NÁZORY A ZKUŠENOSTI VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ S DROGOVÝMI ZÁVISLOSTMI

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ Katedra farmakologie a toxikologie

Irena Suchá

NÁZORY A ZKUŠENOSTI VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ S DROGOVÝMI ZÁVISLOSTMI Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Prof. MUDr. Peter Višňovský, CSc. Školní rok 2005/2006

Děkuji Prof. MUDr. Peterovi Višňovskému, CSc. a Mgr. Aleně Kavalírové za odborné vedení diplomové práce, cenné rady a poskytování materiálů.

2

1 ÚVOD ………………………………………………………………………… 5 2 CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE ………………………………………………… 9 3 TEORETICKÁ ČÁST ……………………………………………………….

10

3.1

Základní pojmy ………………………………………………………… 10

3.2

Zneuţívání návykových látek, léčba a prevence ………………………

3.3

Návykové látky …………………………………………………………. 19

14

3.3.1 Etanol ……………………………………………………………. 20 3.3.2 Nikotin a tabák ………………………………………………….. 26 3.3.3 Těkavé látky ……………………………………………………. 31 3.3.4 Kanabinoidy …………………………………………………….. 34 3.3.5 Halucinogenní drogy …………………………………………… 38 3.3.6 Psychostimulancia ……………………………………………… 44 3.3.6.1 Závislost kokainového typu ……………………………. 44 3.3.6.2 Závislost amfetaminového typu ………………………... 46 3.3.6.3 Závislost na methylxantinech ………………………….. 50 3.3.7 Opioidy a opiáty ………………………………………………..

53

3.3.8 Léčiva s centrálně tlumivým účinkem …………………………. 61 3.3.8.1 Benzodiazepiny …………………………………………. 63 4 EPIDEMIOLOGICKÁ ČÁST ……………………………………………….. 67 4.1

Rozdíly v uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u středoškoláků ………………………………………………………… 67

4.2

Rozdíly v uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u běţné populace ………………………………………………………

73

5 EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST …………………………………………………

79

5.1

Úvod ……………………………………………………………………

79

5.2

Metodika ………………………………………………………………… 79

5.3

Výsledky ………………………………………………………………… 79 5.3.1 Sociodemografická část ………………………………………… 80 5.3.2 Legální drogy: tabák a alkohol …………………………………

83

5.3.3 Znalosti a názory studentů na drogy …………………………… 87 5.3.4 Zkušenosti studentů s drogami …………………………………

94

5.3.5 Vyšetření na virové hepatitidy …………………………………

108

3

6 DISKUSNÍ ČÁST ……………………………………………………………… 110 6.1

Úvod ……………………………………………………………………

110

6.2

Porovnání výsledků ……………………………………………………

110

6.2.1 Porovnání rozdílů mezi muţi a ţenami v 1. ročníku VŠŠA……… 110 6.2.2 Porovnání rozdílů mezi 1. a 4. ročníkem VŠŠA ………………

118

6.2.3 Porovnání rozdílů mezi 1. ročníkem VŠŠA a 1. ročníkem FAF .. 125 6.2.4

Rozdíly v uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u vysokoškoláků …………………………….........

6.3

133

Výhody a nevýhody dotazníkového průzkumu ………………………… 138

7 ZÁVĚR ………………………………………………………………………… 140 8 POUŢITÉ ZKRATKY ………………………………………………………

141

9 POUŢITÁ LITERATURA …………………………………………………… 142 10 PŘÍLOHA: DOTAZNÍK

4

1 ÚVOD Historie uţívání a zneuţívání psychotropních látek /Kalina a kol., 2003 a/ Historicky nejstarší zkušenosti má člověk s tzv. psychedelickými drogami, jejichţ uţívání bylo obvykle ritualizováno. Historicky mladší zkušenost má člověk s návykovými drogami, které bývají zneuţívány příleţitostným, konzumním způsobem a přinášejí člověku utrpení v závislosti na těchto látkách.

Historie psychedelických látek Historie uţívání psychedelických látek je stará jako lidstvo samo. Antropologové, kteří studovali různé domorodé kultury v různých částech světa popisují, ţe psychedelické substance byly a jsou pouţívány k léčení, věštění, ke komunikaci s nebeskými i podsvětními oblastmi, v šamanských rituálech apod. Psychedelické látky obyčejně navozují intenzivní proţitky, které mohou mít za optimálního vedení hluboký transformativní charakter, často obsahují záţitky smrti a znovuzrození, jednoty s vesmírem a další transpersonální jevy. Termín psychedelický pochází od Humphrey Osmonda a znamená z řeckého psyche a delein = učiniti zjevným. Pro tyto látky byly raţeny i jiné názvy, jako halucinogeny, byť halucinace vyvolávají spíše zřídka, psychoheuristika, čímţ se má zdůraznit jejich funkce nástroje objevování nebo učení, mystikomimetika, kultogenika nebo entheogeny. Nejstarším dochovaným svědectvím uţívání psychedelicky účinných látek jsou šamanské rituály. Šamanismus je nejstarším náboţenstvím i nejstarší medicínou v historickém vývoji člověka, sahá aţ k paleolitu. Šamani měli vypracované techniky na vyvolávání změněných stavů vědomí na nedrogové i drogové bázi. V historii čínské medicíny je popisováno uţívání psychedelických látek jiţ před 3500 lety, ve staré indické literatuře se popisuje legendární posvátná rostlina a z ní připravovaný nápoj soma. Verše rgvédy opěvují mimořádné účinky této rostliny. Konopí provází člověka stejně dlouho jako alkohol. (To tak jistě nevíme – poznámka Prof.

Višňovského.) V literatuře jsou první zmínky před 5000 lety, kdy se konopí objevuje v lékopise čínského císaře Shen-Nunga (revma, malárie, zácpa). 800 let př. Kr. se tato droga objevuje v indické literatuře. V ajurvédě, indické medicíně, se konopí uvádí jako medicína na celou řadu nemocí zejména psychosomatické povahy, jako nespavost, migrény. Jeho uţívání bylo i religiosně zakotveno, hašiš kouřili bráhmani, alkohol byl zapovězen.

5

Obzvláště bohaté zastoupení psychedelických látek najdeme ve Střední a Jiţní Americe. Předkolumbovské středoamerické kultury, jako Aztékové a Mayové, pouţívaly řadu psychedelických rostlin, stejně jako indiáni kmene Huicholů a Mazatéků. Mezi nejznámější rostliny tohoto druhu patří kaktus Peyotl (Lophophora williamsi) nebo San Pedro, kde účinným alkaloidem je meskalin, a dále posvátné houby Teonanacatl čili „maso bohů“ (Psilocybe mexicana a P. cubensis), kde účinnou látkou je psilocybin. V amazonské oblasti je známa rituální substance ayahuasca, jejímţ zdrojem je liánovitá rostlina Banisteropsis caapi. První výzkumné studie o této látce se datují do poloviny 19. století. Nápoj z liány, který připravují Mazanští a Zaparo indiáni a nazývají jej „víno duše“, obsahuje jako účinnou psychoaktivní substanci alkaloidy harmin, harmalin a tetrahydroharmin z řady betacarbolinů. V rovníkové Africe je známa keřovitá rostlina Tabernanthe Iboga, která je zdrojem drogy ibogain. Zejména v Gabunu jsou kořeny vyuţívány v malých dávkách jako afrodisiakum a stimulancium, ve velkých dávkách pak v průběhu náboţenských ceremonií k zasvěcení do kultu Bwiti. Ibogain inhibuje oxidaci serotoninu a katalyzuje oxidaci katecholaminů prostřednictvím monoaminoxidázy. (Zkouší se v odvykací léčbě toxikomanů – poznámka

Prof. Višňovského.) Ze starověkého Řecka se dochovaly částečné zápisy z mystérií smrti a znovuzrození, jako byla např. Eleusinská mystéria zasvěcená boţstvům Demétře a Persefoně, trvající kaţdoročně 9 dnů. V jejich rámci byl podáván Kykeon, opojný nápoj s psychedelickým účinkem. Tato mystéria se tradovala po dobu 2000 let i přes odpor křesťanské církve. Ve středověku byla celá řada psychedelických rostlinných i ţivočišných látek pouţívána k výrobě nápojů a mazání, které se pouţívaly v čarodějných rituálech, černých mších a sabatech (belladona, mandragora, durman). Kruté potlačení evropského čarodějnictví svatou inkvizicí se odehrálo v téţe době jako pokusy vymýtit pouţívání drog mezi kolonizovanými domorodci Nového světa. Teprve koncem 18. století evropská kultura zrodila nového „ďáblova advokáta“ v podobě vzpoury „prokletých“ básníků a umělců, kteří se cítili jako vyděděnci své vlastní společnosti. Zatímco umělci jako Poe, De Quincey se nechali inspirovat účinky opia, Baudelaire, De Nerval a Victor Hugo se scházeli a uţívali hašiš v Le Club des Haschischins, prvotní bohémské enklávě v Paříţi zaloţené v r. 1844 Théophilem Gautierem.

6

Historie návykových drog První doklady o pěstování máku pro jeho narkotické účinky jsou staré 6000 let a pocházejí z říše Sumerů, kteří mák nazývali „rostlinou radosti“. Odtud přešla znalost do Egypta, kde patrně opium pouţívali kněţí ke kultovním obřadům v rámci dávných mystérií, podobně jako hašiš. Ve starém Řecku lékaři vyuţívali omamných účinků drogy k léčení, jak o tom referuje Theophrastos z Eresu ţijící asi v letech 370-287 př. Kr. Řekové dali makové šťávě také název opium a získávaný elixír se tak stal postupně proslulým. Makovice se stala symbolem boha spánku Morphea a boha smrti Thanata. Dobytím Řecka Římany se nápoj dostal více na Západ. V 6. a 7. století Arabové na svých válečných taţeních donesli opium aţ do Persie, Indie a Číny. Významný středověký lékař Paracelsus pouţíval ke svému léčení tinktury, které obsahovaly opiáty a nazýval je Laudanum a Arkanum. V Číně, kde se opium masově rozšířilo, bylo nejdříve konzumováno, teprve později kouřeno. Podobně jako v arabských zemích se i v Číně rozvinuly rituály kolem kouření a poţívání opia. Kvůli obchodu s opiem v letech 1839 – 1842 svedla Čína válku s Velkou Británií, ve které Britové vyhráli, stejně jako ve druhé opiové válce v r. 1856. Cílem válečných taţení bylo udrţení importu opia do Číny. V 19. století se opium rozšířilo do Evropy a zejména ve velkých městech a přístavních městech se hojně poţívalo. Od roku 1909 jsou formulovány postupně poţadavky na kontrolu nad opiem (Hongkongská smlouva). Po I. světové válce se rozšířil hlavně heroin ( synteticky vyroben 1898) a zatlačil do pozadí opium a z něj vyráběný morfin. Kokain je extrakt z několikametrové rostliny Erythroxylon coca, která roste v teplomilných oblastech Jiţní Ameriky (Kolumbie, Venezuela) a na ostrovech Indonésie. Na svazích And, na území dnešního Ecuadoru byla droga a její účinky známé jiţ před 5000 lety. V Peru nacházíme známky uţívání této drogy později, asi 1500 let př. Kr. V říši Inků byla droga uţívána přísně rituálně vedoucí kastou a rozhodně nebyla zneuţívána masově. V r. 1858 chemik Neimann izoloval z kokových lístků kokain, který začal být později pouţíván v medicíně pro místní znecitlivění při drobnějších operacích. V 90. letech 19. století s ním experimentoval slavný psychoterapeut S. Freud. (Freud pouţíval kokain k léčbě morfinismu.) Velkou popularitu kokain získal v I. světové válce a po ní. Droga se rozšířila hlavně mezi intelektuály a ve velkoměstských podsvětích. Amfetamin byl prvně syntetizován v r. 1887 chemikem Edeleanu. V r. 1910 si britští fyziologové Barger a Dale všimli podobných vlastností amfetaminu a adrenalinu. Byly více zkoumány jeho budivé účinky a terapeuticky byl vyuţíván při léčbě Encephalitis lethargica. První zprávy o zneuţívání amfetaminu jsou z r. 1937, kdy studenti Minnesotské univerzity

7

uţívali tyto látky proti ospalosti a ve snaze zlepšit studijní výsledky. Amfetaminy našly další oblast zneuţití jako doping ve vrcholovém sportu (hlavně v zátěţových vytrvalostních disciplínách) a ve válečných akcích (za II. světové války především při dopování bojových letců). Budivý amin ephedrin je znám nejméně 5000 let, pochází z rostliny Ephedra vulgaris a byl ve staré čínské medicíně pouţíván jako antiastmatikum. LSD bylo objeveno v roce 1938 Albertem Hoffmanem v laboratořích firmy SANDOZ.

Drogy jako globální problém /Kalina a kol., 2003 a/ V novodobé historii šíření a zneuţívání drog („drogy“ myšleno drogy nezákonné, kontrolované úmluvami OSN jako „nepovolené omamné a psychotropní látky“), tj. v 19. a 20. století, se rozlišují tři období. Asi do roku 1960 se drogy pokládaly za odborný problém, kterým se zabývala poměrně úzká skupina vysoce kvalifikovaných specialistů – kriminalistů na straně potírání trestné činnosti, lékařů-psychiatrů na straně léčení závislostí. V letech 1960 – 1990 se drogy stávají zejména ve vyspělých zemích problémem společenským, který se dotýká mnoha sociálních vrstev a skupin, a stejně tak mnoha profesí. V tomto období dochází v USA a západní Evropě k enormnímu nárůstu uţívání drog s váţnými zdravotními a sociálními důsledky, coţ kvalitativně změnilo koncepce a přístupy drogových politik. Od roku 1990 jiţ mezinárodní společenství ( v Globálním akčním plánu VS OSN z r. 1991) charakterizuje problém drog jako problém globální. A jakoţto globální problém má tyto charakteristiky: ovlivňuje prakticky všechny země světa, kaţdá země v něm má svou úlohu (země producentské, transitní a spotřebitelské), takřka nikdo nezůstává stranou ( kaţdý jednotlivec se dostává do styku s problémem drog), nelze jej řešit na jednom místě a jedním přístupem, vyţaduje mezioborovou, meziresortní, mezisektorovou a mezinárodní spolupráci. Globalizace drogového problému souvisí zejména s vytvořením světového nezákonného trhu s drogami, který je mezi světovými nezákonnými trhy první co do rozsahu a druhý co do finančního obratu.

8

2 CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE Cílem této práce bylo zjistit, jaké mají vysokoškolští studenti zkušenosti s návykovými látkami a jaké jsou jejich názory na určité problémy týkající se drog. Práce se zabývá studenty 1. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. ve školním roce 2004/2005. Výsledky anonymního dotazníkového průzkumu jsou prezentovány v praktické části práce. V diskusní části jsou tyto výsledky porovnávány s výsledky získanými od studentů 4. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. ve školním roce 2004/2005 a s výsledky práce, která se týkala studentů 1. ročníku Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy, v Hradci Králové ve školním roce 2003/2004. Diskusní část se rovněţ soustředí na porovnání rozdílů výsledků muţů a ţen v 1. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. ve školním roce 2004/2005 a jsou v ní porovnávány i rozdíly v uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u vysokoškoláků.

9

3 TEORETICKÁ ČÁST

3.1

Základní pojmy

Droga - V roce 1969 komise expertů WHO označila za drogu „jakoukoli látku, která je-li vpravena do ţivého organismu, můţe pozměnit jednu nebo více jeho funkcí a vyvolat závislost“. Od roku 1971 jsou drogy v odborné terminologii označovány jako „omamné a psychotropní látky“. Drogu lze tedy chápat jako kaţdou látku, ať jiţ přírodní nebo syntetickou, která splňuje dva základní poţadavky:  má psychotropní účinek, tj. ovlivňuje určitým způsobem naše proţívání okolní reality, mění naše „vnitřní“ naladění;  můţe vyvolat závislost – má tedy něco, co se označuje jako „potenciál závislosti“. /Lincová, 2002/ Na tento pojem lze ovšem nahlíţet i z jiných úhlů. Ve vztahu k oboru Farmakognosie: se drogou rozumějí usušené nebo jinak konzervované rostliny nebo ţivočichové nebo jejich části nebo produkty jejich metabolismu, pokud jsou chemicky nejednotné. /Hubík, 1989/ V anglosaské literatuře se termínem „drug“ rozumí nejen droga ale také hlavně léčivo či lék.

Psychoaktivní látka – je látka, která vyvolává závislost, je předmětem zneuţívání, můţe (ne vţdy a ne u kaţdého) vyvolat potřebu opakovaného uţívání /Fendrich a kol., 2002/.

Drogová závislost ( látková závislost) – Jako definici tohoto pojmu je moţno pouţít výrok komise expertů Světové zdravotnické organizace, podle které jde o psychický a někdy i fyzický stav charakterizovaný změnami chování a dalšími reakcemi, které vţdy zahrnují nutkání uţívat drogu pravidelně pro její psychické účinky a dále také proto, aby se zabránilo vzniku nepříjemných stavů vznikajících při nepřítomnosti drogy v organismu. Neměli by se uţívat pojmy toxikománie (nejde vţdy o intoxikace ani o zneuţívání jedů), léková závislost (nejde jen o léky), narkomanie (nejde jen o narkotika); také pojem „manie“ má v psychiatrické odborné terminologii zcela jiný význam. /Fendrich a kol., 2002/

10

Syndrom závislosti je dle MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí; revize 10) definován jako „ seskupení behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, které se vyvinou po opakovaném uţívání psychoaktivní látky“. V typickém případě zahrnují silnou touhu získat látku, obtíţe s kontrolou jejího uţívání, trvalé uţívání a značné upřednostňování uţívání látky před jinými aktivitami a povinnostmi, zvýšenou toleranci a někdy somatický odvykací stav. /Lincová, 2002/ Dle převaţujícího typu vlivu na CNS lze v mezinárodní klasifikaci MNK-10 typy závislostí rozdělit do tří skupin:  závislost na látkách s převáţně tlumivým účinkem na CNS (opioidní analgetika, hypnosedativa, anxiolytika, etanol, organická rozpouštědla, anestetika)  závislost na psychomotorických stimulanciích (amfetaminy, kokain, kofein, nikotin)  závislost na psychotomimetikách (halucinogenech) (LSD, meskalin, psilocybin, fencyklidin, kanabinoidy). /Fendrich a kol., 2002/ Prvním krokem v kruhu vznikající závislosti je úsilí zopakovat uţitím drogy subjektivně příjemný záţitek nebo opětovně odstranit psychické nebo fyzické obtíţe či problémy. Subjektivně příjemný záţitek se označuje pojmem euforie - pocit pohody, aţ povznesené dobré nálady, energie, chuti do práce, důvěry ve vlastní síly. Jde o pocity krátkodobé, často vystřídané opět původními potíţemi, někdy ještě vystupňovanými. Lze je opět odstranit další dávkou návykové látky. /Fendrich a kol., 2002/ Pro závislost na psychotropních látkách je charakteristický vznik tolerance a psychické, popřípadě fyzické závislosti /Lincová, 2002/.

Tolerance (návyk) – vede při uţívání návykové látky (po individuálně dlouhou dobu) ke sniţování jejího účinku a k nutnosti zvyšovat dávku za účelem dosaţení optimálního účinku /Lincová, 2002/. Mechanismy vzniku a rozvoje tohoto jevu jsou rozdílné podle mechanismů účinků jednotlivých návykových látek. Obecně lze říci, ţe pro organismus můţe být návyková látka vlastně zátěţí, se kterou se musí vyrovnávat. Přizpůsobuje se metabolismus nervových buněk, jejich receptorové, enzymové a další adaptační mechanismy, takţe časem organismus zvládá stále vyšší dávky látky, dokonce při trvalém podávání aţ tak vysoké, ţe by pro člověka při prvním podání znamenaly ohroţení ţivota (známý je zde příklad morfinu). Organismus se přizpůsobuje i tím, ţe roste jeho schopnost látku metabolizovat a tím inaktivovat. /Fendrich a kol., 2002/

11

Lze rozeznat tyto typy :  Tolerance farmakodynamická (tkáňová) – souvisí s fyzickou závislostí, odráţí adaptaci tkání na opakovanou přítomnost látky v organismu; vysvětluje se změnami počtu nebo citlivostí receptorů.  Tolerance farmakokinetická (metabolická) – je důsledkem enzymové indukce jako urychlení metabolismu.  Tolerance podmíněná (naučená) – se vysvětluje získaným ovládáním motoriky (rovnováha u alkoholika), podmíněnou reakcí na podnět (injekční stříkačka, zápach látky). /Fendrich a kol., 2002/ Návyk nevzniká na všechny typy látek stejně ani kvantitativně, ani kvalitativně /Fendrich a kol., 2002/.

Psychická závislost – se projevuje různou intenzitou nutkání látku znovu uţít. Nebezpečné abstinenční příznaky zde nevznikají. /Fendrich a kol., 2002/ To ovšem neznamená, ţe bychom měli brát psychickou závislost na lehkou váhu. Někteří odborníci se totiţ domnívají, ţe psychická závislost se kvalitativně neliší od druhého nebezpečného typu – fyzické závislosti. /Višňovský, 1998/ V experimentu na pokusných zvířatech se závislost jako vlastnost látky projeví tím, ţe zvíře si samo látku do organismu podává. Látky s na pohled různými účinky na psychiku- opioidy, nikotin, etanol, kokain aj. mají jednu společnou vlastnost – aktivují dopaminergní neurony ve středním mozku s projekcí do nucleus accumbens a dále do limbického systému. Můţe jít o zvýšené uvolňování dopaminu z příslušných neuronů (např. amfetaminy), nebo o blokádu zpětného vychytávání (např. kokain). Předpokládají se i další dráhy, jejichţ aktivace je spojená s pocity uspokojení, odměny, např. dráhy aktivované opioidy. Kromě dopaminu se v procesu zúčastňují i další neurotransmitery, např. 5-HT, GABA. Psychická závislost obvykle předchází závislost fyzickou, nemusí však do ní ústit. /Fendrich a kol., 2002/

Craving (baţení po droze) - všechny neurobiologické mechanismy baţení po droze nejsou ještě v úplnosti známy, ale výzkum i v této oblasti přinesl určité dílčí poznatky, z nichţ některé se začínají uplatňovat ve farmakoterapeutické praxi při léčení drogových závislostí. K baţení po droze přispívá více mechanismů, z nichţ uvádíme dva nejvýznamnější:  mechanismus „pozitivního posilování“ – navozený proţitek, psychotropní účinek drogy navodí silný zájem o opakování tohoto proţitku

12

 mechanismus nepříjemného odvykacího syndromu – vysazením drogy. /Kalina a kol., 2003 a/

Fyzická závislost ( somatická závislost) – znamená, ţe po vynechání návykové látky, po sníţení její dávky anebo sníţení její účinnosti při rozvoji tolerance se projevují rozličné fyzické symptomy, které spolu s psychickými projevy vytvářejí klinický obraz tzv. abstinenčního syndromu /Lincová, 2002/. U fyzické závislosti jsou abstinenční příznaky nejen velmi nepříjemné aţ těţko snesitelné, ale dokonce ohroţují ţivot /Fendrich a kol., 2002/.

Abstinenční syndrom (odvykací syndrom, syndrom z odnětí drogy) – je stav následující po vysazení látky (dávky drogy), která byla opakovaně nebo dlouhodobě uţívána. Tento stav je projevem porušení nové rovnováhy v těle, které se přizpůsobilo adaptačními mechanismy přítomnosti drogy a bývá provázen nepříjemnými často i závaţnými abstinenčními příznaky. Mezi abstinenčními příznaky lze často postihnout rysy, které se projevují prakticky opačnými efekty, neţ byly původní účinky drogy, coţ vyplývá ze směru vytvořených adaptačních mechanismů, které vedly proti účinku drogy. /Kalina a kol., 2003 a/ Abstinenční příznaky mohou být zpočátku nenápadné – zívání, pocení, sekrece z nosu, slzení. Další jiţ není moţno ignorovat – třesavka, neklid, dysforie, střídání pocitu tepla a chladu, nevolnost, zvracení, průjem nebo zácpa, poruchy spánku. Náhlé přerušení dlouhodobého uţívání nejnebezpečnějších návykových látek (opiátů, barbiturátů) můţe způsobit stav ohroţující ţivot – pokles krevního tlaku aţ kolaps, svalové křeče, delirium. /Fendrich a kol., 2002/ Doba, po kterou se tvoří a vyvíjí abstinenční syndrom, závisí na typu drogy /Fendrich a kol., 2002/. Rychlost

nástupu

abstinenčního

syndromu

a

závaţnost

jeho

projevů

souvisí

s farmakokinetickými vlastnostmi látky, zejména s jejím poločasem. U látek s krátkým poločasem (několik hodin) se stav rozvíjí rychle a příznaky jsou vystupňované. U látek s dlouhým poločasem (desítky hodin) je nástup pomalý (s latencí i několik dní), příznaky jsou méně výrazné, trvání abstinenčního syndromu je delší. Průběh závisí i na dávkách, které byly podávány před vysazením. /Fendrich a kol., 2002/

13

Akutní intoxikace – přechodný stav následující po poţití psychoaktivní látky, je charakterizován klinicky významnou poruchou vědomí, poznávání, vnímání, emotivity nebo chování. K tomu přistupuje narušení fyziologických funkcí ( křeče, kardiovaskulární poruchy, poruchy dýchání), někdy s trvalými aţ fatálními následky. Často se vyskytují u osob, které mají se zneuţíváním látek trvalé problémy. /Fendrich a kol., 2002/

Chronická intoxikace – stav vyvolaný dlouhodobým zneuţíváním psychoaktivních látek. Můţe vést k trvalému poškození organismu. Změny se týkají fyziologických, psychických i behaviorálních funkcí. Účinky téţe látky se mohou v jednotlivých případech lišit. /Fendrich a kol., 2002/

3.2

Zneuţívání návykových látek, prevence a léčba závislosti

Zneuţívání (abúzus) návykových látek /Fendrich a kol., 2002/ Zneuţívání návykových látek jinak také škodlivé uţívání, je takový způsob uţívání psychoaktivní látky, který má za následek poškození zdraví somatické ( např. infekce při nesterilní injekční aplikaci) nebo psychické (např. epizody deprese po těţké opilosti). Takto se posuzuje stav, kdy v průběhu dvanácti měsíců se alespoň po dobu jednoho měsíce projeví neschopnost plnit hlavní povinnosti v práci, ve škole nebo v domácnosti. Dále můţe jít o opakované uţívání látek v situacích fyzicky nebezpečných (řízení automobilu), opakované právní problémy (trestné stíhání pro poruchy chování s abúzem související), soustavné nebo opakované sociální či interpersonální problémy (hádky, tělesné potyčky). Trvalé zneuţívání návykových látek ve vysokých dávkách zatěţuje organismus a můţe vyvolat závaţná onemocnění, která často zkracují ţivot (kouření cigaret, alkohol a jiné psychoaktivní látky). Chorobná závislost na látce a soustředění se na její získávání dále způsobí časem ztrátu zájmu o vlastní organismus, tělesnou hygienu, sníţí se péče o vlasní zevnějšek, zanedbává se výţiva a správná ţivotospráva. Ztrácí se zájem o rodinu, práci a další pozitivní ţivotní hodnoty. Citový ţivot se ochuzuje. Důsledkem bývají krize a rozvrat v rodině, problémy v zaměstnání, vedoucí někdy aţ ke ztrátě zaměstnání, sestup na společenském ţebříčku a celkový úpadek osobnosti. V depresivních krizích hrozí sebevraţedné pokusy. Důsledky toxikománie nejsou zanedbatelné ani pro společnost. Léčba postiţených je dlouhodobá, nákladná, často málo úspěšná.

14

Syndrom závislosti má diagnostická kritéria. V průběhu jednoho roku by se měly vyskytovat po dobu alespoň jednoho měsíce nebo opakovaně v kratších obdobích společně tři nebo více těchto projevů: 1. silná touha, pocit nutkání získat látku (anglicky „craving“) 2. zhoršená schopnost sebeovládání ve vztahu k látce; např. neúspěšné pokusy redukovat uţívání 3. projevy odvykacího syndromu při náhlé redukci dávek nebo úplném vysazení látky 4. důkaz tolerance; k dosaţení ţádaného účinku je nutná prokazatelně větší dávka látky neţ na začátku uţívání; tatáţ dávka vede k stále menšímu účinku 5. opuštění či redukce zálib, zájmů, koníčků v důsledku uţívání látky 6. trvalé uţívání látky přes jasné důkazy o škodlivých následcích pro postiţeného.

(Pro diagnózu fyzické závislosti je důležitá zejména přítomnost bodů 3. a 4. – poznámka Prof. Višňovského.) Léčba drogové závislosti z obecného pohledu V léčbě je třeba jednak překonat psychickou vazbu na návykovou látku, jednak ulehčit překonání abstinenčních příznaků. V obou případech je moţno postupovat s hospitalizací nebo ambulantní léčbou; ústavní léčbě se dává přednost, ambulantní je méně úspěšná. /Fendrich a kol., 2002/ Hlavním ideálním cílem léčby je – vedle minimalizace újmy na zdraví způsobené toxickými účinky drog – úplné a trvalé odstranění závislosti. Jaká jsou tedy cílová kritéria ideální úspěšnosti léčby drogových závislostí? Dosaţení úplné abstinence, coţ je zatím nejuţívanější kritérium? Dosaţení kontroly nad uţíváním drogy, coţ zatím vypadá jako utopická představa? Dosud není, zdá se, definitivně rozhodnuto. Stále větší naděje je vkládána do látek sniţujících ţádostivost po droze („anti-cravingové látky“). /Kalina a kol., 2003 a/ V léčbě drogových závislostí – tedy bio-psycho-sociálního onemocnění – je vţdy důleţitý komplexní postup zahrnující psychologický přístup, úpravu sociálního zázemí pacienta a eventuální farmakologický přístup. /Kalina a kol., 2003 a/ Obecné farmakologické postupy u léčby drogových závislostí /Kalina a kol., 2003 a/ 1. Detoxikace – v případě předávkování drogy – ţivot zachraňující postupy, eventuálně pouţití antidot, pokud jsou k dispozici ( např. naloxon je antagonistou opiátů).

15

2. Detoxifikace – velmi pomalé odstranění látky z těla, postupným sniţováním dávek drogy tak, aby se pokud moţno zabránilo příznakům z odnětí drogy. 3. Substituce – alternativou detoxifikace je náhrada drogy bezpečnější látkou tak, aby se zabránilo příznakům z odnětí drogy a tuto látku pak postupně také odebrat. Typickým příkladem substituce u opiátové závislosti je pouţití metadonu, dalším substitučním lékem u opiátové závislosti je buprenorfin. 4. Prevence relapsů – aplikace látky, která sniţuje ţádostivost, baţení po droze, včetně „anti-cravingových látek“:  Podávání látky, která sniţuje / ruší pozitivní posilovací účinek drogy (např. antagonista nebo agonista / antagonista dané drogy) – lze pouţít pouze u vysoce motivovaných pacientů.  Podávání látky, která obrací účinek drogy ve velmi nepříjemný záţitek (vytvoření podmíněné vazby drogy – trest, např. uţití disulfiramu u alkoholové závislosti.  Snaha o ovlivnění mechanismů ţádostivosti obecně – „anti-cravingové látky“ (např. D2 antagonisté, SSRI, opioidní antagonisté, glutamatergní antagonisté) v kombinaci s psychologickým přístupem.

Prevence Efektivnější neţ terapie následků nebo rozvinuté choroby je prevence /Fendrich a kol., 2002/. Faktory vzniku drogové závislosti /Kalina a kol., 2003 a/  Droga – její charakter, potenciál pro závislost, účinky, způsoby aplikace.  Člověk – závislost lze navodit u kaţdého jednotlivce – neexistuje struktura osobnosti, která by stoprocentně před závislostí chránila nebo ji stoprocentně předurčovala. Riziko zvyšuje nízké sebevědomí a sebehodnocení, nízká výkonnost, nedostatek asertivity a schopnosti čelit tlaku vrstevníků, poruchy chování, nevhodné sociální vazby, úzkostnost, stres a jeho špatné zvládání, nezdrţenlivost, sklon k depresím, ale i zdravotní handicap.

16

 Prostředí – působení všeho, co nás obklopuje – v něm můţeme dále odlišit tyto úrovně: 1. Společnost – vztah společnosti k drogám, postoje a normy, dostupnost drog, ale i míra dezorganizace společnosti, výkonová a konzumní orientace, oslabení rodin, rozvodovost atd. Patří sem i koncepce drogové politiky, investice a informovanost. 2. Rodinné prostředí – atmosféra rodiny, míra lásky a péče, výchovný styl, rodinný systém norem a hodnot, uţívání a dostupnost drog v rodině, přítomnost rodičů. 3. Vrstevnické prostředí – kamarádi, parta, škola. Toto tzv. referenční prostředí je pro dítě a dospívajícího mladého člověka velmi důleţité. Záleţí na hodnotách dané skupiny, převládající módě a ţivotním stylu. Orientace skupinové normy je často významnějším faktorem neţ droga sama.  Provokující faktory – mohou být bezprostředním a přímým podnětem pro experiment s drogou. Nejčastěji se uvádějí zvědavost, nuda, zlepšení výkonnosti, zlepšení nálady, řešení problémů, únik z bezvýchodné situace, snaha upozornit na sebe či obstát v partě. Úkolem prevence je podpora projektivních a omezování rizikových faktorů. Vlastní smysl primární prevence spatřujeme v následujícím: „Uţívání drog by nemělo být společensky akceptovanou formou chování mladých lidí.“ „Zdravý ţivotní styl, ţivot bez drog by se měl stát atraktivním.“ Obecné charakteristiky primární prevence /Kalina a kol., 2003 b/:  Sociální (skupinový) charakter Primární prevence se obrací na populaci, tzv. cílové skupiny. V tom je rozdíl od sekundární a terciární prevence, které jiţ mají individuální ráz a obracejí se na jednotlivce, který jiţ je v různém stupni uţívání návykových látek zasaţen. Konečnou cílovou entitou primární prevence je ovšem také jednotlivec. Primární prevence ovlivňuje tedy názory, postoje a chování jednotlivce prostřednictvím jeho skupiny nebo společenství.  Cíl: zabránit vzniku poruchy zdraví Vycházíme ze všeobecně akceptované komplexní definice zdraví podle WHO: „Zdraví je stav tělesné, duševní a sociální pohody, nikoliv pouze nepřítomnost

17

nemoci nebo vady.“ Primární prevence si obecně klade za cíl, aby u člověka k poruše zdraví (ve smyslu tělesné, duševním i sociálním) vůbec nedošlo. Tím se odlišuje od prevence sekundární a terciární, které jiţ počítají s daným faktem zdravotní poruchy nebo postiţení. U drog se primární prevence soustřeďuje na stranu poptávky na drogovém trhu. Usiluje o to, aby se potenciální spotřebitel nestal skutečným spotřebitelem, tj. aby drogy nevyhledával a nekonzumoval. Specifickým cílem je dosáhnout alespoň odloţení kontaktu s drogou do vyššího věku, protoţe u dětí a velmi mladých teenagerů mají drogy na rozvoj osobnosti a sociální integraci mimořádně destruktivní vliv. Dalším cílem – jiţ na hranici primární a sekundární prevence – je sníţit nebo zastavit experimentování s návykovými látkami, pokud k němu uţ dochází, a předejít tak různým zdravotním poškozením včetně závislosti, které by vyţadovaly léčbu.  Prostředky K dosaţení tohoto cíle se pouţívají metody psychologie, pedagogiky, sociologie, veřejné politiky, reklamy, marketingu atd. Jde o metody převáţné nelékařské, nemedicínské. Představa primární prevence (u zdravotních poruch obecně i u zneuţívání návykových látek) jako výlučně lékařské disciplíny, jejíţ provádění je vyhrazeno lékařům nebo alespoň jimi vedeno, není na úrovni soudobých poznatků a neukázala se efektivní. To neznamená „anti-medicínské“ zaměření primární prevence a vyloučení lékařů z okruhu této činnosti.  Zaměření : nespecifická a specifická prevence Nespecifická prevence není tematizovaná na zneuţívání návykových látek, zaměřuje se spíše na projektivní faktory, které obecně souvisí s podporou zdraví ve smyslu tělesném, duševním i sociálním a zdravého a sociálně přijatelného ţivotního stylu. Její význam nelze podceňovat. Specifická prevence je zaměřená na uţívání (zneuţívání) návykových látek.

