Návrh úpravy vnitropodnikové směrnice pro dlouhodobý majetek v příspěvkových organizacích

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Návrh úpravy vnitropodnikové směrnice pro dlouhodobý majetek v příspěvkových organizacích Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Milena Otavová, Ph. D.

Bc. Kateřina Jugová

Brno 2013

Ráda bych na tomto místě poděkovala primárně svojí vedoucí Ing. Mileně Otavové, Ph. D. Nejen že mi vždy velmi ochotně věnovala svůj čas na konzultace, při kterých se mě snažila navádět na tu správnou cestu, ale také si velmi cením jejího lidského přístupu. Byla více než skvělou vedoucí a pochybuji, že bych bez ní mohla svou diplomovou práci vůbec napsat. Patří jí můj velký dík. Dále bych ráda poděkovala všem pracovníkům muzeí, kteří se mnou vždy velice ochotně komunikovali ať již osobně či elektronicky. Jejich postřehy a znalosti mi velmi pomohly při zkoumání této problematiky.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci napsala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 21. 5. 2013

__________________

Abstract Jugová, K. The Proposal of Modification of Internal Directive on Long-term Assets in Allowance Organizations. Diploma thesis. Brno, 2013. The diploma thesis deals with the creation of a proposal of an internal directive focused on long-term assets in allowance organizations established by the state for the purpose of museum activities. The aim is to create a universal form of a directive, based on the analysis of strengths and weaknesses of already existing directives. This universal directive would be used as a template for museums that have not covered the question of long-term assets yet or where the directives are insufficient. The thesis consists of 2 main parts. The first part deals with the theoretical determination of the non-profit sphere and individual allowance organizations including museums. The practical part analyzes already existing directives in individual museums. The results obtained then served for the creation of a universal form of an internal directive focusing on long-term assets. Keywords Allowance organizations, long-term assets, non-profit organizations.

Abstrakt Jugová, K. Návrh úpravy vnitropodnikové směrnice pro dlouhodobý majetek v příspěvkových organizacích. Diplomová práce. Brno, 2013. Diplomová práce se zabývá tvorbou návrhu vnitropodnikové směrnice zaměřené na dlouhodobý majetek u příspěvkových organizací zřízených státem za účelem muzejní činnosti. Cílem je na základě analýzy silných a slabých stránek již existujících směrnic vytvořit univerzální podobu směrnice, která by sloužila jako předlohla pro muzea, která problematiku dlouhodobého majetku nemají ošetřenou, popřípadě je nedostatečná. Práce je rozdělena do 2 hlavních celků, kdy první z nich se věnuje teoretickému vymezení neziskového sektoru a jednotlivých příspěvkových organizací včetně muzeí. V praktické části jsou analyzovány již existující směrnice jednotlivých muzeí. Na základě získaných výsledků je vytvořena univerzální podoba vnitropodnikové směrnice zaměřené na dlouhodobý majetek. Klíčová slova Příspěvkové organizace, dlouhodobý majetek, neziskové organizace.

Obsah

5

Obsah Úvod

6

1

8

2

Cíl práce a metodika 1.1

Cíl práce ........................................................................................................ 8

1.2

Metodika ....................................................................................................... 8

Literární rešerše 2.1

Národní hospodářství ................................................................................. 11

2.2

Neziskové organizace .................................................................................. 14

2.2.1

Teoretická východiska ........................................................................ 16

2.2.2

Klasifikace a typologie neziskových organizací ................................ 17

2.2.3

Vize, poslání, funkce a cíle ................................................................. 18

2.2.4

Typy neziskových organizací............................................................. 20

2.3

Příspěvkové organizace ............................................................................. 23

2.3.1

Příspěvkové organizace zřízené státem ............................................ 23

2.3.2

Příspěvkové organizace zřízené územním samosprávným celkem 25

2.4 3

11

Muzea .......................................................................................................... 26

Vlastní práce 3.1

30

Vlastnické vztahy k majetku ...................................................................... 30

3.1.1

Majetek státu ...................................................................................... 30

3.1.2

Majetek územních samosprávných celků ......................................... 31

3.2

Identifikace směrnic jednotlivých muzeí ................................................. 32

3.3

Univerzální podoba směrnice ....................................................................35

4

Diskuze

57

5

Závěr

60

6

Literatura

62

7

Seznam obrázků

67

Úvod

6

Úvod Doba, ve které se společnost nachází, je charakteristická technickým rozmachem. Koncentrace firem zabývající se informačními technologiemi, mobilními technologiemi den ode dne roste. Nejde jen o firmy, které vyrábějí různé počítače, přístroje apod., ale jde i o podniky, které na ně vytváří patřičné programové vybavení a vymýšlí nové inovativní způsoby nakládání s uloženými daty. S tím samozřejmě souvisí i zabezpečení, které taktéž v kybernetickém světě nabývá na významu. Není moc odvětví, kde by se moderní technika nevyužívala. Jedním z mnoha způsobů je převod co možná největšího množství textů, obrazů, fotek do elektronické podoby. Hlavním důvodem je snaha, aby byly ušetřeny působení času, jako faktoru znehodnocení a také, aby byly dostupné co nejširšímu spektru obyvatel. Díky této elektronizaci si lidé z různých koutů světa mohou prohlédnout díla slavných malířů, sochařů, číst knihy staré stovky let atd. Avizovaný způsob je rozhodně jednoduší a pohodlnější, než cestovat stovky kilometrů a vidět daný předmět na vlastní oči. Samozřejmě, že entuziasmu se v tomto případě hranice nekladou, nicméně díky této snaze je dostupnost vzdělání v oblasti kultury a historie mnohem větší a kdokoliv s internetovým připojením může nahlédnout do tajů virtuálních prohlídek oblíbených míst na zeměkouli. Běh doby nejde zastavit, avšak návštěvnost různých galerií, muzeí či knihoven je stále poměrně vysoká. Pomyslná „fyzická“ přítomnost na nějakém historickém či kulturním místě člověka stále láká. Tento fakt nelze opomenout. Je třeba podle toho i jednat a umět správně nakládat s různými sbírkami, s majetkem, umět řídit a spravovat takový typ organizace. V každém vyspělém a civilizovaném světě se o kulturní odkaz stará převážně stát. V podmínkách České republiky je touto institucí Ministerstvo kultury. Kromě řady jiných aktivit zastřešuje mimo jiné několik příspěvkových organizací, které se specializují na různé oblasti kultury. Od muzeí, přes galerie a knihovny až po divadla. Tyto organizace fungují na neziskovém principu. Nejsou založeny za účelem tvorby zisku. Jejich poslání má „hlubší“ význam. Klasický návštěvník muzea či galerie tam většinou jde s nějakou vizí. Chce vidět něco nového, dozvědět se něco nového, naučit se něco nového atd. Někteří lidé zde chodí, protože je zaujala upoutávka na určitou výstavu, nebo protože jsou nadšenci do historie a tímto způsobem pátrají po potřebných informacích. To je jedna stránka mince. Ta druhá již spočívá v práci některé ze zmíněných organizací. Jejich úkolem není jen prosté vystavení určitého předmětu či obrazu. Je třeba i určité aranžmá a samozřejmě zveřejnění doprovodných informací k danému objektu. To jsou činnosti, které návštěvník může vidět. Co však nevidí, je zajištění bezpečnosti daného předmětu, jeho uchovávání, přeprava, péče atd. Tyto příspěvkové organizace mnohdy manipulují se značným majetkem. Hodnota takto uchovávaných sbírek může jít i do milionu korun. Nakládání s nimi je tedy upraveno speciálním zákonem. Jde přeci o kulturní dědictví daného státu. Je třeba tak činit s maximální opatrností.

Úvod

7

Ministerstvo kultury je sice zřizovatelem těchto organizací, ale ty ve všech právních vztazích vystupují svým jménem a nesou tedy i patřičnou zodpovědnost. Samozřejmě, že primárně jednají a nakládají s majetkem podle zákona. Sekundárně si ale mohou jednotlivé aspekty manipulace s dlouhodobým majetkem ošetřit ve své vnitropodnikové směrnici. V případě tohoto typu organizací nejde o přímou konkurenci. Je zde oproti soukromému sektoru patrná jistá spolupráce právě na administrativní a řídící úrovni. Není to zrovna zanedbatelný fakt. Díky této kooperaci a předávání zkušeností se vylepšuje samotné působení příspěvkových organizací. Zefektivňují se, zpřehledňují, inovují atd. Metaforicky by se to dalo přirovnat k rodinnému podniku, kde si všichni se vším pomáhají, protože je pojí rodinné pouto, a tedy něco víc, než jen zisk.

Cíl práce a metodika

8

1 Cíl práce a metodika 1.1 Cíl práce Tato diplomová práce se zabývá neziskovým sektorem, konkrétně příspěvkovými organizacemi. Ty se ještě dále dělí na typ, který byl zřízen státem či samosprávným územním celkem. Detailnější pohled je věnován právě příspěvkovým organizacím zřízeným státem a to konkrétně za účelem muzejní činnosti. Zřizovatelem těchto institucí je v podmínkách České republiky Ministerstvo kultury. Podle svých webových stránek1 pod něj spadá celkem 16 příspěvkových organizací. Všechny tyto subjekty jsou poměrně unikátní a pestré, zabývají se technickými předměty, dobovou kulturou v určité oblasti, historií loutek atd. Díky tomu tvoří širokou paletu muzejních sbírek a mezi návštěvníky se těší vysoké popularitě. Jedná se o organizace napříč celou Českou republikou. Jsou jak v Praze, Brně, tak Opavě, Jablonci nad Nisou atd. Samotná pestrost sbírek, ale i fakt, že tyto instituce nakládají se značným dlouhodobým majetkem, vytváří speciální poptávku po vnitropodnikových směrnicích, které by tuto oblast ošetřily. Jak již bylo zmíněno výše, tyto organizace mezi sebou přímo nekonkurují. Samozřejmě, že se snaží zaujmout návštěvníka, ale na řídící úrovni dochází velmi často ke kooperaci. Díky tomu je i vůle dojít ke konsensu v přístupu k dlouhodobému majetku tak, aby byla vytvořena jistá předloha či univerzální podoba této směrnice. Tu by pak mohly jednotlivé subjekty nezávisle na sobě využít a s minimálními úpravami i aplikovat. Cílem této diplomové práce je na základě analýzy evidence a hospodaření s dlouhodobým majetkem ve státních příspěvkových organizacích, zřízených za účelem muzejní činnosti, vyhodnotit klady a zápory existujících směrnic pro tuto oblast. Následně, na základě těchto informací, navrhnout novou podobu směrnice, kde by byly odstraněny zjištěné nedostatky. Dílčím cílem je komparace vlastnických vztahů k majetku a s tím souvisejících aspektů u státních příspěvkových organizací a příspěvkových organizací zřízených územním samosprávným celkem. Výstup práce v podobě směrnice bude zaslán všem spolupracujícím muzeím, aby v případě potřeby mohly využít univerzálnosti a již jen podle svých specifik ji upravit a zavést v platnost.

1.2 Metodika V této diplomové práci je zpracována univerzální podoba směrnice zabývající se dlouhodobým majetkem u příspěvkových organizací zřízených státem za účelem muzejní činnosti. Příspěvkové organizace. Ministerstvo kultury [online]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/kulturnidedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-moviteho-kulturniho-dedictvi/prispevky/default.htm 1


9

Struktura práce je rozdělena do dvou hlavních celků. Prvním je literární rešerše. V této části bylo primárním úkolem nastudování odborné literatury. Deduktivním způsobem byly v celé této pasáži analyzovány a následně metodou deskripce i popsány jednotlivé úrovně ekonomiky, od národního hospodářství, přes typologii neziskových organizací až po nejmenší zkoumaný prvek, a tedy muzea. Speciální pozornost byla věnována širší analýze samotných příspěvkových organizací. Stěžejní částí celé diplomové práce je praktická část. Na začátku bylo využito metody analýzy a komparace k posouzení obecných přístupů jednotlivých typů příspěvkových organizací k problematice nakládání s dlouhodobým majetkem. Na zmíněnou komparaci navazovala analýza získaných muzejních směrnic. Tento typ institucí spadá pod Ministerstvo kultury, které podle svých webových stránek2 eviduje celkem 16 příspěvkových organizací. Tento vzorek byl dostačující, avšak bylo třeba eliminovat 2 památníky. Mezi hlavní důvody předně patří rozdílnost v poslání, za jakým byly založeny, a také chybějící slovo „muzeum“ v názvu. Seč oba památníky mají a vytvářejí sbírky, tak jejich prvotním cílem je označení a péče o významné místo. Jde o propojení unikátní historické události přímo s faktickým místem, kde se odehrála. Po této selekci památníků bylo elektronickou cestou osloveno zbývajících 14 subjektů. Předně byl stručně charakterizován záměr diplomové práce a mnohem důsledněji popsán již samotný výstup, který byl nabídnut, v případě spolupráce a po samotném dopsání, k volnému užívání v dané organizaci. Podmínkou k zaslání této finální podoby bylo však poskytnutí současných interních směrnic, které uvnitř organizace existují a danou problematikou se zabývají. Závěrem byla vyjádřena prosba, zda by se pracovníci nebránili případným konzultacím. Email byl zaslán všem ekonomickým náměstkům ve stejném znění. Z oslovených 14institucí zpětnou vazbu poskytlo 7, a z nich 5 projevilo zájem poskytnout nejen informace, ale i interní materiály a dokonce možnost formou elektronické korespondence i konzultace nad danou problematikou. Zbylé 2 subjekty vyjádřily přání, jestli by nešel posunout termín tohoto sběru informací, kdy ve spolupráci bohužel zabránila řada vnitřních záležitostí, které pro samotná muzea byla prioritní, tudíž nebyl nikdo, kdo by se tomuto tématu mohl věnovat. K posunu však z časových důvodů dojít nemohlo a bylo třeba nadále v práci počítat s účastí 5 muzeí. Ke všem z nich se musel vytvořit naprosto individuální přístup. Nebylo možné přímo paušalizovat tato zkoumání. Za příslibu nezveřejnění názvů zkoumaných muzeí byly získány slíbené interní směrnice zaměřené na nakládání s dlouhodobým majetkem. Na základě těchto materiálů byla provedena velice pečlivá analýza každé směrnice zvlášť, kdy poté následovala komparace jednotlivých dílčích částí a jejich zpracování. Díky těmto činnostem bylo možné charakterizovat silné a slabé stránky jednotlivých vnitropodnikových dokumentů. Tento výstup byl klíčový při samotné tvorbě univerzální podoby směrnice. Ani jedna z účastněných organizací si však nepřála zveřejnění svého názvu, ani začernění a potencionální připojení jejich interních materiálů do příloh této práce. Příspěvkové organizace. Ministerstvo kultury [online]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/kulturni-dedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-moviteho-kulturnihodedictvi/prispevky/default.htm 2


10

Na základě těchto skutečností bude při samotné analýze a komparaci jednotlivých směrnic muzeí dále v textu využito velkých písmen řecké abecedy A, B, C, D, E k odlišení jednotlivých muzeí. Každé písmeno reprezentuje 1 muzeum, které poskytlo vnitřní materiály a které se k dané problematice formou elektronické rozpravy vyjadřovalo. Samotný rozbor jednotlivých směrnic spočíval v analýze jak počtu stran, tak souslednosti a obsahu jednotlivých bodů, které byly ve směrnici ošetřeny. Na základě této metody a komparace jednotlivých směrnic byly charakterizovány hlavní klady a zápory. Takto získané výsledky byly pomocí syntézy skládány dohromady tak, aby obsáhly co nejširší možnou činnost muzeí v souvislosti s nakládáním s majetkem. Doplnění těchto poznatků proběhlo na základě rozhovorů a elektronické korespondence se členy ekonomických úseků jednotlivých muzeí.

Literární rešerše

11

2 Literární rešerše Subjekty působící v ekonomice se dají velice zjednodušeně rozdělit na ty, které jsou zřízeny primárně za účelem zisku a které nikoliv. Ty, které nemají jako prvotní cíl tvorbu zisku, se nazývají neziskové organizace. Nicméně toto označení může být zavádějící. Samotné slovo „neziskové“ nemusí nutně znamenat, že nevytvářejí zisk. Ba naopak. U řady organizací tohoto typu se stává, že vykážou kladnou hodnotu výsledku hospodaření. V soukromém sektoru by ve většině případů došlo k rozdělení mezi společníky (akcionáře, partnery atd.) a k reinvestici. V případě neziskových organizací dochází pouze k reinvesticím. Žádné takto vytvořené prostředky se nepřerozdělují mezi vedení, potažmo zaměstnance. Jsou opět využity k naplnění poslání. Neziskové organizace kladou obrovský důraz na definování jejich poslání. Tedy primárního účelu, za jakým vznikly a čeho svou prací chtějí dosáhnout. Jedná se klíčovou činnost při samotném zakládání. Není vůbec jednoduchá, ale díky ní se předem vytyčí sféra působení. Může jít o sociální oblast, zdravotní, vzdělávací atd. Tímto krokem se eliminují případné nejasnosti, zda daná činnost spadá pod jejich působnost či nikoliv. Je třeba mít však na paměti, že v ekonomice neexistuje jeden typ neziskové organizace. Právních forem je celá řada, stejně jako u soukromého sektoru. Řadí se zde obecně prospěšné společnosti, nadace, církevní organizace, příspěvkové organizace atd. Každá z nich má svá specifika, která je odlišují. Mezi hlavní se řadí samotný účel založení, zřizovatel či zakladatelé, legislativa, vedení účetnictví, financování, nakládání s majetkem apod.

2.1 Národní hospodářství Ekonomie jako věda je poměrně mladým přírůstkem do široké palety vědeckých oborů. Nicméně to, že je něco studováno teprve pár století, neznamená, že to tu nebylo již dávno předtím. Význam slov jako je hospodářství, hospodárný, hospodaření atd. zná většina obyvatelstva a ví, co si pod nimi mají představit. Ve velmi zjednodušeném případě si lidé vybaví hospodáře, který se snaží o koordinaci různorodých činností, díky kterým si zajistí přežití, a v některých případech i výdělek. Toto řízení však musí provádět s co možná nejmenšími náklady a s co možná největšími výstupy. Snaží se být maximálně efektivní v dosahování svých vytyčených cílů. Na úrovni státu a tedy národního hospodářství se jedná o obdobu případu se statkářem, jen ve větším měřítku. Navíc se zde setkáváme konečně s pojmem „ekonomika“, který se v tomto případě dá považovat za synonymum pro „hospodaření“, které lze jednoduše definovat jako „...soubor ekonomicko-správních činností zabezpečující provoz…“3. V tomto případě zabezpečují chod celé ekonomiky na státní úrovni. 3

STEJSKAL, Jan. Ekonomika neziskové organizace, 2010, s. 31.


12

Národní hospodářství lze podle typu financování4 dělit na dva hlavní sektory. Ziskový a tedy tržní sektor a neziskový, neboli netržní sektor, který se dále může členit, viz obr. 1. Obr. 1

Členění národního hospodářství podle principu financování

Zdroj: REKTOŘÍK, Jaroslav. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení. 2010.

