Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
Návrh regenerace, přestavby a obnovy vegetačních prvků v modelovém objektu Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce
Vypracoval
Ing. Přemysl Krejčiřík, Ph.D.
Bc. Aleš Papáček Lednice 2009
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Návrh regenerace, přestavby a obnovy vegetačních prvků v modelovém objektu vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přeloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne.............................................. Podpis diplomanta........................................
Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval Ing. Přemyslu Krejčiříkovi, Ph.D. za pomoc, cenné rady a připomínky při vytváření této práce, dále všem pracovníkům oslovených archívů, muzeí a dalších státních institucí a v neposlední řadě děkuji své rodině a všem svým blízkým za podporu.
Obsah 1
Úvod ......................................................................................................................... 7
2
Cíl práce................................................................................................................... 8
3
Literární přehled..................................................................................................... 9 3.1 Základní pojmy ................................................................................................. 9 3.2 Základní údaje................................................................................................. 11 3.2.1 Lokalizace řešeného území..................................................................... 11 3.3 Charakteristika území ..................................................................................... 12 3.3.1 Majetkové vztahy.................................................................................... 12 3.3.2 Stávajících vedení inženýrských sítí....................................................... 13 3.3.3 Provozní analýza..................................................................................... 14 3.3.4 Funkční analýza ...................................................................................... 14 3.4 Přírodní charakteristiky území........................................................................ 15 3.4.1 Geomorfologie ........................................................................................ 15 3.4.2 Hydrologie .............................................................................................. 15 3.4.3 Klimatologie ........................................................................................... 15 3.4.4 Geologie.................................................................................................. 16 3.4.5 Pedologie ................................................................................................ 16 3.4.6 Zoocenologie .......................................................................................... 16 3.4.7 Fytocenologie.......................................................................................... 17 3.4.8 Flora ........................................................................................................ 19 3.5 Památková ochrana ......................................................................................... 20 3.5.1 Novelizovaný systém státní památkové péče v České republice............ 20 3.5.2 Základní mezinárodní oborové dokumenty: ........................................... 21 3.5.3 Památkový záměr:................................................................................... 21 3.6 Historie............................................................................................................ 21 3.6.1 Historie panství a zámku Černíkovice .................................................... 21 3.6.2 Kolowratové............................................................................................ 24 3.6.3 Historie zahrady...................................................................................... 26 3.7 Kompozice zahrady ........................................................................................ 33 3.7.1 Kompoziční prvky zámecké zahrady...................................................... 33 3.7.2 Stávající kompozice zahrady .................................................................. 37
4
Metodika ................................................................................................................ 39 4.1 Metodika přípravné fáze ................................................................................. 39 4.2 Metodika dendrologického průzkumu ............................................................ 40 4.2.1 Základní údaje......................................................................................... 40 4.2.2 Taxační údaje.......................................................................................... 41 4.2.3 Popisné údaje .......................................................................................... 42 4.2.4 Kvalitativní údaje.................................................................................... 43 4.3 Metodika inventarizace rostlin v krajinářských parcích na geobiocenologickém základě...................................................................................... 47 4.3.1 Metodika mapování ................................................................................ 47 4.4 Metodika obnovy dřevinných vegetačních prvků doc. Ing. Miloše Pejchala CSc. 49 4.4.1 Průzkumy a rozbory................................................................................ 49 4.4.2 Návrh ...................................................................................................... 51
5
Analýza .................................................................................................................. 55 5.1 Analýza turistického ruchu v okresu Rychnov nad Kněžnou......................... 55
6
Návrhy.................................................................................................................... 56 6.1 Charakteristika návrhu obnovy....................................................................... 56 6.1.1 Obnova zahrady v okolí zámecké budovy.............................................. 57 6.1.2 Obnova většinové části zahrady ............................................................. 57 6.1.3 Obnova technických prvků. .................................................................... 58 6.2 Přestavba vegetačních prvků .......................................................................... 59 6.2.1 Typická zeleň zahrady ............................................................................ 59 6.2.2 Pás oddělující skupiny ............................................................................ 60 6.2.3 Náletová zeleň......................................................................................... 60 6.2.4 květinové výsadby .................................................................................. 60 6.3 Regenerace vegetačních prvků ....................................................................... 61 6.3.1 Regenerace zahrady v okolí zámecké budovy........................................ 61 6.3.2 Regenerace většinové části zahrady ....................................................... 61 6.4 Etapy obnovy .................................................................................................. 61 6.4.1 První etapa obnovy ................................................................................. 61 6.4.2 Druhá etapa obnovy ................................................................................ 62 6.5 Návrh nového funkčního využití objektu ....................................................... 62 6.6 Financování obnovy zahrady .......................................................................... 64
7
Diskuse ................................................................................................................... 64
8
Závěr ...................................................................................................................... 66
9
Souhrn a resume ................................................................................................... 67
10
Seznam zkratek ..................................................................................................... 67
11
Seznam použité literatury .................................................................................... 68 11.1 Monografie...................................................................................................... 68 11.2 Seriály ............................................................................................................. 70 11.3 Kroniky ........................................................................................................... 71 11.4 Archívy ........................................................................................................... 71 11.4.1 Kartografický ústav v Dobrušce ............................................................. 71 11.4.2 Národní památkový ústav ú.o.p., Josefov(Jaroměř): .............................. 71 11.4.3 Obecní úřad Černíkovice ........................................................................ 72 11.4.4 Správa kolowratských lesů, Rychnov nad Kněžnou:.............................. 72 11.4.5 Správa kolowratského zámku v Rychnově nad Kněžnou:...................... 72 11.4.6 Státní oblastní archiv v Zámrsku: ........................................................... 73 11.4.7 Ústřední archiv zeměměřictví a katastrů: ............................................... 73 11.5 Ústní sdělení ................................................................................................... 73
Přílohová část: A1 Fotodokumentace B1 Inventarizace dřevin v oplocené části zámecké zahrady v Černíkovicích a solitéry v navazující části zámecké zahrady
B2 Analýza dochovaných pařezů B3 Technologie a rozpočet B4 DVP C1 Mapa vegetačních prvků zahrady, kompozice a širších vstahů C2 Mapa součastného stavu (inventarizace) C3 Technická mapa C4 Mapa cílového stavu (návrh)
Úvod Chceme-li provádět obnovu historické zahrady, musíme nejdříve stanovit, zda má tato činnost vůbec smysl. Zahrada byla od svého vzniku ohrazena od nespoutané přírody i negativního vlivu lidské činnosti. Přesto se hlavně jedná o tvůrčí činnost člověka, kde je pohyb spojen s obnovou duchovních i fyzických sil, s prožitkem z umění i poznání vlastní přírody. Pokud zahrada plní funkce přírodní, ekologické, botanické, dendrologické, enviromentální, homeostatické, krajinné, kulturní, historické, umělecké, estetické, ale i léčebné, produkční, mimoprodukční, ochranné, klimatické, vodohospodářské atd. je pro společnost hodnotou, kterou má cenu zachovat a obnovit. Ať již zahrada vznikla v období středověku, renesance, baroka nebo ve stylu přírodního krajinářství, vždy je hlavním prvkem rostlina. Nezaleží zda je její kostrou dřevina, nebo jen v detailu působící bylina. Pro obnovu děl zahradní architektury je důležité, zda se nám vůbec vegetační prvky zachovaly, přežily staletí válek, hospodářských, politických a vlastnických změn, nebo po nich nezbyl ani jediný fragment. Pokud se nám zachovaly a navíc v jejich původní kompozici, ve vazbě na krajinu, přírodní i stavební dominanty, je naší morální povinností tyto významná díla předat dalším generacím. Což odpovídá i filozofii šlechty, která většinou tyto objekty vlastnila a přistupovala k nim nejen jako k požitku, z kterého se mohou těšit, ale hlavně jako správci a dědici, nikdy ne majitelé, jejichž poslání bylo a je, rozvinout a předat majetek dalším generacím. Tímto heslem by se měli řídit všichni majitelé, ať již jsou z řád potomků starých šlechtických rodů nebo jen úředníků, spravující státní, krajský nebo obecní majetek. Zahradní architekti, památkáři a další tvůrci jsou pak již jen nástrojem nápomocným majiteli, najít tu správnou cestu k obnově a rozvoji jejich zahrady, ať již po stránce přírodní, estetické, kulturně-historické, ale hlavně funkční. Pokud vlastník pochopí krásu a moudrost díla svých předků, zachováním stávající osnovy a respektováním dochovaných článků slohového výrazu, může zahradě dát i novou funkci. Prvky, které zajistí její trvale udržitelný rozvoj, nebo v to nejlepším případě i její rentabilitu, jsou tou nejcennější devizou obnovy. Tato práce by mohla být jedním z podkladu k obnově a případně i nalezení nového využití zámecké zahrady v Černikovicích.
1 Cíl práce 1. Rešerše literárních pramenů zabývající se danou problematikou. 2. Inventarizace a klasifikace vybraných dřevinných vegetačních prvků. 3. Zhodnocení přírodních poměrů. 4. Analýza uměleckohistorického vývoje objektu a jeho provozních a kompozičních vztahů. 5. Návrh regenerace, přestavby a obnovy dřevinných vegetačních prvků.
2 Literární přehled 2.1 Základní pojmy ADAPTACE – citlivé přizpůsobení památky novému využití. ASANACE – činnost směřující k odstranění zdravotních závad památky. BAROKO - umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě mezi roky 1600 a 1750. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích. CARLO LURAGO - byl italský barokní architekt a sochař, který pracoval hlavně v Čechách, v Rakousku a Bavorsku. Jeden z nejvýznamnějších architektů českého a pražského baroka. EMPÍR - zvaný také císařský sloh, je druhá fáze klasicismu, resp. neoklasicismu pocházející ze začátku 19. století z období vlády Napoleona Bonaparte. Uplatnil se především v architektuře a designu nábytku. GOTIKA - je umělecký sloh plynule navazující na sloh románský. Začíná se projevovat od druhé poloviny 12. století a pokračuje ve vrcholném středověku zhruba po další tři století. KLASICISMUS - je poslední umělecký sloh (po něm následují pouze umělecké směry); vznikl ve Francii 17. století na královském dvoře „krále Slunce“ Ludvíka XIV., odkud se dále šířil do Evropy. KONSOLIDACE – upevnění stavu památky alespoň provizorním zajištěním jejich ohrožených míst. KONZERVACE – technické zajištění památky bez dotčení jejich originality a původního vzhledu. Nebo-li opatření, majících za cíl odstranit nebo alespoň zmírnit současné nebo většinou již z krátkodobějšího pohledu velmi pravděpodobné nebezpečí výrazného mechanického poškození nebo i zániku jedince. Jedná se především o ošetření rozsáhlejších ran a dutin, dále pak o vázání korun a také o jejich redukci, zaměřenou na snížení větrné zátěže. KRUPNA – vyvýšený květinový záhon, používaný zejména v období secese. LUNETA - plocha vymezená polokruhem nad vodorovnou základnou, malba na takové ploše NÁZNAKOVÁ REKONSTRUKCE – doplňuje chybějící závažnou část památky při nedochování.
OBNOVA - Výměna stávající generace dřevin za novou, bez podstatné změny cílové struktury (prostorové, druhové, věkové). ORATOŘ - modlitebna, vyšší oddělené místo v kostele, oratorium. PRESBYTÁŘ - čili kněžiště (z latinského presbyterium), někdy též chór, je část prostoru křesťanského kostela či katedrály, která je vyhrazena kněžím. PŘESTAVBA - přizpůsobit DVP nové funkci nebo mu naopak vrátit původní funkčnost. REANIMACE – opatření a postup, jimž se památce dostává nové funkce, s níž vstupuje do života. REGENERACE - dlouhodobí proces stálého udržování památky v souvislosti s technickými podmínkami a se změněnými potřebami hospodářského i společenského života. Soubor opatření obnovujících (alespoň částečně) potřebné vlastnosti stávajícího DVP. (stávající generace dřevin), ztracené v důsledku chybného pěstování, přírodní kalamity ap. Nevyvolávají podstatnější trvalou změnu struktury prvku. REHABILITACE – představuje všestranně zhodnocující úpravu památek. REKONSTRUKCE – doplňuje chybějící závažnou část památky na základě dochovaného původního prvku a uvádí tak památku do původního stavu. RENESANCE - je označován umělecký sloh a historická epocha trvající od 14. do 17. století. Vyznačoval se mj. zesvětštěním, individualismem a návratem k antice. RENOVACE – uvádí památku do nového stavu, který má odpovídat originálu před opravou. RESTAUROVÁNÍ – odborné ošetření narušené, případně poškozené památky, která jde nad pouhou konzervaci a vrací památky do původního stavu opravou poškozených míst nebo částí. RESTITUCE – vrací památku do původní podoby odstraněním všech pozdějších zásahů. RESUSCITACE – proces dovádějící památku k původní funkci po nevhodném stádiu zachování. RIZALIT, RISALIT - je označení pro středovou nebo boční část stavby vystupující po celé výšce z líce průčelí až o hloubku jedné okenní osy. SECESE - vysoce dekorativní umělecký sloh přelomu 19. a 20. století. STABILIZACE – opatření proti dalšímu zhoršování stavu památky. Cílová struktura prvku (prostorová, taxonomická a věková) totožná se stávající.
SUBSTITUCE – náhrada poškozených nebo zničených částí z celku památky kopiemi nebo novými články. ŠAMBRÁNA- je architektonický prvek, používaný v klasické řádové architektuře k orámování oken či dveří. VODNÍ TRKAČ -
jednoduché vodní čerpadlo, poháněné vodou. Využívá energii
proudící vody. ZÁKLADNÍ PĚSTEBNÍ OPATŘENÍ - soubor opatření používaných kontinuálně k zajištění rozvoje a existence ZÁKRISTIE - přilehlá chrámová místnost sloužící k uchovávání bohoslužebných předmětů a rouch. ZALOŽENÍ - vytvoření DVP na místě, kde se v současnosti žádný jiný DVP nenachází. Ale i vytvoření odlišného typu DVP na místě v současnosti existujícího DVP, avšak bez využití stávajících dřevin (PEJCHAL, 2008, PETRŮ 2003).
2.2 Základní údaje Investor: Jan Kolowrat-Krakowský Kolowratská 1 516 01 Rychnov nad Kněžnou
2.2.1 Lokalizace řešeného území Řešené území se nachází ve východních Čechách, Královéhradeckém kraji, v okrese Rychnov nad Kněžnou, v katastrálním území obce Černíkovice. Nejbližšími obcemi v okolí jsou: Byzhradec, Domašín, Lično, Solnice, Třebešov a Uhřinovice. Z hlediska správního členění jsou Černíkovice samosprávnou obcí spadající pod obec s rozšířenou působností Rychnov nad Kněžnou. Řešená plocha se nachází v jihovýchodní části obce. Území je vymezeno na západní straně místní komunikací Domašín – Černíkovice, na severu komunikací po níž vede cyklostezka 4241, na jihovýchodě scelenými poli a na jihu lesním porostem (bývalá část lesoparku). Mapovaná plocha je ve své jižní části rovinatá, od řeky Bělé se k severu nadmořská výška výrazně zvyšuje v kopec Homole. Nadmořská výška plochy je 304 – 338 m n.m. Zeměpisná délka je 50° 11’ 32’’ s.z.d a zeměpisná šířka:
16° 12’ 7’’ s.v.š
2.3 Charakteristika území 2.3.1
Majetkové vztahy Řešené území má tři majitele, z nichž většinovým je Jan Egon Kolowrat
Krakovský Liebštejnský. Další vlastníci nejsou součástí řešeného projektu, ale jejich pozemky se nacházejí na časti bývalé zámecké zahrady.
Jan Kolowrat-Krakowský Adresa: Kolowratská 1, Rychnov nad Kněžnou, 516 01 Parcely pozemkové 109, st.130, st.131, st.149, 519/1, 521, 522/1, 522/2, 529, 530, 531,532, 533/1, 533/2, 534, 535/1, 535/2, 537, 538, 540/2, 540/3, 540/5, 541, 545/2, 1138, 1273, 1274, 1278/1 Všechny výše jmenované parcely mají ochranný statut nemovité kulturní památky. Katastrálním úřadem jsou vedeny jako zeleň nebo vodní plocha, v případě stavebních parcel, jako zastavěná plocha a nádvoří. Parcely nemají evidované BPEJ. Vlastnická práva nejsou omezena.
Povodí Labe, s.p. (Adresa: Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, Slezské Předměstí, 500 03). Parcela 1278/1, která má ochranný statut nemovité kulturní památky. Jedná se o koryto vodního toku Bělé, které je přirozené nebo upravené, kde druhem pozemku je vodní plocha. Na parcele je věcné břemeno.
Tělovýchovná jednota Sokol Černíkovice (Adresa: Černíkovice 55, 51704). V jejím majetku jsou parcely 127, vedená jako zastavěná plocha a nádvoří, bez čp., parcela 533/4, vedená jako sportoviště a rekreační plocha a parcela 529 má využití jako zeleň. Všechny parcely jsou bez statutu ochrany, nemají evidované BPEJ. Vlastnická práva nejsou omezena.
Obec Černíkovice (Adresa: Černíkovice 55, 51704). Vlastní parcelu: 533/7, vedenou jako sportoviště a rekreační plochu, jež je bez statutu ochrany, nemají evidované BPEJ. Vlastnická práva nejsou omezena.