18

3.3

Návykové látky

Drogy je moţné dělit podle různých hledisek.

Dělení drog podle převládajícího účinku Rozdělení drog podle účinku bere v úvahu převládající efekt látky na psychiku zdravých lidí. To znamená, ţe pokud je nějaká látka zahrnuta mezi halucinogeny, neznamená to, ţe nemá např. i efekt stimulační (to se týká např. extáze). /www.drogovaporadna.cz, 17.8.2005/ Rozdělení drog podle převládajícího účinku /www.drogovaporadna.cz, 17.8.2005/ : Tlumivé látky

Stimulační látky

Halucinogeny

opium, heroin, kodein, braun

pervitin, kokain, efedrin,

lysohlávky, LSD, marihuana,

morfin, flunitrazepam,

crack, amfetamin atd.

hašiš, extáze, durman,

diazepam, nitrazepam, toluen,

muchomůrka červená,

alkohol atd.

ketamin, meskalin atd.

Dělení na „měkké“ a „tvrdé“ drogy Nejznámější je dělení na „tvrdé“ a „měkké drogy“. Toto dělení se v podstatě zaměřuje na rizikovost té určité drogy z hlediska pravděpodobnosti vzniku závislosti, zdravotních komplikací (tělesných i duševních), atd. /www.drogovaporadna.cz, 17.8.2005/. (Toto dělení

není přijímáno všeobecně – poznámka Prof. Višňovského.) Rozdělení drog na „měkké“ a „tvrdé“ /www.drogovaporadna.cz, 17.8.2005/ : Míra rizika

Zástupci

"Tvrdost"

Vysoká

"Tvrdé"

toluen, aceton, heroin, morfin, durman, crack

Vysoká až střední

"Tvrdé"

LSD, lysohlávky, kokain, pervitin

Střední

"Tvrdé"

alkohol, extáze, efedrin, kodein

Relativně malá

"Měkké"

marihuana, hašiš, kokový čaj

Prakticky bez rizika

"Měkké"

káva, čaj

Dělení na legální a ilegální drogy Drogy lze z právního hlediska dělit na drogy legální a drogy ilegální.

19

Rozdělení drog na legální a ilegální /www.drogy-info.cz, 17.8.2005/ : drogy legální

drogy nelegální

alkohol

konopné drogy

tabák

halucinogeny

léky

stimulancia

těkavé látky

taneční drogy opiáty

3.3.1 Etanol (etylalkohol) Mezi látkami, které ovlivňují psychické funkce, má alkohol ( chemicky správně ethylalkohol) výjimečné postavení. Archeologické nálezy z dávných dob svědčí o tom, ţe s pěstováním obilí jako potravy se rozšiřovala i příprava kvašeného sladu – předchůdce piva. /Bečková, 1999/ Etylalkohol byl ve formě alkoholických nápojů vyráběn a pouţíván v dobách historických civilizací – někdy jako látka zvláštního významu při náboţenských obřadech, později stále častěji jako nápoj. Staré jsou téţ zprávy o léčebném pouţívání alkoholu. I v současnosti se alkohol pouţívá poměrně široce jak v oficiální, tak i v lidové medicíně. Patrně stejně dlouho jako je alkohol znám, však lidstvo provází i negativní následky nemírného poţívání alkoholu. První „protialkoholní zákon ( v naší zemi), který byl vyhlášen Břetislavem I. roku 1039, měl výrazně prohibiční charakter a uvádí přísné tresty pro opilce a pro krčmáře, kteří jim nalévají. /Kalina a kol., 2003 a/ Z hlediska návykového potenciálu se alkohol nachází někde uprostřed mezi „tvrdými“ drogami. Proti „tvrdým“ drogám má mírnější účinky, závislost se vyvíjí jen u části subpopulace konzumentů, při trvalém uţívání mírných dávek ( u vína se udává asi 0,2 litru denně) je moţno dokázat i pozitivní účinky na zdravotní stav, zejména na kardiovaskulární systém. Naopak při zneuţívání se alkohol stává stejně nebezpečným jako nejtvrdší drogy. Je o to více nebezpečný, ţe jeho zneuţívání je v porovnání s „tvrdými“ drogami méně kontrolované zákonem. /Bečková, 1999/ Alkohol vzniká chemickým procesem kvašení ze sacharidů – buďto z jednoduchých cukrů, obsaţených v ovoci (nejčastěji plody vinné révy) nebo z polysacharidů z obilných zrn nebo brambor. Vyšší koncentrace se dosahuje destilací. /Kalina a kol., 2003 a/ Proces fermentace můţe probíhat asi aţ do koncentrace 14 % alkoholu. Při vyšší koncentraci jsou kvasinky zničeny vlastním produktem, dalším procesem vzniká ocet.

20

Destilace je známa od XI. století. Etanol se destiluje při teplotě 77-77,8 °C. V destilátech působí nejen etylalkohol, ale i jiné alkoholy, např. amylalkohol. /Fendrich a kol., 2002/ Při nedokonalých chemických procesech (např. při domácí výrobě destilátů) vzniká směs etylalkoholu s niţším alkoholem, metylalkoholem (metanolem), který je silným nervovým jedem se selektivním působením na oční nerv (působí oslepnutí) a vede k metabolickému rozvratu vyvoláním acidózy /Kalina a kol., 1.díl, 2003 a/. Alkoholické nápoje jsou podle zákona lihoviny, víno a pivo a všechny ostatní nápoje obsahující více jak 0,75 objemových procent alkoholu. Pivo obsahuje podle stupně a druhu aţ 8 % alkoholu (u nás desetistupňové asi 2 %, „dvanáctka“ 3-4 %), coţ je hodnota i pro některá rostlinná vína. Většina vín obsahuje však 10-12 % alkoholu, „těţká“ vína aţ 18 %. Destilací vznikající koncentráty obsahují většinou 30-40 % alkoholu, ale domácí výrobky (slivovice) i nad 50 %. /Fendrich a kol., 2002/ Za „bezpečnou“ dávku se dle WHO povaţuje denně asi do 20g 100 % lihu, coţ je dle výše uvedeného asi půl litru piva, 0,2 l vína nebo 50 ml destilátu. Denní dávka je rozdílná pro muţe (24g) a ţeny (16g). /Fendrich a kol., 2002/

Osud v organismu Etanol se přibliţně z 20 % resorbuje jiţ v ţaludku; zbytek se vstřebává v tenkém střevě. Po resorpci se etanol rozděluje rovnoměrně ve veškeré tělesné vodě. Koncentrace etanolu v krvi závisí na: - mnoţství přijatého etanolu, - rychlosti resorpce; tu spoluurčuje koncentrace etanolu v nápoji a náplň zaţívacího traktu, - tělesné hmotnosti, eventuálně na mnoţství vody a tělesného tuku, - rychlosti eliminace etanolu. /Lüllmann, 2002/ Eliminace etanolu začíná ihned po poţití. Ledvinami, plícemi a kůţí se v nezměněné formě vylučuje jen několik procent, zbytek se odbourává. (Asi 90 % etanolu se metabolizuje, tj. oxiduje, 5-10 % je vyloučeno v nezměněné formě /Lincová, 2002/.) Rychlost biotransformace etanolu není úměrná jeho koncentraci v krvi, nýbrţ za časovou jednotku se odbourává stále stejné mnoţství etanolu: mnoţství metabolizovaného etanolu za jednotku času na jednotku hmotnosti je u muţů 0,1 g/kg.h, u ţen 0,085 g/kg.h. (Etanol se oxiduje v játrech kinetikou nultého řádu /Lincová, 2003/.) Případ od případu kolísají tyto hodnoty ± 30 %, pro stejnou osobu však zůstávají dosti konstantní. Po ukončení resorpce etanolu se tedy musí počítat s pravidelným poklesem koncentrace alkoholu v krvi. Hodnoty klesají o 0,1-0,2 promile za

21

hodinu, většinou asi o 0,15 promile. U alkoholiků je odbourávání etanolu ve srovnání s abstinenty zvýšeno jen málo nebo vůbec ne, přičemţ poněkud rychlejší vylučování nehraje roli. /Lüllmann, 2002/ Etanol se enzymaticky oxiduje za spotřeby NAD na kyselinu octovou. (Etanol se oxiduje alkohol-dehydrogenázou na acetaldehyd a následně aldehyd-dehydrogenázou na acetát.) Protoţe druhý stupeň biotransformace probíhá rychleji neţ první, zůstává aktuální koncentrace acetaldehydu na velmi nízké hladině. Acetát se mj. spotřebuje na syntézu mastných kyselin a podmiňuje alkoholické ztučnění jater. Část etanolu se v jaterních buňkách oxiduje působením endoplasmatického cytochromu P450. /Lüllmann, 2002/ Pro úplnost je třeba dodat, ţe existuje i katalázou zprostředkovaná oxidace etanolu za přítomnosti a spoluúčasti peroxidu vodíku. Tento typ reakce se odehrává v peroxizomech. /Lincová, 2002/ Účinky na organismus a mechanismus účinku Alkohol

má

hypoglykemizující

účinek

(blokuje

glukoneogenezi).

Tlumí

výdej

antidiuretického hormonu (můţe zvýšit diurézu). Zahuštění krve má ovšem za následek, ţe jsou uvedeny v chod kompenzační mechanismy s výsledným pocitem ţízně. /Fendrich a kol., 2002/ Alkohol vyvolává vazodilataci; vzniká zvýšené prokrvení kůţe a pocit tepla, ale také téţ jeho ztráty, které jsou nebezpečné v zimě /Fendrich a kol., 2002/. Sniţuje sekreci oxytocinu (zpomaluje porod) /Fendrich a kol., 2002/. Etanol zásadním způsobem ovlivňuje centrální nervový systém, na který působí tlumivě. Ke zdánlivé excitaci vedou nízké koncentrace alkoholu útlumem inhibiční aktivity mozku. Při vyšších koncentracích etanolu však dochází k jasným sedativním projevům (sníţená schopnost koncentrace, otupělost, nesprávný úsudek, splývavá řeč, ataxie). Zvyšující se koncentrace etanolu vedou k prohloubení útlumu nervových funkcí a navodí aţ stav celkové anestezie podobně jako těkavá celková anestetika. Koncentrace etanolu v krvi 4 aţ 5 g/l znamená silnou intoxikaci, při níţ nastává kóma, deprese dechového centra a smrt. Názor na mechanismus účinku alkoholu v CNS se v posledních letech výrazně změnil. Původně se předpokládalo, ţe hlavní účinek etanolu spočívá ve sníţení viskozity biologických membrán. Fluidizační účinek etanolu zřejmě přispívá ke změně membránových funkcí, hlavní pozornost se však soustředila na přímý účinek etanolu na iontové kanály a receptory:  Etanol zvyšuje účinek inhibičního působení GABA na GABAA- receptorech, podobně jako benzodiazepiny.

22

 Etanol inhibuje schopnost glutamátu otevírat kationtové kanály spojené s NMDA podtypem glutamátových receptorů, jejichţ prostřednictvím jsou ovlivněny kognitivní funkce (paměť, učení aj.).  V neuronech etanol inhibuje otevírání napěťově závislých Ca2+ kanálů, čímţ inhibuje uvolňování mediátoru v odpovědi na terminální nervovou depolarizaci. /Lincová, 2002/ Vedle těchto tří hlavních účinků byly popsány účinky etanolu spojené s aktivací acetylcholinového nikotinového receptoru a 5-TH3- receptoru /Lincová, 2002/. Etylalkohol lze zařadit mezi hypnosedativa. (V nízkých dávkách vyvolává často rozjařenost, ztrátu psychických zábran, pocit zvýšené výkonnosti. Objektivně se však zhoršuje pohotovost k okamţitým reakcím i úsudek.) Uţ v malém mnoţství je moţno si povšimnout účinků na řeč, rovnováhu, úsudek. Sniţuje schopnost rychle reagovat na měnící se situaci. Tlumí vnímání bolesti, zvyšuje práh bolestivosti. Povzbuzuje sebevědomí, sniţuje však sebekritičnost i sebekontrolu. Vysoké koncentrace alkoholu v organismu tlumí i ţivotně důleţitá centra regulace dýchání a krevního oběhu, coţ můţe být příčinou smrti. /Fendrich a kol., 2002/ V psychické sféře alkohol odstraňuje zábrany, coţ můţe přispívat k všeobecné domněnce, ţe podporuje sexuální funkce, potence je však větším mnoţstvím alkoholu sníţena. Účinek alkoholu můţe vyvolat záchvaty hněvu, které ústí do nesmyslných hádek nebo surových aţ agresivních činů. /Fendrich a kol., 2002/ Etanol potencuje účinek některých psychofarmak a zvyšuje riziko celkového útlumu při současné kombinaci. Nezanedbatelný je depresogenní účinek (častější sebevraţdy alkoholiků). /Fendrich a kol., 2002/ Poškození organismu etanolem  Akutní otrava způsobená vypitím značně velkého mnoţství alkoholu nebo jeho menšího mnoţství v kombinaci s některými léky (látky tlumící nervový systém) probíhá v několika fázích. Ze začátku se nemusí vyskytovat projevy opilosti, je patrná pouze euforie, ale uţ i sníţení úrovně pracovního výkonu, zejména schopnost řídit motorové vozidlo. Ve vyšším stupni opilosti k tomu přistupuje nepozornost, poruchy řeči a rovnováhy, ztráta sebekontroly. Tyto příznaky se mohou vystupňovat, přidává se i spavost, ţaludeční nevolnost aţ zvracení. Hluboký spánek můţe přejít v nejtěţším stádiu aţ v bezvědomí se studenou kůţí, pomalým dýcháním, zrychleným pulsem. Smrt nastává útlumem mozkových center, které řídí dýchání a krevní oběh.

23

Rozeznáváme tedy čtyři stádia opilosti: 1. Excitační (oslabení opatrnosti, hovornost, tendence k agresivitě) 2. Somnolentní (spavost, útlum) 3. Komatózní (bezvědomí) 4. Asfyktické (dušení vlivem útlumu činnosti dechového centra v mozku – prodlouţené míše). /Višňovský, 1998/ Akutní otrava se léčí udrţováním základních ţivotních funkcí na jednotkách intenzivní péče / Fendrich a kol., 2002/.  Alkoholismus a chronická otrava alkoholem – Nadměrná konzumace alkoholických nápojů bývá označována jako alkoholismus /Kalina a kol., 2003 a/. Alkoholici jsou lidé s chorobou, kterou je moţno diagnostikovat a léčit, jsou závislí na alkoholu a nejsou schopni se ho dobrovolně vzdát. I kdyţ bez něj po nějakou dobu mohou vydrţet, časem se k pití vrací. Při přerušení trvalého pití pociťují závaţné abstinenční příznaky. Stav fyzického a psychického poškození takového stupně, které přetrvává, přestoţe alkoholik nepije, lze nazvat chronickým alkoholismem, v současnosti razí někteří odborníci spíše termín závislost na alkoholu. / Fendrich a kol., 2002/ Hovoří se o dvou typech alkoholismu. Anglosaský typ je charakteristický občasným nadměrným poţíváním alkoholu, úsilím zůstat co nejdéle bez příznaků opilosti, vydrţet co nejvíce; v průběhu mezi jednotlivými epizodami opilství můţe postiţený abstinovat nebo jenom mírně konzumovat alkohol. Románský typ, charakteristický pro konzumenty vína, se vyznačuje stavem – ne často opilý, nikdy zcela střízlivý. Oba uvedené typy mohou pokračovat v alkoholismu ve stádiích, která pouze schematicky nastiňují všeobecné rysy vývoje alkoholika. Zhruba je moţno říci, ţe alkoholik začíná nadměrným pitím, přechází do období závislosti na alkoholu, postupně do chronického alkoholismu s fyzickým a mentálním poškozením osobnosti. /Fendrich a kol., 2002/ Chronický alkoholismus je závaţný společenský i zdravotní problém a právem je zařazován mezi závislosti těţkého stupně. Vznikají periferní neuropatie, vyvíjí se demence. U dětí matek-alkoholiček se pozoruje sníţená hmotnost, poruchy vývoje obličeje, mentální retardace. /Fendrich a kol., 2002/ Chronická otrava vyvolaná dlouhotrvajícím zneuţíváním alkoholu se projevuje ve fyzické i psychické oblasti. Z hlediska fyzického poškození je závaţným následkem alkoholismu podvýţiva. Alkoholik trpí nechutí k jídlu, jehoţ příčinou je chronický

24

zánět ţaludku, vyvolaný trvalým pitím. Pro nedostatek finančních prostředků vynaloţených na alkohol se postiţený často stravuje nekvalitně. Nebezpečný je zejména nedostatek vitamínů a bílkovin, protoţe přispívá k dalšímu zhoršování stavu jater a nervového systému. Alkohol poškozuje především játra, kde se alkohol odbourává a jeho trvalý nadměrný přísun je zatěţuje. Část buněk odumírá a je nahrazována vazivem – vzniká cirhóza jater, která je často příčinou smrti chronického alkoholika. Zánět periferních nervů se projevuje nejprve na končetinách (zejména dolních) pocity mravenčení, píchání v prstech. Zánět nervů ovládajících svaly nejprve vyvolává slabost končetin, posléze celého těla. Oslabena je imunita organismu. Roste riziko infekcí (např. TBC) a také nádorového bujení (ţaludek, jícen, u ţen prs). Psychické poruchy se u alkoholika mohou projevit jako součást abstinenčního syndromu nebo jako poruchy vznikající náhle či postupně v průběhu chronické otravy; část z nich je moţno připsat dlouhotrvajícímu nedostatku vitamínů skupiny B. Jde zejména o závaţnou poruchu paměti (Korsakovova psychóza), při které si pacient nevzpomíná na nedávné události, ale na časově vzdálenější si vzpomene velmi dobře; mezery koriguje často konfabulací. U některých alkoholiků je moţno zjistit postupné sníţení inteligence – alkoholickou demenci, která je vyvolána odumíráním mozkových buněk. Asi u jedné třetiny alkoholiků vznikají těţké deprese se sebevraţednými pokusy. Poruchy vnímání byly zjištěny v psychologických testech u alkoholiků i při abstinenci; úprava byla zjištěna aţ po několika týdnech či měsících. / Fendrich a kol., 2002/ Nejznámější jsou však psychické poruchy spojené s abstinenčním syndromem vyvolaným náhlým přerušením chronického podávání alkoholu. Jiţ za několik hodin vzniká třes. Kromě třesu (projevujícího se zejména na rukou) se dostavuje úzkost, nepokoj a slabost. Asi ve čtvrtině těţkých případů bývají zároveň krátkodobé halucinace – věci okolo se jeví ţivé, deformují a pohybují se, postiţený slyší hudbu či výkřiky. Dramatický stav je známé delirium tremens. Začíná většinou za 2-5 dnů po přerušení těţkého abúzu alkoholu. Pacient je velmi neklidný, silně se třese. Má hrozivé halucinace drobných předmětů, hmyzu nebo ţivočichů. Je dezorientovaný z hlediska času a místa, kde se nalézá, nepoznává známé. Z projevů bývají dále přítomné třes nataţených rukou, pocení, nauzea nebo zvracení, zrychlení pulzu, zvýšený krevní tlak. Tento závaţný stav můţe trvat několik hodin, někdy aţ 3-4 dni, poté vyčerpaný pacient usne. Po dlouhém spánku se těţce probouzí a na předchozí stav si nevzpomíná. Interval mezi přerušeným pitím a rozvojem příznaků bývá 4–12

25

hodin, maximum druhý den abstinence, ale některé příznaky (úzkost, nespavost) mohou přetrvávat i několik měsíců. Delirantní stav můţe být ţivotu nebezpečný, pokud není včas poskytnuta kvalifikovaná pomoc. V průběhu abstinenčního syndromu se můţe projevit formou záchvatu také alkoholická epilepsie. Alkoholová halucinóza vzniká po sníţení příjmu trvale poţívaného alkoholu. Postiţený vnímá ţivé halucinace bez deliria; mohou se rozvinout aţ do chronické formy připomínající schizofrenii. /Višňovský, 1998/ Léčba chronického alkoholismu Pacienti přijatí do ústavního léčení se léčí na speciálních oddělení nebo ambulantně. Kromě zvládnutí somatických příznaků a komplikací základního onemocnění jde především o dosaţení trvalé abstinence. Léčba je dlouhá, trvá 6-12 měsíců. Psychoterapie má podpořit nebo vypěstovat pacientovu vůli po vyléčení. Pomáhá i uţívání některých léků. Pouţívá se léčby, která vyvolává v souvislosti s podáním alkoholu nevolnost a další nepříjemné pocity či stavy. Zde se pouţívá disulfiram (Antabus). Jde o zásah do odbourávání alkoholu v organismu, kde neproběhne oxidace na oxid uhličitý a vodu, pouze na meziprodukt acetaldehyd. Tento meziprodukt vyvolává v organismu mnoho nepříjemných reakcí – nevolnost, zvracení, bušení srdce, sníţení krevního tlaku, bolest hlavy, obtíţe s dýcháním. Účinek je citelný uţ po poţití malých dávek alkoholu a s jejich zvýšením se můţe vyvinout závaţný stav. Léčený alkoholik si má toto nebezpečí uvědomovat a dodrţovat abstinenci. /Višňovský, 1998/ U chronického alkoholismu se dnes uţívá i léčba se zaměřená na tzv. craving (baţení). K tomuto účelu se pouţívá např. acamprosat (látka chemicky blízká kyselině γaminomáselné) a anti-cravingové účinky má podle některých zpráv i dlouhodobá léčba antidepresivy typu SSRI. /Lincová, 2002/

3.3.2 Nikotin a tabák Tabák pochází z usušených listů rostliny rodu Nicotiana, jehoţ nejpopulárnější a nejčastěji kultivovaný druh je Nicotiana tabacum /www.drogovaporadna.cz, 17.8.2005/. Tabák pěstovali jiţ Indiáni, ovšem významné zdravotní poškození to asi neznamenalo : jednak kouřili jen rituálně, tedy ne v takové míře, jako dnešní kuřák, a jednak nemuseli kouř

vdechovat („šlukovat“), aby pocítili omamný vliv nikotinu, protoţe kouřili dýmku. Z kouře dýmky a doutníku se na rozdíl od kouře z cigarety nikotin vstřebává v ústní dutině : rozdíl je

26

v pH tabákového kouře. Nikotin potřebuje ke vstřebání pH lehce zásadité a takový je kouř doutníků a dýmek. Kouř z cigaret je však lehce kyselý a proto kuřák cigarety musí vtáhnout kouř aţ do plic, aby se mohl nikotin vstřebat. /Kalina a kol., 2003 a/ O rozšíření tabáku v Evropě se zaslouţil v 16. století francouzský vyslanec v Portugalsku Nicot (odtud „nikotin“). Kouření se rozšířilo zejména po uvedení cigaret na trh v polovině 19. století a s rozvojem automatizace tabákového průmyslu. Ve dvacátém století bylo společensky akceptováno natolik, ţe kuřáci ani dnes často nejsou posuzováni jako osoby závislé. Kdyţ však stále více vycházely najevo souvislosti mezi kouřením a závaţnými chorobami (zejména bronchogenním karcinomem, chorobami kardiovaskulárními a dalšími) bylo zřejmé, ţe kouření je nutné povaţovat za škodlivý návyk, také s přihlédnutí k moţnému ohroţení okolí tzv. pasivním kouřením. /Fendrich a kol., 2002/ Jedinou návykovou látkou ze 4.-5. tisíc sloţek tabákového kouře či v tabáku jako takovém je toxický rostlinný alkaloid nikotin. Jedná se o bezbarvou tekutinu, bez zápachu. Smrtelná dávka pro člověka je kolem 80 mg, poměrně rychle však vzniká tolerance. /Kalina a kol., 2003 a/ Způsoby aplikace /Kalina a kol., 2003 a/ V ČR jsou běţné v zásadě dvě následující formy : bezdýmý tabák nebo tabák, který hoří. Bezdýmý tabák můţeme dále rozdělit na šňupací (aplikace vdechem do nosních dutin) a orální (aplikace do úst). Orální tabák je jednak tabák ţvýkací, tedy listy tabáku, které se vkládají do úst a ţvýkají a „moist snuff“ doslova „vlhký šňupec“ (Jsou to papírové pytlíčky s tabákem podobné čajovým, které se vkládají do úst, kde se z nich uvolňuje nikotin.). Tabák, který hoří, známe především ve formě doutníku, dýmky nebo cigarety. Doutník je svinutý tabákový list, obsahuje nejméně přidaných látek. Dýmkový kouř, ale především cigaretový tabák je uţ různě upravován a doplňován, takţe mezi 4. – 5. tisíci látek cigaretového kouře je dnes kolem 700 aditiv. Dále tu najdeme asi 60 kancerogenů a desítky dalších toxických látek. Pokud jde o vliv na zdraví, u bezdýmého tabáku nejsou zplodiny pyrolýzy, celkový vliv je tedy o málo menší, ale vinou intenzivnějšího a delšího působení v dutině ústní je tu výraznější místní vliv (nemoci dutiny ústní).

Osud v organismu / Fendrich a kol., 2002/ Cigareta obsahuje asi 0,8 g tabáku a v něm 9 – 17 mg nikotinu. Při kouření se uvolňuje do kouře a sliznicí dýchacích cest se dobře vstřebává; účinky na CNS se projeví uţ po několika

27

sekundách. Větší část nikotinu (asi 90 %) se však při kouření spálí a další část se zachytí na konci cigarety nebo ve filtru, jinak by uţ vykouření jedné cigarety mohlo způsobit smrt, coţ lze prokázat v pokuse na zvířeti podáním výtaţku z cigaret. Z inhalovaného kouře se však vstřebává aţ 90 % látky. Celkové mnoţství vstřebaného nikotinu se tedy odhaduje na 1,5 mg. Vrchol hladiny v krvi je při kouření cigarety asi za 10 minut, u dýmky asi za 30 minut. Proniká placentární bariérou a také do mateřského mléka. Metabolizuje se v plicích a v játrech, vylučuje se močí. I zlomek mnoţství nikotinu obsaţeného v cigaretě, který se do organismu dostane, má výrazné účinky. Účinky na organismus a mechanismus účinku /Fendrich a kol., 2002/ Mechanismus účinku je stimulace přenosu vzruchů na gangliích sympatiku i parasympatiku v niţších dávkách, blokáda přenosu v dávkách vyšších. Na gangliích i v CNS účinkuje nikotin na N cholinergních receptorech, i kdyţ jejich subtypy jsou různé. Nikotin je liposolubilní a dobře proniká hematoencefalickou bariérou. Stimuluje CNS, aktivuje dopaminergní systém (prokázáno v oblasti nukleus accumbens), zvyšuje vylučování endogenních opioidů a také glukokortikoidů. Vyvolává mírnou euforii, zlepšuje pozornost a zapamatování, zkracuje reakční dobu. Velké dávky mohou způsobit paralýzu dýchání a hypotenzi. Periferní účinky jsou komplexní. Stimulace ganglií sympatiku a vylučování adrenalinu ze dřeně nadledvin zvyšuje krevní tlak a srdeční frekvenci. To můţe vyvolat u disponovaných pacientů záchvaty anginy pectoris a zhoršení hypertenze. Stimulace ganglií parasympatiku zvyšuje motorickou aktivitu střev. Akutní intoxikace Příznaky akutní intoxikace jsou podráţděnost, třes, bledost, studený pot, nucení na zvracení, křeče v břiše, průjem, závrať, bolest hlavy /Fendrich a kol., 2002/. Letální dávky začínající zhruba od 50 mg, v krátkém čase vyvolávají tonicko-klonické křeče a depresí dechu vedou ke smrti. Kouřením se nedá dosáhnout akutní letální dávky nikotinu cca 50 mg. /Lüllmann, 2002/ Tolerance a návyk /Fendrich a kol., 2002/ Tolerance se vyvíjí rychle, uţ za několik dní, rychleji u periferních neţ u centrálních účinků, patrně desenzitizací N receptorů. Vyvíjí se psychická i fyzická závislost s abstinenčním syndromem – podráţdění, dysforie aţ deprese, úzkostné stavy, neklid, ztíţená koncentrace, bolest hlavy, nespavost, bolest břicha, zvýšení chuti k jídlu. (Kuřáci mají niţší tělesnou

28

hmotnost neţ nekuřáci v průměru o 4 kg.) Vznik závislosti lze prokázat i experimentálně (samoaplikace u zvířat). Abstinenční syndrom trvá asi 2 -3 týdny, ale touha po cigaretách trvá podstatně déle. Návykovým charakterem zneuţívání a zdravotními důsledky představuje dnes tabakismus jeden ze závaţných zdravotnických problémů. V České republice předčasně umírá podle některých odhadů kaţdý den na následky kouření více neţ 60 lidí. Podle britských a amerických pramenů si kuřák zkracuje ţivot aţ o 20-25 let. Následky chronického přívodu nikotinu /Lüllmann, 2002/ Existuje mnoţství studií, prokazujících vztah nikotinu k chorobám srdce a cév. Během kouření se objevují akutní změny na EKG, tonu cév a bronchů, které lze vysvětlit aktivací cholinergního nebo adrenergního nervového systému. Kouření cigaret zvyšuje riziko letální ischemické choroby srdeční na trojnásobek, kouří-li se 40 cigaret denně. Při silném kouření je zvýšena hladina plasmatických lipidů. Pravděpodobnost cévní mozkové příhody je u kuřáků ve srovnání s nekuřáky třikrát vyšší. Riziko se při vysokém krevním tlaku zvyšuje na dvacetinásobek. Trombangiitis obliterans (Bürgerova nemoc) se vyskytuje pouze u silných kuřáků a zastavit ji lze jedině nekuřáctvím. Onemocnění gastroduodenálními vředy pravděpodobně není kouřením přímo vyvoláno, kouření však asi zpomaluje hojení vředů. U některých kuřáků se vyskytující primárně degenerativní poškození nervus opticus (tabáková amblyopie), je spojen o s poklesem plazmatických hladin vitaminu B12. Kuřáci, kteří netrpí těmito poruchami vidění, mají normální hodnoty vitaminu B12. Zdravotní následky kouření Cigaretový kouř obsahuje dehtové látky, které dráţdí sliznici dýchacích cest a ochromují činnost řasinkového epitelu. Vyvíjí se chronický zánět dýchacích cest. Objevují se ranní záchvaty kašle, příznaky zánětu dýchacích cest. Bronchogenní karcinom se vyskytuje u kuřáků asi desetkrát častěji neţ u nekuřáků. V celosvětovém průměru se udává kouření v souvislosti s aţ 30 % všech nádorových onemocnění (i jícnu, slinivky břišní, močového měchýře). V dehtu obsaţené benzpyreny stimulují v játrech indukcí enzymů metabolismus mnoha léčiv. Neméně závaţné je postiţení srdce a cév. Tato skupina je vůbec nejčastější příčinou smrti u nás a v mnoha dalších zemích. Společné prohlášení osmi českých odborných lékařských společností jednoznačně konstatovalo, ţe souvislost s kouřením byla prokázána u

29

infarktu srdečního svalu, mozkové arteriosklerózy a při onemocnění končetinových tepen. V souvislosti s arteriosklerózou se z velkého mnoţství chemicky aktivních látek, které obsahuje tabákový kouř nejčastěji uvádí nikotin, oxid uhelnatý, oxid dusíku, kyanovodík, radioisotop polonia

210

Po. V krevní plasmě kuřáků bylo prokázáno sníţené mnoţství HDL.

Oxid uhelnatý, který vzniká při nedokonalém spalování tabáku v cigaretě, účinkem na krevní barvivo sniţuje schopnost vázat kyslík, coţ také zvyšuje riziko poškození srdečního svalu. Kouření v těhotenství zvyšuje perinatální mortalitu a zhoršuje průběh těhotenství (spontánní potrat, předčasný porod). Novorozenci matek-kuřaček mají v průměru

o 0,5 kg menší

tělesnou váhu a jsou v dalším vývoji více ohroţeni fyzicky i mentálně. Kouření u muţů středního věku přispívá k vzniku impotence, pravděpodobně poruchami krevního zásobení kavernózních těles v penisu. /Fendrich a kol., 2002/ Z tabákových výrobků jsou nejnebezpečnější cigarety, zejména vdechováním kouře do plic. Bez viny není ani cigaretový papír; jedna cigareta obsahuje asi 3 mg sloučenin křemíku, hliníku, síry a dalších látek. Doutník nebo dýmka uţivatele tolik neohroţuje, ale platí to pouze pro kardiovaskulární onemocnění, ne pro nádory té části dýchacích cest, která s tabákovým kouřem přichází chronicky do styku, např. rtů a ústní dutiny. /Fendrich a kol., 2002/ Nejnebezpečnější je kouřit dlouhodobě pravidelně a začínat před 20. rokem ţivota /Fendrich a kol., 2002/. Nejlepší je tedy s kouřením vůbec nezačínat. I pokročilí kuřáci mají však ještě šanci na sníţení rizika. Mnoho můţe znamenat změna špatných návyků. Doporučuje se psychoterapie, rozbíjení kuřáckých stereotypů (přestat kouřit oblíbenou značku), akupunktura. Hlavně je nutné úplně přestat kouřit. Vědci dokazují, ţe riziko infarktu se po přerušení kouření sniţuje velmi rychle. /Višňovský, 1998/ Odvykací terapii lze podpořit podáváním malých dávek nikotinu /Fendrich a kol., 2002/. Náhradní terapie nikotinem je na našem trhu ve formě ţvýkaček, náplastí, inhalátoru s nikotinem. Je však třeba upozornit, ţe se nejedná v ţádném případě o lék proti kouření, o náhraţku cigarety. Jde o lék proti vzniku abstinenčních příznaků. /Kalina a kol., 2003 a/ Poškození vyvolaná pasivním kouřením /Lüllmann, 2002/ Do kuřákových úst se s „hlavním proudem“ kouře z cigaret nebo doutníků dostává jen 30 % nikotinu. Hlavní podíl nikotinu se spolu s ostatními prchavými látkami dostává do „vedlejšího proudu“, tzn. přímo do vzduchu, takţe lidé v okolí kuřáka, obzvlášť v malých prostorech, musí pasivně kouřit. Škody na zdraví, které mohou vzniknout tímto pasivním kouřením, se často přehlíţejí. Jsou však k dispozici výsledky studií, které ukazují, ţe pasivní kouření

30

zhoršuje stav dětí s astmatem a ţe u nekuřaček, které musely stále pasivně kouřit, je vyšší výskyt karcinomu bronchů neţ u nekouřících a u „pasivně“ nekouřící kontrolní skupiny ţen.

