Název semestrální práce: Výstavba jezů na Labi s ohledem na životní prostředí

Životní prostředí

Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzita Pardubice Školní rok 2003/2004, letní semestr I.ročník Kombinované studium Praha OUDES, František Datum vypracování: 7.3.2004 Název semestrální práce: Výstavba jezů na Labi s ohledem na životní prostředí

Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal, v práci řádně cituji.

-1-

Životní prostředí Anotace Práce se zabývá historií, současností a budoucností splavnosti řek v ČR zejména Labe. Je v ní kladen důraz na ekonomiku stavby jezů a vliv na životní prostředí. Klíčová

slova:

Labe,

splavnost,

výstavba

2

jezů,

životní

prostředí,

ekologie


OBSAH

OBSAH 1

ÚVOD ................................................................................................................................ 4

2

KDY ZAČALA HISTORIE VODNÍ CESTY LABE-ODRA-DUNAJ?...................... 5

3

VLÁDA O JEZECH NA LABI ....................................................................................... 7 3.1

BOJ O JEZY NA LABI JDE DO FINÁLE, OBĚ STRANY PŘIOSTŘÍ ........................................ 7

4 STAVBA JEZŮ NA LABI ČESKÉ EKONOMICE POMŮŽE A ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ NEUŠKODÍ. ................................................................................................... 10 4.1 5

CO MŮŽE UVÉZT LOĎ ................................................................................................. 12

PROJEKT NA ZLEPŠENÍ PLAVEBNÍCH PODMÍNEK ........................................ 13 5.1 5.2 5.3 5.4

PROJEKT NA ZLEPŠENÍ SPLAVNOSTI DOLNÍHO LABE I. ............................................... 13 PROJEKT ZLEPŠENÍ PLAVEBNÍCH PODMÍNEK .............................................................. 13 NAVRŽENÉ ÚPRAVY LABE A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ...................................................... 15 PROJEKT NA ZLEPŠENÍ SPLAVNOSTI DOLNÍHO LABE II............................................... 17

6 SEZNAM BIOTOPŮ OKOLÍ DĚČÍNA, VÝZNAMNÝCH Z HLEDISKA NATURY 2000........................................................................................................................ 21 7

VÝBĚR FAUNY DOLNÍHO TOKU LABE................................................................ 31 7.1 7.2

BEZOBRATLÍ: ............................................................................................................ 31 OBRATLOVCI:............................................................................................................ 31

8

STANOVISKO K PETIČNÍ AKCI DĚTÍ ZEMĚ ...................................................... 33

9

NEÚCTA K ZÁKONŮM, NEÚCTA K FAKTŮM..................................................... 37

10

ZÁVĚR........................................................................................................................ 38

3


ÚVOD

1 ÚVOD Životním prostředím jsme obklopeni vždy a vším kolem nás, v čem žijeme, ať už je to přírodní či věcné prostředí, nebo lidé spjatí mezi sebou a s okolním světem složitou sítí vztahů. Přesto se v poslední době v životním prostředí zvýrazňují ty stránky, které civilizační rozvoj mění v neprospěch života lidí. Hrozí nebezpečí, že se člověk nebude schopen adaptovat na ovzduší znečištěné exhalacemi, znečišťování vodních toků a půd, úbytku zeleně, prašnosti, hluku, stresových situací, psychickému přetěžování, změnami klimatu, hranicí růstu výroby, apod., tedy ty jevy, kterými trpí i zejména kvůli špatné hospodárnosti provozu. Je nutné stále více zohledňovat vyšší ochranu ekosystémů a regeneraci narušené přírody. Trvalá podpora v rozvoji systémů příznivých na životní prostředí by měla být směřována na dopravy snižující spotřebu energie, omezování škodlivin v ovzduší a snížení rizik kontaminace vod a půd, omezování výroby energeticky nevýkonných dopravních prostředků a snižování produkce emisí skleníkových plynů z dopravy. Splavnost řeky Labe i v tomto směru velice kladně působí pro budoucí zlepšování životního prostředí.

4


KDY ZAČALA HISTORIE VODNÍ CESTY Labe-Odra-Dunaj?

2 KDY ZAČALA HISTORIE VODNÍ CESTY Labe-Odra-Dunaj? Máme-li hovořit o historii záměru na propojení Dunaje s Labem a Odrou, které by mělo být díky své centrální poloze hlavním integračním článkem celoevropské plavební sítě, musíme se nejprve zmínit o několika plánech, které tomuto záměru o desítky až stovky let předcházely a do jisté míry jej i předurčily. Prvý pokus o propojení Dunaje s hlavní evropskou vodní cestou, tj. s Rýnem, podnikl již Karel Veliký roku 793. Spojení mělo být vytvořeno hlubokým průkopem mezi horním tokem řeky Altmühl, která je přítokem Dunaje, a říčkou Schwäbischer Rezat, jejíž body odtékají k severu k Mohanu a jeho prostřednictvím do Rýna. Lodě měly tedy proplouvat zhruba trasou, kterou je dnes vedena moderní vodní cesta Rýn-Mohan-Dunaj, otevřená o 1 200 let později. Smělý plán Karla Velikého byl však nad síly tehdejší techniky a skončil neúspěchem. Zbytky nedokončeného průkopu (Fossa Carolina) jsou dodnes v terénu jasně patrné. Od plánů Karla Velikého uplynulo již více než 500 let, když o integraci evropských vodních cest usiloval Karel IV., pro nějž byly státnické koncepce Karla Velikého vzorem. Tehdy navrhovaná trasa měla spojovat Dunaj s Vltavou v místech, kde jsou si oba toky nejbližší a překračovat tedy vysoký hřeben Šumavy. Některé prameny uvádějí, že s výstavbou se skutečně započalo, žádné její zbytky však nebyly nalezeny. V souvislosti s uvedenými snahami Karla IV. se proto často uvádí, že právě tento panovník stál u zrodu propojení Dunaj-Odra-Labe. To je ovšem velmi nepřesné tvrzení, neboť se jedná o zcela odlišnou trasu a zároveň o zcela odlišnou technickou náročnost obou projektů. Záměry obou slavných Karlů, jakkoliv oba usilovali o stavbu plavebního propojení od Dunaje k severu, stejně tak jako pozdější navrhovatelé vodní cesty Dunaj-Odra-Labe, jsou ovšem s touto vodní cestou obtížně srovnatelné i z jiného důvodu. Vznikly totiž v době, která vlastně ani neznala technické prostředky, umožňující překonávání výškových rozdílů v trase vodní cesty. Dalo se proto uvažovat jen o velmi malých člunech, které by zdolávaly větší rozdíly výšek prostě tak, že by byly vlečeny po souši. K vynálezu plavební komory, který umožnil výstavbu průplavů i pro větší lodě, a to i ve velmi členěném terénu, došlo až v 15. století a vděčíme za něj renesančním stavitelům. Prvé průplavy, překonávající výše položená rozvodí pomocí kaskád plavebních komor - které mohly být pro propojení Dunaj-Odra-Labe skutečnou inspirací - vznikly ve Francii až v 17. století. Byl to Canal de Briare, budovaný v letech 1608 - 1642 a Canal du Languedoc, dokončený roku 1681. V době vzniku těchto průplavů existovala čilá plavba (či voroplavba) i na Odře či na řece Moravě. Skutečnost, že významný přítok řeky Moravy - Bečva - se v Moravské bráně přibližuje k řece Odře na vzdálenost necelých 12 km, přičemž rozvodí, které je dělí, není nikterak vysoké (nejnižší sedlo u obce Hustopeče nad Bečvou převyšuje hladinu v Bečvě jen asi o 30 m), vedla zcela zákonitě k úvahám o spojení těchto řek umělým průplavem, který vytvořil průběžné plavební propojení Dunaje s Odrou. Prvá oficiální zmínka o takovém plánu se nachází v usnesení moravských stavů z roku 1653. Prvý návrh na výstavbu celého propojení Dunaj-Odra-Labe je o málo pozdější. Je obsažen v latinském traktátu s názvem Dissertatio de utilitate, possibilitate et modo conjuntionis Danubii cum Odera, Vistula & Albi fluviis per canalem navigabilem (Rozprava o užitečnosti, možnosti a způsobu propojení Dunaje s Odrou, Vislou a Labem plavebním kanálem), který byl vytištěn ve Vídni roku 1700. Autorem traktátu byl Lothar Vogemont (Lothario a Vogeso Monte), podle jména patrně Lotrinčan. Historie snah o výstavbu vodní cesty, která by byly vedena od Dunaje až k Přerovu a tam se dělila na dvě větve, směřující jednak k Odře, jednak k Labi, není tedy příliš stará - má dnes za sebou právě 300 let.

5


KDY ZAČALA HISTORIE VODNÍ CESTY Labe-Odra-Dunaj?

Obsah traktátu je nesmírně zajímavý. Především svědčí o důkladných topografických znalostech autora, který velmi přesně rozpoznal, že nejvhodnější trasa od Dunaje k Odře musí být vedena podél Moravy a Bečvy, zatímco pro trasu k Labi se nabízejí údolí buď řeky Moravské Sázavy, nebo řeky Třebůvky. Zároveň jednoznačně zavrhl vedení trasy údolím Vltavy, či údolími Váhu a Olše. Byl také dobře informován o řešení zmíněného, v té době ještě zcela nového průplavu Languedoc. Na druhé straně vychází Vogemontova koncepce vlastního technického řešení z mylného předpokladu, že hladiny rovinných řek jsou zcela vodorovné. Z toho odvodil, že směr jejich proudu by bylo možno snadno obrátit vytvořením vhodné překážky v jejich korytě. Navrhuje proto obrácení toku Moravy a její zaústění do Odry, přičemž doporučuje výstavbu stupňů s plavebními komorami jen v krajním případě. Tvrzení o vodorovné hladině v rovinných řekách bylo ovšem v době vydání spisu přijímáno i vědeckými kapacitami. Vogemont věnuje vysvětlení principů říční hydrauliky, vycházející z tohoto postulátu, více než polovinu svého traktátu. Při rozboru sil, které způsobují - i při hladině beze spádu - říční proud, se odvolává mj. na profesora matematiky na boloňské universitě Gulieminiho. Dnes se zdá neuvěřitelné, že tehdejší odborníci mohli chápat příčiny proudění v tocích způsobem, který je v příkrém rozporu např. se zákonem o zachování energie. Nesmíme však zapomínat, že zákonitosti proudění kapalin správně vystihl svými rovnicemi až švýcarský matematik Daniel Bernoulli, který se - shodou okolností - v roce 1700 teprve narodil. Vogemontovi je tedy třeba odpustit pochybení v otázce technického řešení vodní cesty. Optimální vedení trasy však určil správně, takže pozdější návrhy mohly na jeho představy navazovat. Právem je tedy možno pokládat rok 1700 za rok, kdy se díky jeho spisu myšlenka propojení Dunaj-Odra-Labe objevila poprvé. Dva jezy na dolním toku Labe, o jejichž stavbu se řadu let vedou spory, podle ministerstva dopravy určují výkon celé vodní dopravy v Česku. Desetiletá příprava výstavby jezů podle návrhu ministerstva v současnosti již ohrožuje samotnou existenci vodní dopravy v ČR. Ministerstvo životního prostředí nedávno výstavbu jezů nepovolilo, proti jsou i ekologové [1].

6


VLÁDA O JEZECH NA LABI

3 VLÁDA O JEZECH NA LABI Zlepšení plavebních podmínek na dolním toku Labe je jedním z bodů, které na svém zasedání bude projednávat vláda. Za vybudování jezů lobbují loďaři. Loňské sucho jim totiž způsobilo škody přes 130 miliónů korun. Jezy by mohly takovým ztrátám zabránit, a řeka by byla celoročně splavná. Proti jsou ale ekologové, kteří poukazují na nepříznivý dopad stavby na vodní ekosystém. Podle náměstka hejtmana ústeckého kraje Jaroslava Foldyny i přes tyto argumenty převažují argumenty pro stavbu jezů. "Rozdíl mezi přepravovanou cenou zboží na Labi a přepravovanou cenou na silnicích to je minimálně 10 euro na tunu. Musíme započítat, že snížíme počet kamionů na silnicích, tedy snižujeme zátěž našich silnic a jejich opravy, snižujeme ekologicky poškozující dopravu, tedy kamiony." Foldyna dále říká, že sice bylo několik alternativ, ale odborníci na vodní dopravu zjistili, že všechny ostatní návrhy příčné hráze nebo takzvaný práh v Labi nejsou tak efektivní a jsou náročné na údržbu. 3.1 Boj o jezy na Labi jde do finále, obě strany přiostří Boj o stavbu kontroverzních jezů jde do finále. Pátečním rozhodnutím poslanecké sněmovny se rozhodnutí o stavbě přesunulo na vládu. Ta by měla o díle rozhodnout na počátku dubna. K tomu, aby Špidlův kabinet stavbu podpořil nebo shodil ze stolu, má sloužit analýza, kterou zpracovávají náměstci pěti ministrů (dopravy, financí, pro místní rozvoj, průmyslu a životního prostředí). Podle Mariána Páleníka, ředitele organizace Přátelé přírody, začnou ekologové s novou kampaní a dopisy osloví ještě před rozhodováním všechny členy vlády. Kontroverzní stavba by podle něj narušila unikátní přírodu a dotkla by se ohrožených druhů rostlin a živočichů. Úplně stejně se chystají jednat i zastánci stavby a loďařská lobby. Náměstek ústeckého hejtmana Jaroslav Foldyna už pozval do Ústí náměstka ministra dopravy Vojtěcha Kocourka a starosty měst, jichž by se vodní dílo za osm až deset miliard korun dotklo. Právě Kocourka, který bude jedním z autorů analýzy, chce Foldyna a místní politici přesvědčit o nutnosti vybudování díla, jež by mělo zajistit celoroční splavnost řeky. Přírodní řeka se svojí přírodní říční krajinou jsou ze všech typů krajin nejcennějším ekosystémem, jak po stránce přírodních hodnot a krás, tak především po stránce ekonomické a sociální. Uveřejňujeme dopis profesora Otakara Štěrby senátorům. Myslíme si, že se záležitost jezů týká všech pro bezostyšnou snahu lobbystických skupin podmanit si přírodu pro své podnikatelské záměry. Vážení senátoři! Dozvěděl jsem se, že parlamentem ČR prošel pozměňovací návrh poslance Jaromíra Schlinga, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě (A.1, § 3a, pozn. č. 1a ?), který účelově směřuje k tomu, aby se na navrhovanou výstavbu dvou plavebních jezů v chráněném území na Labi nevztahovala opatření podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Tato novelizace může mít závažné následky i v jiných případech, a protože jde o velmi nebezpečnou záležitost, musím vás před ní varovat a současně požádat, aby se zmíněná novela, ani žádná jiná jí podobná, nedostaly do našeho právního řádu, neboť by tak došlo k nenapravitelným škodám a ztrátám.