Jak je patrné z výše uvedeného obrázku, ziskový sektor se nijak více nečlení. Jeho úloha v ekonomice je koncipována čistě za účelem zisku. Ten generují díky prodeji statků a služeb. Následné nakládání s tržbami nemá jednotný koncept. Část podniků své výnosy reinvestuje zpátky do výrobního procesu, část si je rozdělí mezi představenstvo a část se snaží investovat do jiných subjektů v ekonomice a takto inkasovat příjmy z dividend apod. Samozřejmě řada organizací mixuje výše zmíněné způsoby, aby dosáhla co nejefektivnějšího využití svých volných peněžních prostředků. Neziskový sektor má oproti tržnímu svá specifika. V první řadě nejsou dané subjekty zakládány za účelem zisku, ale snaží se naplnit poslání svého vzniku. Finanční prostředky na své působení mohou získávat v rámci přerozdělovacích procesů na úrovni státu, dále formou domácích či zahraničních dotací, a také si na část svého provozu mohou vydělat samy, poskytováním služeb či prodejem statků. Druhořadou charakteristikou je samotné rozdělení netržní sféry. Silné zastoupení má veřejný sektor, neboli neziskový veřejný sektor, který reprezentuje stát, potažmo samosprávné celky. Jejich hlavním posláním je poskytování veřejných statků směrem k občanům a ke společnosti jako celku. Spadá zde „…vše, co již není soukromou věcí a na druhé straně vše, co nepřísluší oprávněné ochraně soukromí či státního tajemství…“5. Dalším typem je neziskový soukromý sektor, který je ojedinělý svým způsobem financování. Opět je třeba zdůraznit, že ani organizace spadající do této sféry nejsou zřízeny primárně za účelem zisku. Aktivita těchto subjektů „…je financována ze soukromých financí (ale příspěvek z veřejných financí se nevylučuje), tedy financí soukromých fyzických a právnických osob, které se rozhodly vložit své

REKTOŘÍK, Jaroslav. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení, 2010, s. 13. 5 HYÁNEK, Vladimír. Ekonomika neziskových organizací, 2004, s. 18. 4


13

soukromé finance do konkrétní, předem vymezené produkce nebo distribuce statků, aniž by očekávaly, že jim tento vklad přinese finančně vyjádřený zisk“6. Poslední částí netržního sektoru jsou domácnosti. Nemalou měrou se podílejí na formování národního hospodářství. Tento vliv mají skrze své působení na trhu práce či na trhu statků. Na trhu práce vystupují v roli nabízejícího, nabízí svůj výrobní faktor, práci. Na trhu statků a služeb jsou v pozici poptávajícího, poptávají konkrétní množství výstupu. Jakékoliv pohyby a změny mají dopady na celou ekonomiku. Všechny čtyři vyjmenované typy sektorů národního hospodářství se od sebe značně liší, ale na druhou stranu mají mezi sebou nemalé vazby a hraniční vztahy. Ty jsou nejčastěji finančního rázu, avšak ovlivňují je i jiné aspekty. Pro lepší identifikaci slouží model vytvořený švédským ekonomem Victorem A. Pestoffem. Konstrukce spočívá v zakreslení zmíněných čtyř sektorů do trojúhelníku. Jak je patrné z obrázku č. 2 uvedeného níže, konstrukce má 4 základní fáze. První má za cíl rozdělit ekonomiku v zásadě na část ziskovou a část neziskovou. Plocha nad přímkou značí veřejný sektor a prostor pod ní označuje soukromou sféru. Druhá fáze a její pravá část označuje soukromý ziskový sektor. Jeho velikost se v dalším kroku již nezmění. Třetí přímka dokresluje sektor domácností, které reprezentují rodiny, sdružení apod. Taktéž se jeho velikost v dalším kroku již nezmění. Poslední fáze slouží k vymezení neziskového soukromého sektoru. Podle literatury „…nazývaný též jako sektor nevládních neziskových organizací a v západní literatuře uváděný většinou jako třetí sektor...“7. Tímto krokem však využití Pestoffova modelu nekončí. Díky němu lze identifikovat širokou paletu tzv. hraničních či smíšených organizací, které v daném sektoru působí. Například soukromé školy. Škola sama o sobě plní veřejnou službu. Nicméně je soukromá a tudíž primárně financována z této sféry (existují však výjimky, kdy i soukromé vzdělávací instituce získávají příspěvky z veřejných zdrojů). Tudíž na základě těchto charakteristik se jedná o mix dvou sektorů a tedy o smíšenou organizaci.

REKTOŘÍK, Jaroslav. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení, 2010, s. 14. 7 REKTOŘÍK, Jaroslav. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení, 2010, s. 17. 6

Literární rešerše Obr. 2

14

Konečná fáze členění národního hospodářství podle Pestoffa

Zdroj: REKTOŘÍK, Jaroslav. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení. 2010. Upraveno autorkou.

Díky tomuto schématu je patrná pestrost prolínání typů organizací napříč národním hospodářstvím. Žádná hranice mezi nimi není nijak striktně vymezena, ba naopak je velice flexibilní. Může docházet k propojení neziskové, formální a veřejné instituce, potažmo ke spojení ziskové, formální a soukromé. Kombinací je celá řada, záleží na definici poslání, za kterým byla daná organizace zřízena.

2.2 Neziskové organizace Původ neziskových organizací „lze spatřovat ve dvou klíčových oblastech. První z nich je charita, resp. filantropicky motivovaná činnosti lidí. Druhou je potom jedno ze základních práv občanů, a to právo sdružovat se“8. Samotná charitativní činnost, potažmo označení charita, je v dnešní době spjato primárně s církevními organizacemi. Hlavně tedy s Římskokatolickou církví, která má zřízené arcidiecézní a diecézní charity po celé České republice. Náplň jejich činnost spočívá primárně v pomoci bližnímu a v šíření křesťanské lásky. Je třeba zdůraznit, že každá charita se zaměřuje na různé sociální skupiny a není nikde univerzální rámec, jak a kterým jedincům pomáhat. Vše vyplývá z daného prostředí, z definice konkrétního problému, a také z možností, které mají pracovníci těchto organizací k dispozici.

8

HYÁNEK, Vladimír. Neziskové organizace: teorie a mýty, 2011, s. 17.


15

V současnosti je mnohem používanější pojem filantropie než charita. Zvlášť ve spojení s neziskovým sektorem. Vyjadřuje snahu pomoci pouze na základě lásky k bližním. Nicméně jak charitní činnost tak filantropická využívá stále více populární dobrovolnickou činnost, „kterou dobrovolník vykonává ve prospěch druhých, nepovinně a bez nároku na odměnu“9. Seč právě tyto aktivity jsou hnacím motorem většiny neziskových organizací, je třeba mít legislativně tuto oblast ošetřenou. Tento úkol má na starosti stát, který se snaží nastavit právní mantinely tak, aby všechny zúčastněné subjekty a organizace měli mezi sebou jasně definovaná pravidla. Díky tomu budou stabilnější a efektivnější. Filantropické organizace nemohou samozřejmě fungovat bez potřebných financí z veřejných či jiných rozpočtů, nicméně i samotný stát potřebuje tento typ institucí k zajištění potřebných služeb, na které sám nestačí. Proto je velice důležitá spolupráce mezi oběma stranami. Hlavním motivem charitní či filantropické činnosti je tedy zjednodušeně láska. Není to však jediný důvod, proč vznikají neziskové organizace. Tím druhým, a neméně důležitým, je právo sdružovat se. Svoboda sdružovat se vyplývá z demokratické společnosti a dá se podle V. Hyánka10 lze rozdělit do šesti hlavních bodů: 1. „Svoboda sdružování je základní podmínkou většiny ostatních svobod.“ 2. „Demokracie nemůže fungovat bez systému vyrovnávacích závaží, která napomáhají zajišťovat stabilitu systému.“ Je třeba proti státnímu aparátu postavit adekvátně velký soubor stejně smýšlejících jedinců, aby nedocházelo ke zneužívání funkcí a svěřené moci. 3. „Svoboda sdružování je formou účasti na moci.“ Je třeba mnohem více aktivit ve veřejném dění než pouze účast na volbách. 4. „Svoboda sdružování je ve svých projevech jedním z nástrojů prosazování společenských změn.“ Je třeba neustále vyvíjet tlak na veřejný sektor, aby se stále snažil přizpůsobovat změnám ve společnosti a reagoval na potřeby občanů. 5. „Svoboda sdružování je důležitá jako faktor informovanosti občanů.“ Stejně jak je v bodě č. 4 důležité působit na stát, v tomto bodě je zase na druhou stranu třeba vyvíjet aktivity směrem ke společnosti, aby byla informovaná a motivovaná se podílet na tvorbě veřejného života. 6. „Svoboda sdružování je prostředkem „obrany“ a vzájemné podpory.“ Tento poslední bod se zaměřuje čistě na samotné organizace a na jejich vnitřní nastavení a fungování. Je třeba mít na paměti i rozvoj těchto institucí, stejně tak pracovníků, kteří v něm působí. Všechny tyto body ukazují na důležitost svobody sdružování v kontextu s vyrovnáním sil na poli národního hospodářství. Je důležité, aby neziskové organizace byly stabilní, organizované a pro státní aparát byly nejen v pozici oponenta, ale, při řešení určitých problémů, i v pozici partnera. 9

STEJSKAL, Jan. Ekonomika neziskové organizace, 2010, s. 8. HYÁNEK, Vladimír. Neziskové organizace: teorie a mýty, 2011, s. 31 - 32.

10


16

2.2.1 Teoretická východiska Neziskové organizace v dnešní době již zaujímají nesmazatelné místo na poli národního hospodářství. Jejich úloha tkví zjednodušeně v suplování činností, které nebyl schopen zajistit stát. Ekonomická teorie tvrdí, že „existence neziskových organizací je výsledkem tržních a státních selhání.“11 Tržní selhání mohou mít několik příčin. Na té nejnižší a tedy mikroekonomické úrovni dochází k nedokonalé konkurenci a tedy, že je omezen vstup do odvětví, existuje heterogenní produkt apod. Dále se na této úrovni lze setkat s přirozeným monopolem. Ten se vyskytuje v situaci, „…při které na trhu existuje jediná firma, která je schopna uspokojovat celou tržní poptávku svou produkcí a to při nižších průměrných nákladech, než kdyby v odvětví působilo více menších firem.“12 Mezi další tržní selhání se řadí asymetrické informace, které jsou charakteristické tím, že jeden subjekt má lepší informace než druhý. Předposlední je existence veřejných statků, které jsou poskytování na neziskovém principu. Poslední mikroekonomickou příčinou jsou externality. Makroekonomické příčiny je třeba hledat primárně v nevyužívání zdrojů a lidského kapitálu, které dávají šanci vzniku neziskového sektoru, který se oba efekty snaží eliminovat a stabilizovat tak národní hospodářství. Mimoekonomických vlivů, které mohou způsobit tržní selhání, je vícero, ale jako hlavní se udává13 zmírnění nerovnosti ve společnosti a ochrana životního prostředí. Neziskové organizace mají ve svých posláních nejčastěji definovány cíle ze sociální či ekologické oblasti. Výše zmíněný výčet se týkal tržních selhání. Na netržní aktivity mají však vliv i vládní selhání. Příčiny je třeba hledat v základních funkcích veřejných financí. Předně se jedná o14: · alokační netržní činnosti – zajištění vyšší efektivnosti při poskytování veřejných statků, · redistribuční netržní činnosti – pro účely snižování nerovností v důchodech a majetku, · stabilizační netržní činnosti – snaha o koordinaci hospodářského cyklu, regulační a legislativní netržní činnosti – vytvoření podmínek pro fungování tržního mechanismu. Všechny tyto zmíněné činnosti zapříčiňují selhání vlády, a tudíž vytváří prostor pro vznik neziskových organizací. Jejich úkolem není zastoupit stát, nýbrž zaplnit chybějící místo a kompenzovat nedostatečnou nabídku veřejných statků. Je třeba mít na paměti, že tyto mezery nevznikají nezájmem vlády se zabývat danou problematikou. Mnohdy stát nemá dostatečné prostředky, aby danou službu či statek zajistil. Stejně tak soukromý sektor nemusí jevit zájem zaplnit vzniklý prostor. Díky shodě více skutečností najednou tak umožňuje neziskový sektor „cílenější a flexibilnější uspokojování potřeb specifických skupin obyvatelstva“.15

NOVOTNÝ, Jiří. Ekonomika a řízení neziskových organizací, 2004, s. 17. NOVOTNÝ, Jiří. Ekonomika a řízení neziskových organizací, 2004, s. 10. 13 NOVOTNÝ, Jiří. Ekonomika a řízení neziskových organizací, 2004, s. 12. 14 NOVOTNÝ, Jiří. Ekonomika a řízení neziskových organizací, 2004, s. 13. 15 HYÁNEK, Vladimír. Neziskové organizace: teorie a mýty, 2011, s. 38. 11

12


17

Z logiky věci tedy vyplývá, že selže-li trh v distribuci určitého statku či služby, nastupuje stát. V případě, že ani on není schopen dostát této poptávce, otevírá se prostor právě pro neziskové organizace. 2.2.2 Klasifikace a typologie neziskových organizací Pro základní pochopení vůbec důvodu vzniku neziskové organizace je nejvíce říkající poslání. Nicméně to skrývá obrovské množství variability a prolínání několika typů, že pro klasifikaci je možnost rozdělit si tyto instituce podle pěti hlavních kritérií. Mezi ně patří:16 1.

kritérium zakladatele – nejzákladnější, které ihned určí, kdo danou neziskovou organizaci založil. Může jimi být: 1.1. státní správa nebo samospráva, 1.2. fyzická či právnická osoba, 1.3. veřejnoprávní instituce,

2.

kritérium globálního charakteru poslání – podle tohoto klíče dělíme neziskové organizace na: 2.1. organizace veřejně prospěšné – poskytují veřejné a smíšené statky směrem k občanům a společnosti, 2.2. organizace vzájemně prospěšné – sdružení několika fyzických či právnických osob, které pojí společný zájem, kritérium právně organizační normy – jednotlivé organizace mohou vznikat na základě rozdílných zákonů, kritérium financování – rozděluje neziskové organizace podle způsobu získávání peněžních prostředků na svůj provoz: 4.1. z veřejných rozpočtů – řadí se zde organizační složky státu a územních celků, 4.2. z části z veřejných rozpočtů a z příspěvků – na tyto příspěvky mají neziskové organizace nárok ze zákona, patří zde příspěvkové organizace, církve apod., 4.3. z různých zdrojů – patří sem dary, sponzoring, granty a jiné zdroje, 4.4. z výsledku realizace svého poslání – prostředky, které jsou získány realizací poslání, kritérium charakteristiky realizovaných činností – závisí na typu neziskové organizace, v tomto případě se jedná buď o: 5.1. charakteristické znaky společné pro všechny typy neziskových organizací – do tohoto výčtu se primárně řadí právnické osoby (výjimka jsou organizační složky státu), které nejsou založeny za účelem podnikání a tvorby zisku, jsou zaměřeny na specifické potřeby společnosti a existuje zde možnost financování z veřejných rozpočtů,

3. 4.

5.

REKTOŘÍK, Jaroslav. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení, 2010, s. 40 - 41. 16


18

5.2. charakteristické znaky společné pro soukromé neziskové organizace – zde se řadí hlavně instituce, které mají ze zákona dánu autonomii k vnějšímu prostředí, členové se upsali dobrovolně, vytváří neformální struktury za účelem sdílení stejných či podobných myšlenek, filosofií, přesvědčení atd. Neméně důležitá je typologie. Obdobně jako u klasifikace neziskových organizací, existuje klíč pro typové dělení podle jednotlivých zaměření. Existuje 5 hlavních skupin:17 1. vzájemně prospěšné organizace – poskytují vzájemně prospěšnou činnost v rámci celé společnosti. Většinou se jedná o neziskové soukromoprávní instituce, 2. veřejně prospěšné organizace – taktéž se jedná o neziskový soukromoprávní typ, který se oproti výše zmíněnému zaměřuje na činnost směrem k veřejnosti, 3. organizační složky a příspěvkové organizace státu a samosprávných územních celků – jedná se o neziskovou veřejnoprávní organizaci, která se zaměřuje na veřejnou správu a na veřejně prospěšnou činnost, 4. ostatní veřejnoprávní organizace – neziskový subjekt, který se taktéž primárně zaměřuje na veřejně prospěšnou činnost, 5. obchodní společnosti a jim podobné organizace – typ, který kombinuje jak vzájemně, tak také veřejně prospěšnou činnost. 2.2.3 Vize, poslání, funkce a cíle Níže uvedený obrázek18 charakterizuje postupné kroky, které vedou k založení neziskové organizace. Základem je motiv. To jsou většinou „pohnutky“, které inspirují člověka, aby přemýšlel o vzniku určité instituce. Jde o zaplnění místa na trhu, které vzniká nezájmem poskytovat určité služby soukromým sektorem nebo nedostatečnou distribucí, ať už množství či kvality, ze strany státu. Motiv vede k definování poslání. To je stěžejní faktor každé neziskové organizace. Určuje se tím smysl vzniku a účel existence. Správné nastavení zajišťuje přesnou specifikaci činností a aktivit, které bude daná organizace vytvářet. Je to jasný impulz nejen pro interní fungování, ale i směrem k okolí. Na tento krok navazuje určení, podle jaké legislativy bude daná organizace fungovat. Česká republika má širokou paletu typů neziskových institucí a každá disponuje svými specifiky, která jsou určena formou právních norem. Dalším neméně důležitým článkem jsou zdroje. Nejen ty finanční, ale i ty lidské. Předně je třeba myslet na to, že se nejedná jen o zaměstnance, kteří jsou základem pro dobré fungování, ale řadí se zde i specifická skupina v podobě dobrovolníků, bez kterých by řada organizací ani nemohla fungovat. Do výčtu jistě patří i samotní klienti, pro které jsou určeny služby dané instituce. Na samotnou existenci daného subjektu je samozřejmě potřeba značných finančních prostředků. Způsoby získávání, nakládání, účtování upravuje již zmíněná legislativa. Opět se

REKTOŘÍK, Jaroslav. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení, 2010, s. 42 – 43. 18 HYÁNEK, Vladimír. Ekonomika neziskových organizací, 2004, s. 41. 17


19

jedná o velice pečlivou a náročnou činnost, která je však nezbytnou součástí řízení neziskových organizací. Jakmile je daná instituce založena na základě určitého motivu, je definováno její poslání, přiřazena potřebná legislativa a určeny jak lidské, tak finanční zdroje, přichází na řadu koordinace nástrojů k dosažení vytyčeného cíle. Je třeba plánování, marketingu, rozpočtování, aby došlo ke splnění účelu, pro který daná nezisková organizace vznikla. Posledním článkem jsou aktivity. Jestliže nástroje sloužily spíše k internímu použití a k manažerskému řízení, aktivity mají již konkrétní podobu činností, které jsou vedeny za účelem naplnění poslání.

Literární rešerše Obr. 3

20

Schéma zkoumání nástrojů ekonomiky neziskové organizace

Zdroj: HYÁNEK, Vladimír. Ekonomika neziskových organizací, 2004, s. 41.

2.2.4 Typy neziskových organizací Z výše zmíněného schématu plyne, že řada činností a vůbec aktivit je určena typem neziskové organizace. Ten udává nejen právní formu, definuje legislativu, podle které musí jednat, ale také již může být vodítkem k určení, jaké poslání, potažmo účel si daná instituce vybere a na co se svými činnostmi zaměří.