3.3.3 Těkavé látky Skupina návykových látek uvedených v MKN-10 pod označením F 18 – prchavé látky se častěji označuje jako těkavé látky nebo inhalační drogy. Patří mezi ně některá rozpouštědla, ředidla a lepidla, ale i plynné látky, například éter a rajský plyn. Jednotlivé těkavé látky se od sebe liší chemickým sloţením, způsobem účinku a klinickým obrazem. Společným znakem po uţití je ovlivnění CNS, které se projevuje euforií, většinou s útlumem, mohou se objevit zrakové a sluchové halucinace. /Kalina a kol., 2003 a/ K největšímu rozšíření uţívání těkavých látek došlo v Anglii od roku 1980. V roce 1990 bylo jiţ registrováno 149 úmrtí. Uţívanou látkou nebyla rozpouštědla nebo lepidla, ale butanový plyn, kterým byly plněny zapalovače a který se uţíval i ve formě aerosolů. Objevilo se i inhalování obsahu hasících přístrojů. /Kalina a kol., 2003 a/ V bývalém Československu byly těkavé látky a jejich zneuţívání známé jiţ před druhou světovou válkou, jednalo se ale jen o jednotlivé dospělé osoby. Oblíbenou látkou byl éter. Hromadný výskyt zneuţívání těkavých látek se objevil v našich zemích koncem šedesátých let u ţáků a studentů základních a středních škol. Zneuţívanou látkou byl čistící prostředek Čikuli, obsahující trichlorethylen. Ten byl v posledních letech vytlačen toluenem. /Kalina a kol., 2003 a/ Vysoký stupeň nebezpečnosti tohoto druhu toxikomanie tkví v relativní bezproblémové dostupnosti mnohých chemických látek, které je moţné zneuţívat. Mezi tyto látky patří celá řada v obchodní síti volně dostupných organických rozpouštědel, čistících prostředků pro domácnost, barev na bázi vhodné chemické látky, různých lepidel na gumu či PVC, nebo lepidlových ředidel, leštidla na boty, odmašťovače a mnoho dalších látek. /Višňovský, 1998/ Jinou skupinou těkavých látek zneuţívaných toxikomany jsou hnací plyny aerosolů, které jsou také poměrně dostupné, avšak mnoho výrobců nyní nahrazuje fluorované uhlovodíky méně nebezpečnými sloučeninami /Višňovský, 1998/. Těkavé látky, které mohou být předmětem zneuţívání /Višňovský, 1998/ Příklady některých látek, které mohou být zneuţity inhalací :  Alifatické uhlovodíky : acetylen, n-butan, isobutan, n-hexan, propan  Alicyklické /aromatické uhlovodíky : cyklopropan, toluen, xylen

31

 Směsi uhlovodíků : benzín, nafta  Halogenované

sloučeniny

chlordifluormethan, dichlorpropan,

:

chloroform,

enfluran,

bromchlordifluormethan, dichlordifluormethan,

ethylchlorid,

halotan,

tetrachlormethan,

dichlormethan,

isofluran,

1,2-

methoxyfluran,

tetrachlorethylen, 1,1,1-trichlorethan, trichlorethylen, trichlorfluormethan, 1,1,2trichlortrifluorethan  Sloučeniny obsahující kyslík : aceton, butanon, diethyleter, ethylacetát, methylacetát, methylisobutylketon, methylterc.-butyleter (MTBE), oxid dusný. Nejdůleţitější zástupci /Kalina a kol., 2003 a/ Toluen – je v současné době nejpouţívanějším zástupcem skupiny inhalačních drog u nás. Bezbarvá kapalina, získává se z ropy, lehkého oleje nebo koksových plynů. Toluen je důleţité rozpouštědlo a ředidlo, zejména laků. Trichlorethylen – jedovatá kapalina slouţící jako všestranné rozpouštědlo, uţívané na některých průmyslových pracovištích, kde bývá zneuţíváno zaměstnanci jako inhalační droga způsobující euforii. Při inhalaci se mohou objevit zrakové a sluchové halucinace, které mohou mít imperativní charakter. Trichlorethylen byl součástí čistícího prostředku Čikuli, který začali školáci hromadně uţívat poté, co byli před ním varováni v televizi. Uţívání se rozšířilo zejména na začátku sedmdesátých let. V současné době (2002) nejsou uváděny ţádné případy zneuţívání. Aceton – mnohostranné rozpouštědlo, které se stává příleţitostně předmětem zájmu lidí, kteří s ním pracují. Éter – rozpouštědlo tuků a olejů, dříve pouţívaný k narkózám a v souvislosti s tím i zneuţívaný. Rajský plyn – oxid dusný, smíšen s kyslíkem vyvolává krátce po vdechnutí opojný bezbolestný stav. Pouţívá se ke krátkodobým narkózám. Zdá se, ţe se znovu objevuje jeho zneuţívání. Inhaluje se z tlakových lahviček na výrobu šlehačky nebo z nafukovacích balónů, ze kterých je inhalován. Účinek se rychle vytrácí. Způsob aplikace a distribuce v organismu Těkavé látky typu organických rozpouštědel vstupují do organismu inhalační cestou. Tekutá i polotekutá rozpouštědla se obvykle inhalují hlubokými vdechy nosem (sniffing) přímo z transportního obalu nebo si toxikoman přikládá navlhčený kousek látky přímo k vnějším dýchacím otvorům. Aby nedocházelo k úniku těkavé látky do okolního prostoru, ukrývá se

32

toxikoman i s nádobou s těkavou látkou pod přikrývku, deku či polštář, kde se v omezeném prostoru zvyšuje koncentrace solvencia. Nejnebezpečnější situace vzniká, navlhčí-li si toxikoman těkavou látkou kapesník či kousek textilie, který si přiloţí k dýchacím otvorům a obalí si hlavu nebo celou horní část těla do neprodyšného obalu – nejčastěji igelitového – který okolo pasu utěsní. V takovém uzavřeném prostoru kromě nárůstu koncentrace molekul těkavé látky dochází vlivem respirace i ke změnám sloţení vzduchu. Rychle klesá procento kyslíku, úměrně narůstá procento oxidu uhličitého a smrt při intoxikaci těkavou látkou z nedostatku kyslíku v centrálním nervovém systému bývá častá. Aerosoly se obvykle nastříkají na textilii, která se přiloţí k nosu a k ústům. /Višňovský, 1998/ Po vdechnutí se těkavé látky rychle dostávají do plic, krevního oběhu a poté do různých tělesných orgánů /Fendrich a kol., 2002/. Účinky a akutní intoxikace Charakter účinku je dán účinností, jakou se inhalanty váţou na lipidy CNS, působí v podstatě jako celková inhalační anestetika /Lincová, 2002/. Na počátku intoxikace se obvykle dostaví pocit euforie, bývá mírná závrať a pocit ztráty hmotnosti. Při niţších dávkách připomíná chování intoxikovaného lehčí stupeň opilosti. Nápadná je bledost v obličeji, obtíţná výslovnost, motorická diskoordinace, později svalová ochablost a zpomalení šlachově-okosticových reflexů. Rozvíjí se stav prostorové dezorientace provázený obvykle abnormálními senzorickými vjemy (zvonění v uších, tinitus, vnímání jiného zápachu neţ samotného preparátu, rozsáhlé vizuální pseudohalucinace aţ halucinace s pocitem depersonalizace). Uvolňují se morální zábrany, v heterosexuální skupině bývají promiskuitní sexuální kontakty. /Fendrich a kol., 2002/ Při těţší formě intoxikace solvencii se vyvine pupilární dilatace, přecitlivělost na světlo, subjekt trpí nauzeou aţ zvracením. Se stupňováním toxického účinku drogy dochází k nepravidelnostem srdečního rytmu, slzení, vodnaté sekreci z nosu a subjekt inhalující těkavou látku postupně upadá do hlubokého spánku trvajícího aţ 12 hodin. Na vrcholu intoxikace solvencii jsou časté projevy agrese vůči jiným osobám. Jindy můţe dojít k sebevraţdě. Stává se, ţe toxikoman na vrcholu akutní intoxikace těkavou látku vypije. V takovém případě dochází pravidelně k těţkým poškozením jater a ledvin, někdy neslučitelným se ţivotem. /Fendrich a kol., 2002/ Akutní otrava solvencii je také nebezpečná pro moţnost vdechnutí zvratků při bezvědomí /Višňovský, 1998/.

33

Důsledky pravidelného zneuţívání /Višňovský, 1998/ Pravidelné zneuţívání těkavých látek vede především k nevratnému poškození centrálního nervového systému. Uţ po krátké době uţívání je moţné pozorovat zhoršení paměti a postupné tříštění inteligence. Postupně subjekt upadá do těţké deprese, vyskytují se nepříjemné delirantní stavy, coţ vede k opětovnému zneuţití drogy. V popředí všech příznaků dominuje rozpad osobnosti. Chronický abúzus solvencií nezanechává stopy pouze na psychice. Inhalace organických rozpouštědel vede ke vzniku řady onemocnění krve (aplastická anémie, agranulocytóza, trombocytopenie s degenerativními změnami v kostní dřeni). Solvencia přímo poškozují srdeční sval a sliznici dýchacích cest. Výsledkem jsou chronické respirační těţkosti subjektu, poruchy srdečního rytmu, nízký tlak, zvýšená unavitelnost a celkový pokles tělesné výkonnosti. Narušení periferních nervů vyvolá třes. Ztráta chuti k jídlu vede ke značnému poklesu hmotnosti. Všechna solvencia jsou hepatotoxické látky, a tak u chronického konzumenta bývají dobře patrné dobře rozvinuté příznaky toxické hepatitidy. Závislost a projevy abstinenčního syndromu /Fendrich a kol., 2002/ Zneuţívání solvencií vytváří u chronických konzumentů psychickou závislost. Při náhlém odnětí drogy se rozvíjí anxiózní stav se zvýšenou dráţdivostí aţ vysloveně nepřijatelným chováním pro okolí. Ze somatických projevů je dominantní nauzea a tremor. Téměř všichni toxikomani udávají úporné bolesti hlavy.

3.3.4 Kanabinoidy Canabis sativa je rostlina pocházející pravděpodobně ze západních svahů Himalájí a z Kašmíru, dnes rozšířená po celém světě. První údaje o pouţívání konopí pochází z doby před sedmi tisíci lety ze staré Babylónie. Je to jedna z nejstarších kulturních rostlin lidstva. /Višňovský, 1998/ Zdaleka nejstarším písemným dokladem o uţívání konopí je farmakologické pojednání připisované legendárnímu čínskému císaři Šen-nungovi a datované do období okolo roku 2737 let př. Kr. To se však do dnešních dnů fyzicky nedochovalo a informaci máme z jiného díla, pocházejícího aţ z prvního století po Kr., vzniklého za dynastie Han. /Kalina a kol., 2003 a/

34

Starověcí Číňané dovedli vyuţít kaţdou část této rostliny : kořeny pro medicínu, stonek pro textil, provazy a papír, semena na jídlo a olej, olej na vaření, do lamp ke svícení, do barev a k výrobě mýdla. /Višňovský, 1998/ Základním zdrojem drog kanabisového typu, který byl cíleně vyšlechtěn na vysoký obsah omamných látek, je Canabis sativa var. Indica /Lam./Pers (Cannabinaceae). Je to jednoletá rostlina, která se pěstuje výhradně ze semen. Dosahuje výšky – podle odrůdy a podle růstových podmínek – běţně kolem tří metrů, ale i podstatně více. /Višňovský, 1998/ Kanabis se nejčastěji zneuţívá ve formě marihuany, hašiše a hašišového oleje. Marihuana (tráva, grass, marjánka, jive, dagga atd.) se připravuje ze sušených listů a květů konopí, které se někdy upravují speciálním fermentačním procesem. Koncentrace účinné látky v marihuaně závisí na tom, z které části rostliny byly listy odebrány a sušeny. Nejvyšší koncentraci účinných látek obsahují květy a mladé lístky u vrcholu rostliny, v listech směrem ke kořeni účinných látek ubývá. Někdy se po fermentaci za vlhka lisuje do malých tyčinek (jive). Na trhu se marihuana objevuje podle charakteru zpracování ve formě šedozelených aţ zelenohnědých fragmentů sušených listů. Hašiš (haš, kiff, ládo) – jde zejména o usušené samičí květy konopí, které vylučují ve značném mnoţství pryskyřice s výrazným zápachem. V orientu se rozlišují tři druhy hašiše : charos (čistá pryskyřice), ganja (sušené samičí květy) a bhang (sušené listy a semena). Hašiš se na trhu objevuje obvykle ve formě tvrdých lisovaných kostek nebo placiček světlohnědé aţ tmavohnědé barvy, mírně mastného povrchu. Hašišový olej je vysoce hustá viskózní kapalina. Je jedním z nejúčinnějších a nejoblíbenějších extraktů Cannabis. Barva hašišového oleje kolísá podle stupně čistoty a koncentrace od světle ţlutozelené aţ po neprůhlednou hnědočervenou. /Višňovský, 1998/ Způsoby aplikace Konopné drogy jsou uţívány především kouřením /Kalina kol., 2003 a/. V Orientu se hašiš obvykle kouří ve speciálně uzpůsobených dýmkách o malém vnitřním objemu, případně v osobitých tureckých vodních dýmkách. Marihuana se v dýmce kouří zřídka. Téměř výlučně převládá výroba a konzum marihuanových cigaret. /Višňovský, 1998/ V menším měřítku se objevuje perorální uţití, obvykle jako součást pokrmů či nápojů nejrůznějšího druhu. Dávkování bývá velmi proměnlivé a častěji je u nepravidelných uţivatelů ovlivňuje mnoţství drogy, kterou mají k dispozici, neţli jiné faktory. U dlouhodobých uţivatelů je naopak mnoţství aktuálně uţité drogy ovlivněno stále přítomným určitým mnoţstvím v těle. Velmi obecně tak můţeme říci, ţe se mnoţství poţité drogy u

35

marihuany pohybuje od desetin gramu aţ po několik gramů sušiny (v závislosti na „kvalitě“, tj. obsahu aktivních látek a zkušenosti uţivatele). /Kalina a kol., 2003 a/ Účinné psychotropní látky Z hlediska přítomnosti halucinogenních látek, charakteristických pro rostliny konopí, je důleţitá pryskyřice, která jich obsahuje kolem 40 %, v listech a květenstvích jejich obsah nepřevyšuje 8-12 % / Fendrich a kol., 2002/. Za nejúčinnější psychotropní látku je povaţován delta-9-trans-tetrahydrocannabinol (THC). Za minimální, z hlediska psychotropních účinků, je povaţován obsah THC v hodnotě 1 %. Mezi kanabinoidy dále patří cannabidiol, který však nemá psychoaktivní účinky, zato vykazuje vlastnosti sedativní, analgetické a také antibiotické. Působí proti budivým účinkům THC posouvá počátek působení marihuany. Naproti tomu můţe její vliv aţ dvakrát prodlouţit, je prekursorem THC. Cannabilol je degradačním produktem (oxidačním) THC, není tedy produkován rostlinou a přirozeně se v pryskyřici nevyskytuje. Vzniká při špatném skladování nebo při výrobě hašiše a má nejvýše 10 % psychoaktivity THC, přičemţ účinky se projeví rychle, avšak bez pocity dosaţení vrcholu a následně s pocity ospalosti a únavy. Rovněţ způsobuje pocit závratě a vnitřní rozpolcenosti. Tetrahydrocannabivarin je propylderivát THC. Údajů o jeho působení mnoho není, ale podle pokusů na zvířatech se zdá,ţe vyvolává rychlejší a kratší účinek neţ THC. Cannabichromen je další z významných canabinoidů. Jeho obsah pravděpodobně nepřevyšuje 20 % celkových cannabinoidů. Předpokládá se, ţe nemá psychotropní účinky na člověka, avšak je moţné, ţe působí synergisticky s THC. / Fendrich a kol., 2002/ Marihuana – Obsah aktivních psychotropních látek (THC) se obvykle pohybuje mezi 12%, i kdyţ některé odrůdy dosahují i úrovně 6-10 %. Podařilo se téţ vyvinout odrůdu Sinsemmilla obsahující 15 aţ 22 % THC. /Lincová, 2002/ Hašiš – Koncentrace THC v hašiši je přibliţně pětkrát vyšší neţ v marihuaně. Hašišový olej obsahuje přibliţně 20 % THC. /Lincová, 2002/

Osud v organismu /Fendrich a kol., 2002/ THC je vysoce rozpustný v tucích, a je proto snadno vychytáván povrchovou výstelkou v plicích. Absorpce perorální cestou je pomalejší a vysoce variabilní, ale trvání účinku je delší. THC se z 95 % váţe na plasmatické bílkoviny. Jeho biologický poločas je asi 14-38 hodin. Vysoká rozpustnost v tucích způsobuje hromadění v lipidových kompartmentech těla, takţe se metabolity mohou vylučovat ještě týden po uţití jedné dávky. THC podléhá snadno

36

oxidaci. V játrech je tvořen jeho aktivní metabolit 11-hydroxy-delta-9-tetrahydrocannabinol, který vykazuje větší účinnost neţ mateřská látka. V důsledku adaptačních dějů – enzymovou indukcí – se játra stávají schopnými při opakovaném podání THC přeměnit rostoucí mnoţství ve stále kratší době. 70 % dávky THC se vyloučí během 72 hodin, z toho 40 % stolicí a 30 % močí. Zbývající THC je kumulováno v tukových tkáních. Na kůţi osob, které manipulovali s rostlinou či její pryskyřicí, je moţné detekovat DNA z Canabis sativa. Detekci nezabrání ani opakované otření rukou do látky, kompletně odstraní zbytky přítomné DNA pouze pouţití vody a mýdla. Mechanismus účinku /Fendrich a kol., 2002/ Byly identifikovány dva typy specifických cannabinoidních receptorů : CB 1 – je lokalizován v centrálním nervovém systému a CB 2 – lokalizovaný periferně (slezina, některé buňky imunitního systému). Jak se ukázalo, patří CB 1 i CB 2 do skupiny receptorů spřaţených s G-proteinem. Jejich aktivace cannabinoidními agonisty vede k inhibici adenylátcyklázy a k přímé inhibici kalciových kanálů. Distribuce cannabinoidních receptorů v mozku přibliţně odpovídá jejich farmakologickým účinkům. Vyskytují se v hippocampu (poškození paměti), v cerebellu a v substancia nigra (odměna – příjemné pocity po podání). Přes periferní receptory lokalizované v imunitním systému se pravděpodobně uplatňují inhibiční účinky kanabinoidů na imunitní mechanismy. THC se váţe na oba typy receptorů se stejnou afinitou. Účinky na organismus Účinek při vykouření drogy obvykle nastupuje během několika desítek sekund aţ minut. Při perorálním poţití nastupuje pomaleji a později, avšak trvá déle. Celková doba účinku po vykouření drogy se pohybuje od 3 – 6 hodin, jen výjimečně u vyšších dávek déle. /Kalina a kol., 2003 a/ Ve stádiu akutní intoxikace cannabinoidy dochází k manifestaci somatických účinků drogy. Subjekt udává pocit sucha v ústech a krku, objevuje se tachykardie, dochází k mírnému poklesu krevního tlaku a tělesné teploty, k hyperémii spojivek. Iritací bronchiální sliznice dochází u nekuřáků ke kašli. Z neurogenních příznaků se subjektivně projevují závratě, při vyšších dávkách aţ poruchy rovnováhy a třesu rukou. Při prvních experimentech s drogou se někdy objevuje nevolnost, chroničtí konzumenti mívají zvýšenou chuť k jídlu. /Fendrich a kol., 2002/

37

S odezněním těchto nepříjemných somatických projevů se dostaví pocit euforie. Dochází k bezdůvodné veselosti provázené neztišitelným smíchem. Vizuální a akustické vjemy se stávají ţivějšími, kontrast a intenzita barev se zvyšují. Velikost objektů a vzdálenost jsou vnímány zkresleně, čas zpomaleně. Je porušen tok asociací, myšlení je zpomaleno. Krátkodobá paměť je poškozená, dochází k zapomínání začátku věty ještě před jejím dokončením a subjekt velmi snadno ztrácí pozornost. Poruchy paměti mohou přetrvávat týdny po vysazení drogy. Po velmi vysokých dávkách můţe vzniknout akutní toxická psychóza s paranoidním laděním, pocity depersonalizace a výraznou motorickou agitací. Mohou se rozvinout projevy úzkosti, jindy těţké stavy paniky s totální dezorientací intoxikovaného subjektu v čase i prostoru. Těţká intoxikace cannabinoidy můţe u predisponovaných osob vyvolat latentní schizofrenii. Dlouhodobé zneuţívání zvyšuje dispozici k depresím. /Fendrich a kol., 2002/ Závislost na konopných drogách /Kalina a kol., 2003 a/ Tolerance – se pro různé účinky drogy vyvíjí s různou intenzitou a rychlostí. Pravděpodobně dochází k desenzitizaci a ke sníţení počtu receptorů. Abstinenční syndrom – s typickou symptomatologií se po přerušení podávání drogy nevyvíjí. Projevuje se pouze nauzea, nervozita a podráţděnost, zmatek, tachykardie, pocení, úzkost, nespavost, třes a ztráta chuti k jídlu. Byl popsán vznik psychické, ne však fyzické závislosti.

Rizika /Kalina a kol., 2003 a/ Doposud nebyl popsán případ předávkování s následkem smrti. Moţnosti terapeutického vyuţití /Višňovský, 1998/ Kanabis však lze vyuţít v léčbě bolestí, křečí a zvracení. Některé terapeutické látky odvozené od kanabis jiţ byly vyvinuty, nevykazují ale psychoaktivní účinky. Ve většině států je kanabis zakázaný navzdory některým hlasům o jeho relativně menší škodlivosti opírající se především o nepřítomnost fyzické závislosti.

3.3.5 Halucinogenní drogy Halucinogeny a delirogeny (psychodysleptika, psychotomimetika, psychózomimetika, psychedelika, fantastika) jsou látky rostlinné i syntetické. Halucinogeny nepůsobí kvalitativní

38

poruchy vědomí, a proto po jejich aplikaci nenastává amnézie. Delirogeny vyvolávají kvalitativní alterace vědomí ve smyslu deliria a mají za následek totální či ostrůvkovitou amnézii. Představiteli delirogenů jsou především fencyklidin, ketamin, arylcyklohexylamin, ditran, meskalin a některá silně působící anticholinergika. /Lincová, 2002/ (Většina ostatních literárních zdrojů ovšem toto striktnější rozdělení nevyuţívá.) Do skupiny halucinogenních drog patří několik stovek různých látek. Obecně je lze rozdělit do tří základních skupin:  Přírodní halucinogenní drogy rostlinného původu a z hub (např. meskalin, durman, psilocybin atd.)  Přírodní halucinogenní drogy ţivočišného původu (např. bufotenin)  Semisyntetické a syntetické halucinogenní drogy (např. LSD, PCP). /Kalina a kol., 2003 a/ Účinky halucinogenních drog Halucinogenní drogy jsou látky, které deformují vnímání objektivní reality. Navozují stav excitace CNS projevující se změnou nálady, obvykle ke stavu euforickému, ale někdy téţ těţce depresivnímu. Při dostatečně vysokých dávkách navozují falešné představy a halucinace. /Fendrich a kol., 2002/ Projevy, které se popisují, se podobají příznakům při schizofrenii. Účinek nastupuje v krátkém čase po podání látky a odeznívá většinou po několika hodinách nebo několika dnech. Osoby pod vlivem psychotomimetik mohou ohroţovat sebe i ostatní lidi. Často při opakovaném podávání nastává návyk (zvýšená tolerance) a psychická, nikoliv však somatická závislost. /Lüllmann, 2002/ Psychtomimetika nemají ţádný terapeutický význam, jsou to čisté jedy, které poškozují centrální nervový systém a indukují patologické chování /Lüllmann, 2002/.

LSD LSD je polysyntetický halucinogen, diethylamid kyseliny lysergové. Kyselina lysergová se izoluje z námele (Secale cornutum) jako přeţívajícího stádia na obilí parazitující houby Claviceps purpurea. LSD je moţné syntetizovat i bez výchozí přírodní látky. /Fendrich a kol., 2002/ LSD (Lysergid) byl syntetizován z námelu v roce 1938, a v roce 1943 byly objeveny jeho psychoaktivní účinky /Lincová, 2002/.

39

LSD je jemně krystalický bílý prášek bez chuti a zápachu, dobře rozpustný ve vodě /Fendrich a kol., 2002/. LSD se na našem současném černém trhu objevuje téměř výhradně ve formě tzv. tripů či krystalů. V prvním případě se jedná o malé papírové čtverečky s potiskem zobrazujícím různé symboly. V druhém případě pak o malé granulky většinou tmavomodré či zelené barvy, připomínající umělé hnojivo. Oba přípravky se uţívají perorálně, postupným rozpouštěním v ústech pod jazykem. /Kalina a kol., 2003 a/ Obsah účinné látky v jednotlivých tripech se pohybuje v rozmezí asi 30 - 100μg /Fendrich a kol., 2002/. 

Osud v organismu /Fendrich a kol., 2002/ LSD se dobře absorbuje z gastrointestinálního traktu a jiných mukózních membrán. Distribuje se do všech tkání včetně mozku. Asi z 80 procent je rychle metabolizován hydroxylací v játrech. LSD je vylučováno močí. LSD se neváţe na plasmatické bílkoviny a biologický poločas je asi 2,5-3 hodiny.



Mechanismus účinku /Fendrich a kol., 2002/ LSD účinkuje a jako antagonista na 5-HT receptorech v periferních tkáních a jako agonista na 5-HT receptorech v CNS. Fyziologické studie svědčí o tom, ţe halucinogenní účinky jsou zprostředkovány přes 5-HT2 receptory. Většina 5-HT2 receptorů je lokalizována v cerebrálním cortexu, kde halucinogeny ovlivňují vnímání a kognitivní funkce.



Intoxikace /Fendrich a kol., 2002/ První psychické projevy a změny chování se dostaví asi 30 minut po orálním podání. Vrcholu pak dosahují za 2-4 hodiny v závislosti na podané dávce. Postupný návrat k normálu je během 10 aţ 12 hodin. LSD zvyšuje vnímání a jasnost senzorických signálů. Čas plyne pomalu, minuty jsou interpretovány jako hodiny. Při těţších intoxikacích vzniká aţ fenomén depersonalizace, mění se tělesné proporce, hlava či končetiny subjektivně narůstají do obrovských rozměrů. Mění se i propriocepce, subjekt udává hypogravitaci aţ úplnou ztrátu tělesné hmotnosti, podléhá iluzi vznášení se prostoru.

40

Prostředí, psychický stav, nálada a očekávání jsou důleţité faktory, které určují průběh a charakter intoxikace. Z těchto důvodů můţe vést měnící se okolí nebo zmatek v době poţití drogy k hůře ovladatelnému tripu, nebo dokonce k panicky se vyvíjejícímu tripu (bad trip), který je charakterizován dezorientací, nepříjemnými halucinacemi paranoidního charakteru, ztrátou subjektu v realitě. Stav můţe vyústit aţ v těţké agrese vůči okolí. Ze somatických projevů je při akutní intoxikaci markantní vzestup krevního tlaku, zvýšení tělesné teploty a někdy palpitace. Dýchání bývá zrychlené, charakteru hyperpnoe. Těţce intoxikovaný subjekt někdy zvrací. Při vysokých dávkách můţe dojít ke smrti zástavou dechu při narušení funkcí respiračního centra v CNS. Moţné mohou být i sekundární příčiny smrti, vyplývající z charakteru účinku drogy – sebevraţdy, sebezmrzačení s vykrvácením, smrtelné úrazy pod vlivem drogy. Po chronickém zneuţívání LSD byly pozorovány následující reakce : prolongované psychotické reakce, deprese silné tak, ţe jsou ţivotu nebezpečné, flashbacky,

exacerbace

preexistujících

psychiatrických

onemocnění

a

posthalucinogenní porucha vnímání. Flashback – jde o náhlé a spontánní propuknutí stavu akutní intoxikace, avšak bez předcházejícího podání drogy. Tento stav se rozvíjí najednou, někdy uţ v krátké době po vymizení účinku předcházející dávky drogy, jindy je perioda mezi ukončením podávání drogy a náhlým spontánním propuknutím flashbacku i několik měsíců. 

Tolerance, závislost, abstinenční syndrom /Fendrich a kol., 2002/ Tolerance se u jedince zneuţívajícího LSD rozvíjí poměrně rychle. Avšak 3 aţ 4 dny po vysazení drogy se počet receptorů vrací k normálu. Byla popsána zkříţená tolerance s meskalinem a psilocybinem. Po podání LSD se nevyskytuje ani syndrom z vysazení, ani fyzická závislost. U stálých konzumentů se můţe vyvinout psychická závislost, v závislosti na výši dávek a osobnosti uţivatele.

Meskalin Hlavním zdrojem halucinogenní drogy meskalinu je kaktus Lophophora williamsi (Cactaceae). Menší mnoţství drogy se nachází i v kaktusu Trichocereus pachanoi. Mexický kaktus Lophophora williamsi (Peyotl) byl v indiánských kulturách vyuţíván především k náboţenským kultovním činům. /Višňovský, 1998/

41

Získává se z duţnatých částí ve formě rostlinného oleje. Můţe být připraven i synteticky. /Lincová, 2002/ Meskalin má poločas 6 hodin. Jeho metabolizace probíhá v játrech a je exkretován ledvinami. 50 % se vyloučí v nezměněné formě za 6 - 8 hodin. Akutní účinky přetrvávají 4 - 6 hodin a psychotropní více neţ šest hodin ( 8 – 12). /Fendrich a kol., 2002/ Vykazuje afinitu na postsynaptické 5-HT2 receptory v locus ceruleus a v cerebrálním cortexu. Meskalin a LSD jsou ve svých účincích poměrně velmi blízké látky. LSD je však látka působící výrazněji v oblasti psychiky, zatímco meskalin má o něco větší vliv na vegetativní systém. Je to zároveň látka nepoměrně toxičtější neţ LSD. /Fendrich a kol., 2002/ Meskalin navozuje iluze a halucinace, které trvají 5 – 12 hodin /Lincová, 2002/. Při opakované aplikaci meskalinu dochází ke vzniku tolerance na jeho účinky. Existuje zkříţená tolerance s LSD a psilocybinem. Na tuto látku nebyla pozorována fyzická závislost. Dochází k rozvoji psychické závislosti. /Fendrich a kol., 2002/ Meskalin se objevuje na černém trhu obvykle ve formě sušených poloelastických slisovaných světlehnědých knoflíků („buttons“), které se ţvýkají navzdory nepříjemné hořké chuti. Synteticky připravený meskalin má charakter bílého aţ ţlutého jemně krystalického prášku, který je dobře rozpustný ve vodě, bez zápachu, hořké chuti. Po rozpuštění ve vodě se vypije, zřídka se aplikuje injekčně. Častěji se meskalin – sušený nebo práškový – kouří spolu s tabákem nebo marihuanou. /Fendrich a kol., 2002/

Psilocybin a psilocin Jsou látky obsaţené v houbách rodu Psilocybe, Conocybe, Inocybe, Panaeolus a Stropharia. Běţně jsou rozšířené zejména v tropickém a subtropickém pásmu. S Psilocybe se můţeme setkat i ve střední Evropě. U nás se můţeme setkat s lysohlávkou kopinatou, Psilocybe semilanceolata (Fr.) Quél. (Strophariaceae), která se vyskytuje sporadicky v trávě, při cestách a na pastvinách a s lysohlávkou českou, P. bohemica Šebek, která roste vzácně při okrajích lesů, v údolí toků. /Višňovský, 1998/ Psilocin a psilocybin jsou strukturou podobné neuromediátoru serotoninu. Po perorálním podání je psilocybin rychle defosforylován na psilocin. Do krevního oběhu se z gastrointestinálního traktu dostane pravděpodobně pouze polovina podané dávky. /Fendrich a kol., 2002/ Mechanismus účinku není dosud plně objasněn. Pravděpodobně, díky strukturální podobnosti, bude působit obdobně jako LSD na serotoninové receptory. /Fendrich a kol., 2002/

42

Obvyklá dávka pouţívaná při lidském abúzu je 6 – 12 mg, tj. 1 – 2 g sušené houby. Ovlivnění centrálního nervového systému je pozorovatelné jiţ během 20 minut od konzumace a rychle se rozvíjí během dalších 20 minut. Průměrná délka působení psilocybinu je 2 – 4 hodiny. /Fendrich a kol., 2002/ Průběh samotné intoxikace je značně specifický. Po období latence se nejdříve projevují somatické příznaky – zarudnutí obličeje, mydriáza, pocení, bolest hlavy, třesy apod., velmi výrazná bývá euforie. Charakter psychické odezvy se mění s dávkou, úpravou, předchozími zkušenostmi s halucinogeny, náladou, osobností pacienta. Aţ 40 % intoxikovaných reaguje zrakovými, sluchovými a / nebo hmatovými halucinacemi. Druhá fáze intoxikace probíhá podobně jako u LSD. /Fendrich a kol., 2002/ Jak se ukázalo, dochází u psilocybinu při uţívání více neţ jedenkrát týdně k rozvoji tolerance. Jedná se o toleranci zkříţenou s halucinogeny indolového typu (LSD), nikoliv s THC. Nedochází ke vzniku ani fyzické závislosti, ani abstinenčního syndromu. Je zde však popsáno vysoké riziko vzniku psychické závislosti. /Fendrich a kol., 2002/ Lysohlávky se podávají syrové, sušené či se luhují v různých odvarech /Fendrich a kol., 2002/.

Fencyklidin (PCP) Fencyklidin vyvinula v 50. letech americká firma Davis&Co. jako disociativní anestetikum. Pro nechtěné vedlejší účinky podobné LSD jej byly nucena v roce 1965 z trhu stáhnout. /Višňovský, 1998/ Fencyklidin („angel dust, crystal“) je bílý prášek, ve vodě snadno rozpustný. Je prodáván v podobě tablet, kapslí, prášku a je moţné jej zneuţívat perorálně. Jeho dobré rozpustnosti ve vodě se vyuţívá pro injekční aplikaci. Poţití fencyklidinu vyvolává zmatenost, dezorientaci a paranoiu. Mohou být přítomné sluchové a zrakové halucinace a bludy. Intoxikovaní jsou charakterističtí podivným chováním, agitací nebo násilím. Ze somatických příznaků můţe být přítomna mióza, bronchospasmus, slinění, tachykardie, mydriáza a retence moči. /Fendrich a kol., 2002/ Na účinky fencyklidinu vzniká tolerance. Rovněţ dochází k rozvoji psychické závislosti. Fyzická závislost nebyla popsána. /Fendrich a kol., 2002/

43

3.3.6 Psychostimulancia Stimulační drogy jsou přírodní nebo syntetické návykové látky, jejichţ společnou vlastností je jejich stimulační efekt. Uţívají se k odstranění únavy a k všeobecnému povzbuzení. Po jejich poţití se obvykle dostavuje euforie spolu s ústupem únavy, potřeby spánku, chuti k jídlu. Zvyšuje se nabídka představ, aktivita, zlepšuje se sebehodnocení. Při předávkování dochází k chaotickému myšlenkovému trysku a agitovanosti. U některých drog této skupiny se téţ prohlubuje empatie, pocit souznění s okolím apod. Na psychostimulační účinky vzniká poměrně snadno psychická závislost vedoucí k nutkavé potřebě opakovaného braní. Na rozdíl od opiátů u nich není příliš vyjádřena závislost fyzická. Po různě dlouhé době abúzu se objevuje paranoidně halucinatorní syndrom, přecházející aţ do tzv. toxické psychózy. To je závaţné duševní onemocnění, jehoţ příčinou je déletrvající zneuţívání drog. Toxická psychóza většinou rychle ustupuje při nasazení vhodné léčby a nezanechává následky. /Višňovský, 1998/ Drogové závislosti na látkách s centrálně stimulačním účinkem lze rozdělit na kokainový typ, amfetaminový typ, kathový typ, závislost na methylxantinech a na betelu /Višňovský, 1998/.

3.3.6.1 Závislost kokainového typu Kokain je alkaloid jihoamerického keře Erythroxylon coca LAM (koka pravá). Patří mezi tropanové alkaloidy. Medicínsky se vyuţívá ve formě Cocainum chloratum nebo hydrochloridum (bílé šupinovité krystaly bez zápachu, nahořklé chuti a znecitlivující jazyk). Chemicky byl kokain izolován r. 1859, jeho účinky lokálního anestetika objevil pro medicínu Sigmund Freud. V roce 1878 začal Bentley léčit kokainem morfinisty a tím přispěl k rozšíření kokainismu. /Kalina a kol., 2003 a/ Crack je slangový název pro hydrochlorid kokainu, který je přeměněn zpět na volnou bázi /Lincová, 2002/. Aplikace a dávkování Tradičním způsobem aplikace je ţvýkání kokových listů, které se v našich podmínkách nevyskytuje, ţvýkači denně spotřebují asi 25 – 50 g kokových listů (0,05 – 0,1g kokainu). Uţívání kokainu je nejčastější šňupáním, injekční aplikace je méně častá. Mnoţství přijaté drogy je individuální, pohybuje se od desetin gramu do 20 – 30 g denně. Crack lze kouřit.