Sousední parcely navazující na původní hranice zahrady Sousední parcely jsou v majetku Jan Kolowrat-Krakowský, (Kolowratská 1, Rychnov nad Kněžnou, 516 01). Pouze komunikace, parcela 1218, je v majetku Obce Černíkovice (Černíkovice, 51704) a komunikace na parcele 1213/1 je v majetku Královehradeckého kraje, nad níž má správu Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje, (Kutnohorská 59/23, Hradec Králové, Plačice, 500 04) (http://nahlizenidokn.cuzk.cz/). 2.3.2
Stávajících vedení inženýrských sítí Inženýrské sítě jsou vedeny po parcele č. 540/3 v nejbližším okolí zámku. Jedná
se o vedení telefonní sítě, elektrického vedení, vodovodní a kanalizační sítě v kolektoru pod silnicí a pod částí parkového trávníku (viz. mapa C2 a C3). Na sousední parcele č.1218 je pod komunikací s maltovým povrchem vedena síť elektrického vedení, jež je přípojkami zdrojem energie pro pouliční osvětlení (viz. mapa C2 a C3). V ochranné zóně sítí nejsou navrhovány žádné výsadby, pouze asanace staveb (garáží), jež jsou napojeny na elektrické vedení.
Kontakty na správce sítí: a) elektické vedení: ČEZ Distribuce, a.s. oddělení Dokumentace Česká Třebová Semanínská 1703 560 02 Česká Třebová b) telefonní síť: Telefonica O2 Akademika Bedrny 10 500 03 Hradec Králové c) vodovodní a kanalizační sítě: Vodovodní svaz Císařská studánka sdružení obcí Masarykovo náměstí č.p. 1 517 01 Solnice
2.3.3
Provozní analýza Zámecký areál se nachází v klidné části, na okraji obce Černíkovice, mimo
dosah všech železničních a hlavních silničních cest. Při západní hranici zámecké zahrady vede místní komunikace z obce Domašín do obce Černíkovice, která se za zámeckou zahradou kříží se silnicí na Byzhradec a Lično. Po těchto silnicích jsou trasovány i cyklostezky číslo 4349 a 4241. Obec je dopravně dostupná autobusovou dopravou, která v častých intervalech propojuje obec s okolím. Vlastní zahrada je v oplocené části nepřístupná veřejnosti a zbylá část je pro absenci cestní sítě navštěvována minimálním počtem návštěvníkům. Četnost návštěvy zahrady je maximálně 10 osob za den. Vyšší návštěvnost má pouze sportovní areál při sportovních utkání druholigových a třetiligových fotbalových klubů.
2.3.4
Funkční analýza Zámecká zahrada je v současném územním plánu obce Černíkovic vedena jako
plocha zeleně parkově upravena a sportovní areál, jež není součástí řešeného území, vedena jako sportovní plocha. Funkční využití okolních ploch, jako jsou dopravní plochy (komunikace), jež ohraničují řešené území, plochy centrálního venkova (náves), PUPFL (za severní a severovýchodní hranicí území) a ZPF ( za jižní a jihovýchodní hranicí území).
2.4 Přírodní charakteristiky území 2.4.1 Geomorfologie Soustava: Česká tabule Pod soustava (oblasti): Polabská tabule Celek (část): Třebechovická tabule Reliéf terénu Území spadá do Rychnovské pahorkatiny, kde výrazné rozhrání tvoří údolní niva řeky Bělé. Reliéf terénu je mírně členitý, mírně svažitý, s převahou mírných táhlých svahů a rovin. Mírné svahy jsou západní expozice.
2.4.2
Hydrologie Celá mapovaná lokalita leží v povodí řeky Divoké Orlice. Podle hydrologické
rajonizace patří zájmové území do rajonu Podorlická křída (422), do Ústecké synklinály (ÚS). Hydrologickou osou je řeka Bělá, která na území vtéká v severovýchodní části. Průměrný průtok u ústí řeky Bělé je 2,77m3/s (BURDA, 1999). Hydrologickou síť doplňuje Zámecký rybník, který se nachází ve středu území. Rybník je napájen umělým kanálem, vedeným od bývalého, čtyřstupňového splavu na řece Bělé, za východní částí zahrady. Rybník sloužil a donedávna byl využíván k chovu pstruhů. Dodnes se zachovaly pod Zámeckým rybníkem zbytky sádek a v časti Podzámeckých luk další vodní prvky.
2.4.3
Klimatologie Řešené území se nachází v mírně teplé klimatické oblasti (MT). Patří do
klimatického okrsku MT10, který je charakterizován jako mírně teplý, vlhký, pahorkatý. Vyznačuje se mírným středně dlouhým zimním obdobím a mírně teplým až teplým létem (BURDA, 1999).
2.4.4
Geologie Území spadá do oblasti tvořené čtvrtohorními geologickými útvary na jejichž
skladbě se podílejí převážně sprašové pokryvy, terasy z převážně kyselého materiálu a zahliněné terasy. Nachází se zde opuky českého masivu, spraše, sprašové pokryvy, lužní křídy, svory, fylity a slínovce.
2.4.5
Pedologie Na základě podrobného průzkumu půd z roku 1970 byli na zkoumaném území
zjištěni tyto půdní představitelé: 1. Oglejená půda (OG 57/14) 2. Oglejená půda hluboká (OG 14-h) 3. Rendzina hnědá oglejená (RAhg 14) 4. Nivní půda glejová (NPG 62) 5. Hnědá půda (HP 14-m) 6. Glejová půda (GL 62) 7. Hnědozem ilimerizovaná, slabě oglejená (Hmi(g)24)
2.4.6
Zoocenologie Na území se vyskytují druhy typické pro celou oblast podhůří. Jako jsou srnec
obecný, prase divoké, liška obecná, kuna lesní a skalní, tchoř světlý a tmavý, zajíc polní, ježek západní, veverka obecná a drobní hlodavci. Ptactvo je zde zastoupeno druhy vázanými na les a zemědělskou půdu, kterými jsou dravci: jestřáb lesní, krahujec obecný a káně lesní, sovy: výr velký, sýček obecný, kalous ušatý a puštík obecný. Hojně je možné pozorovat menší druhu ptactva jako je: datel černý, strakapoud velký i obecný, kukačka obecná, sluka lesní, žluna zelená. Nachází se zde i krkavcovití, zastoupeni druhy: sojka obecná, straka obecná, vrána obecná a šedivka, havran polní a krkavec velký. Na zemědělskou půdu jsou vázány tyto druhy:
čejka chocholatá, velmi sporadicky se vyskytující
koroptev polní, ťuhýk
obecný, dále pak skřivan polní, vrabec polní, strnad obecný a stehlík obecný. V lesním společenstvu žijí: sýkory modřinka, koňadra, babka a uhelníček, kos černý, pěnkava obecná, králíček obecný, mlynařík dlouhoocasý, brhlík lesní, hýl obecný, zvonek zelený
a křivka obecná. Nejčastější jsou zde, ale druhy vázané na vodní prostředí, jež jsou: kachna divoká, lyska černá, čírka obecná, ledňáček říční, konipas bílý a luční, racek chechtavý, kormorán chocholatý a z větších druhu je to zejména čáp bílý a černý a volavka popelavá (PAPÁČEK, 2006). Plazi jsou zastoupeni užovkou obojkovou, zmijí obecnou, slepýšem křehkým a ještěrkou obecnou a živorodou. Z obojživelníků jsou zde zejména skokan zelený a hnědý, ropucha obecná a zelená a čolek obecný (FALTYSOVÁ, 1992). Z korýšů vázaných na vodní prostředí se vyskytuje rak říční a rak kamenáč. Měkkýši jsou zastoupeni hlemýžděm zahradním, pásovkou hajní, plzákem lesním a plzákem obecným. Nejhojněji je zastoupen hmyz, jak v lesním, tak nelesním i vodním biotopu (TRÁVNÍČEK, 1995).
2.4.7
Fytocenologie Na základě podrobného fytocenologického průzkumu, prováděného v roce 2008
na území zámecké zahrady a v jejím nejbližším okolí byly zjištěny tři různé svazy, jež jsou dále popsány v grafické části práce.
Mokřadní a pobřežní křoviny a lesy (LO) Výskyt:
Břehové porosty při řece Bělé
Zařazení: Natura 2000: Mokřadní olšiny (L1) CMŠ:
třída: Alnetea glutinosae Tüxen 1943 řád: Alnetalia glutinosae Tüxen 1937 svaz: Alnion glutinosae Malcuit 1929
STG:
Alneta superiora (3 BC-C 5b)
Struktura a druhové složení: Dominantním druhem je zde Alnus glutinosa. Keřové patro tvořeno typickým Padus avium. Na tlejících kmenech stromů se vyskytuje Dryopteris dilatata. Bylinné patro je zastoupeno na břehu rybníka zejména Phragmites australis. Dále se zde nachází Caltha palustris, Ranunculus platanifolius a Stachys sylvatica. Mechové patro je jen slabě zastoupeno.
Habrové a lipové doubravy (HD) Výskyt:
Většina ploch zámecké zahrady a navazující hospodářské lesy
Zařazení: Natura 2000: Hercynské dubohabřiny (L3.1) CMŠ:
třída: Querco-Fagetea Vlieger 1937 řád: Fagetalia silvaticae Pawlowski 1928 svaz: Carpinion Issler 1931
STG:
Querci - fageta aceris (3 B 3)
Struktura a druhové složení: Dominantním druhem je zde Fraxinus excelsior, Quercus robur, Tilia cordata a Carpinus betulus. Keřové patro je tvořeno zejména nižšími jedinci dřevin stromového patra, ale i Daphne mezereum, Rubus uva-crispa a Swida sanguinea. V bylinném patře má významnou indikační hodnotu zejména Hepatica nobilis a dále se vyskytující hájové druhy, jako např. Anemone nemorosa, Lathyrus vernus, Poa nemoralis, Pulmonaria officinalis a Lilium martagon. Mechové patro je vyvinuto spíše sporadicky.
MT Hydrofilní až mezofilní louky Výskyt:
Většina luk v zámecké zahradě
Zařazení: Natura 2000: Vlhké pcháčové louky (T1.5) CMŠ:
třída: Molinio-Arrhenatheretea Tüxen 1937 řád: Molinietalia Koch 1926 svaz: Calthion palustris Tüxen 1937 podsvaz: Cirsietum oleracei Tüxen 1937 STG: Fraxini-querceta roboris-aceris (3 BC-C 4)
Struktura a druhové složení: Vlhké louky zastoupeny typickými druhy pro pcháčové louky jako je z travin Carex acuta a z širokolistých bylin Cirsium canum a Cirsium oleraceum. Nachází se zde i zástupci rašelinných luk jako je např. Carex nigra. Porost je hustě zapojený. Mechové patro má jen malou pokryvnost.
2.4.8
Flora V průběhu 20.století bylo v zámecké zahradě nalezeno mnoho vzácných a
ohrožených druhů bylin z nichž nejvýznamnější jsou: Allium ursinum L., Aposeris foetida (L.) Less., Arctium nemorosum Lej., Astrantia major L., Campanula latifolia L., Cyclamen purpurascens Mill.,
Lilium martagon L.,
Melittis melissophyllum L. a
Trollius altissimus Cr. (VOŠKERUŠOVÁ, 2006). VŠÚOZ v Průhonicích provedl „dendrologickou soupisku taxonů“ zámeckých zahrad ve Východočeském kraji v letech 1958-1965, v rámci něhož bylo v zámecké zahradě popsáno 71 listnatých dřevin a 12 jehličnatých dřevin. Z domácích druhů jehličnanů byly jmenovitě popsány: Abies alba L., Juniperus communis L, Larix decidua Mill., Picea abies /L./ Karast. a Pinus silvestris L. Z cizokrajných a kulturních variet domácích druhů se vyskytovaly: Abies concolor /Gord./ Hoopes, Ginkgo biloba L., Juniperus comunis ´Suecica ´, Picea pungens ´Glauca´, Pinus strobus ´Variegata´, Picea abies ´Barryi´, Picea glauca /Moench/ Voss, Picea pungens ´Argentea´, Pinus strobu L., Pseudotsuga menziesii var. glauca /Beissn./ Franco, Pseudotsuga menziesii ´Pendula´, Thuja occidentalis L. a Thuja orientalis L. Z listnatých domácích dřevin byly popsány: Acer campestre L., Berberis vulgaris L., Clematis vitalba L., Cornus sanguinea L., Crataegus oxyacantha L., Euonymus europaeus L., Fagus silvatica L., Fraxinus excelsior L., Ligustrum vulgare L., Lonicera xylosteum L., Populus nigra L., Populus tremula L., Prunus spinosa L., Quercus petraea /Mattuschka/ Liebl., Quercus pubescens Willd., Rhamnus cathartica L., Salix alba L., Salix caprea L., Tilia platyphyllos Scop., Ulmus glabra Huds., Viburnum lantana L. a Viburnum opulus L. Cizokrajné nebo kulturní variety listnatých dřevin byly popsány druhy: Acer negundo
L.,
Acer
platanoides
´Schwedleri´ /K.Koch/,
Acer
pseudoplatanus
´Purpurascens´ Aesculus glabra Willd., Aesculus hippocastanum L., Berberis vulgaris ´Atropurpurea´, Betula verrucosa ´Youngii´, Buxus sempervirens L., Caragana arborescens Lam., Carya tomentosa Nutt., Catalpa bignonioides Walt., Cornus alba L., Corylus maxima ´Purpurea´, Deutzia scabra Thunb., Fagus silvatica ´Atropunicea´, Fraxinus angustifolia Vahl., Fraxinus excecelsior ´Pendula´, Gleditsia triacanthos L., Juglans nigra L., Liriodendron tulipifera L., Lonicera tatarica ´Angustifolia´, Magnalia x soulangiana Soul.-Bob., Philadelphus coronarius L., Philadelphie x lemoinei
Lemoine, Physocarpus opulifolius /L./ Maxim., Platanus occidentallis L., Polygonum baldschuanicum Regel, Populus alba ´Nivea´, Populus nigra ´Italica´, Prunus cerasifera ´Atropurpurea´, Quercus imbricaria Michx., Quercus robur ´Atropurpurea´, Rosa multiflora Thunb., Salix alba ´Tristis´, Sophora japonica L., Syringa x chinensis Willd., Syringa vulgaris L. a Tilia americana L. (HIEKE, K., 1984, PAPÁČEK, 2007).
2.5 Památková ochrana 2.5.1
Novelizovaný systém státní památkové péče v České republice V roce 2003 nastaly změny v systému státní památkové péče. Základním
právním předpisem pro ochranu kulturních památek v České republice je zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo kultury je zřizovatelem odborné organizace státní památkové péče, Národního památkového ústavu. K 1. lednu 2003 vznikl Národní památkový ústav (dále jen NPÚ), jako státní příspěvková organizace s celostátním působností, která je odbornou organizací státní památkové péče podle zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. Ze statutu NPÚ vyplývá, že památkový ústav je tvořen jednotlivými odbornými pracovišti a ústředním pracovištěm, vše řídí generální ředitel. Pro památky zahradního umění existuje Rada specialistů, která řeší odborné problémy v oboru historických zahrad a parků. Radu tvoří tým specialistů z oboru zahradní architektury, které jmenuje generální ředitel Národního památkového ústavu. Každému kraji přísluší odborné pracoviště, z toho vyplívá, že Černíkovice patří pod královehradecké pobočku NPÚ v Josefově (TRUXOVÁ, I., JERIE, P., 2003). Zámecký areál v Černikovicích byl před rokem 1988 zapsán do státního seznamu pod číslem rejstříku 24036/6-2241. Nemovitou památkou je od 3.5.1958. Dotčenými orgány státní správy jsou stavební úřad v Rychnově nad Kněžnou a referát památkové péče, odboru kultury při Městském úřadě v Rychnově nad kněžnou. (http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?IdReg=135074&Uz=B&PrirUbytOd=03.05. 1958&PrirUbytDo=19.04.2009&Limit=25)
2.5.2 Základní mezinárodní oborové dokumenty: Athénská charta (1931) Benátská charta (1964) Florentská charta (1981)
2.5.3
Památkový záměr: Obnova zahrady by měla obnovit charakter a kompoziční prvky zahrady ve stylu
anglického krajinářství 19.století, aby byla zachována památková hodnota jedné z nejstarších zahrad tohoto stylu na území České republiky. Nejvhodnějším obdobím pro stanovení původnosti je rok 1942. V tomto roce byl objekt zabaven německými úřady, a tím i končí optimální péče o vegetační prvky, která se v následujícím období jen snižovala a žádné cenné výsadby již nebyly realizovány. Pro obnovu je nejdůležitější stabilizovat porosty a solitérní dřeviny před dalším chátráním.
Pro obnovu kompozice zahrady je nutné odstranit náletové dřeviny a
obnovit tak původní průhledy na jednotlivé pohledově exponované prvky zahrady (stavby, solitérní stromy, atd.). Následně je nutné zahájit pěstební opatření dochovaných dřevin a výsadeb nových, na základě zahradně architektonické projektu autorizovaného zahradního architekta, jež se může prokázat kladnými referencemi z obnov historických zahrad. Obnova celého areálu by měla být pod bedlivým dohledem orgánů státní správy v oboru památkové péče, aby nedošlo k pochybení (jako je stavba sportovního areálu v Černikovské zahradě, nebo nové úpravy v zámecké zahradě v Častolovicích. Pro celý areál je nutné najít smysluplné využití, jež by rozvíjelo genia loci a atraktivity místa. Tím bude zajištěna pravidelná údržba zahrady i jednotlivých objektů v ní.
2.6 Historie 2.6.1
Historie panství a zámku Černíkovice Černíkovice vznikly v souvislosti s kolonizací území na řece Bělé, kterou
prováděli příslušníci rodu ze Žampachu. Poprvé se připomínají v souvislosti se zdejší farou v roce 1369, pod německým názvem Grunov. Jako majetek pánů ze Žampachu se připomínají poprvé v roce 1376, kdy patronem zdejšího kostela byl Kolda ze Žampachu. Tehdy je také poprvé použit název Černíkovice, jako součást Litického panství.