7



Dnes snad již nikdo nepochybuje o tom, že výstavbou plavebních jezů na Labi by došlo ke škodám na přírodních hodnotách, neboť tento úsek Labe patří k tomu nejcennějšímu, co jsme od přírody jako přírodní dědictví dostali. Již tato skutečnost stačí k tomu, aby každý rozumný a kulturní člověk zničení posledního cenného úseku naší nejvýznamnější řeky odmítl jako odpornou věc. Na druhé straně však málokdo zná další stránky celé komplikované záležitosti a proto chci upozornit především na ně. Snaha zlepšit plavební podmínky na Labi (stejně jako na jiných našich řekách) je nesmyslná a trestuhodná. V naší republice se říční plavba nikdy nerozvine, naopak zde zcela zanikne. Ona již vlastně zanikla, sama o sobě, z prostých ekonomických důvodů, ale českou vládou je uměle udržována při životě, aby ještě nějaký čas škodila naší zbědované ekonomice. Říční plavba zmizela i v zemích, kde pro ni mají mnohem lepší podmínky, na příklad ve Velké Británii. Tam kdysi říční plavba dokonce vznikla a byla zde v určitém historickém období rozšířena, než byla nahrazena výhod-nější dopravou. Říční plavba má své opodstatnění jen tam, kde jsou pro ni zcela mimořádné podmínky, konkrétně v systému Řeka Sv. Vavřince Velká jezera - Mississippi, nebo v Porýní s Porúřím. Vůbec nejrozsáhlejší plavební síť, vybudovaná za strašných obětí v bývalém Sovětském svazu, byla jednou z příčin tamního hospodářského krachu a v současnosti se rozpadá na nefunkční torza, která postupně zaniknou stejně, jako desítky tisíc kilometrů jiných kanálů, které nahradily původní řeky ve prospěch bezohledné skupinky plavebních a stavebních podnikatelů. Naši němečtí sousedé si uvědomují, že plavba po Labi do Čech nemá smysl a proto nebudou svoji plavební dráhu modernizovat. Již není kam ani odkud vozit, stejně jako není co vozit. Těch 13 miliard Kč (pravděpodobně více) na stavbu dvou jezů jsou vyhozené peníze, ale nejsou tím hlavním, na co vás chci upozornit. Zlikvidováním přírodní řeky a její přilehlé říční krajiny přeměnou v plavební kanál dílo zkázy teprve začíná. Přírodní řeka se svojí přírodní říční krajinou jsou totiž ze všech typů krajin nejcennějším ekosystémem, jak po stránce přírodních hodnot a krás, tak především po stránce ekonomické a sociální. Dnes jsme již schopni rozlišit, definovat a také ohodnotit funkce a služby této krajiny, jako na příklad: zachycování živin, zachycování erodované půdy, tvorba nejúrodnějších povodňových hlín, tvorba štěrku, saturace podzemních zásob pitné vody, infiltrace a drenace, likvidace dusičnanů, celkové snižování nadměrné úživnosti vody, zvýšená samočistící schopnost, snižování saprobity a znečištění vody, zvyšování produkce biomasy (dřevo, travní hmota, zvěřina, ryby), ovlivňování klimatu, estetika, turismus, rekreace, biodiversita, tok informací, protipovodňová ochrana. Všechny tyto funkce, služby a hodnoty jsou v případě přeměny řeky v plavební cestu zlikvidovány, nebo alespoň silně potlačeny. Jsou nahrazeny jedinou funkcí plavební, která navíc v tomto případě nepřináší zisk, ale jen přímou finanční ztrátu. Funkce a služby, které zdravá říční krajina poskytuje, jsou u nás ohodnocovány v rozmezí od 25.000 do 250.000Kč na jeden hektar za každý rok. Přeměnou fungující říční krajiny v umělou plavební dráhu zanikne nejenom mnoho přírodních hodnot, ale společnost v tom okamžiku namísto zisků a příjmů z fungující říční krajiny musí do umělé krajiny investovat, aby zde udržela přijatelnou rovnováhu. Tím na místo zisku pozbývá zhruba zase od 25.000 do 250.000Kč na každém hektaru přetvořené říční krajiny, což v úhrnu představuje ztrátu stovek miliard ročně. Jsou to ztráty těžce postřehnutelné, ale dnes již o nich nelze pochybovat. Patří k hlavním kanálům, kudy z naší ekonomiky neviditelně odtékají peníze.

8



Kromě těchto stabilních ztrát přicházejí stále častější nárazové postihy ve formě ekologických nebo povodňových katastrof. Představují další finanční ztráty, ohrožují naši bezpečnost, zdraví i životy, způsobují nespokojenost a nevoli nás všech. Odpřírodněné říční krajiny již nemají svoji původní odolnost, nedovedou čelit rostoucím tlakům a nárokům. Povodňové škody nevznikají proto, že moc prší. Postihují nás proto, že zdevastovaná říční krajina už není schopna povodně pojmout a neškodně transformovat. V umělých korytech je povodňová vlna naopak urychlována a zvětšována, až dojde k zákonitému protržení hrází a k následným škodám v kulturní krajině. Proto jsou dnes všude hledány alternativní ekologické protipovodňové metody, z nichž jednu vypracovalo naše pracoviště. Tato metoda je již uváděna do života a každý hektar zachovalé říční krajiny má při tom cenu zlata. Naše řeky, které ještě nebyly zničeny, musíme za každou cenu zachránit a příliš odpřírodněné říční krajiny budeme naopak postupně renaturalizovat a revitalizovat, prostě je vracet do přijatelné funkční podoby, tak jak to dělají všechny ostatní státy, kde žijí kulturní a rozumní lidé. Řeky potřebujeme ke zcela jiným účelům, než pro zisk bezohledných skupinek dobrodruhů! Vážení senátoři! Problematika, o níž zde hovořím, je velmi složitá a není jednoduché se v ní orientovat. Proto jsme svědky tak častých protichůdných názorů, nechtěných omylů, i demagogických lží, kterým lze snadno podlehnout. V této výzvě nemohu zdaleka vše vysvětlit dostatečně a vy budete odkázáni na důvěru či nedůvěru v má tvrzení. Budete-li však chtít, kdykoliv vám poskytnu úplnější písemný materiál, nebo přijdu za vámi. Jsem biolog, profesor ekologie a poznal jsem většinu vodních cest i přírodních říčních systémů celého světa. Nemám ve věci žádné osobní ani hmotné zájmy, jsem veden pouze svojí odborností a svědomím. Proto vás naléhavě žádám, nesvolte k dalšímu ničení posledních přírodních úseků našich řek a jako první krok zamítněte výše citovanou novelu poslance Schlinga. Váš Prof. RNDr. Otakar Štěrba Csc., katedra ekologie a životního prostředí, Univerzita Palackého Olomouc, [email protected] [2].

9


STAVBA JEZŮ NA LABI ČESKÉ EKONOMICE POMŮŽE A ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ NEUŠKODÍ.

4

STAVBA JEZŮ NA LABI ČESKÉ EKONOMICE POMŮŽE A ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ NEUŠKODÍ. Možná poněkud odvážné tvrzení, kolem kterého se odvíjí mnoho vášnivých debat a ostrých sporů. Podívejme se mu alespoň krátce pod pokličku. Úpravy na českém Labi mezi Střekovem a Hřenskem, které umožňují alespoň částečně vyrovnat ponor lodí na českém a německém Labi, jsou vyvolány potřebou českého hospodářství přepravit zboží do ciziny a z ciziny co nejlevněji a k přírodě a životnímu prostředí nejohleduplněji. Řeku je výhodné využít k přepravě zboží vždy, jedná-li se o zboží hromadné (obilí a řepka, krmiva, soli a jiné nerosty, uhlí, rudy, hnojiva) a váhově nebo objemově nadrozměrné (těžké kusy a nadrozměrné kusy). V případě hromadného zboží se jedná o zboží s jednotkovou cenou 1 až 10 Kč/kg, které je kvůli této nízké ceně citlivé na vyšší dopravní náklady. Tohoto „zboží na vodu“ je ve IV. transevropském koridoru dnes nejméně 2 mil.tun/rok, prognóza pro období do roku 2020 uvádí výhled 4 až 5 mil.tun/rok. Úspory z přepravy zboží vnitrozemskou vodní dopravou se projeví u přepravce (odesilatele nebo speditéra), tedy u toho, kdo přepravu zboží objednává a hlavně zaplatí. Například tarifní sazba za přepravu jedné tuny řepky (s cenou až 6.000 Kč/tunu) z východních Čech do Hamburgu po železnici stojí odesilatele asi 2.200 Kč (37% ceny). Stejnou tunu zboží dovezenou do východočeského říčního přístavu přepraví odesilatel do Hamburgu po Labi nejvýše za 800 Kč (13% ceny). V ceně vodní dopravy je započítána i železniční přeprava do říčního přístavu a překlad do lodě. Nebude-li Labe upraveno, česká řícní nákladní plavba v úseku Ústí – Dráždany skončí. Jak se změní množství našeho exportního nebo importního zboží vlivem vyšších dopravních nákladu, lze jen spekulovat. Obchodní bilance ČR se ročně zhorší asi o 4 mld.Kč vlivem vyšších dovozních nákladu zaplacených německému drážnímu dopravci. Co se stane, pokud bude Labe v úseku Střekov – Hřensko upraveno: 1. bude třeba investovat asi 7 mld. Kč; návratnost této investice (odvozená z přínosu pro státní rozpočet) je 9 let; 2. bude zajištěn po dobu 320 až 340 dnu plavební ponor nejméně 140 cm v průměrně vodném roce, přičemž při tomto ponoru se výnosy a náklady plavby vyrovnávají ; 3. dnešní stav neumožňuje ani prostou reprodukci plavidel (rejdaři si na nová plavidla nevydělají, proto na české Labe dnes nejezdí německé ani holandské lodě); 4. CD neztratí ani jednu přepravenou tunu, protože většinu zboží dopravuje i dnes do českých říčních přístavů železnice; 5. existence říční dopravy udržuje sazby DB Cargo na nižší úrovni, a tím pomáhá udržovat i při přepravě jen po železnici nižší sazby; 6. nedojde k ohrožení životního prostředí (ani životních podmínek pro drobnokvět pobřežní, pro bobry, ani pro lososy), bez vlivu vzdutí zůstává oblast Svádovského ramene i Nebocadského luhu. Co se stane, pokud zůstane Labe v úseku Střekov – Hřensko v dnešním stavu: 1. nejpozději od roku 2015 nestačí kapacita železnice v úseku Děčín – Drážďany přepravit předpokládaný objem zboží; 2. dnes je poptávka po přepravě po Labi asi 2 mil.tun/tok, podle prognózy MDS CR z dubna 2000 má být po vodě přepraveno v roce 2015 asi 4 mil.tun/rok, a železnice, která nestačí pokrýt ani přepravní požadavky na ni kladené, nemůže proto zboží z vody převzít; 3. s odvoláním na odstavec 4 předchozího oddílu znamená neprovedení úprav Labe postupný zánik oboru „česká říční plavba“ resp. přepravy exportního a importního zboží po Labi; 10



4. důsledkem zániku oboru „česká říční plavba“ resp. přepravy exportního a importního zboží po Labi bude i ztráta konkurence pro DB Cargo a růst sazeb drážního dovozného; 5. dalším důsledkem zániku oboru „česká říční plavba“ resp. přepravy exportního a importního zboží po Labi je zvýšení nákladu odesilatelů resp. speditéru jednak z nutnosti přepravovat (téměř) všechno zboží po železnici nebo i po silnici, jednak z neexistence konkurence a tím využití vyšších sazeb zejména drážním dopravcem DB Cargo (ve srovnání s dnešními náklady se jedná o růst v úrovni 400 mil.Kč/rok až 1,5 mld.Kč/rok); 6. dalším důsledkem zániku oboru „česká říční plavba“ resp. přepravy exportního a importního zboží po Labi je zhoršení obchodní bilance ČR zvýšením dovozu (úhrada dopravních nákladu ve prospěch zejména německého drážního dopravce) asi o 3 až 4 mld. Kč (dovozné DB Cargo, zaplacené českými speditéry dražší německé firmě místo levnějším firmám českým), 7. snad posledním, ale nezanedbatelným důsledkem zániku oboru „česká říční plavba“ resp. přepravy exportního a importního zboží po Labi je zrušení nejméně tří tisíc pracovních míst zejména v oblasti Děčína (kapitáni, kormidelníci, a plavci, dělníci přístavu, dělníci a technici loděnic). Na základe těchto faktů je možné konstatovat: 1. Vodní doprava je nezastupitelným dopravním oborem, který přináší národohospodářské efekty v řádu nejméně jednotek miliard v dopravě do a ze zahraničí. 2. Přínosy vodní dopravy státu ve stoupajících objemech přeprav zajistí návratnost investic 7 mld.Kč vložených do úprav plavební dráhy v korytě Labe v úseku Střekov – státní hranice v závislosti na způsobu výpočtu resp. stanovení přínosu (tarifní sazby DBCargo nebo smluvně zlevněné; přínos porovnáním „řeka – železnice“ nebo „současná řeka – upravená řeka“) asi za 9 let. 3. Vodní doprava je dopravní obor, který je nejšetrnější k životnímu prostředí a je možné najít soulad mezi legislativou vnitrozemské plavby a vodních cest a ochrany přírody při této úpravě Labe pro ekonomický plavební provoz. 4. Nejvýhodnějším řešením pro zajištění bezpečného a spolehlivého plavebního provozu na Labi je pouze výstavba plavebních stupňů Prostřední Žleb a Malé Březno a to jak po dobu jejich výstavby, tak i po dokončení úprav celého úseku Labe. 5. V případě zachování současného stavu tohoto úseku Labe je velké nebezpečí pro české rejdaře při opětovném výskytu dvou a více po sobě následujících suchých let jako jsou např. roky 1999 a 2000. Ztráty z neekonomické plavby za nízkých vodních stavů a následné zadlužení se rejdařů může tento obor dopravy i zcela zlikvidovat. 6. Největší ztráty vodní dopravy vzniklé nuceným zastavením plavby vyplývají z neexistence kombinované resp. multimodální dopravy železnice/voda a jejího smluvního zajištění dopravní politikou ČR. To zpochybňuje i předpoklady o dělbě koridorových přeprav. Dnes po nuceném převodu zboží na železniční nebo silniční dopravu se po obnovení plavby zboží od těchto dopravců velmi obtížně vrací zpět na vodu, protože přepravní smlouvy si železniční dopravce sjednává na celý objem a tím neumožní vrátit zboží zpět vodní dopravě po zlepšení plavebních podmínek.