44

Jednorázová dávka bývá 10 – 120 mg. Biologická dostupnost je 20 – 30 % při nasální aplikaci (aplikuje se hydrochlorid), ve formě volné báze (crack) aţ 32 %. /Kalina a kol., 2003 a/ Kokainová pasta, coţ jsou drcené nebo mleté, macerované a lisované listy koky, se můţe kouřit. Obvykle se míchá s marihuanou nebo tabákem do cigaret. /Fendrich a kol., 2002/

Osud v organismu /Fendrich a kol., 2002/ Biologická dostupnost po intravenózní aplikaci je 100 %, po intranazální 20 – 30 %, při kouření volné baze cracku 6 – 32 %. Kokain jako ester je velmi rychle metabolizován pseudocholinesterázou, a proto má krátký biologický poločas 0,7 – 1,5 hodiny. Jeho metabolity benzoylekgonin a metylester ekgoninu se vylučují do moče. Metabolity kokainu se ukládají ve vlasech. Mechanismus účinku /Fendrich a kol., 2002/ Kokain reverzibilně blokuje vedení impulsů nervovými vlákny a jejich excitabilními membránami, které pro vznik akčního potenciálu vyuţívají sodíkové kanály. Váţe se na receptor blízko intracelulárního vyústění kanálu a blokuje kanál v závislosti na čase a velikosti napětí, coţ je podstatou anestezujícího účinku. Na euforizujícím účinku, pro který je kokain zneuţíván jako návyková látka, má hlavní podíl jeho sympatomimetický efekt v CNS, kde blokuje zpětné vychytávání katecholaminů na adrenergních synapsích. Tak dochází v sympatikem inervovaných strukturách k potenciaci odpovědi jak na endogenní, tak exogenní serotonin, dopamin, noradrenalin a adrenalin.

Intoxikace /Višňovský, 1998/ Po uţití niţších a středních dávek se nejprve dostavuje euforie, vystupňování psychické a fyzické výkonnosti, mizí únava. Můţe se vyskytnout neklid, potřeba překotné činnosti, náladovost, agresivita. Při vyšších dávkách se objevují pseudohalucinace aţ halucinace, a to zrakové, sluchové i hmatové. Sniţují se zábrany, vzrůstá sexuální vzrušivost. Celkově stoupá druţnost, zvyšuje se sebedůvěra, sniţuje se potřeba spánku a mizí pocit hladu. V počátečním stádiu dochází u narkomana ke zvýšení frekvence dýchání. Při mimořádně vysokých dávkách však můţe dojít ke smrti útlumem či zástavou činnosti dýchacího centra. Kokain dále způsobuje zvýšení srdeční frekvence a krevního tlaku. Dostavuje se po něm pocení, sucho v ústech a rozšíření zornic, třes končetin. V popředí typického chronického zneuţívání kokainu je celková tělesná sešlost s výrazným poklesem hmotnosti. Subjekt je ve stavu trvalého neklidu, má lesklé oči s charakteristickým

45

rozšířením zornic. Obvyklé jsou poruchy paměti a často abnormální pocity smyslového vnímání : svrbění pokoţky, stěhující se pocity tepla a chladu, hluk i o niţší intenzitě působí bolestivě. Dochází ke ztrátě chuti k jídlu. Po opakovaném zneuţívání se objevují psychózy, úzkost, nespavost, nesnášenlivost, pocity strachu, stereotypní opakující se chování, ţivé vizuální, sluchové a hmatové halucinace. Méně silné reakce na opakované uţívání kokainu zahrnují zvýšenou bdělost, zvýšenou aktivitu, nespavost a impotenci. Tolerance závislost, abstinenční syndrom /Fendrich a kol., 2002/ Tolerance se vyvíjí ke schopnosti kokainu působit charakteristický stimulus. Tolerance na kardiovaskulární účinky nebo na rozvoj neţádoucích psychotických reakcí je malá. Na kokain vzniká silná psychická závislost. Abstinenční syndrom podobný jako u opioidů nebyl pozorován. Po náhlém vysazení kokainu při chronickém uţívání se dostaví deprese, strach s moţnými sebevraţednými tendencemi. Uţivatel je hypersomnolentní a fyzicky vyčerpaný. Nálada se vrací k normálu uţ po několika dnech, ale touha po droze a poruchy spánku mohou přetrvávat týdny. Terapeutické pouţití /Višňovský, 1998/ V osmdesátých letech 19. století byl kokain pouţíván jako lokální anestetikum v oční chirurgii. Dnes se uţívá pouze jako povrchové anestetikum, obvykle jako 4 % roztok.

3.3.6.2 Závislost amfetaminového typu Amfetamin byl syntetizován jiţ v roce 1887. V roce 1930 byl uveden na trh jako nový lék proti rýmě. Téměř současně byly syntetizovány i dva podobné preparáty – metamfetamin a hydroxyl amfetamin. Původní určení těchto preparátů bylo výslovně terapeutické. Uţívaly se k léčbě narkolepsie a hyperkinetických stavů u dětí, u dospělých k léčbě parkinsonismu a některých druhů depresí. /Višňovský, 1998/ Na začátku 2. světové války si tyto preparáty nazývané pro své účinky na psychiku „budivé aminy“ rychle našly cestu ke svým hlavním konzumentům – bojujícím vojákům. Tvořily povinou výbavu amerických, japonských a německých pilotů. /Višňovský, 1998/ Od poloviny 80. let se amfetamin šíří jako levná náhrada kokainu – obzvláště pro jeho halucinogenní varianty. Časté je zneuţívání úzce příbuzného metamfetaminu (pervitin) – v Čechách donedávna nejrozšířenější drogy. /Višňovský, 1998/

46

Látky amfetaminového charakteru se získávají cestou chemické syntézy. Nejpopulárnějšími výchozími látkami pro syntézu amfetaminu a metamfetaminu se staly v posledních letech phenyl-2-propanon a efedrin. /Višňovský, 1998/ Rozdělení amfetaminových látek /Fendrich a kol., 2002/  Legální amfetaminové deriváty: amfetamin, efedrin, fenmetrazin, metylfenidát, fentermin, chlorfentermin  Ilegální

amfetaminové

deriváty:

metamfetamin,

MDMA

(N-methyl-3,4-

methylendioxyamphetamin), MDA (3,4-methylendioxyamphetamin), MDE (N-ethyl3,4-methylendioxyamphetamin), methylendioxyamphetamin),

MMDA MBDB

(3-methoxy-4,5-

(N-methyl-1-(1,3-benzodioxol-5-yl)-2-

butanamin), PMA (para-methoxyamphetamin), DMA (di-methoxyamphetamin), TMA ( 3,4,5-trimethoxyamphetamin), DOB (2,5-dimethoxy-4-bromamphetamin), DOM (2,5-dimethoxy-4-methylamphetamin), DOET (2,5-dimethoxy-4-ethylamphetamin)

Osud v organismu /Fendrich a kol., 2002/ Amfetaminy se dobře absorbují z gastrointestinálního traktu a snadno pronikají hematoencefalickou bariérou. Dobře se absorbují rovněţ nosní sliznicí. Biologický poločas amfetaminů je 12 – 34 hodin. Euforický efekt můţe trvat 8 – 24 hodin. Amfetamin je exkretován většinou nezměněn močí, přičemţ tento děj je závislý na pH – kyselá moč jeho vylučování podporuje. Po aplikaci se amfetamin objevuje v moči během 20 minut. Celá dávka můţe být vylučována po řadu dní. Mechanismus účinku /Kalina a kol., 2003 a/ Amfetaminy v CNS zvyšují koncentraci mediátorů – monoaminů (dopaminu, noradrenalinu a serotoninu) v interneuronálních synapsích.

Intoxikace Perorálně se zneuţívá 5 -20 mg amfetaminu, denní dávky pak dosahují 20 - 40 mg. Dalším způsobem zneuţívání amfetaminů je tzv. „run“ (jízda), při které si toxikoman opakovaně injikuje účinnou látku ve 2 – 3 hodinových intervalech po několik dní, dokud se nedostaví vyčerpání, paranoia, zmatenost anebo nedostatek drogy. Takto se celkově aplikují dávky aţ kolem 1 gramu. Následuje hluboký spánek, který trvá 12 – 18 hodin nebo i déle. /Fendrich a kol., 2002/

47

Amfetaminy vyvolávají euforii a pocit spokojenosti. Sniţují strach, zlepšují náladu, zvyšují sebevědomí. Intoxikovaný má pocit přílivu psychické i fyzické energie a celkového povzbuzení. Bývá sníţená chuť k jídlu. /Fendrich a kol., 2002/ Symptomy předávkování zahrnují závratě, zmatenost, nervozitu, nepřátelství, delirium a paranoidní myšlení. Často se vyskytuje stereotypní chování. Pravidelně se objevují halucinace vizuální, sluchové, čichové i taktilní. Ze somatických příznaků se dostavuje pocení, zvýšená teplota, přítomná je i mydriáza. Po orálním a intravenózním podání se můţe dostavit hypertenzní krize s intrakraniální hemorhagií. Sekundárně po uţití amfetaminů se vyskytují kardiální arytmie, infarkt myokardu i kardiovaskulární kolaps. Amfetaminy rovněţ sniţují práh pro vznik křečí u predisponovaných jedinců. /Fendrich a kol., 2002/ Konec intoxikace – po metabolizaci drogy – je provázen rychlým poklesem psychické a somatické výkonnosti aţ fyzickým vyčerpáním. Nastupuje podráţděnost, deprese, těţké poruchy koncentrace, celkový útlum a ospalost, paradoxně nespavost či poruchy spánku, lehký třes končetin, pocity bušení srdce, sucho v ústech, někdy průjmy a zvýšené močení. /Fendrich a kol., 2002/ U sportovců, kteří poţili amfetamin jako doping, došlo aţ k naprostému tělesnému vyčerpání a smrti, protoţe látka zvýšila pocit tělesné výkonnosti a způsobila ztrátu schopnosti posoudit hranice somatických moţností /Kalina a kol., 2003 a/. Denní dávky drog amfetaminového typu se u chronických konzumentů pohybují v rozmezí 300 – 1000 mg. Chronické zneuţívání je charakterizováno především psychickými potíţemi. Počáteční povzbudivé účinky drogy přechází do stavů úzkosti a psychické tenze, subjekt se stává podezřívavý aţ paranoidní. Rozvíjí se tzv. amfetaminová psychóza charakteristická vizuálními a sluchovými halucinacemi, pocity perzekuce, deliriem. /Fendrich a kol., 2002/ Tolerance, závislost, abstinenční syndrom Psychická závislost vzniká rychle a přetrvává díky silné touze dosáhnout maximální euforie a vzrušení. Velice rychle se rozvíjí i tolerance, a proto musí být dávky zvyšovány aţ do úrovně, která můţe být několiksetkrát vyšší. /Lincová, 2002/ Avšak na sympatomimetické a anorektické účinky vzniká tolerance malá. Abstinenční syndrom podobný opiátovému nebyl popsán. Zneuţivatelé jsou obvykle hypersomnolentní a fyzicky vyčerpaní. Nálada se vrací k normálu aţ po několika dnech, avšak touha po droze a poruchy spánku mohou přetrvávat týdny. /Fendrich a kol., 2002/

48

Vybrané látky Metamfetamin (pervitin, perník, péčko, P, piko, ice, teak) Pervitin, genericky metamfetamin je účinnější neţ amfetamin. Čistý má formu mikrokrystalického bílého prášku, bez zápachu, hořké chuti. Na černém trhu je často zbarven do ţluta či do fialova, protoţe obsahuje zbytky látek pouţívaných při domácí výrobě. Výchozí látkou je efedrin, k výrobě se pouţívá louh a červený fosfor. /Kalina a kol., 2003 a/ D-metamfetamin (dexmetamfetamin- nejúčinnější čistý isomer) je moţno pouţít jako bázi pro kouření a je znám jako „ICE“ /Lincová, 2002/. Metamfetamin je moţné inhalovat (při zahřívání vydává výpary, které se vdechují), nebo šňupat (krystaly se rozmělní na jemný prach, který se šňupe podobně jako šňupací tabák), nebo aplikovat injekčně (krystaly se rozpustí ve vodě a roztok se vpichuje do ţíly) /Fendrich a kol.,2002/. Kombinace metamfetaminu s alkoholem má za následek zvýšení srdeční práce a zvýšení kardiotoxicity, v této kombinaci je vyšší také riziko cerebrálních příhod /Fendrich a kol.,2002/. MDMA (3,4-methylendioxyamphetamin, XTC, extáze) Extáze byla jako účinná látka patentována firmou Merck v roce 1912 jako lék na hubnutí. Nikdy však nebyla komerčně vyráběna a pouţívána v této indikaci. Extáze svým účinkem spadá na pomezí stimulancií a psychedelik (halucinogenů). Vedle svého stimulačního účinku podobnému tomu u amfetaminů obvykle vyvolává příjemné, snadno kontrolovatelné emoční stavy s relaxací a bez pocitů strachu, pocity štěstí a blaha, a toto vše někdy můţe být provázeno halucinacemi. Díky tomu bývá označována jako entaktogen. /Kalina a kol., 2003 a/ Rekreační uţívání MDMA na „parties“ se začalo objevovat v 70. letech v USA. Postupně se šířilo přes Velkou Británii do ostatních států Evropy. Od 80. let se objevuje jiţ pravidelně v řadě evropských států. Dnes patří extáze mezi nejrozšířenější drogu uţívanou mladými lidmi na tanečních parties všude na světě. /Kalina a kol., 2003 a/ Obvykle je dostupná ve formě různě zbarvených tablet nebo kapslí různých tvarů a velikostí. Tablety obsahují různá mnoţství MDMA přibliţně v rozmezí 100-160 mg. V některých je MDMA kombinována s kofeinem, efedrinem či ketaminem. Uţívá se perorálně. /Fendrich a kol., 2002/ Při dlouhodobém zneuţívání velkých mnoţství MDMA se můţe rozvinout chronická paranoidní psychóza. Zneuţívání MDMA bývá často doprovázeno flashbacky, úzkostí, zmateností, depresí a nespavostí. /Fendrich a kol., 2002/

49

Fenmetrazin Fenmetrazin má slabší psychostimulační účinky a hlavně periferní sympatomimetické účinky; pro silný anorektický efekt byl dříve uţíván k léčbě obezity. Trvalé podávání vedlo dříve či později k závislosti, případně k psychóze. Po ukončení léčby se dostavila opět velká chuť k jídlu a nemocný dosáhl v krátké době původní hmotnosti, ne-li dokonce vyšší v důsledku „rebound“ fenoménu. /Lincová, 2002/ Bylo popsáno několik případů toxikománií fenmetrazinového typy, které se svými projevy podobaly poruchám při zneuţívání amfetaminu: pacienti byli neklidní, trpěli poruchami nálady, halucinacemi /Višňovský, 1998/.

3.3.6.3 Závislost na methylxantinech Vedle nikotinu patří methylxantiny k pravděpodobně nejuţívanějším psychostimulačním látkám na naší planetě /Višňovský, 1998/. Purinové alkaloidy kofein (1,3,7-trimethylxantin), theofylin (1,3-dimethylxantin) a theobromin (3,7-dimethylxantin) se vyskytují v semenech kávovníku, listech čajovníku, v listech maté, v semenech koly, v guaraně a v kakaových semenech / Bečková, 1999/. Semen coffeae (semeno kávovníku) pochází z Coffea arabica L., kávovníku arabského, Coffea liberica BULL., kávovníku liberijského (Rubiaceae). Jsou to malé, vţdyzelené stromy nebo keře. Coffea arabica je domácí v Etiopii, Coffea liberica pochází ze západního pobřeţí Afriky. / Bečková, 1999/ Folium theae (list čajovníku) pochází z Thea sinensis L., čajovníku čínského (Teaceae). Tento strom má původ ve vyšších polohách jihozápadní Číny, severní Barmy a Indie, v kulturách pěstovaný jako keř je 1,5 m vysoký. / Bečková, 1999/ Folium maté (list maté) pochází z Ilex paraguariensis St. Hill., cesmíny paraguayské (Aquifoliaceae) a dalších druhů Ilex. Jedná se o keře nebo stromy domácí v Paraguayi a Brazílii. / Bečková, 1999/ Semen colae (kolové semeno) - rostlinou, ze které pochází, je Cola vera K. Schum., kola pravá, Cola acuminata Schott et Endl., kola zašpičatělá a jiné druhy rodu Cola (Sterculiaceae). Jsou to stromy domácí v tropické západní Africe. / Bečková, 1999/ Guarana – matečná rostlina je Paullinia cupana H., B. et K., Paulinie nápojná (Sapindaceae). Je to popínavý keř, domácí v horním povodí Amazonky a Orinoka. Guarana je sušená pasta připravená z rozdrcených semen. / Bečková, 1999/

50

Semen cacao (kakaové semeno) pochází z Theobroma cacao L., kakaovníku pravého (Sterculiaceae). Jde o strom domácí patrně v oblasti Amazonky. / Bečková, 1999/ Kofein se dnes syntetizuje ve velkém. Přidává se k osvěţujícím nápojům. /Lüllmann, 2002/

Osud v organismu Methylxantiny se snadno absorbují po perorálním i rektálním podání. Tyto látky mohou být také podány injekčně. Intravaskulární podání je indikováno pouze u status astmaticus a apnoe u nedonošených dětí. Intramuskulární injekce způsobuje bolest v místě vpichu. S výjimkou teofylinu jsou tyto sloučeniny metabolizovány na deriváty kyseliny močové. Metabolické produkty teofylinu jsou částečně demetylované xantiny. Metabolity methylxantinů jsou vylučovány močí. /Fendrich a kol., 2002/ U pacientů trpících dnou proto kofein další zatíţení metabolismu kyseliny močové nepředstavuje. Určitý podíl kofeinu se přemění aţ na močovinu. /Lüllmann, 2002/ Účinky methylxantinů a mechanismus účinku Vedle psychostimulačních účinků mají účinky bronchodilatační, kardiostimulační a nepříliš silné účinky diuretické, v ţaludku stimulují sekreci HCl /Lincová, 2002/. Účinky methylxantinů jsou vysvětlovány řadou mechanismů. Ve vysokých koncentracích in vitro prokazatelně inhibují enzym fosfodiesterázu, který hydrolyzuje cyklické nukleotidy, a to má za následek zvýšení intracelulární koncentrace cAMP. Tímto způsobem by bylo moţno vysvětlit jimi vyvolávanou stimulaci myokardu a relaxaci hladké svaloviny. /Fendrich a kol., 2002/ Dalším uvaţovaným mechanismem je antagonistické působení mathylxantinů na adenosinových receptorech na povrchu buněk, které modulují aktivitu adenylátcyklázy /Fendrich a kol., 2002/. Adenosin tlumí respiraci, psychomotoriku, má antikonvulzivní, hypnotické, anxiolytické a analgetické účinky, dilatuje mozkové cévy, má antidiuretický účinek a inhibuje uvolňování reninu a ţaludeční sekreci /Lincová, 2002/. Třetí uvaţovaný mechanismus účinku zahrnuje ovlivnění chloridových kanálů. Chloridové kanály jsou úzce spjaty s inhibicí neuronů /Fendrich a kol., 2002/.

51

Terapeutické vyuţití /Višňovský, 1998/ Methylxantiny mají významné klinické pouţití v různých situacích. Jsou uţívány v léčbě předávkování látkami tlumícími CNS. Rovněţ existuje mnoho volně prodejných přípravků, které jsou zaměřeny na zlepšení nebo odstranění únavy stimulací CNS. Theofylinethylendiaminový komplex aminofylin je schopen odstranit dušnost spojenou s levostranným srdečním selháním. Theofylin uvolňuje ztíţenou průchodnost dýchacích cest při akutním astmatickém záchvatu, sniţuje tak závaţnost symptomů a zkracuje u chronického astmatu dobu pracovní neschopnosti. Xantiny, zejména kofein, jsou často kombinovány s aspirinem a široce uţívány v léčbě bolestí hlavy. V kombinaci s deriváty ergotaminu jsou methylxantiny uţívány k léčbě migrén. Aminofylin rovněţ pomáhá ulevit bolesti při akutní ţlučníkové kolice.

Intoxikace /Fendrich a kol., 2002/ Akutní poţití kofeinu vyvolává soubor subjektivních účinků, které se liší v závislosti na poţité dávce. Zatímco nízké dávky – průměrně 20 aţ 200 mg (hrnek kávy obsahuje 100 mg kofeinu, instanční kávy 70 mg kofeinu, čaje 30 – 100 mg kofeinu dle druhu a způsobu přípravy, kakaa 5 mg kofeinu) – všeobecně způsobují slabé a pozitivní subjektivní účinky, např. zvyšují pocit dobré pohody, bdělost, energii, vysoké dávky – průměrně 200 aţ 800 mg – mohou vyvolat negativní účinky, např. nervozitu, strach, zvláště u osob, které normálně kávu nepijí. Intoxikace vysokými dávkami kofeinu – od 250 mg – se rovněţ můţe projevit jen nepříjemnými palpitacemi, neschopností koncentrace, zvýšenou dráţdivostí, hyperreflexí, excitací, nespavostí. Toxicita kofeinu zahrnuje následující neurologické účinky: signifikantní zvýšení sekrece noradrenalinu, senzitizaci postsynaptických receptorů CNS na katecholaminy, změny v aktivitě acetylcholinu a serotoninu, změny metabolismu vápníku. Následky chronického přívodu kofeinu /Lüllmann, 2002/ Při chronickém přívodu kofeinu (pití čaje nebo kávy) se nedá prokázat poškození organismu, jen při přehnaném poţívání anebo u zvlášť citlivých lidí se můţe objevit nervozita, nespavost a podobné projevy. Tolerance, závislost, abstinenční syndrom /Fendrich a kol., 2002/ Nejběţnějším nezávaţným symptomem doprovázejícím vysazení kofeinu je bolest hlavy. Ta se obvykle dostavuje po 12 aţ 24 hodinách po poslední dávce kofeinu a obvykle mizí po 2 aţ

52

4 dnech. Dalším charakteristickým příznakem syndromu z vysazení kofeinu je ospalost, poškozená koncentrace, strach, deprese, únava, svalová bolest a ztuhlost, nausea a zvracení. Vysazení kofeinu můţe

rovněţ zahrnovat poškození psychomotorického výkonu,

podráţděnost, rhinoreu, zmatenost, rozmazané vidění a touhu po kofeinu.

3.3.7 Opioidy a opiáty Název opium je odvozen z řeckého „opion“, coţ znamená maková šťáva. Nejstarší dochované zbytky makových semen a tobolek pochází ze švýcarských kolových staveb z období neolitu. Nálezy se morfologicky podobají máku štětinatému, který je povaţován za předka máku setého. Z té doby neexistují zprávy o tom, zda se tento mák pěstoval pouze pro olejnatá semena nebo také pro své omamné a bolest tišící vlastnosti. Historicky první zmínka o poţívání šťávy z makovic se nachází ve starém sumerském textu (asi 4000 let př. n. l.). /Višňovský, 1998/ Slavný německý lékař, přírodovědec a filosof Bombastus Theophrastus Paracelsus (1493 – 1541) připravil první polysyntetický preparát rozpuštěním opia v alkoholu a tinkturu nazval „laudanum“. Na jejím základě vznikla v následujících letech celá řada nových léčiv, určených zejména k tlumení bolesti a tišení manických psychóz, jejichţ sloţení je dodnes dokumentováno. /Višňovský, 1998/ V roce 1803 se podařilo německému lékaři Sertürnerovi izolovat z opia jeho hlavní alkaloid, který pro jeho vlastnosti pojmenoval po řeckém bohu spánku Morfeovi morfium /Višňovský, 1998/. Kolem přelomu 19. a 20. století nastala v Evropě 1. morfiová vlna, ve 20. letech pak 2. morfiová vlna /Višňovský, 1998/. V roce 1898 byl jako lék proti kašli představen polysyntetický derivát morfinu 3,6diacetylmorfin (heroin). Heroin potlačoval abstinenční příznaky u morfinistů. Medea (1899) a Daly (1900) tvrdili, ţe u něj není nebezpečí návyku a Morel-Levalée (1900) ho jako bezpečnou dočasnou substituční látku navrhl k léčení morfinismu. Dnes je heroin povaţován za jednu z nejnebezpečnějších návykových látek vůbec. /Višňovský, 1998/ Drogovou závislost opiátového typu můţe vyvolat celá řada látek přírodního i syntetického původu /Višňovský, 1998/. Termín opiáty je všeobecně uţíván v uţším slova smyslu pro morfin, heroin, kodein a látky izolované z opia. Pojem opioidy se pak vztahuje ke všem přírodním a syntetickým substancím, které mají účinky podobné morfinu /Bečková, 1999/.

53

Rozdělení opioidů Opioidy můţeme rozdělit následujícím způsobem /Fendrich a kol., 2002/ : 

Starší opioidy a) Přírodního původu: opium, tinktura opii, morfin, kodein, noscapin b) Syntetické deriváty: (1)

látky odvozené od morfinu: heroin, hydromorfon, oxymorfon, hydrokodon,

oxykodon, dihydrokodein (2)

látky odvozené od pethidinu : pethidin, anileridin, difenoxylát, fentanyl,

loperamid, alphaprodin (3)

další: pentazocin, butorfanol, nalbufin, naloxon, naltrexon, buprenorfin,

megafon,

propoxyfen,

levopropoxyfen,

dextropropoxyfen,

levorfanol,

dextromorfan, phenacetin 

Novější opioidy dextromoramid, dezocin, ketobemidon, meptazinol, nalmefen, pentamorfon, tilidin, tramadol

Způsoby aplikace /Kalina a kol., 2003 a/ Nejčastější a nejrizikovější je aplikace nitroţilní. Méně rizikové způsoby jsou šňupání, kouření a inhalace z aluminiové folie. Záleţí i na formě látky, např. hnědý heroin má zásaditou reakci a je vhodný ke kouření nebo inhalaci z aluminiové folie, bývá s příměsí strychninu. Nesnadno se rozpouští, proto při jeho přípravě k injekční aplikaci je potřeba přidat kyselinu. Bílý heroin-chlorid je určen k injekční aplikaci, event. šňupání. Osud v organismu /Bečková, 1998/ Většina opioidních analgetik se dobře vstřebává po subkutánním i intramuskulárním podání. Apsorpce je dobrá i z nosní sliznice a ze zaţívacího traktu. Po perorálním podání však podléhají velkému first pass efektu. Opioidní analgetika s hydroxylovými skupinami se obvykle metabolizují konjugací s kyselinou glukuronovou. Nejvyšší koncentrace opioidů se nachází v plicích, játrech, ledvinách a slezině. Ačkoliv v příčně pruhovaných svalech jsou koncentrace opioidů poměrně nízké, je svalstvo jejich hlavním rezervoárem vzhledem k velkému distribučnímu objemu. Po velkých, často opakovaných dávkách můţe docházet i k významné akumulaci v tukové tkáni. Ve srovnání s jinými orgány jsou koncentrace opioidů v mozku poměrně nízké. Protoţe opioidní analgetika přestupují placentou, můţe jejich podání v porodnických indikacích vést k porodu dítěte s útlumem dýchání.

54

Opioidy se metabolizují z větší části na polární metabolity, které se snadno vylučují ledvinami. Tyto sloučeniny, které mají volné hydroxylové skupiny, se primárně konjugují s kyselinou glukuronovou. Plasmatický poločas morfinu je asi 3 hodiny a délka trvání účinku je přibliţně 4 aţ 5 hodin. Naproti tomu intrakraniální podání (250 μg) morfinu vyvolá analgézii na 24 hodin a více. Mechanismus účinku Mechanismus účinku je dán vazbou látky na opioidní receptory, které se vyskytují v celém centrálním nervovém systému. (Vyskytují se i na periferii například v gastrointestinálním

traktu – poznámka Prof. Višňovského.) Opioidní receptory rozeznáváme v několika subtypech:  μ (mí receptory) – stimulace vyvolává analgetické působení, vede k euforii, sedaci, útlumu dechového centra. Jsou nejdůleţitější pro vznik závislosti.  δ (delta receptory) – jsou lokalizovány periferně a podílejí se na analgezii.  κ (kappa receptory) – podílejí se na analgezii na míšní úrovni, vedou k sedaci a dysforii.  σ (sigma receptory) – podílejí se na působení některých sympatomimetik a na dysforii způsobené opioidy. /Kalina a kol., 2003 a/ Podle poměru afinity a vnitřní aktivity (síly aktivace receptoru) se opioidy dělí na několik skupin:  opioidní agonisté – mají silnou afinitu i vnitřní aktivitu, vyvolávají typické účinky opiátů (morfin, kodein)  opioidní antagonisté – mají silnou afinitu, ale nulovou vnitřní aktivitu, blokují tedy receptor a zabrání účinku jiného opioidu, proto se uţívají jako lék při předávkování (naloxon)  částeční opioidní agonisté-antagonisté – váţí se na receptory, některé aktivují a jiné blokují (butorphanol, pentazocin)  částeční opioidní antagonisté (dualisté) – mají pevnou vazbu na receptor, ale slabou vnitřní aktivitu (buprenorfin). /Kalina a kol., 2003 a/ Mechanismus účinku na buněčné úrovni – o mechanismu účinku na buněčné úrovni opioidů je známo, ţe obsazením opioidního receptoru agonisticky působícím opioidem se za prostřednictví G-proteinu buď zvýší permeabilita membrány presynaptického nervového

55

zakončení pro K+, nebo se sníţí její permeabilita pro Ca

2+

, takţe se membrána obtíţněji

depolarizuje. To ztěţuje přenos vzruchu v synapsi. /Lüllmann, 2002/ Tolerance, závislost, abstinenční syndrom Opioidy vyvolávají jak toleranci, tak i fyzickou a psychickou závislost. Nejnebezpečnější látkou z této skupiny je heroin. /Lincová, 2002/ Na většinu farmakologických účinků opiátů se rozvíjí tolerance. Ačkoli vývoj tolerance začíná jiţ podáním první dávky opioidu, klinicky se tolerance obvykle manifestuje aţ po 2 – 3 týdnech častého podávání terapeutických dávek. Při uţívání nadměrných dávek však můţe být tolerance detekována jiţ během 12 – 24 hodin po podání morfinu. /Fendrich a kol., 2002/ Výrazná tolerance se obvykle vyvíjí na analgetické, euforizující účinky, na útlum dýchání, na antidiuretické, emetické a hypotenzí působení, ale nevzniká u miózy, křečových účinků a zácpy. Zkříţená tolerance se vyskytuje mezi látkami obsazujícími stejný receptor. /Fendrich a kol., 2002/ Opioidy vyvolávají euforii a netečnost k různým negativním podnětům a stresu. To vede k rozvoji psychické závislosti. /Fendrich a kol., 2002/ Přerušení podávání látky vede k rozvoji typického abstinenčního syndromu. Příznaky z odnětí opiátů začínají 8 -10 hodin po poslední dávce. Mnohé se podobají příznakům zvýšené aktivity sympatiku. Nejprve se objevuje slzení, zvýšená sekrece z nosu, zívání a pocení. Za 12 – 24 hodin po poslední dávce mohou postiţení upadnout do spánku nepřinášejícího úlevu. S progredujícím syndromem nastupuje mydriáza, objevuje se neklid, zvýšená dráţdivost, případně svalový třes. Pro anorexii je odmítána potrava. Příznaky vrcholí za 48 – 72 hodin slzením, intenzivním kýcháním, únavou a depresí. Klinický obraz připomíná rozvinutou virózu. Bývá přítomna horečka, nauzea, zvracení, průjem, hypertenze a tachykardie. Charakteristické jsou záchvaty zimnice střídající se s pocity horka a nadměrným pocením. Vzhled kůţe má charakter „husí kůţe“. Typické jsou kolikovité bolesti břicha, bolesti svalů, zad a končetin. Nedostatek potravy a tekutin spolu s jejich zvýšenými ztrátami vede ke kolapsu. Ačkoliv časný abstinenční syndrom mívá dramatický průběh, neohroţuje postiţeného bezprostředně na ţivotě. Obvykle mizí do 7 – 10 dnů, i kdyţ návrat tělesných funkcí k normě bývá delší. /Fendrich a kol., 2002/ K terapii odvykacího syndromu se pouţívá kombinace benzodiazepinu, spasmolytika a beta blokátoru; metadon; buprenorfin /Fendrich a kol., 2002/.

56

Terapeutické vyuţití /Bečková, 1998/ Morfin a ostatní opioidní analgetika lze terapeuticky pouţít k úlevě při těţké neustupující bolesti. Nitroţilně podaný morfin poskytuje výraznou úlevu při stavech dušnosti v průběhu plicního edému provázejícího levostranné srdeční selhání. Opioidní analgetika rovněţ potlačují kašel. V posledních letech se však jejich pouţití v této indikaci opouští, protoţe bylo vyvinuto mnoho účinných syntetických sloučenin, které nejsou návykové. Opioidními analgetiky je moţné zvládnout průjmy prakticky jakékoli příčiny. Jestliţe však průjem vznikl jako projev střevní infekce, nesmí pouţití opioidů nahrazovat vhodnou chemoterapii. Pro sedativní, anxiolytické a analgetické účinky se opioidy včetně morfinu často pouţívají před anestezií a chirurgickými výkony. Opioidy se také často podávají před operacemi jako doplňkové látky k jiným anestetikům nebo ve vysokých dávkách jako primární celková anestetika. Vybrané látky: Opium Základním přírodním zdrojem i rezervoárem opia i jeho derivátů je mák setý, Papaver somniferum L. (Papaveraceae). Po odpadnutí okvětních lístků se na vrcholku makové rostlinky vytvoří zelená tobolka, jestliţe se tato tobolka podélně nařeţe, začne z jejích zvláštních trubicovitých útvarů ve stěně (mléčnic) pomalu vytékat lepkavá šedobílá šťáva – opium. /Fendrich a kol., 2002/ Na vzduchu houstne a tmavne a v této podobě se zpracovává k přímé konzumaci anebo k dalším technologickým úpravám /Lincová, 2002/. Opium se nejčastěji kouří. Je moţné jeho zneuţívání přimícháváním do potravin nebo nápojů. /Fendrich a kol., 2002/ Opium obsahuje několik desítek alkaloidů. Hlavní alkaloidy lze rozdělit do dvou základních skupin, a to alkaloidy fenantrenového typu, kam patří i morfin (obsah v opiu 6 -28 %), kodein (0,5 – 1,3 %), thebain (0,2 – 1 %) a alkaloidy isochinolinového typu : papaverin (1 %), narkotin (5 – 6 %), narcein (0,3 – 0,5 %), laudanin a laudanosin. /Fendrich a kol., 2002/ Akutní intoxikace opiem je vlastně intoxikace jeho nejpotentnějším alkaloidem – morfinem /Fendrich a kol., 2002/.

Morfin Morfin je jedním z hlavních alkaloidů obsaţených v Papaver somniferum L., máku setém. Je distribuován ve formě solí rozpustných ve vodě. Je to bílý aţ naţloutlý prášek (podle

57

stupně čistoty), tvořený jemnými polygonálními aţ jehličkovitými krystalky. Morfin v tuhé formě se někdy dodává na trh v podobě drobných lisovaných bílých kostek nebo cihliček. Morfin nemá ţádný specifický zápach, při degustaci má nahořklou chuť. /Bečková, 1999/ Morfinisti si nejčastěji drogu aplikují i.m., s.c., i.v. /Fendrich a kol., 2002/. 

Mechanismus účinku /Lincová, 2002/ Morfin je čistý agonista, nejvyšší aktivitu vykazuje vůči μ receptorům, ale agonisticky působí i na κ a δ receptorech.



Účinky morfinu a opioidních agonistů Centrální nervový systém – povšechně tlumivý účinek. Opioidy potlačují percepční a lokalizační i psychickou a emocionální sloţku bolesti, působí euforii a zklidnění aţ ospalost. /Kalina a kol., 2003 a/ Působí lépe na těţké, stálé bolesti neţ na ostrou, přerušovanou bolest. Jejich analgetický účinek je selektivní, neoslabují vnímání jiných senzitivních podnětů. /Lincová, 2002/ Dochází k útlumu dechového centra, k poklesu citlivosti na dráţdivý účinek acidózy a CO2, můţe dojít i k zástavě dechu. Opioidy tlumí centrum pro kašel, dráţdí chemorecepční zónu pro zvracení. Opioidy vyvolávají miózu, centrálně také sniţují tělesnou teplotu. /Kalina a kol., 2003 a/ Kardiovaskulární systém – po vyšších dávkách morfinu se můţe objevit vasodilatace a ortostatická hypotenze. Podílí se na ní vyplavení histaminu. /Lincová, 2002/ Dýchání – opioidy svým centrálním účinkem zpomalují dechovou frekvenci a sniţují dechový objem. Specifickým efektem je zúţení průdušek. /Kalina a kol., 2002/ Trávicí trakt – opioidy vyvolávají těţkou zácpu (útlum pohyblivosti a vzestup napětí hladkého svalstva. Vzestup napětí Oddiho svěrače můţe vyvolat biliární koliku. /Kalina a kol., 2002/ Urogenitální trakt – sníţená produkce a retence moči pro vzestup napětí svěrače močového měchýře. U ţen dochází k vzestupu napětí dělohy a k poklesu pohyblivosti řasinkového epitelu ve vejcovodech a tím ke sterilitě. /Kalina a kol., 2002/ Kůţe – svědění /Kalina a kol., 2002/.

