MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 7
en pes se topí. Oãi má vyvalené, podlité krví, u‰i pfiilepené k hlavû. Vrhnu se do bahna na bfiehu jezera a natáhnu se k nûmu. Nenechám tû tady umfiít. SnaÏí se vydrápat ven, ale smetanovou srst má nasáklou a její tíha ho táhne zpátky dolÛ. Labradofii obvykle b˘vají dobfií plavci, ale tenhle vypadá uÏ dost star˘ a stûÏí se dokáÏe udrÏet na hladinû. Vtom se mu hlava potopí pod vodu. Poãkám jedno nadechnutí. Nevynofií se. Dvû. No tak! Tfii. Vynofií se nad hladinu, po ãumáku mu stéká voda, ka‰le a snaÏí se popadnout dech. Na‰e oãi se stfietnou. Pes vydá slab˘ zvuk, jako by popotahoval. Zvuk na hony vzdálen˘ hlasitému ‰tûkotu, kter˘ se rozléhal lesem pfied nûkolika minutami. Znûl tak vydû‰enû, Ïe jsem hned sebûhla z pû‰iny a prodírala se ostruÏiním a kfiovím, abych ho na‰la. Natáhnu paÏi a mávnu na nûj. Pes to zkusí znovu. Tentokrát se mu packy zabofií do bfiehu hloubûji, zadními kope. Nakloním se dopfiedu, studené bláto pode mnou klouÏe, 7
MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 8
do nosu mû pra‰tí odporn˘ puch. Mám jeho ãenich uÏ skoro na dosah, ale není ho za co chytit. Jen nûkolik centimetrÛ a mohla bych ho popadnout za obojek. Ale staãí málo a spadnu tam sama. Na kÛÏi mû lechtají jeho vousky a na dlani cítím jeho hork˘ dech. Jsem tak blízko! Svaly mû bolí, protestují, tfiesou se. UÏ jenom kousek. DokáÏe‰ to! Ale jeho drápy prohrábnou bahno a on sklouzne zpátky se zakÀuãením, ze kterého se mi sevfie Ïaludek. Ne. Nevzdávej to. Prosím! Zvednu se na kolena a rychle se ohlédnu. Ale okolní stromy mi brání ve v˘hledu na hlavní cestu. Doufám, Ïe zaslechnu nûjaké kroky, ale nesly‰ím nic. Jenom ‰umûní vûtru, kter˘ si pohrává korunami stromÛ, a plácání nemotorn˘ch pacek do vody. Mám jít a podívat se po nûkom? Nevím, co mám dûlat! Vtom zaslechnu muÏsk˘ hlas. Hlubok˘. A pln˘ obav. „Jaspere!“ volá. „Jaspere!“ Jasperova hlava se objeví nad hladinou. Otevfie tlamu, aby za‰tûkal, ale místo toho si lokne vody. MuÏ je zdá se daleko. Mohla bych ho zkusit najít, ale nemÛÏu tu Jaspera nechat. Tady, myslím si. Jsme tady. My‰lenky nestaãí. Potfiebuju slova. Hromadí se uvnitfi mû a snaÏí se prodrat hrdlem ven jako vûzni, ktefií chtûjí uprchnout. „Jaspere! Jaspere!“ Z jeho hlasu zní strach. Slova se ve mnû hrnou jedno pfies druhé, jak spûchají, aby se dostala na svobodu. MuÏÛv strach se teì mûní ve vztek. „Jaspere, okamÏitû k noze!“ MÛÏu to udûlat! 8
MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 9
Vtom mou myslí projede hlas ostr˘ jako bfiitva. SnaÏím se ho neposlouchat, ale je tak hlasit˘, tak nelítostn˘, Ïe pfiehlu‰í v‰echno ostatní.