11

Životní prostředí 4.1


Co může uvézt loď

Pod názvem Zákazník se nepídí, kolik zboží loď uveze. Zákazník (přepravce) požaduje, aby rejdař (dopravce) přepravil např. jeho 500 tun zboží z jednoho místa na druhé. Je-li právě období plnosplavnosti, uveze toto množství TČ500, a není-li možné doplnit náklad dalším zbožím, bude disponibilní přepravní kapacita MNL nebo TČ 1000 nevyužita. Vznikla tedy stejná situace, jaká sužuje rejdaře při poklesu vodních stavů - nižší tržby při stejných nákladech nepříznivě ovlivňují ekonomiku rejdařského provozu. Tento problém není vymyšlen. Autor má ověřeno, že v období plnosplavnosti bylo v roce 1999 využití disponibilní kapacity TČ jen asi 55%, u MNL jen asi 63%. V období nízkých vodních stavů se využití (značně snížené) disponibilní kapacity plavidel zvýšilo na 90 až 95%. Odstranit nevyužití plavidel v období plnosplavnosti není podle názoru autora možné. Je ale možné aktivním přístupem rejdaře k zákazníkovi míru nevyužití snižovat. Domnívám se, že přepravce mnohdy o tomto problému ani neví. Přepravce má někdy možnosti upravit přepravní objem. Někdy je možné jednat i o tarifním příplatku. Je to velmi choulostivá oblast, která vyžaduje od rejdaře aktivitu a citlivé jednání se zákazníkem. V ekonomické situaci, ve které i dnes rejdaři jsou, je každé zvýšení tržeb (ať již způsobené vyšším vytížením nebo tarifním příplatkem) přínosem [2].

12

Životní prostředí 5

PROJEKT NA ZLEPŠENÍ PLAVEBNÍCH PODMÍNEK


5.1 Projekt na zlepšení splavnosti dolního Labe I. Základní informace o celém projektu, tak jak je aktuálně Ředitelstvím vodních cest ČR připravován. I. část se věnuje technickému řešení projektu a vlivům stavby na životní prostředí. článek byl zpracován na základě propagačních materiálů ŘVC ČR Vodní tok Labe je jedinou vodní cestou spojující Českou republiku nejen s námořními přístavy Hamburk, Brémy a Rotterdam, ale sítí vnitrozemských vodních cest i s většinou evropských zemí. Dle § 3 zák. č. 114/1995 Sb. o vnitrozemské plavbě je dopravně významnou využívanou vodní cestou, která je v Evropské dohodě o hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodního významu (AGN) vedena v seznamu vnitrozemských vodních cest mezinárodního významu pod označením E 20. Od zdymadla Střekov směrem do vnitrozemí je Labe dokonale splavné, neboť celý tok je systematicky upraven soustavou plavebních stupňů, které zajišťují stálé hloubky. Na úseku od Střekova po státní hranici byly v letech 1870 až 1890 provedeny pouze regulační úpravy plavební kynety na střední průtok, plavební poměry zde plně závisí na velikosti aktuálního průtoku. Tento průtok ale velmi kolísá a tak často dochází k výrazným omezením plavby, které je limitující pro využití celé vodní cesty. V roce 1999 byla pro nevyhovující plavební hloubky plavba zastavena 27. července a k jejímu obnovení došlo až 31. ledna 2000. V roce 2000 byla plavba z důvodu nízkých průtoků zastavena 45 dní. Navíc 262 dní byl povolený ponor menší než 1,40 m a lodě mohly plout pouze se ztrátou. Navazující úsek německého Labe pod Hřenskem má vzhledem k výrazně příznivějším morfologickým podmínkám i za současného stavu o cca 20 cm lepší plavební podmínky než Labe na území ČR pod Střekovem. Podle "Plánu rozvoje dopravních cest SRN 92" spolkového ministerstva dopravy již byly zahájeny regulační práce s cílem zabezpečit na německém úseku Labe plavební hloubky odpovídající ponoru 1,40 m alespoň po dobu 345 dní a 2,20 m po 180 dnů ve středně vodném roce. Z těchto důvodů je připravována akce Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe v úseku Střekov - státní hranice, která by měla zajistit stejné plavební podmínky jako na německém Labi (ponor 1,40 m po 345 dní). Tato akce je v souladu s několika usneseními vlády ČR a s dopravní politikou Evropské unie [3]. 5.2

Projekt zlepšení plavebních podmínek

13



Na základě výsledků mnoha studií, které mimo jiné prokázaly nemožnost zlepšení plavebních podmínek jinak než výstavbou plavebních stupňů, rozhodlo Ministerstvo dopravy a spojů ČR o záměru označovaném "MDS 99", který potřebné zlepšení řeší ve dvou samostatně provozuschopných etapách: 1. etapa - úsek Hřensko (pl.km 109) - Boletice (pl.km 90) v délce cca 19 km (úpravy v délce cca 15 km) s plavebním stupněm Prostřední Žleb v pl.km 99,00. Úpravou bude zajištěna plavební cesta až do prvního českého přístavu v Děčíně - Loubí ve stejných parametrech jako na německém Labi nad Magdeburkem. Hlavní částí této etapy je plavební stupeň Prostřední Žleb. Při levém břehu je navržena plavební komora půdorysných rozměrů 200 x 24 m s horní a dolní rejdou. Řečiště zaujímá jezová část o třech polích hrazených ocelovými hydrostatickými sektory. Na boční zdi komory je umístěn velín, z něhož bude řízen provoz celého plavebního stupně. Pro zachování migrace ryb přes jez se při obou březích navrhují rybí přechody.Požadované plavební parametry jsou v celé délce jezové zdrže, t.j. od výjezdu z horní rejdy plavebního stupně až po pl.km 90,0 v prostoru Boletic, dosaženy bez potřeby zásahů do stávajícího říčního dna. V úseku řeky Labe od výjezdu z dolní rejdy plavebního stupně do prostoru Dolního Žlebu v pl. km 105,4 bude potřebná plavební hloubka zajištěna omezenou prohrábkou stávajícího dna. V říčním korytě bude vytvořena plavební kyneta se dnem minimálně 1,90 m pod hladinou při 345 denním průtok. Od pl. km 105,4 až po Hřensko nebudou žádné úpravy prováděny, neboť zde již současné plavební podmínky odpovídají požadovaným.

14



2. etapa - úsek Boletice (pl.km 90) - Střekov (pl.km 69) v délce cca 21 km s plavebním stupněm Malé Březno v pl.km 81,74. Zprovozněním této etapy dojde ke sjednocení vodní cesty z Německa až do ústeckých přístavů a na návaznou labskovltavskou vodní cestu nad zdymadlem Střekov. Obdobně i u této etapy je hlavní částí plavební stupeň. Soubor plavebních objektů horní rejdy, plavební komory shodných rozměrů jako na Prostředním Žlebu a dolní rejdy je navržen v prostoru údolní nivy na pravém břehu Labe. Tím bude vytvořen ostrov, který bude možno využít pro sportovně - rekreační areál. Jezová část tvořená pohyblivým jezem o pěti polích hrazených ocelovými zdvižnými segmenty s nasazenou klapkou je navržena v prostoru řečiště a propojuje tak vzniklý ostrov s levým břehem. Při obou březích jsou u jezu navrženy rybí přechody. Provoz na plavebním stupni bude řízen z velínu umístěného na boční zdi plavební komory. V jezové zdrži od výjezdu z horní rejdy plavebního stupně až do prostoru Valtířova u pl.km 77,0 budou požadované plavební hloubky vytvořeny bez zásahů do stávajícího říčního dna. Součástí této etapy je dále vytvoření potřebné plavební hloubky mimo vlivy obou jezových zdrží. Jde o říční úseky od výjezdu z dolní rejdy plavebního stupně Malé Březno do prostoru pl. km 90,0 u Boletic, a od výjezdu z dolní rejdy stávajícího vodního díla Střekov po pl.km 77,0 v prostoru Valtířova. Obdobně jako v 1.etapě pod Prostředním Žlebem i zde bude potřebná plavební hloubka zajištěna prohrábkou plavební dráhy ve dně říčního koryta. Navržené úpravy jsou ověřovány modelovým výzkumem obou plavebních stupňů a upravovaných úseků. Výzkum navržených zdymadel je realizován ve Výzkumném ústavu vodohospodářském TGM a podílí se na něm pracovníci výzkumu, ČVUT a další odborníci. 5.3 Navržené úpravy Labe a životní prostředí Původní návrh úprav tohoto úseku byl řešen jezovými zdržemi obdobně jako nad Střekovem. Předpokládala se výstavba plavebně - energetických stupňů Malé Březno v pl. km 82 se vzdutím na kótě 133,90 m n.m. a Dolní Žleb v pl. km 103 se vzdutím na kótě 126,70 m n.m. Tato koncepce se ukázala jako kontroverzní z hlediska ochrany životního prostředí. Argumentem byla zejména likvidace biotopů zatopením vzdutou vodou od stupně Dolní Žleb v oblasti slepého ramene řeky u Nebočad, pod Děčínem u Čertovy Vody a nad Dolním Žlebem a dále vzdutím od stupně Malé Březno v oblasti slepého ramene Svádov.

15



Snaha o zmírnění dopadů výstavby na přírodní prostředí labského koridoru vyvolala změnu výše uvedené koncepce. V případě plavebního stupně Malé Březno je navrženo výrazné snížení vzdutí na kótu 130,00 m n.m., čímž jsou zcela odstraněny závady předchozího návrhu ve svádovském rameni. Místo stupně Dolní Žleb se navrhuje nižší plavební stupeň Prostřední Žleb se vzdutím na kótě 124,50 m n.m. Takto změněná koncepce splňuje hlavní podmínky z hlediska vlivu na přírodní prostředí a současně vytváří plavební poměry srovnatelné s úpravami na německém Labi. Navrhovaná opatření pro zlepšení plavebních podmínek v úseku Labi pod Střekovem jsou maximálním možným kompromisem mezi optimálním plavebním řešením tvořeným navazujícími jezovými zdržemi a požadavky ochrany přírody.Optimalizace zlepšení plavebních podmínek tohoto úseku českého Labe v kontextu s obdobnými úpravami na německém Labi pod Hřenskem je výrazným přínosem pro životní prostředí nejen v tomto prostoru. Zlepšené a garantované plavební podmínky vytvoří předpoklady pro přechod značné části hromadné přepravy z ekologicky nevhodné silniční na dopravu vodní. Přínosy ekologicky příznivé vodní dopravy se přitom projeví i hluboko do vnitrozemí po kvalitní labsko-vltavské plavební cestě.

16



Navrhované úpravy plavební cesty se budou dít převážně ve vlastním řečišti Labe a proto neovlivní zásadně prostředí biokoridoru na jeho březích. Pouze v oblasti výstavby plavebních stupňů dojde výstavbou plavebních komor a rejd k záboru pozemků mimo vlastní řečiště. Celkový rozsah tohoto záboru je cca 4 ha orné půdy, 12 ha luk a 1 ha pastvin. Navržené řešení nevyvolává při běžných průtocích, kromě bezprostřední blízkosti nad navrhovanými plavebními stupni, výrazné změny hladin v řece. Zvýšení hladiny nad plavebním stupněm Prostřední Žleb se projeví převážně v zastavěné části Děčína, kde stabilizace minimálních hladin při rozkolísanosti průtoků odstraní současné hygienickoestetické závady v městském prostředí. Podstatně menší zvýšení hladiny nad stupněm Malé Březno prakticky vymizí pod Svádovským ramenem. Návrh předpokládá možnost uměle řízeného kolísání hladiny v jezových zdržích od nominální úrovně pro vytvoření příznivých podmínek pro existenci specifických forem flory na uměle vytvořených štěrkopískových jesepech v oblasti zaústění Ploučnice do Labe, na pravém břehu mezi Velkým a Malým Březnem a v navrhovaném mokřadu v mělkovodní příbřežní zóně u Povrlů. Součástí stavby budou i další kompenzační opatření dle požadavků biologů, ekologů a rozhodnutí orgánů ochrany přírody. Všechna nápravná opatření budou navržena a realizována za úzké spolupráce s předními experty v těchto oborech. 5.4 Projekt na zlepšení splavnosti dolního Labe II. Základní informace o celém projektu, tak jak je aktuálně Ředitelstvím vodních cest ČR připravován. II. část je orientována na přínosy investice a její efektivnost. článek byl zpracován na základě propagačních materiálů ŘVC ČR. Efektivnost plavebních investic Plavební úpravy českého Labe v úseku od Střekova po Hřensko umožní v celoročním režimu ekonomické plavby vyrovnat ponor lodí na českém a německém Labi a jsou vyvolány potřebou hospodářství České republiky zajistit vývoz i dovoz co nejlevnějším a k životnímu prostředí co nejohleduplnějším způsobem. Lodě doplují přes Labe, průplavy i řeky do přístavů celé Evropy. Labe je součástí IV. transevropského koridoru TEN, který spojuje Českou republiku s hlavními obchodními partnery - zeměmi EU (export 70,5%, dovoz 64,4%) a tranzitem do zámoří 3,4%. Graf dokumentuje stav a prognózu přeprav v železniční, silniční a vodní dopravě.

