DŘEVĚNÉ KOSTELY V Je 28. srpna, je neděle, svátek má Augustin a pranostika říká : "O svatém Augustinu léto opouští krajinu". Naštěstí to zrovna pro dnešek neplatí a my máme možnost vyrazit i se sluníčkem do dalšího poznávacího dne, tentokrát do Polska. Sraz máme v Bruntále na pumpě a ve chvilce mě Ivo překvapí zajímavým plánem cesty. První zastávku uděláme v Krnově na Cvilínské rozhledně a pak dále budeme pokračovat v Polsku. Po téměř dokonalé silnici 45 jedeme v rychlém tempu, takže Krnov nás vítá po několika minutách. Podle značek vyjedeme na kopec Cvilín (441 m n.m.) a parkujeme u poutního kostela Panny Marie Sedmibolestné, jehož dvou - věžová silueta tu vévodí širokému okolí. Rychle tasím fotoaparát a hurá nahoru. Nikdy dříve jsem o Cvilínské kamenné rozhledně neslyšela, přesto jak vidím, je tu docela "plno". No přece jen tu stojí více jako 100 let. Rodinky s dětmi tuto rozhlednu zvládnou hravě. Na nejvyšší patro to je jen 144 schodů. I tak je rozhled do krajiny velkolepý....užíváme si pohled na Petrův rybník, zvaný Balaton, na Jeseníky i potažmo na celé město Krnov, které se tu pod námi rozprostírá jako pestře vyšívaný ubrus.
Nebýt té "zvláštní rodinky", která tu vystoupala v počtu 5 lidí i se stativem a přes samospoušť se na malém prostranství vyhlídkové plošiny fotili ze všech světových stran. No popravdě jsem nevěděla kam s tím mým foťákem v ruce vletět. Pár hezkých fotek se mi přece jen povedlo a my se pomalu vracíme k baroknímu kostelu. Je zamčený a tak jej zkoumáme jen z exteriéru, společně s několika zastaveními Křížové cesty. Naše další zastávka je rychlá. Jsme zvědaví na Krnovskou synagogu. Ale i tu je zavřeno a navíc vypadá v dost zoufalém stavu. Doufejme, že se časem najdou zdroje na revitalizaci, myslím, že si to tento neorománský templ zaslouží. No snad ty starší, dřevěné kostelíky v Polsku budou zachovalejší. Směrem na Pietrowice projedeme přes hranice a míříme k městečku Gosciecin (N 50.289556°, E17. 974788°). Celé jej projedeme, abychom našli krásný poutní kostel Sv. Brixiho (Świętego Brykcjusza). Jen vypneme motor našich kobylek, hned se zastydíme. Je tu plno lidí a mše probíhá venku přímo pod Božím dohledem. Máme štěstí, všichni venku poslouchají slova kněze a kostel téměř zeje prázdnotou. Interiér stojí za to, přece jen 300 let starý barokní oltář nevidíme každou neděli. Uděláme pár fotek, obejdeme kostel z venku kolem hřbitovní zdi, abychom nerušili obřad a co nejtišeji a co nejvíc nenápadně odjíždíme. Dalším místem, kam putujeme je kostelík v městečku Glogowek (N 50.351286° , E17.859320°). A to koukámjako z jara. Že jsou v pohraničních obcích dva názvy v jazyku sousedících zemí je zcela běžné, ale aby byly dva názvy zemí, které jsou na jiných hranicích je zcela nezvyklé.
Naštěstí je i Ivo zvídavý, vcelku se slušně polsky domluví a tak zastaví místního občana ve věku, který už něco pamatuje a co že se za tu půl hodinku živého hovoru dozvěděl.....povíš nám to všem Ivo? Víš, Jitko to je ta obrovská míchačka dějin, všech těch válek, bojů, dělení území a usilování o moc. Ono tady vlastně nějaké Polsko vzniklo či bylo obnoveno až po I. světové válce. Nějakých 120 let před tím tady žádný polský stát tak jak jej známe dnes neexistoval! Byla zde jen Rusko-Pruská hranice a trojmezí s Rakousko-Uherskem leželo kousek západně od Ostravy!!! Úprk Němců před Rudou armádou na jaře 1945 a následně i Benešovy dekrety udělaly v našem pohraničí své a nynější Německá menšina u nás jen na pár místech atakuje 5% hranici. Ne tak je tomu ovšem za hranicemi s našim severním sousedem a proto ty dvojjazyčné názvy. Zde v Glogówku (Oberglogau), ale i v okolí žije nyní skoro čtvrtina obyvatel jež se hlásí k Německé národnosti, takže potkat zde vozidla s D-čkem na SPZ-ce je docela běžné....... Opravdu zajímavé, ale my se teď už vraťme ke kostelu Svatého Kříže, jehož původ se datuje k roku 1705. jeho vnější fasáda není dřevěná jak jsme u takových to staveb zvyklí, ale je hrázděná. Taky tu chybí věž, neboli zvonice. Střechu zcela pokrytou šindeli tak jen malý sanktusník. Co se stává velkým magnetem pro mé oči, jsou okenní výplně s krásnými vitrážemi s náboženskými motivy. Ještě trochu se tu pomotáme po hřbitově....přece jen...chci mít ty nejlepší fotky i pro vás :-) Po krátkém občerstvení u motorek pokračujeme do Rzepcze. Ivo odbočuje prudce do kopce....a dobře udělal. Vzal to přes Glogowský rynk. Místní radnice totiž stojí za zhlédnutí. Ona i několik domů na náměstí jsou v krásném renesančním slohu. Není čas na dlouhé prohlížení, udělám si pár fotek na památku a jede se dál. Ano jedeme i když........ Koukám ještě po renesančním zámku vlevo kousek za náměstím, zda by nestál za malou zastávku.....Nestál milý čtenáři, alespoň takhle ze sedla vypadal po péči, jež mu věnovala po těch 50 let Polská lidová republika jako by pomalu dodýchával....