A najednou jsou v‰echna slova pryã. Z hrdla mi unikne zvuk ãirého zoufalství. Jsem beznadûjn˘ pfiípad. K pláãi. „Jaspere!“ Jasper pohánûn˘ hlasem svého páníãka se odhodlává k poslednímu pokusu. VmÏiku jsem zase na bfii‰e a natahuju se k nûmu. Hodnej kluk! Chytrej pejsek. Jasper s vypûtím v‰ech sil vystfielí z vody, pfiední polovinou tûla dopadne na bfieh. Honem prsty sevfiu jeho obojek a vzápûtí skoro vykfiiknu, kdyÏ sjíÏdím tûlem k vodû. Nûkolik dlouh˘ch vtefiin jsem vleãená blátem, dokud se mi nohy nezaseknou o skálu. Rameno se mi tfiese a kotníkem mi projíÏdí bolest, ale zastavíme se. Zatnu zuby a nadzdvihnu se. Jasper se kroutí a hrabe kolem sebe. Mé sevfiení povoluje. Ne! SnaÏím se prsty znovu stisknout, ale stra‰nû se tfiesou. Já ho pustím! NeudrÏím ho! Vtom se Jasperovi jako zázrakem povede povyskoãit nahoru a povalí mû dozadu. Udefií mû do hrudi vahou svého mokrého tûla a vyrazí mi dech. LeÏím v bahnû a na sobû mám smradlavého, ucouraného psa. Usmívám se, nasávám vzduch a pláãu zároveÀ. Jasper se ze mû svalí a oklepe se, pfiitom mû celou pokropí kapkami ‰pinavé vody. Pak sebou s funûním plácne na zem. Podívá se na mû a ‰kubne ocasem: stateãn˘ pokus o zavrtûní. Pohladím ho po uchu a on se lísá k mé dlani, pak mi olízne ruku. 9
MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 10
„Jaspere!“ MuÏ doklop˘tá na m˘tinu, hlas má úplnû ochraptûl˘. Skloním hlavu, aby mi pfies vlasy nebylo vidût do obliãeje. „BoÏe, Jaspere!“ Kleãí v trávû a rukama projíÏdí Jasperovou vlhkou srstí. „Jsi v pofiádku?“ Nejsem si jistá, jestli teì mluví na mû, nebo na psa. Ale abych mu nekfiivdila, odpovûdût se mu z nás nechystá nikdo. „Co se stalo?“ PfiikáÏu hlavû, aby se zvedla. MoÏná bych se na nûj mohla usmát? Ale tûlo mû neposlouchá. ZbûÏnû se na nûj pfies vlasy podívám. „Uvízl tam?“ Nefieknu nic. „Já ti neublíÏím.“ Jeho tón je laskav˘, ale promluvit mû nepfiimûje. „Nemበse ãeho bát.“ Nezdá se b˘t pfiekvapen˘, Ïe nemluvím. Skoro jako by mi rozumûl. Ale to je hloupost. Proã by mûl? „MÛÏe‰ mi fiíct, co se stalo?“ Ne. „Sly‰ela jsi mû volat?“ Vût‰inu lidí by to otrávilo, ale on zní jenom zvûdavû. „Jsi v pofiádku?“ Chci mu odpovûdût. Vypadá jako hodn˘ ãlovûk. Ano, myslím si a h˘ãkám to slovo jako slab˘ plamínek. JenÏe zhasne a mnû po nûm zbyde na jazyku jen trpká chuÈ koufie. PoraÏenû k˘vnu. MuÏ vzdychne, ale je‰tû není ochotn˘ to vzdát. „Mám nûkomu zavolat, aby pro tebe pfiijel?“ Zavrtím hlavou. Vtom na paÏi ucítím lehk˘ dotek. Strnu, ale neucuknu. 10
MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 11
„Mám v kufru nûjaké ruãníky. MÛÏe‰ jít se mnou, jestli chce‰, a trochu se otfiít.“ Ticho. Zavrtím hlavou. Ne. Dûkuju, dodám v duchu. „Dobfie… Nerad tû tu nechávám, ale musím odvézt Jaspera domÛ.“ Vykouknu zpoza vlasÛ. Jasper se tfiese. „Vypadá to, Ïe ses mu snaÏila pomoct. Dûkuju.“ Chci odpovûdût. Chci mu podûkovat, Ïe se mû nesnaÏí donutit, abych promluvila, Ïe se mû víc neptá, ale to uÏ zmizí v lese. Musí si myslet, Ïe jsem idiot. To slovo mi zní donekoneãna v hlavû. Idiot, idiot, idiot.