58



Intoxikace Hlavními příznaky akutní intoxikace morfinem jsou kóma, deprese dechu a diagnosticky důleţitá mióza, která však prefinálně můţe přejít v mydriázu /Lüllmann, 2002/. Akutní intoxikace vyšší dávkou morfinu u člověka nepřivyklého droze se vyznačuje zvracením, svěděním pokoţky, zvýšenou ţivostí šlachově okosticových reflexů. Nastupuje hluboké bezvědomí aţ kóma, a poté smrt zástavou regulačních funkcí respiračního centra. Osoba přivyklá morfinu reaguje na jeho podání jinak a vnímá účinky drogy jinak. Jestliţe má morfinista zabezpečený přísun drogy, pak se u něj projevuje euforie i při niţších dávkách. Roste sebevědomí. Dochází obvykle k pupilární kontrakci, někdy se objevuje pocení a lehký pokles tělesné teploty. Dýchání při akutní intoxikaci u chronického konzumenta se oplošťuje a minutová ventilace se sniţuje. Někdy se objevuje nauzea aţ zvracení, častější však bývá zácpa se sníţením střevní motility. /Fendrich a kol., 2002/ Začátečníci a nepravidelní konzumenti morfinu začínají obvykle s dávkami v rozmezí horních hraničních hodnot dávek ještě terapeutických (asi 20 mg). Chroničtí morfinisté dokáţí denně zkonzumovat dávky 3000 aţ 5000 mg morfinu. /Fendrich a kol., 2002/



Chronické zneuţívání a závislost na morfinu /Fendrich a kol., 2002/ Všeobecná euforie a pocity zvýšené výkonnosti jsou jevy pouze přechodné a po opakovaném zneuţívání drogy mizí. Rozvine se poměrně silná psychická i fyzická závislost. Objevuje se zvýšená únavnost, podráţdění, egocentrismus, poruchy paměti. Mohou se objevit anxiózní či paranoidní stavy s reálným nebezpečím sebevraţdy. Chronická konzumace morfinu vede rovněţ ke změnám somatickým. Chronický konzument je bledý, má ochablou kůţi, objevuje se předčasné šedivění vlasů. Ztráta chuti k jídlu vede k značnému poklesu tělesné hmotnosti, kachektizaci

a často

k různým projevům hypovitaminóz. Libido u obou pohlaví mizí, u muţů vzniká impotence,

u

ţen

jsou

obvyklé

nepravidelnosti

v menstruačním

cyklu.

Charakteristická bývá permanentní pupilární kontrakce i bez souvislosti s akutním poţitím drogy.

59

Heroin Heroin je derivát morfinu – 3,6-diacetylmorfin /Višňovský, 1998/. Obohacení chemické struktury morfinu o dvě acetylové skupiny má za následek lepší rozpustnost v tucích a tím i snadnější průnik přes hematoencefalickou barieru, coţ má za následek silnější „nájezd“, čili „orgastický“ pocit na začátku intoxikace po i.v. podání, v anglosaské literatuře tzv. „flash“ /Kalina a kol., 2003 a/. Heroin je v těle konvertován během několika minut na morfin a 6-monoacetylmorfin. Za účinky heroinu jsou pravděpodobně zodpovědné oba tyto metabolity, a to působením na μ a v menší míře také na κ receptory. Po parenterálním podání má heroin biologický poločas 3 minuty. Po orálním podání podléhá first-pass efektu a systémové cirkulace dosáhne pouze morfin a metabolity. /Fendrich a kol., 2002/ Začátečníci začínají obvykle dávkami 1 – 3 mg. Postupně se rozvíjí tolerance a chroničtí konzumenti jsou schopní dobře tolerovat dávky aţ 300 mg. /Fendrich a kol., 2002/ Heroin je moţné aplikovat injekčně, a to subkutánně, intramuskulárně i intravenózně. Méně časté je poţívání heroinu per os. Heroin můţe být také zahříván a jeho výpary inhalovány pomocí brčka. Zaznamenáno je také kouření heroinu ve formě cigaret. /Fendrich a kol., 2002/ Abstinenční syndrom vzniká asi 10 hodin po poslední aplikaci s maximem 2. – 3. den, trvá asi 10 dní /Kalina a kol., 2003 a/.

Braun Je droga vyráběná podomácku z léčiv obsahujících kodein, českých zemích dosti rozšířená. Pojmenován je podle své sytě hnědé barvy. /Lincová, 2002/ Jde o směs derivátů kodeinu, obsahující vedle obvykle uváděného hydrokodonu téţ dicodid a dihydrocodeinon. /Kalina a kol., 2003 a/ Aplikuje se nitroţilně. Braun má poněkud niţší potenciál pro závislost neţ heroin. Jinak však účinky a důsledky uţívání jsou obdobné jako u heroinu a opioidů obecně. /Kalina a kol., 2003 a/

Kodein /Višňovský, 1998/ Kodein se stejně tak jako morfin nachází v opiu a je alkaloidem fenantrenového typu. Z 10 % je metabolizován na morfin. Vykazuje dobrou účinnost na střední a mírnou bolest po podání ústy. Uţívá se jako jedno z mála analgetik terapeuticky pro potlačení kašle. Lze ho rovněţ uţít ke krátkodobému zvládání mírnějších akutních průjmů.

60

Tolerance na kodein se rozvíjí pomaleji a je méně zneuţíván neţ morfin. Akutní předávkování kodeinem je mnohem častější u dětí neţ u dospělých. Akutní i chronická otrava kodeinem je podobná otravě morfinem a abstinenční příznaky u chronického kodeinismu jsou stejně těţké a trvají přibliţně stejně dlouho jako u morfinu. Naopak na rozdíl od morfinu otrava kodeinem příleţitostně vede ke vzniku svalových křečí. Z dostupných kodeinových farmaceutických přípravků je v ilegálních laboratořích syntetizován morfin a heroin.

Metadon Patří mezi syntetické opioidy, chemicky není odvozen od morfinu. Je také čistý agonista, ale díky mimořádně pomalému nástupu účinku doprovázenému jen minimálním pocitem euforie má niţší potenciál závislosti neţ heroin. /Kalina a kol., 2003 a/ Metadon je μ agonista vysoce účinný po perorálním podání. Tolerance a fyzická závislost na metadon se vyvíjejí pomaleji neţ na morfin. Odvykací příznaky po odnětí látky jsou mírnější (i kdyţ déle trvající) neţ po morfinu. Tyto vlastnosti předurčují metadon k tomu, aby byl látkou vhodnou k detoxikaci a zejména k udrţovací léčbě při hrozícím relapsu zneuţívání heroinu. /Fendrich a kol., 2002/ Metadon se vyrábí pouze legálně pro medicínské účely, prosazuje se však na nelegální trh, kde je vyhledáván jako náhradní nebo doplňující droga a pro účely abstinenčních pokusů /Kalina a kol., 2003 a/.

3.3.8 Léčiva s centrálně tlumivým účinkem Uţívání léků mimo rámec léčby je závaţný jev, neboť se tím vyvolává klima podporující snazší překonání bariéry, která dělí mladé lidi od uţívání drog. Příkladem nejčastěji zneuţívaných skupin léků jsou kombinované analgetické směsi (nesteroidní protizánětlivé léky však mezi psychotropní látky nepatří), hypnotika a anxiolytika a mezi nimi na prvním místě benzodiazepiny. /Lincová, 2002/ Sedativa a hypnotika jsou nejčastěji předepisovanými psychoaktivními látkami. Jsou uţívána perorálně. K rozvoji závislosti je obvykle třeba nejméně několika měsíců denního uţívání, ale existují velmi široké interindividuální rozdíly. Vzhledem k legální moţnosti uţívání těchto látek a jejich časté lékařské preskripci „zdomácněly“ tyto látky v běţné populaci podobně jako jiné psychoaktivní látky v subkulturách toxikomanů. /Bečková, 1999/

61

V subkulturách toxikomanů bývají sedativa a hypnotika uţívána jako doplněk jiných látek (např. ke zvýraznění euforizujícího účinku opioidů nebo alkoholu, případně stimulujícího účinku kokainu apod.) /Bečková, 1999/. Mezi sedativa a hypnotika patří celá řada látek, které jsou uvedeny v následujícím rozdělení /Bečková, 1999/ :  Benzodiazepiny  Barbituráty  Azapirony  Cyklopyrolony  Deriváty imidazopyridinu  Starší sedativa – hypnotika : meprobamát, chloralhydrát, gluthethimid, thalidomid, guaifenezin,

mianserin,

bromisoval,

adalin,

litanserin,

guajacuran,

metachalkon, benactyzin,

paraldehyd,

amylenhydrat,

ethylchlorvinyl,

methyprylon,

chlormethiazol, hexapropymat, monoureidy, pyrithyldiol  Alkohol  Sedativa – hypnotika z jiných skupin s jiným hlavním terapeutickým pouţitím: antihistaminika, antipsychotika, antidepresiva  Drogy přírodního původu : kava-kava. Pro sedativa – hypnotika je příznačná postupná, na dávce závislá deprese centrálního nervového systému. Jednotlivá sedativa – hypnotika se však mohou odlišovat charakterem vztahu mezi dávkami a stupněm útlumu CNS. Niţší dávky navodí sedaci, eventuelně zlepší spánek. Vyšší dávky takových sedativ – hypnotik mohou vyvolat stav celkové anestezie. V ještě vyšších dávkách mohou tlumit respirační a vazomotorická centra v prodlouţené míše a vést ke kómatu a smrti. /Bečková, 1999/ Zneuţívání hypnotik /Lüllmann, 2002/ Zde je třeba rozlišovat dva různé stavy:  Zlozvyk – Týká se pacientů, kteří na hypnotika reagují normálně, kteří si však zvykli je kaţdý večer uţívat. Jde o relativně neškodné chování a při troše psychologického působení na pacienta by se většinou mělo podařit zbavit ho tohoto zlozvyku.  Závislost – Benzodiazepiny bohuţel mají schopnost vyvolat závislost, a to zejména u labilnějších osob, které budou pozitivně přijímat i průvodní anxiolitické

62

účinky benzodiazepinů. Protoţe tato souvislost je známa, měli by být psychicky labilní pacienti aplikace benzodiazepinů ušetřeni. Jak je v úvodu této kapitoly uvedeno, nejčastěji zneuţívanou skupinou hypnosedativ, anxiolytik a léčiv obecně jsou benzodiazepiny.

3.3.8.1 Benzodiazepiny Benzodiazepiny byly uvedeny do klinického uţívání v roce 1960, a to k léčbě úzkosti a poruch spánku /Višňovský, 1998/. Osud v organismu /Bečková, 1999/ Léčiva této skupiny se podávají zpravidla perorálně. Při nitrosvalovém podání benzodiazepinů můţe být biologická dostupnost některých benzodiazepinů nespolehlivá. Benzodiazepiny se z 80 aţ 97 % váţí na plasmatický albumin. Clearence nebo eliminace všech benzodiazepinů je záleţitostí jaterního metabolismu. Dva hlavní způsoby metabolické transformace jsou mikrosomální oxidace, včetně N-dealkylace a alifatická hydroxylace, s následnou konjugací glukuronyltransferázami na glukurodidy, které se vyloučí močí. Mechanismus účinku Benzodiazepiny působí hypnoticky na základě svého anxiolytického a sedativního účinku. Benzodiazepiny zesilují tlumivý účinek inhibičního transmiteru kyseliny γ-aminomáselné, který stimuluje inhibiční GABAA- receptory. /Lüllmann, 2002/ Benzodiazepiny potencují změnu propustnosti membrány pro chloridové ionty vyvolanou interakcí GABA s příslušnými receptory. Výsledkem je vzestup frekvence otevírání kanálů. Benzodiazepiny i GABA se váţí na vzájemně nezávislá místa na jednom receptor-iontovém kanálu a kaţdý zvyšuje afinitu vazebných míst pro druhého, a to bez ovlivnění celkového počtu vazebných míst. /Bečková, 1999/

Intoxikace Benzodiazepiny jsou při akutním předávkování méně nebezpečné neţ jiná hypnotikasedativa (mají vyšší terapeutický index). Přesto jsou tyto látky často uţívány k sebevraţedným pokusům. Akutní intoxikace se projevuje ospalostí, sedací, poškozením motorické koordinace, zmateností a prodlouţeným spánkem bez váţné deprese respiračních nebo kardiovaskulárních

63

funkcí. Avšak v přítomnosti dalších látek tlumících CNS, způsobují benzodiazepiny aţ ţivot ohroţující respirační útlum. Účinkům akutního předávkování však lze čelit díky dostupnosti účinného antagonisty flumazenilu. /Bečková, 1999/ K nebezpečné interakci můţe dojít i kdyţ látky nejsou uţity najednou, stačí uţití v odstupu několika

hodin.

Zvláště

nebezpečné

jsou

alkohol,

heroin,

barbituráty.

/www.

drogovaporadna.cz, 23.8.2005/ Benzodiazepiny způsobují v závislosti na dávce významnou anterográdní ztrátu paměti. Tato léčiva mohou významně zhoršovat schopnost učení se novým informacím. Výbavnost dříve naučených informací je přitom zachována. Předávkování sedativa-hypnotiky je nejobvyklejší reverzibilní příčinou stavů zmatenosti u starých osob. Ve vyšších dávkách se toxické působení projevuje jako letargie nebo stav vyčerpání, nebo jako příznaky podobné intoxikaci ethylalkoholem. /Fendrich a kol., 2002/ Dále se můţe dostavit rozmazané vidění, halucinace a paradoxní reakce zahrnující excitaci, stimulaci a hyperaktivitu. Mohou se vyskytnout rovněţ gastrointestinální komplikace, krevní dyskrazie. Podávání během těhotenství a kojení můţe mít neţádoucí vliv na plod či novorozence. /Fendrich a kol., 2002/ U chronických konzumentů je však moţné pozorovat přetrvávající tlumivý účinek těchto drog na CNS, a to i po biotransformaci preparátu v organismu. Útlum bývá střídán emoční nestabilitou, předráţděností, neschopností koncentrace a celkovým poklesem výkonnosti. Pro okolí jsou obvykle nejmarkantnější změny v řečovém projevu, protoţe řeč se stává málo zřetelnou, objevuje se koktavost s kompenzatorní gestikulací. Charakteristické jsou výpadky paměti. /Fendrich a kol., 2002/ Tolerance, závislost, abstinenční syndrom Při dlouhodobém uţívání benzodiazepinů je největším nebezpečím vznik závislosti, která má psychickou i fyzickou sloţku /Kalina a kol., 2003 a/.

(Někteří autoři o závažné závislosti na benzodiazepiny pochybují (např. Lüllmann, 2002) – poznámka Prof. Višňovského.) Po náhlém přerušení podávání látky nebo po podání látky rušící účinek benzodiazepinů se objeví abstinenční příznaky. Abstinenční příznaky zahrnují úzkost, nespavost, bolest hlavy, svalové křeče, nechutenství, zvracení, nauzeu, noční můry, zrychlení srdeční frekvence, bušení srdce, nízký tlak, poruchy vidění, citlivost vůči sluchovým a zrakovým podnětům, slabost, třes a závratě. Méně běţné, avšak váţnější symptomy zahrnují psychózu, zmatenost, halucinace, delirium, generalizované křeče, horečku a smrt. Tyto závaţné příznaky se objevují

64

aţ po poţívání vysokých denních dávek (60 – 300 mg). Příznaky z vysazení se objeví asi za 24 hodin po vysazení podávání látky. Vrcholu dosahují během pěti aţ šesti dnů a mizí obvykle po čtyřech týdnech. Slabé symptomy však mohou přetrvávat měsíce. /Višňovský, 1998/ Tolerance se vyvíjí na sedativní účinek, poškození motorické koordinace. Na anxiolytický účinek tolerance pravděpodobně nevzniká. /Fendrich a kol., 2002/ Terapeutické vyuţití /Bečková, 1999/ Benzodiazepiny jsou uţívány v léčbě úzkosti, dále v terapii poruch spánku. Klonazepam a diazepam jsou dva benzodiazepiny, které mají schopnost potlačovat epileptiformní aktivitu a jsou uţívány k léčbě epilepsie. Diazepam je dále předepisován pacientům, kteří trpí svalovými spasmy a bolestmi následkem zranění. Benzodiazepiny mají zklidňující účinek a jsou schopny vyvolat anterográdní amnezii. Tato benzodiazepiny navozená sedace a amnézie je uţitečná v předoperační přípravě pacienta k anestézii a chirurgickému výkonu.

Diazepam (Diazepam, Valium, Apaurin) /Lincová, 2002/ Diazepam patří k nejvíce pouţívaným benzodiazepinů ve všech indikacích. Diazepam je pomalu eliminován s biologickým poločasem 24 – 48 hodin, u starých lidí můţe být tato doba aţ zdvojnásobena a hrozí riziko akumulace. Psychoaktivní účinky mohou přetrvávat aţ jeden týden.

Flunitrazepam (Rohypnol) Je rychle působící fluorovaný analog nitrazepamu, jehoţ účinek nastupuje rychle. Biologický poločas je asi 18 hodin. /Lincová, 2002/ Lék byl a je hodně zneuţíván lidmi, kteří berou drogy. Uţívají jej obyčejně jako drogu doplňkovou, kterou si „vylaďují“ stav způsobený drogou hlavní. Nejčastěji je uţíván: 

k tlumení příliš silné intoxikace pervitinem,



ke zvládnutí nepříjemných stavů, které následují po odeznění účinku pervitinu,



jako doplněk při uţívání heroinu, k prohloubení jeho účinku,



ke zvládnutí počínajícího abstinenčního po vysazení heroinu nebo jiných opiátů. /www.drogovaporadna.cz, 23.8.2005/

Někdy je Rohypnol i drogou hlavní, mnohdy dokonce jedinou uţívanou drogou. Pak jej většinou neuţívají typičtí uţivatelé drog, ale lidé, kteří na první pohled patří a také se počítají

65

k „normální“ společnosti, či „drogy neuţívající“ populaci. Lék většinou získávají na lékařský předpis. /www.drogovaporadna.cz, 23.8.2005/.

V současnosti je lék uţ i u nás vázán na předepisování jako přísně hlídaná návyková látka.

66

4 EPIDEMIOLOGICKÁ ČÁST

Epidemiologický výzkum představuje klíčový prvek pro porozumění drogovému problému, pro plánování intervencí a pro sledování jejich přiměřenosti a efektivity. Na podkladě epidemiologických měření pak mohou být intervence dále modifikovány a přizpůsobovány měnícím se podmínkám. Epidemiologický výzkum slouţí také jako mechanismus zpětné vazby: určuje, zda byla opatření přiměřená a zda byly prostředky vynaloţeny efektivně. Drogová epidemiologie tudíţ je a musí být základní sloţkou kaţdé národní (i regionální či lokální) protidrogové strategie. /Kalina a kol., 2003 a/

4.1

Rozdíly v uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u středoškoláků

Podklady pro porovnání uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u studentů středních škol pochází z Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD). Souhrn výsledků této studie jsem získala na internetových stránkách www.drogy-info.cz dne 4.8.2005. Výsledky této školní studie shrnují poznatky z výzkumu, který proběhl v roce 2003 ve 35 zemích u více jak 100 000 studentů. Cílovou skupinou byli studenti narození v roce 1987, šlo tedy o populaci, která v daném roce dosáhla věku 16 let. Data byla sbírána formou anonymních dotazníků výzkumnými asistenty nebo učiteli. Pojmem „všechny evropské země“, který bude v následujícím textu pouţíván se rozumí všechny země zapojené do studie včetně České republiky.

Spotřeba alkoholu a výskyt opilosti Téměř všichni dotázaní studenti v České republice vypili během posledních 12 měsíců alespoň jeden alkoholický nápoj (95 %), coţ je více neţ je průměrná hodnota pro všechny sledované země (83 %). Rovněţ procento studentů, kteří se v posledním roce opili, bylo oproti evropskému průměru vyšší (68 % oproti 53 %). /www.drogy-info.cz, 4.8.2005/ Situaci ilustruje graf 1 na následující straně.

67

Graf 1: Spotřeba alkoholu a výskyt opilosti v uplynulých 12 měsících u středoškoláků v ČR a

procenta respondentů

ve všech evropských zemích 95,0

100,0% 90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0%

83,0 68,0 53,0

Česká republika všechny evropské země

pití alkoholu v uplynulých 12 měsících

opilost v uplynulých 12 měsících

Kouření cigaret Více studentů (v ČR) kouřilo někdy v ţivotě cigarety (80 % oproti 66 %), avšak podíl studentů, kteří kouřili během posledních 30 dnů (43 %) se přibliţuje podílu kuřáků ve všech zemích zapojených do projektu ESPAD (35 %) /www.drogy-info.cz, 4.8.2005/. Graf 2: Kouření cigaret u středoškoláků v ČR a ve všech evropských zemích 90,0%

80,0

procenta respondentů

80,0% 70,0%

66,0

60,0% 50,0%

Česká republika

43,0 35,0

40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% kouření cigaret

kouření cigaret v posledních 30 dnech

68

všechny evropské země

Zkušenosti s marihuanou a jinými drogami S marihuanou mělo zkušenost více studentů v České republice (44 %) neţ v průměru ve všech zemích (21 %). Podobně i uţití jiné ilegální drogy neţ marihuany bylo v ČR vyšší (12 % ve srovnání s 6 %). /www.drogy-info.cz, 4.8.2005/ Graf 3: Zkušenosti s marihuanou a jinými drogami u středoškoláků v ČR a ve všech evropských zemích 50,0%

procenta respondentů

45,0%

44,0

40,0% 35,0% 30,0% 25,0%

Česká republika 21,0

všechny evropské země

20,0% 12,0

15,0% 10,0%

6,0

5,0% 0,0% zkušenost s marihuanou

zkušenost s jinou drogou

Zkušenosti s nelegálními drogami Graf 4 znázorňuje celoţivotní zkušenosti s uţíváním jakékoliv nelegální drogy u středoškoláků v jednotlivých zemích, které se zapojily do projektu ESPAD. Hodnoty celoţivotní prevalence uţití jakékoliv nelegální drogy se pohybují od 3 % do 44 %. Nejniţší hodnota celoţivotní prevalence byla zjištěna v Rumunsku (3 %) a nejvyšší bohuţel právě v České republice (44 %).

Zkušenosti s marihuanou a hašišem Graf 5 znázorňuje celoţivotní zkušenosti s uţíváním marihuany a hašiše středoškoláků v jednotlivých zemích, které se zapojily do projektu ESPAD. Hodnoty se opět pohybují mezi 3 aţ 44 %, nejniţší hodnota byla zjištěna v Rumunsku (3 %) a nejvyšší v ČR (44 %). Grafy 4 a 5 jsou umístěny na následujících stranách.

69

Graf 4: Zkušenosti s nelegálními drogami u středoškoláků Velká Británie

38,0

Ukrajina

21,0

Turecko

5,0

Švýcarsko

41,0

Švédsko

8,0

Slovinsko

29,0

Slovensko

27,0

Řecko

6,0

Rusko Rumunsko

22,0 3,0

Rakousko

23,0

Portugalsko

18,0

Polsko

19,0

Ostrov Man

40,0

Norsko

9,0

Nizozemsko

29,0

Německo

30,0

Malta

11,0

Maďarsko

16,0

Lotyšsko

17,0

Litva Kypr

16,0 5,0

Itálie

28,0

Island

13,0

Irsko

40,0

Chorvatsko

23,0

Grónsko

27,0

Francie Finsko Faerské ostrovy

38,0 11,0 10,0

Estonsko

24,0

Dánsko

23,0

Česká republika

44,0

Bulharsko

22,0

Belgie

0,0%

33,0

10,0%

20,0%

30,0%

procenta respondentů

70

40,0%

50,0%

Graf 5:Zkušenost s marihuanou a hašišem u středoškoláků Velká Británie

38,0

Ukrajina Turecko

21,0 4,0

Švýcarsko

40,0

Švédsko

7,0

Slovinsko

28,0

Slovensko

27,0

Řecko

6,0

Rusko Rumunsko

22,0 3,0

Rakousko

21,0

Portugalsko

15,0

Polsko

18,0

Ostrov Man

39,0

Norsko

9,0

Nizozemsko

28,0

Německo

27,0

Malta

10,0

Maďarsko

16,0

Lotyšsko

16,0

Litva Kypr

13,0 4,0

Itálie

27,0

Island

13,0

Irsko

39,0

Chorvatsko

22,0

Grónsko

27,0

Francie

38,0

Finsko Faerské ostrovy

11,0 9,0

Estonsko

23,0

Dánsko

23,0

Česká republika

44,0

Bulharsko

21,0

Belgie

0,0%

32,0

10,0%

20,0%

30,0%

procenta respondentů

71

40,0%

50,0%

Zkušenosti s vybranými nelegálními drogami v ČR a sousedních státech Graf 6 znázorňuje hodnoty celoţivotní prevalence uţívání vybraných nelegálních drog v České republice a ve státech, které s ní sousedí. Na grafu je patrné, ţe nejvyšších hodnot u extáze, LSD a halucinogenních hub opět dosahuje Česká republika, naopak obecně nejniţší hodnoty vykazuje Slovensko, kde dokonce u heroinu a cracku jsou uváděny nulové hodnoty celoţivotní prevalence. Graf 6: Zkušenosti s vybranými nelegálními drogami u středoškoláků v ČR a v sousedních státech – celoţivotní prevalence uţívání 2,0 3,0 0,0

Slovensko

1,0 0,0 2,0 2,0 3,0 3,0 1,0

Rakousko

2,0 2,0 2,0

halucinogenní houby

4,0

extáze

3,0 3,0

Polsko

heroin

2,0 2,0

kokain

1,0

crack

2,0 5,0

LSD

4,0

amfetaminy

3,0

Německo

1,0 2,0 3,0 3,0 5,0

Česká republika

8,0 8,0 1,0 1,0 1,0 6,0 4,0

0,0%

2,0%

4,0%

6,0%

8,0%

procenta respondentů

72

10,0%

4.2

Rozdíly v uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u běţné populace

Podklady pro porovnání uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u běţné populace pochází z Výroční zprávy EMCDDA (Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost) pro rok 2004 a z příslušného Statistického věstníku EMCDDA pro rok 2004, který obsahuje kompletní soubor zdrojových tabulek, z nichţ vychází statistická analýza. Českou verzi Výroční zprávy EMCDDA pro rok 2004 i tabulky Statistického věstníku EMCDDA pro rok 2004 jsem získala na www.emcdda.eu.int dne 13.8.2005. Komentáře ke grafu a tabulkám jsou citovány z české verze Výroční zprávy pro rok 2004 a data pro vytvoření grafu a tabulek pochází ze Statistického věstníku pro rok 2004. Výroční zpráva shrnuje situaci ve 25 členských zemích Evropské unie a v Norsku a vychází z informací, které EMCDDA poskytly členské země a Norsko v podobě národních zpráv, údaje se vztahují k roku 2002 nebo k poslednímu roku, který byl k dispozici.

Uţívání konopných drog mezi mladými dospělými (ve věku 15 aţ 34let) v posledním roce Konopí je stále nejuţívanější nelegální látkou, mezi zeměmi ale existují značné rozdíly. Průzkumy ukazují, ţe celoţivotní prevalence u patnáctiletých studentů se pohybuje od necelých 10 % po více neţ 30 %. Prevalence uţití konopí v posledních 12 měsících je nejvyšší u mladých dospělých (15 aţ 34 let) a ve většině zemí se pohybuje mezi 5 a 20 %. /www.emcdda.eu.int, 13.8.2005/ Jak je moţno vyčíst z grafu 7 na následující straně, tak pod intervalem hodnot, ve kterém se nachází většina zemí (5 aţ 20 %) se nachází Estonsko a Švédsko, kde je hodnota celoţivotní prevalence uţití konopí vůbec nejniţší (1,0 %). Naopak v České republice je hodnota celoţivotní prevalence uţití konopí nejvyšší (22,1%). Situaci ilustruje tabulka 1, která je uvedena na straně 75. Tabulka 1 zároveň upozorňuje na výjimky ve věkovém rozmezí.

73

Graf 7: Uţívání konopných drog mezi mladými dospělými (15 aţ 34 let) v posledním roce Norsko

8,1

Velká Británie Švédsko

20,0 1,0

Slovensko

7,7

Finsko

7,1

Portugalsko

6,3

Polsko

6,3

Nizozemsko

11,8

Lotyšsko

8,1

Itálie

9,2 8,7

Irsko

17,0

Francie Španělsko

17,3

Maďarsko

5,4

Řecko Estonsko

8,8 4,0

Německo

13,0

Dánsko

13,1

Česká republika 0,0%

22,1

5,0%

10,0%

15,0%

procenta respondentů

74

20,0%

25,0%

Tabulka 1: Uţívání konopných drog mezi mladými dospělými (15 aţ 34 let) v posledním roce stát

data z roku

počet respondentů

výjimky ve věkovém rozmezí

četnost

Česká republika

2002

1002

—

22,1%

Dánsko

2000

4141

16-34 let

13,1%

Německo

2000

3107

16-34 let

13,0%

Estonsko

1998

804

16-34 let

4,0%

Řecko

1998

2014

—

8,8%

Maďarsko

2001

790

16-34 let

5,4%

Španělsko

2001

6915

—

17,3%

Francie

2000

4749

—

17,0%

Irsko

2002/03

4925

15-64 let

8,7%

Itálie

2001

3689

—

9,2%

Lotyšsko

2003

4534

15-64 let

8,1%

2000/01

6687

—

11,8%

Polsko

2002

3148

≥16 let

6,3%

Portugalsko

2001

6406

—

6,3%

Finsko

2002

1240

—

7,1%

Slovensko

2002

1405

15-64 let

7,7%

Švédsko

2000

575

—

1,0%

2002/03

8520

16-34 let

20,0%

1999

794

—

8,1%

Nizozemsko

Velká Británie Norsko

Uţívání amfetaminů a extáze v minulém roce mezi běţnou populací Amfetamin je v Evropě po konopí historicky druhou nejuţívanější drogou. Uţívání amfetaminu u celkové dospělé populace (15 aţ 64 let) v členských zemích EU a Norsku se pohybuje v rozmezí 0,5 % aţ 6 %, s výjimkou Velké Británie, kde dosahuje aţ 12 %. /www.emcdda.eu.int, 13.8.2005/ Celoţivotní prevalence uţívání extáze se obecně pohybuje v rozmezí 0,5 % aţ 7 % celkové populace (15 aţ 64 let), ačkoli u mladých muţů je tato hodnota vyšší /www.emcdda.eu.int, 13.8.2005/. V rámci celé populace je uţívání amfetaminů a extáze v zásadě fenoménem mladých. Celoţivotní prevalence u mladých dospělých (15 aţ 34 let) se pohybuje od 2 do 11 % a prevalence uţití v posledním roce od 0,5 % do 6 %. /www.emcdda.eu.int, 13.8.2005/ Jak je moţno zjistit z tabulky 2, tak v prevalenci uţívání extáze v minulém roce mezi mladými dospělými dosahuje Česká republika opět nejvyšší hodnoty (5,9 %). V uţívání amfetaminů u stejné skupiny dosahují nejvyšší hodnoty (3,1 %) Dánsko a Velká Británie. Tabulka 3 shrnuje procentuální četnost uţití extáze v posledním roce u celé populace ve věku

75

15 aţ 64 let a je z ní moţno vyčíst, ţe Česká republika dosahuje hned po Irsku druhé nejvyšší hodnoty (2,5 %). Tabulka 3 je umístěna na následující straně. Tabulka 2: Uţívání amfetaminů a extáze v minulém roce mezi mladými dospělými (15 aţ 34 let) stát

data z roku počet respondentů

výjimky ve věkovém rozmezí

amfetaminy extáze

Česká republika

2002

1002

—

2,3%

5,9%

Dánsko

2000

4141

16-34 let

3,1%

1,2%

Německo

2000

3107

16-34 let

1,3%

1,6%

Estonsko

1998

804

16-34 let

2,0%

1,0%

Řecko

1998

2014

—

0,1%

0,3%

Španělsko

2001

6915

—

2,3%

3,8%

Francie

2000

4749

—

0,4%

0,5%

Irsko

2002/03

4924

15-64 let

0,8%

2,2%

Itálie

2001

3698

—

0,1%

0,3%

Lotyšsko

2003

4534

15-64 let

2,4%

1,9%

Maďarsko

2001

790

16-34 let

1,4%

1,4%

Nizozemí

2000/01

6687

—

1,2%

3,2%

Polsko

2002

3148

≥16 let

1,6%

0,5%

Portugalsko

2001

5472

—

0,1%

0,8%

Slovensko

2002

1405

15-64 let

0,4%

1,9%

Finsko

2002

1240

—

1,3%

1,3%

Švédsko

2000

575

—

0,0%

0,5%

2002/03

8520

16-34 let

3,1%

4,3%

1999

794

—

1,5%

1,2%

Velká Británie Norsko

76

Tabulka 3: Uţívání extáze v posledním roce mezi všemi dospělými osobami (15 aţ 64 let) stát

data z roku

počet respondentů

výjimky ve věkovém rozmezí

četnost

Česká republika

2002

2526

—

2,5%

Dánsko

2000

11825

—

0,5%

Německo

2000

8139

18-64 let

0,7%

Estonsko

1998

—

0,1%

Řecko

1998

3398

—

0,1%

Španělsko

2001

14113

—

1,9%

Francie

2000

11317

—

0,2%

2002/03

6539

≥18 let

2,6%

—

0,8%

Irsko

není uveden

Lotyšsko

2003

Maďarsko

2001

2359

—

0,8%

Nizozemí

2000/01

14045

—

1,5%

Polsko

2002

3148

≥16 let

0,2%

Portugalsko

2001

14184

—

0,4%

Slovensko

2002

1405

—

0,8%

Finsko

2002

2377

—

0,5%

Švédsko

2000

1750

—

0,2%

2002/03

23586

—

2,0%

1999

1803

—

0,7%

Velká Británie Norsko

není uveden

Uţívání kokainu Z nedávno uveřejněných průzkumů vyplynulo, ţe 0,5 % aţ 6 % dospělých někdy uţilo kokain. U mladých dospělých (15 aţ 34 let) se obecně míra celoţivotní prevalence uţívání kokainu pohybuje v rozmezí od 1 % do 10 %. /www.emcdda.eu.int, 13.8.2005/ U kokainu bohuţel ve Statistickém věstníku EMCDDA pro rok 2004 chybí hodnota pro Českou republiku, ve výroční zprávě Situace ve věcech drog v České republice v roce 2003 zveřejněné na www.drogy-info.cz je uvedena pouze celoţivotní prevalence uţívání kokainu u návštěvníků tanečních akcí (20,1%), a tak bohuţel nebylo moţné provést srovnání mezi Českou republikou a dalšími státy zahrnutými do Výroční zprávy pro rok 2004. Tabulka 4 tedy alespoň ilustruje situaci v ostatních státech zahrnutých do Výroční zprávy pro rok 2004. Tabulka 4 se nachází na straně 78.