S litickým panstvím zůstaly Černíkovice spojeny až do roku 1558, kdy tehdejší majitel litického a potštejnského panství Arnošt, falckrabě rýnský, odprodal Černíkovice s dalšími 3 vesnicemi Matyáši Dobešovi z Olbramovic, šlechtici ze Slezska. Matyáš si zvolil Černíkovice za sídlo nově vytvořeného statku. Proto zde, východně od původní tvrze, postavil novou renesanční tvrz. V držení tvrze se vystřídalo několik majitelů. V roce 1616 náležely Černíkovice Marii Magdaleně Trčkové, rozené z Lobkovic a trčkovským majetkem zůstaly Černíkovice až do konfiskace majetku roku 1636. Zkonfiskovaný trčkovský statek, postoupil císař Ferdinand II. ještě v roce 1636 Jindřichovi Kafkovi z Lamersdorfu. Dědictvím se roku 1656 dostaly Černíkovice Mikuláši Aleši Vítu ze Rzavého a po jeho smrti dceři, Ludmile Františce Vítovské, provdané z Lobkovic. Ta v roce 1676 prodala černíkovské panství Františku Karlovi Libštejnskému z Kolowrat, majiteli panství rychnovského a statku borohrádeckého. Od té doby zůstaly Černíkovice spojeny s tímto panstvím, i když v jeho rámci tvořily samostatný statek. Kolowratové začali černíkovické sídlo využívat k letnímu pobytu. V 17. a 18.století došlo k baroknímu narůstaní nového sídla v Černíkovicích. Úprava se týkala dostavby jižního křídla do dnešní šířky a ve východní části byla postavena kaple, jejíž presbytář vystupoval ze stavby. Empírová přestavba zámku je kladena do let 1822-1825 a přisuzována vídeňskému architektu Heinrichu Kochovi. Stavebníkem byl František Antonín Libštejnský z Kolowrat. Zatímco jižní křídlo na západě bylo o dvě osy zkráceno, východní křídlo bylo zcela přestavěno a rozšířeno k jihovýchodu. Stavební vývoj objektu byl zakončen po roce 1840, kdy došlo k rozšíření východního křídla přístavbou jednoosého rizalitu na severní straně, při níž byly zcela respektovány empírové úpravy fasád. Součastně s empírovou přestavbou zámku, byl hospodářský provoz přesunut z parkově upraveného nádvoří, západněji, do nově vybudovaných klasicistických hospodářských objektů, zbořených kolem roku 1980. Uvedenými úpravami nabyla zámecká budova v podstatě dnešního vzhledu. Vznikla dvoukřídlá jednopatrová stavba (jižní část jižního křídla, vzhledem k nerovnosti terénu, má charakter dvoupatrové stavby), krytá valbovou střechou. Fasády zámecké budovy byly monotóně rozčleněny zcela shodnými osami oken, se šambránami a podokenními římsami, pouze v přízemí, navíc s výraznými trojbokými frontony,
podpíranými po bocích oken přiloženými pásy. Nároží budovy bylo zvýrazněno kvádrováním. Jedinou pozdější změnou je dostavba balkónů v 1.patře jižního průčelí jižního křídla. Rovněž uspořádání interiérů zámecké budovy pochází z tohoto období. V přízemí jižního křídla zůstala ze starší stavby jen jediná barokní klenba, a to ve vestibulu, opatřená však empírovou štukou výzdobou, převážně geometrickou. Nově zaklenuta byla obě schodiště. V ostatních částech interiérů byly zřízeny rovné stropy, na nichž jsou dosud, zejména v 1.patře, zachovány fabiony a zčásti i ořímsování. Bohatší výzdoba je provedena na stropech tří sálů, soustředěných kolem kouta nádvoří. Mají geometricky tvarovaná nástropní zrcadla a výrazně profilované římsy s vejcovci, perlovci a zubořezy. Z období empírové přestavby jsou zachovány i některé dveře, rámce na stěnách a krovy, malby ve zrušené kapli se však nezachovaly. František Antonín Libštejnský z Kolowrat, s nímž je spjata zmíněná přestavba zámku, zemřel roku 1861 (FIALA, 1989 a MUSIL, SVOBODA, 1998). Jím vymřela Libštejnská větev rodu Kolowratů a černíkovský zámek, spolu s celým rychnovským panstvím, získal Jan Karel Kolowrat-Krakovský. Kolowratové-Krakovští od období tzv. První republiky používali zámek za hlavní sídlo rodu. Pozemkové reformy
po vzniku Československé republiky nepostihly rod
Kolowratů v takové míře jako ostatní šlechtice, díky vlastnictví tří zámků. 17.2.1942 byla zavedená vnucená německá správa. V poválečném období byl vlastníkem Jan Hanuš Kolowrat Krakowský a to až do roku 1948, kdy byl velkostatek v rámci revize pozemkové reformy, nejprve postaven pod národní správu a později znárodněn. V zámku bylo nejprve umístěno zemědělské učiliště a od poloviny 60.let Ústav sociální péče pro mládež. V roce 1992 byl veškerý majetek v rámci restituce vrácen Janovu synovi, Kryštofu Kolowratovi Krakowskému (MUSIL, SVOBODA, 1998 a KOLEKTIV, 2000). Ten 10.12.1999 zemřel a majetek převzal jeho syn, Jan Egon Kolowrat Krakowský. Na konci 90.let 20.století byl Ústav sociální péče o mládež přemístěn do nově postaveného komplexu v Rychnově nad Kněžnou. Zámek prošel první etapou rekonstrukce, kdy byly odstraněny úpravy z období socialismu a vyčištěny komíny od stavební suti, která tam byla od poslední opravy střechy, při níž byly všechny komíny těsně pod střechou ubourány. Dále byla odstraněna přístavba kotelny a i nouzová budova, pro zvýšení kapacity ústavu z 80.let 20.století, za zámeckou budovou (PAPÁČEK, 2007). V současné době je zámek neobývaný a současný majitel uvažuje o jeho prodeji.
Zámek již skoro 20.let stojí před velice nákladnou rekonstrukcí, kterou by měl realizovat budoucí majitel zámku.
2.6.2 Kolowratové Erb: modrý štít, na něm orlice z polovice stříbrná a červená, se zlatou korunkou na hrdle. Rodové heslo: Věrně a stále Jméno rodu: je založeno na
příběhu o silákovi, který zachytil loukotě kola u
splašeného královského povozu a tím zachránil malého králova synka od jisté záhuby. Ze slov "kolo" a "vrať" se pak odvozuje jméno rodu (http://www.kolowrat.com/cesky/verne-a-stale.html). Patří mezi starý český panský rod, který se píše od 14.století ze Zruči a Zbralavicích. Prvním zástupcem rodu je Albrecht, držící panství Ročov, Kornouz, Žehrovice, který byl v letech 1361-63 maršálkem královny Anny a založil klášter v Ročově. Ten měl šest synů, Ješka, Albrechta, od něhož vznikla větev Libštejnských a Krakovských, Mikuláš od něho vznikla linie Korhauzských a Žehrovských. Od čtvrtého syna Purkarta vznikla linie Bezdružská a Novohradská, od Herborta linii Mašťovských a poslední syn Aleš měl jen dceru. Dvě nejvýznamnější linie rodu odvozují svůj původ od hradu Libštejn a Krakovec. Kolowratové zastávali vysoké statní úřady a v 17. a 18. století patřili mezi nejvýznamnější rody v Čechách. Důležitou postavou z Libštejnské větve byl Zdeněk Lev, který byl za své zásluhy císařem povýšen roku 1624 do stavu říšských hrabat. Jeho syn Albrecht koupil v roce 1647 Rychnov, Zámrsk a Borohrádek ve východních Čechách a zastával post královského místodržícího a německého místokancléře v Čechách. Syn František Karel, povýšený roku 1658 do stavu říšských hrabat, byl zemským hejtmanem na Moravě. V Rychnově zřídil sídlo panství a v roce 1674 přikoupil Černíkovice, které jsou dodnes s tímto rodem spojeny. Po jeho smrti převzal panství jeho syn František Josef a měl tři syny, nejstaršího Františka Josefa. Ten převzal Rychnov a Černíkovice, byl držitelem několika řádů a zastával úřad nejvyššího purkrabího. Jediný jeho syn František Antonín, byl pražským hejtmanem a policejním komisařem, kromě toho i zemským komisařem v tehdejších válkách. Od roku 1811 se stal purkrabím a předsedou zemské vlády. Proslavil se jako zakladatel Národního muzea, jemuž věnoval 35 000 svazků knih, ale i jako ministr vnitřních záležitostí. Po roce 1848 vystoupil ze svých funkcí a věnoval se zvelebování panství. Zemřel 3.dubna
1861 a protože byl poslední zástupcem Libštejnských, přešel jeho majetek do rukou rodu Krakovských. Panství se ujal Theodor Kolowrat-Krakowský, jeho syn Zdeněk starší, komoří, dědičný člen panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu, dostává 20.6.1889 povolení užívat jména Libštejnských. Jeho bratr Bohuš byl výtečným hudebníkem a skladatelem. Jeho archív čítal přes 3 000 církevních skladeb i velké množství skladeb jiných autorů. Syn Zdeňka Kolowrata, Jan Hanuš, byl komoří, vyslanecký sekretář, rytmistr, ale také patřil mezi iniciátory známé protinacistické petice českých šlechtických rodů, adresovaná nejdříve prezidentu Edvardu Benešovi a v přepracované verzi i Emilu Háchovi. Petice i velký majetek rodu vedl za 2.světové války k jeho zabavení německou správou. Panství bylo Hanušovi na krátko navráceno v letech 1945-1948. Rodový majetek mohl převzít až po roce 1989 jeho syn Kryštof Jaroslav, který se svou rodinou z Československa emigroval v 70. letech do Rakouska. Posledním majitelem je (od roku 1999) jeho syn Jan Egon Kolowrat Krakowský Libštejnský, žijící na zámku v Rychnově nad Kněžnou. V Černíkovicích, v rodinném domě, žije již jen jeho matka, Drahoslava Kolowratová, rozená Jiroušková (BORŮVKA, 2000). Hlavním zdrojem financí pro rod Kolowratů bylo na Rychnovsku zemědělství a lesnictví. Živočišná a rostlinná výroba byla soustředěné kolem několika dvorů z nichž nejvýznamnější byly v Karolíně u Lipovky, Černíkovicích, Jedlině, Rychnovské Lhotě, atd. Zdroje plynuly i z rybářství, jen v Černíkovicích jsou dodnes čtyři rybníky a v malém i ze štěpnice v Dobříkově. Dříví z kolowratských lesů bylo zpracováno na kolowratské pile ve Zdobnici v Orlických horách. A v majetku rodu byl i lihovar ve dvoře Karolín (PAPÁČEK, 2007). V současnosti je hlavním hospodářským odvětvím Jan Egona Kolowrata Krakowského Libštejnského lesnictví, zpracování dřeva, rybářství, zpracování ryb, myslivost a bažantnice. Zemědělská půda ve vlastnictví rodu je pronajata soukromým firmám(http://www.kolowrat.com/cesky/kolowratske-lesy.html).
2.6.3 Historie zahrady Charakteristika období vzniku dnešní zahrady Česká šlechta na konci 18.století disponovala obrovským majetkem, o čemž svědčila jejich sídla obklopená zahradami, ale přesto věrně sloužila ve státní správě Habsburské monarchie. Poměry české a anglické šlechty se ale nedají srovnávat. Marie Terezie po velkých nevolnických povstáních na Broumovsku, Náchodsku a jejich porážce u Chlumce nad Cidlinou, vydala roce 1775 robotní patent, který zmírňoval některé povinnosti poddaných vůči šlechtě, ale zrušení roboty se České země dočkaly až v roce 1848. Větší vliv na zavádění nových technologii, myšlenek, měl osvícený Josef II., který v roce 1781 zrušil nevolnictví a tolerančním patentem povolili i některá nekatolická vyznání. Vlastenecké tendence velice posílila korunovace Leopolda II. českým králem, ale i založení Národního muzea v Praze, s kterým jsou právě Kolowratové spjati. Již v roce 1814 byl poprvé v českých zemích použit parní stroj, což znamenalo první krok k obrovskému rozvoji země, která se stala zejména díky textilnímu průmyslu nejvyspělejší částí Habsburské monarchie (KOUDELOVÁ, 1989). V době vzniku zahrady byl na území Západní i Střední Evropy velmi módním stylem navrhování zahrad anglický přírodně krajinářský park.
Historie zámecké zahrady Již kolem roku 1802 za Františka Josefa Libštejnského z Kolowrat, byla na ploše přes 8ha založena zámecká zahrada a to v anglickém přírodně krajinářském stylu. Svým vznikem patří spolu se zámeckými zahradami, jako jsou Kačina, Krásný dvůr, Lednice, Veltrusy, Vlašim, mezi nejstarší a nejvýznamnější zahrady tohoto stylu v České republice. S ohledem na moc kolowratského rodu, lze inspiraci pro zahradu nacházet ve výše zmiňovaných zahradách, které vznikaly o 15.let dříve a bylo známo, že již několik let po jejich založení byly navštěvovány nejvyššími společenskými vrstvami. Předlohami mohly být i tehdejší vzorníky, které se dle pamětníků, v zámecké knihovně nacházely, (KLÁR, 2008) nebo přímo návštěva anglických originálů. Stavby, podobné černíkovskému Glorietu, je možné hledat v mnoha zahradách Evropy, kde bylo využito podobného zrcadlení ve vodní hladině i jeho použití na nejvyšším vrcholu zahrady. Nejreálnější předlohu krajinářské úpravy zahrady v Černíkovicích lze hledat
v anglickém Bowoodu, s ohledem na podobné řešení kompozice (reliéf, umístění jednotlivých prvků, princip říční krajiny, atd.). Dnešní zámecké zahradě předcházela barokní formální zahrada, která byla soustředěna do nejbližšího okolí zámecké budovy. Její velikost a minimální množství archivních materiálů o jejím vzhledu a historii, odpovídají tomu, že Černíkovice v té době nebyly hlavním, ani reprezentačním sídlem rodu. Tím byl zámek v Rychnově nad Kněžnou, od architekta J.B.Santiniho, s barokní zahradou, významnou zejména svoji terasovitou částí. Pro osvíceného šlechtice se stalo na přelomu 18 a 19. století město Rychnov méně vhodné a pro svůj letní pobyt zvolil nedaleké Černíkovice. Zahrada byla v novém krajinářském stylu rozšířena jihovýchodním směrem do zvlněné krajiny v údolí řeky Bělé a navazujícího kopce Homole. Pro realizaci bylo vytvořeno několik plánů, dodnes se v Kolowratském archivu zachovaly tři, z nich jeden plastický model, které pocházejí ze začátku 19.století. Zámecká zahrada byla s největší pravděpodobností navržena podle návrhu F. Hönela, v duchu myšlenek Lancelota Browna (1716-83) v tzv. Stylu serpentin. Serpentinou zde byla řeka Bělá. Původně rovný tok řeky pod vrchem Homole byl vymodelován do přírodě blízkého meandru a v její největší otáčce vznikla plocha pro nový Zámecký rybník. Stejného principu bylo využito u vyhlídky, kterou obtékala nově vybudovaná strouha napájející rybník. Serpentinami byly i sítě cest a porostních okrajů. Nejvýznamnější byl porostní okraj v jihovýchodní části nové zahrady, kterým protékal další vodní kanál, dodávající této části na dynamice. Kompozice byla dále založena na hájcích tzv.clumps, soliterních stromech a okružní cestě. Pro hájky byly typické skupiny jednodruhových nebo vícedruhových jehličnatých dřevin, jako jsou Pinus strobus s Larix decidua, Pseudotsuga menziesii s Picea abies, atd. Solitérami naopak byly zejména listnaté dřeviny, jako je Quercus petraea, ′Atropunicea′, Juglans nigra aj. protiváhou vegetace stromového a keřového patra byly velké plochy luk, táhnoucí se až k samotnému zámku. Mezi nakomponovanými hájky byly vedeny luční průhledy na stavby jako zámek, Gloriet, kostel, Švýcarský dům, ale i na solitérní dřeviny a výhledy ze zahrady do okolní krajiny. Rovinaté části luk s porosty dřevin dominoval vrch Homole, který byl dokonale využit pro horizont zahrady s dominantami kostela Povýšení sv.Kříže a vyhlídkovým letohrádkem (tzv.Gloriet). Na zahradu navazovala komponovaná krajina vrchu Homole na severovýchodě, ale i lesopark a hájky pokračující v hlavním průhledu západním směrem k obci Lično. Ke změnám došlo i v kompozici zámeckého zahradnictví, tzv.kuchyňské zahrady.