11
MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 12
vacet jedna, dvacet dva, dvacet tfii… Stojím u dvefií s rukou na klice. Hodiny na chodbû odtikávají vtefiiny… dvacet ‰est, dvacet sedm, dvacet osm. Máminy podpatky za mnou klapají po schodech dolÛ. Zavane ke mnû vÛnû kokosového kondicionéru. Nemusím se otáãet, abych vûdûla, Ïe se tváfií napÛl pobavenû, napÛl podráÏdûnû. Tfiicet ãtyfii, tfiicet pût, tfiicet ‰est. KdyÏ hodiny odbijí osm hodin, sedm minut a ãtyfiicet osm sekund, stisknu kliku a vybûhnu ven. „Mûj se, Megan!“ volá za mnou mamka. Pfiedstavím si, jak jí odpovídám, jak by jí vystfielilo oboãí, jak by se usmála, objala mû a oãi by se jí leskly slzami. Olíznu si rty, otevfiu pusu.
Secvaknu zuby. Místo pozdravu jí zamávám. Mamka mi zamává taky, pak se zachvûje a zabouchne dvefie. Svítí 12
MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 13
slunce, ale je jaro a vzduch je stále je‰tû chladn˘. Vánek sebere plechovku od piva a rachotí s ní po silnici, aÏ zastaví vedle pytlíku od vepfiov˘ch ‰kvarkÛ, kter˘ tu poletuje uÏ nûkolik dní. Jdu rychle, s hlavou sklonûnou, a doufám, Ïe nenarazím na Ïádného z na‰ich sousedÛ. Ve Scraterské uliãce, coÏ je bezpochyby ta nejvût‰í díra v celém New Forestu, Ïiju cel˘ch patnáct let svého Ïivota. Nechci b˘t na autobusové zastávce dfiív neÏ v osm dvacet jedna, takÏe se poflakuju po návsi. Moc toho v Brookby není: jedna kavárna, pár hospod, po‰ta, mal˘ obchod se smí‰en˘m zboÏím a spousta nevkusn˘ch turistick˘ch krámkÛ pln˘ch spirituálních serepetiãek, jako krystalÛ, vonn˘ch tyãinek, figurek drakÛ a loutek ãarodûjÛ. Kousek od váleãného pomníku je chumel dûtí. Vût‰ina z nich je obleãená do stejnû o‰kliv˘ch karmínovû ãerven˘ch uniforem se ‰kolním logem Barcham Green. Zkontroluju silnici. Autobus nikde. Sakra! Vleãu se k nim, Ïaludek se mi kroutí. Dneska se jde po Velikonocích do ‰koly poprvé a vzduch praská vzru‰ením. Lindsay a Grace pomlouvají Lindsayina b˘valého kluka, Josh si utahuje z Callumov˘ch „teplou‰sk˘ch“ tenisek a Sadie kolem sebe mává kfiiklavû rÛÏov˘m mobilem. „Koupil mi ho nevlastní táta,“ chlubí se a pohodí plav˘mi vlasy. Nûco se tu dûje. V‰ichni se pfiedvádí víc neÏ jindy. Stojí tu v uvolnûném krouÏku, brebentí a vfie‰tí jako rackové, co se perou o hranolek. Tohle mÛÏe znamenat jen jedno: máme tu nováãka. Oãima hledám mezi tûly, kdyÏ vtom zahlédnu muãiv˘ náznak ãern˘ch kudrn, pár pavích náu‰nic a kÛÏi v barvû frappuccina. „Já ti tak závidím, jak jsi opálená!“ 13
MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 14