17



Výhody využití řeky Labe k přepravě zboží Vodní doprava je téměř nenahraditelná pro přepravu těžkých, nebo objemově nadrozměrných investičních kusů. Těžko zastupitelná je pro hromadné zboží (obilí a řepka, krmiva, soli a jiné nerosty, uhlí, rudy, hnojiva). Zde se obvykle jedná o zboží s jednotkovou cenou v úrovni 1 až 10 Kč/kg, které je díky nízké ceně citlivé na dopravní náklady. Výše úspor z přeprav zboží vodní dopravou. Největší úspory se projeví u přepravce (odesilatele nebo speditéra), tedy u toho, kdo přepravu zboží objednává a hlavně zaplatí. Například přeprava jedné tuny řepky z východních Čech do Hamburgu po silnici (bez zpětného vytížení) nebo po železnici (bez slev poskytovaných českou i německou dráhou) stojí odesilatele asi 2.200 Kč. Po slevě z českého a německého drážního dovozného nebo snížení silničního dovozného při zpětném využití kamionu není přepravné nižší než 1.200 Kč/tunu. Tunu zboží dovezenou do východočeského říčního přístavu přepraví odesilatel do Hamburgu po Labi nejvýše za 800 Kč. Toto přepravné zahrnuje dovoz do přístavu, překlad do lodi i říční dovozné. Německá dráha poskytuje slevy z dovozného pouze tam, kde má konkurenci. V místech, kde není možné zvolit jiný dopravní obor, používá DB Cargo tarifní sazby. Lodě uspoří 400 Kč/tunu přepravného a tak sníží dopravní náklady při dopravě zboží říční dopravou o třetinu ve srovnání s železniční nebo silniční dopravou a to i při využití slev nebo při předpokladu zpětného vytížení. Zboží, které může dnes využít výhod vodní dopravy. Z poptávky odesilatelů v posledních třech letech vychází, že dnes by mohla česká říční doprava reálně získat k přepravě v exportu a v importu asi 2 - 2,5 mil.tun zboží za rok. Skutečný přepravní objem byl pro omezení ponoru v úseku Střekov - Hřensko v druhé polovině obou let 1999 i 2000 výrazně nižší. I tento skutečný přepravní objem (cca 1,3 mil.t/rok) - nižší než kolik odesilatelé po rejdařích požadovali - přinesl při využití vodní dopravy českým odesilatelům snížení dopravného nejméně o půl miliardy Kč za rok.

18



Význam a přínos zlepšení plavebních podmínek. Náklady na přepravu lodí prakticky nezávisí na množství naloženého zboží, zatímco výnosy z této přepravy jsou přímo úměrné hmotnosti nákladu - ponoru lodě. Ponor, který umožňuje přepravu zboží při vyrovnaných nákladech a výnosech (to znamená bez zisku) je dnes 140 cm a odpovídá vodnímu stavu 205 cm na vodočtu v Ústí n.L. Při menším ponoru provozuje rejdař dopravu se ztrátou, při vyšším se ziskem. Na dnešním neupraveném Labi je v suchém roce pravděpodobná ztráta českých rejdařů asi 120 mil.Kč/rok při tržbách ve výši asi 800 mil.Kč/rok. Rejdaři mohou přepravit současným počtem lodí asi 1,3 mil.tun/rok. Ve vodném roce je na dnešním Labi pravděpodobný zisk asi 110 mil.Kč/rok při ročních tržbách asi 1 miliarda Kč. Při upraveném Labi jsou rejdaři schopni přepravit stejným počtem jízd a tedy i se stejnými náklady asi 1,8 mil.tun/rok. Návratnost navrhované investice. Při plánovaných investičních nákladech 7 miliard Kč je návratnost 18 let. Za přínos se považuje zvýšení daně z příjmů (asi třetina z úspor přepravců na dovozném). Úspory dovozného jsou odvozeny z použití 50% tarifních sazeb české a německé dráhy. Kdybychom počítali úsporu z tarifního dovozného, byla by návratnost 9 let. Nebude-li Labe upraveno. Česká říční nákladní plavba v úseku Ústí - Drážďany bude nucena ukončit svou činnost, protože naši rejdaři by přepravovali v průměrném roce bez zisku a tedy bez možnosti obnovy lodí a zakoupení nových únosnějších "nízkoponorových" lodí s evropskou šířkou 11,4 m. Přínos zlepšení plavebních podmínek. Při současném stavu jsou plavební hloubky na regulovaném úseku zcela závislé na velikosti průtoků, tj. na neovlivnitelných a těžko předvídatelných srážkách v povodí Labe. Plavidla zde jsou v průměru nakládána pouze pod 50 % jejich nosnosti. Navíc povolený ponor lze předpovídat pouze s 24 hodinovým předstihem, takže lodi jsou neustále odkládány a přikládány zbožím, což zvyšuje dopravní náklady. Vůbec nelze předpovědět plavební podmínky dlouhodobě, takže není možno smluvně zajistit větší objem přeprav. Graf ukazuje plavební podmínky v posledních třiceti letech minulého století.

19



Realizací navrhované investice bude zajištěna možnost plavby po 345 dní v roce a tím i možnost uzavření smluv na celoroční dopravu požadovaného zboží. Tak bude zvýšena spolehlivost vodní dopravy a posílena její konkurenceschopnost s ostatními druhy doprav. Při nízkých průtocích bude zajištěn alespoň neztrátový provoz a zlepší se plavební podmínky i za středních průtoků. Tím budou zajištěna i další pracovní místa jak přímo na vodní cestě, tak i v severočeských přístavech. Zároveň bude v souladu s požadavkem Ministerstva životního prostředí umožněno převedení části dopravovaného zboží z dálnice na vodní cestu [4].

20


SEZNAM BIOTOPŮ OKOLÍ DĚČÍNA, VÝZNAMNÝCH Z HLEDISKA NATURY 2000.

6

SEZNAM BIOTOPŮ OKOLÍ DĚČÍNA, VÝZNAMNÝCH Z HLEDISKA NATURY 2000. V okolí Děčína se vyskytují následující typy přírodních stanovišť, pro jejichž ochranu se vytváří chráněná území v rámci soustavy Natura 2000. Je důležité si uvědomit, že do soustavy Natura 2000 nebudou zařazena všechna území, na kterých se uvedené stanoviště nacházejí - bude to jen reprezentativní výběr takových území v rámci celé ČR. 1.Lesy a) údolní jasanovo - olšové luhy - L2.2. Třípatrové až čtyřpatrové porosty tvořené dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa) nebo jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) s příměsí dalších listnáčů (Acer platanoides, atd.). Porosty vyskytující se podél vodních toků. Vlivem člověka se jejich výskyt dosti omezil. Najdeme je v úzkých pruzích podél vodních toků. Výběr z další vegetace: vrba křehká (Salix fragilis), bez černý (Sambucus nigra), javor klen (Acer pseudoplatanus), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), blatouch bahenní (Caltha palustris), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). b) měkké luhy nížinných řek - L2. 4. Světlé, obvykle třípatrové přirozené porosty s dominantní vrbou bílou (Salix alba), s příměsí vrby křehké (Salix fragilis) a topolu černého (Populus nigra). Mezi bylinami převládají vlhkomilné druhy. Poměrně silné ohrožení tohoto typu biotopu díky změně vodního režimu krajiny a pěstování rychle rostoucích hybridních topolů. V našem regionu fragmentální výskyt. Výběr několika druhů bylin: bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), ostřice štíhlá (Carex acuta), ostřice pobřežní (C. riparia), svízel přítula (Galium aparine), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), kostival lékařský (Symphytum officinale) atd. c) hercynské dubohabřiny - L3.1. Jeden z nejčastějších typů přirozené lesní vegetace v Českém Středohoří a Polabí. Lesy s převahou habru obecného (Carpinus betulus), dubu zimního a letního (Quercus petraea s. lat. a Q. robur) a častou příměsí lípy srdčité (Tilia cordata). Výběr z další vegetace: líska obecná (Corylus avellana), hloh obecný (Crataegus laevigata), sasanka hajní (Anemone nemorosa), konvalinka vonná (Convallaria majalis), jahodník obecný (Fragaria vesca), violka lesní (Viola reichenbachiana), svízel lesní (G. sylvaticum). d) suťové lesy - L4. Lesy s širokým spektrem dřevin. Objevují se rozdíly v druhovém složení dle nadmořské výšky. Převažující dřeviny jsou javor mléč (Acer platanoides), javor klen (A. pseudoplatanus), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (T. platyphyllos), jilm drsný (Ulmus glabra), jasan drsný (Fraxinus excelsior). Několik dalších představitelů flóry tohoto typu lesa: tis červený (Taxus baccata), bez hroznatý (Sambucus racemosa), bez černý (S. nigra), líska obecná (Corylus avellana), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), devětsil bílý (Petasites albus), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum).

21



e) kvěnaté bučiny - L5.1. Listnaté lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a někdy s příměsí dalších listnáčů např. javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jilm drsný (Ulmus glabra). Ve vyšších nadmořských výškách se v porostech objevují jedle bělokorá (Abies alba) a smrk ztepilý (Picea abies). Květnaté bučiny se v nižších a středních nadmořských výškách vyskytují v chladných roklích a na severních svazích. Jeden z výskytů tohoto typu lesa je v okrajových pohořích Českého masivu např. Krušné hory. Výběr z další vegetace: habr obecný (Carpinus betulus), líska obecná (Corylus avellana), lípa srdčitá (Tilia cordata), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), mařika vonná (Galium odoratum), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), ostřice chlupatá (Carex pilosa). f) acidofilní bučiny - L5.4. Listnaté nebo smíšené lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a příměsí dalších listnáčů javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa srdčitá (Tilia cordata) atd. nebo jehličnanů jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies). Bylinné patro bývá dosti chudé, u tzv. nahých bučin může i úplně chybět (nahá bučina: porost s půdou krytou souvislou vrstvou bukového listí). V oblasti Labských pískovců sestupují porosty acidofilních bučin do nižších poloh, což není obvyklé. Několik dalších rostlinných druhů: rozrazil lékařský (Veronica officinalis), borůvka (Vaccinum myrtillus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kapraď rozložená (D. dilatata). g) suché acidofilní doubravy - L7.1. Doubravy s dominantním dubem zimním (Quercus petraea) nebo letním (Q. robur) s příměsí břízy bělokoré (Betula pendula) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Mezi bylinami převládají traviny. Porosty jsou proměnlivé hlavně v závislosti na minerální bohatosti a vlhkosti půdy. V severních Čechách je tento typ doubrav celkem rozšířen. Další vegetace: krušina olšová (Frangula alnus), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), borůvka (Vaccinium myrtillus), jeřáb ptačí pravý (Sorbus aucuparia subsp. aucuparia), lipnice hajní (Poa nemoralis), vřes obecný (Calluna vulgaris), kostřava ovčí (Festuca ovina) atd. h) subkontinentální borové doubravy - L7.3. Světlé, druhově chudé porosty s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris) a dubem zimním (Quercus petraea) řidčeji letním (Q. robur).Časté bývají příměsi dalších listnáčů bříza bělokorá (Betula pendula) atd. Subkontinentální borové doubravy se často vyskytují na písčitých půdách na plošinách pískovcových skalních měst. Za všechny výskyt v okolí Pravčické brány (NP Č. Švýcarsko). Výběr z další vegetace: krušina olšová (Frangula alnus), vřes obecný (Calluna vulgaris), borůvka (Vaccinium myrtillus), brusinka (V. vitis-idaea), bělomech sivý (Leucobryum glaucum). i) borekontinentální bory - L8.1. Dominantním druhem světlého stromového patra je borovice lesní (Pinus sylvestris), často zakrslého vzrůstu. Někdy se objevují další dřeviny bříza bělokorá (Betula pendula) a dub zimní (Quercus petraea).Bylinné patro je poměrně chudé s převládajícími acidofilními travinami. Porosty se vyskytují většinou maloplošně na strmých svazích a skalních ostrožnách, kde je ve vegetačním období málo půdní vláhy. Borekontinentální bory také najdeme v pískovcových skalních městech sev. Čech. Výběr z vegetace zde se vyskytující: krušina olšová (Frangula alnus), brusinka (Vaccinium vitis-idaea), borůvka (V. myrtillus), vřes obecný (Calluna vulgaris), šťovík menší (Rumex acetosella).

22



2.Vodní toky a nádrže. a) makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - V1. Vegetace ponořených nebo na hladině plovoucích vodních rostlin. Zčásti se jedná o vody přirozeného původu, zejména mrtvá ramena řek, aluviální tůně a klidné úseky řek, ale i o rybníky. Tento typ biotopu se roztroušeně vyskytuje po celém území ČR, jedním z míst výskytu je i dolní tok Labe. Vegetace je variabilní hlavně v závislosti na houbce vody a charakteru dna. Je zde zastoupeno poměrně dost druhů cévnatých rostlin, ale i mechorostů. Společenstva jsou ohrožena vodohospodářskými úpravami a s nimi spojenou absencí pravidelných záplav. Výběr z vyskytujících se druhů cévnatých rostlin: vodní mor kanadský (Elodea canadensis), voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae), okřehek menší (Lemna minor), stulík žlutý (Nuphar lutea), leknín bílý (Nyphaea alba), drobnička bezkořenná (Wolffia arrhiza) a několik mechorostů: trhutka plovoucí (Riccia fluitans), nalžovka plovoucí (Ricciocarpos natans). b) makrofytní vegetace vodních toků - V4. Jedná se o biotop s druhově chudými porosty ponořených nebo vzplývavých vodních rostlin kořenujících ve dně. Reliéf břehu, charakter říčního koryta a síla proudící vody do značné míry určují druhové složení porostů. V mírně tekoucích vodách dolních toků převažují rostliny s listy plovoucími na hladině nebo nehluboko pod hladinou či formy některých bahenních bylin. Nejlépe vyvinuté porosty se vyskytují v menších tocích, ve velkých řekách většinou chybí. Mezi druhy flóry opět převládají cévnaté rostliny, avšak najdeme zde i mechorosty a řasy. Několik zástupců cévnatých rostlin: lakušník okrouhlý (Batrachium circinatum), vodní mor kanadský (Elodea canadensis), šípatka vodní (Sagittaria sagittifolia). Několik mechorostů: pramenička obecná (Fontinalis antipyretica), kýlnatka zvlněná (Scapania undulata) a několik řas: potěrka (Batrachospermum moniliforme), Lemanea fluviatilis. 3.Mokřady. a) rákosiny eutrofních stojatých vod - M1.1. Výskyt vegetace s převahou mohutných bahenních travin. Podle různých dominantních druhů dosahují porosty výšky 0,5 - 4 m. Místa výskytu daného biotopu: mělká pobřeží rybníků, mrtvá ramena řek, zamokřené terénní sníženiny, opuštěné pískovny, lomová jezírka, klidné úseky toků. Charakteristické je jen mírné kolísání vodní hladiny, ale v létě může nastat i krátkodobé období sucha. Nejčastěji najdeme tento typ biotopu v oblastech s hojným výskytem rybníků, ale i podél dolních toků řek (např. dolní tok Labe). Objevuje se ohrožení daného ekosystému díky vysoušení mokřadů a převodu na ornou půdu, regulace vodních toků, absence pravidelných záplav. Představitelé bylinného patra: puškvorec obecný (Acorus calamus), kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), zblochan vodní (Glyceria maxima), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), rákos obecný (Phragmites australis) atd.

