovlivňují chod všech dějů. I přes nepříliš vhodné podmínky se zde v minulosti usadil člověk a dokázal svými zásahy krajinu přetransformovat tak, aby s ní dokázal ţít v jakémsi souladu. Bohuţel, nešetrné zásahy mnohdy rozvinuly podmínky pro vznik různých neţádoucích procesů, jako například výše popsané eroze a sesuvů. Proto by se do budoucna mělo přistoupit k jistým opatřením, která by tyto neţádoucí procesy zpomalila, nebo úplně vyřešila. U ohroţených pozemků to znamená provádět radikální změny v hospodaření, realizovat komplexní pozemkové úpravy ve vazbě na projekty místních územních systémů ekologické stability (ÚSES) a vynaloţit značné náklady na likvidaci erozního ohroţení (REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÁ AGENTURA VÝCHODNÍ MORAVY, 2000). Hlavním úkolem by mělo být zájmové území podrobně zmapovat, všechna problémová místa vytyčit a zařadit do územního plánu. V současné době probíhají změny stávajících územních plánů obcí, takţe se v blízké době ukáţe, s jakým úspěchem byly provedeny. Jednoznačně je potřeba především osvěta obyvatel a změna přístupu ke krajině a jejímu vyuţívání. I takové základní věci jako orba či jakákoliv jiná mechanizace pozemku prováděná směrem vrstevnic, pěstování vhodných plodin, promyšlené odlesňování, mohou pomoci. Nejohroţenější místa je potřeba sanovat. Některé sanační úpravy byly jiţ provedeny, většinou úspěšně, a další jsou v jednání. Vhodným způsobem zajištění finančních prostředků potřebných pro tyto kroky je čerpání dotací ze státního rozpočtu proti erozi, úspěšně toho vyuţívá třeba obec Nedašov. Krajina funguje jako zrcadlo většiny lidských aktivit, spojených jakýmkoliv způsobem s procesem jejího vyuţívání. Proto je třeba s ní zacházet šetrně a brát v potaz všechna rizika, která by mohla vyvstat v důsledku jejího neuváţeného vyuţívání, a počítat s přírodními poměry, ve kterých se nachází.
47
7 Použité zdroje BAAR, L., JANÍK, O.: Sanace sesuvu Nedašov, Stráně pod hřištěm. Centroprojekt, a. s., Zlín, 2007 BULÍČEK, J. et. al.: Voda v zemědělství, 1. vyd., Praha, SZN, 1977, 291 s. CROZIER, M., J. 1986, in KLIMEŠ, J.: Analýza faktorů podmiňujících vznik sesuvů na okrese Vsetín. Sborník ČGS, 107, 1: 40-49, 2002 CULEK, M.: Biogeografické členění České republiky, I. díl. Enigma, Praha, 1996, 374 s. DEMEK, J.: Obecná geomorfologie. 2. vyd., Praha, ČSAV, 1988. 476 s. DEMEK, J.: Teorie kulturní krajiny. Sborník ČSGS 89, 1:22 – 35, 1979 DEMEK, J., MACKOVČIN, P.: Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. 2. vyd., AOPK ČR, Brno, 2006. 580 s. DRGOŇA, V. in HERBER, V.: Kulturní krajina: příspěvky z 21. výroční konference Fyzickogeografické sekce České geografické společnosti konané 16. a 17. února 2004 v Brně. 1. vyd. , Masarykova univerzita, Brno, 2004, 221 s. FORMAN, R., GODRON, M.: Krajinná ekologie. 1. vyd., Academia, Praha, 1993, 583 s. HAVLÍN, A., KREJČÍ, O.: Stanovisko České geologické sluţby k sesuvným územím v obci Nedašov. Brno, 2007 HOLÝ, M.: Eroze a ţivotní prostředí. ČVUT Praha, 1994, 383 s. HYNEK, A.: Názorová diverzita v chápání krajiny – souvztaţnost prostorovosti krajiny. In KOLEJKA, J. et al.: Krajina Česka a Slovenska v současném výzkumu. 1. vyd., Masarykova univerzita, Brno, 2011. 342 s. JABŮRKOVÁ, H.: úvod časopisu Valašsko: vlastivědná revue, Muzeum regionu Valašsko, Vsetín, 24:1 2010 JANEČEK, M. et al.: Ochrana zemědělské půdy před erozí. 1.vyd., Praha, Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, 1992, 110 s. JESTŘÁBEK, R. et al.: Zeměpisný lexikon ČSR, Vodní toky a nádrţe. Academia, Praha, 1984, 315 s. JONGEPIEROVÁ, I., KONVIČKA, O.: Plán péče o PR Jalovcová stráň na období 2007 – 2016. Správa CHKO Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 2007, 19 s. JONGEPIEROVÁ, I.: Louky Bílých Karpat. ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 2008, 461 s.