V nevzrostlé podobě zahradu zachytil kresbou v roce 1814 Jan Venut. Je zde znázorněno jižní průčelí zámku s rozlehlou podzámeckou loukou, doplněnou dřevěnou oranžérii, stříhaným rostlinným tunelem a podstavec s empírovou vázou (MUSIL, SVOBODA, 1998). Plán od Fr. Hënnera z roku 1817 navazoval na předchozí kompozici, ale dle něho byly realizovány jen drobnější úpravy. Méně pravděpodobná je realizace zahrady dle plánu signovaných Sejdlem, ze začátku 19.století, který v několika prvcích odpovídá dnešní kompozici. Tyto shody plánů můžeme hledat v zadání zahrady osvíceným investorem Františkem Josefem Kolowratem Libštejským. Na přelomu 19. a 20.století byla zámecká zahrada ovlivněna vlivy secese. Proto se zahradě nevyhnula tvorba kobercových a ornamentálních květinových záhonů v okolí zámku, ale i zaplňováním zahrady novými kulturními varietami stromů a keřů. Tyto tendence vydržely v zahradě až do poloviny 30.let 20.století., po 2.světové válce se počet ornamentálních záhonů redukoval na minimum. V období tzv. První republiky byly provedeny úpravy v okolí zámku, na podzámecké louce a vykácen byl i les za Glorietem a byly zde dosázeny nové rostliny. Autorem úprav byl zahradní architekt K.Dohnal, který Černíkovice často navštěvoval, ale také i sám hrabě Bohuslav Kolowrat Krykovský-Liebštejnský a jeho vrchní zahradníci. K hlavním změně v kompozici čestného dvora došlo zbouráním tří skleníků, železné konstrukce, v jeho severní části. Na jejich místě byl na začátku 20.let vybudován bazén, osově spojený se severním průčelím zámku a upraveno bylo i jeho okolí, dle zachovaného návrhu. Na začátku 20.let 20.století byly realizovány nové výsadby pod zámkem, které tvořily kobercové výsadby letniček, peren, růží a dřevin. V roce 1921, při úpravách zahrady u koníren, byly vykopány pařezy, upravena půda, cesty a vysázeno mnoho rostlin. Zachovaly se archivní záznamy o zasazených rostlinách: Alcea rosea 20ks., Anemone sp. 100ks., Campanula sp. 40ks., Coreopsis sp. 25ks., dva druhy Delphinium po 100ks., Hemerocallis sp. 40ks., Hesperis sp. 50ks., Heuchera x hybridy 500ks., Inula sp. 80ks., Iris germanica 2000ks., Lilium candidum 50ks., Lychnis sp. 200ks., Paeonia sp. 100ks., Papaver orientalis 150ks., Platycodon sp. 25ks., Polemonium sp. 50ks. Rudbeckia sp. 50ks., Solidago sp. 40ks., 3ks. Salix babylonica a 32ks. Acer palatanoides ′Schwedleri′. Tyto výsadby byly již zalévány hadicemi, do kterých byla voda dodávána pomocí čerpadla z říčky Bělé. Při úpravách v okolí zámku, byly v roce 1922 vysázeny trvalky: Aconitum napelum f. album, Achillea millefolium, Achillea ptarmica ′The Pearl′, Anemone x
hybrida ′Brillant′, Anemone x hybrida ′Honorine Jobert′, Anthericum liliago, Aquilegia sp., Asclepias syriaca, Aster ericoides, Astilbe ′Arendsi vesta′, Campanula persicifolia ′Morheimi′, Delphinium belladonna, Delphinium ′Milton′, Gaillardia x grandiflora, Gypsophila paniculata, Heuchera x sanguinea, Chelone barbata, Lilium candidum, Lupinus sp., Lychnis chalcedonica, Monarda didyma, Phlox ′Etna′, Phlox ′Flora Hornung′, Phlox ′Elisabeth Campel′, Phlomis russeliana, Physalis sp., Tanacetum coccinemu ′Lind Roseberi′, Tritonia sp., Yucca filamentosa. Vznikl stříhaný živý plot z 500ks. Ligustrum vulgare. Pro představu o nákladnosti úprav, bylo v roce 1921, v kuchyňské zahradě předpěstováno 6 000 sazenic květin, pro kobercové záhony před a pod zámkem. Jen jejich zálivka vyžadovala práci 4 lidí po 3hod. ráno a odpoledne, část výsadeb sice bylo možno zalévat hadicemi, ale většina se zalévala postaru, nošením konví z 5 bazénů, postavených již v roce 1917. V této době byl vrchním zahradníkem Karel Šíma, který řídil 4 ženy, 5 mužů, 1 příručního, 1 učedníka a v sezóně byly najímáni další lidé. Průměrný plat zaměstnanců zahrady byl 0,80–1,40Kč/hod. K povinnostem zahradníků patřily práce v kuchyňské a zámecké zahradě, pletí trávníků, zahrabávání kolejí před zámkem, čištění litinových a pískovcových lavic, atd. Hlídání zahrad v nočních hodinách zajišťoval vrátný. V roce 1922 zámeckou zahradu postihla povodeň, a proto byly následně vyspraveny břehy Bělé, které již tehdy byly po celé délce toku zámeckou zahradou vyzděné. Obnoveny byly i štěrkové cesty s pískovým povrchem i okolí splavu. S nově postavenou bránou, byl nově vysázen i Acer platanoides ′Schwedleri′. V následujícím roce byla vytvořena nová květinová výsadby u zámecké kaple. Na místě po zbouraných sklenících, byl vybudován bazén a v okolí provedeny výsadby trvalek, keřů a dvouřadého stromořadí z Acer platanoides ′Schwedleri′. Na postavení bazénu bylo potřeba 2 500ks cihel a voda do něho byla přivedena novým vodovodním potrubím od zámku. Dále bylo v zahradě vysázeno velké množství rostlin jmenovitě: Aesculus sp., Amelanchier sp., Carpinus sp., Caragana sp., Carpinus betulus ′Pendula′, Catalpa bignonioides, Cytisus sp., Delphinium sp., Dorycnium sp., Fagus sylvatica ′Rohanii′, Forsythia x intermedia, Lonicera nitida, Lonicera pileata, Magnolia sp., Phlox subulata, Prunus laurocerasus, Prunus triloba, Tilia tomentosa ′Pendula′, Ulmus carpinifolia ′Loius van Houtte′, Ulmus ′Dampitri′ a 40ks. Tilia paltyphylla. Od 1.8.1924 se stal vrchní zahradník František Junk. V té době písemně doložil existenci tenisových kurtů. Zahrada nesloužila jen hraběcí rodině a jejich hostům, ale
také pro konání hudebních koncertů a 16.5.1926 i Sokolskému okrskovému cvičení Orlické župy z Rychnova nad Kněžnou. Posledními
předválečnými
výsadbami
byly
výsadby:
Acer
negundo
′Atropurpurea′, Acer negundo ′Variegatum′, Acer pseudoplatanus ′Atropurpureum′, 10ks., Berberis vulgaris 5ks., Berberis vulgaris ′Atropurpurea′, 5ks., Betula papyrifera, Catalpa sp., Cydonia japonica 2ks., Cytisus s., 5ks., Deutzia sp. 20ks., Forsythia ′Sieboldii′ 5ks., Forsythia sp. 5ks., Fraxinus aurea ′Pendula′ 3ks., Fraxinus excelsior, Hibiscus sp., Lonicera tatarica ´Grandiflora′ 10ks., Philadelphus inodorus var. grandiflorus 10ks., Philadelphus lemonii, Rosa hybrida, Salix babylonica, Sambucus nigra 10ks., Syringa vulgaris 11ks., Ulmus carpinifolia ′Variegata′ 3ks., Ulmus ′Van Houtee′ 2ks., a Weigelia amabilis 10ks. Velkými pohromami pro zahradu byl polom na podzim roku 1940 a zejména povodeň na přelomu června a července 1941. Při přívalové vlně byl poškozen most a zaplavena část zahrady. Nejničivější rozsah však měla větrná kalamita v srpnu 1941. Dle pamětníků byl vítr tak silný, že odnášel těžké litinové lavičky v okolí zámku i o několik metrů. Muselo být pokáceno větší množství poškozených jedinců Pinus strobus, Betula sp., Acer sp., Alnus sp., Fraxinus excelsior, Carpibus betulus, Quercus sp., a Robinia pseudoacacia, jejichž dřevo bylo prodáno pilám a lidem v okolí. Dle zákona číslo 142/47 Sb. o revizi první pozemkové reformy byl zámecký areál Jana Hanuše Kolowrata Krakovského-Libštejnského přidělen v roce 1951, rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Československým státním statkům n.p. Praha. Zámek se zámeckou zahradou byl dán do užívání Učňovské školy zemědělské (dále jen UŠZ). Nařízení Ministerstva zemědělství v předaném dopise znělo, že zahrada nesmí být přeměněna v užitkovou zahradu (DURYŠ, 1951). Již v roce 1955 plánovala škola vybudovat v parku drůbežárnu, chov kachen, což Krajské památkové středisko (dále jen KPS) zamítlo. Proto byla zahrada označena tabulkami: Park chráněný státem (BARTOŠ, 1955). Ale již o několik let později byla ohrazena louka pod Glorietem pro pastvu hovězího dobytka. V severozápadní části louky byla postavena přízemní stavba na ustájení dobytka, tzv. teletník a vzniklo zde i hnojiště. Tento krok několikrát kritizovalo KPS a upozorňovalo na negativní působení na původní luční společenstvo a keřové výsadby, ale pastva byla zrušena až v polovině 60.let. Součástí UŠZ byla Učňovská škola zahradnická, ale i přesto zámecká zahrada začala chátrat. Zejména se to projevovalo v zarůstání průhledů, vzácných stromů i
cestní sítě náletovými dřevinami a suché stromy již nikdo neodstraňoval. Parkové porosty, trávníky, keře a stromy byly narušeny špatnou údržbou. Mimo to byly, dle archivních záznamů, káceny staré stromy, většinou zdraví a nepoškození jedinci. Porosty nebyly doplňovány novou výsadbou keřů a stromů. Cesty byly řadu let neudržované a navíc rozježděné od provozu těžké techniky. KPS se marně několikrát snažilo přimět školu k nápravě a k obnově chátrajícího mostu, Švýcarského domu i Glorietu, aby mohla být zahrada zpřístupněna návštěvníkům (ŘEŽUCHA, 1963). Navíc byla řeka Bělá vyžívána pro výsypky popela. Po protržení jezu byla poškozena hráz rybníka a zatopena velká část zahrady. Škola neměla dost finančních prostředků, a proto byly podemleté břehy řeky opravovány jen navážkou ornice a násypy nebyly již dále upravovány, proto byl vliv na zpevnění břehu řeky minimální (ŘEŽUCHA, 1961). 1.9.1965 se změnil uživatel zámku, který převzal Ústav sociální péče pro mládež. Chátrající zahrada byla rozdělena oplocením, drátěným, 1,8m vysokým plotem, na 2ha vyhrazené jako zeleň v okolí zámku a zbytek byl zpřístupněn veřejnosti. U zámku, ihned po jeho převzetí, si řádové sestry zřídily užitkovou zahrádku s pařeništi a skleníkem, ale vše bylo po tlaku pracovníků KPS v roce 1966 zrušeno (DOBRKOVSKÝ, 1966). V té době byla zahrada sporadicky ošetřována jednorázovými brigádnickými akcemi. Zahrada neměla stálého zaměstnance, který by jí průběžně ošetřoval. Sekání trávnatých ploch zbytku zahrady zajišťovalo JZD Rudý říjen Černíkovice, jako další zdroj krmiva. Aby se těžká technika dostala do všech částí zahrady, zřídilo si JZD jednoduchou úpravou břehů prostý brod. Na opravu Glorietu se díky nákladné rekonstrukci zámku, v této době již nenašly prostředky, protože bylo nutné opravit střešní krytinu, zhotovit točité schodiště, obnovit, v té době již spadlou, vyhlídku a zajistit novou fasádu zděných částí. Při kontrolním dnu v roce 1966 byl požadavek KPS na obnovu jezu na řece Bělé a obnovu náhonu. Aby nedocházelo ke statickému narušování budovy zámku vlivem sesychání podloží, měl být obnoven rybník, poškozený při protrhnutí jezu (ŘEŘUCHA, 1965). Asanace břehu řeky Bělé byla provedena až v roce 1974 Povodím Labe, která spočívala ve vyřezání plevelných (náletových) dřevin po celé délce pravého břehu. Ponechány byly jen nadějní jedinci a hlavně ti, kteří bránili vymílání břehů. Na několika místech mělo být provedeno zpevnění břehů několika srubovými stěnami, proloženými vrbovým klestím. K zdržení proudu mělo být zřízeno několik splávků (BRANDEJS, 1974).
Zámek v 2.polovině 60.let prošel úpravou pro provoz Ústavu, při kterých byla k zámku v roce 1968 přistavena mazutová kotelna (ŽALMANOVÁ, 1969). V roce 1969 byly ukončeny sadové úpravy v okolí zámku, které spočívaly ve vybudování skalky při východním průčelí zámku a v dalších zcela nevhodných výsadbách v jeho okolí (ČERNOCH, 1969). V roce 1975 se uvedly do provozu garáže, terasa s letní jídelnou a mostovkou k dětskému hřišti na východním průčelí zámku (ZAHRADNÍK, 1975). Roku 1983 byl postaven 30m od letní jídelny, na pozemku č.kat. 540/3 OKAL U22. Přízemní projekt lůžkového pavilonu (čp.73) pro klienty ústavu, o půdorysu 36x10m, s 22 lůžky, byl vyroben n.p. Rudé doly Jeseník. Budova byla smontována s dřevěných panelů, opatřena bílým nátěrem a sedlovou střechou pokrytou taškami. (ŠIMEK, 1980, a ŠTANGLER, 1983). V roce 1988 byl vypracován projekt přízemní stavby sušárny na parcele 109, která měla navazovat na mazutovou kotelnu, při jižním průčelí zámku. Tyto stavby, díky změnám po roce 1989, již nebyla postaveny. Při posledních úpravách byla postavena sušárna prádla, ocelové konstrukce a opodál zahradní krb. Většina staveb byla postavena i přes výhrady KSPPOP Pardubice, do bývalých průhledů z podzámecké louky a od Glorietu. Po navrácení zámeckého areálu původním majitelům byla zahrada poškozena dvěmi přírodními katastrofami. První nastala v létě roku 1994, kdy bylo silný větrem, trvající pouhých několik minut, vyvráceno nebo rozlámáno několik staletých lip, jedna z nich spadla i na střechu konírny. V červenci roku 1997 zámeckou zahradu poškodily rozsáhlé povodně. Jednalo se o přívalovou vlnu, která sebou odnesla část břehů ve střední části zahrady, poničila podzámeckou louku a odplavila zbytky krycí vrstvy parkových cest. Celý areál parku byl zanesen bahnem, dřevem, nejrůznějšími předměty, téměř zničen byl i plot při silnici z Domašína do Černíkovic. Poškozena byla i nedaleká budova koníren, kde je dodnes na fasádě patrná výška hladiny vody. Vyčištění parku bylo provedeno v rámci záchranných prací, a později i se sanací 50m poškozeného břehu (SLAVÍK, 1998). V roce 2002 provedly pracovníci polesí Javornice-Černíkovice Správy kolowratských lesů probírky náletových a poškozených dřevin v okolí zámeckého rybníka a Glorietu. Tím byl znovu otevřen průhled na vyhlídkový letohrádek. Následně na to byly odstraněny náletové dřeviny a keře i za pomocí chemických přípravků. V roce 2003 a 2004 se provádělo pravidelné sečení zámecké zahrady. Byly také nakoupeny a následně vysazeny solitéry:
Platanus acerifolia (5ks), Liriodendron
tulipifera, Fagus sylvatica ´Atropunicea´(PAPÁČEK, 2007).
V roce 2005 byly zbourána mazutová kotelna a v roce 2007 lůžkový pavilon i s následným odstraněním stavební suti. Údržba zámecké zahrady se, ale posledních pět let již neprovádí, výjimku tvoří kosení několika málo luk Aloisem Klárem, který využívá píci jako krmivo pro domácí zvířata.
2.7 Kompozice zahrady 2.7.1 Kompoziční prvky zámecké zahrady Zámek (nemovitá kulturní památka – č.r.24036/6-2241/01) Výše popisovaný empírový zámek byl s Glorietem hlavním kompozičním prvkem zahrady. Byla na něj komponována řada průhledu, z nichž je dnes patrný jen průhled z louky u zámeckých koníren, z Velké louky a od Glorietu(obr. č. ???). (Podrobný popis zámku je v části 4.1. Historie panství a zámku Černíkovice)
Letohrádek tzv.Gloriet (nemovitá kulturní památka – č.r.24036/6-2241/03) Po roce 1800 vznikla v nejvýše položené časti parku, východně od kostela Povýšení sv.Kříže, nedaleko dnešního vstupu na černíkovický hřbitov, nevelká stavba romantického letohrádku. Za první doklad jeho existence, je možno považovat vyobrazení na litografii zámeckého parku, z 2.čtvrtiny 19.století. Subtilní cihelná stavba měla zevně osmiboký, uvnitř válcový tvar o půdorysu 3x3m a o výšce 6m. Na severu se k ní připojovala vyhlídková vížka s točitým schodištěm v interiéru. Vížka byla dole čtyřboká, nahoře osmiboká, s jednoduše členěnou romantizující fasádou a nízkou jehlancovitou stříškou. Gloriet byl hlavním kompozičním prvkem a bylo na něho vedeno několik průhledů. Tím nejvýznamnějším a dodnes patrným je od Zámeckého rybníka, zvěčněný i na výše jmenované litografii. Stavba sloužila jako vyhlídka na park i do blízkého okolí (MUSIL, SVOBODA, 1998). Od roku 1948 přestala pravidelná údržba, o niž máme archivní záznamy z 1.poloviny 20.století. Na louce pod Glorietem vznikla pastvina pro hovězí dobytek a stavba do poloviny 60.let 20.století sloužila i k jeho částečnému ustájení. Krajské památkové středisko (dále jen KSP nebo KSSPPOP) v Pardubicích se snažilo několikrát o jeho záchranu, bohužel ze strany vlastníků o to nebyl zájem. Do roku 1989 se stal objekt rujnou, bez dřevěné konstrukce vyhlídkové vížky, schodiště a střechy. V prvních
letech 21.století byla provedena první část oprav letohrádku, spočívající v dozdění a zastřešení objektu. Schodiště, vyhlídkový balkón a fasády zatím nebyly pro současný nezájem majitele obnoveny. Kostel Povýšení sv.Kříže (nemovitá kulturní památka – 19964/6-2242/01) Farní kostel se nachází na kopci Homole, v nejvyšším místě obce. Poprvé se připomíná v letech 1350, jako dřevěná stavba. Při archeologickém průzkumu byly nalezeny základy kostela již z let 1240-1270. V letech 1648-1652 byl kostel nově raně barokně vystavěn Jindřichem Kraftem z Lamelsdorfu, dle projektu samotného Karla Luraga. Ve 2.polovině 19.století byla přistavěna k presbytáři sakristie, s oratoří v patře. Na konci 90. let 20.století. byl kostel rekonstruován. Kostel je jednolodní, obdélný, s hranolovou věží v západním průčelí a polygonálně uzavřeným presbytářem. Při jižní straně presbytáře se nachází obdélníková sakristie s novoklasicistní oratoří. Stěny jsou členěné půlkruhovitými okny, dělenými dvěma svislými kamennými pruty. Okna v presbytáři jsou obdélníková, segmentově uzavřená. V architektuře kostela jsou patrny prvky bývalého kostela, zejména ostění ze 14.století a klenební žebra ze 14-15.století. Na jižní stěně kostela jsou umístěné sluneční hodiny. Interiér lodi tvoří silné polopilíře, oddělující prostory kaple. Loď i presbytář jsou sklenuty křížovou klenbou do pásů, v závěru s valenými s lunetami. Zařízení kostela je pozdně barokní a raně empírové. V podvěží se nachází vzácný náhrobník původní majitele panství Matyáše Dobeše z Olbramovic z roku 1579, ale i manýristický, mramorový náhrobník šlechtice z roku 1600 (ČEVONOVÁ, 1998, a POCHE, 1977). Kostel byl zakomponován již do barokní krajiny a to díky umístění na nejvyšší místo obce Černíkovice. Jeho věž je dodnes přes narůstající vegetaci viditelná z mnoha míst, z těch vzdálenějších je to např. od obce Libel a Voděrady. Při přeměně zámecké záhrady, na začátku 19.století, byl kostel začleněn i do její kompozice. Nejvýznamnější průhledy na kostel byly ze západní části „Velké louky“, dále z louky při konírnách a od Zámeckého rybníka.