23



b) eutrofní vegetace bahnitých substrátů - M1. 3. Výskyt porostů širokolistých bažinných bylin, vzácněji nízkých travin. Strukturu porostu obvykle určují jeden až dva dominantní druhy, nejčastěji žabník kopinatý (Alisma lanceolatum), žabník jitrocelový (A. plantago-aquatica), zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans), halucha vodní (Oenanthe aquatica), rukev obojživelná (Rorippa amphibia) či šípatka vodní (Sagittaria sagittifolia). Ohledně umístění daného biotopu lze hovořit o mělkých stojatých vodách, zejména mrtvá říční ramena a tůně, silně zabahněné rybníky, odvodňovací příkopy, ale i řeky s mírným proudem toku. Biotop M1. 3 najdeme po celém území ČR počínaje nížinami a konče podhůřím. Opět je v ohrožení díky absenci pravidelných záplav, vysoušení bažin a ničením mrtvých ramen řek a tůní. Několik dalších zástupců bylinného patra: okřehek hrbatý (Lemna gibba), bahnička mokřadní (Eleocharis palustris), svízel bahenní (Galium palustre), sevlák potoční (Sium latifolium). Mechorosty: nalžovka plovoucí (Ricciocarpos natans), trhutka plovoucí (Riccia fluitans). c) říční rákosiny - M1.4. Vegetace s převahou chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea) nebo ostřice Buekovi (Carex buekii) vyskytující se podél středně velkých toků. Jsou tu porosty dosahující výšky až 1,5 m. Tento ekosystém najdeme nejčastěji na písčitých až štěrkových, vzácněji na hlinitých pobřežních náplavách a na lavicích meandrujících řek. Výskyty rozsáhlejších porostů jsou známi z nivy Labe, Vltavy, Berounky a dalších řek. Další představitelé bylin: barborka přitisklá (Barbarea stricta), máta vodní (Mentha aquatica), máta dlouholistá (M. longifolia), devětsil lékařský (Petasites hybridus), lipnice bahenní (Poa palustris), rukev obecná (Rorripa sylvestris), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) atd. d) pobřežní vegetace potoků - M1.5. Jednovrstvé až dvouvrstvé porosty s převažujícími trávami, nebo vytrvalými širokolistými bylinami. Výskyt na písčito-hlinitých, hlinitých až jílovitých náplavách, v korytech potoků či na podmáčených plochách břehů. Za normálního stavu vody je půdní povrch mělce zaplaven. Rozšíření je po celé ČR od nížin do podhorského stupně. Kromě potoků je výskyt udán i u větších řek např. Labe. Ohrožení tohoto biotopu je v regulaci vodních toků, odvodňování, podchycování pramenů atd. Někteří zástupci bylinného patra: potočník vzpřímený (Berula erecta), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), svízel bahenní (Galium palustre), třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum), máta vodní (Mentha aquatica), potočnice lékařská (Nasturtium officinale), lipnice bahenní (Poa palustris), ptačinec mokřadní (Stellaria uliginosa), rozrazil potoční (Veronica beccabunga). Zástupce mechorostů: baňatka potoční (Brachythecium rivulare). e) vegetace vysokých ostřic - M1.7. Podle růstové formy dominantního druhu má vegetace buď mozaikový nebo homogenní charakter. Ve větších tůňkách mezi řídce roztroušenými trsy ostřic se často vyskytují i byliny poléhavého růstu. Mechové patro většinou chybí. Vegetace vysokých ostřic je vázána na různé typy mokřadů např. pobřežní mělčiny potoků, říční ramena a tůně v pokročilém stadiu sukcese či záplavové říční a potoční nivy. Při dlouhodobém nedostatku vody dochází k ochuzování porostů. Výskyt je soustředěn do aluvií větších řek. Ohrožení je opět dáno regulací vodních toků a s tím související absence záplav. Několik zástupců flóry daného biotopu: ostřice štíhlá (Carex acuta), ostřice ostrá (C. acutiformis), ostřice trsnatá (C. cespitosa), ostřice pobřežní (C. riparia), ostřice liščí (C. vulpina), bahnička mokřadní (Eleocharis palustris), svízel bahenní (Galium palustre), rozrazil štítkový (Veronica scutellata), ptačinec bahenní (Stellaria palustris), máta vodní (Mentha aquatica).

24



f) vegetace vytrvalých obojživelných bylin - M3. Nízké převážně jednovrstvé porosty vytrvalých obojživelných bylin. Jedná se o druhově chudou vegetaci, v níž převažují bahnička jehlovitá (Eleocharis acicularis), sítina cibulková (Juncus bulbosus), vzácně pobřežnice jednokvětá (Littorella uniflora), míčovka kulkonosná (Pilularia globulifera) nebo žabníček vzplývavý (Luronium natans). Tuto vegetaci najdeme: mrtvá říční ramena, jezírka v lomech a pískovnách, vodní nádrže apod. Charakteristické druhy této vegetace kvetou a plodí nad hladinou. Úplné vyschnutí podloží má na vegetaci nepříznivý účinek a může vést až k odumření porostů. Zajímavost z hlediska výskytu v našem kraji je společenstvo žabníčku vzplývavého (Luronium natans) v požární nádrži v obci Maxičky. Toto místo je jedním ze dvou známých míst výskytu tohoto druhu v ČR. Několik dalších zástupců: pryskyřník plamének (Ranunculus flammula), hvězdoš jarní (Callitriche palustris), úpor peprný (Elatine hydropiper). g) štěrkové náplavy bez vegetace - M4. 1. Náplavy v kontaktu s říčním tokem, zejména ostrůvky v korytech a vzácněji i postupující výspy meandrů, dosud nekolonizované vegetací, s převahou štěrkového materiálu. Jsou zde zastoupeny sedimenty různé zrnitosti. Substrát je dost často v hloubce mokrý a bohatý na živiny.Tvorba náplavů je vázána převážně na rychle proudící toky se silně kolísavým průtokem. Náplavy se vytvářejí v místech, kde se zmenšuje spád toku a rozšiřuje se údolí. Ohrožení tohoto biotopu je v regulaci a rekultivaci vodních toků. h) bahnité říční náplavy - M6. Nahodilé porosty jednoletých bylin s převahou rodů: dvouzubec (Bidens), merlík (Chenopodium), rdesno (Persicaria). Dominanty porostu dorůstají v dobrých podmínkách až 1,5 m výšky. Na bahnitých náplavech s příměsí štěrku na dolním Labi se pravidelně vyskytuje pažitka pravá pobřežní (Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum). Mladé bahnité náplavy jsou vhodné pro klíčení většiny druhů pobřežní vegetace. Náplavy se objevují uvnitř aktivních toků i v mrtvých ramenech. Rozšíření je na neregulovaných, nebo částečně regulovaných tocích jako jsou Labe, Berounka Morava atd. Problém s ohrožením tohoto typu biotopu je v napřimování a prohlubování toků, zpevňováním břehů, stavba jezů a přehrad, invaze nepůvodních rostlinných druhů. Výběr flóry bahnitých říčních náplav: psárka plavá (Alopecurus aequalis), dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), drobnokvět pobřežní (Corrigiolia litoralis), šáchor hnědý (Cyperus fuscus), sítina žabí (Juncus bufonius), blatěnka vodní (Limossela aquatica), rozrazil potoční (Veronica beccabunga). i) bylinné lemy nížinných řek - M7. Dosti vysoká vegetace tvořená statnými bylinami např. proskurník lékařský (Althaea officinalis), podražec křovištní (Aristolochia clematitis), bodlák kadeřavý (Carduus crispus). Jedná se o vegetaci osidlující zaplavované nivy potoků a řek, mrtvá ramena řek, tůně a kanály. Bylinné lemy nížinných řek navazují na pobřežní vrbové křoviny nebo na rákosiny. Rozšíření je roztroušené podél větších toků po celém území ČR. Některé druhy bylin: bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kokotice evropská (Cuscuta europaea), štětka planá (Dipsacus fullonum), svízel přítula (Galium aparine), lilek potměchuť (Solanum dulcamara).

25



4.Prameniště. a) lesní prameniště bez tvorby pěnovců - R1.4. Jedná se o prameniště s malým zastoupením bylinné i mechovo-bylinné vegetace, v některých případech zcela chybí. Vegetace je potlačována zastíněním stromy a množstvím listového odpadu. Lesní prameniště se vyvíjejí jak na humózních, tak na kamenitých půdách, v mnohých případech i na vlhkých skalách. Rozšíření je po celém území republiky s větším výskytem v podhorských a horských polohách. Ohrožení vidíme např. v rozježdění lesní mechanizací a ve výsadbě smrkových monokultur. Několik zástupců bylinného patra: rozrazil horský (Veronica montana), rozrazil potoční (Veronica beccabunga), devětsil bílý (Petasites albus), pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), přeslička rolní (E. arvense), ostřice lesní (Carex sylvatica), blatouch bahenní (Caltha palustris). Výběr z mechorostů: baňatka potoční (Brachythecium rivulare), měřík tečkovaný (Rhizomnium punctatum), pobřežnice obecná (Pellia epiphylla). b) vápnitá slatiniště - R2.1. Jde o rašeliniště s ostřicovo-mechovou vegetací a převládajícími šáchorovitými rostlinami. Rašeliníky chybí. V tůňkách se na nenarušených místech objevuje parožnatka. Vápnité slatiniště najdeme v místech celoročně zásobené vodou bohatou na vápenaté a další ionty. V Polabí je tento typ biotopu poměrně častý. Ohrožení je v povrchovém odvodnění, ve snížení hladiny podzemní vody atd. Několik druhů bylin: ostřice Davallova (Carex davalliana), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora), vstavač bahenní (Orchis palustris), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Mechorosty: prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum), vlahovka vápnomilná (Philonotis calcarea), krondlovka netíková (Fissidens adianthoides). c) nevápnitá mechová slatiniště - R2.2. Plochá nebo čočkovitě vyklenutá ostřicovo-mechová rašeliniště s bohatě vyvinutým mechovým patrem a různě zapojeným bylinným patrem. Reakce prostředí je slabě kyselá nebo neutrální, voda má středně vysoký obsah iontů. Tento biotop najdeme roztroušeně po celém území ČR. Zástupci bylin: psineček psí (Agrostis canina), ostřice odchylná (Carex appropinquata), ostřice šedavá (C. canescens), ostřice rusá (C. flava), ostřice obecná (C. nigra), ostřice blešní (C. pulicaris), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), violka bahenní (Viola palustris). Zástupci mechorostů: klamonožka bahenní (Aulacomnium palustre), bařinatka obrovská (Calliergon giganteum), zelenka hvězdovitá (Campylium stellatum), jílovka luční (Hypnum pratense), rašeliník odchylný (Sphagnum flexuosum), rašeliník oblý (S. teres).

26



5.Skály. a) štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin - S1.2. Porosty dosahují někdy plochy až několik stovek metrů čtverečných, bývají řídké a podle přítomných dominantních druhů od 5 cm do 1 metru vysoké. Objevuje se zde poměrně velké zastoupení vegetace mechorostů a lišejníků. Tento biotop lze nalézt na stinných slunných skalních srázech, na balvanových rozpadech v údolích a v opuštěných lomech. Podkladem je nejčastěji žula, znělec, čedič, rula, granulit, hadec, pískovec, buližník nebo slepenec. Rozšíření je poměrně hojné např. České středohoří, pískovcová skalní města, Českomoravská vrchovina. Druhová variabilita je značná. Zástupci keřů: ostružník maliník (Rubus idaeus), jeřáb ptačí pravý (Sorbus aucuparia subsp. aucuparia). Zástupci bylin: pažitka pobřežní horská (Allium schoenoprasum subsp. alpinum), sleziník nepravý (Asplenium adulterium), sleziník severní (A. septentrionale), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), vřes obecný (Calluna vulgaris), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), kapraď samec (Dryopteris filixmas), kostřava ovčí (Festuca ovina), kosatec bezlistý (Iris aphylla), violka trojbarevná skalní (Viola tricolor subsp. saxatilis). Zástupci mechorostů a lišejníků: rokyt cypřišový (Hypnum cupressiforme), těhovec bezžebrý (Hedwigia ciliata), terčovka posypaná (Parmelia conspersa), ploník ztenčený (Polytrichum formosum). b) vysokostéblé trávníky skalních terásek - S1.3. Vegetaci tvoří vysoké a nízké trávníky, keříčky i květnaté byliny. Biotop S1. 3 najdeme v uzavřených hlubokých údolích, na izolovaných vrchách a na teráskách skalních svahů. Rozšíření v našem kraji je sporadické (České středohoří). Někteří zástupci keřů: skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), ostružník maliník (Rubus idaeus). Několik zástupců bylin: metlička křivolaká (Avenella flexuosa), vřes obecný (Calluna vulgaris), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), borůvka (Vaccinium myrtillus). Mechorosty: ploník ztenčený (Polytrichum formosum), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium). 6.Louky a pastviny. a) mezofilní ovsíkové louky - T1.1. Jedná se o louky nížin a pahorkatin s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius) nebo podhorské louky, ve kterých převažují mezofilní trávy nižšího vzrůstu. Mechové patro je zastoupeno jen omezeně na vlhčích místech. Porosty jsou zpravidla dvakrát ročně koseny a mohou být i spásány. Rozšíření je nahodilé. Několik zástupců bylinného patra: řebříček obecný (Achillea millefolium), ovsík pýřitý (Avenula pubescens), zvonek rozkladitý (Campanula patula), mrkev obecná (Daucus carota), kostřava luční (Festuca pratensis), svízel bílý (Galium album), kakost luční (Geranium pratense), bolševník obecný (Heracleum sphondylium), lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), jetel luční (Trifolium pratense). Několik mechorostů: baňatka obecná (Brachythecium rutabulum), měřík příbuzný (Plagiomnium affine).