77

Tabulka 4: Uţívání kokainu v minulém roce mezi mladými dospělými (15 aţ 34 let) stát

data z roku

počet respondentů

výjimky ve věkovém rozmezí

kokain

Česká republika

2002

Dánsko

2000

4141

16-34 let

2,0%

Německo

2000

3107

16-34 let

1,9%

Estonsko

1998

804

16-34 let

1,0%

Řecko

1998

2014

—

1,0%

Španělsko

2001

6915

—

4,6%

Francie

2000

4749

—

0,5%

Irsko

2002/03

4924

15-64 let

2,0%

Itálie

2001

3698

—

1,7%

Lotyšsko

2003

4534

15-64 let

0,4%

Maďarsko

2001

790

16-34 let

0,1%

Nizozemí

2000/01

6687

—

2,1%

Polsko

2002

3148

≥16 let

1,3%

Portugalsko

2001

5472

—

0,6%

Slovensko

2002

1405

15-64 let

1,4%

Finsko

2002

1240

—

0,7%

Švédsko

2000

575

—

0,0%

2002/03

8520

16-34 let

4,3%

1999

794

—

1,0%

Velká Británie Norsko

-----

-----

údaj chybí

Porovnání rozdílů v uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u vysokoškoláků je zahrnuto do Diskusní části (strana 133).

78

5 EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST

5.1

Úvod

Tato studie navazuje na dlouholetý výzkum, který se zabývá zkušenostmi a názory vysokoškolských studentů v otázce návykových látek. Stejně jako v předchozích letech byl průzkum proveden dotazníkovou metodou, formuláře dotazníků připravil Prof. MUDr. Peter Višňovský, CSc. podle celostátně uţívaného vzoru. Vzor dotazníku je uveden v příloze.

5.2

Metodika

Průzkum pomocí anonymních dotazníků byl proveden mezi studenty 1. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. v Mladé Boleslavi během zápisu do 1. ročníku. Dotazník dostalo všech 115 přítomných studentů a vyplněný zpět jej vrátilo 90 studentů, z toho 15 dotazníků bylo vyplněno neúplně. Studenti v dotazníku odpovídali na 40 otázek, ve většině otázek šlo o vybrání a označení odpovědi z několika nabídnutých podle názoru či zkušenosti studenta, pouze na několik otázek bylo třeba odpověď vypsat. Otázky se týkaly osobních údajů, problematiky kouření a alkoholu, informovanosti o drogách, zkušeností s nimi a také problematiky virových hepatitid. Data získaná pomocí dotazníkového průzkumu byla zpracována a vyhodnocena prostřednictvím počítačových programů Microsoft Word, Microsoft Excel a Chí-kvadrát test závislosti dvou kvalitativních znaků, který byl vytvořen Doc. RNDr. Petrem Klemerou, CSc. Chí-kvadrát test závislosti dvou kvalitativních znaků slouţil ke zjištění hladiny statistické významnosti, která umoţnila rozhodnout, zda se dva soubory v daném sledovaném znaku odlišují významně či nikoli.

5.3

Výsledky

Výsledky studie jsou rozděleny do pěti částí. První část je sociodemografická a shrnuje základní charakteristiku souboru, informace týkající se rodičů respondentů, trávení volného

79

času a kapesného. Druhá část se zabývá problematikou legálních drog : tabáku a alkoholu. Ve třetí části jsou shrnuty znalosti a názory studentů na drogy. Čtvrtá část se zabývá zkušenostmi studentů s ilegálními drogami a závěrečná pátá část se týká problematiky virových hepatitid.

5.3.1 Sociodemografická část Základní charakteristika souboru Studie se zaměřila na studenty 1. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. v Mladé Boleslavi, celkový počet respondentů byl 90. Zastoupení muţů v daném souboru studentů bylo 62,2 %, ţeny byly zastoupeny v 37,8 % (tabulka 5). Věk studentů se pohyboval od 19 do 29 let, nejvíce bylo devatenáctiletých studentů 51,7 % (tabulka 6). Tabulka 5: Zastoupení muţů a ţen v souboru (n=90) počet v souboru

procentuální zastoupení v souboru

muži

56

62,2%

ženy

34

37,8%

Tabulka 6: Věkový profil respondentů (n=90) věk respondentů

19 let

počet respondentů procentuální zastoupení

20 let

46

24

21 let

22 let

23 let

24 let

25 let

26 let

29 let

10

3

1

2

1

1

1

51,7% 27,0% 11,2%

3,4%

1,1%

2,2%

1,1%

1,1%

1,1%

Tabulka 7 se týká velikosti obce, ve které studenti trvale bydlí. Z tabulky lze zjistit, ţe většina studentů (56,7 %) bydlí trvale v obci s počtem obyvatel nad 10 tisíc.

Tabulka 7: Velikost obce (n=90) velikost obce v počtu obyvatel

do 500

počet respondentů procentuální zastoupení

500-1000

1-5 tisíc

5-10 tisíc

nad 10 tisíc

15

9

13

2

51

16,7%

10,0%

14,4%

2,2%

56,7%

Vzdělání rodičů a vztah k nim Grafy 8 a 9 zachycují dosaţenou úroveň vzdělání rodičů studentů. Z grafů lze vyčíst, ţe úroveň dosaţeného vzdělání rodičů je ve většině případů úplné střední s maturitou, u matek respondentů tohoto stupně vzdělání dosáhlo 60,0 % a u otců 42,2 %. Vysokoškolské vzdělání

80

má 26,7 % otců a 21,1 % matek. Mezi otci není ţádný, který by měl pouze základní vzdělání, u matek dosáhlo základního vzdělání 3,3 % ţen. Graf 8: Vzdělání otce (n=90) 0,0%

26,7%

základní

31,1%

odborné bez maturity úplné střední s maturitou vysokoškolské 42,2%

Graf 9: Vzdělání matky (n=90)

3,3% 21,1%

15,6%

základní odborné bez maturity úplné střední s maturitou vysokoškolské

60,0%

Graf 10 (strana 82) znázorňuje vztah mezi studenty a jejich rodiči. Většina (82,2 %) studentů popisuje svůj vztah k otci jako velmi dobrý či dobrý. Svůj vztah k matce označilo za velmi dobrý nebo dobrý 92,3 % studentů. Jako velmi špatný hodnotí svůj vztah k otci 2,2 % respondentů, stejný názor na vztah k matce má 1,1 % studentů. 2 studenti na otázku týkající se vztahu k otci neodpověděli, otázka na vztah k matce nebyla zodpovězena jedním respondentem.

81

56,7

60,0% 50,0%

48,9

40,0%

33,3

35,6

30,0% 20,0% 7,8

10,0%

5,6

5,6

2,2

1,1

2,2

0,0

1,1

ěl i ne

ji ž di č

od p

ne

ov ěd

ný iš lm

vztah k otci

ro

ne

ve

m oc

do

pa t

br ý

br ý do

id ob lm ve

ži je

0,0%

rý

procenta respondentů

Graf 10: Vztah k rodičům (n=90)

vztah k matce

Finanční prostředky a volný čas Graf 11 ilustruje jak velkou finanční částku mohou studenti týdně utratit „za co chtějí“. 41,1 % studentů můţe týdně libovolně utratit více neţ 500 Kč, 27,8 % si můţe dovolit utratit 200 aţ 500 Kč a 26,7 % 50 aţ 200 Kč. Pouze 2,2 % studentů si nemůţe dovolit libovolně týdně utratit více neţ 50 Kč. Na otázku 2 studenti neodpověděli. Graf 11: Částka, kterou mohou studenti týdně utratit „za co chtějí“ (n=90)

2,2%

2,2% 26,7% do 50 Kč 50-200 Kč

41,1%

200-500 Kč více než 500 Kč neodpověděli 27,8%

82

Graf 12 sleduje, jak nejčastěji tráví studenti svůj volný čas. Na otázku odpovědělo 89 studentů, součet procent však nečiní 100, protoţe většina respondentů uvedla více moţností, jak nejčastěji tráví svůj volný čas. Nejčetnější byla odpověď „s kamarády“, tuto moţnost vybralo 47 studentů. Moţnost „sport“ zvolilo 35 studentů a 26 studentů vybralo „počítač“. Odpověď „jinak“ zaškrtlo 13 studentů, z toho 4 uváděli jako tuto moţnost „auta“. Otázka nebyla zodpovězena jedním studentem.

60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0%

52,2 38,9 28,9 18,9

18,9

14,4

14,4

ěl i

ak

s

ěd

ne od

ka m

po v

ar

jin

ád y

ta č po čí

y di sk ot ék

or t sp

če

ev i te l

tb a

1,1

ze

procenta respondentů

Graf 12: Volný čas (n=90)

5.3.2 Legální drogy : tabák a alkohol Problematika kouření Tabulka 8 shrnuje jaký mají studenti vztah ke kouření, zda kouří či nikoliv. Pravidelně kouří 13,3 % studentů, odpověď „občas“ či „výjimečně“ vybralo celkem 18 studentů. Naopak 60 studentů nekouří, z toho však 11 studentů v minulosti někdy kouřilo. Tabulka 8: Vztah respondentů ke kouření vyjádřený jako odpověď na otázku „Kouříte ?“ (n=90) vůbec počet respondentů procentuální zastoupení

už ne

výjimečně

občas

pravidelně

49

11

9

9

12

54,4%

12,2%

10,0%

10,0%

13,3%

Tabulka 9 se zaměřuje na věk, kdy studenti poprvé zkusili cigaretu. Do tabulky nebyli zahrnuti ti studenti, kteří v dotazníku uvedli, ţe nekouří vůbec. Dříve neţ v deseti letech

83

okusilo poprvé cigaretu 6 studentů. Největší část studentů okusila poprvé cigaretu mezi desátým a čtrnáctým rokem (43,9 %). Teprve po 18 roku zkusil cigaretu pouze jeden student. Tabulka 9: První „ochutnání“ cigarety (n=41) poprvé kouřili

dříve než v 10

od 10 do

od 15 do

po 18

letech

14 let

17 let

roku

počet respondentů procentuální zastoupení

6

18

16

1

14,6%

43,9%

39,0%

2,4%

Tabulka 10 ukazuje počet cigaret, které studenti týdně vykouří. Do tabulky nebyli zahrnuti ti studenti, kteří na otázku „Kouříte ?“ odpověděli, ţe nekouří vůbec či ţe uţ nekouří. Více neţ 100 cigaret týdně vykouří jen 6 studentů, 7 studentů uvedlo, ţe za týden vykouří 50 aţ 100 cigaret. Byli ovšem i studenti, kteří uvedli (nepočítaje do tabulky nezařazené studenty), ţe za týden nevykouří ţádnou cigaretu. Nejvyšší počet týdně vykouřených cigaret byl 200, toto číslo bylo uvedeno pouze jedním studentem. Tři studenti uvedli, ţe týdně vykouří 140 cigaret. Tabulka 10: Počet cigaret vykouřených za týden (n=30) vykouřené cigarety za týden počet respondentů procentuální zastoupení

žádná

méně než 50

50 až 100

více než 100

3

14

7

6

10,0%

46,7%

23,3%

20,0%

Problematika alkoholu Tabulka 11 sleduje frekvenci konzumace alkoholu u studentů, a to konkrétně piva, vína a destilátů. Graf 13 slouţí ke snazšímu a rychlejšímu porovnání. Pivo a destiláty konzumují studenti ponejvíce výjimečně (pivo 24,4 %, destiláty 48,9 %). V otázce na konzumaci vína vybralo nejvíce studentů (36,7 %) moţnost „jednou aţ dvakrát za měsíc“. Co se týče druhu alkoholického nápoje, který studenti nikdy neochutnali, tak nejčastěji šlo o víno, které nikdy neochutnalo 14 studentů. Na otázku týkající se frekvence konzumace vína jeden student neodpověděl. Tabulka i graf se nachází na následující straně.

84

Tabulka 11: Frekvence konzumace piva, vína, destilátů (n=90) frekvence konzumace pivo

výjimečně

nikdy

počet respondentů

13

22

14,4%

24,4%

14

32

15,6%

35,6%

8

44

8,9%

48,9%

1-2x za

1-2x

měsíc

týdně

18

častěji

neodpověděli

21

16

0

20,0% 23,3%

17,8%

0,0%

10

0

1

36,7% 11,1%

0,0%

1,1%

15

3

0

22,2% 16,7%

3,3%

0,0%

procentuální zastoupení víno

počet respondentů

33

procentuální zastoupení destiláty počet respondentů

20

procentuální zastoupení

Graf 13: Frekvence konzumace piva, vína, destilátů (n=90)

procenta respondentů

60,0% 50,0% 40,0% pivo

30,0%

víno

20,0%

destiláty

10,0%

vě dě li

ne od po

ča st ěj i

tý dn ě

12x

za

m

ěs í

c

eč ně 12x

vý jim

ni k

dy

0,0%

Tabulka 12 se zaměřuje na věk, kdy poprvé respondenti konzumovali alkohol. Většina studentů poprvé ochutnala alkohol mezi desátým a čtrnáctým rokem (48,9 %). Dříve neţ v deseti letech konzumovalo poprvé alkohol 8,9 % všech studentů. 35,6 % respondentů uvádí, ţe alkohol poprvé ochutnali mezi patnáctým a sedmnáctým rokem. Jeden student odpověděl, ţe alkohol zatím nikdy nepil a rovněţ jeden student napsal, ţe alkohol poprvé ochutnal aţ po 18 roku. Na otázku první konzumace alkoholu dva studenti neodpověděli. Tabulka je uvedena na straně 86.

85

Tabulka 12: První konzumace alkoholu (n=90) první konzumace alkoholu

neví kdy

nikdy

dříve než v

od 10 let

od 15 let

po 18

10 letech

do 14 let

do 17 let

roku

neodpověděli

počet respondentů

2

1

8

44

32

1

2

2,2%

1,1%

8,9%

48,9%

35,6%

1,1%

2,2%

procentuální zastoupení

Tabulka 13 zachycuje věkové rozmezí, ve kterém se studenti poprvé opili. Nikdy se neopilo 6,7 % respondentů, přičemţ mezi nimi byl i student, který uvedl, ţe nikdy nepil alkohol. Ţádný student se poprvé neopil dříve neţ v deseti letech, ale 22,2 % respondentů uvedlo, ţe se poprvé opili uţ mezi desátým a čtrnáctým rokem. Nejvíce studentů (44) říká, ţe se u nich první opilost vyskytla mezi patnáctým a sedmnáctým rokem. Neodpovědělo 5 studentů. Tabulka 13: První opilost (n=90) dříve než první opilost

nikdy

neví kdy

v 10

od 10 do

od 15 do

po 18

letech

14 let

17 let

roku

neodpověděli

počet respondentů

6

1

0

20

44

14

5

6,7%

1,1%

0,0%

22,2%

48,9%

15,6%

5,6%

procentuální zastoupení

Graf 14 ( strana 87) ukazuje v procentech výskyt počtů opilosti v posledních čtyřech týdnech před vyplňováním dotazníku. 38,9 % respondentů tvrdí, ţe se v posledních čtyřech týdnech vůbec neopili. Jeden výskyt opilosti připouští 27,8 % studentů. Dva aţ tři stavy opilosti v daném časovém intervalu přiznává 17,8 % a dokonce nejméně čtyři 12,2 % studentů. Jeden student otázku nevyplnil.

86

50,0% 40,0%

38,9 27,8

30,0%

17,8

20,0%

12,2

10,0%

2,2

1,1

ho l al ko

ne pi jí

ne od po

4x ne jm

én ě

3x 2x

ne bo

1x

vě dě li

0,0%

0x

procenta respondentů

Graf 14: Výskyt opilosti v posledních čtyřech týdnech (n=90)

5.3.3 Znalosti a názory studentů na drogy Názory na nebezpečnost a legalizaci některých drog Tabulka 14 vyjadřuje názory studentů na bezpečnost vybraných látek. Graf 15 má ilustrativní charakter a slouţí pro jednoduší orientaci v názorech studentů. Většina studentů (58,9 %) se domnívá, ţe alkohol škodí jen při dlouhodobém uţívání. O intravenózně podávaných drogách se 90,0 % respondentů domnívá, ţe škodí v kaţdém případě. U tabáku je situace podobná jako u alkoholu, neboť 61,1 % studentů uvedlo, ţe tabák a kouření škodí aţ při dlouhodobém uţívání. Ředidla označilo celých 75,6 % dotázaných za látky, které škodí v kaţdém případě. Kouření drog například marihuany povaţuje 47,8 % studentů za v kaţdém případě škodlivé. V otázce léků uţívaných bez lékařského předpisu nebyli studenti ve svých odpovědích tak jednotní, 44,4 % studentů si myslí, ţe škodí jen při dlouhodobém uţívání, ale 38,9 % uvedlo, ţe škodí v kaţdém případě. Kávu povaţuje 51,1 % studentů za málo škodlivou. Tabulku i graf je moţno nalézt na další straně. Vysvětlivky k tabulce se vztahují zároveň i ke grafu.

87

Tabulka 14: Názor na bezpečnost vybraných látek (n=90) a- neškodí

počet respondentů látky

a

b

c

d

b- škodí málo

e

alkohol

3

20

53

12

2

i.v. drogy

1

1

6

81

1

tabák (kouření)

2

5

55

27

1

čichání ředidel

0

3

18

68

1

kouření drog

3

22

43

21

1

léky bez Rp.

4

9

40

35

2

12

46

25

5

2

černá káva

c- škodí jen při dlouhodobém užívání d- škodí v každém případě e- neodpověděli

Graf 15: Názor na bezpečnost vybraných látek (n=90) 100,0%

procenta respondentů

90,0% 80,0% 70,0%

a

60,0%

b

50,0%

c

40,0%

d

30,0%

e

20,0% 10,0% 0,0% alkohol

i.v. drogy

tabák (kouření)

čichání ředidel

kouření drog

léky bez Rp.

černá káva

Tabulka 15 (strana 89) se zabývá názorem studentů na případnou legalizaci „měkkých drog“ jako je například marihuana. Názory studentů, jak je patrné z tabulky, nejsou příliš jednotné, nejvíce studentů 38,9 % se domnívá, ţe pouţívání těchto drog by mělo být povoleno, ale distribuce by měla být kontrolována. 16,7 % si myslí, ţe pouţívání by mělo být povoleno, ale distribuce by měla být trestná. Ale dokonce 30,0 % dotázaných zastává názor, ţe jak uţívání, tak distribuce by měly být přísně trestány. Pět respondentů odpověď neuvedlo.

88

Tabulka 15: Názor studentů na legalizaci „měkkých drog“ jako je např. marihuana (n=90) a počet respondentů procentuální zastoupení

b

c

d

e

8

35

15

27

5

8,9%

38,9%

16,7%

30,0%

5,6%

a- používání i distribuce těchto drog by mělo být zcela svobodné b- používání těchto drog by mělo být povoleno, ale distribuce by měla být kontrolována c- používání by mělo být povoleno, ale distribuce by měla být v každém případě trestná d- jak užívání, tak distribuce by měly být přísně trestány e- neodpověděli

Tabulka 16 zobrazuje názory studentů na zařazení vybraných látek mezi „měkké“ či „tvrdé“ drogy. Tabulka 17 pak shrnuje procentuální zastoupení jednotlivých názorů na zařazení látek. Většina studentů (85,6 %) řadí marihuanu mezi „měkké“ drogy. Mezi „tvrdé“ drogy zařadila většina studentů kokain (88,9 %), pervitin (85,6 %), heroin (87,8 %), LSD (72,2 %), crack (68,9 %). Za „tvrdou“ označilo ještě více neţ 50 % studentů toluen (56,7 %) a hašiš (54,4 %), ale u obou těchto byl i poměrně vysoký počet respondentů, kteří tyto drogy označili za „měkké“. U ostatních uvedených substancí se názory poměrně značně lišily a u ţádné se neshodlo padesát a více procent na určitém zařazení látky. Látky, které studenti nejvíce neznali, byly léčivé přípravky Alnagon a Tramal, kde neznalost pojmu dosáhla 34,4 %. Počty studentů, kteří neodpověděli jsou v tabulce rovněţ uvedeny. Tabulky 16 a 17 jsou umístěny na následující straně.

89

Tabulka 16: Názor studentů na zařazení drogy mezi „měkké“ či „tvrdé“ (n=90) počet respondentů měkká droga

tvrdá droga

neví o jaký jde typ

neznají tento pojem

neodpověděli

marihuana kokain

77 0

6 80

1 2

2 4

4 4

toluen pervitin heroin

17 1 0

51 77 79

14 3 2

3 4 4

5 5 5

4 9 8

62 65 17

10 6 24

9 5 31

5 5 10

Rohypnol, Diazepam hašiš brown

26 25 2

29 49 35

18 3 24

7 3 19

10 10 10

speed, fenmetrazin extáze houby

7 29 41

37 43 25

17 5 11

19 3 3

10 10 10

1

37

26

16

10

crack LSD Alnagon, Tramal

metadon

Tabulka 17: Názor studentů na zařazení drogy mezi „měkké“ či „tvrdé“ (n=90) procentuální zastoupení respondentů měkká droga 85,6% 0,0% 18,9%

tvrdá droga 6,7% 88,9% 56,7%

neví o jaký jde typ 1,1% 2,2% 15,6%

1,1% 0,0% 4,4%

85,6% 87,8% 68,9%

3,3% 2,2% 11,1%

4,4% 4,4% 10,0%

5,6% 5,6% 5,6%

LSD Alnagon, Tramal Rohypnol, Diazepam

10,0% 8,9% 28,9%

72,2% 18,9% 32,2%

6,7% 26,7% 20,0%

5,6% 34,4% 7,7%

5,6% 11,1% 11,1%

hašiš brown speed, fenmetrazin

27,8% 2,2% 7,7%

54,4% 38,9% 41,1%

3,3% 26,7% 18,9%

3,3% 21,1% 21,1%

11,1% 11,1% 11,1%

extáze houby metadon

32,2% 45,6% 1,1%

47,8% 27,8% 41,1%

5,6% 12,2% 28,9%

3,3% 3,3% 17,8%

11,1% 11,1% 11,1%

marihuana kokain toluen pervitin heroin crack

neznají tento neodpověděli pojem 2,2% 4,4% 4,4% 4,4% 3,3% 5,6%

Informovanost o drogách Graf 16 má vyjadřovat názory studentů na jejich informovanost o drogách. Většina dotázaných studentů se domnívá, ţe jejich znalosti o drogách jsou dobré (62,2 %). 30,0 % udává, ţe jsou o drogách informováni jen částečně. 6,7 % studentů se povaţuje za málo

90

informované, ale ţádný ze studentů se nepovaţuje za neinformovaného. Otázku jeden student nezodpověděl. Graf 16: Názor studentů na jejich informovanost o drogách (n=90)

procenta respondentů

70,0%

62,2

60,0% 50,0% 40,0%

30,0

30,0% 20,0% 6,7

10,0%

1,1

0,0

vě dě li ne od po

ne in fo rm

ov án i

al á m je n

čá st eč ná

do br á

0,0%

Graf 17 (strana 92) shrnuje vyjádření studentů k otázce, zda jim učitelé v průběhu tohoto školního roku poskytli nějaké informace o jiných drogách neţ o tabáku, alkoholu či kávě. Vzhledem k tomu, ţe dotazníkový průzkum se uskutečnil v den zápisu do studia na vysokou školu, tak studenti uváděli odpovědi, které se vztahovaly k poslednímu roku na střední či jiné škole. 37,8 % studentů tyto informace od učitelů údajně dostalo, 25,6 % tvrdí, ţe tyto informace získali, ale nikoliv od učitelů a 23,3 % odpovědělo, ţe jim učitelé ţádné informace o výše vymezených drogách neposkytli. 12 respondentů neodpovědělo.

91

Graf 17: Získání informací o drogách od učitelů v tomto školním roce (n=90) 37,8

40,0%

procenta respondentů

35,0% 30,0%

25,6 23,3

25,0% 20,0%

13,3

15,0% 10,0% 5,0% 0,0% ano

ne

ano, ale z jiného zdroje

neodpověděli

Dostupnost drog Tabulka 18 uvádí názor studentů na dostupnost drog v jejich obci a škole. Graf 18 (strana 93) pak má slouţit k rychlejší orientaci v problematice dostupnosti drog v obci a ve škole. Co se týče dostupnosti drog ve škole, tak 45,6 % studentů uvádí, ţe neví, coţ je patrně způsobeno tím, ţe měli namysli tuto novou školu, na kterou právě nastupují. Naopak většina studentů (57,8 %) je názoru, ţe sehnat drogy v jejich obci je poměrně snadné. Tabulka rovněţ uvádí počet studentů, kteří na uvedené otázky neodpověděli. Tabulka 18: Dostupnost drog v obci a ve škole (n=90) poměrně

ano, ale

snadná

obtížně

určitě ne

asi ne

neví

neopověděli

počet ve škole

respondentů

12

7

15

2

41

13

13,3%

7,8%

16,7%

2,2%

45,6%

14,4%

52

5

2

1

19

11

57,8%

5,6%

2,2%

1,1%

21,1%

12,2%

procentuální zastoupení počet v obci

respondentů procentuální zastoupení

92

Graf 18:Dostupnost drog v obci a ve škole (n=90)

procenta respondentů

70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0%

dostupnost drog ve škole dostupnost drog v obci

vě

dě

li

ví op o

ne

ne

e

či tě

in

ne

ur

as

ně

ob tíž

le o, a

an

po

m ěr

ně

sn

ad

ná

10,0% 0,0%

Instituce zabývající se problematikou drog a pomocí lidem, kteří mají problémy s drogami V průzkumu bylo rovněţ zjišťováno, zda studenti znají nějaké instituce, které se zabývají drogovou problematikou a které mohou poskytnout pomoc těm mladým lidem, kteří mají problémy s drogami. Tabulka 19 zachycuje, zda studenti nějaké takové organizace znají. 22,2 % studentů nějakou organizaci zná, většina 77,8% však uvedla, ţe ţádnou organizaci nezná. Tabulka 19: Znalost instituce zabývající se drogovou problematikou (n=90) ano

ne

počet respondentů procentuální zastoupení

20

70

22,2%

77,8%

V tabulce 20 jsou uvedeny studenty jmenované organizace, součet procent není roven 100, protoţe dva studenti uvedli hned dvě organizace. Nejvíce byla uváděna organizace Drop In (95,0 %). Tabulka 20: Uváděné instituce (n=20) Drop In počet respondentů procentuální zastoupení

K-centrum

Archa Chrudim

19

2

1

95,0%

10,0%

5,0%

93

5.3.4 Zkušenosti studentů s drogami V této kapitole je shrnuta problematika především nelegálních drog, jsou zde ovšem zmiňovány i některé zneuţívané léky a toluen, a to zejména pro jejich nebezpečnost. V některých případech není ovšem úplně jednoznačně jasné, zda jde pouze o drogy nelegální či nikoliv, neboť ani dotazník, který byl k průzkumu vyuţit, toto nespecifikuje. (Studentům ovšem bylo na dotaz při dotazníkovém průzkumu řečeno, ţe pojmem „drogy“ v druhé části dotazníku, jsou myšleny především drogy nelegální.) Graf 19 má vystihovat, zda mají studenti mezi svými přáteli někoho, kdo má zkušenost s drogami. Většina studentů (72,2%) uvádí, ţe mají mezi přáteli někoho, o kom se domnívají, ţe má zkušenost s drogami. 11 studentů neodpovědělo. Graf 19: Přátelé se zkušeností s drogami (n=90)

procenta respondentů

80,0%

72,2

70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0%

12,2

8,9

6,7

neví jistě

ne

10,0% 0,0% ano

neodpověděli

Graf 20 na následující straně má vypovídat o tom, zda studenti znají někoho, kdo pravidelně uţívá drogy. Jak je na grafu patrné, tak většina studentů 62,2 % zná někoho, kdo pravidelně fetuje. Na otázku opět 11 studentů neodpovědělo.

94

Graf 20: Znalost někoho, kdo pravidelně uţívá drogy (n=90)

procenta respondentů

70,0%

62,2

60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0%

13,3

12,2

12,2

neví jistě

ne

neodpověděli

10,0% 0,0% ano

Graf 21 sleduje, zda byla studentům uţ někdy někým nabízena marihuana. Z grafu je zřejmé, ţe aţ 73,3 % studentů někdy marihuana nabídnuta byla. 11 studentů neodpovědělo. Graf 21: Nabídnutí marihuany studentům (n=90) 80,0%

73,3

procenta respondentů

70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0%

14,4

12,2

ne

neodpověděli

10,0% 0,0% ano

Tabulka 21 (strana 96) shrnuje výsledy průzkumu, zda byla studentům nabídnuta někdy někým jiná droga neţ výše uvedená marihuana. 31,1 % respondentů uvedlo, ţe ano, 55,6 % údajně nebyla jiná droga nabídnuta. 12 studentů neodpovědělo.

95

Tabulka 21: Nabídnutí jiné drogy (neţ marihuany) studentům (n=90) ano počet respondentů procentuální zastoupení

neodpověděli

ne 28

50

12

31,1%

55,6%

13,3%

Graf 22 zobrazuje studentům nabídnuté drogy vyjma marihuany. Studentů, kterým byla nabídnuta jiná droga bylo 28, ovšem některým bylo nabídnuto hned více druhů drog, a proto součet procent v grafu není roven 100. Nejčastěji byla studentům nabízena extáze a to aţ ve 39,3 %, dále pak pervitin 25,0 % a hašiš 21,4 %. Graf 22: Studentům nabídnuté drogy (vyjma marihuany) (n=28)

procenta respondentů

45,0% 40,0%

39,3

35,0% 30,0% 25,0%

25,0 21,4

20,0%

14,3

15,0%

12,8 7,1

10,0% 3,6

5,0%

3,6

he ro in

ko ka in

Ro hy pn ol

vk y oh lá

lys

LS D

n pe rv it i

ha šiš

ex tá ze

0,0%

Tabulka 22 popisuje jaké mají studenti osobní zkušenosti s vybranými drogami, jinak řečeno, které osobně někdy vyzkoušeli. Počet studentů zahrnutých do této tabulky je 76, protoţe otázka, která zkoumala osobní zkušenosti s drogami, nebyla vyplněna u týchţ 14 dotazníků. Podle průzkumu mají studenti největší zkušenosti s marihuanou, kterou alespoň jednou vyzkoušelo dokonce 63,1 % studentů, z toho více neţ dvacetkrát tuto drogu zneuţilo 17,1%. Druhou studenty nejvíce uváděnou drogou byl hašiš, který alespoň jednou vyzkoušelo 17,1 % studentů. Na třetím místě v četnosti zneuţívání je extáze, kterou alespoň jednou uţilo 10,5 % studentů. Tabulka 22 je uvedena na další straně.

96

Tabulka 22: Osobní zkušenost studentů s vybranými drogami (n=76) procentuální zastoupení u respondentů Uvedenou drogu zkoušeli

nikdy

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

marihuana

36,8%

11,8%

17,1%

17,1%

17,1%

kokain

94,7%

2,6%

2,6%

0,0%

0,0%

100,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

pervitin

93,4%

5,3%

0,0%

0,0%

1,3%

heroin

97,4%

1,3%

1,3%

0,0%

0,0%

houby

92,1%

2,6%

4,0%

1,3%

0,0%

LSD

94,7%

1,3%

4,0%

0,0%

0,0%

Alnagon, Tramal

98,7%

0,0%

1,3%

0,0%

0,0%

speed, fenmetrazin

98,7%

0,0%

1,3%

0,0%

0,0%

Rohypnol, Diazepam

97,4%

0,0%

0,0%

1,3%

1,3%

hašiš

82,9%

5,3%

2,6%

6,6%

2,6%

brown

97,4%

1,3%

1,3%

0,0%

0,0%

extáze

89,5%

2,6%

4,0%

1,3%

2,6%

crack

100,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

metadon

100,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

toluen a jiná ředidla

Četnost zneuţívání vybraných drog ještě lépe ilustrují následující grafy 23 aţ 37, které se vztahují ke drogám uvedeným v tabulce 22.

97

Na grafu 23 je patrné, ţe četnost uţití marihuany je u studentů poměrně vysoká, celkově alespoň jednou marihuanu uţilo 63,1 % studentů. 36,8 % studentů uvedlo, ţe marihuanu nikdy nezkusili.

procenta respondentů

Graf 23: Zneuţívání marihuany studenty (n=76)

100,0% 90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0%

36,8

11,8

nikdy

jen 1x

17,1

17,1

17,1

2x-5x

6x-20x

více než 20x

Graf 24 ukazuje, ţe většina studentů (94,7 %) kokain nikdy nezkusilo, alespoň jednou zkusilo kokain 5,2 % studentů.

procenta respondentů

Graf 24: Zneuţívání kokainu studenty (n=76)

100,0% 90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0%

94,7

nikdy

2,6

2,6

0,0

0,0

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

98

Graf 25 se zabývá zneuţíváním pervitinu studenty a ukazuje, ţe většina (93,4 %) studentů pervitin nikdy nezneuţilo, 6,6 % studentů jej alespoň jednou zkusilo.

procenta respondentů

Graf 25: Zneuţívání pervitinu studenty (n=76)

100,0% 90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0%

93,4

5,3

nikdy

jen 1x

0,0

0,0

1,3

2x-5x

6x-20x

více než 20x

Graf 26 ilustruje, ţe ţádný ze studentů nikdy nezneuţil toluen nebo jiné rozpouštědlo. Graf 26: Zneuţívání toluenu a jiných rozpouštědel studenty (n=76)

procenta respondentů

100,0

100,0% 90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% nikdy

0,0

0,0

0,0

0,0

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

99

Graf 27 znázorňuje problematiku heroinu a lze z něj vyčíst,ţe většina studentů (97,4 %) heroin nikdy nezkusila. 2,6 % studentů jej zkusilo alespoň jednou. Graf 27: Zneuţívání heroinu studenty (n=76) 100,0%

97,4

procenta respondentů

90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

1,3

1,3

0,0

0,0

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

0,0% nikdy

Graf 28 zobrazuje zneuţívání halucinogenních hub studenty a ukazuje, ţe většina studentů (92,1 %) halucinogenní houby nikdy nezkusila, ale také ţe mezi studenty je 7,9 % těch, kteří tuto drogu zneuţili alespoň jednou. Graf 28: Zneuţívání halucinogenních hub studenty (n=76) 100,0%

92,1

procenta respondentů

90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

2,6

4,0

1,3

0,0

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

0,0% nikdy

100

Graf 29 sleduje zneuţívání LSD studenty a zobrazuje fakt, ţe 94,7 % studentů LSD nikdy neuţilo a ţe mezi studenty je 5,3 % těch, kteří LSD zneuţili alespoň jednou. Graf 29: Zneuţívání LSD studenty (n=76) 100,0%

94,7

procenta respondentů

90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

1,3

4,0

jen 1x

2x-5x

0,0

0,0

6x-20x

více než 20x

0,0% nikdy

Graf 30 popisuje problematiku léčivých přípravků Alnagonu a Tramalu, které obsahují opioidní analgetika. Z grafu je patrné, ţe 98,7 % studentů tyto léky nikdy nezneuţilo. 1,3 % studentů však uvedlo, ţe tyto léky zneuţilo dvakrát aţ pětkrát. Graf 30: Zneuţívání Alnagonu či Tramalu studenty (n=76) 100,0%

98,7

procenta respondentů

90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

0,0

1,3

0,0

0,0

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

0,0% nikdy

101

Graf 31 se týká fenmetrazinu, většina studentů 98,7 % uvedla, ţe jej nikdy nezneuţila. Podobně jako u Tramalu a Alnagonu i u této drogy bylo 1,3 % studentů, kteří uvedli, ţe fenmetrazin zneuţili dvakrát aţ pětkrát. Graf 31: Zneuţívání fenmetrazin studenty (n=76) 100,0%

98,7

procenta respondentů

90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

0,0

1,3

0,0

0,0

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

0,0% nikdy

Z grafu 32 lze vyčíst, ţe opět většina studentů (97,4 %) Rohypnol ani Diazepam nikdy nezneuţila. 2,6 % studentů uvedlo, ţe tyto léčivé přípravky zneuţilo nejméně šestkrát. Graf 32: Zneuţívání Rohypnolu či Diazepamu studenty (n=76) 100,0%

97,4

procenta respondentů

90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

0,0

0,0

1,3

1,3

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

0,0% nikdy

102

Graf 33 se týká zneuţívání hašiše a je z něj patrné, ţe byl 17,1 % studentů zneuţit alespoň jednou. Graf 33: Zneuţívání hašiše studenty (n=76) 100,0%

procenta respondentů

90,0%

82,9

80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

6,6

5,3

2,6

jen 1x

2x-5x

2,6

0,0% nikdy

6x-20x

více než 20x

Graf 34 se zaměřuje na nelegální drogu brown, kterou jak je z něj patrné zneuţilo alespoň jednou 2,6 % studentů, zatímco většina (97,4 %) studentů nemá s brownem zkušenosti. Graf 34: Zneuţívání brownu studenty (n=76) 100,0%

97,4

procenta respondentů

90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

1,3

1,3

0,0

0,0

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

0,0% nikdy

103

Graf 35 zachycuje zneuţívání extáze a lze z něj zjistit, ţe alespoň jednou zneuţilo extázi 10,5 % respondentů. Graf 35: Zneuţívání extáze studenty (n=76) 100,0%

89,5

procenta respondentů

90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

2,6

4,0

1,3

2,6

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

0,0% nikdy

Graf 36 znázorňuje, ţe mezi studenty nebyl nikdo, kdo by alespoň jednou zneuţil crack. Graf 36: Zneuţívání cracku studenty (n=76) 100,0%

100,0

procenta respondentů

90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

0,0

0,0

0,0

0,0

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

0,0% nikdy

104

Graf 37 týkající se metadonu vystihuje podobnou situaci jako u cracku, neboť ani metadon nebyl nikdy ţádným studentem zneuţit. Graf 37: Zneuţívání metadonu studenty (n=76) 100,0%

100,0

procenta respondentů

90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0%

0,0

0,0

0,0

0,0

jen 1x

2x-5x

6x-20x

více než 20x

0,0% nikdy

Graf 38 (strana 106) zachycuje věková období, ve kterých studenti zkusili poprvé nějakou drogu. 17,8 % studentů odpovědělo, ţe nemají ţádnou zkušenost s drogami. Nejvíce studentů, kteří přiznávají, ţe zneuţili nějakou drogu, udává, ţe se tak stalo mezi patnáctým a sedmnáctým rokem (27,8 %). 20 % studentů uvedlo, ţe drogu poprvé zkusili aţ po 18 roku, ale dva studenti (2,2 %) uvedli, ţe to bylo dříve neţ v patnácti letech. Je tedy moţné konstatovat, ţe 50, 0 % studentů se přiznává, ţe někdy zneuţilo nějakou drogu. Na otázku 29 studentů neodpovědělo.