21

Tento přehled nabízí literatura v podobě knihy od R. Růžičkové19, kde jsou stručně charakterizovány typy neziskových organizací v podmínkách České republiky. Jedná se o: · Zájmová sdružení právnických osob mající právní subjektivitu – specifický typ neziskové organizace, která je založena primárně za účelem ochrany aktivit jejích členů nebo k dosažení konkrétně definovaného cíle. Může paradoxně nabývat i formy podnikatelského subjektu. To by bylo v případě, že by se členové (v podobě právnických osob) domluvili na založení za účelem dosažení zisku plynoucího z výdělečné činnosti. Zápis se provádí v rámci místně příslušného kraje do registru sdružení. Hospodaření není nijak specificky upraveno, řídí se tedy obecnými právními předpisy. Odpovědnost za plnění závazků nese samotné sdružení (bude ručit majetkem, který mu náleží) nikoliv jeho členové. · Občanská sdružení včetně odborových organizací – jak již z názvu plyne, jedná se o spojení občanů, které nepodléhá schválení orgánu státní správy (pokud nejde o církevní spojení, politické či za účelem zisku). Potřebnou registraci provede Ministerstvo vnitra a členové nahlásí tuto skutečnost Českému statistickému úřadu. Založena může být min. třemi osobami, kdy aspoň jedné je 18 let. Tento druh organizace není založen za účelem výdělečné činnosti, nýbrž bývá nejčastěji zřizován ve formě různých spolků, chovatelů, tělovýchovných jednot apod. Hospodaření se opět řídí obecnými právními předpisy, kdy specifika musí být zakotvena ve stanovách. Případné výnosy bývají opět reinvestovány na činnost, za kterou je sdružení založeno. Další prostředky získávají z příspěvků, dotací, formou darů atd. · Politické strany a politická hnutí – jedná se o dobrovolné sdružení osob starších 18let. Tento typ nesmí provozovat podnikatelskou činnost, podléhá registraci na Ministerstvu vnitra a dohled nad jeho činností vykonává krajský soud. Založení je podmíněno sběrem podpisů, kdy ke konečnému vzniku je potřeba 1 000 jmen, včetně adres a rodných čísel. Samotné strany či hnutí ručí za své závazky celým majetkem, nikoliv členové. Zajímavostí je, že politické strany nesmí přijmout dar z veřejných rozpočtů. Např. od příspěvkových organizací, sátu, obecně prospěšných společností atd. · Registrované církve a náboženské společnosti – jedná se o dobrovolné sdružení lidí, kteří se spojili za účelem vyznávání společné víry. Registrují se na Ministerstvu kultury za účelem šíření a vyučování svého náboženství. Prostředky na svůj provoz získávají mimo sbírek, darů, dotací apod. také přímo ze státního rozpočtu. Zajímavostí je, že mohou podnikat v rámci vedlejší činnosti. Vztah k majetku je velice komplikovaný, jelikož v této fázi ještě není úplně dořešena problematika církevních restitucí. Zatím se čeká na verdikt ústavního soudu. Hospodaření se řídí speciálním zákonem. Církevní společnosti mají povinnost sestavit a zveřejnit výroční zprávu · Nadace – jedná se o zvláštní formu neziskové organizace, kdy tuto problematiku řeší speciální zákon. V rámci tohoto typu se sdružuje majetek za účelem dosažení předem stanoveného cíle. Nejčastěji bývá formou humanitární pomoci, vzdělávání, ochrany kulturních památek atd. Zřizovatelem se může stát 19

RŮŽIČKOVÁ, Růžena. Neziskové organizace, 2009, s. 9 – 64.


·

·

·

·

·

·

22

jak právnická, tak fyzická osoba, která se zaregistruje u rejstříkového soudu. Povinností je vydat tzv. statut nadace, který kromě obecných věcí obsahuje i vyspecifikované podmínky pro případné poskytování příspěvků, potažmo určení skupiny lidí či činností, na které dané prostředky mohou být použity. Hospodaření s nadačním jměním podléhá zákonu a nesmí sloužit k podnikání či prodeji. Obecně prospěšné společnosti – jedná se o organizaci upravenou speciálním zákonem. Je založena za účelem poskytování služeb, avšak výnosy mohou být použity pouze v rámci hlavní činnosti. Jak právnické, tak fyzické osoby, tak také stát může sepsat zakladatelskou smlouvu a nechat se zapsat u příslušného soudu a do obchodního rejstříku. Nejčastěji se tento typ orientuje na sociální oblast, na kulturu, školství a zdravotnictví. Její financování jde primárně z dotací státního rozpočtu, z příspěvků a darů, z vlastní činnosti atd. Veřejné vysoké školy – opět jsou upraveny speciálním zákonem, který definuje univerzitní a neuniverzitní typ, který se dále dělí podle zřizovatele. V každém z nich však vysoké školy vystupují jako právnické osoby a registrují se na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Hospodaření řídí kvestor. Vysoké školy nakládají s majetkem, který musí povinně využívat k účelu, za jakým byly založeny či k vedlejší činnosti. Doplňkově mohou vykazovat aktivity, které slouží k získávání finančních prostředků na provoz a řízení. Další zdroje získává formou dotací ze státního rozpočtu, výběrem poplatků, z darů atd. Veřejné výzkumné instituce – zvláštní zákon upravuje samotný vznik, činnosti, zřízení atd. tohoto typu organizací. Zaměřuje se na výzkum a zápis musí být proveden do rejstříku veřejných výzkumných institucí, který spadá pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. S majetkem je dovoleno nakládat podle zákona a tedy primárně k naplnění poslání hlavní činnosti. V případě vykázání výnosu se využije k zajištění nákladů, které s touto činností souvisely. Veřejná výzkumná instituce může také vykonávat doplňkové činnosti, které mohou přinášet zisk (ten však musí být vložen zpátky do provozu). Školské právnické osoby podle zvláštního právního předpisu – obdobně jako vysoké školy, jsou tyto právnické osoby řešeny speciálním zákonem. Zřizovatelem může být obec, kraj, ministerstva, církve atd., která se zapíší do rejstříku školských právnických osob. Financována bývá nejčastěji ze státního rozpočtu, z rozpočtu územně samosprávných celků, z darů apod. Zákonem je specifikováno nakládání s majetkem, který mají k dispozici především k naplnění cílů hlavní činnosti. Vedlejší aktivity jsou povoleny, jen pokud nenarušují ty hlavní. Organizační složky státu – jsou ošetřeny speciálním zákonem, který určuje podmínky hospodaření, nakládání s majetkem, vznik, zánik atd. Nejedná se o právnickou osobu, v jednání vystupuje jako stát. S majetkem nakládá s maximální pozorností a hospodaří primárně s peněžními prostředky získanými ze státního rozpočtu, které využívá k financování svých činností. Zakladatelem organizačních složek státu může být ministerstvo, v případě složek územních samosprávných celků se jedná o příslušné zastupitelstvo. Příspěvkové organizace – vystupují jako právnické osoby, kdy zřizovatel je buď stát či územní samosprávný celek. Svou činnost vykonává na základě zřizovací listiny a může být prováděna za úplatu. Kromě získaných prostředků


23

z vlastní činnosti, je financována z rozpočtů svých zřizovatelů, peněžními dary, dotacemi atd. Více bude problematika příspěvkových organizací řešena v samostatné kapitole níže. · Vyšší územní samosprávné celky – jsou chápány v podmínkách České republiky jako kraje. V současnosti se jedná o 14 včetně hlavního města Prahy. V právních vztazích vystupuje kraj jako samostatná osoba, nakládá se svým majetkem podle uvážení, hospodaří v souladu se zákonem a nese příslušnou odpovědnost za své závazky. Díky přenesené působnosti může vykonávat i určité aktivity na úrovni státní správy. Jedná se primárně o návrhy podoby zákonů směrem k Poslanecké sněmovně, distribuuje vlastní obecně závazné vyhlášky, zřizuje příspěvkové organizace a organizační složky, které může také ze své pravomoci zrušit apod. Příjmy získává primárně ze státního rozpočtu, z výběru určitých typů daní, z darů, z vlastní činnosti, z nakládání s majetkem atd. · Státní fondy – se zapisují do obchodního rejstříku a vystupují jako právnické osoby. Státních fondů je celá řada. Mezi hlavní patří Státní fond kultury, Pozemkový fond České republiky, Státní fond dopravní infrastruktury atd. Každý z výše uvedených fondů se řídí speciálním zákonem, který upravuje manipulaci s finančními prostředky, a také účel zřízení. · Subjekty o nichž tak stanoví zvláštní zákon – jedná se o subjekty, které jsou založeny na neziskovém principu, avšak jejich výčet je neúplný. Jedná se o profesní komory, obce, Český rozhlas, Českou televizi atd. S ohledem na typ je specifický i zákon, podle kterého se tyto organizace řídí a také povinnost registrace či zápisu. V případě profesních komor je každá řešena samostatně v zákoně a nemusí se nikde zapisovat. U rozhlasu a televize se vychází ze zákona o České televizi či o Českém rozhlasu, kdy Rada pro rozhlasové vysílání uděluje příslušnou licenci a dále není potřeba další zápis. Z tohoto výčtu je patrné, že paleta typů neziskových organizací je vskutku v podmínkách České republiky velice pestrá. Ne vždy je takto velká diverzifikace ku prospěchu, zvláště v podmínkách tak malého státu. Tendence k větší přehlednosti a přesnému definování jednotlivých institucí je patrná již řadu let. Neziskový sektor se může zdát složitý a „chaotický“ a prakticky nemá nikde v legislativě ukotvenu jednu stěžejní definici. Rozhodně je to oblast, která skýtá spoustu možností k inovacím a k transformacím.

2.3 Příspěvkové organizace Příspěvkové organizace jsou v podmínkách České republiky dvojího typu. Účel jejich vzniku tkví především v poskytování veřejných služeb. Ty mívají nejčastěji charakter kulturního, sociálního či vzdělávacího rázu. Základní rozdíl v jednotlivých typech příspěvkových organizací je na základě zřizovatele a přístupu k majetku. 2.3.1 Příspěvkové organizace zřízené státem Zřizovatelem v tomto případě bývá organizační složka státu, např. ministerstvo. Řídí se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých


24

souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Poslední novelizace byla provedena v roce 2012. Dalším důležitým zákonem, který byl taktéž novelizován v roce 2012, je č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Samotná činnost je určena buď ze zákona či je definována zřizovací listinou. V ní musí být v případě potřeby i zakotvena „jiná“ činnost, které se organizace věnuje. Hospodaření příspěvkových organizací je upraveno v § 53 zákona č. 218/2000 Sb., kdy daná instituce nakládá „…s peněžními prostředky získanými hlavní činností a s peněžními prostředky přijatými ze státního rozpočtu pouze v rámci finančních vztahů stanovených zřizovatelem.“20 V rozpočtu příslušné příspěvkové organizace se tedy mohou objevit pouze náklady a výnosy, které souvisí s hlavní činností. Do příjmů spadají nejen příspěvky od státu, ale také tržby z vlastní činnosti. Dále je možné získat finance formou tzv. otevíraného limitu, kdy je možno získat prostředky na provoz, pokud má daná organizace problém svůj chod zajistit z výnosů ze své hlavní činnosti. Obdobné limity existují i na financování konkrétních akcí či programů. Výše takového příspěvku může být podmíněna naplněním předem stanovených indikátorů. Vše závisí na definování finančních vztahů zřizovatelem. V opačném případě, tedy za situace, kdy bude mít příspěvková organizace přebytek, zřizovatel nařídí odvod těchto finančních prostředků do státního rozpočtu. Existují však i další zdroje pro financování příslušné činnosti. Tím jsou hlavně vlastní fondy, které příspěvková organizace vytváří ze zlepšeného výsledku hospodaření. Podle § 56 zákona č. 218/2000 jsou to tyto fondy: 21 1. rezervní fond – nemá žádné objemové omezení. Tvoří se z přijatých darů, z prostředků získaných ze zahraničí a využívá se k úhradě zhoršeného stavu výsledku hospodaření, k úhradě sankcí k překlenutí časového nesouladu atd., 2. fond reprodukce majetku – vytvářen do výše 25 % zlepšeného výsledku hospodaření. Slouží k pořízení či technickému zhodnocení nehmotného i hmotného majetku, k úhradě specifických úvěrů, jako doplněk při opravách a udržování, 3. fond odměn – do výše 80 % zlepšeného výsledku hospodaření. Hradí se z něj případné překročení prostředků určených na platy, 4. fond kulturních a sociálních potřeb – vytváří se z ročního objemu platů, mezd, náhrad a je určen primárně zaměstnancům. Nejen fondy, ale také dary od právnických či fyzických osob mohou vylepšit hospodaření příspěvkové organizace, stejně tak jako dotace z Evropské unie, Sociálních fondů atd. Vzhledem k tomu, že se jedná o státní příspěvkovou organizaci, je kladen silný důraz na vyrovnanost rozpočtu a na co nejhospodárnější nakládání se získanými zdroji. Prostředky, se kterými takto manipuluje, musí být využity na koordinaci hlavních aktivit, za kterými byla daná instituce zřízena. Hospodaří totiž Zákon č. 218/2000 Sb. [online]. z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zakony_1155.html 21 Zákon č. 218/2000 Sb. [online]. z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zakony_1155.html 20

c2005.

Dostupné

c2005.

Dostupné


25

s majetkem státu, nikoliv se svým. V případě nečekaných událostí, které mají za následek deficitní rozpočet, se aktivně zapojuje sám zřizovatel. Jeho úkolem je v tomto případě projednání úhrady ztráty se samotnou příspěvkovou organizací do konce následujícího roku z rezervního fondu. Pokud ani tento způsob nepomůže, může dojít ke zrušení dané organizace. Podle § 74 zákona č. 218/2000 Sb. zřizovatel v tomto případě ručí „za závazky příspěvkových organizací vzniklé v souvislosti s provozováním hlavní činnosti.“22 U toho typu příspěvkových organizací je tzv. „stop stav“, tedy situace, kdy nové organizace již nevznikají. Může se tak stát pouze za předpokladu schválení zvláštního právního předpisu, který by to umožnil. Z toho vyplývá, že aby vznikla nová organizace, která bude moct hospodařit s majetkem státu, je k tomu potřeba vytvořit speciální zákon. 2.3.2 Příspěvkové organizace zřízené územním samosprávným celkem Druhým typem je příspěvková organizace zřízená územním samosprávným celkem. Legislativně je upraven primárně zákony č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a také zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Je v plné kompetenci zřizovatele a tedy obce nebo kraje založit či zrušit určitou příspěvkovou organizaci. Pro samotný vznik je třeba zapsat tento subjekt do obchodního rejstříku a splnit zákonem dané náležitosti zřizovací listiny. Ty jsou podle § 27 odst. 2 zákona č. 250/2000 tyto:23 1. úplný název zřizovatele, je-li jím obec, uvede se také její zařazení do okresu, 2. 3. 4. 5.

název, sídlo příspěvkové organizace a její identifikační číslo, vymezení hlavního účelu a tomu odpovídajícího předmětu činnosti, označení statutárních orgánů a způsob, jakým vystupují jménem organizace, vymezení majetku ve vlastnictví zřizovatele, který se příspěvkové organizaci předává k hospodaření, 6. vymezení práv, která organizaci umožní, aby se svěřeným majetkem mohla plnit hlavní účel, k němuž byla zřízena (zejména se uvedou práva a povinnosti spojené s jeho plným efektivním a ekonomicky účelným využitím), 7. okruhy doplňkové činnosti navazující na hlavní účel příspěvkové organizace, kterou jí zřizovatel povolí k tomu, aby mohla lépe využívat všechny své hospodářské možnosti a odbornost svých zaměstnanců, 8. vymezení doby, na kterou je organizace zřízena. Všechny tyto výše uvedené body musí být pevně zakotveny ve zřizovací listině, jak určuje zákon. Konečná podoba musí být schválena příslušným zastupitelstvem. Naproti tomu při financování činností příspěvková organizace hlavně využívá svých vlastních příjmů, které utržila za poskytování činnosti, pro kterou byla zřízeZákon č. 218/2000 Sb. [online]. z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zakony_1155.html 23 Zákon č. 250/2000 Sb. [online]. z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zakony_10487.html 22

c2005.

Dostupné

c2005.

Dostupné


26

na. Ve většině případů však tato část prostředků nestačí na krytí výdajů a tudíž dostávají příspěvek na provoz od svého zřizovatele. Tato skutečnost je vázána na rozpočet, ať už obce či kraje. Jeho výše je proměnlivá rok od roku, v závislosti na skladbě rozpočtu. Další podmínkou je splnění vhodných kritérií, kterými si zřizovatel podmínil daný příspěvek. V opačném případě, tedy v situaci, kdy se dosahuje přebytku, má zřizovatel právo odvést tento objem prostředků do rozpočtu samosprávného celku. Rozpočet samotné příspěvkové organizace musí být tvořen jako vyrovnaný. Hospodaří vlastním jménem a na vlastní účet, seč má omezenou právní subjektivitu. Příjmy, které vykazuje, jsou tvořeny prostředky, které získala z hlavní či doplňkové činnosti, dále z rozpočtu zřizovatele, z fondů, z darů fyzických či právnických osob a z dotací jak z tuzemska, tak ze zahraničí. Samotná tvorba vlastních fondů je upravena § 29 zákona č. 250/2000 a jedná se o tyto fondy:24 1. rezervní fond - se tvoří ze zlepšeného výsledku hospodaření, které musí schválit zřizovatel. Dále jsou zde převáděny prostředky, které byly získány formou peněžních darů. Využití fondu je především na rozvoj dané činnosti příspěvkové organizace, k překlenutí časového nesouladu, k uhrazení ztráty z minulých let atd., 2. investiční fond – vytváří se za účelem financování investičních potřeb a ke splácení investičních úvěrů. Je složen z dotací zřizovatele, z výše odpisů dlouhodobého hmotného či nehmotného majetku, z prodeje majetku, z darů atd., 3. fond odměn – je tvořen ze zlepšeného výsledku hospodaření, a to maximálně do výše 80 %. Podléhá schválení zřizovatele. Z tohoto fondu se platí odměny zaměstnanců, popřípadě překročení prostředků na platy, 4. fond kulturních a sociálních potřeb – tvořen z ročního objemu nákladů na mzdy, odměny atd. Je vytvářen za účelem zabezpečení sociálních a kulturních potřeb zaměstnanců Prostředky, které se převádějí do jednotlivých fondů, vznikly primárně v případě kladného výsledku hospodaření z let minulých či v běžném období ( a nejsou nijak v daném roce využity).

2.4 Muzea V podmínkách České republiky je pod Ministerstvem kultury evidováno 17 příspěvkových organizací, které jsou zřízeny státem za účelem muzejní činnosti. Každý z nich je unikátní a má velice pestrou sbírku předmětů, která mnohdy dosahuje hodnoty v řádech milionů. Z logiky věci je jasné, že všechny potřebují individuální přístup ke svému řízení. Nicméně existuje pár společných témat, které spolu sdílejí a mezi sebou konzultují. Snaží se o co nejefektivnější, nejjednodušší a nejtransparentnější řešení. Pro získání co nejdetailnějšího pohledu na zkoumaný vzorek, je důležité stručně charakterizovat jednotlivá muzea. Díky tomu může být tento soubor rozčleněn podle Zákon č. 250/2000 Sb. [online]. z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zakony_10487.html 24

c2005.