Rzepcze jsou jen pár kilometrů, takže po chvilce opět vystrkuju hlavu z helmy,to abych kostel Sv. Jakuba Staršího z roku 1751 viděla v celé své kráse (N50.383347°, E17.861217°) Je to dnes nejmenší kostel, ale krásně zrenovovaný. Bohužel zavřený, škoda, uvnitř je prý pozoruhodná barokní kazatelna ze 17. st. se zlacenými postavami svatých. Tak nezbývá než se spokojit s několika fotkami exteriéru. A nás už čeká jen cesta zpět, přes Glogowek do Česka. Ale to bychom ani nebyli my, aby se nám do cesty nepřipletly další pozoruhodnosti. Pořád kroutím hlavou...na chvostu si to můžu dovolit, a tak za vesnicí vidím cedulku "Oberglogau, Deutscher Soldatenfriedhof, II Weltkrieg" ( Glogowek, Německý vojenský hřbitov, II. světová válka). Troubím, blikám a už zastavujeme! (N 50.364198°, E17.867949°) Malá zastávka nás přece nemůže tolik zdržet, viď Ivo? "No jéje, aby ne!!!'' To je přece moje parketa, tyhle stopy válečných let. Jsem moc rád, že ti motorka tak krásně troubí!! Pojďme tedy na prohlídku. Pod košatými stromy zde spočívají ostatky cca 140 padlých,každý dřevěný kříž s číslem je možno dohledat na vývěsce, kde současně se jménem mrtvého je i datum kdy položil svůj život za Velkoněmeckou říši. Co si asi mysleli a zač ještě bojovali ty poslední dny války kdy se naplnil jejich osud? Tohle se mi honí hlavou když vidím všechny data jejich skonu - únor - březen 1945. Hřbitov není v ideálním stavu, ale snad se zde občas nějaká ta práce odvede a nestane se terčem vandalů, či nějakých nacionálních vášní. To je mým malým přáním.
Kousek od hrázděného kostela v Glogówku vedla směrem k hranicím ještě jedna silnice a tak jsem rád, že se nemusíme vracet tou, jíž jsme přijeli. To má za následek tu skutečnost, že se nám staví do cesty městečko Glubczyce a jsem docela překvapen, když zahlídnu gotické prvky architektury na místním náměstí. Jejda, tak co to tady máme Jitko??? Původně už od 13. století stojí ve městě Glubczyce farní kostel Narození Panny Marie. Tato gotická stavba, dnes už po několika opravách ozdobená barokními věžemi opravdu stojí za zaparkování. A pozor, milé překvapení na sebe nenechá dlouho čekat. JE OTEVŘENO!!! A krása! Interiér vypadá sjednocený, citlivě ozdobený a dokonce bych řekla, když jsem seděla v lavici, že to tu bylo i docela útulné. Do detailu vypracovaný gotický oltář, v podobném rázu kazatelna i křtitelnice a gotické klenby v bílé omítce jsou zvýrazněny cihlovým obkladem....hm moc příjemné pro oko :-) Jsou tu také varhany více jak 100 let staré a mají 60 píšťal. Teda to by bylo něco, slyšet tak jejich zvuk nesoucí se kostelem.....no to si budeme muset nechat na jindy a možná i na jinde. Dnešní páté motopoznání za dřevěnými kostely má svůj konec, ovšem je to i zároveň začátek dalšího povídání a nového motovýletu. Loučíme se opět v Bruntále a je jasné, že šesté pokračování je jen otázkou času !!!!! :-)