27



b) aluviální psárkové louky - T1.4. Travnaté luční porosty s příměsí vlhkomilných bylin. Jde o čerstvé vlhké louky v zaplavovaných částech říčních a potočních náplavů. Pravidelné záplavy zásobují půdu živinami. Louky jsou jednou ročně koseny. Fragmenty porostů se vyskytují podél potoků a neregulovaných řek po celém území republiky. Větší plochy zachovalých porostů lze najít podél neregulovaného úseku řeky Labe. Ohrožení vidíme v regulacích vodních toků a v převodu na silně obhospodařované území. Někteří zástupci bylinného patra: psárka luční (Alopecurus pratensis), pýr plazivý (Elytrigia repens), kostřava luční (Festuca pratensis), vrbina penízková (Lysimachia nummularia), lipnice obecná (Poa trivialis), mochna plazivá (Potentilla reptans), šťovík kadeřavý (Rumex crispus), kostival lékařský (Symphytum officinalis). Několik mechorostů: baňatka obecná (Brachythecium rutabulum), trněnka odstálá (Eurhynchium hians), měřík příbuzný (Plagiomnium offine). c) vlhké pcháčové louky - T1.5. Vlhké až mokré travnaté louky. Poměrně velká variabilita druhů. Vlhké pcháčové louky se vyskytují na podmáčených loukách v údolích potoků, menších řek a pramenišť. Hladina podzemní vody je trvale vysoká, avšak dané porosty nesnášejí trvalé zaplavení ani periodické vysýchání. Pcháčové louky se v minulosti vyskytovali hojně po celém území republiky, ale v důsledku mohutného odvodňování je jejich počet značně zregulován. Nyní se nejčastěji vyskytují podél přirozených vodních toků. Výběr z bylin: psárka luční (Alopecurus pratensis), děhel lesní (Angelika sylvestris), blatouch bahenní (Caltha palustris), ostřice štíhlá (Carex acuta), ostřice šedavá (C. canescens), ostřice ježatá (C. echinata), ostřice obecná (C. nigra), pcháč šedý (Cirsium canum), pcháč zelinný (C. oleraceum), pcháč bahenní (C. palustre), pcháč potoční (C. rivulare), kuklík potoční (Geum rivale), kosatec sibiřský (Iris sibirica), violka bahenní (Viola palustris). Výběr z mechorostů: klamonožka bahenní (Aulacomnium palustre), drábník stromkovitý (Climacium dendroides). d) vlhká tužebníková lada - T1.6. Vyskytují se zde širokolisté byliny vyššího vzrůstu. Často jde o monodominantní porosty. Najdeme je na vlhkých půdách dobře zásobených živinami, nejčastěji podél potoků, menších řek a na svahových prameništích. Vysokobylinná vegetace vzniká nejčastěji z vlhkých pcháčových luk, které jsou ponechány ladem. Rozšíření je téměř po celém území ČR s výjimkou nejteplejších a nejsušších oblastí. Ohrožení lze opět vidět v odvodňování a napřimování vodních toků. Zástupci některých bylin zde se vyskytujících: bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), děhel lesní (Angelica sylvestris), kerblí lesní (Anthriscus sylvestris), blatouch bahenní (Caltha palustris), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), kosatec sibiřský (Iris sibirica), máta dlouholistá (Mentha longifolia), kozlík lékařský (Valeriana officinalis). Mechorosty: baňatka obecná (Brachythecium rutabulum), trněnka odstálá (Eurhynchium hians), měřík čeřitý (Plagiomnium undulatum). e) střídavě vlhké bezkolencové louky - T1.9. Jde o středně vysoké luční porosty s převládajícím bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacae) a s hojným zastoupením dalších travin např. metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), lipnice luční (Poa pratensis), medyněk vlnatý (Holcus lanatus). Bezkolencové louky jsou extenzivně obhospodařované, střídavě vlhké nehnojené louky se silně kolísající hladinou spodní vody. Louky jsou zpravidla jednou ročně koseny. Ohrožení tohoto typu biotopu je patrné v odvodňování a hnojení. Několik dalších představitelů: řebříček bertrám (Achillea ptarmica), česnek hranatý (Allium angulosum), ostřice chabá (Carex flacca), pcháč bahenní (Cirsium palustre), kostřava luční (Festuca pratensis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), hadí mord nízký (Scorzonera humilis). Několik mechorostů: károvka hronitá (Calliergonella cuspidata), zelenka hvězdovitá (Campylium stellatum). 28



f) vegetace vlhkých narušovaných půd - T1.10. Travino-bylinné, středně vysoké porosty s dominantními sítinami (Juncus), ostřicemi (Carex) a dalšími doprovodnými bylinami vlhkých půd, které snášejí mechanické narušování např. vrbovka bahenní (Epilobium palustre), máta dlouholistá (Mentha longifolia), mochna husí (Potentilla anserina). Jedná se o vlhké až střídavě vlhké půdy se silně kolísavou hladinou spodní vody. Porosty jsou mechanicky narušovány, převážně pasoucím se skotem, a mohou být i pravidelně koseny. Rozšíření je málo známé. Acidofilní typy jsou známy z podhorských poloh Českého masivu. Výběr zástupců bylin: psineček psí (Agrostis canina), ostřice chabá (Carex flacca), ostřice obecná (C. nigra), pryskyřník plamének (Ranunculus flammula). Několik mechorostů: baňatka potoční (Brachythecium rivulare), drabík stromkovitý (Climacium dendroides). g) skalní vegetace s kostřavou sivou - T3.1. Skalní vegetace otevřených trávníků skalnatých svahů s dominantní kostřavou sivou (Festuca pallens), česnekem chlumním horským (Allium senescens subsp. montanum). Jsou zde zastoupeny druhy suchých trávníků jako např. mařinka psí (Asperula cynanchica), mochna písečná (Potentilla arenaria). Vegetace slunných skalních svahů a skal v suchých a teplých oblastech. Podklad tvoří různé druhy hornin např. vápence, pískovce ruly, žuly a břidlice. Z hlediska Děčínska se daný biotop vyskytuje pouze v Českém středohoří. Několik dalších zástupců bylin: pamětník rolní (Acinos arvensis), pelyněk ladní (Artemisia campestris), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), hadinec obecní (Echium vulgare), mateřídouška časná (Thymus praecox), divizna knotovitá (Verbascum lychnitis). Zástupci mechrostů a lišejníků: rohozub nachový (Ceratodon purpureus), vijozub zkroucený (Tortella tortuosa), rourkatec obecný (Tortula ruralis). h) širokolisté suché trávníky - T3.4. Trávníky s dominující válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum) případně sveřepou vzpřímeným (Bromus erectus). Jsou druhově bohaté, s větším množstvím širokolistých vytrvalých bylin. Tuto vegetaci najdeme na mírných svazích, zpravidla na jižních stráních, avšak v nejteplejších oblastech v místech orientovaných na jakoukoliv světovou stranu. Širokolisté trávníky najdeme mimo jiné v Českém středohoří a na Úštěcku.Ohrožení lze vidět v neobhospodařování ploch, v zarůstání náletovými dřevinami atd. Výběr z bylin: jetel horský (Trifolium montanum), šalvěj luční (Salvia pratensis), pryskyřník mnohokvětý (Ranunculus polyanhtemos), jitrocel prostřední (Ononis spinosa), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), jahodník trávnice (Fragaria viridis), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), ostřice horská (Carex montana). Několik mechorostů: zelenka zlatolistá (Campylium chrysophyllum), trněnka odstálá (Eurhynchium hians). i) mezofilní bylinné lemy - T4. 2. Jde o lemy na lesních okrajích (okraje dubohabřin nebo bučin) a o vegetaci skalnatých světlin v suťových lesích. Mezi dominantní druhy patří - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), černýš hajní (Melampyrum nemorosum) a jetel prostřední (Trifolium medium). Běžně lze najít tento typ biotopu v chladnějších a vlhčích oblastech - chladnější pahorkatiny celé republiky. Několik dalších zástupců flóry: kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), konvalinka vonná (Convallaria majalis), jahodník truskavec (Fragaria moschata), jahodník obecný (F. vesca), třezalka horská (Hypericum montanum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), dobromysl obecná (Origanum vulgare), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), čičorka pestrá (Securigera varia) a vikev lesní (Vicia sylvatica).

29



j) acidofilní trávníky mělkých půd - T5.5. Acidofilní trávníky mělkých půd jsou nízké rozvolněné trávníky s dominantní kostřavou ovčí (Festuca ovina), vzácněji s jeřábníkem chlupáčkem (Hieracium pilosella). Zcela běžně se vyskytují lišejníky, zejména dutohlávky (Cladonia). Vegetaci najdeme na mělkých, na živiny chudých půdách. Jde o druhotnou vegetaci na místech původních acidofilních doubrav nebo acidofilních bučin. Roztroušeně najdeme daný biotop v pahorkatinách a podhorských polohách Českého masivu, častěji v říčních údolích. Několik zástupců bylin: psineček obecný (Agrostis capillaris), pelyněk ladní (Artemisia campestris), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), šťovík menší (Rumex acetossela), jetel rolní (Trifolium arvense). Několik mechorostů a lišejníků: ploník jalovcový (Polytrichum juniperinum), zoubkočepka šedá (Racomitrium canescens). k) brusnicová vegetace skal a drolin - T8. 3. Druhově dosti chudá vegetace s dominantní borůvkou (Vaccinium myrtillus) a někdy také brusinkou (V. vitis-ideae), vzácněji s medvědicí lékařskou (Arctostaphylos uva-ursi). U některých porostů najdeme vřes obecný (Calluna vulgaris). Dosti častý je také ostružník maliník (Rubus idaeus). Na vlhčích skalních teráskách v Labských pískovcích najdeme rojovník bahenní (Ledum palustre) spolu s rašeliníky. Hojné jsou i mechy. Jde o primární nelesní vegetaci na skalních hranách a teráskách. V keříčkových porostech často dochází ke hromadění surového humusu. Místa výskytu např. jsou pískovcová skalní města České křídové tabule a Labské údolí. Několik zástupců bylin: metlička křivolaká (Avenella flexuosa), vranec jedlový (Huperzia selago) a zimosrázek alpský (Polygala chamaebuxus). Mechorosty: ploník ztenčený (Polytrichum formosum), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium). 7.Křoviny. a) vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů - K2. 1. Vegetace s porosty keřových vrb s dominací vrby trojmužné (Salix triandra), vrby košíkářské (S. viminalis) nebo vrby křehké (S. fragilis) na březích vodních tiků. Druhové složení bylinného patra je dosti různorodé. Tento biotop najdeme na březích potoků a řek od nížin po podhůří. Vrbové křoviny se vyskytují v blízkosti toků na místech silného vodního proudu. Několik zástupců bylinného patra: bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), pýrovník psí (Elymus caninus), svízel přítula (Galium aparine), pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), kostival lékařský (Symphytum officinale) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [5].

30

Životní prostředí 7

VÝBĚR FAUNY DOLNÍHO TOKU LABE


Mezi živočišstvem dolního toku Labe (úsek mezi střekovskými zdymadly a hranicí ČR/SRN) najdeme stejně jako u rostlinstva mnoho druhů. Na námi sledovaném úseku Labe žije řada ohrožených a kriticky ohrožených druhů živočichů. Někteří zástupci fauny, kteří jsou zmiňováni v násladujícím textu, jsou chráněni v rámci evropské legislativy a i z hlediska soustavy Natura 2000. 7.1 Bezobratlí: Faunu bezobratlých nacházíme na Labi ve vodě, na březích, na rostlinách i ve vzduchu. Zástupci bezobratlých jsou na sledovaném úseku druhově nejbohatší. Většina z nich žije skrytá lidskému oku, avšak někteří se předvádí v letu po dobu celého vegetačního období. Bohužel řada bezobratlých nebyla dosud na Labi sledována pro nedostatek odborníků, kteří by byli schopni daného živočicha zařadit (převážně se jedná o zástupce jednobuněčných Monocytozoa). Několik zástupců bezobratlých živočichů. 1) žížala červená - Lumbricus rubellus, zástupce čeledi žížalovití. Jedná se o saprofágního půdního živočicha. Jedince této čeledi najdeme v aluviu říčního toku, kde nacházejí dostatek potravy. Ve sledovaném úseku Labe bylo doloženo 19 druhů a poddruhů této čeledi. Výběr lokalit výskytu: Velké Březno, Podskalí. 2) škeble rybničná - Anodonta cygnea, patří mezi měkkýše. Je to silně ohrožený druh, objevující se velmi sporadicky. Místo výskytu: pozvolné břehy s písčitým dnem. 3) velevrub malířský - Unio pictorum, další zástupce čeledi měkkýši. Patří mezi kriticky ohrožené druhy fauny ČR. Velevrub malířský je jeden z velkých druhů mlžů. Ochrana v rámci evropské legislativy. 4) krab říční - Eriocheir sinensis, zástupce velkých korýšů posledního českého úseku Labe několika desetiletí. Pochází z východní Asie a k nám byl zavlečen vodní dopravou. Živí se živočišnou potravou. 5) mravenec černolesklý - Lasius fuliginosus, mravenec žijící na stromech. Na březích Labe vzhledem k periodickým záplavám není hustota kolonií mravenců tak velká, přesto se zde několik druhů zdržuje. Na sledovaném úseku Labe najdeme zástupce mnoha dalších čeledí bezobratlých: brouci, střevlíkovití, mrchožroutovití, slunéčkovití, vážky, pavouci, stonožky atd. 7.2 Obratlovci: V řadách obratlovců najdeme i několik druhů, které se na Labe vrátily s několikaletou odmlkou - bobr evropský, ledňáček říční, losos obecný, úhoř říční atd. Bohatství ryb umožňuje přezimování celé řady tažných druhů ptáků. Na břehy se často zatoulají a krátkodobě žijí i velmi významní predátoři ze třídy savců. Několik zástupců obratlovců: 1. ryby - Pisces. V minulých letech byl sledovaný úsek Labe hojně osídlen mnoha druhy ryb. Lodní doprava, průmyslová činnost způsobila značné znečištění a tím i pokles rybí populace. Dnes však můžeme říci, že se situace dosti zlepšila. a) plotice obecná - Rutilus rutilus, druh poměrně hojně zastoupený na sledovaném úseku řeky. b) úhoř říční - Anguillia anguillia, je to poměrně vzácný druh. Při sledování jeho četnosti se ukázala značná kolísavost jeho počtů v závislosti na roku kontrolního výlovu.