48
KOLEJKA, J. et al.: Krajina Česka a Slovenska v současném výzkumu. 1. vyd., Masarykova univerzita, Brno, 2011. 342 s. KREJČÍ, J.: Sesuvná území na Zlínsku. 1. vyd., Brno, Moravská přírodovědecká společnost, 1943, 22 s. KUČERA, P.: Valašsko-Klobucko a Luhačovicko: Regionální geografická studie (diplomová práce). Masarykova univerzita, Brno, 2010, 189 s. LIPSKÝ, Z.: Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. 1. vyd., Karolinum, Praha, 1998, 129 s. LIPSKÝ, Z.: Sledování změn v kulturní krajině. 1. vyd., ČZU, Kostelec nad Černými lesy, 2000. 71 s. LÖW, J., MÍCHAL, I: Krajinný ráz. 1 vyd., Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, 2003. 552 s. MENCL, V., ZÁRUBA, Q.: Sesuvy a zabezpečování svahů. 2. vyd., Praha, ČSAV, 1987, 338 s. NETOPIL, R. et. al.: Fyzická geografie I. 1. vyd., Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1984, 272 s. PAVELKA, J., TREZNER, J. et al.: Příroda Valašska. 1. vyd., Český svaz ochránců přírody, Vsetín, 2001, 488 s. PLÍVA, K., ŢLÁBEK, I.: Přírodní lesní oblasti ČSR. 1. vyd.,Praha, SZN, 1986, 313 s. POKORNÝ, O. et al.: Analýza inovačního potenciálu krajů České republiky. 1. vyd., Praha, Sociologické nakladatelství, 2008, 137 s. PROŠEK, P., STŘÍTEŢSKÁ, Š.: Fény na severozápadních svazích Bílých Karpat? Sborník ČSGS 103, 4: 401-412, 1998 QUITT, E.: Klimatické oblasti Československa, Geografický ústav ČSAV Brno, 1971, 73 s. ŠTIKA, J.: Valaši a Valašsko: o původu Valachů, valašské kolonizaci, vzniku a historii moravského Valašska a také o karpatských salaších. 1. vyd., Valašské muzeum v přírodě, Roţnov pod Radhoštěm, 2007. 237 s. ŠVACH, F. :Nedašov 580 let. 1. vyd., obec Nedašov, Zádveřice, 2002, 32 s. ŠVEHLÍK, R.: Větrná eroze na severozápadních svazích Bílých Karpat. Okresní zemědělství sdruţení v Uherském Hradišti, Uherské Hradiště, 1968, 68 s. TOLASZ, R. et al.: Atlas podnebí Česka. 1. vyd., ČHMÚ, Univerzita Palackého, Olomouc, 2007. 255 s. VACULÍK, M., 2010. Rozvoj udrţitelného území – Aktulizace 2010 pro správní obvod ORP Valašské Klobouky 49
VENCÁLEK, J., et al. Valašsko: geografie místního regionu pro základní školy. 1. vyd., Školský úřad, Kroměříţ, 1993. 89 s. VÚJTA, M., KRIST, J., GIRGEL, M. 1995 – in NEKUDA, Z.: Zlínsko. 1. vyd., Muzejní a vlastivědná společnost, Brno, 1995. 784s. WISCHMEIER, W. H., SMITH, D. D. in HOLÝ, M.: Eroze a ţivotní prostředí, ČVUT Praha, 1994, 383 s.
Internetové zdroje Český statistický úřad[online] Dostupné na
Český úřad zeměměřický a katastrální [online] Dostupné na Hruban, R.: Moravské Karpaty [online] Dostupné na
Internetové stránky ministerstva práce a sociálních věcí [online] Dostupné na Ředitelství silnic Zlínského kraje [online] Dostupné na Správa CHKO Bílé Karpaty [online] Dostupné na Ústav aplikované a krajinné ekologie AF MZLU v brně [online] (KOLEKTIV 2007) Dostupné na Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy [online] Dostupné na < http://80.188.198.212/mapserv/monitor/index.php>
50