105

40,0%

32,2 27,8

30,0% 20,0%

20,0

17,8

10,0%

2,2

ěl i

ku

po v ne od

po

ěd

ro 18

17 do 15 od

dř

ív e

ne ž

v

15

ni kd

le te c

le t

h

0,0%

y

procenta respondentů

Graf 38: První zkušenost s drogou (n=90)

Tabulka 23 se zabývá tím, kde studenti poprvé zneuţili drogu. Na otázku, která se týkala místa prvního zneuţití drogy, neodpovědělo 20 studentů, přičemţ všichni tito studenti nezodpověděli ani otázku týkající se věku prvního zneuţití drogy. 6 studentů, kteří na otázku týkající se věku první zkušenosti s drogou neodpověděli, pak v otázce týkající se místa první zkušenosti uvedli, ţe nemají s ţádnou drogou zkušenosti, ovšem tři zbývající se v této otázce přiznali, ţe mají zkušenost s drogou, neboť uvedli různá místa první osobní zkušenosti s drogou. Podobně i jeden student, který uvedl, ţe nikdy drogu nezkusil, se ale přiznal k místu prvního kontaktu s drogou a tak vlastně k osobní zkušenosti s drogou. Nejvíce studentů se přiznalo, ţe drogu poprvé zkusili na večírku (31,1 %). Stejné procento respondentů (13,3 %) pak zaškrtlo, ţe místem první osobní zkušenosti s drogou byla diskotéka či hospoda. Tabulka 23: Místo prvního zneuţití drogy (n=90) počet respondentů

procentuální zastoupení

doma na návštěvě na večírku v hospodě

4 5 28 12

4,4% 5,6% 31,1% 13,3%

v rockovém klubu, na koncertě na diskotéce na čundru, na chatě

6 12 3

6,7% 13,3% 3,3%

jinde nemají zkušenost s drogou neodpověděli

2 21 20

2,2% 23,3% 22,2%

106

V dotazníkovém průzkumu bylo rovněţ sledováno, zda studenti mají či měli někdy závaţné problémy kvůli uţívání drog, výsledky shrnuje tabulka 24 a graf 39 slouţí pro snazší orientaci a porovnání. Většina studentů udává, ţe nikdy neměla kvůli drogám závaţné problémy ani s rodiči, ani s učiteli a ani s policií. Byť, zde úplně nesouhlasí počty studentů, kteří udávají, ţe neberou drogy (21 studentů x 23 studentů), tak je zajímavé porovnat, ţe opravdu téměř souhlasí počet studentů, kteří zde nepřímo uvádí, ţe mají osobní zkušenost s nějakou drogou, s počtem studentů, kteří se k uţití drogy přiznali uţ v otázce, která se týkala prvního zneuţití drogy. Procentuální zastoupení studentů, kteří neodpověděli, je shrnuto v tabulce. Tabulka 24: Problémy spojené s uţíváním drog (n=90) vážné problémy kvůli drogám

ano

drogy neužívají neodpověděli

ne

s rodiči

3,3%

47,8%

25,6%

23,3%

s učiteli

0,0%

46,7%

23,3%

30,0%

s policií

0,0%

46,7%

23,3%

30,0%

Graf 39: Problémy spojené s uţíváním drog (n=90)

procenta respondentů

60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0% ano

ne s rodiči

drogy neužívají s učiteli

neodpověděli

s policií

Graf 40 na další straně zobrazuje procentuální četnost názorů studentů na to, zda si myslí, ţe někdy vyzkouší nějakou nelegální drogu. Většina studentů se domnívá, ţe ţádnou drogu v budoucnu nevyzkouší (44,4 %). 11,1 % uvedlo, ţe jiţ nějakou drogu zkusili a vícekrát by to neudělali. 4,4 % studentů, kteří uţ s drogami zkušenosti mají, by to ale udělalo znovu. 18 studentů neodpovědělo.

107

Graf 40: Názor studentů na to, zda v budoucnu vyzkouší nějakou drogu (n=90)

procenta respondentů

50,0%

44,4

40,0% 30,0% 20,0

20,0% 11,1

10,0

10,0%

5,6

4,4

4,4

vě dě li

ne od po

op ět to

zk us ím

em

to

zk us i

la

to

ne ud ě

lá m

ne ur čit ě js už

už

js

em

to

zk us i

l, ví ce kr át

an ne o ví m ,a le as in e

sp íš e

ur čit ě

an o

0,0%

5.3.5 Vyšetření na virové hepatitidy V závěru experimentální části je zařazena problematika virových hepatitid. Podle průzkumu pouze 6 studentů bylo někdy vyšetřeno na virové hepatitidy a z nich jen jeden absolvuje tato vyšetření pravidelně viz tabulka 25. Jak ukazuje graf 41 (strana 109), tak ani u jednoho z těchto vyšetřených studentů nebyly výsledky pozitivní. Tabulka 25: Absolvování vyšetření na virové hepatitidy (n=90) ano počet respondentů procentuální zastoupení

vyšetření absolvuji pravidelně

ne

neodpověděli

5

67

1

17

5,6%

74,4%

1,1%

18,9%

108

Graf 41: Výsledky vyšetření na virové hepatitidy (n=6) 8,0% 6,7

procenta respondentů

7,0% 6,0% 5,0% 4,0% 3,0% 2,0% 1,0% 0,0

0,0

0,0

0,0

0,0% virová virová virová hepatitida A hepatitida B hepatitida C

109

žádná pozitivita

výsledky neznám

6 DISKUSNÍ ČÁST

6.1

Úvod

Diskusní část je zaměřena na porovnání rozdílů mezi muţi a ţenami ve sledovaném 1. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s., dále jsou zde srovnány výsledky získané od 1. ročníku s výsledky průzkumu, který byl proveden mezi studenty 4. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. (školní rok 2004/2005). Výsledky od 1. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. byly nakonec také porovnány s výsledky získanými od 1. ročníku studentů Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy, v Hradci Králové ve školním roce 2003/2004. Do diskusní části jsem zařadila i porovnání rozdílů v uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u vysokoškoláků. Významnost rozdílů mezi sledovanými skupinami byla vţdy určena podle výsledků Chíkvadrát testu závislosti dvou kvalitativních znaků (viz Experimentální část – Metodika).

6.2

Porovnání výsledků

6.2.1 Porovnání rozdílů mezi muţi a ţenami v 1. ročníku VŠŠA V 1. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. odevzdalo dotazník 90 studentů, z toho bylo 56 muţů a 34 ţen, zastoupení muţů v souboru (62,2 %) je tedy významně vyšší neţ zastoupení ţen (37,8 %). Ve věkovém profilu se muţi a ţeny významně neliší viz graf 42. Graf 42 se nachází na další straně.

110

Graf 42: Věkový profil muţů a ţen (ţ=34, m=56) 60,0%

procenta responentů

50,0%

55,9 48,2

40,0% 32,1

muži

30,0% 20,6

20,0%

ženy 17,6 7,1

10,0%

5,9 1,8

3,6

1,8 0,0

1,8 0,0

0,0

1,8

0,0

1,8

0,0

0,0% 19 let

20 let

21 let

22 let

23 let

24 let

25 let

26 let

29 let

Co se týče velikosti obce, ve které studenti trvale bydlí, tak ani v tomto případě nejsou mezi muţi a ţenami velké rozdíly, většina muţů (64,3 %) i ţen (44,1 %) pochází z obce, která má více neţ deset tisíc obyvatel. Problematika kouření Mezi ţenami a muţi není statisticky významný rozdíl ve vztahu ke kouření. Za pravidelné kuřáky se označilo 17,9 % muţů a 5,9 % ţen. Naopak 51,8 % muţů a 58,8 % ţen tvrdí, ţe nekouří vůbec. Pokud se zaměříme na věk, kdy kuřáci či bývalí kuřáci poprvé zkusili cigaretu, tak sice u muţů je největší procento (48,1 %) těch, kteří zkusili cigaretu mezi desátým a čtrnáctým rokem, a u ţen je největší procento (50,0 %) těch, které cigaretu poprvé zkusily mezi patnáctým a sedmnáctým rokem, ale nejde o statisticky významnou odlišnost. Ovšem pokud u kuřáků porovnáme počet týdně vykouřených cigaret, tak zjistíme, ţe ţeny vykouří týdně významně méně cigaret neţ muţi viz graf 43 na následující straně. Většina ţen (77,8 %) vykouří týdně méně neţ padesát cigaret, stejné mnoţství cigaret vykouří jen 33,3 % muţů a naopak 57,2 % muţů vykouří týdně více neţ padesát cigaret.

111

Graf 43: Počet týdně vykouřených cigaret (ţ=9, m=21) 90,0% 77,8

procenta respondentů

80,0% 70,0% 60,0%

muži

50,0% 40,0%

33,3

30,0% 20,0%

ženy 28,6

9,5 11,1

28,6 11,1

10,0%

0,0

0,0% žádná

méně než 50

50 až 100

více než 100

Rozdíly v konzumaci alkoholu Z výsledků dotazníkového průzkumu plyne, ţe ţeny se v konzumaci piva významně liší od muţů, konkrétně ve srovnání s muţi je daleko více ţen, které pivo nikdy nepily (26,5 %) či které ho pijí výjimečně (38,2 %), a daleko méně ţen, které pivo pijí jednou aţ dvakrát týdně (2,9 %). Situaci ilustruje graf 44, který je umístěn na následující straně. Ve frekvenci konzumace destilátů nejsou mezi muţi a ţenami velké rozdíly, u obou pohlaví převládá výjimečná konzumace destilátů (u 50,0 % ţen a 48,2 % muţů). Podobná je situace i u vína, kde rovněţ mezi muţi a ţenami nejsou podstatné rozdíly. 33,9 % muţů a 38,2 % ţen uvedlo, ţe víno konzumují výjimečně, 35,7 % muţů a 38,2 % ţen odpovědělo, ţe víno pijí jednou aţ dvakrát za měsíc.

112

Graf 44: Konzumace piva (ţ=34, m=56)

procenta respondentů

50,0% 38,2

40,0%

35,7

26,5

30,0%

23,5

ženy

17,9

16,1

20,0%

8,8

7,1

10,0%

muži

23,2

2,9

za

ča st ěj i

tý dn ě 12x

m

ěs í

c

eč ně 12x

vý jim

ni k

dy

0,0%

Věk první konzumace alkoholu se u muţů a ţen příliš neliší. Většina muţů (51,8 %) udává, ţe tomu tak bylo mezi desátým a čtrnáctým rokem. U ţen 44,1 % napsalo, ţe poprvé ochutnaly alkohol mezi desátým a čtrnáctým rokem a 47,1 % uvedlo věk mezi patnáctým a sedmnáctým rokem. Přesto statistický test potvrzuje, ţe nejde o významnou odlišnost. Významný rozdíl je ovšem moţno nalézt, pokud budeme sledovat věk první opilosti studentů. Konkrétně je významně méně ţen neţ muţů, které se poprvé opily uţ mezi desátým a čtrnáctým rokem. Danou situaci ozřejmuje tabulka 26. Tabulka 26: První opilost (ţ=34, m=56) dříve než v 10 od 10 do 14

od 15 do 17

po 18

let

roku

nikdy

neví kdy

muži

3,6%

1,8%

0,0%

32,1%

46,4% 14,3%

1,8%

ženy

11,8%

0,0%

0,0%

5,9%

52,9% 17,6%

11,8%

letech

let

neodpovědělo

K podobnému závěru dojdeme, zabýváme-li se výskytem opilosti v posledních čtyřech týdnech. I zde byly při statistické analýze odhaleny dva významné rozdíly. První odlišnost je v tom, ţe je daleko více ţen neţ muţů, u nichţ se v posledních čtyřech týdnech opilost vůbec nevyskytla (58,8 % ţen oproti 26,8 % muţů). Druhý rozdíl je v tom, ţe je o hodně

113

více muţů (17,9 %) neţ ţen (2,9 %), u nichţ se v posledních čtyřech týdnech opilost objevila nejméně čtyřikrát. Viz graf 45. Graf 45: Výskyt opilosti v posledních čtyřech týdnech (ţ=34, m=56)

procenta respondentů

70,0% 58,8

60,0% 50,0% 40,0%

26,8

30,0%

muži

30,4 23,5

20,0%

ženy

21,4

17,9

11,8

10,0%

2,9

1,82,9

1,80,0

ho l al ko

ne pi jí

vě dě lo

4x

ne od po

én ě

3x ne jm

2x

ne bo

1x

0x

0,0%

Názory na nebezpečnost vybraných látek Studenti byli v průzkumu dotazováni na jejich názory na nebezpečnost v tabulce uvedených látek, provedený statistický test ukázal, ţe názory muţů a názory ţen se významně neliší. Tabulka 27 slouţí k porovnání shody muţů a ţen v názorech na nebezpečnost látek. Tabulka pokračuje na další straně, kde jsou k ní i vysvětlivky. Tabulka 27: Názory na nebezpečnost vybraných látek (ţ=34, m=56) nebezpečnost látek látky

alkohol

i.v. drogy tabák ředidla

a

b

c

d

e

muži

5,4%

23,2%

53,6%

14,3%

3,6%

ženy

0,0%

20,6%

67,6%

11,8%

0,0%

muži

1,8%

0,0%

8,9%

87,5%

1,8%

ženy

0,0%

2,9%

2,9%

94,1%

0,0%

muži

3,6%

7,1%

60,7%

26,8%

1,8%

ženy

0,0%

2,9%

61,8%

35,3%

0,0%

muži

0,0%

1,8%

16,1%

80,4%

1,8%

ženy

0,0%

5,9%

26,5%

67,6%

0,0%

114

nebezpečnost látek látky

a

b

c

d

e

muži

3,6%

30,4%

41,1%

23,2%

1,8%

marihuana

ženy

2,9%

14,7%

58,8%

23,5%

0,0%

léky užívané bez

muži

3,6%

8,9%

42,9%

41,1%

3,6%

Rp.

ženy

5,9%

11,8%

47,1%

muži

17,9%

48,2%

25,0%

5,4%

3,6%

ženy

5,9%

55,9%

32,4%

5,9%

0,0%

černá káva

35,3%

0,0%

a- neškodí b- škodí málo c- škodí jen při dlouhodobém užívání d- škodí v každém případě e- neodpovědělo

Byla provedena rovněţ analýza, zda jsou nějaké významné odlišnosti v názorech muţů a ţen na zařazení vybraných látek mezi „měkké“ či „tvrdé“ drogy. Zde statistický test odhalil, ţe významně více ţen (47,1 %) neţ muţů (23,2 %) povaţuje Rohypnol a Diazepam za drogy „tvrdé“. U hašiše je tomu rovněţ, podstatně více ţen (70,6 %) neţ muţů (44,6 %) povaţuje tuto nelegální drogu za „tvrdou“. Poslední významná odlišnost se týkala zařazení extáze, kde daleko více ţen (67,6%) neţ muţů (35,7%) se domnívá, ţe extáze je drogou „tvrdou“. Názory studentů shrnuje tabulka 28 uvedená na straně 116.

115

Tabulka 28: Názor na zařazení dané látky mezi „měkké“ či „tvrdé“ drogy (ţ=34, m=56) zařazení drogy měkká

tvrdá

neví o jaký

neznají tento

droga

droga

jde typ

pojem

muži

85,7%

5,4%

1,8%

1,8%

5,4%

ženy

85,3%

8,8%

0,0%

2,9%

2,9%

muži

0,0% 85,7%

3,6%

5,4%

5,4%

ženy

0,0% 94,1%

0,0%

2,9%

2,9%

muži

23,2% 57,1%

12,5%

1,8%

5,4%

ženy

11,8% 55,9%

20,6%

5,9%

5,9%

muži

1,8% 80,4%

5,4%

5,4%

7,1%

ženy

0,0% 94,1%

0,0%

2,9%

2,9%

muži

0,0% 83,9%

3,6%

5,4%

7,1%

ženy

0,0% 94,1%

0,0%

2,9%

2,9%

muži

5,4% 67,9%

12,5%

7,1%

7,1%

ženy

2,9% 70,6%

8,8%

14,7%

2,9%

muži

10,7% 66,1%

10,7%

5,4%

7,1%

ženy

8,8% 82,4%

0,0%

5,9%

2,9%

muži

8,9% 14,3%

26,8%

33,9%

16,1%

ženy

8,8% 26,5%

26,5%

35,3%

2,9%

muži

28,6% 23,2%

23,2%

8,9%

16,1%

ženy

29,4% 47,1%

14,7%

5,9%

2,9%

muži

30,4% 44,6%

5,4%

3,6%

16,1%

ženy

23,5% 70,6%

0,0%

2,9%

2,9%

muži

1,8% 33,9%

25,0%

23,2%

16,1%

ženy

2,9% 47,1%

29,4%

17,6%

2,1%

muži

8,9% 33,9%

21,4%

19,6%

16,1%

ženy

5,9% 52,9%

14,7%

23,5%

2,9%

muži

35,7% 35,7%

8,9%

3,6%

16,1%

ženy

26,4% 67,6%

0,0%

2,9%

2,9%

muži

44,6% 21,4%

14,3%

3,6%

16,1%

ženy

47,1% 38,2%

8,8%

2,9%

2,9%

muži

1,8% 35,7%

32,1%

14,3%

16,1%

ženy

0,0% 50,0%

23,5%

23,5%

2,9%

látky

marihuana

kokain

toluen

pervitin

heroin

crack

LSD

Alnagon, Tramal

Rohypnol, Diazepam hašiš

brown

speed, fenmetrazin extáze

houby

metadon

116

neodpověděli

Zneuţívání drog V dotazníkovém průzkumu jsme sledovali četnost zneuţívání některých drog studenty, po provedení statistického testu byly opět zjištěny dva významné rozdíly mezi oběma pohlavími. První statisticky důleţitou odchylku nalezneme u zneuţívání LSD, kde je významně více ţen (10,3 %) neţ muţů (0,0%), kteří uvedli, ţe LSD zneuţili dvakrát aţ pětkrát. Druhá se týká zneuţívání extáze, kde je opět 10,3 % ţen, které ji zneuţily dvakrát aţ pětkrát, a přitom ji ţádný muţ nezneuţil. Zneuţíváním drog se zabývá tabulka 29. Tabulka 29: Zneuţívání drog (ţ=29, m=47) četnost užití drogy u respondentů

látky marihuana kokain toluen pervitin heroin houby LSD Alnagon, Tramal speed, fenmetrazin Rohypnol, Diazepam hašiš brown extáze crack metadon

muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy

nikdy 1x 2x- 5x 6x- 20x víc než 20x 34,0% 10,6% 14,9% 19,1% 21,3% 37,9% 13,8% 20,7% 13,8% 13,8% 95,7% 2,1% 2,1% 0,0% 0,0% 93,1% 3,4% 3,4% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 95,7% 4,3% 0,0% 0,0% 0,0% 89,7% 6,9% 0,0% 0,0% 3,4% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 93,1% 3,4% 3,4% 0,0% 0,0% 91,5% 2,1% 6,4% 0,0% 0,0% 93,1% 3,4% 0,0% 3,4% 0,0% 97,9% 2,1% 0,0% 0,0% 0,0% 89,7% 0,0% 10,3% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 96,6% 0,0% 3,4% 0,0% 0,0% 97,9% 0,0% 2,1% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 97,9% 0,0% 0,0% 2,1% 0,0% 96,6% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 78,7% 6,4% 4,3% 8,5% 2,1% 89,7% 3,4% 0,0% 3,4% 3,4% 97,9% 0,0% 2,1% 0,0% 0,0% 96,6% 3,4% 0,0% 0,0% 0,0% 93,6% 2,1% 0,0% 2,1% 2,1% 82,8% 3,4% 10,3% 0,0% 3,4% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0%

117

6.2.2 Porovnání rozdílů mezi 1. a 4. ročníkem Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. Jak jiţ bylo výše uvedeno, tak z 1. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. (školní rok 2004/2005) odevzdalo vyplněný dotazník 90 studentů, z nichţ bylo 62,2 % muţů a 37,8 % ţen. Dotazníkový průzkum byl rovněţ proveden ve 4. ročníku této vysoké školy (školní rok 2004/2005), kde se na studii zúčastnilo 28 studentů, z nichţ bylo 71,4 % muţů a 28,6 % ţen. Zastoupení pohlaví v 1. a 4. ročníku se statisticky významně neliší. Co se týká věku studentů 1. a 4. ročníku, tak se logicky liší, statistický test prokázal významný rozdíl : v 1. ročníku je více devatenáctiletých a dvacetiletých studentů oproti 4. ročníku, kde není ţádnému studentu devatenáct a pouze jeden uvedl, ţe mu je dvacet let, a naopak ve 4. ročníku je významně více studentů, kterým je dvacet dva nebo dvacet tři. Věkový profil studentů 1. a 4. ročníku uvádí graf 46. Graf 46: Věkový profil studentů 1. a 4. ročníku ( 1.r.= 90, 4.r.=28) 60,0%

procenta respondentů

51,7

50,0% 40,0%

35,7 32,1

1. ročník

27,0

30,0%

4. ročník

20,0% 11,2

10,0%

10,7

10,7

3,6

0,0

3,4

2,2

1,1

1,1

3,6

3,6 1,1

1,10,0

le t 29

le t 26

le t 25

le t 24

le t 23

le t 22

le t 21

le t 20

19

le t

0,0%

Velikost obce, ve které mají studenti trvalé bydliště, je u většiny studentů jak 1. (56,7 %) tak i 4. ročníku (60,7 %) více jak 10 000 obyvatel. Problematika kouření Mezi studenty 1. a 4. ročníku není podstatný rozdíl, zabýváme-li se vztahem studentů ke kouření. Za pravidelné kuřáky se označilo 13,3 % studentů 1. ročníku, ve 4. ročníku to bylo 14,3 %. Naopak 54,4 % studentů z 1. ročníku uvedlo, ţe nekouří vůbec, ve 4. ročníku 118

to bylo 67,9 %, coţ je sice o něco více, ale jde o statisticky nepodstatnou odchylku. Vztah studentů obou ročníků ke kouření udává graf 47. Graf 47:Vztah studentů ke kouření (1.r.=90, 4.r.=28) 80,0%

procenta respondentů

70,0% 60,0%

67,9 54,4

50,0% 1. ročník

40,0%

4. ročník

30,0% 20,0%

12,2 7,1

10,0%

10,0 3,6

10,0 7,1

výjimečně

občas

13,3

14,3

0,0% vůbec

už ne

pravidelně

Zaměříme-li se na věk, kdy kuřáci či bývalí kuřáci poprvé „ochutnali“ cigaretu, tak dojdeme k závěru, ţe mezi ročníky je velmi malý rozdíl. Dříve neţ v deseti letech ochutnalo poprvé cigaretu 14,6 % studentů 1. ročníku a 11,1 % studentů 4. ročníku, mezi desátým a čtrnáctým rokem poprvé kouřilo 43,9 % „prváků“ a 44,4 % „čtvrťáků“, od patnácti do sedmnácti let zkusilo prvně cigaretu 39,0 % studentů 1. ročníku a 44,4 % studentů 4. ročníku. V 1. ročníku byl ještě jeden student, který cigaretu poprvé okusil aţ po osmnáctém roku věku. V dotazníkovém průzkumu jsme rovněţ sledovali počet cigaret, které kuřáci týdně vykouří. Většina studentů z obou ročníků uvedla, ţe vykouří méně neţ 50 cigaret týdně, v prvním ročníku to bylo 46,7 % studentů a ve 4. ročníku 85,7 % studentů, byť se tyto dvě hodnoty zdají být na první pohled hodně vzdálené, tak statistická analýza pomocí Chíkvadrát testu neprokázala významný rozdíl (hladina významnosti je ale poměrně těsně nad jiţ statisticky významnou hodnotou).

119

Rozdíly v konzumaci alkoholu Z výsledků studií plyne, ţe mezi oběma ročníky není velký rozdíl ve frekvenci konzumace piva. Nejvíce studentů z 1. ročníku se povaţuje za výjimečné konzumenty (24,4 %), kterých ve 4. ročníku je 17,9 %. Nejvíce studentů 4. ročníku uvedlo, ţe pivo konzumuje častěji neţ dvakrát týdně (32,1 % studentů), mezi studenty 1. ročníku takto odpovědělo 17,8 % dotázaných. Nejvyrovnanější je skupina, která konzumuje pivo jednou aţ dvakrát týdně, v 1. ročníku je to 23,3 % a ve 4. ročníku 28,6 % respondentů. Zajímavý je rozdíl ve frekvenci konzumace vína, zatímco v 1. ročníku 15,6 % studentů napsalo, ţe víno nikdy nepili, tak ve 4. ročníku ţádný takový student není, naopak 17,6 % „čtvrťáků“ konzumuje víno častěji neţ dvakrát týdně a mezi „prváky“ takový student není. Obě tyto odlišnosti vyhodnotil test jako významné. Frekvenci konzumace vína popisuje graf 48. Graf 48: Frekvence konzumace vína (1.r.=90, 4.r.=28)

procenta respondentů

50,0%

42,9

40,0%

28,6

30,0% 20,0%

36,7

35,6

1. ročník 4. ročník

17,6

15,6 11,1 10,7

10,0%

1,1 0,0

0,0

0,0

vě dě li

ne od po

ča st ěj i

tý dn ě

c ěs í m za

12x

eč ně 12x

vý jim

ni k

dy

0,0%

Ve frekvenci konzumace destilátů se studenti obou ročníků prakticky příliš neliší, v obou ročnících většina studentů uvedla, ţe destiláty konzumuje výjimečně, konkrétně v 1. ročníku to bylo 48,9 % a ve 4. ročníku 50,0 % všech dotázaných studentů. Přestoţe nejvíce studentů z 1. ročníku (48,9 %) poprvé ochutnalo alkohol mezi desátým a čtrnáctým rokem a ve 4. ročníku většina studentů uvedla, ţe tomu tak bylo aţ mezi patnáctým a sedmnáctým rokem, tak testem nebyla prokázána velká odlišnost ve věku 120

první konzumace alkoholu. První konzumací alkoholu u respondentů se zabývá tabulka 30. Tabulka 30: Věk první konzumace alkoholu (1.r.=90, 4.r.=28) dříve než

od 10 do

od 15 do

v 10 letech

14 let

17 let

neví kdy

nikdy

po 18 roku neodpověděli

1. ročník

2,2%

1,1%

8,9%

48,9%

35,6%

1,1%

2,2%

4. ročník

0,0%

0,0%

14,3%

28,6%

50,0%

3,6%

3,6%

V dotazníkovém průzkumu byly získány rovněţ informace o věku první opilosti studentů a o četnosti výskytu opilosti v posledních čtyřech týdnech (před průzkumem), v obojím mezi ročníky nejsou podstatné odchylky. V obou ročnících většina studentů přiznává první opilost mezi patnáctým a sedmnáctým rokem (1. ročník 48,9 % a ve 4. ročníku 57,1 % dotázaných studentů). Ţádný případ opilosti v posledních čtyřech týdnech udává 38,9 % „prváků“ a 32,1 % „čtvrťáků“, k jedné opilosti se přiznalo 27,8 % studentů z prvního a 32,1 % ze čtvrtého ročníku, naopak nejméně čtyři stavy opilosti netají 12,2 % studentů z 1. ročníku a 10,7 % ze 4. ročníku. Názory na nebezpečnost vybraných látek U obou ročníků jsme při dotazníkovém průzkumu rovněţ zjišťovali, co soudí o nebezpečnosti vybraných látek. Statistický test odhalil několik významných rozdílů v názorech studentů. Významně více studentů 1. ročníku (61,1 %) oproti počtu studentů 4. ročníku (39,3 %) se domnívá, ţe tabák škodí jen při dlouhodobém uţívání. Podle testu je důleţitý rozdíl také v tom, ţe více studentů 4. ročníku (92,9 %) oproti 75,6 % studentů 1. ročníku označilo ředidla za v kaţdém případě škodlivé látky. Podobně je zase o hodně více studentů 1. ročníku (38,9 %) neţ studentů ze 4. ročníku (17,9 %), kteří o lécích uţívaných bez lékařského předpisu soudí, ţe jsou v kaţdém případě nebezpečné. Názory studentů obou ročníků na nebezpečnost vybraných látek ilustruje tabulka 31 na další straně.

121

Tabulka 31: Názory studentů na nebezpečnost vybraných látek (1.r.=90, 4.r.=28) nebezpečnost látek látky

alkohol

i.v. drogy tabák ředidla

marihuana léky užívané bez Rp. černá káva

a

b

c

d

e

1. ročník

3,3%

22,2%

58,9%

13,3%

2,2%

4. ročník

3,6%

25,0%

67,8%

3,6%

0,0%

1. ročník

1,1%

1,1%

6,7%

90,0%

1,1%

4. ročník

3,6%

0,0%

0,0%

96,4%

0,0%

1. ročník

2,2%

5,6%

61,1%

30,0%

1,1%

4. ročník

0,0%

14,3%

39,3%

46,4%

0,0%

1. ročník

0,0%

3,3%

20,0%

75,6%

1,1%

4. ročník

0,0%

0,0%

7,1%

92,9%

0,0%

1. ročník

3,3%

24,4%

47,8%

23,3%

1,1%

4. ročník

3,6%

21,4%

32,1%

39,3%

3,6%

1. ročník

4,4%

10,0%

44,4%

38,9%

2,2%

4. ročník

3,6%

21,4%

57,1%

1. ročník

13,3%

51,1%

27,8%

5,6%

2,2%

4. ročník

17,9%

57,1%

21,4%

3,6%

0,0%

17,9%

0,0%

a- neškodí b- škodí málo c- škodí jen při dlouhodobém užívání d- škodí v každém případě e- neodpovědělo

Studenti v dotaznících vyjadřovali svůj názor na zařazení vybraných drog mezi „měkké“ či „tvrdé“ drogy. Názory studentů se významně liší u hašiše, kde je podstatně více studentů 4. ročníku (60,7 %) neţ 1. ročníku (27,8 %), kteří označili hašiš za „měkkou“ drogu. Speed a fenmetrazin povaţuje významně více studentů 4. ročníku (64,3 %) neţ 1. ročníku (41,1 %) za drogu „tvrdou“. Metadon pak zařadilo podstatně více „čtvrťáků“ (25,0 %) neţ „prváků“ (1,1 %) za drogu „měkkou“. Četnost ostatních názorů lze nalézt v tabulce 32 (strana 123).

122

Tabulka 32: Názory studentů na zařazení drog (1.r.=90, 4.r.=28) zařazení drogy měkká

tvrdá

neví o jaký

neznají tento

droga

droga

jde typ

pojem

1. ročník

85,6%

6,7%

1,1%

2,2%

4,4%

4. ročník

96,4%

3,6%

0,0%

0,0%

0,0%

1. ročník

0,0% 88,9%

2,2%

4,4%

4,4%

4. ročník

0,0% 96,4%

0,0%

3,6%

0,0%

1. ročník

18,9% 56,7%

15,6%

3,3%

5,6%

4. ročník

17,9% 71,4%

7,1%

3,6%

0,0%

1. ročník

1,1% 85,6%

3,3%

4,4%

5,6%

4. ročník

0,0% 96,4%

0,0%

3,6%

0,0%

1. ročník

0,0% 87,8%

2,2%

4,4%

5,6%

4. ročník

0,0% 96,4%

0,0%

3,6%

0,0%

1. ročník

4,4% 68,9%

11,1%

10,0%

5,6%

4. ročník

3,6% 85,7%

0,0%

10,7%

0,0%

1. ročník

10,0% 72,2%

6,7%

5,6%

5,6%

4. ročník

10,7% 82,1%

3,6%

3,6%

0,0%

1. ročník

8,9% 18,9%

26,7%

34,4%

11,1%

4. ročník

17,9% 17,9%

35,7%

25,0%

3,6%

1. ročník

28,9% 32,2%

20,0%

7,7%

11,1%

4. ročník

42,9% 35,7%

17,9%

3,6%

0,0%

1. ročník

27,8% 54,4%

3,3%

3,3%

11,1%

4. ročník

60,7% 35,7%

0,0%

3,6%

0,0%

1. ročník

2,2% 38,9%

26,7%

21,1%

11,1%

4. ročník

3,6% 53,6%

21,4%

21,4%

0,0%

1. ročník

7,7% 41,1%

18,9%

21,1%

11,1%

4. ročník

10,7% 64,3%

14,3%

10,7%

0,0%

1. ročník

32,2% 47,8%

5,6%

3,3%

11,1%

4. ročník

32,1% 64,3%

0,0%

3,6%

0,0%

1. ročník

45,6% 27,8%

12,2%

3,3%

11,1%

4. ročník

53,6% 39,3%

3,6%

3,6%

0,0%

1. ročník

1,1% 41,1%

28,9%

17,8%

11,1%

4. ročník

25,0% 35,7%

32,1%

7,1%

0,0%

látky

marihuana

kokain

toluen

pervitin

heroin

crack

LSD

Alnagon, Tramal

Rohypnol, Diazepam hašiš

brown

speed, fenmetrazin extáze

houby

metadon

123

neodpověděli

Zneuţívání drog Porovnáváme-li studenty 1. a 4. ročníku, co se týče zneuţívání vybraných drog a především frekvence tohoto zneuţívání, tak nalezneme jediný statisticky významný rozdíl, kterým je zneuţívání toluenu. Toluen nikdy nezneuţil ţádný student 1. ročníku, ale ve 4. ročníku toluen někdy zneuţilo 7,1% studentů. Nejvíce zneuţívanou drogou je u obou ročníků marihuana a naopak ţádný student nikdy nezneuţil crack ani metadon. Zneuţíváním vybraných drog se zabývá tabulka 33. Tabulka 33: Zneuţívání vybraných drog (1.r.=76, 4.r.=28) četnost užití drogy u respondentů

látky marihuana kokain toluen pervitin heroin houby LSD Alnagon, Tramal speed, fenmetrazin Rohypnol, Diazepam hašiš brown extáze crack metadon

1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník 1. ročník 4. ročník

nikdy 1x 2x- 5x 6x- 20x víc než 20x 36,8% 11,8% 17,1% 17,1% 17,1% 32,1% 10,7% 14,3% 21,4% 21,4% 94,7% 2,6% 2,6% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 92,9% 3,6% 3,6% 0,0% 0,0% 93,4% 5,3% 0,0% 0,0% 1,3% 92,9% 7,1% 0,0% 0,0% 0,0% 97,4% 1,3% 1,3% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 92,1% 2,6% 4,0% 1,3% 0,0% 92,9% 0,0% 3,6% 3,6% 0,0% 94,7% 1,3% 4,0% 0,0% 0,0% 89,3% 3,6% 3,6% 3,6% 0,0% 98,7% 0,0% 1,3% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 98,7% 0,0% 1,3% 0,0% 0,0% 96,4% 3,6% 0,0% 0,0% 0,0% 97,4% 0,0% 0,0% 1,3% 1,3% 96,4% 0,0% 3,6% 0,0% 0,0% 82,9% 5,3% 2,6% 6,6% 2,6% 67,9% 10,7% 10,7% 3,6% 7,1% 97,4% 1,3% 1,3% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 89,5% 2,6% 4,0% 1,3% 2,6% 89,3% 3,6% 0,0% 7,1% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0%

124

6.2.3 Porovnání rozdílů mezi 1. ročníkem Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. a 1. ročníkem Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy 1. ročník Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. je v této kapitole porovnáván s 1. ročníkem Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy, v Hradci Králové (školní rok 2003/2004). Počet studentů 1. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. (dále jen VŠŠA) je, jak jiţ bylo zmíněno, 90. Na Farmaceutické fakultě (dále jen FAF) bylo do studie zapojeno 258 studentů 1. ročníku. Statistický test potvrdil, ţe se tyto dvě skupiny studentů odlišují významně jiţ v procentuálním zastoupení muţů a ţen. Mezi studenty 1. ročníku VŠŠA je 56 muţů a 34 ţen, v 1. ročníku na FAF je jen 43 muţů a 215 ţen. Zastoupení studentů v procentech na obou školách znázorňuje graf 49. Graf 49: Zastoupení muţů a ţen (VŠŠA=90, FAF=258)

procenta respondentů

90,0%

83,3

80,0% 70,0%

62,2

60,0%

muži

50,0% 40,0%

37,8

ženy

30,0% 16,7

20,0% 10,0% 0,0%

VŠŠA

FAF

Věk studentů se nikterak podstatně neliší, na obou vysokých školách převaţují v prvním ročníku devatenáctiletí studenti, kterých je na VŠŠA 51,7 % a na FAF 59,3 %. Ani ve velikosti obcí, ve kterých studenti obou prvních ročníků trvale bydlí, nejsou důleţité odchylky, většina studentů 1. ročníku VŠŠA (56,7 %) i většina studentů 1. ročníku FAF (55,0 %) bydlí v obci s více jak 10 000 obyvateli.