31



c) losos obecný - Salmo salar, druh který se na Labi v minulosti vyskytoval v hojném počtu. Dnes najdeme torza jeho populace na přítocích Labe. Ochrana v rámci evropské legislativy. 2. obojživelníci - Amphibia. Na sledovaném úseku řeky bylo sledováno 5 druhů obojživelníků. Mezi charakteristické zástupce patří skokan skřehotavý a ropucha obecná. Několik lokalit výskytu: Malé Březno, Nebočadský luh (přírodní památka u obce Nebočady), Svádov, Valtířov atd. 3. plazi - Reptilia. Řeka Labe se svými břehy představuje pro mnohé druhy plazů vhodné a často vyhledávané stanoviště, bylo tu zjištěno 5 druhů plazů. a) zmije obecná - Vipera berus, patří mezi kriticky ohrožené druhy fauny ČR. Je jediným jedovatým druhem plaza, který se přirozeně vyskytuje v České republice. Několik lokalit výskytu: Svádov, Valtířov, Povrly, Čertova Voda atd. Ochrana v rámci evropské legislativy. b) ještěrka obecná - Lacerta agilis, je typickým představitelem plazů na sledovaném území. Je to nejrozšířenější ještěrka u nás. Některé lokality výskytu: Děčín, Malé Březno, Svádov, Přípeř atd. Ochrana v rámci evropské legislativy. 4. ptáci - Aves. V dnešní době žije na sledovaném území na 80 druhů ptáků, 25 druhů zde hnízdí. Mezi ptáky najdeme řadu velice ohrožených druhů, ale i druhy zcela běžné. Řada druhů zde zimuje. a) ledňáček říční - Alcedo atthis, patří k silně ohroženým druhům ptáků. Na sledovaném úseku se stal pravidelným návštěvníkem, který zde hnízdí. Několik lokalit výskytu: Povrly, Střekov, Svádov Ochrana v rámci evropské legislativy. b) orel mořský - Haliaeetus albicilla, je pravidelným migrantem. Je možné ho sledovat v okolí Roztoků, Svádova a Valtířova. Ochrana v rámci evropské legislativy. 5. savci - Mammalia. Fauna savců je zatím zastoupena 35 druhy. Jejich zjišťování je poměrně obtížné, neboť většina druhů má noční aktivitu, nebo se přes den ukrývá vzhledem k řadě rušivých faktorů. a) bobr evropský - Castor fiber, patří mezi stabilní a rozmnožující se druh sledovaného úseku. V minulosti zde vyhynul, po té k nám proniknul ze SRN. Jde o jediný přirozený druh bobra evropského v ČR. Jedná se o tzv. bobra labského. Několik lokalit výskytu: úsek mezi Děčínem a státní hranicí ČR/SRN. Ochrana v rámci evropské legislativy. b) vydra říční - Lutra lutra, patří mezi ohrožený druh šelmy na sledovaném území. Živí se téměř výhradně rybami, proto je v některých oblastech terčem kritiky od rybářů. Stabilně se vyskytuje mezi Děčínem a Hřenskem. Ochrana v rámci evropské legislativy. c) vrápenec malý - Rhinolophus hipposideros, patří mezi letouny a jde o kriticky ohrožený druh. Je znám pravidelný zimní výskyt tohoto druhu, letní nikoliv. Vrápence malého můžeme sledovat v Dolním Žlebu. Ochrana v rámci evropské legislativy. d) veverka obecná - Sciurus vulgaris, je ohrožený druh, přeto se na sledovaném úseku objevuje poměrně často. Stabilně se vyskytuje mezi Děčínem a Hřenskem. Ochrana v rámci evropské legislativy [6].

32


8

Stanovisko k petiční akci Dětí Země


Úplné znění stanoviska MDS ke stavbě Zlepšení plavebních podmínek na Dolním Labi Tak jak se již stalo tradicí, organizátoři akce používají k získání hlasů z řad veřejnosti ne zcela objektivní informace, populistické formulace a výrazy, vyzdvihování negativ záměru a zamlčování pozitivních faktů. Zarážející na této skutečnosti je, že jmenovaní členové petičního výboru se vesměs zúčastňovali nebo měli možnost se zúčastňovat cyklu pěti veřejných jednání mezi zástupci plavby a ekology v období od 25.9.2000 do 27.11.2000 v Děčíně. Na těchto společných seminářích byl projednáván široký okruh otázek týkajících se záměru výstavby "Zlepšení plavebních podmínek na Labi v úseku Ústí n.L. - st. hranice ČR/SRN", který je s oblibou zužován veřejností na výstavbu dvou plavebních stupňů. Dne 27.11.2000 byly projednány a naformulovány společné závěry: a. shodné závěry z tohoto cyklu seminářů, b. opatření, nutná v případě výstavby, c. výstupy odsouhlasené účastníky, které je třeba realizovat nezávisle na projektu splavnění. Závěrem účastníci vyjádřili poděkování za velmi potřebnou a výborně odvedenou práci organizátorů a konstatovali, že byly konečně realizovány aktivity potřebné na začátku přípravy projektu. Je tedy zarážející, když z okruhu účastníků těchto jednání vyjde jednostranně zaměřená petiční aktivita, užívající slovní obraty a argumenty typu: "Dolní tok Labe ohrožuje výstavba vodních stupňů, která radikálně naruší unikátní a cenné území", výstavba navždy a nenávratně poškodí a změní ráz a zdejší chráněné ekosystémy, životně závislé na kolísání hladiny", "výstavba bude mít devastující vliv na rostliny závislé na kolísání vody". Kompromisní řešení, známé jako "varianta 99" nebo "varianta MDS", kombinací nízkých pohyblivých plavebních stupňů s regulačními úpravami v příznivějších úsecích je krajní technické řešení, zajišťující požadované parametry, při vyhrazení jezů v prostoru vzdutí vracejících hladiny do původního stavu a umožňující manipulací pohyblivé konstrukce kolísání hladin i v původním režimu. Vzdutí nízkými stupni z celého 40 km dlouhého úseku představuje úsek v součtu asi 14 km s nepatrným vlivem na minimální hladiny v horních třetinách vzdutí a s ponecháním hladiny toku v původních stavech v přírodně nejcennějších oblastech. O radikálním narušení území nelze hovořit, neboť hladinový režim nízkých stupňů má velmi daleko hydrostatickému režimu vysokých stupňů a přehrad. Kolísání hladiny bude v místě vzdutí omezeno zdola pouze při minimálních průtocích( tj. právě ten průtok Q345 ze zadání projektu, který se vyskytuje statisticky po 345 dnů v roce, tedy téměř po celý rok, menší může být již jen pouze po dobu 20 dnů a ještě nemusí trvat uceleně 20 dnů), to znamená, že při odchylce od tohoto minimálního průtoku směrem nahoru ke kolísání hladiny bude nadále docházet. "Velká část zde žijících druhů jako bobr evropský, vydra říční…..atd. patří mezi silně ohrožené druhy" a "drobnokvět pobřežní u nás nikde jinde nenajdete". Přijatá technická opatření a charakter nízkých stupňů podle přesvědčení navrhovatelů neznemožní výskyt této fauny a flóry, drobnokvět pobřežní se naopak objevuje v místech pobřežních stavebních úprav (silniční most v Ústí n. L.), kde mu stavení činností vzniknou úseky břehu bez konkurence jiných agresivnějších rostlin. "Autoři petice v žádném případě nechtějí vystupovat proti vodní dopravě, chtějí hledat jiná citlivější řešení", "současné považují za nešetrné".

33



Celý materiál není nic jiného, než útokem na řešení problematiky vodní dopravy, která je pro plavbu v ČR existenční. Důkazem je neutěšený stav provozovatelů plavby, vyžadující nepopulární provozní dotace. Samo řešení "variantou 99" je ve své podstatě nejcitlivější možné, pokud vynecháme ponechání stávajícího stavu, z pohledu ekologů nejlepšího, z pohledu plavby do budoucna nepřijatelného. "Stavba v lokalitě Malé Březno, vyčnívající vysoko nad hladinu po celé šířce řeky". Takový nesmysl může napsat pouze autor neznalý projektu (což je v této fázi jeho zveřejňování zarážející), neboť vzdutí v Malém Březně na kótu 133,00 m n.m. nedosahuje o 1,6 m ani maximální plavební hladiny, tj. hladiny při vysokém průtoku, kdy se plavba ještě provozuje! "Dopravní lodní společnosti přicházejí o své zisky". Takovýto argument pouze navozuje nelibost veřejnosti v době, kdy provozovatelé vodní dopravy zejména na mezinárodní relaci s vazbou na kritický úsek doslova bojují o přežití do doby výstavby. "Ochránci přírody žádají přepracování dokumentace EIA". Na základě požadavků orgánu procesu EIA - MŽP byla dokumentace doplněna, rozsah doplnění označen MŽP za konečný a nyní vrcholí připomínkové řízení. Proto z jistého pohledu pochopitelná kampaň "zelených". "Náklady na přípravu budou potichu a nenápadně narůstat", "Česká republika nemá žádnou studii, která by hodnotila návratnost vynaložených investic","SRN si spočítala neefektivnost záměru". Vynakládání prostředků investora na přípravu je sledováno a kontrolováno, a zmaření vynaložených prostředků může být v budoucnu připisováno právě ekologickým aktivistům jako hlavním odpůrcům záměru. Ekonomický efekt zlepšení plavebních podmínek hodnocen byl v minulosti Dopravním rozvojovým střediskem a také zahraniční firmou z prostředků PHARE. V SRN zlepšení plavebních podmínek na úseku hranice - Magdeburk, samozřejmě v poněkud jiných podmínkách a jiným technickým opatřením, již postupně realizují. Jejich výhodou je průchodnější systém regulačních opatření, které v ČR nestačí. "Lodní doprava je všeobecně považována za dopravu ekologickou, nesmí však likvidovat chráněné území". Záměr rozhodně nelikviduje chráněné území, realizuje se v podstatě v korytě řeky již v minulosti lidskou rukou uměle vytvořeném. Vybraná varianta respektuje nejcennější lokality v rozsahu zhruba osm z deseti evidovaných. "Rozhodující pravomoc má vláda a je odpovědná za priority v dopravní koncepci ČR". Řadou vládních usnesení byla uvedená stavba ve jmenovitém seznamu prioritních investic v rámci rozvoje dopravních sítí ČR do roku 2010 a dokument "Návrh rozvoje dopravních sítí v ČR do roku 2010" byl podroben koncepčímu posouzení vlivu na životní prostředí. Doufáme, že právě již učiněné odpovědné rozhodnutí realizovat stavbu povede k nejoptimálnějšímu řešení pro budoucí generace. Pro informaci doplňujeme informační údaje stavby "Zlepšení plavebních podmínek Labe od Střekova po státní hranici ČR/SRN" Investor stavby: Ředitelství vodních cest ČR, Jankovcova 10, 170 00 Praha 7 Projektant (dok. k úz. řízení): Hydroprojekt, a.s., Táborská 31, 140 16 Praha 4 Předpokládaná doba výstavby a náklady řešení 1999: 1. etapa Hřensko - Boletice r. 2002 - 2005 2 268 858 tis. Kč 2. etapa Boletice - Střekov r. 2004 - 2007 3 942 337 tis. Kč