„Jak to, Ïe nastupuje‰ na novou ‰kolu pfied zkou‰kama?“ „Koho bude‰ mít za tfiídního? Chce‰ sedût v autobuse vedle mû?“ Pfiem˘‰lím, s k˘m by skonãila, kdyby se – nûjak˘m zázrakem – nepodafiilo do té nové holky zaseknout drápky Sadie. Je tu skupina Slu‰Àáci-ale-hlupáci, parta Nudnû-prÛmûrn˘ch-v-kaÏdém-smûru, nebo – jako poslední moÏnost – banda Divn˘ch-ale-chytr˘ch. Já nespadám ani do jedné z nich. TakÏe pfie‰lapuju na okraji krouÏku jako osamûl˘ vrabãák. AspoÀ Ïe se mají na co soustfiedit. AspoÀ Ïe si mû je‰tû nev‰imli. Vtom vedle chodníku s hrãením zastaví autobus. Sadie má v˘hradní právo nastupovat jako první. Ví to kaÏd˘, takÏe se v‰ichni drÏíme zpátky. Její ‰tíhlé nohy sebou pod tûsnou sukní trhnou a ona, s vítûzn˘m úsmûvem na tváfii a zavû‰ená do té nové holky, vykroãí vpfied. Sadiina nejlep‰í kámo‰ka má tu ãest nastoupit jako první. Vzhlédnu, a dfiív neÏ vybûhne po schÛdkách nahoru, spatfiím pár velk˘ch, pÛvabn˘ch oãí barvy lískov˘ch ofií‰kÛ. Sadie poloÏí ruku na zábradlí. Páni. Ona mû snad dneska opravdu nechá na pokoji! Cítím, jak se mi uvolÀují svaly, jako bych se ponofiila do vany plné horké vody. Ale to se pletu. Samozfiejmû Ïe se pletu. Sadie se zastaví – aniÏ by se starala o to, Ïe na ni v‰ichni ãekají – a pfies rameno se ohlédne na mû. Její rty, pfietfiené tmavû ãerven˘m leskem, naznaãí jediné slovo: „Mimoni.“ Jazykem si pfiejede po zubech, vychutnává si mû. Lindsay mû vyz˘vá pohledem, abych jí to vrátila. Upfienû zírám na zem. DokáÏu vymyslet tisíc vûcí, které bych Sadie ráda fiekla, ale nezmÛÏu se na víc, neÏ Ïe zrudnu a zafiadím se na konec fronty. Nestaãím se divit, kam se podûla ta dívka, se kterou jsem se je‰tû nedávno pfiátelila. 14
MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 15
Vím, co by fiekla Hana: „Já ti povím, co je mimo – Sadie má tmavû hnûd˘ oboãí, a pfiitom pofiád tvrdí, Ïe je pfiírodní blond˘na.“ Sklopím hlavu, abych zakryla úsmûv. Sadie nastoupí do autobusu. Nese se jako páv k privilegovan˘m sedaãkám vzadu a cestou ohrnuje nos nad tou chátrou tfietí tfiídy. ·tve ji, Ïe není dost stará, aby mohla zabrat sedaãky ve VIP zónû, ale poslední fiada je jenom pro mazáky. Lindsay jde uliãkou za ní, pohupuje obl˘mi boky, prsty si proãísne jemné hnûdé vlasy. PÛlka klukÛ v autobuse se za ní otoãí, aby ji mohli pfii chÛzi sledovat. Má na sobû bílé tílko a pod ním ãervenou krajkovou podprsenku. Rafinované. Jako dal‰í proklouzne dovnitfi Grace, bledá a ‰tíhlá. Dfiív nesná‰ela, jak je hubená, ale teì je urãitû ráda, Ïe patfií mezi nej‰tíhlej‰í v na‰em roãníku. Jakmile nastoupí Sadie a její kámo‰ky, hrne se dovnitfi kaÏd˘. âekám na konci fronty, oãi sklopené k zemi a sleduju tu pranici bot pfied sebou. Callumovy „teplou‰ské“ tenisky pfiebûhnou na zaãátek. ·patn˘ tah. Nûkdo zavrãí: „Padej na konec, buzerante,“ a strãí do nûho. Callum zakopne, div nespadne, ale ustojí to. Zafiadí se ke mnû dozadu a ti‰e zamumlá „kreténi“. Chudák Callum. Chtûla bych mu nûjak ukázat, Ïe ho chápu, ale jak? Sáhnu za sebe a stisknu mu paÏi. Po nûkolika vtefiinách za‰eptá tak, abychom to sly‰eli jen my dva: „Díky, Megan.