125

Problematika kouření Co se týká vztahu studentů ke kouření, tak bylo díky dotazníkům zjištěno, ţe mezi studenty obou vysokých škol nejsou velké rozdíly. Jak je moţno vidět na grafu 50, tak na obou vysokých školách převaţují nekuřáci nad kuřáky, dokonce 65,4 % studentů 1. ročníku FAF a 54,4 % studentů 1. ročníku VŠŠA uvedlo, ţe nekouří vůbec. Graf 50: Vztah studentů ke kouření (FAF=258, VŠŠA=90)

procenta respondentů

70,0%

65,4

60,0%

54,4

50,0% 40,0%

1. ročník FAF

30,0%

1. ročník VŠŠA

20,0%

13,2 10,0

12,2 6,6

10,0%

7,4

10,0

13,3 7,4

ně pr av id el

ob ča s

eč ně vý jim

ne už

vů be c

0,0%

Otázka věku, kdy studenti poprvé kouřili, a otázka počtu týdně vykouřených cigaret nebyla porovnávána, neboť data týkající se 1. ročníku FAF pocházela z diplomové práce Ivy Jelínkové, která danou problematiku vyjádřila bodovými grafy a hodnoty nebylo moţno přesně odečíst. Rozdíly v konzumaci alkoholu Oba 1. ročníky byly porovnány z hlediska četnosti konzumace piva, vína a destilátů. Jak je moţné vyčíst i z grafu 51 (strana 127) a jak potvrdila statistická analýza, tak významně více studentů 1. ročníku VŠŠA (17,8 %) oproti studentům 1. ročníku FAF (6,6 %) konzumuje pivo častěji neţ dvakrát týdně. Jinak u studentů obou vysokých škol převaţuje výjimečná konzumace piva.

126

Graf 51: Frekvence konzumace piva (FAF=258, VŠŠA=90) 32,6

procenta respondentů

35,0% 30,0%

20,0%

25,2

24,4

25,0%

23,3

20,0

18,6

17,8

17,0

14,4

15,0%

1. ročník FAF 1. ročník VŠŠA

10,0%

6,6

5,0%

ča st ěj i

tý dn ě

c ěs í m za

12x

eč ně 12x

vý jim

ni k

dy

0,0%

Studenti těchto dvou vysokých škol se významně odlišují i ve frekvenci konzumace vína. Dle statistického testu je na FAF významně více studentů (20,5 %) oproti 11,1 % na VŠŠA, kteří konzumují víno jednou aţ dvakrát týdně. Naopak na VŠŠA je v prvním ročníku podstatně více jedinců (15,6 %), kteří víno nikdy nepili, oproti FAF, kde jich víno nikdy nepilo jen 3,1 %. Frekvencí konzumace vína se zabývá graf 52 na následující straně. Významná odlišnost mezi těmito dvěma skupinami studentů ve frekvenci konzumace destilátů je v tom, ţe na VŠŠA je více studentů (16,7 %) neţ na FAF (4,3 %), kteří konzumují destiláty jednou aţ dvakrát týdně viz graf 53 na následující straně.

127

45,0% 40,0% 35,0% 30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%

41,1 36,7 35,6 31,8

1. ročník FAF

20,5

1. ročníkVŠŠA

15,6 11,1 1,1

ne od po

za 12x

za 12x

ča st ěj i

tý de n

c ěs í m

eč ně

vý jim

ni k

0,0

vě dě lo

3,5 0,0

3,1

dy

procenta respondentů

Graf 52: Frekvence konzumace vína (FAF=258, VŠŠA=90)

Graf 53: Frekvence konzumace destilátů (FAF=258, VŠŠA=90)

procenta respondentů

70,0% 57,8

60,0%

48,9

50,0%

1. ročník FAF

40,0% 27,9 22,2

30,0%

1. ročník VŠŠA 16,7

20,0% 8,9 8,9

4,3

10,0%

1,13,3

ča st ěj i

za 12x

12x

za

m

ěs í

tý de n

c

eč ně vý jim

ni k

dy

0,0%

Podobně jako v případě kouření, tak i v otázce první konzumace alkoholu a v otázce první opilosti nebylo moţno studenty vzájemně přesně porovnat, v diplomové práci, z níţ data o FAF pocházela, byl opět vyuţit bodový graf a přesné hodnoty nebylo moţno získat. Z diplomové práce Ivy Jelínkové je moţno vyčíst, ţe studenti 1. ročníku FAF se alkoholu průměrně napili poprvé ve třinácti letech a průměrně se poprvé opili v šestnácti letech. Většina studentů 1. ročníku VŠŠA (48,9 %) se poprvé napila alkoholu mezi desátým a 128

čtrnáctým rokem a první opilost se u většiny studentů (48,9 %) vyskytla mezi patnáctým a sedmnáctým rokem. Zajímavé je ale, ţe v 1. ročníku na FAF je významně více studentů (19,3 %), kteří uvedli, ţe se ještě nikdy neopili, v 1. ročníku na VŠŠA bylo takových studentů jen 6 čili 6,7 %. Zajímáme-li se o rozdíl v tom, kolikrát se studenti opili v posledních čtyřech týdnech před průzkumem, tak zjistíme, ţe zde se studenti hodně liší. Jak ukazuje graf 54, v němţ jsou také uvedeny konkrétní procentuální hodnoty, tak v 1. ročníku na FAF je významně více studentů, kteří neudávají ţádnou opilost během posledních čtyřech týdnů, a naopak mezi studenty 1. ročníku VŠŠA je podstatně více studentů, kteří se přiznali k dvou aţ třem a k nejméně čtyřem stavům opilosti během posledních čtyřech týdnů. Graf 54: Výskyt opilosti v posledních čtyřech týdnech (FAF=258, VŠŠA=90)

procenta respondentů

60,0%

54,7

50,0% 38,9

40,0%

26,3

30,0%

27,8

1. ročník FAF 1. ročník VŠŠA

17,8

20,0%

8,1

10,0%

12,2 3,9

0,0 1,1

7,0 2,2

3x ne jm én ě 4x ne od po vě dě lo ne pi jí al ko ho l

2x

ne bo

1x

0x

0,0%

Názory na nebezpečnost vybraných látek U obou prvních ročníků jsme se v průzkumu zajímali o jejich názor na nebezpečnost vybraných látek. Názory studentů 1. ročníku FAF a 1. ročníku VŠŠA se liší. Pomocí statistického testu byly porovnány všechny dvojice odpovědí (odpovědi obou skupin studentů) a bylo zjištěno, ţe skoro polovina z nich vykazuje významný rozdíl. Látkou respektive látkami, u které se názory obou skupin studentů nejvíce neshodly, jsou ředidla. Názory studentů je moţno vyčíst z tabulky 34 na další straně.

129

Tabulka 34: Názory studentů na nebezpečnost látek (FAF=257, VŠŠA=90) nebezpečnost látek látky

alkohol

i.v. drogy tabák ředidla

marihuana léky užívané bez Rp. černá káva

a

b

c

d

e

1. ročník FAF

1,6%

13,3%

79,7%

5,4%

0,0%

1. ročník VŠŠA

3,3%

22,2%

58,9%

13,3%

2,2%

1. ročník FAF

0,0%

0,8%

1,9%

97,3%

0,0%

1. ročník VŠŠA

1,1%

1,1%

6,7%

90,0%

1,1%

1. ročník FAF

0,0%

3,5%

60,4%

36,1%

0,0%

1. ročník VŠŠA

2,2%

5,6%

61,1%

30,0%

1,1%

1. ročník FAF

0,0%

0,4%

11,3%

88,3%

0,0%

1. ročník VŠŠA

0,0%

3,3%

20,0%

75,6%

1,1%

1. ročník FAF

3,2%

14,2%

56,3%

26,3%

0,0%

1. ročník VŠŠA

3,3%

24,4%

47,8%

23,3%

1,1%

1. ročník FAF

5,9%

15,7%

51,0%

27,4%

0,0%

1. ročník VŠŠA

4,4%

10,0%

44,4%

38,9%

2,2%

1. ročník FAF

19,2%

56,5%

23,9%

0,4%

0,0%

1. ročník VŠŠA

13,3%

51,1%

27,8%

5,6%

2,2%

a- neškodí b- škodí málo c- škodí jen při dlouhodobém užívání d- škodí v každém případě e- neodpovědělo

Podobně statistická analýza odhalila velké mnoţství odlišností v názorech na zařazení vybraných drog mezi „měkké“ či „tvrdé“ a ve znalosti těchto pojmů. Názory studentů shrnuje tabulka 35 (strana 131). Jedinými drogami, u nichţ se studenti 1. ročníku FAF a 1. ročníku VŠŠA nelišili v názorech významně, byly crack, Rohypnol s Diazepamem, brown a speed s fenmetrazinem.

130

Tabulka 35: Zařazení drogy mezi „měkké“ či „tvrdé“ (FAF=257, VŠŠA=90) zařazení drogy měkká

tvrdá

neví o jaký

neznají tento

droga

droga

jde typ

pojem

1. ročník FAF

96,9%

2,7%

0,4%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

85,6%

6,7%

1,1%

2,2%

4,4%

1. ročník FAF

5,0% 93,4%

1,6%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

0,0% 88,9%

2,2%

4,4%

4,4%

1. ročník FAF

25,7% 51,7%

22,6%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

18,9% 56,7%

15,6%

3,3%

5,6%

1. ročník FAF

4,7% 91,0%

4,3%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

1,1% 85,6%

3,3%

4,4%

5,6%

1. ročník FAF

0,4% 99,2%

0,4%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

0,0% 87,8%

2,2%

4,4%

5,6%

1. ročník FAF

8,6% 66,0%

19,2%

8,2%

0,0%

1. ročník VŠŠA

4,4% 68,9%

11,1%

10,0%

5,6%

1. ročník FAF

28,1% 63,3%

8,6%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

10,0% 72,2%

6,7%

5,6%

5,6%

1. ročník FAF

19,3% 19,3%

26,0%

35,4%

0,0%

8,9% 18,9%

26,7%

34,4%

11,1%

látky

marihuana

kokain

toluen

pervitin

heroin

crack

LSD Alnagon, Tramal

1. ročník VŠŠA

neodpověděli

Rohypnol,

1. ročník FAF

40,3% 30,8%

25,3%

3,6%

0,0%

Diazepam

1. ročník VŠŠA

28,9% 32,2%

20,0%

7,7%

11,1%

1. ročník FAF

47,2% 48,4%

4,4%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

27,8% 54,4%

3,3%

3,3%

11,1%

1. ročník FAF

1,5% 38,5%

30,0%

30,0%

0,0%

brown

1. ročník VŠŠA

2,2% 38,9%

26,7%

21,1%

11,1%

speed,

1. ročník FAF

11,9% 32,5%

29,0%

26,6%

0,0%

7,7% 41,1%

18,9%

21,1%

11,1%

1. ročník FAF

59,3% 31,2%

9,1%

0,4%

0,0%

1. ročník VŠŠA

32,2% 47,8%

5,6%

3,3%

11,1%

1. ročník FAF

59,5% 19,8%

18,7%

2,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

45,6% 27,8%

12,2%

3,3%

11,1%

1. ročník FAF

12,7% 33,0%

29,5%

24,8%

0,0%

1,1% 41,1%

28,9%

17,8%

11,1%

hašiš

fenmetrazin extáze

houby

metadon

1. ročník VŠŠA

1. ročník VŠŠA

131

Zneuţívání drog Srovnáme-li výsledky průzkumů týkajících se zneuţívání drog, tak je moţné říci, ţe se tyto dva první ročníky liší významně v konzumaci marihuany, hašiše ale i kokainu a brownu. Přesné procentuální hodnoty jsou uvedeny v tabulce 36. Významně více studentů 1. ročníku na FAF nikdy nezneuţilo marihuanu, naopak více jak šestkrát zneuţilo marihuanu podstatně více studentů z VŠŠA. U hašiše je podstatně více studentů 1. ročníku VŠŠA oproti FAF, kteří jej zneuţili šestkrát aţ dvacetkrát. Rozdíl v počtu studentů, kteří nikdy neuţili kokain, je dle testu rovněţ významný – je více studentů z FAF, kteří jej nikdy nezkusili. Jako významnou odchylku je moţné povaţovat i fakt, ţe na FAF ţádný student nezkusil brown a přitom na VŠŠA bylo takových studentů jen 97,4 %. Tabulka 36 je rozdělena a nachází se i na straně 133. Tabulka 36: Zneuţívání drog (FAF=258, VŠŠA=76) četnost užití drogy u respondentů látky

marihuana

kokain

toluen

pervitin

heroin

houby

LSD

Alnagon, Tramal

speed, fenmetrazin

respondenti

nikdy

1x

2x- 5x

6x- 20x

víc než 20x

1. ročník FAF

56,6%

14,0%

14,0%

7,7%

7,7%

1. ročník VŠŠA

36,8%

11,8%

17,1%

17,1%

17,1%

1. ročník FAF

98,8%

0,4%

0,8%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

94,7%

2,6%

2,6%

0,0%

0,0%

1. ročník FAF

100,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

100,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

1. ročník FAF

97,6%

1,6%

0,8%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

93,4%

5,3%

0,0%

0,0%

1,3%

1. ročník FAF

99,2%

0,4%

0,4%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

97,4%

1,3%

1,3%

0,0%

0,0%

1. ročník FAF

94,2%

2,7%

2,7%

0,4%

0,0%

1. ročník VŠŠA

92,1%

2,6%

4,0%

1,3%

0,0%

1. ročník FAF

96,8%

0,4%

2,0%

0,8%

0,0%

1. ročník VŠŠA

94,7%

1,3%

4,0%

0,0%

0,0%

1. ročník FAF

96,8%

1,6%

0,4%

1,2%

0,0%

1. ročník VŠŠA

98,7%

0,0%

1,3%

0,0%

0,0%

1. ročník FAF

98,8%

1,2%

0,0%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

98,7%

0,0%

1,3%

0,0%

0,0%

1. ročník FAF

94,2%

3,0%

1,6%

0,8%

0,4%

97,4%

0,0%

0,0%

1,3%

1,3%

Rohypnol, Diazepam 1. ročník VŠŠA

132

četnost užití drogy u respondentů látky

hašiš

respondenti

extáze

crack

metadon

1x

2x- 5x

6x- 20x

víc než 20x

1. ročník FAF

86,4%

7,0%

3,1%

0,4%

3,1%

1. ročník VŠŠA

82,9%

5,3%

2,6%

6,6%

2,6%

100,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

97,4%

1,3%

1,3%

0,0%

0,0%

1. ročník FAF

94,6%

1,2%

2,6%

0,4%

1,2%

1. ročník VŠŠA

89,5%

2,6%

4,0%

1,3%

2,6%

1. ročník FAF

99,2%

0,4%

0,4%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

100,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

1. ročník FAF

100,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

1. ročník VŠŠA

100,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

1. ročník FAF brown

nikdy

6.2.4 Rozdíly v uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u vysokoškoláků Podklady pro porovnání uţívání vybraných drog mezi Českou republikou a zahraničím u vysokoškoláků pochází z výzkumu na univerzitách ve Velké Británii, z dat, která byla zpracována pro tuto diplomovou práci, z dat, která pochází od 4. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. (školní rok 2004/2005) a z dat, která pochází z diplomové práce Ivy Jelínkové, studentky Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy (školní rok 2003/2004).

Charakterizace jednotlivých studií 1. studie – Studie se zabývá studenty 2. ročníků na různých univerzitách ve Velké Británii, celkový počet respondentů byl 3699. Data týkající se alkoholu pochází z let 1992 a 1996, data týkající se kouření z roku 1996 a data týkající se ilegálních drog z let 1994 a 1995, souhrnná zpráva pochází z roku 1997.

Data jsem získala ze studie : Webb a spol., 1997. Zastoupení jednotlivých fakult ukazuje tabulka 37 umístěná na další straně.

133

Tabulka 37: Zastoupení jednotlivých fakult ve studii druhy fakult

počet respondentů

zastoupení mužů

zastoupení žen

umělecké fakulty

637

36,0%

64,0%

biologické vědy

243

45,0%

55,0%

strojní fakulty

464

87,0%

13,0%

ekonomické fakulty

438

51,0%

49,0%

matematické vědy

281

67,0%

33,0%

lékařské fakulty

630

42,0%

58,0%

fyzikální vědy

449

58,0%

42,0%

sociální vědy

432

43,0%

57,0%

veterinární fakulty

125

33,0%

67,0%

2. studie – Studie se zabývá 1. ročníkem mediků na univerzitě v Newcastlu, celkový počet respondentů byl 194, z toho 64 muţů a 130 ţen. Studie proběhla v říjnu 1998.

Data jsem získala z práce : Newbury-Birch a spol., 1999. Průzkumy, které mají ilustrovat situaci v České republice Data pochází jednak z průzkumu, který byl součástí této diplomové práce a kde šlo o studenty 1. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. ve školním roce 2004/2005 (podrobná charakterizace tohoto souboru respondentů je součástí kapitoly Experimentální část). Dále data pochází z průzkumu, který byl proveden mezi studenty 4. ročníku Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s. ve školním roce 2004/2005 (podrobnější charakterizace souboru respondentů je součástí kapitoly Diskusní část). Pro ilustraci situace v České republice mají slouţit i data získaná z diplomové práce Ivy Jelínkové (tato diplomová práce je součástí citované literatury), která se zabývá studenty 1. ročníku na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy ve školních rocích 2000/2001, 2001/2002, 2002/2003 a 2003/2004. Tabulka 38: Stručná charakterizace respondentů z České republiky ročník Vysoká škola Škoda Auto Farmaceutická fakulta UK

školní rok

počet

zastoupení

zastoupení

respondentů

mužů

žen

1. ročník

2004/05

90

62,2%

37,8%

4. ročník

2004/05

28

71,4%

28,6%

1. ročník

2000/01

150

20,0%

80,0%

1. ročník

2001/02

149

16,8%

83,2%

1. ročník

2002/03

170

13,0%

87,0%

1. ročník

2003/04

258

16,7%

83,3%

134

První konzumace alkoholu Graf 55 znázorňuje rozdíly ve věku první konzumace alkoholu mezi vysokoškoláky ve Velké Británii a v České republice. Informace o studentech z Velké Británie pochází z 2. studie a o studentech z České republiky byly k dispozici pouze u studentů VŠŠA, přičemţ data pocházející od studentů 1. ročníku VŠŠA se týkají pouze těch respondentů, kteří v dotazníku neuvedli, ţe nikdy nepili alkohol (coţ byli 3 respondenti). Dle grafu je patrné, ţe studenti z Velké Británie začínají s konzumací alkoholu v niţším věku neţ studenti v České republice.

procenta respondentů

Graf 55:První konzumace alkoholu u vysokoškoláků ve Velké Británii a v České republice 90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0%

77,0

74,0

62,5 54,5 44,4

50,0

42,6

35,0

40,0% 30,0% 20,0%

24,2 25,0 17,0

21,2

20,0 15,0

13,0 9,0

10,0% 0,0%

12,5 3,0

muži

ženy

do 12 let (včetně) VB 2.studie

muži

ženy

muži

mezi 13. a 15. rokem ČR 1. ročník VŠŠA

ženy

po 16. roce (včetně)

ČR 4. ročník VŠŠA

Kouření Tabulka 39 (strana 136) uvádí procentuální zastoupení pravidelných kuřáků mezi vysokoškoláky v České republice a ve Velké Británii. V hodnotách jsou poměrně značné rozdíly a to například i mezi údaji o studentech lékařských fakult ve Velké Británii. Tyto rozdíly patrně plynou z toho, ţe nebylo ve všech průzkumech jednotně definováno „pravidelné kuřáctví“. 2. studie definuje „pravidelné kuřáctví“ jako více neţ jednu vykouřenou cigaretu za den, v první studii definice chybí a v dotazníkovém průzkumu provedeném u studentů v České republice záleţelo pouze na respondentovi, zda se povaţuje za pravidelného kuřáka.

135

Tabulka 39:Procentuální zastoupení pravidelných kuřáků mezi vysokoškoláky procentuální zastoupení pravidelných kuřáků muži Velká Británie (1. studie)

ženy

umělecké fakulty

39,4%

32,8%

biologické vědy

37,7%

26,3%

strojní fakulty

22,0%

17,2%

ekonomické fakulty

18,2%

18,7%

matematické vědy

18,2%

17,2%

lékařské fakulty

17,4%

15,8%

fyzikální vědy

24,0%

24,2%

sociální vědy

35,7%

32,8%

veterinární fakulty

27,5%

4,8%

Velká Británie (2. studie)

lékařská fakulta

9,0%

10,0%

Česká republika

1. ročník VŠŠA

17,9%

5,9%

4. ročník VŠŠA

10,0%

25,0%

Problematika konopí a marihuany Následující dvě tabulky (40 a 41) mají ilustrovat problematiku zneuţívání konopí a marihuany. I zde ovšem jednoduchému porovnání brání problém, ve studii z Velké Británie není přesně definováno, zda jde opravdu jak o marihuanu tak i o hašiš. Naopak u studentů z České republiky jde v tomto případě pouze o problematiku marihuany. Tabulka 41 je na straně 137. Tabulka 40: Zneuţívání konopí u vysokoškoláků ve Velké Británii užití konopí Velká Británie (1. studie)

více než 2x nejméně 1x týdně

nikdy

1-2x

umělecké fakulty

29,5%

11,6%

31,1%

27,8%

biologické vědy

37,5%

14,4%

26,3%

21,8%

strojní fakulty

51,9%

13,4%

18,5%

16,2%

ekonomické fakulty

50,7%

13,7%

20,5%

15,1%

matematické vědy

53,4%

12,8%

21,7%

12,1%

lékařské fakulty

52,9%

15,2%

20,8%

11,1%

fyzikální vědy

39,9%

11,1%

27,8%

21,2%

sociální vědy

33,6%

13,9%

26,6%

25,9%

veterinární fakulty

58,4%

16,0%

16,8%

8,8%

136

Tabulka 41: Zneuţívání marihuany u vysokoškoláků v České republice užití marihuany Česká republika

nikdy

1x

2-5x

6-20x

víc než 20x

1. ročník VŠŠA

36,8%

11,8%

17,1%

17,1%

17,1%

4. ročník VŠŠA

32,1%

10,7%

14,3%

21,4%

21,4%

1. ročník FAF 01/02

70,0%

8,0%

13,3%

3,3%

5,3%

1. ročník FAF 02/03

65,9%

9,4%

11,2%

6,4%

7,1%

1. ročník FAF 03/04

56,6%

14,0%

14,0%

7,7%

7,7%

Problematika ilegálních drog Následující dvě tabulky shrnují problematiku vybraných ilegálních drog, jmenovitě LSD, kokainu, heroinu, halucinogenních hub, extáze a amfetaminů. (V rámci ČR jsou namísto obecného termínu amfetaminy uvedeny konkrétně fenmetrazin a pervitin.) V 1. studii týkající se Velké Británie šlo obecně o zkušenost s danou drogou a nebylo rozlišena četnost uţití dané drogy, v průzkumech provedených u vysokoškoláků v České republice je navíc rozlišena četnost uţití dané drogy. I přesto však lze situaci v obou zemích jednoduše porovnat, protoţe jakákoliv zkušenost českých studentů je dána součtem hodnot uvedených v procentech počínaje respondenty, kteří uvedli, ţe drogu uţili pouze jednou a konče těmi studenty, kteří uvedli, ţe drogu zneuţili více jak dvacetkrát. Dalo by se říci, ţe rozdílná je zejména zkušenost se zneuţíváním LSD. Naopak za poměrně vyrovnané se dá povaţovat zneuţívání extáze a kokainu. Konkrétní čísla ukazují tabulky 42 a 43. Tabulka 42 je rozdělena a pokračuje i na následující straně. Tabulka 43 je na další straně. Tabulka 42: Zkušenost vysokoškoláků z České republiky s ilegálními drogami Česká republika LSD

nikdy

1x

2-5x

6-20x

víc než 20x

1. ročník VŠŠA

94,7%

1,3%

4,0%

0,0%

0,0%

4. ročník VŠŠA

89,3%

3,6%

3,6%

3,6%

0,0%

1. ročník FAF 03/04

96,8%

0,4%

2,0%

0,8%

0,0%

1x

2-5x

fenmetrazin

nikdy

6-20x

víc než 20x

1. ročník VŠŠA

98,7%

0,0%

1,3%

0,0%

0,0%

4. ročník VŠŠA

96,4%

3,6%

0,0%

0,0%

0,0%

1. ročník FAF 03/04

98,8%

1,2%

0,0%

0,0%

0,0%

1x

2-5x

extáze

nikdy

6-20x

víc než 20x

1. ročník VŠŠA

89,5%

2,6%

4,0%

1,3%

2,6%

4. ročník VŠŠA

89,3%

3,6%

0,0%

7,1%

0,0%

1. ročník FAF 03/04

94,6%

1,2%

2,6%

0,4%

1,2%

137

kokain

nikdy

1x

2-5x

6-20x

víc než 20x

1. ročník VŠŠA

94,7%

2,6%

2,6%

0,0%

0,0%

4. ročník VŠŠA

100,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

98,8%

0,4%

0,8%

0,0%

0,0%

1x

2-5x

1. ročník FAF 03/04 halucinogenní houby

nikdy

6-20x

víc než 20x

1. ročník VŠŠA

92,1%

2,6%

4,0%

1,3%

0,0%

4. ročník VŠŠA

92,9%

0,0%

3,6%

3,6%

0,0%

1. ročník FAF 03/04

94,2%

2,7%

2,7%

0,4%

0,0%

1x

2-5x

heroin

nikdy

6-20x

víc než 20x

1. ročník VŠŠA

97,4%

1,3%

1,3%

0,0%

0,0%

4. ročník VŠŠA

100,0%

0,0%

0,0%

0,0%

0,0%

99,2%

0,4%

0,4%

0,0%

0,0%

1x

2-5x

1. ročník FAF 03/04 pervitin

nikdy

6-20x

víc než 20x

1. ročník VŠŠA

93,4%

5,3%

0,0%

0,0%

1,3%

4. ročník VŠŠA

92,9%

7,1%

0,0%

0,0%

0,0%

1. ročník FAF 03/04

97,6%

1,6%

0,8%

0,0%

0,0%

Tabulka 43: Zkušenost vysokoškoláků z Velké Británie s ilegálními drogami halucinogenní LSD 1.studie umělecké fakulty VB

amfetaminy

extáze

kokain

houby

heroin

30,0%

27,0%

19,0%

9,0%

22,0%

5,0%

biologické vědy

38,0%

21,0%

14,0%

6,0%

17,0%

5,0%

strojní fakulty

52,0%

13,0%

9,0%

6,0%

14,0%

2,0%

ekonomické fakulty

51,0%

13,0%

12,0%

3,0%

10,0%

1,0%

matematické vědy

53,0%

11,0%

6,0%

4,0%

11,0%

3,0%

lékařské fakulty

53,0%

10,0%

7,0%

2,0%

7,0%

1,0%

fyzikální vědy

40,0%

20,0%

13,0%

4,0%

16,0%

3,0%

sociální vědy

34,0%

26,0%

17,0%

9,0%

19,0%

4,0%

veterinární fakulty

58,0%

13,0%

8,0%

1,0%

10,0%

5,0%

Výhody a nevýhody dotazníkového průzkumu

6.3

Dotazníky zaloţené na souboru vybraných a uspořádaných otázek představují nepřímou, písemnou komunikaci s respondentem, která má své výhody ale i nevýhody. Výhody dotazníkového průzkumu: 

moţnost oslovit velkou skupinu zkoumaných jedinců



pocit anonymity a tím větší otevřenosti neţ při osobním rozhovoru 138



snadné zpracování výsledků



časová nenáročnost v porovnání s osobním rozhovorem



finanční a časová nenáročnost oproti pozorování

Nevýhody dotazníkového průzkumu: 

většinou nízká návratnost dotazníků



rozsah dotazníku nemůţe být velký (delší dotazníky nevyplňují respondenti celé)



omezená moţnost ověření pravdivosti odpovědí



získání dat závisí na ochotě respondentů (vynechávají nepříjemné otázky)



riziko nepochopení otázky a získání zkreslených dat



nemoţnost reagovat na odpověď respondenta a tím získat hlubší a podrobnější informace

139

7 ZÁVĚR

Cílem této práce bylo zjistit názory a zkušenosti studentů 1. ročníku 2004/2005 Vysoké školy ŠKODA AUTO a.s., v Mladé Boleslavi s návykovými látkami a porovnat výsledky muţů a ţen. Dále bylo cílem srovnat výsledky s výsledky průzkumu provedeného na téţe vysoké škole mezi studenty 4. ročníku 2004/2005 a s výsledky studie, která se týkala studentů 1. ročníku 2003/2004 Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy, v Hradci Králové. Nejvíce uţívanými návykovými látkami jsou legální drogy: alkohol a tabák. Za pravidelné kuřáky se povaţuje 13,3 % studentů 1. ročníku VŠŠA, přičemţ jde více o muţe neţ o ţeny (pravidelných kuřáků mezi muţi je 17,9 % a mezi ţenami jen 5,9 %). Alkohol konzumují studenti, ať uţ jde o pivo či destiláty, především výjimečně, víno pijí studenti o něco málo častěji. Nejvíce dotázaných uvedlo „jednou aţ dvakrát za měsíc“. Pivo ovšem konzumují muţi více neţ ţeny, ţeny jsou spíše výjimečnými konzumenty (38,2 % ţen). Většina muţů (35,7 %) pije pivo jednou aţ dvakrát týdně. Z průzkumu provedeného mezi studenty 1. ročníku VŠŠA rovněţ plyne, ţe nejčastěji nabízenou i zneuţívanou nelegální drogou je marihuana. Marihuana byla nabízena 73,3 % studentů a 63,1 % studentů ji zneuţilo alespoň jednou. Druhou nejčastěji zneuţívanou nelegální drogou je hašiš, zneuţitý alespoň jednou 17,1 % studentů. Na třetím místě je pak extáze, kterou alespoň jednou zneuţilo 10,5 % studentů. Za nebezpečné a v kaţdém případě škodlivé označovali studenti nejvíce intravenózně podávané látky a dále pak čichání ředidel. Ze studie provedené v 1. ročníku VŠŠA plyne, ţe se studenti většinou povaţují za dobře informované, pokud jde o návykové látky. Alarmující je ovšem fakt, ţe většina studentů (57,8 %) se domnívá, ţe je v jejich obci dobrá dostupnost drog, ale především, ţe mají mezi přáteli někoho, kdo má zkušenost s drogami (72,2 % studentů), či dokonce znají někoho, kdo je pravidelným uţivatelem drog (62,2 %). Zmíněná čísla bohuţel svědčí o velkém rozšíření nelegálních látek v naší společnosti. Vzhledem k nebezpečnosti návykových látek, jak pro jedince, který nelegální drogy zneuţívá, tak i pro společnost jako takovou, je velice důleţité věnovat problematice návykových látek a protidrogové prevenci stále velkou pozornost! 140

8 POUŢITÉ ZKRATKY

CNS …..centrální nervový systém D2 antagonisté …..antagonisté dopaminových receptorů typu D2 EKG …..elektrokardiogram FAF …..Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy, v Hradci Králové GABA …..kyselina γ-aminomáselná HDL …..lipoproteiny o vysoké hustotě i.m. ….intramuskulární typ aplikace i.v. …..intravenozní typ aplikace LSD …..diethylamid kyseliny lysergové m …..muţi MKN-10 …..10. revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí n …..počet respondentů N receptory …..nikotinové receptory NAD …..nikotinamidanenindinukleotid NMDA …..N-methyl-D-aspartát PCP …..fencyklidin PVC …..polyvinylchlorid Rp. …..lékařský předpis s.c. …..subkutánní typ aplikace SSSR …..inhibitory zpětného vychytávání serotoninu TBC …..tuberkulóza THC …..delta-9-trans-tetrahydrokanabinol VŠŠA …..Vysoká škola ŠKODA AUTO a.s., v Mladé Boleslavi WHO …..Světová zdravotnická organizace ţ …..ţeny 1.r. …..1. ročník 4.r. …..4. ročník 5-HT receptor …..serotoninový receptor

141

9 POUŢITÁ LITERATURA 

Bečková I., Višňovský P.: Farmakologie drogových závislostí. Praha, Karolinum, 1999, 112 s.



Fendrich Z. a kol.: Farmakologie pro farmaceuty I. Praha, Karolinum, 2002, 207 s.



Hubík J., Dušek J., Spilková J.: Farmakognosie I. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 87 s.



Jelínková I.: Postoje a zkušenosti vysokoškolských studentů s drogovými závislostmi, diplomová práce, 2004, 70 s.



Kalina K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 1. Úřad vlády České republiky, 2003, 319 s., a.



Kalina K. a kol.:Drogy a drogové závislosti 2. Úřad vlády České republiky, 2003, 343 s., b.



Lincová D., Farghali H. et al. et al.: Základní a aplikovaná farmakologie. Praha, Galén a Karolinum, 2002, 601 s.



Lüllmann H., Mohr K., Wehling M.: Farmakologie a toxikologie. Praha, Grada Publishing, spol. s r. o., 2002, 696 s.



Newbury-Birch D., White M., Kamali F.: Factors influencing alkohol and illicit drug use amongst medical students, Drug and Alkohol Dependence 59, 2000, s. 125-130.



Višňovský P., Bečková I.: Bludný kruh toxikománií. Hradec Králové, E.I.A., 1998, 114 s.



Webb E., Ashton H., Kelly P., Kamali F.: Patterns of alkohol consumption, smoking and illicit drug use in British university students: interfaculty comparisons, Drug and Alkohol Dependence 47, 1997, s. 145-153.



www.drogovaporadna.cz, srpen 2005



www.drogy-info.cz, srpen 2005



www.emcdda.eu.int, srpen 2005

142