Budova zámeckých koníren (nemovitá kulturní památka – č.r.24036/6-2241/04)
Při hlavní silnici z Domašína do Černíkovic stojí na začátku obce novorenesanční budova koníren čp.112. Přízemní budova má fasádu s rustikováním středního rizalitu, kolem dveří a svislými částmi profilovaných okenních šambrán. Okna jsou tvořeny zdvojenými dvoukřídlými šestitabulkovými okny o rozměrech 165x125, s mírně zapuštěnými špaletami. Barva fasád je okrová, v kombinaci s bílou. Ve štítě je Kolowratský erb a střecha je sedlová, krytá taškovou krytinou (KRYL, 1988). I tato stavba byla začleněna do kompozice zámecké zahrady a komponované krajiny na ní vázané. Budova byla postavena na okraji dálkového průhledu z krajiny, od obce Lično na „Velkou louku“. Tento průhled byl bohužel zničen socialistickou výstavbou nové vilové části obce Černíkovice a budovou kulturního domu z 2.poloviny 20.století. Dalším průhledům z „Velké louky“ dnes brání sportovní areál tenisových kurtů a fotbalových hřišť na ní vybudovaných. Průhledům od zámecké budovy a od Rybničního altánu, zas brání náletová vegetace, kolem toku řeky Bělé, která se již 50.let neodstraňuje.
Rybniční altán (tzv. Švýcarský dům) (nemovitá kulturní památka – č.r.24036/6-2241/02) Na hrázi Zámeckého rybníka byl postaven v 1.čtvrtině 19.století přízemní altán. Na půdorysu 3,5 x 3,5m byla postavena budova, dřevěné hrázděné konstrukce se štítem, se zdobenými prvky a sedlovou střechou, dnes krytou lepenkou. Součástí stavby byla, dle litografii z 1.poloviny 19.století, zastřešená dřevěná terasa, od níž byl veden průhled západním směrem na konírny a později i na tenisové kurty. Dodnes se zachoval jen letohrádek se zbytky původní řezbářské výzdoby. Objekt je uzavřen a již několik desítek let slouží jako sklad rybářských potřeb. U stavby se zachovala část původního litinového zábradlí se zdobným ukončením. Stejné zábradlí můžeme nalézt již jen při odpočívadle, na protějším břehu rybníka.
Sportovní areál Ve 2.polovině 20.století byly plánovány velkolepé stavby v zámecké zahradě na začátku obce, při hlavní silnici z Domašína do Černíkovic. Národní výbor v Černíkovicích v roce 1970 plánoval vybudovat na „Velké Louce“, na rozhraní pozemků č.kat. 533/4 a 533/2 bazénem se šatnami, sprchami a WC. Koupaliště nemělo být oploceno, nesměla se pohledově narušit architektura zahrady a jejich volných lučních průhledů a neměly být při stavbě poškozeny stávající dřeviny. Zdroj vody měl
být z řeky Bělé, s ohledem na každodenní výměnu 10% obsahu bazénu a 1x měsíčně celého bazénu a z důvodů neproveditelnosti další technických věcí, bylo od projektu upuštěno (HANUŠ, 1970). O několik let později bylo zřízeno na západním okraji „Velké louky“ fotbalové hřiště. U hřiště byla postavena jednopatrová budova pro zázemí hřiště s občerstvením v patře. Tato budova s okolními náletovými dřevinami při okraji silnice z Domašína do Černíkovic,
uzavřely
původní
spojnici
zahrady s bývalou
krajinou,
vedoucí
z východního okraje „Velké louky“ do komponované krajiny k obci Lično. Areál později rozšířily, při parkové cestě (bývalé okružní cestě po „Velké louce“), tenisové kurty, volejbalové a basketbalové hřiště oplocené 3m vysokým drátěným plotem, doplněné ještě rušivější 2m vysokou tréninkovou odrazovou zdí. Narozdíl od navrhovaných kurtů z roku 1896, které byly zakomponovány nedaleko do zahrady s citem mimo průhledy z „Velké louky“ na zámek, tyto stavby nerespektovaly velmi důležité křížení několika pohledových os na zámek a z něj. Na rozdíl od zámeckého zahrady v Potštejně, kde podobným necitlivým zásahům zabránili občané obce, zde o problematiku neměli a zatím ani nemají zájem. Na konci 90.let 20.století bylo ke stávajícímu fotbalovému hřišti přičleněno, v jeho sousedství druhé, které zabralo další část „Velké louky“, směrem do zahrady. Došlo tak k neomluvitelnému pochybení státní správy, kdy bylo povoleno a v roce 2007 dokončeno nové fotbalové hřiště s umělým povrchem, na místě druhého hřiště s travním povrchem. Zcela nevhodné jsou čtyři 15m vysoké lampy po obou stranách tohoto hřiště, které nijak nerespektují okolní zahradu, ani její největší průhled, který prochází jejich středem. Narozdíl od hřiště s travnatým povrchem, je nové zaploceno 2m plotem a tvoří novou pohledovou bariéru, na výše jmenovaném průhledu. Hřiště slouží ke střetnutí fotbalovým týmům na okresní, maximálně krajské úrovni a jen několik málo hodin týdně jsou obě najednou využívána. Majitel sportovního areálu je obec Černíkovice a Sokol Černíkovice.
3.7.2. Technické památky v kompozici zahrady Elektrárna Vodní elektrárna vznikla při zámku v Černíkovicích na začátku 20.století. Byla umístěna do objektu čp.2 na stavební parcele 147. V roce 1929 byla stará vodní turbína vyměněna za novou, Francisovou turbinu ,od firmy Josef Prokop a synové z Pardubic.
Její výkon při plnění byl 1/1-12HP a dosahovala 345 otáček za minutu. Elektrárna byla po roce 1948 zrušena. Dodnes se zachovala jen část strouhy s původním ocelovým sítem před zatrubněním pod cestou, nedaleko Zámeckého rybníka.
Jez Na jihovýchodním okraji zahrady, na řece Bělé, se nalézal dřevěný jez. První zmínky o jezu jsou z roku 1911, kdy byla prováděna jeho oprava. Jez byl téměř znovu postaven a byla rozšířena i strouha. Stavbou hrabě Bohuslav Kolowrat KrakovskýLiebštejnský pověřil firmu stavitele Aloise Spáčila z Rychnova nad Kněžnou a rozpočet v té době činil 2 802,23 korun. Stavba sloužila k regulaci vody na řece Bělé, napájení a pravidelného průtoku vody v Zámeckém rybníku, pro potřeby chovu pstruhů. V pozdějších letech byla strouha od rybníka prodloužena k zámku a voda z ní byla využívaná pro pohon vodní elektrárny. V roce 1957 se jez prolomil, tím byla poškozena strouha a zatopena část zahrady v okolí Zámeckého rybníka. Tehdejší správce objektu, Zemědělská mistrovská škola, ani na naléhání Krajské památkové správy, stavbu neopravila a ta během let zchátrala. Poslední zbytky jezu odnesla povodňová vlna v roce 1997.
Čistička Pod kostelem Povýšení sv.Kříže, při levé straně staré solnické cesty, v porostním okraji zámecké zahrady, se nachází betonová stavba, která je zvětší části zapuštěna do země. Stavba sloužila jako štěrkový a pískový filtr k čištění užitkové vody pro potřeby zámku. Voda sem byla dopravována pomocí trkače, který byl umístěn dole u řeky. Dle pamětníků (KLÁR, 2008) byla voda z čističky využívaná i pro napouštění bazénu. Budova nebyla několik desítek let využívána a opravována, dnes je z ní ruina (PAPÁČEK, 2007). Z důvodu bezpečnosti byla čistička před 8 lety nově zakryta PZD deskami.
2.7.2
Stávající kompozice zahrady Zámecká zahrada je od roku 1948 bez potřebné údržby a proto vegetační prvky
velmi výrazně chátrají. Vlastní kompozice zahrady se pomalu rozpadá, díky odumírání solitér a kosterních dřevin krajinářské kompozice. Volné plochy bývalých podrostů a
okrajových částí trávníků, atd. zarůstají náletovými dřevinami (Fraxinus excelsior, Tilia cordata, Acer pseudoplatanus aj.) i invazivními dřevinami (Robinia pseudoacacia). Nejvýznamnější částí zámecké zahrady bylo nejbližší okolí zámku, které sloužilo pro reprezentaci kolowratského rodu před hosty, ale i pro potěšení hrabat samotných. To dokládají i mapové podklady, barokní formální úprava, kterou překryla krajinářská úprava zahrady z 19.století. Detailní návrh čestného dvora z tohoto období, se nám dochoval až ve Stabilním katastru a na plánu od arch. Dohnala. Z těchto podkladů lze vyčíst , že se nám dochovalo stromořadí ke kostelu, dále skupiny stromů ohraničující hranice zahrady. Dodnes jsou patrné dálkové průhledy od Zámeckého rybníka, z podzámeckých luk, ale i na Gloriet z klasicistního mostu. Všechny tyto průhledy je možné obnovit. V dálkových pohledech hrají důležitou roly solitéry Ginkgo biloba a Fagus silvatica f. purpurea ′Atropurpurea′, Prunus sp. Fraxinus exelsior cv. ´Pendula´. Ze zajímavých detailů se dochovali tzv. Lednické kytice“ složené z Fraxinus sp. a Acer pseudoplatanus. Secesní vrstva tvořená ornamentálními kobercovými záhony se nedochovala. Z pozdějších formálních úprav se dochoval pouze bazén. Ze sadových úprav po roce 1965 se dochovali pouze segmenty nevhodných výsadeb. V navazující části zahrady jsou zachované plochy i hmota skupin, či porostů dřevin. Solitérní dřeviny, se až na výjimky, staly součástí porostu náletových dřevin. Původní cestní síť, s velmi důležitou rolí v kompozici, pro pohledy vedené z ní i na ní, se dochovala jen v segmentech pod Glorietem a při bývalé vyhlídce nad jezem. V nižších polohách byla cestní síť zničena povodněmi i náletovou vegetací. Zanesen byl i důmyslný odvodňovací systém. Většina průhledů je dnes zarostlá domácími dřevinami a zámecká zahrada postupně získává charakter lesa.
3 Metodika 3.1 Metodika přípravné fáze Vlastní práci předcházelo časově nejnáročnější vyhledávání archivních a literárních podkladů. Proto byly kontaktovány a navštíveny: Archiv Ministerstva zemědělství (správce objektu v letech 1948-1960), archiv Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Pardubicích, archiv Okresní vodohospodářské správy v Rychnově nad Kněžnou, Archiv zeměměřictví a katastrů v Praze, fotoarchiv Muzea a galerie Orlických hor, fotoarchiv Národního památkového ústavu ú.o.p. v Pardubicích a Josefově, Kolowratský archiv v Rychnově nad Kněžnou, Národní archiv v Praze, Národní filmový archiv v Praze, stavební archiv Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou, Státní okresní archiv v Rychnově nad Kněžnou, Státní oblastní archiv v Zámrsku, Státní ústřední archiv v Praze. Dále byly kontaktovány i všechny „zainteresované“ instituce, jako jsou: Akademie věd v Praze, „Domečky“ Rychnov nad Kněžnou (nástupnická organizace Ústavu sociální péče Černíkovice-správce objektu od roku 1960), Městský úřad v Rychnově nad Kněžnou: odbor kultury, odbor životního prostředí a odbor výstavby, Vlastivědné muzeum v Dobrušce, Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, Muzeum a galerie ve Svitavách, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Národní muzeum v Praze, Národní památkový ústav, ú.o.p. v Pardubicích, Národní památkový ústav, ú.o.p. v Praze, Obecní úřad v Černíkovicích, Okresní vodohospodářská správa v Rychnově nad Kněžnou, Památník národního písemnictví v Praze, Povodí Labe v Hradci Králové, Regionální muzeum Náchod, Rodinné muzeum pohledů v Praze, Správa zámku v Rychnově nad Kněžnou, Východočeské muzeum v Pardubicích a mnoho dalších. Prostudována byla všechna dostupná literatura týkající se daného tématu ve správě knihoven: Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, Národního muzea v Praze, Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Pardubicích, Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně, Městské knihovny v Rychnově nad Kněžnou, Moravské zemská knihovny v Brně, Národní knihovny v Praze, Univerzitní knihovny MZLU v Brně a Lednici a knihovny Ústavu ZaKA a Biotechniky zeleně ZF MZLU v Lednici.
3.2 Metodika dendrologického průzkumu Inventarizace, neboli dendrologický průzkum, byl proveden dle metodiky doc. Ing. Pavla Šimka, Ph.D. (ŠIMEK, 2006). 3.2.1 Základní údaje Zkratka VP S
solitérní strom
SS
strom ve skupině stromů
ST
strom ve stromořadí
SeS
strom sesazený s jinými stromy, většinou stejného druhu (dva a více stromů sesazených při výsadbě k sobě, dnes mohou tvořit jeden kmen)
S
solitérní keř
SK
keř ve skupině keřů
Pořadové číslo primárního VP Každý z hodnocených primárních VP je v databázi i na výkresové části veden pod konkrétním pořadovým číslem. Číselná řada je průběžná.
Pořadové číslo sekundárního VP Každý z hodnocených sekundárních VP je v databázi i na výkresové části veden pod konkrétním pořadovým číslem. Číselná řada je průběžná.
Taxon Označení zdroje podle kterého je zpracována nomenklatura.
Pěstební tvar Označení pěstebního tvaru jedince: (tvarovaný (T), netvarovaný = volně rostlý (N) (ŠIMEK, 2006).
Počet kusů Počet hodnocených jedinců. S výjimkou solitérních keřů a keřů ve stříhaném živém plotu, hodnoceno individuálně, proto u všech ostatních vegetačních prvků se jedná o počet kusů 1.
Počet stran stromořadí Bodové hodnocení počtu stran stromořadí ve stupnici: 1.
jednostranné
2.
oboustranné
Počet řad stromořadí Bodové hodnocení počtu řad stromořadí ve stupnici: 1.
1 řada
2.
2 řady
Délka stromořadí Reálná délka stromořadí, uváděna v metrech.
Pěstební tvar T- Tvarovaný N – Netvarovaný
Zápoj Horizontální prostorová struktura, která řeší prolínání korun stromů. Hodnocen pouze u sekundárních prvků ve skupině stromů. Bodové hodnocení zápoje ve stupnici: 1.
uvolněný - koruny sousedních stromů se nedotýkají
2.
dokonalý - koruny sousedních stromů se dotýkají
3.
přehoustlý - koruny sousedních stromů se prorůstají
(ŠIMEK, 2006, RAJNOCH, 2006) 3.2.2 Taxační údaje Výška Uvedena v metrech. Zjišťována optickým výškoměrem SUUNTO PM-5/1520 a odhadem.
Výška větví Výška nejníže se nacházejících normálních výhonů s živými listy od země. Údaj pro výpočet objemu koruny. Uvedena v metrech.
Báze koruny Za bázi koruny jsou považovány zemi nejblíže se nacházející normální výhony s živými listy nebo místo nasedání nejníže postavené živé větve na kmeni, pokud je blíže k zemi než zmíněné výhony s listy. Údaj vyjadřuje výšku báze v metrech.
Šířka koruny Je zjišťována kolmým průmětem koruny k zemi. Uvedena celková šířka (průměr) koruny v metrech. U korun s nepravidelným obrysem koruny je udávána průměrná hodnota.
Obvod kmene Pomocný údaj pro výpočet výčetním tloušťky kmene. Uvedený v metrech. 3.2.3 Popisné údaje Věkové stadium Pro každé věkové stadium je charakteristický soubor znaků. Význam hodnocení věkového stadia je především v následném poznání dendrologického potenciálu celého objektu. Zastoupení jedinců jednotlivých věkových stadií je základní charakteristikou objektu.
Pro potřeby tohoto hodnocení je použitá následující klasifikace: 1.
nová výsadba - převládají znaky a projevy ujímání
2.
odrostlá výsadba - ujatá výsadba doposud nestabilizovaná, znaky intenzitní péče nebo její absence, zakládání architektury koruny
3.
stabilizovaný, dospívající jedinec - dotváření typických charakteristik pro daný taxon (habitus, borka,...), výrazný prodlužovací růst, často začátek plodnosti
4.
dospělý jedinec - vyvinutý jedinec s charakteristickými znaky taxonu
5.
veterán - rozpad struktury jedince s doprovodnými projevy (úbytek kosterních větví, nástup přirozených patogenů)
Stáří Dosažený, aktuální věk jedince. Přibližný údaj.
Období založení Doplňující charakteristika, která zařazuje vegetační prvek do některé z vymezených etap vývoje objektu: k.p.
období tzv. krajinářského parku (před rokem 1918).