“ Vzhlédnu k autobusu. Ta nová holka zírá z okna a pfiímo na nás. Rychle sklopím oãi zpátky k zemi. Uvûdomím si, Ïe je naãase vydechnout. Zdá se, Ïe jsem zapomnûla, jak celá tahle vûc s d˘cháním funguje! UÏ zb˘vá nastoupit jenom mnû. Vzduch uvnitfi je nehybn˘ a zatuchl˘: nechutná smûs upocen˘ch nohou, Red 15
MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 16
Bullu a tûlesného pachu. Nejrad‰i bych zase vystoupila, kdyÏ vtom uvidím Luka, jak se na mû smûje. Sedí na na‰em obvyklém místû kousek za fiidiãem. Pískové vlasy mu povyrostly a teì mu nevzhlednû padají rozcuchané kolem u‰í. Vklouznu na sedaãku vedle nûj a pfieju si, abych mu mohla úsmûv oplatit. „Ahoj Megan. Tak jak je?“ ptá se Luke. Oãi k nûmu nezdvihnu, ale pfiik˘vnout zvládnu. Luke zaãne klábosit, jako bychom se normálnû bavili. Popisuje mi orientaãní bûh, na kterém byl minul˘ t˘den. „BûÏeli jsme na druh˘ stranû Lyndhurstu. Je to tam fakt pûkn˘.“ Ne, není. Je to nebezpeãn˘. Mû uÏ na druhou stranu New Forestu nikdo nedostane. Luke by to mohl vûdût, po tom, co se stalo.
Strnu. Luke pokraãuje, my‰lenkami jinde. „NemÛÏu uvûfiit, Ïe po tûchhle zkou‰kách uÏ bude po v‰em.“ ZtûÏka polknu. Ani já ne. Nechci na to teì dokonce ani myslet. Luke do mû ‰Èouchne loktem a usmûje se. „Myslí‰, Ïe bych mohl v záfií zkusit ukofiistit místo v zadní fiadû?“ Zavrtím hlavou. Luke by mûl b˘t vzadu uÏ teì. Je chytr˘, pûkn˘, sportovec, ale stejnû si kaÏd˘ den sedá sem ke mnû, na sedaãky oblepené Ïv˘kaãkami, na sedaãky pro zoufalce. Nevadilo by mi, kdyby mû tu nechal. Vím, Ïe nejsem nejlep‰í spoleãnost. JenÏe jsme kamarádi uÏ dlouho. Je mezi námi takové to – nevím – no, pouto, kvÛli tûm vûcem, které na sebe víme. Vûcem, které navÏdycky zÛstanou jenom mezi námi. 16
MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 17
Vtom za mnou za‰ustí pytlík od brambÛrkÛ. Je to Simon, LukÛv mlad‰í brácha. „âau Megan.“ Nakloní se pfies sedátko dopfiedu a mû z jeho dechu pra‰tí do nosu prudk˘ závan s˘ra a cibule. „Vidûlas ten dokument? O armádû?“ Sklopím oãi a zavrtím hlavou, ale on stejnû spustí. Pálí to v krátk˘ch dávkách jako kulomet: ra-ta-ta-ta. „Bylo to úÏasn˘. Ukazovali tam jednoho chlápka, seÏehlo mu to pÛlku obliãeje. V˘buch IED.