Dostupné


27

podobnosti zaměření, výsledku hospodaření a počtu kusů v registru sbírek atd. Záleží, jaké společné znaky jednotlivé organizace sdílejí. Ministerstvo kultury eviduje tyto subjekty: · Národní muzeum – podle výroční zprávy z roku 201125 je největším muzeem v České republice. Bylo zřízeno již v roce 1818 a spadá pod něj celkem 5 sbírkových odborů (Přírodovědecké muzeum, Historické muzeum, Knihovna Národního muzea, Náprstkovo muzeum a České muzeum hudby). Počet evidenčních čísel (a tedy počet kusů, které má ve své sbírce) je necelých 3,5 mil. Celkový objem dotací, které v roce 2011 muzeum získalo, byl zhruba 350 000 000 Kč. K tomu vlastní výnosy činili okolo 80 000 000 Kč. Náklady v tomto roce byli 430 000 000 Kč. Národní muzeum tedy v roce 2011 hospodařilo s nulovým výsledkem hospodaření a od roku 2007 se mu daří nevykazovat výraznou ztrátu. · Národní technické muzeum – sídlí v Praze a ve své výroční zprávě z roku 201126 charakterizuje svou sbírkotvornou činnost primárně zaměřenou na vývoj průmyslu, techniky a vědy. Proto i jeho podsbírky se dělí na Železniční sbírky, Sbírky stavitelství, architektury a průmyslového designu a poslední je Sbírka věda technika a průmyslová výroba. Objem evidenčních čísel byl v tomto roce 57 000. Náklady byly vyčísleny na necelých 130 000 000 Kč a výnosy na 132 000 000 Kč. Opět i Národní technické muzeum zůstalo v roce 2011 v kladných číslech. · Památník národního písemnictví – spadá do kategorie muzeí, seč to přímo ve svém názvu nemá. Nicméně účel jeho vzniku je v souladu se zákonem, který určuje klasické charakteristiky muzejní činnosti. Může se pyšnit zhruba 6,5 mil. kusů evidenčních čísel. Zaměřuji se na sbírky ohledně knižní kultury a vývoje literatury27. Za posledních pár let vykazuje vyrovnaný výsledek hospodaření. Náklady se pohybují okolo 48 mil. Kč a výnosy taktéž. · Moravské zemské muzeum – se řadí mezi nejvýznamnější muzea ve střední Evropě. V České republice mu patří druhé místo hned za Národním muzeem v Praze28. V současnosti má přes 6 mil. předmětů ve své správě a zaměřuje se na přírodní a společenské vědy. Výnosy i náklady jsou shodně okolo 108 mil. Kč. · Muzeum umění Olomouc – zaměřuje se na uměleckohistorickou činnost, nejen na to staré, ale i na moderní.29 Pod správu se řadí jak samotné Muzeum umění Olomouc, tak také Arcidiecézní muzeum Olomouc a Arcidiecézní mu-

Výroční zpráva Národní muzeum 2011 [online]. 2012. Dostupné z: http://www.nm.cz/admin/files/File/VZ-NM-2011_FINAL.pdf 26 Výroční zprávy muzea [online]. c2000-2012. Dostupné z: http://www.ntm.cz/data/vyrocni-zpravy/rok-2011.pdf 27 Roční zpráva PNP za rok 2011. [online]. 2012. Dostupné z: http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/downloads/pnp/rocni-zprava-2011.pdf 28 Výroční zprávy MZM. [online]. c2011–2013. Dostupné z: http://www.mzm.cz/fileadmin/user_upload/vyrocni_zpravy/vyrocni_zprava_mzm_2011a.pdf 29 Výroční zpráva 2011. [online]. c2007. Dostupné z: http://www.olmuart.cz/rsfiles/MUO_vyrocni_zprava_2011.pdf 25


·

·

·

·

·

·

28

zeum Kroměříž. Výsledek hospodaření je stejně jako u výše zmíněných muzeí vyrovnaný. Ve vlastnictví má přes 70 000 evidenčních čísel. Uměleckoprůmyslové museum v Praze – má velice pestré zaměření v podobě sbírek skla, porcelánu, grafiky, nábytku, kovů, textilu, hraček atd.30 Tomuto muzeu se v roce 2011 podařilo dosáhnout zisku v hodnotě bezmála 600 000 Kč. Oproti roku předešlému šlo sice o pokles výnosu, ale i tak je to velice dobrý výsledek. Technické muzeum v Brně – podle své výroční zprávy z roku 201131 se orientuje především na sbírky technické povahy, vědy, výroby (jak v současnosti, tak v minulosti). Toto muzeum také pečuje o řadu objektů, jako je např. vodní mlýn ve Slupi, kovárna v Těšanech, větrný mlýn v Kuželově atd. Ve své sbírce má přes 50 000 evidenčních čísel. Hospodářský výsledek byl ve sledovaném roce kladný a činil zhruba 250 000 Kč. Slezské zemské muzeum – je nejstarším muzeem v České republice. Bylo založeno již v roce 1814.32 Co do velikosti se týče, řadí se na třetí příčku, hned za Moravské zemské muzeum v Brně. Zaměření má velice široké, od vědy, vzdělání až po kulturu, přírodu a tradice. Vše je zejména vztaženo na oblast Slezska. Hospodářský výsledek byl mírně přebytkový v roce 2011. Husitské muzeum v Táboře – již z názvu vyplývá, že zaměření je na dobu husitství v Čechách. Vznik se datuje do roku 187833 a díky své činnosti se může pochlubit zhruba 230 000 zkatalogizovaných kusů v evidenci. Hospodaření má Husitské muzeum vyrovnané. Muzeum romské kultury v Brně – podle názvu se dá poznat, že zaměření tohoto muzea se vztahuje speciálně na romské etnikum, na jeho historii a kulturu. Hospodářsky se mu podařilo v roce 201134 vykázat poměrně vysoký zisk, nicméně ten byl způsoben odpuštěním vyměřeného penále od finančního úřadu, tudíž zisk necelých 12 mil. Kč je v tomto případě zkreslený a je třeba ve výkazu pozorně sledovat každou položku. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm – jeho záměrem je prezentace lidové tvorby a kultury na Valašsku. Zaevidovaných mají přes 130 000 inventárních čísel. V roce 201135 vykázali kladný výsledek hospodaření s náklady okolo 63 mil Kč a s výnosy lehce přes 63 mil. Kč.

Výroční zpráva 2011. [online]. c2004. Dostupné z: http://www.upm.cz/index.php?language=cz&page=119 31 Výroční zpráva 2011. [online]. c2013. Dostupné z: http://www.technicalmuseum.cz/images/stories/dokumenty_muzeum/tmb-vyrocni-zprava2011.pdf 32 Výroční zpráva SZM za rok 2011. [online]. c2010. Dostupné z: http://www.szm.cz/media/docs/vz-szm-2011-nahled-50fff6c6e8d9b.pdf 33 Výroční zprávy. [online]. 2012. Dostupné z: http://www.husitskemuzeum.cz/storage/file/vyrocni%20zprava%20HM%202011.pdf 34 Výroční zpráva 2011. [online]. c2010. Dostupné z: http://www.rommuz.cz/images/stories/PDF/bulletin_2011.pdf 35 Výroční zpráva za rok 2011. [online]. c2010. Dostupné z: http://www.vmp.cz/cs/odbornacinnost/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-za-rok-2011.html 30


29

· Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě – hospodaří vyrovnaně se zhruba 13 mil. Kč na straně nákladů i na straně výnosů. Zabývá se etnografií, historií, uměním atd. V evidenci sbírek má přes 50 000 kusů.36 Tímto počtem se řadí spíše k menším muzeím, nicméně jeho činnost je velice pestrá a rok od roku je více a více přírůstků. · Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou – bižuterie neodmyslitelně patří k české historii a je známá po celém světě. Díky tomuto faktu si zaslouží mít muzeum, které mapuje nejen jeho historii, ale i současnost. V roce 201137 vykázalo zisk necelých 100 000 Kč. V databázi má evidováno již přes 70 000 inventárních čísel. Tento počet neustále roste a dokonce se muzeum snaží o rozšíření své činnosti na vědeckovýzkumnou. · Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi – pro veřejnost bylo toto muzeum otevřeno v roce 197238 a zabývá se evidencí, uchováváním, vývojem jak českého, tak světového loutkového divadla. Se svými zhruba 46 000 inventárními čísli, patří opravdu k těm menším muzeím. Je to dáno také velice úzkým zaměřením. Hospodaří s nulovým ziskem, kdy jak náklady, tak výnosy lehce převyšují 10 mil. Kč. · Památník Lidice – primárním posláním je péče o významné místo českých dějin. Až sekundárně se jedná o muzejní a galerijní činnost.39 Hospodářský výsledek má nulový. · Památník Terezín – i v tomto případě je hlavním účelem připomínka Terezínské věznice a druhotně se snaží o shromažďování všech podkladů k rasové a politické perzekuci, jako připomínka dob z minulého století.40 Památník Terezín taktéž hospodaří vyrovnaně. Z výše zmíněného výčtu je jasné, že památníky byly vyselektovány z výběru, protože jejich primární poslání spočívá v označení významného místa českých dějin, a až sekundárně v muzejní činnosti a vytváření tematické sbírky.

Výroční zprávy MJAKUB: rok 2011. [online]. 2012. Dostupné z: http://www.mjakub.cz/data/pdf/vyrocni_zpravy/vz11.pdf 37 Výroční zprávy: rok 2011. [online]. c2013. Dostupné z: http://www.msb-jablonec.cz/wpcontent/uploads/2012/07/vyr-z20011.pdf 38 Výroční zprávy. [online]. c2011. Dostupné z: http://www.puppets.cz/docs/vyrocni_zpravy/vyrzpr-2011.pdf 39 Výroční zprávy. [online]. 2012. Dostupné z: http://www.lidicememorial.cz/reports/ar2011_cz.pdf 40 Výroční zprávy. [online]. 2010. Dostupné z: http://www.pamatnikterezin.cz/cz/pamatnik/dokumenty-ke-stazeni 36

Vlastní práce

30

3 Vlastní práce 3.1 Vlastnické vztahy k majetku Oba typy příspěvkových organizací, jak ty zřízené státem, tak ty, které jsou zřízeny územním samosprávným celkem, přistupují k majetku jiným způsobem. Ať už je to z pohledu odpisů či výdajů spojených s nakládáním s majetkem. Předně oba typy dělí majetek, se kterým přichází nejčastěji do styku na: · dlouhodobý majetek hmotný · dlouhodobý majetek nehmotný · dlouhodobý majetek finanční Jeho využití je v obou případech velice podobné, a tedy zaměřené primárně na plnění cíle, pro který daná organizace vznikla, dále k provozním činnostem a samozřejmě ke kombinaci obou dvou způsobů. Sekundárně se může jednat o plnění veřejně prospěšné činnosti apod. Majetek lze nabýt několika způsoby. Tím základním je koupě, která musí mít papírovou podobu. Důležitá je cena pořízení včetně nákladů s tím souvisejících pro výpočet odpisů. Může nastat i situace, kdy organizace vytvoří nějaký majetek vlastní činností. Ten musí být oceněn vlastními náklady, do kterých se řadí hlavně náklady přímé, ale mohou zde být i zahrnuty vyšší režijní náklady. Každopádně je vzniklá částka opět základem pro výpočet odpisů. Zajímavostí je pořízení majetku darem. Ocenění je třeba stanovit podle místní a časové ceny obvyklé. Takto to funguje u movitých věcí. V případě nehmotného majetku je třeba přizvat soudního znalce. Navíc je v tomto případě povoleno mít pouze účetní odpisy, daňové nikoliv. Pro příspěvkové organizace zřízené územním samosprávným celkem navíc plyne povinnost zajistit si povolení od zřizovatele, aby mohly převzít dar. Již méně obvyklé je nabytí majetku děděním, kdy opět příspěvkové organizace zřízené krajem či obcí musí žádat o svolení svého zřizovatele. Největší rozdíl je patrný v samotném vlastnictví majetku. Zde se naráží na klíčovou problematiku v přístupu příspěvkových organizací. Vymezení majetkových práv je nesmírně delikátní oblast. Díky tomuto nastavení jsou definována práva a povinnosti. 3.1.1 Majetek státu V případě manipulace s majetkem státu je třeba se opírat o zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Samotný majetek je využíván k plnění funkcí, které má stát vůči svým občanům, a také k zajištění veřejných statků, a dokonce i k podnikání. Tyto činnosti zajišťuje hlavně skrz své organizační složky, potažmo díky příspěvkovým organizacím, které zřídily vlastní organizační složky. Základem je mít písemnou smlouvu na každý majetek, tímto právním úkonem nabývaný. V případě darů, kdy stát získává určitou nemovitou věc či podíl v nějaké společnosti, musí být informované Ministerstvo financí. To dohlíží na celý majetek

Vlastní práce

31

České republiky, tudíž pokud příspěvková organizace zřízená státem nabývá nějaký majetek, nabývá jej český stát. Při využívání takového majetku musí být dodržována pravidla hospodárnosti a účelnosti. Měl by být používán k zajištění funkcí, které má stát za úkol plnit, potažmo k činnostem zajišťující naplnění poslání dané organizace. V případě nepotřebnosti je povinností hledat uplatnění primárně mezi jinými organizačními složkami státu. Až poté může být nabídnut k prodeji i jiným osobám. Převod či pronájem je taktéž možný. Nicméně bezúplatně lze převádět jen organizacím, které mají sociální, sportovní, kulturní, vzdělávací atd. cíl. Samotný pronájem je navíc omezen časově. Povinností je v každé nájemní smlouvě mít maximální dobu pronájmu. Ta v tomto případě činí 8 let. Příspěvkové organizace, které jsou zřízeny státem, mají k dispozici státní majetek a vše, co vytvoří či v průběhu činnosti získají, patří opět státu. Nicméně se chovají jako jeho vlastníci. Nikdy však nemůžou nabýt majetek čistě do svého vlastnictví, tudíž se ani nemůže stát, že by byl předmětem insolvenčního řízení. Co se týče účetnictví, zde mají příspěvkové organizace, jakožto vlastníci majetku, právo odpisovat majetek jak účetně, tak daňově. Což je nesporná výhoda oproti organizačním složkám, které neprovádějí účetní odpisy a daňové mohou, pouze pokud daný majetek podléhá daním z příjmu. 3.1.2 Majetek územních samosprávných celků Územním samosprávným celkem je v tomto případě obec a kraj. Ti mají právo zřizovat vlastní organizační složky, příspěvkové organizace, školská zařízení, obecně prospěšné společnosti atd. Příspěvkové organizace vystupují v právních vztazích jako právnická osoba. Vznikají na základě rozhodnutí zřizovatele, tedy obce či kraje. Samotné zřízení je vázáno na činnost, kterou by se daná organizace zabývala a posouzením, zda to je v souladu s činnostmi, které má obec či kraj ve své samostatné působnosti. Zřizovatel příspěvkové organizaci svěřuje část svého majetku a práva k němu specifikuje ve zřizovací listině. Zde musí být jasně definována práva a povinnosti. Tedy jak možnost manipulace s majetkem, tak také péče o něj. Popřípadě další rozvoj, výroba či prodej. Nicméně u prodeje a pronájmu záleží, zda tato práva daná organizace má. Pokud ne, je nutný souhlas zřizovatele. Organizaci je majetek ze strany územního samosprávného celku svěřen k hospodaření. Není však jeho vlastníkem, tudíž jej nemůže prodat či zatížit zástavou. Tyto aktivity podléhají schválení zřizovatele. Nicméně takto svěřený majetek může odepisovat a nakládat s ním, jak mu povoluje zřizovací listina a zákon. Na rozdíl od organizací zřízených státem, můžou příspěvkové organizace zřízené krajem či obcí nabývat majetek do svého vlastnictví a podle svých potřeb s ním nakládat. Nicméně i v tomto případě je třeba konzultace a souhlas zřizovatele. V případech jako je bezúplatný převod, je obecně očekáváno, že díky tomuto majetku bude dosaženo určitých výnosů. Je však třeba rozlišit, zda tento typ převodu ze strany zřizovatele nabývá podobu daru či nikoliv. Pokud lze majetek klasifikovat jako dar, nelze jej podle zákona o dani z příjmů odepisovat. V opačném případě, nejedná-li se o dar a majetek slouží k dosažení příjmů, jsou daňové odpisy součástí základu daně. Tato oblast však v odborné veřejnosti vyvolává řadu diskuzí

Vlastní práce

32

a tudíž je pro samotné zřizovatele lepší ve zřizovací listině tuto problematiku ošetřit zvláštním dodatkem. Pokud by se jednalo o dar od právnických či fyzických osob, ať už peněžní, movitý nebo nemovitý, je třeba k jeho přijetí souhlasu zřizovatele. Obecně platí, že i tento způsob by měl být ošetřen přímo ve zřizovací listině kvůli snižování administrativní zátěže. Obdobně je to i s děděním, které taktéž podléhá souhlasu zřizovatele. U zbylých případů, které nejsou nijak specificky ošetřeny, opět vystupuje zřizovatel jako instituce, která vydá souhlas či nesouhlas s nabytím majetku. Celkově je tato problematika řešena velice nejednotně a existuje řada rozporů. Odborníci doporučují při vzniku příspěvkové organizace věnovat stěžejní pozornost definování vlastnických vztahů k majetku. Díky tomu lze předejít mnoha nesrovnalostem. Za zmínku stojí i využití zplnomocnění ze strany zřizovatele na příspěvkovou organizaci, která díky tomu může uzavírat nájemní smlouvy, přijímat dary do určité výše, pronajímat majetek atd.

3.2 Identifikace směrnic jednotlivých muzeí Jak již bylo zmíněno výše v kapitole Metodika, žádné z muzeí si nepřálo, aby se jeho název objevil v této diplomové práci. Bylo tedy zvoleno obecné označení jednotlivých směrnic písmeny A, B, C, D, E, kdy každá z nich reprezentuje jedno z pěti spolupracujících muzeí. Největší inspirací se stala spolupráce s muzeem A. Jejich 12stráková směrnice z roku 2011 stručně obsáhla většinu hlavních témat, která by ve směrnici měla být obsažena. Jednotlivé paragrafy na sebe logicky navazují, a proto bylo toto členění převzato i při tvorbě univerzální podoby směrnice. Základem bylo členění majetku a jeho stručná charakteristika. Tato pasáž hned po úvodních ustanoveních by neměla rozhodně chybět. Je bohužel škoda, že muzeum do směrnice, která se zabývá evidencí majetku, zahrnula i kapitolu sloužící k popisu krátkodobého finančního majetku. Další kapitolou byla evidence majetku. Tato část shrnula v několika bodech problematiku příjmu, vedení a vyřazení z dané evidence. Stručnost, která tuto oblast provázela je určitě dílem i naprosto přesné specifikace jednotlivých oblastí právě pro potřeby konkrétního muzea. Časté odkazy na funkce pracovníků v již zaběhlé organizační hierarchii tomu jasně nasvědčovaly. Zhruba jedna stránka A4 byla věnována oceňování. Jak dlouhodobého majetku, kulturních památek, sbírek, tak také souboru majetku. Vzhledem k tomu, že se jedná o směrnici pro potřeby muzea, je škoda, že se problematice oceňování sbírek a celkově nakládání se sbírkami nevěnovala jedna větší pasáž, která by tuto oblast zmapovala. Poslední část byla zaměřena na odpisování. Na začátku nebyly definovány způsoby odpisování, ale zase na druhou stranu zde byl i výčet majetku, který odepisovat nelze. Navíc zde odkazují na možnosti odpisování technického zhodnocení a při převodu vlastnictví, nicméně ani jedna oblast, tedy definice potažmo možnosti nabývání vlastnictví majetku, není nijak ošetřena. V pořadí druhá spolupráce byla navázána s muzeem B. Směrnici měli poměrně novou, z počátku roku 2012, a měla zhruba 8 stránek. Opět jako první byla

Vlastní práce

33

úvodní ustanovení deklarující zaměření směrnice, legislativu, o kterou se opírá, a také stručnou charakteristiku čím se dané muzeum zabývá. Hned druhá část se zaměřovala na samotnou evidenci majetku. Ta byla zpracována opět velice přesně na potřeby daného muzea. Byly zde rozfázované jednotlivé kroky od vyhotovení protokolu, způsobů uložení, značení nového majetku atd. Stejně tak zde byly rozepsány konkrétní činnosti, které musí zaměstnanci, kteří s majetkem nakládají, plnit. Na tuto kapitolu navazovala stručná charakteristika dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, spolu s popisem i drobného dlouhodobého majetku. Ten byl rozebrán jak pro drobný hmotný majetek, tak pro nehmotný. Obě tyto interpretace chyběly ve směrnici muzea A. Samozřejmostí bylo i vymezení nákladů, které souvisí se samotným pořízením. Tomu zde byl věnován prostor o rozsahu 1,5 stránky a jednalo se o velmi důkladně zpracovanou pasáž, kterou lze využít pro obdobný výčet do univerzální směrnice. Oproti muzeu A, zpracovávala organizace B postup tvorby a použití opravných položek. Po definování funkce opravný položek, byly v dalších paragrafech rozebrány výše tvorby opravných položek a také u čeho se využívají. Je opět škoda, že se zde nacházel odkaz i na pohledávky, které by ve směrnici o evidenci majetku neměly vůbec vystupovat. Bohužel tady také chybělo řešení problematiky inventarizací. Stejně tak metody oceňování byly popsány jen ve vztahu k souboru majetku, nikoliv ke sbírkám, k dlouhodobému majetku atd. V případě muzea C existovala směrnice na evidenci majetku, která měla pouze 2 stránky A4. Velice stručně zde byly charakterizovány jednotlivé typy dlouhodobého majetku, tedy hmotný, nehmotný i drobný. Tento popis se týkal pouze výše ceny, od které je majetek řazen do příslušné skupiny, a také doby použitelnosti. Větší podrobnosti se nedostalo ani samotné evidenci a vyřazování z ní. Obě byly velice obecně zpracované a poměrně stručné, oproti výše zmíněným směrnicím muzea A a B. Ve všech zkoumaných směrnicích nebyl nikde zmíněn odkaz na jiné směrnice či jejich přílohy. V tomto případě ale byla vypracována příloha, která se zaobírá tématikou inventarizací majetku a závazků, což bylo velice přínosné pro tvorbu univerzální směrnice. Pokud se eliminuje část vztažená na ceniny, pohledávky, bankovní účty atd. postup, který muzeum určilo pro každoroční provádění inventarizační prací je velice sofistikovaně popsán. Jednotlivé úkony na sebe navazují, a dokonce zde zavedli i orgány, které mají inventarizaci na starost. Jsou dvoustupňové, tedy hlavní a dílčí. Hlavní koordinuje a kontroluje a dílčí již vykonává jednotlivé činnosti. Ani jedna z těchto zmíněných věcí v jiných směrnicích zpracována nebyla, avšak myšlenka nastavení orgánů do dvou úrovní byla natolik dobře promyšlená, že se tato skutečnost promítla i do podoby univerzální směrnice. Muzeum D nemělo ve svých vnitropodnikových dokumentech speciální směrnici zaměřenou čistě na nakládání s majetkem. Bohužel byla tato oblast zakomponována do směrnice, která se zabývá oběhem účetních dokladů. V tomto dokumentu bylo téma majetku řešeno na 0,5 stránky A4 a byly zde pouze vypsány typy majetku, včetně jejich ocenění. Dále tady bylo uvedeno, že evidenci má na starost vedoucí střediska, odepisování nastaví příslušný ekonom a vedoucí střediska a také, že pokyn k inventuře je příkazem ředitele.