1.r.
období tzv. 1.-3. republiky (1918-1948).
soc.
období socialismu (1948-1990).
s.
současnost (1990-2006).
3.2.4 Kvalitativní údaje Vitalita Neboli životaschopnost je jedním z velmi cenných hodnocených atributů, kterým posuzujeme určitou vývojovou tendenci jedince. Hodnocení se opíralo především o posouzení olistění a tvarových změn větvení.
Bodové hodnocení vitality ve stupnici: 1.
Stromy plně vitální.
2.
Stromy s mírně sníženou vitalitou, projevy snížení vitality mohou být dočasné.
3.
Stromy se středně sníženou vitalitou, při omezení vnějších negativních vlivů. lze očekávat dílčí zlepšení.
4.
Stromy se silně sníženou vitalitou nelze zpravidla očekávat dílčí zlepšení.
5.
Stromy bez projevů fyziologické vitality.
Dílčí charakteristiky vitality: Tvarové změny větví (malformace) Charakteristika vyjadřuje proces redukce větvení prvního a druhého řádu na hlavních větvích jako důsledek snižování vitality. Sekundárně ovlivňuje malformace stupeň olistění. V principu jsou čtyři uvedené růstové fáze aplikovatelné na většinu (domácích i cizích) stromových druhů mírných šířek; uvádíme zde tedy ještě jednou druhově nezávislý klíč stupňů vitality (VS = stupeň vitality): 1.
síťovité, ± rovnoměrné, ± husté rozvětvení;
2.
hrotovitá, štětkovitá nebo podlouhlá struktura koruny;
3.
štětcovitá struktura, zpravidla zaklenutí koruny;
4.
odumírání hlavních větví, skeletovitý habitus
Zdravotní stav Zdravotní stav v tomto hodnocení vyjadřuje aktuální odchylku (resp. stupeň poškození) od normálu, vztaženou k jednotlivým hodnoceným atributům nebo entitě jako celku. Celkové hodnocení zdravotního stavu vychází z posouzení závažnosti poškození hodnoceného dílčími charakteristikami.
Bodové hodnocení vitality ve stupnici: 1.
Stromy bez poškození nebo stromy mírně poškozené, předpoklad dlouhodobé existence.
2.
Stromy výrazně poškozené, existence není bezprostředně ohrožena.
3.
Stromy velmi silně poškozené, existence bezprostředně (nebo během poměrně krátkého období) ohrožena.
Dílčí charakteristiky zdravotního stavu: Poškození kmene Bodové hodnocení poškození kmene ve stupnici: 1.
oděrky, nebo drobné již zahojené poškození, nezahojené jizvy po odstraněných větvích
2.
větší poranění, pravděpodobně se zahojí nebo větší množství menších ran
3.
poškození velkého rozsahu, včetně velkých ran např. po odstranění dvojáku, terminálu
Poškození koruny Bodové hodnocení poškození koruny ve stupnici: 1.
nepodstatné zlomy nebo pahýly v koruně, velké množství starých, částečně zahojených ran
2.
ojedinělé poškození většího rozsahu, popř. podstatná část kosterních větví slabě poškozena
3.
poškození kosterních větví velkého rozsahu, ohrožující jedince
Výskyt hnilob a dutin
Bodové hodnocení výskytu hnilob a dutin vitality ve stupnici: 1.
počáteční stadia tvorby dutin, mokvání
2.
kmenové dutiny (tvrdá hniloba) neohrožující jedince, četné dutiny v koruně, velmi četný výskyt drobných dutin, mokvání ve vidlicích
3.
kmenové dutiny (měkká hniloba, plodnice) ohrožující jedince, velké dutiny v koruně nebo při větvení v náběhu, mokvání ve vidlicích
Výskyt suchých větví Bodové hodnocení výskytu suchých větví ve stupnici: 1.
četné slabší větve, zanedbaná péče
2.
část kosterních větví nebo odumírající terminál
3.
výpadek kosterních větví nad 50 %, suchý terminál
Snížení statické stability Bodové hodnocení snížení statické stability ve stupnici: 1.
naklonění (posunutí těžiště) a chybné větvení - ve vztahu k možnému rozlomení, popř.nevhodné postavení kosterních větví
2.
vliv hnilob, dutin – jejich rozsah a umístění. Stav vyžadující pěstební opatření.
3.
stav vážně ohrožující bezpečnost osob a majetku
Jiné poškození Bodové hodnocení jiného poškození ve stupnici: 1.
poškození nebo defekty minimálního rozsahu bez významnějšího vlivu na existenci jedince
2.
poškození nebo defekty významného rozsahu, existence není bezprostředně ohrožena - často však podmíněna realizací pěstebního opatření
3.
poškození nebo defekty kritického rozsahu, existence bezprostředně (nebo během poměrně krátkého období) ohrožena.
Ve většině případů se jedná o zatékání do dutin a kmenu (ŠIMEK, 2006).
Úplnost stromořadí a živého plotu Bodové hodnocení úplnosti stromořadí a živého plotu ve stupnici: 1.
úplné - výpadek stromů/keřů je menší než 20 %
2.
mezernaté - výpadek stromů od 20 - 40 %
3.
rozpadlé - výpadek větší než 40 %
(KUČERA, 2006)
Sadovnická hodnota Sadovnická hodnota vyjadřuje celkovou hodnotu jedince z pohledu zahradní a krajinářské tvorby a vyjadřuje v podstatě biologický aspekt dendrologického potenciálu jedince. Tato hodnota je výslednicí hodnocení jeho několika vlastností, v daném případě byl zohledněn: taxon, vývojové stadium, vitalita a zdravotní stav. Bodové hodnocení sadovnické hodnoty ve stupnici: 1.
velmi hodnotný strom, zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a charakteristické znaky příslušného taxonu, pěstebně plnohodnotný
2.
nadprůměrně hodnotný strom, plně odpovídající pěstebním a kompozičním potřebám,
převládají charakteristické znaky příslušného taxonu, strom
vitální, zdravý, případné
nedostatky významně nesnižují jeho hodnotu,
výjimečně i strom 3. věkového stadia 3.
průměrně hodnotný strom s předpokladem střední až dlouhodobé existence, případně se sníženou vitalitou a zdravotním stavem, pěstebně využitelný, všechny stromy 1a2 (3) věkového stadia – plně vitální, zdravé s typickými znaky taxonu
4.
podprůměrně hodnotný strom obvykle s předpokladem poměrně krátkodobé existence, pěstebně neperspektivní jedinec 5. velmi málo hodnotný strom, jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí předpoklady i pro krátkodobou existenci
Celkový potenciál složeného (kombinovaného) vegetačního prvku Celkový potenciál je možno vyjádřit stupnicí: 1.
vysoký – složený vegetační prvek je dlouhodobě stabilní
2.
snížený - složený vegetační prvek v částečném rozpadu, popř. rozpad je aktuálně možný
3.
nízký - složený vegetační prvek v rozpadu
(ŠIMEK, 2006)
Poznámka Slovní doplnění informace, která nespadá do žádné z předchozích kategorií, případně připomínky k pěstebnímu stavu či pěstebním opatřením.
3.3 Metodika inventarizace rostlin v krajinářských parcích na geobiocenologickém základě Od 70.let. 20.století Varšavská zemědělská univerzita (SGGW), provádí mapování historických parků a jejich vegetačních prvků ve Varšavě a v jejím okolí. Při každém mapování jsou evidovány jednotlivé druhy zeleně (rostlinná společenstva), a důraz je kladen na lokalizaci, velikost, původ, využití, rozměr koruny a zdravotní stav dřevin. Velké plochy parků jsou mapovány a kótovány do mapy pod názvem zemědělské (rozsáhlé louky) nebo lesní (rozsáhlé lesoparky) plochy - pro lepší orientaci. Veškeré poznatky z mapování zeleně jsou využívány polskými státními organizacemi.
3.3.1
Metodika mapování Jako vzorový příklad pro obnovu zámecké zahrady v Černikovicích byla
vybrána obnova krajinářského parku Bukowiec (Buchwald) z roku 2003, kde bylo zadavatelem zmapování Krajské středisko výzkumu a dokumentace památek ve Varšavě. Nejprve byla pro park Bukowiec vytvořena mapa na podkladě katastrální mapy v měřítku 1: 1000. Základ tvoří jednotlivé druhy zeleně vysazené v parku. Mapy byly vytvořeny v programu ArcMap 8.3. Do této mapy bylo také zaneseno 69 povrchů, které byly v parku během mapování objeveny a každý povrch byl fotodokumentován (BOROVSKI, SIKORSKI, WIERZBA, WYSOCKI, 2007)
Skupiny zeleně byly klasifikovány podle diagramu získaného z programu PAST, a rozděleny do 4 typů: 1. Typická zeleň parku 2. Typicky zakrytá zeleň parku 3. Zastíněná zeleň 4. Pás oddělující skupiny (sekaný, udržovaný trávník, s rozmanitými druhy bylin)
5. Náletová (samovolně zahuštěná) zeleň
U jednotlivých skupin byl zmapován i povrch pod výsadbou a jeho údržba, a který do jisté míry ovlivňuje prostředí a má vliv na jednotlivé rostliny. Vycházelo se z dvouletého pozorování údržby povrchů v parku (SIKORSKI, 2009). Povrchy: a) nesečený b) 1x do roka sečený c) 2x a více do roka sečený (SIKORSKI, 2009) Ve vlastní práci byla metodika přepracován pro podmínky zámecké zahrady v Černikovicích, proto zeleň byla rozdělena jen do tří skupin a to typická zeleň parku(zahrady), do níž byla začleněna i typická zakrytá zeleň parku(zahrady), dále pás oddělující skupiny(luční trávník) a naposledy na náletovou zeleň.
3.4 Metodika obnovy dřevinných vegetačních prvků doc. Ing. Miloše Pejchala CSc.
3.4.1 Průzkumy a rozbory 1) Stanovení funkcí DVP, jejich hierarchie a případných konfliktů (1.krok) - stanovení funkcí a jejich třídění a) Funkce přímé b) Funkce nadřazené - konflikty funkcí
2) Zjištění a stanovení základních východisek a předpokladů pro splnění požadovaných funkcí DVP a) Umístění DVP v čase b) Umístění DVP v prostoru c) Potřebný typ DVP Typ DVP je dán především jeho prostorovou strukturou, již určuje: - půdorysná dispozice, - patrovitost a vlastnosti jednotlivých pater (typ zápoje a pokryvnost), - stupňovitost (případná odsazenost okraje/plášťě vyššího patra oproti patru nižšímu směrem dovnitř DVP). Alespoň v některých případech je potřebné již v této fázi brát v úvahu strukturu druhovou, popřípadě i věkovou. Jednotlivé výše uvedené aspekty prostorové struktury jsou navzájem těsně svázané a souvisí dále úzce s: - lokalizací DVP v prostoru - stanovištními podmínkami - časovým faktorem d) Stanovištní podmínky e) Specifické požadavky na vlastnosti dřevin f) Možné negativní účinky DVP a jejich dřevin g) Rámcová představa o cestě k získání požadovaných vlastností DVP a potřebě následné péče
- opatření nezbytných k dosažení požadovaného stavu DVP, včetně odhadu rozsahu prací a spotřeby materiálů - náročnosti cílového stavu DVP na standardní péči. h) Rámcový odhad nákladů na získání požadovaných vlastností DVP a následnou péči Navazuje úzce na předchozí bod. i) Relevantní právní ustanovení j) Konfrontace výsledků se skutečností a případná zpětná vazba - splnitelných funkcí a - potřebných a současně reálných typů DVP.
3) Zhodnocení stávajících vlastností DVP a jeho potenciálu a) Stávající vlastnosti DVP K nejdůležitějším vlastnostem skladebných prvků náleží: - taxon (taxonomická struktura u keřových skupin), - rozměry, - architektura (geneticky podmíněný způsob organizace nadzemní části, modifikovaný vnějšími faktory), - věk, - vývojové stadium, - vitalita, - zdravotní stav a/nebo stupeň poškození, - pěstební stav, - postavení jedince ve složeném DVP, - význam jedince ve složeném DVP. Ve specifických případech mohou údaje o vlastnostech skladebných prvků doplňovat i další aspekty, jako např.: - vlastnosti stanoviště (především stresové faktory, které lze odstranit nebo alespoň zmírnit), - historická hodnota a - řada dalších (výskyt jmelí, útočiště vzácných živočichů, výrazná alergenita ...). Kompozice skladebných prvků v složeném nebo kombinovaném DVP má stránku: - formální - prostorová struktura, určená půdorysnou dispozicí, patrovitostí a stupňovitostí;
- taxonomická struktura, daná nejenom počtem taxonů a jejich poměrným zastoupením, ale i specifickými kombinacemi taxonů, seskupováním jedinců určitého taxonu a také specifickým uplatňováním jednotlivých taxonů; - věková struktura; - obsahovou (myšlenkový obsah mohou jednotlivé DVP často nést jen v širším, je přesahujícím kontextu). b) Potenciál DVP Stanovení potenciálu DVP jako celku je vůbec nejsložitější součástí jejich hodnocení. Vychází z úzce propojeného posuzování: - kompozičního - biologického potenciálu DVP.
3.4.2 Návrh 1) Konkretizace vlastností DVP a volba cesty k jejich dosažení či udržení (4. krok) a) Konkretizace vlastností - cílová prostorová struktura, - potřebné funkční kategorie dřevin, - vhodné dřeviny pro jednotlivé funkční kategorie, - vhodné kombinace taxonů a způsobů seskupování exemplářů. - typ, velikost a kvalitu školkařských výpěstků, - spony. - konkrétní představa o cílové struktuře prostorové, druhové a případně i věkové; - přiměřená konkurenceschopnost použitých dřevin - volba takového způsobu uspořádání DVP a případných pěstebních opatření, které: Konkurenceschopnost taxonu - Cílová prostorová struktura - Stanovení potřebných funkčních kategorií dřevin a. dřeviny cílové: - základní - doplňkové - podrostové
- křoviny (dle konkrétní potřeby mohou být pokryvné dřeviny jejich součástí, popřípadě uvedeny samostatně) b. dřeviny dočasné: - výplňové - přípravné - sloužící (používané pro zjednodušení pěstební technologie DVP, např. k rychlému vytvoření zápoje v přízemní vrstvě; po skončení své funkce odstraněny, popřípadě samovolně potlačeny dřevinami cílovými). Výběr vhodných dřevin pro jednotlivé funkční kategorie Výběr dle vlastností stanoviště. Výběr dle specifických požadavků na vlastností dřevin Dle možného negativního působení dřevin na své okolí a na zdraví lidí Dle předpokládaného způsobu zakládání a pěstění DVP, např.: - u zakládání rozdíly podmíněné použitím sazenic, řízků a výsevů, - u pěstební péče rozdíly podmíněné např. možností či naopak nemožností zálivky atd. Dle dostupnosti rostlinného materiálu (sazenic, řízků, osiva): zda-li vůbec k dispozici, jejich cenová dostupnost.
Navržení vhodných kombinací taxonů a způsobů seskupování exemplářů. - vlastnosti a tím i funkčnost DVP, - některé technické aspekty výsadby dřevin, - náročnost DVP na pěstební péči, především však v její rozvojové etapě, tzn. během období intenzivního růstu dřevin Volba typu, velikosti a kvality školkařských výpěstků Volba sponů b) Volba cesty - výsledky průzkumů a rozborů - předpokládaná délka existence stávajících dřevin vegetačního prvku v přijatelném stavu, - schopnost stávajících dřevin alespoň částečně zlepšit nebo obnovit své žádoucí vlastnosti, - schopnost samoobnovy u stávajících dřevin,
- nutnost a reálnost obnovy nebo naopak změny stávající, respektive původní druhové skladby, - možné negativní důsledky spojené se zvoleným způsobem dosažení požadovaných vlastností, - technické, organizační a ekonomické aspekty, - legislativa a zájmy jiných oborů. Výsledky průzkumů a rozborů - požadovanou funkci a od ní odvozené žádoucí vlastnosti DVP, - stávající vlastnosti DVP a jeho potenciál. Předpokládaná délka existence stávajících dřevin vegetačního prvku v přijatelném stavu Schopnost stávajících dřevin alespoň částečně zlepšit nebo obnovit své žádoucí vlastnosti Schopnost samoobnovy u stávajících dřevin Nutnost a reálnost obnovy nebo naopak změny stávající, respektive původní druhové skladby Možné negativní důsledky spojené se zvoleným způsobem dosažení požadovaných vlastností DVP a) Snížení až přerušení funkčnosti DVP b) Snížení vitality nebo i ohrožení existence dřevin vegetačního prvku c) Ztížení přirozené i umělé obnovy DVP d) Ohrožení cenné flóry a fauny - podrostových a lemových bylinných společenstev v důsledku změn mikroklimatu a půdy, - některých vzácných živočichů, vázaných na typicky lesní prostředí, doupné nebo odumírající stromy atd. Technické, organizační a ekonomické aspekty - Legislativa a zájmy jiných oborů
2) Návrh realizace zvolené cesty (5. krok) - trvání a etapizace navrhovaného postupu, k níž vztahovány všechny následující části návrhu, - potřebná úprava stanovištních podmínek, - odstraňování stávajících jedinců,
- nestandardní pěstební opatření na ponechaných dřevinách (např. konzervační opatření, zmlazovací řez atd.), - výsadba nových dřevin, - standardní zabezpečovací, rozvojová a udržovací péče o nově vysázené i stávající dřeviny během "přechodného období", - opatření týkající se bylinných částí DVP (trávník, podrostové a lemové byliny), - technologie výše uvedených opatření, - soupis vysazovaných dřevin a bylin, výkazy výměr, spotřeby materiálů, prací a finančních prostředků, - vývojová prognóza simulující vývoj DVP od současného stavu až ke stavu cílovému, jak v půdorysu tak i řezu (smysl má především při ověřování správnosti řešení složitých situací a při prezentaci těchto řešení), - pasportizace cílového stavu DVP a návrh pěstebních opatření (účelné srovnat se současným stavem).