34



Místo stavby: řečiště Labe od vodního díla Střekov po st hranici ČR/SRN v okresech Děčín a Ústí nad Labem. Mimo řečičtě pouze v místech plavebních stupňů v k.ú. Děčín-Prostřední Žleb, Děčín-Loubí (1. etapa) a k.ú. Malé Březno a Povrly. Délka úseku, vyžadujícího úpravy: cca 40 km, z toho 1. etapa cca 19 km, 2. etapa cca 21 km. Účel stavby Na rozdíl od kapacitní části labsko-vltavské plavební cesty mezi Prahou, resp. Chvaleticemi a Ústím n.L. v délce kolem 260 km, je úsek pod vodním dílem Střekov s regulační úpravou před více než 100 lety provozně značně problematický. Kolísání průtoků způsobuje omezenou a nespolehlivou splavnost. Žádoucí úprava tohoto úseku Labe není jen nezbytnou podmínkou pro rozvoj vodní dopravy, ale i pro její zachování. Dokladem toho je minulý rok, kdy prakticky od poloviny roku byla plavba zcela zastavena pro nízké vodní stavy. Tento úsek Labe vyžaduje náročnou a nákladnou údržbu plavební dráhy. Proto na přípravě aktivně spolupracuje správce toku Povodí Labe, a.s. Současné plavební poměry na navazujícím německém úseku Labe jsou podstatně příznivější díky nižšímu podélnému spádu dna. Zadání pro dosažení hodnot splavnosti bylo sladěno s plánem rozvoje dopravních cest SRN na hodnoty minimálního ponoru 140 cm při průtoku 110 m3/s (Q345) a ponoru 220 cm při průtoku 236m3/s (Q180), s minimální šířkou plavební dráhy v přímé trati 50 m a min. podjezdnou výškou mostů nad max. plavební hladinou 7 m. Parametry vodní cesty jsou definovány také v Evropské dohodě o hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodního významu (AGN), která vstoupila v platnost 26.7.1999 a do českého právního řádu byla převzata sdělením Ministerstva zahraničních věcí ČR č. 163/1999 Sb. Plněním závazků z této dohody je příprava a realizace řady staveb s cílem zlepšení parametrů a spolehlivosti stávajících vodních cest nebo vybudování nových úseků vodních cest v návaznosti na potřeby dopravního trhu a finanční možnosti státu. Toto řešení bylo zvoleno z několika posuzovaných alternativ. Důvodem byl požadavek na optimální vyváženost finančních nákladů na stavbu plavebních stupňů, objemu odtěženého materiálu ze dna koryta vodního toku, ekologických a vodohospodářských dopadů. Zvolené řešení je z pohledu ochrany životního prostředí ohleduplnější, než jiné posuzované alternativy , neboť se nedotkne nejcennějších přírodních lokalit, vzniklých periodickým zaplavováním území přilehlého vodnímu toku. V souvislosti se zařazením labské vodní cesty k IV. multimodálnímu evropskému dopravnímu koridoru a k vodním cestám mezinárodního významu pod označením E 20 podle Evropské dohody o hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodního významu (AGN), rozhodlo MDS ČR o zařazení tohoto projektu mezi žádosti o podporu z programu ISPA u EU. Podmínky programu ISPA umožňují žádat o podporu až do výše 75 % nákladů stavby. Podmínkou úspěšného zařazení žádosti do programu ISPA je, kromě mnoha dalších, úspěšné veřejné projednání záměru v rámci povolovacího řízení. Aktuální stav přípravy. V současné době je u obou dotčených okresních úřadů pozastaveno územní řízení s odvoláním na probíhající proces posouzení vlivu stavby na životní prostředí (EIA). Dokumentace hodnocení vlivů na životní prostředí je po doplnění podle požadavků MŽP opět v projednání a posuzování. Protože se opakovaně setkáváme se zkreslenými názory na danou stavbu rekapitulujme: 35



dotčený úsek Labe není vodní tok přírodní, ale regulačními stavbami před více než 100 lety upravenou vodní cestou, zákonem o vnitrozemské plavbě jmenovitě citovanou a uznanou jako dopravně významnou vodní cestou. navržené plavební stupně nejsou přehradami, nepřehrazují údolí, nezadržují vodu, neovlivní přilehlé území. Pevná spodní stavba budoucího jezu nemění stávající stav, pohyblivá konstrukce umožňuje manipulaci od stávajícího stavu hladin do udávaného maximálního vzdutí, připravovaná stavba je součástí rozvojového programu dopravní infrastruktury státu, stavba v celém úseku s výjimkou plavebních objektů situována v korytě Labe , stavba nezhorší odtokové poměry při průchodu velkých vod, připravované technické řešení tzv. "varianta 1999" zachovává přírodní bohatství údolní nivy Labe v daném úseku, daný záměr se dotýká pouze stávajícího koryta, které plní funkci dopravně významné vodní cesty. Životní prostředí, krajina kolem nás - to jsou pojmy neustále skloňované ve všech pádech. Jak jsou ale slučitelné s dopravním oborem jakým je vnitrozemská plavba? Mnoho lidí možná překvapí, že jejich spojení je mnohem užší, než s jinými dopravními obory. Pro lepší ilustraci si nejprve rozdělme celý dopravní obor na dvě části - na vlastní dopravní prostředky, tzn. plavidla, a na dopravní cestu, kterou jsou v našem případě splavné řeky, nádrže a průplavy [7].

36


NEÚCTA K ZÁKONŮM, NEÚCTA K FAKTŮM.

9 NEÚCTA K ZÁKONŮM, NEÚCTA K FAKTŮM. Negativní stanovisko Ministerstva životního prostředí k vodním dílům na Labi rozpoutalo především v regionálním tisku sérii bouřlivých reakcí. Protože některé z nich hrubě urážejí a znevažují nejen ministra Kužvarta a ministerstvo životního prostředí, ale i ekologické iniciativy včetně našeho sdružení, považujeme za nutné reagovat. Zastánci jezů tvrdí, že ministerstvo životního prostředí rozhoduje pod tlakem ekologických iniciativ. Sami však za rozhodnutí, které se jim nehodí, vyhrožují ministerstvu po volbách zrušením. Stěžují si na neposlušnost ministra Kužvarta, který si dovolil vydat negativní stanovisko "když vláda rozhodla o podpoře vodní dopravy". To je naprosté nepochopení podstaty procesu posuzování vlivů staveb na životní prostředí, ve kterém se shromažďují odborné podklady a připomínky občanů a dotčených institucí, na základě kterých je pak vydáno závěrečné stanovisko ministerstva. Toto rozhodnutí přece nelze předjímat paušálním usnesením vlády! I další výroky některých zastánců jezů prokazují pozoruhodnou neznalost práva v oblasti životního prostředí. Například Jaroslav Foldyna, zástupce krajského hejtmana, prohlašuje, že ho stanovisko nezajímá, protože pro něj je směrodatný posudek, který připouští možnost převážení jiného veřejného zájmu nad zájmy ochrany přírody. Ponechme stranou skutečnost, že posudek se rovněž k vodním dílům staví jednoznačně negativně. Podle zákona je však výsledkem procesu posuzování vlivů právě stanovisko ministerstva Proces posuzování vlivů je zákonem přesně upraven a nikdo, a zvláště ne úředník, si nemůže svévolně vybírat, co z něj bude považovat za směrodatné, jen proto, že se mu to zrovna hodí. Jakých prostředků se v Děčíně používá nejen vůči ekologickým iniciativám, ale dokonce i vůči státním institucím, ukazuje případ výpovědi Správy chráněné krajinné oblasti Labské pískovce z prostor děčínského zámku, které během svého nájmu za peníze z rozpočtu ministerstva životního prostředí zrenovovali. Sám starosta Děčína nedávno v tisku připustil, že motivem náhlého vypovězení smlouvy zde bylo rozhodování Správy v záležitostech územního plánu a vodních děl. Zastáncům jezů (viz výroky ministra Schlinga a jeho tiskové mluvčí Ludmily Roubcové) se nelíbí, že se ekologické iniciativy vyjadřují k ekonomickým aspektům vodních děl. Sami však (navzdory jednomyslnému názoru přírodovědců) prohlašují, že vodní díla se přírody nijak nedotknou, že jejich vliv na životní prostředí je pozitivní a podobně. Ředitelství vodních cest, i pracovníci ministerstva dopravy se tak cítí zcela oprávněni vyjadřovat k aspektům ekologickým. Tak, jak rostou znalosti o dopadu vodních děl na přírodu a obrací se pozornost k ekonomické nesmyslnosti staveb, odpůrců vodních děl přibývá. Dnes k nim patří například prezident Euroregionu Elbe/Labe ... Evers, bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal (který se ještě před dvěma roky, na základě tehdejších znalostí, k jezům vyjadřoval pozitivně), saské ministerstvo životního prostředí i saské ministerstvo hospodářství, Český Ramsarský výbor i Mezinárodní komise pro ochranu Labe, z ekonomického hlediska kritizuje jezy studie Světové banky i Nejvyšší kontrolní úřad, atd. Zastánci jezů dnes ztrácejí půdu pod nohama. Jejich naděje se upínají především k volbám, po kterých, jak jasně dali najevo, hodlají s neposlušným ministerstvem zatočit a výstavbu jezů prosadit politicky. Uvidíme, zda se jim to podaří, Česká republika však na to v každém případě doplatí.

37


ZÁVĚR

10 ZÁVĚR Plavidla. Jistě všichni známe plavidla sportovní, kánoe a jiné čluny. Tyto malé sportovní lodě se po řekách plaví a rozhodně v nich nespatřujeme nebezpečí pro přírodu. Ale co lodě nákladní, velké kolosy které pozvolna brázdí Labe a Vltavu i jiné řeky Evropy a světa?

Pro ilustraci zde máme srovnání měrné spotřeby energie a produkce CO2 u vnitrozemské plavby. Z těchto údajů plyne, že přímé zatížení okolí je v případě plavby jednoznačně nejnižší. Další efekt, tzn. zatížení okolí hlukem, je zřejmé již ze srovnání jedoucí kolony kamionů, nákladního vlaku a motorové nákladní lodě. Hluk ve vzdálenosti 10 m od lodě je naprosto neporovnatelný vůči stejné vzdálenosti od vlaku nebo kolony nákladních automobilů. Rovněž znečištění okolí prachem, blátem a vibracemi je nejmenší. Tyto faktory ilustruje přehled externích nákladů na nehody, exhalace a hluk u silniční, železniční a vodní dopravy. Všechny zde uvedené údaje vycházejí z průzkumu, který zpracoval PLANCO Consulting Gmbh. (SRN). A co nebezpečí znečištění vody? Ano, zcela jistě, ovšem je správné si položit otázku jakou mírou se na znečištění vody podílí plavba? Můžeme srovnávat plavidla před 50-ti lety nebo plavidla námořní pod vlajkami rozvojových zemí se současnými evropskými plavidly?.Naštěstí to lze a z porovnání získáme tyto informace - předpisy pro konstrukci plavidel a příslušné kontroly jsou v současné době tak přísné, že vylučují únik jakýchkoliv ropných nebo jiných látek, které by mohly způsobit znečištění vody. Pravda, proti nekázni posádek plavidel se bojuje obtížněji, s jistou dávkou zadostiučinění můžeme konstatovat, že restrikce ze strany státních úřadů je účinná. Nebezpečí znečištění z havárie je výrazně nižší než u jiných oborů, neboť počet a závažnost havárií na přepravené množství zboží je rovněž výrazně nižší, než u jiných doprav.

38


ZÁVĚR

Dopravní cesta. Druhou podstatně složitější kapitolou je dopravní cesta. Základní skutečností, kterou musíme zmínit hned na začátku, je vlastní povaha vodní cesty, která vždy zůstává přírodním prvkem v krajině a nikdy není cizím neživým prvkem, jakým je například dálnice nebo železniční trať. Ať se jedná o skutečný upravený tok, nebo uměle vybudovaný průplav, vždy zůstává v podstatě řekou, která se stává svým charakterem novým domovem pro živočichy a rostliny. V tomto místě může mnoho lidí namítnout, že "betonová" koryta některých řek nebo průplavů do přírody nepatří. To je rozhodně pravda a s tím musíme jedině souhlasit. Nezapomínejme ale, že tyto stavby vznikaly v 50. až 70. letech 20. století a od té doby se mnoho změnilo. Pokud se podíváme na současné stavby, zde je naopak obtížně rozeznatelné původní koryto řeky od umělé vybudovaného průplavu. Tyto moderní příklady berme jako reprezentanty pro nově navrhované úpravy a novostavby vodních cest a společnými silami se snažme uspokojit zájmy všech zúčastněných stran. Ano, vždy dojde k určitému zásahu do krajiny, ale tyto jizvy příroda zacelí velmi rychle a v případě dobře provedených prací dojde dokonce k obohacení flory a fauny v území, jak se tomu stalo v údolí řeky Altműhll v Německu. Historické úpravy toků, nevhodně začleněné do krajiny zůstaly mementem minulé doby. Snažme se prosazovat jejich postupnou sanaci a uvedení do souladu s prostředím, které je pro nás - a nejen pro nás -životně důležité. Věřte, že se to vyplatí a odměnu, která se nám za to dostane nelze popsat slovy. Plavba může být průvodcem nahlédnutí do vodního světa a jeho tajemného nádechu, s vůni mokré trávy a zpěvu břehů řeky.

39


ZÁVĚR

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE: [1] KUBEC, Jaroslav. Kdy začala historie vodní cesty Labe-Odra-Dunaj? 01.10.2001 http://www.plavba.cz/magazin/seznam.asp?typ=*04. [2] ŠTĚRBA, Otakar. Katedra ekologie a životního prostředí, Univerzita Olomouc strany.http://rokycany.wz.cz/view.php?cisloclanku=2004011101. [3] PTÁČEK, František. Stavba jezů na Labi české ekonnomice nepomůže a životnímu prostředí neuškodí…http://www.plavba.cz/magazin/prispevek.asp?ID=200211111. [4] BUKOVSKÝ, Jan. Projekt na zlepšení plavebních podmínek. http://www.plavba.cz/magazin/prispevek.asp?ID=200112062. [5] Kolektiv autorů. Katalog biotopů České republiky. Praha 2001, AOPK ČR [6] V. Šutera, J. Kuncová, V. Vysoký. Labe - Příroda dolního českého úseku řeky na konci 20. století. Ústí nad Labem 2001. [7] AOS Publishing ŘVC ČR. Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe v úseku od Střekova po státní hranici ČR/SRN - souhrnná zpráva. Praha 2000, Hydroprojekt a. s.

40


ZÁVĚR

OUDES František (1. Bc Pha) Připomínky: • Chybí souhlas se zveřejněním •

Nedodrženy pokyny (název souboru)

•

prohřešky proti pravidlům počítačové typografie (??? konec oddílu)

•

1 KDY ZAČALA HISTORIE VODNÍ CESTY Labe-Odra-Dunaj? Pro odborný styl nevhodné.

•

• •

Nedodržen odborný styl (neosobní), Možná poněkud odvážné tvrzení, kolem kterého se odvíjí mnoho vášnivých debat a ostrých sporů. Podívejme se mu alespoň krátce pod pokličku. 1.1 Co může uvézt loď - Pod názvem - Zákazník se nepídí, ... A co nebezpečí znečištění vody? Ano, zcela jistě, ovšem je správné si položit otázku jakou mírou se na znečištění vody podílí plavba? 55% (bez mezery - na více místech textu) Neodstraněné chyby a překlepy (výhod-nější, Dráždany, Na základe aj.)

•

Úvodní část příliš historizující a politizující

•

obr. v kap. 5.2 nená popis, odkaz v textu, není uveden zdroj ("článek byl zpracován na základě propagačních materiálů ŘVC ČR" - nelze), další obrázky jsou ilustrační, opět bez čísla, odkazu, zdroje podobně tab. str. 17, graf str. 18 atd. (na více místech) Co je to Pinus sylvestris? Část o fauně a floře zbytečně podrobná a rozsáhlá Zdroje nejsou důsledně citovány podle ISO 690

• • •

• • • •

Hodnocení: nezveřejňuje se 21. 4. 04 JM

41

Název semestrální práce: Výstavba jezů na Labi s ohledem na životní prostředí

Recommend Documents