“ Luke se odvrátí se znechucen˘m úsmûvem, aby se podíval z okna. Simon Ïvaní dál, ‰Èastn˘, Ïe mluví s nûk˘m, kdo mu nefiekne, aby koneãnû sklapnul. Je asi v pÛlce monologu o rÛzn˘ch zohyzdnûních obliãeje, kdyÏ mu kolem ucha proletí kuliãka papíru a pfiistane Lukovi v klínû. Trochu se rozvine a my zahlédneme nûãí rukopis. Transplantace kÛÏe a chybûjící konãetiny jsou rázem zapomenuty. Simon natáhne hlavu, aby vidûl, co je tam napsáno. Ale Luke ji smete na podlahu, aniÏ by ji rozevfiel, ãelist má vzteky zatnutou. Simon chvilku nechápavû kouká, pak se posadí zpátky a dál mlãky chroupe brambÛrky. Sedíme s Lukem v tichosti, ale ani jeden z nás z té kuliãky papíru nespustí oãi. Nakonec vzdychnu a sehnu se pro ni. Luke mû chytí za ruku. „Ne.“ Ale já ji tam nemÛÏu jen tak nechat. Setfiesu ho a zvednu ji, nenápadnû ji na klínû rozbalím: Jakej zvuk vydává nûmá holka, kdyÏ ji ‰u… Zmaãkám papír do kuliãky, jako bych ta slova mohla rozdrtit, ale Luke je stejnû stihne pfieãíst. Zakleje, pak se obrátí a zírá na silnici. Zátylek má rud˘. Zalovím v batohu a odtrhnu roh ze svého ‰kolního diáfie. Vyka‰li se na nû, naãmárám honem. Koutky Lukov˘ch úst se stoãí do smutného úsmûvu. 17
MeganKor1
12/16/15 7:05 PM
Stránka 18
Pfieju si, abych mûla odvahu otoãit se dozadu a probodnout pohledem toho pitomce, kter˘ to napsal. To je váÏnû tak neuvûfiitelné, Ïe jsme s Lukem jenom kamarádi? Nelíbí se mi. A já se rozhodnû nelíbím jemu. KdyÏ tu je‰tû byla Hana, mûl oãi jenom pro ni. Autobus opou‰tí Brookby a bûhem chvíle nás obklopuje otevfiené, rozlehlé vfiesovi‰tû. Je poseté chomáãi jasnû Ïlut˘ch hlodá‰ov˘ch kefiÛ a zelen˘m kapradím. Plání kliãkuje stádo divok˘ch poníkÛ. Hfiíva jim ve vûtru vlaje a zpod kopyt jim odletují hroudy zemû. Najednou dva z nich prudce odboãí na silnici. ¤idiã dupne na brzdu, aÏ nás to v‰echny vyhodí dopfiedu. Simon mi zezadu narazí do opûradla a dívka vedle nûj trochu vyjekne. Poník se proÏene kolem okna. Mûdûná srst se mu leskne potem a já vidím kaÏdou nádhernou kfiivku jeho svalÛ. Stádo se posune dál od silnice. Jsou tak nevypoãitatelní a plní radosti ze Ïivota. Neodtrhnu od nich pohled, dokud rozvernû neodcválají do dálky. Ve ‰kole máme novou angliãtináfiku: paní uãitelku Austinovou. Hlava se jí na konci dlouhého krku k˘ve, jako by ji mûla na pérku. Na tváfi se mi vloudí kradm˘ úsmûv, kdyÏ si pfiedstavím, jak se siln˘m leedsk˘m pfiízvukem pfiitakává: „Ó ano.“ Uãitelka Austinová se ptá: „Co ãiní KalibanÛv v˘rok v této scénû tak závaÏn˘m?“ Nikdo neodpoví. Nezdolaná zatvrzel˘m tichem bloudí pohledem po tfiídû. Zastaví se na mnû. Cítím, jak mi od prstÛ na noze stoupá ãerveÀ a pohlcuje mi krk, u‰i, tváfi. Prosím, nevyvolávej mû. Ale ona se mû zeptá na jméno a podívá se do tfiídnice. Prostû mû nech na pokoji. 18