Výše zmíněná metodika byla upravena pro potřeby modelového území
4 Analýza 4.1 Analýza turistického ruchu v okresu Rychnov nad Kněžnou Pro vlastní návrh a jeho udržitelnost, je velmi důležitý turistický (cestovní) ruch v okolí obce Černíkovice. Pokud bude v zámku realizován projekt hotelu je nutné znát turistickou atraktivitu regionu. Analýza byla zpracována pro okres Rychnov nad Kněžnou na základě oslovení turistických informačních center v regionu (Kostelec nad Orlicí a Rychnov nad Kněžnou), níže uvedených institucí a dat z Českého statistického úřadu (dále jen ČSÚ). Při zpracování nebyla přístupná data ČSÚ z roku 2008, ale jen z roku 2007. S ohledem na to, že se v dlouhodobém horizontu návštěvnost výrazně nemění, nemělo by dojít k většímu zkreslení. Do analýzy nebylo zahrnuto několik desítek významných regionálních, ale i mezinárodních, kulturních akcí, které se v okrese konají, ani návštěvnost kin, divadel, přírodních památek (CHKO Orlické hory, Přírodní park Orlice),aj. pro absenci informací o jejich komplexní návštěvnosti. Okres Rychnov nad Kněžnou má na svém území největší počet veřejně přístupných zámků a hradů v celé ČR (HRUBÝ, 1990). Síť turistických cílů dále doplňují muzea, rozhledny, pevnostní systém prvorepublikového Československa, aj. Hlavním turistickým cílem, ale zůstávají Orlické hory (Chráněná krajinná oblast) a v poslední době se zvyšuje zájem i o Přírodní park Orlice. Návštěvnost turistických objektů se v sezóně 1.1. 2008 – 30.10.2008 byla přes 277 tisíc návštěvníků. Návštěvnost regionu výrazně zvyšují zimní lyžařská centra v Říčkách, Deštném v Orlických horách, Zdobnici, aj., ale i dvě rekreační vodní plochy (Rozkoš a Pastviny) za hranicemi okresu.
Tabulka návštěvnosti turistických objektů v roce 2008 Název objektu Zámek Opočno Zámecký park Častolovice Kemp county Vochtánka Zámek Častolovice Hrad Potštejn Pevnost Hanička Villa Nova Uhřínov Městské muzeum Dobruška Muzeum zimní sportů v Deštném v Orlických horách Rozhledna Vrbice Muzeum krajky Vamberk Skanzen Krňovice Zámek Potštejn Zámek Doudleby nad Orlicí Muzeum hraček v Rychnově nad Kněžnou Rozhledna Osičina, Přepychy Památník Marie a Vojtěcha Sedláčkových v Javornici Galerie Slatina nad Zdobnicí Galerie Rybná nad Zdobnicí Celkem
Počet návštěvníků 60 402 45 000 40 000 21 817 18 852 18 068 11 359 10 854 8 600 8 500 7 000 7 000 6 500 6 000 5 000 2042 292 261 152 277 699
5 Návrhy 5.1 Charakteristika návrhu obnovy Návrh vychází z detailně řešených analýz území a terénního průzkumu. Některé problematiky byly řešeny již v Bakalářské práci a Ateliérech III.(mgr.), proto z nich bylo vycházeno a informace dále v práci rozpracovány. S ohledem na sníženou péči o zeleň v posledních 60.letech a s předpokladem, že se intenzita údržby v celém objektu v dohledné době nezvýší, byla zahrada rozdělena na dvě části. A to na oplocenou část v nejbližším okolí budovy zámku, kde je předpoklad možné zvýšené údržby a zbylou, většinovou část zahrady. Pro každou část byla zvolena jiná technologie obnovy, přestavby a regenerace vegetačních prvků.
Návrh obnovy, přestavby a regenerace je rozdělen na dvě období: I.etapa…… 0-5let, II.etapa……5-15let
5.1.1
Obnova zahrady v okolí zámecké budovy Řešené území okolo sídla Kolowratů, bylo vždy reprezentačním prostorem
s vysokou úrovní péče a to i po roce 1948, kdy zde byl ještě zajištěn standardní stupeň údržby. V současnosti nemá zámek využití a není trvale obýván, což se projevuje i v absenci péče o vegetační prvky v jeho okolí. Při možné adaptaci objektu v budoucnosti, byla tato část vybrána pro obnovu, jež se blíží rekonstrukci stavu před rokem 1942. Při první fázi byl proveden fytocenologický a dendrologický průzkum. Metodika inventarizace dřevin doc. Ing. Pavla Šimka byla upravena pro specifika zahrady v Černíkovicích i na základě konzultace postupu s úředníky státní správy (LANGEROVÁ, 2008). Pro ochranu rozmanitého bylinného patra bylo provedeno fytocenologické snímkování. Velice pracná metodika obnovy zeleně na základě fyocenologického snímkování Jacka Borowského a Piotra Sikorského, byla výrazně redukovaná, protože stejných výsledků lze docílit jednodušší a v praxi lépe využitelnou metodikou doc. Ing. Miloše Pejchala, CSc. Získaná data byla zpracována v programu AutoCAD (Autodesk Map 3D 2007). V programu byly jednotlivé historické mapy, letecké snímky, ortofotomapa, atd. naskládány do několika vrstev a na základě prolínání jednotlivých kontur vegetačních prvků a výsledků dendrologického průzkumu, byl vytvořen návrh obnovy. K tomuto účelu lze použít i další programy, jako např. Photoshop, aj., jež v diplomové práci nebyly využity s ohledem na zbytečnou trasformaci dat z jednoho programu do druhého. Nejasnosti v kompozici byly konzultovány s žijícími pamětníky (KLAR, 2008) a na základě analýzy dochovaných pařezů. Velmi přesná data k ujasnění návrhu obnovy poskytl i fytocenologický průzkum, na jehož základě bylo možné velmi přesně určit hranice původních vegetačních prvků, rozdělených dle metodiky Jacka Borowského a Piotra Sikorského na typickou zeleň zahrady (a to i zakrytá zeleň, zastíněná zeleň), pás oddělující skupiny dřevin (parkový a luční trávník, s rozmanitými druhy bylin) a náletovou (samovolně zahuštěná) zeleň.
5.1.2
Obnova většinové části zahrady Pro zbylou neoplocená část zahrad nebyl vypracován dendrologický průzkum
s ohledem na to, že není v modelovém území reálná obnova na tomto principu zatím možná. Dendrologický průzkum dle výše zmíněné metodiky (byl vytvořen pouze pro
solitérní dřeviny, jež jsou důležitými prvky kompozice zahrady. Obnova byla provedena dle metodiky klasifikace dřevin doc. Ing. Miloše Pejchala, CSc. v kombinaci s metodikou Jacka Borowského a Piotra Sikorského. Na základě terénního průzkumu a prolnutí dat s analýzou historickým map, leteckých snímků, a ortofotomapy (podobný princip, jako v obnově zahrady v okolí budovy zámku) byla vypracována mapa C1. a návrh přestavby vegetačních prvků. Pro ochranu rozmanitého bylinného patra byl proveden terénní průzkum i bylinného patra na základě podpůrných dat z digitální databáze Mgr. Hany Voškerušové. Jednotlivé biotopy chráněných rostlin v rámci zámecké zahrady byly zapracovány do tabulkové části.
5.1.3 Obnova technických prvků. 1. Asanace staveb V návrhu byly navrženy k odstranění všechny nefunkční a při budoucí adaptaci nevyužitelné stavby z 2.poloviny 20.století. Jedná se o garáže, sušárnu a další prvky, jež narušují kompozici a v některých místech i znemožňují obnovu zahrady (více viz. etapizace a mapa C2-C4).
2.Obnova cestní sítě. Původní cestní síť, založená na většině území zahrady a na cestách s mlatovým, povrchem, se do současnosti nedochovala (více viz historie). Při adaptaci areálu na Ústav sociální péče pro mládež, byla v nejbližším okolí zámku vytvořena síť cest s živičným povrchem a zbylá síť původní cest nebyla obnovena. Pro budoucí využití objektu by bylo možné zachovat živičné povrchy, které budou doplněny o původní síť cest z období před rokem 1942. Trasování cest je možné rekonstruovat dvěma způsoby a to obnovou mlatových cest odpovídajících památkovému záměru, nebo pomocí travnatých cest, jež jsou běžně využívány v podobných objektech v Anglii. V diplomové práci byla řešena obnova cestní sítě v okolí zámku, kde je reálná trvalá udržitelnost prvků.
3. Obnova mobiliáře V zámecké zahradě se nedochovaly litinové lavičky, jež byly použity v okolí zámku. V navazující části zahrady se dochovaly pískové lavice s dřevěným sedákem a pískovcový stůl. S ohledem na vytyčený památkový záměr je možné vytvořit repliky
původních pískových lavic, nebo použít soudobé prvky, jež respektují genia loci místa, stejně jako se to podařilo studentům Akademie výtvarných umění Brno v Zámecké zahradě v Lednici. V nejbližším okolí zámku je vhodné použít repliky litinových lavic, hojně vyráběných na území Rakousko-Uherské monarchie i v prvorepublikovém Československu, s tím souvisí i obnova litinového zábradlí při odpočívadlech u Zámeckém rybníku.
4. Obnova lávek zámecké zahrady Do dnešní doby se nedochovala ani jedna původní lávka v celém zámeckém areálu. Pouze po povodních na konci 90.let 20.století byla vytvořena soudobá lávka nad řekou Bělou při Zámeckému rybníku. Lávky lze obnovit na základě archivních plánů uložených v SOA Zámrsk, nebo lze vyrobit soudobé prvky respektující genia loci místa, po vzoru obnovy lávky v zámecké zahradě ve Vlašimi od arch. Ondřeje Císlera z roku 2007. V návrhu byla navržena k obnově lávka překonávající řeku Bělou mezi okolím zámku a podzámeckou loukou, s návazností na travnaté cesty.
5.2 Přestavba vegetačních prvků V návrhu přestavby vegetačním prvků byla snaha o zachovaní kompozice ve stylu anglického krajinářství, na základě výše zmíněných metodik a postupů. Jednotlivé dřevinné vegetační prvky byly rozděleny do kompozičních skupin a jejich přestavba byla řešena rozčleněním na typickou zeleň zahrady (spolu s typicky zakrytá zeleň parku i zastíněnou), pás oddělující skupiny (sekaný, udržovaný trávník, s rozmanitými druhy bylin) a náletovou (samovolně zahuštěnou) zeleň. Jednotlivé skupiny byly rozděleny na základě kompoziční dispozice, převládajícího druhového složení a provozních vazeb.
5.2.1
Typická zeleň zahrady Typická zeleň zahrady je tvořena vegetačními prvky, jejíž původ výsadby, je
datovaný před rokem 1942. Takto byly označeny i taxony, jež byly později obnoveny, nebo využitelný nálet v původních kompozičních skupinách. Většina těchto taxonů, bez zdravotních problémů a bez výrazně snížené vitality, byla zachovaná.
5.2.2
Pás oddělující skupiny Tímto pojmem byly označeny luční trávníky na území zámecké zahrady.
Travnaté plochy byly navrženy k přestavbě na parkový trávník a luční trávník. Parkový trávník byl navržen na plochách jeho původního výskytu, dle vyjádření pamětníků (KLAR, 2008) a to v okolí zámecké budovy, kde je reálné zajištění optimální péče. Přestavba lučního na parkový trávníku bude realizována po odstranění stávající vegetace a při výsevu nových trávníků a zajištění optimální péče o ně. Luční trávník byl navržen pro většinu ploch zahrady, kde je v současnosti trávník přítomen i na místa bývalých ploch trávníků. Na původních plochách trávníků (tzn. před rokem 1942) se v minulosti zvýšil podíl náletových dřevin, a to díky snížené péči,
na úrovni technologického minima a nedosekáváním porostů při porostních
okrajích typické zeleně zahrady. Na základě fytocenologického průzkumu byly vytipovány biotopy s chráněnými rostlinami, jejíchž ochrana je rozpracována v tabulkové části.
5.2.3
Náletová zeleň. Sníženou péčí o výsadby v období vlastnictví Ústavem sociální péče, ale i
v současné době, se výrazně zvyšuje podíl náletových dřevin. Tyto prvky se samovolně zahušťují a rozšiřují dřevinné vegetační prvky na úkor ploch trávníků. Plochy náletové zeleně, na místě původních ploch trávníků (pásů oddělující skupiny), byly navrženy k odstranění dle technologie v příloze práce. Přestavba těchto prvků je navržena v okolí budovy zámku v podobě parkových trávníků a lučních trávníků ve zbytku zahrady.
5.2.4
květinové výsadby Návrh nepočítá s obnovou secesních prvků, ornamentálních letničkových
záhonů, jež byly součástí kompozice i v období po druhé světové válce. Dále nebudou obnoveny výsadby trvalek a keřů z období tzv. První republiky, dle památkového záměru obnovy.
5.3 Regenerace vegetačních prvků 5.3.1
Regenerace zahrady v okolí zámecké budovy Při dendrologickém průzkumu (inventarizaci), byly navrženy pěstební zásahy,
jež by prodloužily životnost původních dřevin i využitelného náletu. Dřeviny se sníženou vitalitou, zdravotním stavem a stabilitou byly navrženy k odstranění, stejně jako taxony jež výrazně poškozují původní dřeviny, zahušťují stávající skupiny stromů a stromořadí. K odstranění byly dále navrženy náletové dřeviny, které poškozují původní kompozici zahrady.
5.3.2
Regenerace většinové části zahrady Taxony ve zbylé části zahrady, kde není předpoklad ani k zajištění péče na
úrovni technologického minima, byla regenerace řešena v podrobnosti přestavby skupin stromů. Výjimku tvoří solitérní stromy, jejíž regenerace byla řešena v podrobnosti taxonů v okolí zámecké budovy.
5.4 Etapy obnovy 5.4.1
První etapa obnovy V první etapě obnovy byly navrženy k odstranění vytypované taxony stromů a
keřů. Následně budou odstraněny stavby z 2.poloviny 20.století, jež při adaptaci zahrady nebudou využity. Garáže a další stavby budou nahrazeny
podzemními
garážemi, pod dnešním zdevastovaným čestným dvorem, který bude adaptován na střešní zahradu. Následně budou v okolí zámku obnoveny mlatové cesty v původním trasovaní. Na dřevinách, jež nejsou vytipovány pro odstranění v druhé etapě, budou provedena pěstební opatření k jejich stabilizaci a prodloužení života. V místech, kde jsou zajištěny podmínky pro plný rozvoj výsadeb a kde nehrozí ohrožení výsadeb při kácení zbylých stromů v 2.etapě, budou provedeny nové výsadby dřevin. Na základě finančních možností majitele, bude v první nebo v druhé etapě umístěn nový mobiliář a případně obnovena lávka přes řeku Bělou.
V první etapě bude odstraněno 184 taxonů, pod pořadovými čísly: 2, 12, 37, 38, 53, 54, 55, 57, 67, 69, 70, 74-78, 82-84, 93, 95, 96, 99, 100, 101, 108, 112-119, 121, 125-127, 129, 134, 138, 139, 142-146, 148-150, 153, 154, 158, 160, 162, 172, 174, 175, 178, 179,
181-199, 202, 204, 206, 207, 211, 220, 221, 224, 226, 227, 228, 229, 234, 238, 240, 241, 251, 255, 257, 258, 262, 263, 268, 269, 271, 272, 279, 280, 282, 284, 289-292, 298, 300, 312, 313, 317-335, 338-362, 364, 367-369, 372, 375-378, 383-389, 392, 394403, 407, 408, 413, 416, 417, 425, 436, 441, 443, 447-451, 5.4.2
Druhá etapa obnovy Po odstranění dřevin navržené do druhé etapy,budou nově založeny parkové
trávníky a vysázeny stromy určené pro druhou etapu výsadby. V druhé etapě bude odstraněno 23 taxonů, pod pořadovými čísly: 34, 36, 52, 88, 89, 94, 97, 103, 120, 122, 133, 161, 171, 210, 252, 276, 277, 363, 380-282, 427, 447
Pro výpočet nákladů na první a druhou etapu byly použity ceníky Ovocných a okrasných školek Litomyšl 2009 a ceník ÚRS 2007. Celkové náklady na obnovu vegetačních prvků (do rozpočtu nebyly zahrnuty náklady na bourání staveb a obnovu mobiliáře a cestní sítě) oplocené části zahrady v okolí zámecké budovy byly vypočteny na 2 724 626 Kč včetně DPH.
5.5 Návrh nového funkčního využití objektu Zámecký areál během svého vývoje neprošel většími funkčními změnami. Zahrada se zámkem sloužila pro reprezentaci a potěchu rodiny Kolowratů a jejich hostů. Až na začátku 20.století, po vzorů západní Evropy a moderním sportovním trendům, vznikl i v objektu tenisový kurt a bazén. K větším změnám dochází až po znárodnění po roce 1948. Noví vlastníci nijak nerespektovali kompozici zahrady při adaptaci zámku. Větší část zahrady, ale zůstala pro nezájem vlastníků bez zásahu a tím se zachovala i prostorová osnova. Po přesunutí Ústavu sociální péče do nově vybudovaného areálu v Rychnově nad Kněžnou je zámek nevyužitý. Nalezení nové funkce objektu je hlavním úkolem před vlastní obnovou zahrady. Bez zajištění následné péče a údržby zahrady je obnova zbytečnou investicí. Návrhy jsou syntézou analýz hospodářského záměru a zázemí rodiny Kolowratů (viz kapitola Kolowratové), analýzy turistického ruchu v regiony a památkové ochrany objektu.