Vlastní práce

34

Oblast inventarizace měla svou vlastní kapitolu, ale ta řešila bodově oblasti, které budou v ročních cyklech kontrolovány (ceniny, materiál, závazky, pohledávky, pokladna atd.) a jak postupovat v případě manka či přebytku. Speciální část zaměřená jen na majetek zde chyběla. Žádné další zmínky o evidenci, vyřazování, značení, nabývání majetku v této směrnici nebyly. Schválena však byla v roce 2011 a již po ročním užívání směřuje muzeum k její renovaci. Chtějí vytvořit jednu samostatnou směrnici na evidenci a samostatně také chtějí řešit inventarizace. Současná forma pro ně přestává být dostačující, i vzhledem k tomu, že jim přibývá majetku. Posledním muzeem, které se podílelo svými připomínkami na podobě univerzální směrnice, bylo muzeum E. To poskytlo všechny své směrnice k nahlédnutí, aby bylo patrné, jakým stylem jsou zpracovávány. Opět však chyběla speciální směrnice, která by řešila problematiku majetku. Stejně jako u muzea D byla tato oblast zařazena do směrnice zabývající se oběhem účetních dokladů. Rozsah zpracování byl ale větší, zhruba 3,5 strany A4. Nicméně obsahem se příliš nelišila. Hned na začátku byly charakterizovány typy dlouhodobého majetku. Tato pasáž byla poměrně rozsáhlá, nicméně přehledně zpracovaná. Následovala kapitola zaměřená na pořízení, ocenění a vyřazení majetku z evidence, včetně zaznačených účtů, na které se bude tato operace zapisovat. Tento typ zpracování nebyl v žádné jiné směrnici, nicméně to nebylo zařazeno do univerzální podoby směrnic z důvodu rozličných přístupů k účetnictví a vedení analytiky každého muzea. Bohužel zde byla opomenuta problematika inventarizací, odpisování, opravných položek atd. Dále ve směrnici nebyly nijak více rozebrány náklady související s pořízením, technické zhodnocení a už vůbec zde nebyla ani jedna zmínka o sbírkách. Jak plyne ze stručné charakteristicky jednotlivých směrnic, 2 z 5 muzeí, konkrétně D a E, neměly vůbec žádnou samostatnou směrnici, která by ošetřila problematiku dlouhodobého majetku. Toto téma bylo pouze okrajově řešeno ve směrnici zabývající se oběhem účetních dokladů. Další slabou stránkou byla absence vymezení dlouhodobého majetku. To ve svých směrnicích mělo pouze muzeum A a B. Proto do univerzální podoby byla tato kapitola zařazena ihned v úvodu, aby kterýkoliv uživatel směrnice mohl hned zezačátku přesně vědět, co se pod danými pojmy skrývá. Při tvorbě univerzální směrnice patří právě tématika evidence majetku ke stěžejní části. Proto je zařazena hned do 3. článku. Je v ní obsažen základ ze směrnic muzeí A, B ohledně příjmu, postupu vedení a vyřazení majetku. Doplněno je to tématikou inventarizací, která u muzeí A, B, E není vůbec ošetřena a u muzea D pouze okrajově. Nejvíce se jí tedy zabývá muzeum C, které na to má speciální přílohu a tudíž sloužilo jako vzor. Nicméně zde bylo potřeba eliminovat pohledávky, ceniny, pokladnu atd., které do směrnice zaměřené na dlouhodobý majetek nepatří. Oblastí, která byla v jednotlivých směrnicích řešena spíše okrajově a neúplně, nebo se zde vůbec neobjevila, bylo odpisování. Přitom se jedná o velice důležitý aspekt při manipulaci s majetkem. V univerzální směrnici mu tedy byl vymezen celý § 6 ve 3. článku. Předně bylo třeba definovat vůbec možnosti odpisování, poté

Vlastní práce

35

byly řešeny různé případy a také vyjmenován majetek, který odpisovat vůbec nejde. Zajímavostí ve směrnici muzea B bylo řešení opravných položek. Tato pasáž byla zahrnuta do univerzální směrnice pod § 7 3. článku. Strukturou se velice podobá řešení, které vymyslelo muzeum B, nicméně se to řadí spíše k okrajové záležitosti. Na 3. článek, který se zabývá evidencí majetku, navazuje 4. článek, který se zaměřuje na nabývání a pozbývání dlouhodobého majetku. Tato oblast nebyla skoro vůbec (s výjimkou pasáží ohledně nákladů vstupujících do ocenění majetku) řešena. Při konzultacích však bylo velice často naráženo na ucelení možností, které má muzeum k nabývání a k pozbývání majetku. Jednotlivé paragrafy v tomto článku reprezentují samotné možnosti získání majetku. Poměrně důležitý způsob je změna příslušnosti. To znamená, že v jiném resortu státní správy existuje zbytný majetek a ten je primárně nabídnut jiným organizacím ve veřejném sektoru. Další je úplatné nabytí dlouhodobého majetku a s tím související náklady s pořízením. Co se týče vyřazení, tak majetek, který má být vyřazen se označí jako zbytný a je primárně nabídnut orgánům státní správy. Změní se tím příslušnost hospodaření. Druhým způsobem možnosti získání majetku je změna vlastnictví, tedy prodej. Poslední způsobem je bezúplatné nabytí či vyřazení. Ať již ve formě daru či třeba závěti. Článek č. 5 byl zakomponován do univerzální podoby spíše z důvodu ošetření smluvně stanovených vztahů. Opět se tak stalo na základě konzultací. V pěti paragrafech je popsáno, kde se smlouvy uchovávají, na jak dlouho jsou uzavírány a také vůči jakým subjektům může dojít k reciproci. V 6. článku univerzální směrnice je věnován poměrně velký prostor sbírkám muzejní povahy. Pouze v muzeu A byl jeden paragraf věnován oceňování kulturních památek, sbírek muzejní povahy atd. Proto bylo po konzultacích domluveno, že ve směrnici zabývající se dlouhodobým majetkem bude kapitola věnovaná právě ocenění sbírek, přírůstkům, vyřazení a inventarizacím. Detailnější pohled nad správou sbírek pak řeší speciální vnitropodniková směrnice, kterou má však každé muzeum specifické pro své zaměření. Univerzální podoba směrnice vznikala primárně na již existujících směrnicích spolupracujících muzeí. Sloužily jako vzor pro logickou návaznost jednotlivých článků, a také pro porovnání náplní jednotlivých kapitol. Sporné body, potažmo rozšíření byly řešeny individuální konzultací.

3.3 Univerzální podoba směrnice Směrnice o hospodaření, evidenci a nakládání s dlouhodobým majetkem se skládá z 8 hlavních článků, které jsou dále členěny na paragrafy a odstavce. Kromě úvodních, přechodných a závěrečných ustanovení se směrnice zaměřuje na majetek a sbírky muzejní povahy. Jakákoliv výše zmíněná muzea v České republice jej mohou převzít a pouze upravit podle interních potřeb. Vše je v ní řešeno spíše obecně a obsáhlejší formou, aby co nejdetailněji zmapovala všechny možnosti nakládání s majetkem a sbírkami. Díky tomu si v ní může každé muzeum najít přesně tu pasáž, která vyhovuje právě jeho kritériím.

Vlastní práce

36

1. Článek - úvodní ustanovení § 1 Hospodaření s majetkem státu a základní zásady k provádění evidenčních operací stanoví zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška Ministerstva financí č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu, ve znění pozdějších předpisů.

§ 2 Tato směrnice upravuje evidenci, účtování a odpisování majetku příspěvkové organizace zřízené státem za účelem muzejní činnosti v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

2. Článek - členění majetku Muzeum člení svůj majetek v souladu s příslušnou legislativou do těchto skupin: § 1 Dlouhodobý hmotný majetek („DHM“) 1) Stavby – bez ohledu na dobu použitelnosti a výši ocenění. Patří zde stavby, včetně budov, důlní díla a důlní stavby pod povrchem, vodní díla, byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky, nemovité kulturní památky oceněné pořizovací nebo reprodukční pořizovací cenou, technické zhodnocení majetku, jehož ocenění jedné položky převyšuje částku 40 000 Kč, technické zhodnocení nemovité kulturní památky a církevní stavby oceněné ve výši 1 Kč. 2) Pozemky – bez ohledu na výši ocenění. 3) Kulturní předměty – bez ohledu na výši ocenění, zahrnuje kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty, umělecká díla a obdobné věci, včetně souborů tohoto majetku. 4) Samostatné movité věci a soubory movitých věcí, které jsou charakterizovány samostatným technicko-ekonomickým určením, doba použitelnosti je delší než 1 rok a ocenění samostatné movité věci nebo souboru majetku převyšuje částku 40 000 Kč, a předměty z drahých kovů, pokud se nejedná o předměty kulturní hodnoty, anebo kulturní památky. 5) Nedokončený dlouhodobý hmotný majetek obsahuje pořizovaný dlouhodobý hmotný majetek po dobu jeho pořizování do uvedení do stavu způsobilého k užívání. 6) Za dlouhodobý hmotný majetek se dále považuje technické zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku, jehož ocenění převyšuje částku 40 000 Kč v rámci jednoho účetního období.

Vlastní práce

37

7) Uspořádací účet technického zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku obsahuje v průběhu účetního období náklady, případně výdaje, jejichž jednotlivé ocenění je nižší než 40 000 Kč a která mohou v úhrnu za celé účetní období splnit podmínky pro technické zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku nebo drobného dlouhodobého hmotného majetku. Nejpozději k rozvahovému dni se posoudí, zda jsou splněny podmínky pro technické zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku. Pokud jsou tyto podmínky splněny, uvede účetní majetku technické zhodnocení v příslušné položce majetku, v opačném případě uvede hlavní účetní tato plnění v příslušné položce nákladů. 8) Dlouhodobým hmotným majetkem se stávají pořizované věci okamžikem uvedení do stavu způsobilého k užívání, kterým se rozumí zejména dokončení věci a splnění technických funkcí (způsobilost k provozu). Obdobně se postupuje v případě technického zhodnocení. 9) Příslušenství dlouhodobého hmotného majetku jsou předměty, které tvoří s hlavní věcí jeden majetkový celek a jsou součástí jeho ocenění a evidence nebo příslušenství je součástí hlavní věci nebo se k hlavní věci přiřadí dodatečně, anebo pokud příslušné předměty netvoří s hlavní věcí jeden majetkový celek, jde o samostatné movité věci. 10) Oprávky k dlouhodobému hmotnému majetku vyjadřují promítnutí ocenění dlouhodobého hmotného majetku v průběhu užívání tohoto majetku účetní jednotkou, čímž se snižuje ocenění tohoto hmotného majetku až do výše jeho ocenění v účetnictví, a které současně vstupuje do nákladů prostřednictvím odpisů.

§ 2 Drobný dlouhodobý hmotný majetek („DDHM“) 1) Jde o movité věci, popřípadě soubory se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž doba použitelnosti je delší než 1 rok a ocenění jedné položky je vyšší než částka 3 000 Kč a nepřevyšuje částku 40 000 Kč. § 3 Dlouhodobý nehmotný majetek („DNM“) 1) Nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software, databáze a ocenitelná práva s dobou použitelnosti delší než 1 rok, u kterých ocenění převyšuje částku 60 000 Kč. Dobou použitelnosti se rozumí doba, po kterou je majetek využitelný pro současnou nebo uchovatelný pro další činnost. 2) Za dlouhodobý nehmotný majetek se dále považuje technické zhodnocení dlouhodobého nehmotného majetku, jehož ocenění převyšuje částku 60 000 Kč v rámci jednoho účetního období, a to při splnění podmínek uvedených výše. 3) Dlouhodobým nehmotným majetkem se stává pořizovaný majetek okamžikem uvedení do stavu způsobilého k užívání, kterým se rozumí dokončení pořizovaného majetku a splnění stanovených funkcí a povinností stanovených právními předpisy pro jeho užívání. Obdobně se postupuje v případě technického zhodnocení.

Vlastní práce

38

4) Nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek obsahuje pořizovaný dlouhodobý nehmotný majetek po dobu jeho pořizování do uvedení do stavu způsobilého k užívání. 5) Uspořádací účet technického zhodnocení dlouhodobého nehmotného majetku obsahuje v průběhu účetního období náklady, případně výdaje, jejichž jednotlivé ocenění je nižší než 60 000 Kč a které mohou v úhrnu za celé účetní období splnit podmínky pro technické zhodnocení dlouhodobého nehmotného majetku. Nejpozději k rozvahovému dni se posoudí, zda jsou splněny podmínky pro technické zhodnocení dlouhodobého nehmotného majetku. Pokud jsou tyto podmínky splněny, uvede technické zhodnocení v příslušné položce majetku, v opačném případě uvede tato plnění v příslušné položce nákladů. 6) Oprávky k dlouhodobému nehmotnému majetku vyjadřují promítnutí ocenění dlouhodobého nehmotného majetku v průběhu užívání tohoto majetku, čímž se snižuje ocenění tohoto nehmotného majetku až do výše jeho ocenění v účetnictví, a které současně vstupuje do nákladů prostřednictvím odpisů.

§ 4 Drobný dlouhodobý nehmotný majetek („DDNM“) 1) Drobný dlouhodobý nehmotný majetek obsahuje majetek, jehož doba použitelnosti je delší než 1 rok a ocenění je v částce 7 000 Kč a vyšší a nepřevyšuje částku 60 000 Kč.

§ 5 Dlouhodobý finanční majetek Dlouhodobý finanční majetek jsou dlouhodobé cenné papíry a podíly, které jsou v držení účetní jednotky déle než jeden rok. Jsou jimi: 1) majetkové účasti v osobách s rozhodujícím vlivem, v osobách s podstatným vlivem apod. 2) půjčky poskytnuté účetní jednotkou osobám ve skupině a ostatní půjčky s dobou splatnosti delší než jeden rok, 3) dluhové cenné papíry držené do splatnosti, 4) soubory movitých a nemovitých věcí pronajímaných jako celek.

§ 6 Majetek 1) Jiný drobný dlouhodobý nehmotný majetek obsahuje majetek, který nesplňuje pouze podmínku dolní hranice pro vykazování v položce Drobný dlouhodobý nehmotný majetek. Tento majetek v ocenění jedné položky 1 Kč a vyšší a nepřevyšující částku 7 000 Kč je evidován v operativní evidenci.

Vlastní práce

39

2) Jiný drobný dlouhodobý hmotný majetek obsahuje majetek, který nesplňuje pouze podmínku dolní hranice pro vykazování v položce Drobný dlouhodobý hmotný majetek. Tento majetek v ocenění jedné položky 500 Kč a vyšší a nepřevyšující částku 3 000 Kč je evidován v operativní evidenci. 3) Ostatní majetek obsahuje majetek, který má účetní jednotka ve vlastnictví nebo jí přísluší hospodaření k tomuto majetku, který je předmětem účetnictví, ale není vykazován v rozvaze a není uveden na jiných podrozvahových účtech. Jedná se o majetek v ocenění jedné položky 1 Kč a vyšší a nepřevyšující částku 500 Kč. 3. Článek – evidence majetku § 1 Evidence majetku je v rámci muzea vedena ve speciálním programu. 1) Účtování o zařazení do užívání a vyřazení dlouhodobého majetku (DNM, DHM, DDNM a DDHM) zabezpečuje referent/ka majetku ve spolupráci s ostatními zaměstnanci ekonomického odboru. Finanční majetek se vede podle jednotlivých složek, u záloh a půjček podle jednotlivých dlužníků. Obsahuje údaje potřebné k identifikaci dlouhodobého finančního majetku, popř. údaje stanovené zvláštními předpisy. 2) O umístění inventáře na pracovištích a dalších provozních prostorách jsou vedeny místní seznamy, které vypracovává ekonomický úsek. Převzetí inventáře podle seznamu potvrdí pověřený pracovník svým podpisem a zodpovídá za jeho správné používání. Jeden výtisk seznamu je uložen na příslušném pracovišti. 3) Zaměstnanci příslušného pracoviště sledují stav a umístění majetku a podchycují změny v jeho umístění. Při ukončení pracovního poměru potvrzuje ekonomický úsek zaměstnanci majetkové vypořádání s muzeem na výstupním listu. Za vystavení zodpovídá ekonomický úsek. Evidence musí obsahovat: a) inventární číslo, b) název, c) popis majetku, d) umístění majetku, e) odpovědnou osobu, f) datum uvedení do užívání, g) pořizovací cenu, h) datum a způsob vyřazení.

§ 2 Příjem do evidence 1) Referent/ka majetku při zařazování majetku do evidence dle jednotlivých kategorií zajistí a připojí k protokolu o zařazení doklady:

Vlastní práce

40

a) zápis o převzetí budovy, kolaudační zápis, kupní smlouvu apod. podle povahy nabytí budovy nebo stavby, b) zápis o převzetí stroje nebo zařízení, dopravního prostředku nebo inventáře, c) kartografické doklady, výpisy z evidence nemovitostí u pozemků, d) ocenění podle právních předpisů, fotodokumentace při pořizovací ceně nad 10 000 Kč v případě uměleckých děl a předmětů, e) zápis se základními údaji o převzatém drobném DHM i drobném DNM, ostatním DHM i DNM s uvedením jeho využití v praxi. 2) Protokol o zařazení a programem vygenerované evidenční číslo tvoří součást účetních dokladů. Majetkový referent/ka zajistí umístění štítku s evidenčním číslem na příslušném majetku. Pokud nebude technicky možné příslušný majetek označit na viditelném místě evidenčním číslem, zajistí majetkový referent/ka náhradní řešení ve spolupráci s odpovědným (odborným) pracovníkem. 3) Při postupném pořizování DHM a DNM (nedokončené akce) předá příslušný odborný útvar, v jehož kompetenci je nedokončená akce (investice), interní sdělení o ukončení a zařazení do užívání, na jehož základě majetkový referent/ka po odsouhlasení jednotlivých částek na základě protokolu o zařazení vygeneruje evidenční číslo majetku.

§ 3 Postupy vedení evidence 1) Postupy vedení evidence majetku jsou dány nastavením ve speciálním programu. 2) Zaměstnanci jednotlivých oddělení sledují stav a umístění majetku a podchycují změny v jeho umístění, popř. ztrátu nebo poškození. Při převodech majetku vyhotovují okamžitě převodky. Převodku potvrdí svým podpisem odpovědní zaměstnanci předávajícího a přejímajícího oddělení. Odpovědný zaměstnanec předávajícího oddělení předá převodku v jednom provedení majetkovému referentu/ce. Bez převodky nelze majetek přemisťovat. 3) Majetkový referent/ka na základě převodek zaznamená změny a příslušnému oddělení potvrdí provedení převodu. 4) Převodní doklady jsou uloženy u evidence minimálně do doby ukončení následující inventury. Zápisy o poškození nebo ztrátě majetku doplní majetkový referent/ka o potřebné údaje a postoupí je k dalšímu vyřízení likvidační komisi. 5) V případě ztráty nebo zcizení majetku s následkem vzniku škody muzeu, je postupováno v souladu s ustanovením vnitřních normativních aktů muzea. 6) Při dislokačních změnách v rámci útvarů příslušní zaměstnanci předávají dosud užívaná pracoviště včetně majetku a klíčů a přejímají majetek na nově přiděleném

Vlastní práce

41

pracovišti podle místního seznamu a za přítomnosti majetkového referenta/ky tyto seznamy potvrdí. 7) Majetek charakteru svěřených pracovních předmětů je veden pod osobním číslem zaměstnance na kartách majetku. § 4 Vyřazování majetku z evidence 1) Návrhy na vyřazení nepotřebného majetku předkládají příslušní zaměstnanci po schválení bezprostředně nadřízeného vedoucího zaměstnance. 2) Návrhy na vyřazení nepotřebného majetku schvaluje ředitel muzea. 3) Likvidace vyřazeného majetku probíhá vždy komisionálně. O způsobu naložení s majetkem vyhotoví likvidační komise protokol. Výtěžek z likvidace je příjmem muzea. 4) Po ukončení vyřazovacího procesu jsou předměty z aktuálních majetkových souborů vyřazeny. Údaje o vyřazeném majetku se v majetkové evidenci uchovávají do ukončení následující inventury. Doklady o vyřazení majetku jsou likvidační komisí předloženy ekonomickému odboru k vyřazení z evidence a účetnictví. 5) Majetek muzea se vyřazuje z důvodu: a) fyzické likvidace (sešrotování) – na protokolu bude vyznačen den, kdy byla provedena, podpis vedoucího, eventuelně další osoby, která sešrotování provedla, b) prodeje – na základě rozhodnutí o nepotřebnosti, musí být vyznačeno na protokolu o vyřazení a vystavena faktura na základě uzavřené smlouvy o prodeji, c) bezúplatným převodem (darováním) – musí být vyznačeno na protokolu o vyřazení a podepsáno členy likvidační komise (v případě darování musí být sepsána darovací listina potvrzená přejímajícím), d) převodem na základě právních předpisů (zákon č. 2519/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích) e) v důsledku škody nebo manka – zjištěné na majetku inventarizací (inventurní rozdíl bude proúčtování jako pohledávka za hmotně odpovědnou osobou) nebo škoda na majetku způsobená neznámým pachatelem v případě odcizení, nebo zničení majetku (dokladem k protokolu o vyřazení majetku musí být potvrzení policie) nebo škoda na majetku způsobená živelnou pohromou (dokladem k protokolu musí být zjištění soudního znalce popř. policie nebo pojišťovny). 6) Postup likvidace majetku spravovaného muzeem a činnost likvidační komise řeší speciální vnitřní normativní akt.

Vlastní práce

42

§ 5 Inventarizace majetku 1) Inventarizaci dlouhodobého majetku je nutno provést nejméně 1x za účetní období. 2) Inventarizace začíná fyzickou inventurou, na kterou navazuje porovnání skutečného stavu majetku se stavem účetním, zjištění případných zúčtovatelných rozdílů a jejich vypořádání v účetním období, za něž byla inventarizace prováděna. 3) Fyzickou inventuru dlouhodobého majetku, kterou nelze provést k okamžiku účetní závěrky, lze provádět v průběhu posledních 4 měsíců účetního období, popř. v prvním měsíci následujícího účetního období, v tom případě se musí prokázat stav hmotného majetku ke dni účetní závěrky fyzickou inventurou opravenou o přírůstky a úbytky majetku za dobu od rozhodného dne do rozvahového dne. 4) Fyzická inventarizace a) Fyzická inventarizace se provádí u dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, drobného majetku vedeného v operativní evidenci, pokladny a cenin. Fyzickou inventarizaci dlouhodobého a drobného majetku lze provést v průběhu posledních 4 měsíců účetního období. Stav dlouhodobého majetku ke dni účetní uzávěrky musí být prokázán údaji fyzické inventury opravenými o přírůstky a úbytky uvedeného majetku za dobu od ukončení fyzické inventury do konce účetního období. 5) Dokladová inventarizace a) Dokladová inventarizace se provádí u pohledávek a závazků a ostatních složek majetku. 6) Inventarizační orgány a) Hlavní inventarizační komise (HIK) – řídí, koordinuje a kontroluje práci dílčích inventarizačních komisí (DIK), vydává návrhy k provedení inventarizací ve společnosti, navrhuje předsedy a členy DIK pro provedení inventarizací majetku a závazků, navrhuje dny, k nimž se má provést inventarizace, organizuje s vedoucími oddělení řádnou instruktáž všech členů DIK tak, aby se řádně seznámili s interními předpisy upravujícími postupy při inventarizaci a upozorňuje je na kárné a trestní následky nedbale nebo nesprávné provedené inventury, navrhuje řediteli muzea, případně sama činí organizační opatření směřující k zajištění včasného provedení inventarizací a jejich správnému průběhu, přezkoumává výsledky inventarizací a návrhy DIK na vypořádání inventurních rozdílů a předkládá je řediteli muzea ke schválení, o jednání komise pořizuje zápis, který je archivován podle platných předpisů pro archivování účetních písemností. b) Dílčí inventarizační komise (DIK) – jsou orgány výkonné, ustanovené k provádění inventarizací majetku a závazků, DIK musí být nejméně dvoučlenná, alespoň jeden člen musí odborně znát inventarizované hospodářské prostředky, pracovník odpovědný za hospodářské prostředky nemůže být

Vlastní práce

43

vedoucím DIK, ale pouze jejím členem, úkolem DIK je příprava a bezprostřední provedení fyzické, popř. dokladové inventury hospodářských prostředků ve společnosti. 7) Obecné povinnosti při provádění inventarizačních prací: a) zjistit fyzický (skutečný) stav, b) vyhotovit inventurní soupis, c) zjistit neupotřebitelný, popř. nevyužitý majetek a navrhnout jak s ním má být naloženo, d) sesouhlasit fyzické (skutečné) stavy se stavy v účetnictví a majetkové evidenci, e) sepsat inventarizační rozdíly a vyšetřit příčiny jejich vzniku, f) vypracovat návrh na vypořádání inventarizačních rozdílů, g) provedené inventarizaci sepsat inventarizační zápis, ke kterému je nutno jako doklad přiložit jednotlivé inventurní soupisy s celkovým součtem, h) inventarizační zápis musí být opatřen datem jeho vypracování a podpisy všech členů DIK, i) vypracovaný inventarizační zápis včetně všech inventurních soupisů je povinen předseda DIK předat HIK 8) Způsob provádění inventarizace u jednotlivých hospodářských prostředků: a) dlouhodobý hmotný majetek (DHM) – provádí se fyzická inventura podle inventárních předmětů, o nichž se vede analytická evidence. DIK zkontroluje, zda je majetek řádně označen inventárními čísly, popř. pokud není možné jeho označení, zkontroluje, zda je identifikován způsobem, zaručujícím spolehlivé zjištění jeho totožnosti, provede prohlídku DHM včetně kontroly úplnosti příslušenství (zejména u dopravních prostředků), přičemž se přesvědčí, zda je řádně udržován a zda se nejedná o nevyužitý majetek, při porovnávání skutečných stavů zjištěných fyzickou inventurou s údaj v inventurních soupisech se zapisují pouze zjištěné nesrovnalosti, včetně dalších potřebných údajů, nevyužitý majetek označí a navrhne, jak s ním má být naloženo, přebytky označí na navrhne v příloze inventarizačního zápisu jejich zařazení do evidence, zjistí-li manka, uvede v příloze inventarizačního zápisu návrh na jejich vypořádání. b) Pořízení dlouhodobého majetku – provádí se dokladová inventura. Při inventuře pořízeného majetku DIK zjišťuje zejména, proč nebyl pořízený majetek zařazen do majetkové účetní evidence, zda se bude zařazovat, případně kdy, zda nemá být navržen zmaření. Výsledky inventarizace uvede v příloze inventurního zápisu.

Vlastní práce

44

c) Dlouhodobý nehmotný majetek (DNM) – DIK provede dokladovou inventuru, kterou ověří, zda evidovaný DNM souhlasí s účetním stavem a pracovník odpovědný za SW uvede v příloze k inventarizačnímu zápisu vyjádření, zda všechny evidované SW se používají. d) Oprávky k DHM a DNM – DIK provede dokladovou inventuru, kterou ověří, zda výše oprávek v evidenci majetku souhlasí s účetním stavem. e) Drobný dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek (DDHM, DDNM) – DIK provede fyzickou inventuru drobného majetku přímo na jednotlivých pracovištích. Zjistí skutečné stavy přepočítáním, ohledáním apod. Po skončení fyzické inventury provede sesouhlasení skutečných stavů se stavy v majetkové a účetní evidenci, zjistí a prošetří vzniklé rozdíly, které uvede v příloze k inventarizačnímu zápisu s návrhem na jejich vypořádání. Dále v příloze uvede nevyužitý nebo neupotřebitelný drobný majetek a navrhne, jak s ním má být naloženo. 9) Účetní vypořádání inventurních rozdílů a) Zjištěné inventurní rozdíly musí být zaúčtovány do období, se kterým věcně a časově souvisí.

§ 6 Odpisování 1) Muzeum si může samo zvolit způsob odepisování majetku, a to buď odpisy: a) rovnoměrné – muzeum stanoví předpokládanou dobu používání dlouhodobého majetku v letech (s ohledem na ČÚS č. 708 bod 5. 5. 2 charakteristiku dlouhodobého majetku, například materiálovou podstatu a její trvanlivost, charakter prostředí, ve kterém bude dlouhodobý majetek využíván, například vystavení povětrnostním podmínkám, nadzemní uložení či nezastřešení, stupeň intenzity užívání dlouhodobého majetku, rychlost morálního zastarávání dlouhodobého majetku, opotřebení dlouhodobého majetku, jehož není účetní jednotka prvním uživatelem, ale jeho stav odpovídá opotřebení v první třetině jeho předpokládané doby používání, další specifické podmínky používání dlouhodobého majetku nebo jeho individuální vlastnosti), b) výkonové – použije tento způsob pro výpočet odpisů skládky, nebo pokud muzeum posoudí, že tento způsob odpisování je vhodné použít (musí existovat související výkony), nebo vyplývá-li použití z jiného právního předpisu. Muzeum určí měřitelnou jednotku podle charakteru dlouhodobého majetku, který bude odpisován podle výkonu (kapacity), např.: ks, km atd. na kterou bude stanoven odpis. c) komponentní – odpisy komponenty se v průběhu užívání (odpisování) sledují odděleně od zbylé části majetku, případně souboru majetku. O majetku a jeho oprávkách se účtu jako o celku a majetek se též jako celek vykazuje. Použití např.: stavby vč. budov, byty a nebytové prostory, technické zhodno-

Vlastní práce

45

cení na cizím majetku, technické zhodnocení nemovité kulturní památky atd. 2) Dlouhodobý majetek se odepisuje v průběhu jeho používání, tj. po celou dobu. Průběžně se provádí přehodnocování odpisového plánu. V případě technického zhodnocení se provádí přehodnocování (např.: prodloužení doby používání). 3) Dlouhodobý majetek včetně technického zhodnocení se odpisuje postupně v průběhu jeho používání. 4) Pokud zákon o účetnictví nebo vyhláška stanoví, že se určitý majetek odpisuje, není podstatný způsob nabytí tohoto majetku, případně důvod účtování o tomto majetku. 5) Technické zhodnocení, k jehož účtování a odpisování je oprávněno muzeum a není vlastníkem tohoto majetku, se odepíše v průběhu užívání technického zhodnocení. 6) Při převodu vlastnictví k nemovitostem, které podléhají vkladu do katastru nemovitostí, se nabytá nemovitost začne odpisovat následující měsíc po měsíci, ve kterém byl doručen návrh na vklad katastrálnímu úřadu. Podmíněnost nabytí právních účinků vkladu do katastru nemovitostí se uvede na analytických účtech, v inventurních soupisech a v příloze v účetní závěrce. 7) Muzeum neodpisuje (podle § 66 vyhlášky 410/2009 Sb.): a) umělecká díla, která nejsou součástí stavby, sbírky muzejní povahy, movité kulturní památky, předměty kulturní hodnoty a obdobné movité věci stanovené jinými právními předpisy, b) nedokončený dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek a technické zhodnocení, pokud není uvedeno do stavu způsobilého k užívání, c) pozemky, d) finanční majetek, e) dlouhodobý nehmotný a dlouhodobý hmotný majetek, pokud tento majetek má účetní jednotka v pronájmu nebo ve výpůjčce, f) kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, pokud není známa jejich pořizovací cena a jsou oceněny ve výši 1 Kč, soubory tohoto majetku a technické zhodnocení tohoto majetku, s výjimkou technického zhodnocení nemovitých kulturních památek a církevních staveb, g) dlouhodobý majetek, který se oceňuje reálnou hodnotou. 8) Nezajistí-li muzeum ke dni sestavení účetní závěrky, s výjimkou mezitímní účetní závěrky, krytí fondu reprodukce majetku finančními prostředky, sníží výsledkově o tento rozdíl fond reprodukce majetku. V příloze účetní závěrky zdůvodní, proč nebylo možno fond reprodukce majetku krýt finančními prostředky.

Vlastní práce

46

§ 7 Opravné položky 1) Opravné položky vyjadřují přechodné snížení hodnoty majetku a vytvářejí se na základě inventarizace majetku. Při inventarizaci se posuzuje výše a odůvodněnost vytvořených opravných položek. 2) Dojde-li k významnému přechodnému snížení hodnoty majetku muzea, účtuje se o tomto účetním případu bez zbytečného odkladu. Za významné se považuje více než 10% snížení hodnoty tohoto majetku. 3) Opravné položky se nevytvářejí u drobného dlouhodobého majetku a u majetku, který se podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona o účetnictví oceňuje ve výši 1 Kč. 4) V případě majetku, s výjimkou pohledávek, se tvoří opravná položka ve výši přechodného snížení hodnoty tohoto majetku. 5) V případě pohledávek se tvoří opravná položka ve výši 10 % za každých ukončených devadesát dnů o splatnosti dané pohledávky. 6) Tvorba a zvýšení opravných položek se účtuje prostřednictvím příslušného účtu nákladů. Snížení popřípadě zrušení opravné položky se účtuje opět prostřednictvím příslušného účtu nákladů. 7) Výše opravné položky nesmí přesáhnout výši ocenění majetku, k němuž je opravná položka tvořena. 8) První použití metody tvorby a použití opravných položek, s výjimkou tvorby opravných položek u pohledávek, provede hlavní účetní poprvé v účetní závěrce sestavované k 31. prosinci 2011 tak, že promítne do účetnictví k 31. prosinci 2011 hodnotu opravných položek, kromě opravných položek k pohledávkám, jako oceňovací rozdíl při změně metody.

§ 8 Technické zhodnocení 1) Výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu v kalendářním roce částku 40 000 Kč. 2) Technické zhodnocení je realizováno: a) rekonstrukcí – rozumí se zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů, b) modernizací – rozumí se rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.

Vlastní práce

47

4. Článek - nabývání a pozbývání dlouhodobého majetku § 1 Nabývání dlouhodobého majetku změnou příslušnosti hospodaření s majetkem 1) Zbytný majetek (majetek, u kterého bylo rozhodnuto o jeho nepotřebnosti), který muzeu nabídne jiný resort státní správy.

§ 2 Úplatné nabývání dlouhodobého majetku 1) Potřebnost nákupu dlouhodobého majetku a zjištění její nejvýhodnější ceny provádí vedoucí úseku formou oslovení 3 dodavatelů a následným vyhodnocením. Takto získaná dokumentace se uschová. Objednávku nejprve schvaluje jeho nadřízený odborný náměstek, následně ředitel muzea svými podpisy. Nákup majetku v nižších cenových relacích je v odpovědnosti jednotlivých vedoucích. Nutnost doložit zdůvodnění potřeby vytvoření majetku vlastní činností. Doložit doklad o tom, že majetek se stal způsobilým pro užívání k určitému datu. Zařazení majetku se účtuje do období, se kterým věcně a časově souvisí. Jednotlivé složky majetku se oceňují následujícími závaznými způsoby: 2) Hmotný majetek s výjimkou majetku vytvořeného vlastní činností se oceňuje pořizovacími cenami (cena, za kterou byl majetek pořízen + náklady s jeho pořízením související) nebo reprodukčními pořizovacími cenami (cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje). 3) Reprodukční pořizovací cenou se oceňuje dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek nabytý darováním, dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek vytvořený vlastní činností, pokud je reprodukční pořizovací cena nižší než vlastní náklady, dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek nově zjištěný a v účetnictví dosud nezachycený (inventarizační přebytek) účtuje se na příslušný majetkový účet a ve prospěch účtu oprávek. 4) Hmotný majetek vytvořený vlastní činností se oceňuje vlastními náklady. Jsou to veškeré náklady bezprostředně související s vytvořením dlouhodobého hmotného majetku vlastní činností. Cenné papíry a majetkové účasti se oceňují cenami pořízení (cena, za kterou byl majetek pořízen bez nákladů souvisejících s jeho pořízením) nakoupený nehmotný majetek se oceňuje pořizovacími cenami. 5) Nehmotný majetek vytvořený vlastní činností se oceňuje vlastními náklady, nebo reprodukčními cenami, pokud jsou nižší. 6) Ocenění jednotlivého dlouhodobého majetku se zvýší o technické zhodnocení, pokud náklady na něj v úhrnu za rok přesáhnou u nehmotného majetku částku 60 000 Kč a u hmotného majetku částku 40 000 Kč a technické zhodnocení je v tomto roce uvedeno do užívání. 7) Pokud technické zhodnocení je nižší než stanovená částka, hradí se tento výdaj z provozních nákladů.

Vlastní práce

48

§ 3 Náklady související s pořízením dlouhodobého majetku 1) Součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení s ohledem na povahu pořizovaného majetku a způsob jeho pořízení jsou zejména náklady na: a) přípravu a zabezpečení pořizovaného majetku, zejména odměny za poradenské služby a zprostředkování, správní poplatky, platby za poskytnuté záruky, expertízy, patentové rešerše a předprojektové přípravné práce, b) odvody za dočasné nebo trvalé odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě a poplatky za dočasné nebo trvalé odnětí lesní půdy, c) průzkumné, geologické, geodetické a projektové práce včetně variantních řešení a rozpočtu, zařízení staveniště, odlesnění a příslušné terénní úpravy, clo, dopravné, montáž a umělecká díla tvořící součást stavby, d) licence, patenty a jiná práva využitá při pořizování majetku, nikoliv pro budoucí provoz, e) vyřazení stávajících staveb nebo jejich částí v důsledku nové výstavby; zůstatkové ceny vyřazených staveb nebo jejich částí a náklady na vyřazení tvoří součást nákladů na novou výstavbu, f) náhrady za omezení vlastnických práv, náhrady majetkové újmy vlastníkovi nebo nájemci nemovitosti nebo za omezení v obvyklém užívání, jakož i platby za smýcený porost v souvislosti s výstavbou, g) úhradu podílu na: ga) oprávněných nákladů provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a zajištěním požadovaného příkonu, gb) účelně vynaložených nákladů provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a se zajištěním požadované dodávky plynu, gc) účelně vynaložených nákladů dodavatele spojených s připojením a se zajištěním dodávky tepelné energie, h) úhrady nákladů za přeložky, překládky a náhradní pozemní komunikaci účetní jednotce, která má vlastnické právo k dotčenému majetku, anebo která hospodaří s majetkem státu nebo s majetkem územních samosprávných celků, pokud je účetní jednotka oprávněna k takovéto úhradě nákladů, i) zkoušky před uvedením majetku do stavu způsobilého k užívání; vzniknou-li při zkouškách použitelné výrobky nebo výkony, jsou výnosy z těchto výrobků nebo výkonů součástí provozních výnosů a náklady na ně (bez odpisů) součástí provozních nákladů; zkouškami nejsou záběh a osvojení, které jako počáteční vícenáklady zahajované výroby jsou součástí nákladů po uvedení majetku do stavu způsobilého k užívání,

Vlastní práce

49

j) zabezpečovací, konzervační a udržovací práce při zastavení pořizování majetku a dekonzervační práce v případě dalšího pokračování v pořizování; pokud je pořizování majetku zastaveno trvale, odepíše se pořizovaný majetek při jeho vyřazení do nákladů. 2) Ocenění jednotlivého dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku se zvyšuje o technické zhodnocení, k jehož účtování a odpisování je muzeum oprávněno. 3) Ocenění jednotlivého dlouhodobého nehmotného majetku se zvýší o technické zhodnocení, pokud náklady na něj v úhrnu za účetní období převýší částku 60 000 Kč a technické zhodnocení je v tomto účetním období uvedeno do užívání. 4) Ocenění jednotlivého dlouhodobého hmotného majetku odpisovaného se zvýší o technické zhodnocení, pokud náklady na něj v úhrnu za účetní období převýší částku 40 000 Kč a technické zhodnocení je v tomto účetním období uvedeno do užívání. 5) Dlouhodobý hmotný majetek pořízený směnnou smlouvou se ocení pořizovací cenou, jsou-li ceny ve smlouvě sjednány, nebo reprodukční pořizovací cenou, nejsou-li ceny ve smlouvě sjednány. 6) Ocenění pořízeného pozemku je včetně lesního porostu nebo osázení stromy a keři, pokud nejsou pěstitelským celkem trvalých porostů. 7) U majetku, kterým jsou kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, u nichž není známa jejich pořizovací cena a které jsou oceněné ve výši 1 Kč, se ocenění nezvyšuje o technické zhodnocení provedené na tomto majetku. 8) Ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení se nesnižuje o dotaci poskytnutou na pořízení majetku. Za dotaci se považují bezúplatná plnění přímo nebo zprostředkovaně poskytnutá podle jiných právních předpisů, ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, Národního fondu, ze státních fondů, z rozpočtů územních samosprávných celků na stanovený účel. Za dotaci se rovněž považují bezúplatná plnění poskytnutá účetním jednotkám na stanovený účel ze zahraničí z prostředků Evropského společenství, nebo z veřejných rozpočtů cizího státu a granty poskytnuté podle jiného předpisu. Dotací se rovněž rozumí prominutí části poplatků, pokud to právní předpis umožňuje a příslušný orgán stanovil prominutou část poplatků za dotaci.

§ 4 Součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení zejména nejsou: 1) opravy a údržba, přičemž: a) opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu; uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím

Vlastní práce

50

jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení, b) údržbou se rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení a předchází poruchám a odstraňují se drobnější závady, 2) náklady nájemce na uvedení najatého majetku do předchozího stavu, 3) kurzové rozdíly, 4) smluvní pokuty a úroky z prodlení, popřípadě jiné sankce ze smluvních vztahů, 5) nájemné za stavební pozemek, na kterém probíhá výstavba, 6) náklady na zaškolení zaměstnanců, 7) náklady na vybavení pořizovaného dlouhodobého majetku zásobami, 8) náklady na biologickou rekultivaci, 9) náklady spojené s přípravou a zabezpečením dlouhodobého majetku vzniklé po uvedení pořizovaného dlouhodobého majetku do užívání.

§ 5 Úplatné nabývání souboru majetku 1) Soubor majetku je tvořen více věcmi se samostatným technicko-ekonomickým určením. U kulturních památek, předmětů kulturní hodnoty je dán určením společných znaků jeho částí nebo prvků s ohledem na jiný právní předpis (zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). 2) Do souboru majetku nelze zahrnout nemovitou věc ani společně s věcí movitou. 3) Soubor majetku v případě kulturních památek se oceňuje ve výši 1 Kč, pokud není známa pořizovací cena ani jedné věci ze souboru nebo součtem pořizovacích cen nebo reprodukčních pořizovacích cen všech jednotlivých věcí souboru. 4) Sbírka muzejní povahy, u které není známa pořizovací cena, se oceňuje 1 Kč. Pokud dochází ke změnám v jejím rozsahu, ocenění této sbírky muzejní povahy se nemění.

§ 6 Bezplatné nabývání dlouhodobého majetku 1) Nabytí majetku bezúplatně (děděním ze závěti, rozhodnutím příslušného orgánu, ze zákona, darováním, mezinárodní smlouvou. Majetek zařazen a evidován v určité hodnotě a je mu přiděleno příslušné inventární číslo.

Vlastní práce

51

§ 7 Pozbývání dlouhodobého majetku změnou příslušnosti hospodaření s majetkem 1) Ředitel muzea vydá rozhodnutí o nepotřebnosti majetku. Tento majetek je označen jako zbytný majetek a muzeum má povinnosti jej primárně nabídnout resortům státní správy. V případě, že se nikdo nepřihlásí, tak je tento majetek nabídnut k odkupu soukromému sektoru.

§ 8 Pozbývání dlouhodobého majetku převodem vlastnictví (prodej) 1) Muzeum vede u prodejů dlouhodobého majetku doklady, které by prokazovaly zjišťování zájemců o koupi na základě výběrového řízení nebo nabídky uveřejněné podle povahy prodávané věci. Muzeum tyto doklady archivuje. Při prodeji nemovitostí se účtuje dnem doručení návrhu na vklad Katastrálnímu úřadu. Muzeum účtuje o vyřazení majetku z evidence v období, s nímž prodej časově a věcně souvisí a vyhotoví Vyřazovací protokol (v něm uveden důvod vyřazení, zůstatková cena, datum vyhotovení zápisu atd.).

5. Článek - přenechání dlouhodobého majetku do dočasného užívání jiným osobám

§ 1 Seznamy nájemních smluv a smluv o výpůjčce musí být označený jednotnou číselnou řadou. § 2 Smlouvy jsou vedeny v evidenci na sekretariátě, kde je uveden i celkový seznam. Nutnost doložit ke smlouvám rozhodnutí o tom, že se jedná o majetek dočasně nepotřebný k plnění funkcí státu, anebo jeho pronájmem nebo výpůjčkou je dosaženo účelnějšího nebo hospodárnějšího využití věci při zachování hlavního účelu. § 3 Smlouvy sjednávány na dobu určitou, nejdéle však na osm let a musí obsahovat ujednání o možnosti ukončit užívací vztah výpovědí a rovněž odstoupením od smlouvy včetně inflační doložky. § 4 Případné upomínky nájemce (neplatí-li nájemné včas) jsou archivovány. § 5 Soukromému sektoru je nájemné stanové podle ceníku, v rámci muzeí dochází k reciproci.

Vlastní práce

52

6. Článek - sbírky muzejní povahy

§ 1 Muzeum je správcem sbírky muzejní povahy ve vlastnictví ČR, zapsané v centrální evidenci sbírek pod číslem a názvem.

§ 2 Kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, pokud není známa jejich pořizovací cena, jsou oceněny ve výši 1 Kč. Toto se ocenění nezvyšuje o technické zhodnocení provedené na tomto majetku.

§ 3 Ocenění sbírek 1) Povinnost vést sbírky v účetnictví nebyla v období do 1. 1 2009 právní úpravou stanovena a s účinností od 1. 1. 2009 bylo zákonem č. 304/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony, do zákona o účetnictví vloženo nové ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) ve kterém je uvedeno, že se „kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, pokud není známa jejich pořizovací cena, oceňují ve výši 1 Kč“ a dále, že v těchto případech (podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví) jsou „účetní jednotky povinny provést ocenění do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“, tj. do 31. 12. 2011. 2) Před 1. 1. 2009 pořízené předměty sbírkové povahy nebyly vedeny v účetnictví a oceněny (není to v rozporu s legislativou v té době). 3) Od 1. 1. 2009 oceňuje muzeum nově nabyté sbírkové předměty skutečnými pořizovacími cenami dle kupní nebo darovací smlouvy. V případě sbírkových předmětů pořízených darovacími smlouvami muzeum odhadlo jejich pořizovací cenu. Sbírkové předměty muzeum zaúčtovalo v pořizovacích cenách na analytické účty. Sbírka muzea, jež obsahuje sbírkové předměty pořízené před 1. 1. 2009, bude oceněna dle pokynu MK č. j. MK-S-3473/2010 jako jeden celek s účetní hodnotou 1 Kč.

§ 4 Přírůstky sbírek 1) Sbírkové předměty získávány koupí či darem. Každou koupi nebo dar schválí na svém zasedání poradní výbor pro sbírkotvornou činnost. Poradní výbor posoudí návrhy na úplatné a bezúplatné nabytí movitých nebo nemovitých věcí do sbírky ve smyslu zřizovací listin, strategie sbírkotvorné činnosti muzea, zdůvodnění návrhu z hlediska jejich významu pro sbírku ve smyslu zřizovací listiny, strategie, sbírkotvorné činnosti muzea, zdůvodnění návrhu kurátorem podpírek a nabídkové ceny věcí uvedených pod pořadovým číslem kupních smluv. Dále poradní výbor na svém zasedání schválí návrhy na zařazení předmětů do sbírek muzea. Všechny schválené

Vlastní práce

53

kupní, darovací smlouvy a návrhy jsou přílohou protokolu z jednání poradního výboru. Poradní výbor zasedá 4x ročně. 2) Schválené sbírkové předměty muzeum zapsalo do knihy přírůstků (chronologická evidence) a do CES (zde je uvedena pouze inventární čísla sbírkových předmětů). 3) Každý sbírkový předmět je označen inventárním číslem (sada porcelánu evidována pod jedním inventárním číslem s tím, že každý kus sady je označen inventárním číslem s lomítkem a pořadovým číslem sady). 4) Podrobné údaje o jednotlivých sbírkových předmětech vedlo muzeum na katalogizačních lístcích a v elektronické evidenci. Fotografie sbírkových předmětů jsou přiloženy u katalogizačních lístků a postupně se převádí do elektronické podoby.

§ 5 Nakládání s předměty získanými darem nebo koupí a nejsou zařazeny do sbírky 1) Jedná se o předměty (jenž jsou kopií nebo replikou), které nemohou být zařazeny do CES z důvodu svého dalšího využití při prezentační činnosti muzea, v rámci základní činnosti (prezentace tradičního zemědělství – pořízena kopie žebřinového vozu, prezentace tradiční rukodělné výroby ve vztahu k výchovně vzdělávacím programům, pořízena kopie ručního mlýnce na obilí, sada bedněných nádob, sada hliněného kuchyňského vybavení, sada proutěného sortimentu košů atd.).

§ 6 Vyřazení předmětů ze sbírek 1) Vyřazování na návrh kurátora po provedené inventarizaci (revizi). Revizní zprávu projednával a schvaloval Poradní sbor pro sbírkotvornou činnost a ředitel muzea. Poté se podávala žádost o změnu v CES, kde přílohou je revizní zpráva. Po schválení změn v CES se provedl zápis v evidenci k danému předmětu – Vyřazeno + odkaz na doklad potvrzující vyřazení předmětu. 2) Některé sbírkové předměty muzeum opětovně zapsalo do sbírky. Jedná se o předměty, které již byly odepsány – vyřazeny z evidence. Následně byly při revizích nalezeny a na návrh kurátora znovu zařazeny do sbírkového fondu pod novým inventárním číslem se zachováním všech původních informací o předmětu. 3) Pokud nemohlo muzeum sbírkový předmět vedeným v CES při revizích dohledat, stanovilo dohledací lhůty předmětů, obvykle 1 rok a uvedeno v revizní zprávě. Pokud během stanovené doby nebyl předmět nalezen, byl pro schválení odepsán z CES.

§ 7 Inventarizace sbírek 1) Inventarizací sbírek muzea soustavně a plánovitě porovnává sbírkové předměty s evidenčním záznamem o něm za účelem:

Vlastní práce

54

a) zjištění svěřeného majetku, tj. ověření, že sbírkové předměty vedené ve sbírkové evidenci skutečně fyzicky existují, b) ověření jejich fyzického stavu jako základní předpoklad k přijetí potřebných nápravných opatření v uložení a ošetření, c) zjištění rozsahu případných škod. 2) Řádná inventarizace provádí muzeum na základě plánu inventarizací postupně podle časové náročnosti a technické obtížnosti nejméně tříčlennou komisí, v níž jedním členem byl správce depozitáře a druhým odborný kurátor sbírky. 3) Mimořádná inventarizace se nařizuje v případě, že: a) došlo ke zcizení sbírkových předmětů a je třeba zjistit rozsah škody, b) po přestěhování sbírky do jiných prostor nebo změně správce depozitáře, c) byla-li sbírka poškozena vnějšími vlivy, d) sbírka nebyla z jakéhokoliv důvodu dosud řádně inventarizována. 4) O provedené inventarizaci byl pořízen zápis. Muzeum záznam o provedené inventarizaci uvede v záznamech o příslušných předmětech v systematické a chronologické evidenci. 5) Zprávu o inventarizaci předloží vedoucí příslušného oddělení k vyjádření Poradnímu sboru pro sbírkovou činnost ke schválení. Na základě zprávy projedná Poradní sbor vypořádání návrhů na vyřazení z evidence. Pokud Poradní sbor uzná důvody vyřazení, doporučí provést potřebné kroky k realizaci závěrů inventarizace včetně vyřazení z evidence. 6) Postup při inventarizaci (revizi) předmětů a) Podklady k revizi: přírůstkové knihy, karty II. stupňové dokumentace, fotodokumentace, elektronická sbírková databáze, seznamy předmětů v expozicích v areálech muzea, záznamy o ztrátách předmětů, smlouvy o výpůjčkách, seznamy předmětů exponovaných na výstavách. b) Postup revize: ba) revizi provádí tříčlenná komise na základě plánu revizí, bb) kontrola uložení předmětů v depozitářích, v expozicích, na výstavách, bc) doplňování záznamů do karet II. stupňové dokumentace a do elektronické sbírkové databáze (rozměry, uložení, další informace), bd) kontrola fyzického stavu předmětu – návrhy na ošetření, konzervaci, konzultace s konzervátory, be) identifikace předmětů se špatným číslem – vyskytnou-li se chyby v označení předmětů,

Vlastní práce

55

bf) doplnění fotodokumentace, bg) návrhy na vyřazení předmětů z evidence vč. zdůvodnění (vyřazená inventární čísla se hlásí do CES), bh) vypracování revizní zprávy, bch) projednání a chválení revizní zprávy Poradním sborem pro sbírkotvornou činnost, schválení ředitelem muzea, bi) doplnění záznamů o revizi do elektronické databáze, do kolonky „Revize“ – provádí kurátor dané skupiny předmětů. c) Muzeum má povinnost inventarizovat celou sbírku v průběhu 10 let.

§ 8 Kontrola existence sbírkových předmětů a soulad s evidencí v CES 1) Náhodně vybrán vzorek z CESu. Kontrola zda jsou uloženy v depozitářích nebo výstavních prostorách a zda jsou označeny číslem CES. 2) Předměty, které jsou uloženy v depozitářích, ale nemají inventární číslo, jsou: a) předměty, které byly bezúplatně získány v rámci akvizic. Tyto předměty slouží jako doplněk expozičních objektů, zejména exteriérů hospodářských usedlostí, využívají se také při prezentačních tematických programech. Jedná se např. o zemědělské nářadí, staré hrnce na plotě zahrádky, textilie použité na strašáky do pole apod., b) předměty, na nichž nebylo inventární číslo dobře zafixováno, tyto předměty pak procházejí revizí a podle informací v evidenci je číslo dohledáno a předmět identifikován.

§ 9 Smlouvy o výpůjčce 1) Muzeum zapůjčuje sbírkové předměty tuzemským i zahraničním organizacím a FO. S výpůjčiteli muzeum uzavírá smlouvy o výpůjčce. Sbírkové předměty muzeum zapůjčuje za účelem výstav, prezentací, zhotovení kopií, restaurátorských zásahů, adjustace, konzervačních průzkumů, výzdoby interiérů. 2) Smlouvy sjednány na dobru určitou a obsahují ujednání o možnosti ukončit užívací vztah výpovědí a rovněž odstoupením do smlouvy. Dále je stanoven předmět a účel výpůjčky, doby výpůjčky, přeprava vypůjčených děl a další ujednání. Součástí všech výpůjčních smluv je seznam vypůjčených sbírkových předmětů. Případné upomínky o navrácení zapůjčených sbírkových předmětů jsou archivovány.

Vlastní práce

56

§ 10 Soulad sbírkových předmětů (staveb) s údaji zapsanými na listech vlastnictví 1) Kontrola zda ke stavbám vedenými jako sbírkové předměty v CES, má muzeum příslušnost hospodařit (dle listů vlastnictví). 2) Objekty jsou revidovány 2x ročně: a) před zahájením sezóny – předávání provoznímu útvaru do návštěvnického provozu, b) po skončení sezóny – předávání etnografickému útvaru po skončení návštěvnické sezóny.

7. Článek - přechodná ustanovení § 1 Dooprávkování 1) Podle Českého účetního standardu č. 708 se tento postup týká účetních jednotek, které používaly metodu odpisování před účinností tohoto standardu. Muzeum provede s ohledem na odpisový plán dopočet oprávek. a) Prostý dopočet oprávek ·

Vypočtená výše oprávek je vyšší než skutečné oprávky, rozdíl se účtuje.

·

Vypočtená výše oprávek je nižší než skutečné oprávky, o rozdílu se neúčtuje. b) Dopočet oprávek podle pevně stanovených dob

·

Pevně stanovená doba je uvedena v příloze č. 4, Českého účetního standardu 708.

8. Článek - závěrečné ustanovení § 1 Kontrolou dodržování této směrnice v rámci plánu auditů je pověřený zaměstnanec interního auditu a kontroly, případně jiný ředitelem pověřený zaměstnanec. § 2 O kontrolách budou prováděny písemné záznamy. § 3 Udržování této směrnice v aktuálním znění formou písemných dodatků k této směrnici zabezpečuje vedoucí ekonomického odboru § 4 Směrnice nabývá platnosti a účinnosti dnem 1. 1. 2013.

Diskuze

57

4 Diskuze V rámci identifikace silný a slabých stránek jednotlivých směrnic bylo zjištěno, že hlavním nedostatkem je ošetření jen určité problematiky, nikoliv globálnější pojetí i jiných oblastí, do kterých dlouhodobý majetek určitě patří. Jedině 2 směrnice, konkrétně u muzeí A a B, se snažily o logickou provázanost jednotlivých kapitol a samozřejmě o zpracování oblastí, které s majetkem nejvíce souvisí. Od samotné definice, přes pořizování, evidenci, inventarizaci, vyřazování atd. Na druhou stranu je třeba vytknout až přílišnou stručnost a pouze okrajové zpracování. Seč vše bylo zaměřeno konkrétně na potřeby muzea, jistý prostor pro hlubší propracování i jiných témat zde určitě byl. Konkrétně se jedná o nakládání se sbírkami muzejní povahy a samotné nabýváním a pozbýváním majetku, kdy konkrétně tato oblast byla nejslabším článkem ve všech zkoumaných směrnicích. Nicméně na struktuře těchto zmíněných dvou směrnic byla postavena i skladba univerzální podoby směrnice, která byla navíc doplněna právě poznámkami od ekonomů jednotlivých muzeí. Ti, jak již bylo zmíněno, vidí problém v nejednotnosti oblastí, které má směrnice zpracovávat. Z toho důvodu oblast, která u jednotlivých muzeí zabírala například 1 stránku formátu A4, byla doplněna právě o různé postřehy z vedených rozhovorů s pracovníky a rázem zabírala několik stran. Jedním z hlavních příkladů bylo řešení nabývání a pozbývání majetku, inventarizace, a nakládání se sbírkami muzejní povahy. Zde došlo k největšímu rozšíření oproti obdobně zpracovaným pasážím ve zkoumaných směrnicích. Ze zbylých směrnic muzeí C, D a E byly čerpány opravdu jen ojedinělé pasáže. Bylo tomu hlavně proto, že směrnice u muzea C nebyla příliš obsáhlá a už vůbec nebyla dobře strukturovaná. Důraz v ní byl kladen na inventarizace spíše než na evidenci majetku. Tato směrnice je navíc zhruba 8 let stará, takže je poptávka po její revizi. Naproti tomu u muzea D a E ani neexistovala speciální směrnice, která by se problematikou dlouhodobého majetku zabývala. Toto odvětví bylo řešeno velice okrajově ve směrnici pro oběh účetních dokladů. Rozsah taktéž nebyl příliš velký. U muzea D to byla 1 strana formátu A4 a u E to bylo 5 stran, což je velice málo pro dlouhodobý majetek. Úplně zde chyběla témata jako odpisování, typy nabývání a pozbývání majetku, technické zhodnocení atd. Celé to bylo koncipované pouze na definici dlouhodobého majetku, inventarizaci a oceňování. Tři z pěti zkoumaných muzeí tedy neměla žádnou strukturovanou podobu ošetření nakládání s dlouhodobým majetkem. Tato skutečnost naprosto podtrhla nutnost vytvoření univerzální podoby směrnice, která by v těchto případech mohla sloužit jako předloha pro vytvoření vlastního vnitropodnikového dokumentu. Z analýzy jednotlivých směrnic se vycházelo i při tvorbě samotného návrhu. Základní, neboli obecná ustanovení se příliš nelišila a byla srovnatelná u všech směrnic, kde byla zařazena v jejich úvodu. Šlo pouze o výčet hlavních zákonů, podle kterých je samotný dokument a potažmo organizace zavázána postupovat. Následovala hlavní část. Ta se skládá z 5 článků. Ty reprezentují jednotlivá témata. Hned v úvodu je třeba rozčlenit samotný majetek. Tato oblast byla zpraco-

Diskuze

58

vána relativně ve všech směrnicích, avšak v různém rozsahu. Tudíž bylo nutné zachytit celý výčet všech typů majetku včetně doby použitelnosti a ceny. Na tuto pasáž navazovala jedna ze stěžejních částí, tedy samotná evidence majetku. Samostatně byl řešen příjem do evidence, postup vedení, včetně názvu funkcí, zaměstnanců, kteří za tuto oblast odpovídají. Je velmi důležité zakomponovat právě odpovědnost za jisté úkony příslušným postům v organizační struktuře. Předchází se tím řadě problémů. Dále zde bylo zahrnuto i odpisování, opravné položky, inventarizace a technické zhodnocení. Právě tyto oblasti byly po částech řešené v jednotlivých směrnicích, tudíž se nabízelo sjednocení obsahu a zařazení právě do této části. Na tento článek navazuje nabývání a pozbývání majetku. Ani v jedné směrnici nebyla bohužel nijak ošetřena zmíněná problematika. Tato kapitola vznikla čistě na popud ekonomů jednotlivých muzeí, kterým chybělo rozčlenění většiny možností získání, změny příslušnosti hospodaření, anebo pozbývání majetku. Bez ní by v žádném případě nebylo možné mít směrnici na dlouhodobý majetek. Tato pasáž a tedy samotné pořízení a vyřazení majetku je opravdu stěžejní záležitostí. Je tedy obrovskou hrubkou jednotlivých muzeí, že takto podcenili jednu z hlavních oblastí při manipulaci s majetkem. Pasáž zabývající se přenecháním dlouhodobého majetku je velice stručná, avšak taktéž docela podstatná a ve směrnicích opomíjená. Opět vznikla čistě z iniciativy muzeí. Nikde v poskytnutých interních materiálech zmíněna nebyla. Na první pohled to nemusí vypadat jako atraktivní oblast, avšak v případě muzeí, které často poskytují různý majetek jiným organizacím či osobám, je určitě nezanedbatelná. Poslední větší kapitola se týká sbírek muzejní povahy. Ty jsou ošetřeny z pozice ocenění, manipulace s přírůstky, jejich vyřazení a inventarizací. Muzea mají speciální příručku, jak nakládat a manipulovat se sbírkami. Nicméně aby se zachovala celistvost, i sbírky jsou majetkem, tudíž musí mít svůj prostor v této směrnici. Shodla se na tom většina oslovených ekonomů z muzeí, kteří si tuto pasáž přáli. Vycházelo se především z rozhovorů s pracovníky, kteří dnes a denně přicházejí do kontaktu s touto problematikou, tak také z interních materiálů, kde jsou muzejní předměty ošetřeny. Jak již bylo zmíněno výše, k celé směrnici bylo přistoupeno tak, aby se od obecného členění majetku dostalo v konečné fázi až k samotným sbírkám. Tím byla ošetřena poslední úroveň celé problematiky. V žádném případě nebylo jednoduché dojít konsensu v nápadech a připomínkách jednotlivých ekonomů. Nicméně i přesto našli shodu právě ve zmíněných tématech, jako bylo nabývání a pozbývání, kde opravdu vyvinuli nejvíce aktivity a také v rámci článku zaměřeném na sbírky muzejní povahy. To však samozřejmě nebylo jediné. Připomínky byly prakticky ke každé kapitole, nicméně někde silnější a někde slabší. Vše se odvíjelo hodně od stavu, ve kterém muzea byla. Jestliže připomínkovalo muzeum A či B, většinou se jednalo o kosmetické úpravy, potažmo rozšíření nějaké sekce. Naproti tomu muzea C, D a E se zapojovala přeci jen mnohem více. Jelikož všem spolupracujícím muzeím bylo na začátku přislíbeno poskytnutí finální verze univerzální podoby směrnice, určitě již do tohoto návrhu, chtěla muzea promítnout

Diskuze

59

co nejvíc z jejich vlastního přístupu a z jejich problémů, na které naráží při manipulaci s majetkem. Celá spolupráce vykrystalizovala až do podoby zhruba 20stránkové směrnice zaměřené na dlouhodobý majetek. Všechna muzea, která se na ní podílela, získala její finální verzi a byla jim poskytnuta neomezená práva na úpravy podle jejich interních potřeb.

Závěr

60

5 Závěr Ekonomika se dělí na dva hlavní sektory. Na ziskový a neziskový. Toto dělení je zapříčiněno pohnutkami a cíli, za kterými byla daná organizace zřízena. U ziskového, neboli tržního, je hlavním posláním zisk. Naproti tomu u neziskového je to většinou jiný důvod. Primárně tedy zaměřený na blaho společnosti a tedy na sociální, zdravotní a ekologické motivy. Tato diplomová práce se specializuje na neziskový sektor konkrétně na příspěvkové organizace zřízené státem za účelem muzejní činnosti. K selekci až na tuto úroveň vedlo hlavně zjištění nedostatečného zpracování směrnic zaměřených na dlouhodobý majetek právě u organizací, které se zabývají muzejnictvím. Cílem této diplomové práce bylo vytvoření návrhu vnitropodnikové směrnice zabývající se dlouhodobým majetkem. Základním krokem bylo oslovení všech muzeí v České republice a prosba o spolupráci při psaní tohoto tématu. Zpětnou vazbu poskytlo celkem pět muzeí. Bohužel však odmítly být v této práci jakkoliv uvedeny a proto jsou fiktivně označeny písmeny A, B, C, D a E. Po důkladné analýze zapůjčených směrnic bylo zjištěno, že pouze muzeum A a B mají své vnitropodnikové materiály v dobrém stavu. Měly dobrou logickou návaznost všech částí a bylo poznat, že byly napsány přesně na konkrétní potřeby jednotlivých muzeí. Na škodu byla přílišná stručnost a také nezakomponování některých oblastí, které svým obsahem jistě patří do směrnice zaměřené na dlouhodobý majetek. Konkrétně se jednalo o oblast nabývání a pozbývání majetku, která v obou směrnicích byla řešena na minimálním prostoru. Dále bylo třeba více ošetřit sbírky muzejní povahy, na které bylo odkázáno pouze u muzea A, avšak jen jedním odstavcem. Širší prostor by mohl být také více věnován inventarizacím a způsobům evidence majetku. Muzea C sice mělo také speciální směrnici na manipulaci s majetkem, ale svým rozsahem zdaleka nedefinovala hlavní oblasti, natož pak specifické činnosti, které pracovníci vykonávají při správě majetku. Tato směrnice patřila mezi nejhorší. Směrnice u muzeí D a E vůbec na oblast majetku neexistovaly. To byl závažný problém. Obě muzea tuto problematiku řešily poměrně stručně jako jednu kapitolu v rámci směrnice pro oběh účetních dokladů. Zde byla sice patrná snaha o celkové podchycení tématu, ale bohužel tomu nebyl dán dostatečný prostor. Navíc byly opomíjeny důležité pasáže, které by ve směrnici neměly chybět. Jednalo se o odpisování, nabývání, pozbývání, inventarizaci atd. Všechny směrnice se tedy lišily nejen v obsahu, rozsahu, ale také v aktuálnosti. Nicméně při komunikaci zde byla obrovská proaktivita ze strany ekonomických náměstků, kteří se snažili vyjít maximálně vstříc, aby vznikla určitá „univerzální“ podoba, která by jim mohla sloužit jako vzor pro vytvoření vlastní vnitropodnikové směrnice. To byl případ hlavně u muzeí C, D a E, které absenci takového dokumentu vnímaly jako velký problém.

Závěr

61

Samotná struktura podoby návrhu směrnice, která by ošetřila problematiku nakládání s dlouhodobým majetkem, byla postavena na směrnicích muzea A a B. Konkrétně se jednalo o logický přechod od členění majetku až k jeho evidenci, kde bylo zakomponováno odpisování, inventarizace, opravné položky atd. Na to navazoval speciální článek, který byl zaměřen na oblast nabývání a pozbývání majetku, který nebyl ani v jedné ze zkoumaných směrnic dostatečně řešen. Poté následovalo ošetření problematiky přenechání dlouhodobého majetku do dočasného užívání jiným osobám, což v rámci muzejní činnosti bývá častou záležitostí. Tímto krokem se dospělo až do poslední fáze, která byla věnována čistě sbírkám muzejní povahy, které opět nebylo věnováno tolik pozornosti ve zkoumaných vnitropodnikových dokumentech. Co se týče formální struktury, zde převládl obecný přístup podobný legislativnímu zpracování, a tedy článek zastřešuje zkoumanou oblast, pod něj spadají jednotlivé paragrafy, které dále využívají číslované odstavce a také alfabeticky značené pododstavce. Po dopsání finální verze samotného návrhu směrnice, byla odeslána k připomínkování jednotlivým spolupracujícím muzeím. Jejich postoj nebyl nijak zamítavý a směrnice jim byla na základě nemalé spolupráce při její tvorbě ponechána pro jejich vlastní použití, včetně volných práv na úpravy jednotlivých pasáží.

Literatura

62

6 Literatura Monografie: HAVLAN, Petr. Vlastnictví státu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000, 230 s. ISBN 80-210-2351-1. HYÁNEK, Vladimír. Ekonomika neziskových organizací. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 96 s. ISBN 80-210-3501-3. HYÁNEK, Vladimír. MASARYKOVA UNIVERZITA. Neziskové organizace: teorie a mýty. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 131 s. ISBN 978-80-2105651-0. JURAJDOVÁ, Hana et al. Účetnictví, daně, audit a financováí územních samosprávných celků a organizací neziskového sektoru. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 132 s. ISBN 80-210-3583-8. MÁČE, Miroslav. Účetnictví pro územní samosprávné celky, příspěvkové organizace a organizační složky státu 2010. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 336 s. ISBN 978-80-247-3343-2. MERITUM. Příspěvkové organizace 2010. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010, 326 s. ISBN 978-80-7357-533-5. NOVOTNÝ, Jiří et al. Ekonomika a řízení neziskových organizací: zejména nevládních organizací. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2004, 156 s. ISBN 80-2450792-7. REKTOŘÍK, Jaroslav. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení. 3. aktualizované vydání. Praha: EKOPRESS, 2010, 188 s. ISBN 978-80-86929-54-5. RŮŽIČKOVÁ. Neziskové organizace. 10. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2009, 247 s. ISBN 978-80-7263-538-2. STEJSKAL, Jan. Ekonomika neziskové organizace. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2010, 270 s. ISBN 978-80-86825-55-7. STEJSKAL, Jan. Účetnictví nestátních neziskových organizací. 3. aktualizované a opravené vydání. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2012, 270 s. ISBN 978-80-86825-75-5.

Literatura

63

STEJSKALOVÁ, Irena. Využití účetnictví v řízení neziskových organizací: se zvláštním zřetelem na tvorbu a využití rozpočtu v řízení. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006, 140 s. ISBN 80-7357-187-0. SVOBODOVÁ, Jaroslava. Účtová osnova, České účetní standardy: pro některé vybrané účetní jednotky. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2010, 439 s. ISBN 978-807263-594-8. SVOBODOVÁ, Jaroslava. Vnitřní směrnice: pro územní samosprávné celky, příspěvkové organizace, státní fondy a organizační složky státu. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Ostrava: ANAG, 2007, 333 s. ISBN 978-80-7263-406-4. ŽALMAN, Jiří. ASOCIACE MUZEI A GALERIÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Příručka muzejníkova I.: tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích. Praha - Brno, 2002, 75 s. ŽALMAN, Jiří. ASOCIACE MUZEI A GALERIÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Příručka muzejníkova II.: Metodické texty, právní normy. Praha, 2006, 135 s. Internetové zdroje: Aktuality: Výroční zpráva 2011. Muzeum umění Olomouc [online]. c2007 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.olmuart.cz/rsfiles/MUO_vyrocni_zprava_2011.pdf Bulletin: Výroční zpráva 2011. Muzeum romské kultury [online]. c2010 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.rommuz.cz/images/stories/PDF/bulletin_2011.pdf Dokumenty: Výroční zprávy. Husitské muzeum v Táboře [online]. 2012 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.husitskemuzeum.cz/storage/file/vyrocni%20zprava%20HM%2020 11.pdf Dokumenty: Roční zpráva PNP za rok 2011. Památník národního písemnictví [online]. 2012 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/downloads/pnp/rocni-zprava2011.pdf Dokumenty ke stažení: Výroční zprávy. Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi [online]. c2011 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.puppets.cz/docs/vyrocni_zpravy/vyrzpr-2011.pdf Dokumenty ke stažení: Výroční zprávy. Památník Terezín [online]. 2010 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.pamatnikterezin.cz/cz/pamatnik/dokumenty-ke-stazeni

Literatura

64

Dokumenty: Výroční zprávy MZM. Moravské zemské muzeum [online]. c2011–2013 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.mzm.cz/fileadmin/user_upload/vyrocni_zpravy/vyrocni_zprava_ mzm_2011a.pdf Dokumenty: Výroční zpráva Národní muzeum 2011. Národní muzeum [online]. 2012 [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.nm.cz/admin/files/File/VZNM-2011_FINAL.pdf Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2010 až 2014: Koncepce. Ministerstvo kultury [online]. c2007 [cit. 2012-10-03]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/muzea-galerie-a-ochranamoviteho-kulturniho-dedictvi/koncepce/koncepce-ucinnejsi-pece-o-movitekulturni-dedictvi-v-ceske-republice-na-leta-2010---2014-78614/ Odborná činnost: Výroční zpráva za rok 2011. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm [online]. c2010 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.vmp.cz/cs/odborna-cinnost/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-za-rok2011.html Příspěvkové organizace. Ministerstvo kultury [online]. c2007 [cit. 2013-0129]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/kulturni-dedictvi/muzea-galerie-a-ochranamoviteho-kulturniho-dedictvi/prispevky/default.htm Výroční zprávy MJAKUB: rok 2011. Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě [online]. 2012 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.mjakub.cz/data/pdf/vyrocni_zpravy/vz11.pdf Výroční zprávy. Památník Lidice [online]. 2012 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.lidice-memorial.cz/reports/ar2011_cz.pdf Výroční zprávy: rok 2011. Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou [online]. c2013 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.msb-jablonec.cz/wpcontent/uploads/2012/07/vyr-z20011.pdf Výroční zprávy: Výroční zpráva 2011. Technické muzeum v Brně [online]. c2013 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.technicalmuseum.cz/images/stories/dokumenty_muzeum/tmbvyrocni-zprava-2011.pdf Výroční zprávy: Výroční zpráva 2011. Uměleckoprůmyslové museum [online]. c2004 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.upm.cz/index.php?language=cz&page=119 Výroční zprávy: Výroční zprávy muzea. Národní technické muzeum [online]. c2000-2012 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.ntm.cz/data/vyrocnizpravy/rok-2011.pdf

Literatura

65

Výroční zprávy: Výroční zpráva SZM za rok 2011. Slezské zemské muzeum [online]. c2010 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.szm.cz/media/docs/vzszm-2011-nahled-50fff6c6e8d9b.pdf Legislativa: Český účetní standard č. 708: Odpisování dlouhodobého majetku. Ministerstvo financí České republiky [online]. c2005 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/platna_legislativa_ucetni_standar dy_76005.html Právní předpisy a metodické pokyny: Zákon o účetnictví a sbírky muzejní povahy. Ministerstvo kultury [online]. c2007 [cit. 2012-11-17]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/kulturni-dedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-movitehokulturniho-dedictvi/pravni-predpisy/default.htm Právní předpisy a metodické pokyny: Zákon o účetnictví a sbírky muzejní povahy II. Ministerstvo kultury [online]. c2007 [cit. 2012-11-17]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/kulturni-dedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-movitehokulturniho-dedictvi/pravni-predpisy/default.htm Právní předpisy a metodické pokyny: Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo kultury [online]. c2007 [cit. 2012-11-17]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/kulturni-dedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-movitehokulturniho-dedictvi/pravni-predpisy/default.htm Sbírka zákonů: Předpis č. 171/2012 Sb. Sagit [online]. c1996-2013 [cit. 201303-28]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=171%2F2012&zdroj=sb 12171&cd=76&typ=r Sbírka zákonů: Předpis č. 460/2012 Sb. Sagit [online]. c1996-2013 [cit. 201301-15]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=403%2F2011+Sb&zdr oj=sb12460&cd=76&typ=r Sbírka zákonů: Předpis č. 471/2008 Sb. Sagit [online]. c1996-2013 [cit. 201301-15]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=471%2F2008&zdroj=s b08471&cd=76&typ=r Sbírka zákonů: Předpis č. 477/2008 Sb. Sagit [online]. c1996-2013 [cit. 201303-15]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=477%2F2008&zdroj=s b08477&cd=76&typ=r

Literatura

66

Sbírka zákonů: Předpis č. 501/2012 Sb. Sagit [online]. c1996-2013 [cit. 201303-28]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=501%2F2012&zdroj=s b12501&cd=76&typ=r Sbírka zákonů: Předpis č. 503/2012 Sb. Sagit [online]. c1996-2013 [cit. 201303-28]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb12503&cd=76&typ=r Sbírka zákonů: Předpis č. 504/2002 Sb. Sagit [online]. 2002 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd=76&typ=r&zdroj=sb02504 Sbírka zákonů: Předpis č. 505/2002 Sb. Sagit [online]. 2002 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd=76&typ=r&zdroj=sb02505 Úplná znění vybraných zákonů: Zákon č. 129/2000 Sb. Arnet onLine: Zákony ČR onLine je komplexní systém právních informací obsahující zákony a jejich plná znění [online]. c2005 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/129-2000-Sb-zakon-o-krajich-%28krajskezrizeni%29.html Úplná znění vybraných zákonů: Zákon č. 128/2000 Sb. Arnet onLine: Zákony ČR onLine je komplexní systém právních informací obsahující zákony a jejich plná znění [online]. c2005 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/128-2000-Sb-zakon-o-obcich-%28obecnizrizeni%29.html Zákon č. 563/1991 Sb. Úplná znění vybraných zákonů [online]. c2004-2013 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/563-1991-sbzakon-o-ucetnictvi.html Zákony: Zákon č. 218/2000 Sb. Ministerstvo financí [online]. c2005 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zakony_1155.html Zákony: Zákon č. 219/2000 Sb. Ministerstvo financí [online]. c2005 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zakony_10486.html Zákony: Zákon č. 250/2000 Sb. Ministerstvo financí [online]. c2005 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zakony_10487.html

Seznam obrázků

67

7 Seznam obrázků Obr. 1 ní

Členění národního hospodářství podle principu financová-

Obr. 2 fa

Konečná fáze členění národního hospodářství podle Pestof-

Obr. 3 ce

Schéma zkoumání nástrojů ekonomiky neziskové organiza-

Návrh úpravy vnitropodnikové směrnice pro dlouhodobý majetek v příspěvkových organizacích

Recommend Documents