Staronové využití zámku a zahrady, by mohlo být v obnovení sídla rodiny Kolowratů a jejich hostů. Zahrada by při této funkci mohla být po obnově zpřístupněna veřejnosti jako kulturní památka. S ohledem na to, že zahrada patří mezi jedny z nejstarších zahrad ve stylu anglického krajinářstvím, mohla by se stát velmi atraktivním turistickým cílem, o čemž vypovídá provedená analýza turistického ruchu, kde zámecká zahrada v Častolovicích je druhým nejnavštěvovanější turistickým objektem na okrese, když nebereme v potaz lyžařská centra v Orlických horách. Při adaptaci zahrady je možná i její částečná údržba ze vstupného, jako tomu je například u Palácových zahrad v Praze, v zahradě Loučeň a mnoha příkladech v západní Evropě (Hampton Courth Garden v Anglii, aj). Novou funkcí pro zahradu, s ohledem na profesi manželky majitele, MUDr. Andreji Kolowratové, mohlo být i plicní sanatorium. Pro tuto funkci má zámecký areál ideální podmínky, protože se nachází mimo rušnou silniční a železniční síť, v klidném venkovském prostředí. Stejný potenciál má i pro hotel, který by mimo atraktivního zámku a zahrady, mohl využít sítě cyklostezek a turisticky atraktivního okolí (viz analýza turistického ruchu). Kvalitní příklady adaptace zámeckého areálu na hotel můžeme najít např. v Mcelích u Mladé Boleslavi, Mostově, Bechyni, atd. (ŠŤASTNÝ, 2008). Navíc by mohly být využity funkční konírny v majetku investora pro hypoturistiku, což by se mohlo projevit i návrhem hypostezky v novém územním plánu obce. Doplňkovou funkcí, může být i ubytování loveckých hostí, kteří využívají nedalekou bažantnici a další honitby v majetku investora v Černikovicích nebo v Orlických horách. Pro jejich relaxaci mimo lov, by mohlo v zahradě vzniknout cvičiště pro lukostřelbu, atd. Poslední možné využití je adaptace zahrady na golfové hřiště. Na základě vlastní návštěvy podobných hřišť v historických zahradách (v Hrádku u Nechanic, Hluboké nad Vltavou, v Bechyni a v Anglii Stowea a Kedleston Hall) je možné citlivé zasazení herních prvků, bez většího poškození vegetačních prvků. Navíc případné golfové hřiště by zde mělo pro hru ideální podmínky, s ohledem na přirozenou modelaci terénu a vodní prvky. Navíc pozemky v okolí jsou v majetku investora a po vyjmutí ze ZPF nebo PUPFL je možné rozšíření hřiště. Nejbližší golfová hřiště se sice nacházejí v Jaroměři (30km) a v zámecké zahradě v Hrádku u Nechanic (40km), ale atraktivita možného golfového klubu v zámku, vyhlídkového glorietu a hlavně unikátního přírodní modelace koryta řeky Bělé, s výrazným výškovým převýšením, může nabídnout jen několik málo golfových hřišť v Evropě. Navíc okolní golfová hřiště spolu s budoucím černíkovským
by mohla být naopak partnery v pořádání mezinárodních soutěží a organizování golfturistiky, s využitím letiště v Pardubicích a hotelu vyšší kvality Černíkovicích (po rekonstrukci v zámku), v Rychnově nad Kněžnou, v Hradci Králové a Pardubicích.
5.6 Financování obnovy zahrady Majitel objektu nedisponuje potřebnými financemi k zajištění obnovy zahrady. Proto byly navrženy dotační tituly z operačního programu životního prostředí, osy 6.5. Podpora regenerace urbanizované krajiny, kde je možné čerpat až 85% nákladů a dalších 5% je možné čerpat ze Státního fondu životního prostředí. Tím by na vlastníka zbylo jen 10% nákladů na obnovu vegetačních prvků. Dále je možné čerpat z fondů Evropské unie až 20% na obnovu cestní (mlatové) sítě.
6 Diskuse Jak již na úvod zazněla otázka, tak na konci práce je důvod se k ní opět vrátit, má tedy cenu obnovovat památky zahradního umění?? Práce nastínila, že v případě tak cenných památek jako je jedna z nejstarších zámeckých zahrad ve stylu anglického krajinářství, má tato činnost smysl. Ať již se bude jednat o obnovu, reanimaci nebo restituci. Nutné je, ale nejdříve najít využití pro prázdný objekt, aby bylo možné smysluplně obnovit zahradu a zajistit trvale udržitelný rozvoj. A to i za cenu opakovaného a s největší pravděpodobností již nevratného přetrhání staletých majetkových vztahů k rodině Kolowratů, kteří zatím nedokázali využít potenciálu rodového sídla. Pokud se, ale obnova stane jen jednorázovou akcí, s využitím čerpání dotací z fondů Evropské unie a státního rozpočtu a nebude zajištěna odpovídající následná péče, je tato aktivita zcela zbytečná. Proto je třeba najít pro objekt silného investora, jež je schopen citlivé adaptace objektu pro potřeby služeb 21.století, s tím by, ale nemělo dojít k poškození hodnot objektu a jak stavebních, tak zahradně architektonicky utvářeného okolí s cennou dendrologickou i botanickou složkou. Jakým způsobem lze zahradě vrátit charakter anglické krajinářské školy nebo alespoň zachránit dochované hodnoty zahrady?? Obnova by měla vést od celku k jednotlivým, dílčím částem tzn. od dendrologického průzkumu či mapovaní
dřevinných vegetačních prvků k jednotlivým taxonům a bylinným společenstvům, bez opomíjení celkové kompozice a historického vývoje. Možnou cestou je renovace metodou polských autorů Jacka Borowského, Piotra Sikorského, Marka Wierzba, Czesława Wysockého (Metody inwentaryzacji roślinności w parkach zabytkowych o charakterze krajobrazowym na podstawach geobotanicznych). I přes velký základ jež geobiocenologie má v České republice je tato metoda pro potřeby obnovy děl zahradní architektury méně vhodná. Důvodem je její pracnost a data, které poskytuje je možné získat jinými, méně pracnými způsoby i na základě vlastních zkušeností podložených dlouhodobým studiem v praxi. Z tohoto důvodu je metodika vhodná jen jako podpůrný zdroj informací v plochách, kde je nejasná kompozice či druhové složení jednotlivých porostů. V celém objektu je použití metodiky nereálné, jak z hlediska finančního, tak i využitelnosti dat pro odbornou veřejnost a státní správu. Proto je vhodnější použít metodiky českých autorů doc. Ing. Miloše Pejchala CSc. a doc. Ing. Pavla Šimka, PhD, která má v českém prostředí silné kořeny a data takto získaná je schopna pochopit i laická veřejnost. V poslední řadě je nutná osvěta a informovanost veřejnosti, ale i zastupitelů a státní správy o principech děl zahradní architektury, aby nedocházelo k jejich dalšímu poškozování necitlivými prvky jako sportovní hřiště, letní kina, atd., což je možné pouze kvalitně zpracovaným územním plánem či regulačním plánem, kde by měla být zanesena ochrana dálkových průhledů, funkčním využití navazujících, ploch atd. formou doporučení nebo regulativů.
7 Závěr Diplomová práce si dala za cíl obnovit vegetační prvky zámecké zahrady v Černíkovicích, s provedením analýz a terénního průzkumu. Syntézou těchto podkladů byla stanovena cesta k obnově zahrady při zachování její kompozice, respektováním slohového pojetí a s možností uplatnění dalších uměleckých vrstev se zjednodušeným dekorem. Velký důraz byl kladen na zachování stávajících a obnovených pohledových a osových vazeb zahrady s krajinou, jako základním kompozičním prvkem stylu anglického krajinářství. Jejich ochrana před plošnou zástavbou je možná informováním obyvatel obce i státní správy o tomto fenoménu, nebo formou doporučení (regulativů) v rámci nového územního plánu obce Černíkovice. Pro zachování stávající historické zahrady a pro její trvale udržitelný rozvoj, bylo navrženo pět funkčních využití celého zámeckého areálu v majetku investora, jež se vzájemně prolínají a je možné je kombinovat. Nejvhodnějším řešení bylo nalezeno v obnovení rodového sídla rodiny Kolowratů a zahrady jako kulturní památky zpřístupněné veřejnosti. Další využití bylo nalezeno ve vzniku plicního sanatoria nebo hotelu s využitím zahrady, jako zeleň zdravotnického a rekreačního zařízení. Reálné je využití zahrady jako zázemí pro lovecké hosty, kteří by prostředí zahrady mohli využit k lukostřelbě a případnému cvičení a lovu se sokoly, jako je tomu na zámku Opočno, při každoročním Sokolnickém setkání, atd.
8 Souhrn a resume Resume Diplomová práce byla zaměřena na návrh regenerace, přestavby a obnovy vegetačních prvků v modelovém objektu. Jako modelový objekt byla zvolena zámecká zahrada v Černikovicích na Rychnovsku, za účelem zmapování a záchrany zahradně architektonické památky. V literárním přehledu jsou zohledněny majetkové vztahy, ochranná pásma a přírodní podmínky. Nedílnou součástí práce je analýza uměleckohistorického vývoje zahrady, provozních a kompozičních vztahů. Vlastní návrh obnovy je založený na inventarizaci dřevin dle metodiky doc. Ing. Pavla Šimka, PhD. a fytocenologickém snímkování dle metodiky Jacka Borowského a Piotra Sikorského. Dále byla provedena klasifikace dřevin dle metodiky doc. Ing. Miloše Pejchala, CSc. Syntézou dat byl vytvořen návrh, negenerující a přestavující vegetační a technické prvky do původní podoby zahrady. Pro trvale udržitelný rozvoj, byl zpracován i návrh adaptace objektu, respektující vytyčený památkový záměr.
Resume. This graduation thesis was focused to draft of regeneration, conversion and regeneration of elements in model subject. As a model subject was choose castle garden in Cernikovice situated in Rychnov´s Region. We choose this garden with the view of chart and rescue of garden-architectonic monument. In literary summary are taking into account property relations, buffer zones and natural conditions. The part and parcel of this graduation thesis is arts and historic garden development analysis and operationalcomposition relations. The draft of regeneration is based on wood species inventory in agreement with Mr. Simek´s philosophy and on phytosociological survey in agreement with Mr Borowsky´s and Mr. Sikorsky´s philosophy. At next was made classification of wood species in agreement with Mr. Pejchal philosophy. By synthesis of dates was made a draft, no generate and converting of vegetation and technical points into original shape of garden. For a sustainable development was made draft of subject conversion which respect layout of relic intention.
Seznam zkratek
BPEJ – bonitovaně půdně ekologická jednotka CMŠ – Curychšsko-monpelierská škola ČSÚ – Český statistický úřad DVP – dřevinný vegetační prvek CHKO – chráněná krajinná oblast JZD – jednotné zemědělské družstvo KPS – Krajské památkové středisko KSPPOP – Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody MT – mírně teplá oblast NPÚ – Národní památkový ústav PÚ – Památkový úřad PUPFL – pozemky určené k plnění funkce lesa SGGW – Szkolan glowna gospodarstwa wiejskiego (w Warszawie) STG – skupina typů geobiocénů UŠZ – Učňovská škola zemědělská ú.o.p. – územní odborné pracoviště VP – vegetační prvek
9 Seznam použité literatury 9.1 Monografie ADÁMNKOVÁ, B. Odraz anglické krajinářské školy v zahradním umění v českých zemích – disertační práce. Lednice: MZLU, 2002, 148s. DOBROVSKÝ. F., et. al. Historický park a krajina – vybrané referáty ze semináře, 1. vydání. Litomyšl 8. – 11.9.1992. Pardubice: PÚ, 1992, s. 12-15 DOKOUPIL, Z. Zahrada a park v historickém vývoji. 1. vydání. Praha: SNTL, 1957, 120s. FILA, Z., et. al. Hrady a zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Východní Čechy (VI.). 1. vydání. Praha: Svoboda, 1989, 89s. HIEKE, K. České zámecké parky a jejich dřeviny. 2. vydání. Praha: SZN, 1984, S.48, 49
HIEKE, K. Dřeviny českých a moravských zámeckých parků In. Aktualita Výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. 1. vydání. Praha: NOVINÁŘ, 1984 HRUBÝ, V. Hrady a zámky východních Čech (1.vydaní). Pardubice: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1990, 61 s. JIZBY, J. Místopis a veřejná správa Kostelecka a Rychnovska. 1.vydání. Vamberk: Knihotiskárna Jaroslava Čermáka, 1937, s. 19-34 MARŠÁL, M. Putování za technickými zajímavosti ČSR. Praha: OLYMPIC, 1981, s. 16,17,80 MUSIL, F., SVOBODA, L. Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou. Ústí n.Orl., GRATIS, 1998, s. 34-37 KOUDELOVÁ, J. et al. Rozum do kapsy-malá encyklopedie. 4. vydání. Praha: ALBATROS, 1986. s. 308-310 KIEZLEROVÁ, M. Návštěvnost turistických atraktivit Turistické oblasti Orlické hory a Podorlicko. Kostelec nad Orlicí: RTIC, o.p.s. 2009 Dostupné v databázi RTIC, o.p.s. OTRUBA, I. Krásy anglické zahrady. Brno: ERA, 2005, 168s. ISBN: 80-7366-030-X PACÁKOVÁ-HOŠŤÁKOVÁ, B., et al. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vydání. Praha: LIBRI, 1999, s.92-93, ISBN: 80-85983-55-9 PAVEL, J., BORUVKA, V. Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat. 1. vydání. Prahy: ONYX, 200, s. 152, 155. POCHE, E. et. al. Umělecké památky Čech A/J – svazek 1. Praha: ACADEMIA, 1997, s. 184 PEJCHAL, M. Arboristika I. pro další vzdělávání v arboristice. 1. vydání. Mělník: VOŠ Za a SZaŠ Mělník, 2008, s. 168 PEJCHAL, M. Zásady a metodika obnovy dřevinných vegetačních prvků. In. Koncept přednášek z Ateliérům II. (nmgr.). Lednice: MZLU, 2008. RIEDL, D. O obnově historických zahrad – Zámecká zahrada v Miloticích. In. Památková péče na Moravě(zvláštní příloha). Brno: NPÚ, 2005, r. 2005, č. 10, ISBN: 80-86752-37-2. SEDLÁČEK, A. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Praha: ARGO, 1994, s. 192196, ISBN: 80-85794-12-8 SEDLÁČEK, A. Místopisný slovník historický Království českého. Prahy: ARGO, 8. vydání. 1998, s. 113, ISBN: 80-7203-099-X
SMÝKAL, F. Arboristika II. výsadba dřevin. 1. vydání. Mělník: VOŠ Za a SZaŠ Mělník, 2008, s. 168, VEJROCH, V. Významné stromy, zámecké parky, chráněná území Královehradecka. 1. vydání. Hradec Králové: KORTMHVK, 1985 VLČEK, P. Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. 2.vydání Praha: LIBRI, 2005 s. 197, 552, 568, 581, ISBN: 80-85-983-61-3 WIRTH, Z., et. al. Umělecké památky Čech. Praha: ČSAV, 1957, s. 84 WIRTH, Z. Evropská zahrada. Praha: Svaz českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách a na Moravě a ve Slezsku, 1911, 32s.
9.2 Seriály AUGUSTÝN, B. Z Historie: Z černíkovské kroniky. In. Černíkovský zpravodaj, roč.1998, č. 18, vyšlo 10.4.1998 (dostupné OÚ Černíkovice) AUGUSTÝN, B. Z Historie: Z černíkovské kroniky. In. Černíkovský zpravodaj, roč.1998, č. 19, vyšlo 17.7.1998 (dostupné OÚ Černíkovice) AUGUSTÝN, B. Z Historie: Z černíkovské kroniky. In. Černíkovský zpravodaj, roč.1999, č. 19, vyšlo 21.3.1999 (dostupné OÚ Černíkovice) BOROVSKI, J., SIKORSKI, P., WIERZBA, M., WYSOCKI, C. Metody inwentaryzacji roślinności w parkach zabytkowych o charakterze krajobrazowym na podstawach geobotanicznych. In. Sylvan, ročník 2007, č. 12 HIEKE, K. 1971. Dřeviny zámeckých parků oblasti Orlických hor a jejich podhůří. In. Orlické hory a Podorlicko, přírodou, dějinami, součásností – Sborník vlastivědných prací. Rychnov nad Kněžnou: OA, MOH. 4,50. dostupné MOH Rychnov n.Kn. JIRÁNEK, T., PRUDÍK, D. rehabilitace zámeckého parku ve Ctěnicích. In. ZahradaPark-Krajina, roč. 2008, č. 3-4, ISSN 1211-1678 MACEK, P., KREJČIŘÍK, P. Stavebně-historický průzkum. In. Zahrada-Park-Krajina, roč. 2003, č. 4, ISSN 1211-1678 MACHÁČEK, F. Československé zahradnické listy, roč. 1907-1910 MAREK, I., EISMANOVÁ, B. Labyrintárium v zámeckém parku Loučeň. In. ZahradaPark-Krajina, roč. 2008, č. 3-4, ISSN 1211-1678 PETRŮ, J. Zahradní tvorba a památková péče od teorie k praxi. In. Zahrada-ParkKrajina, roč. 2003, č. 4, ISSN 1211-1678
PETRŮ, J. Mocná síla Florentské charty. In. Zahrada-Park-Krajina, roč. 2003, č. 4, ISSN 1211-1678
9.3 Kroniky AUGUSTÝN, B. et. al. Kronika obce Černíkovice, 1díl KOLEKTIV. Kronika Ústavu sociální péče pro mládež Černíkovice. Černíkovice: ÚSPPM, 1965-1990.
9.4 Archívy 9.4.1 Kartografický ústav v Dobrušce Černíkovive. Letecký snímek: 4466/46, M 1:10 000, vel. 18x18cm Černíkovive. Letecký snímek: 4511/46, M 1:10 000, vel. 18x18cm 9.4.2 Národní památkový ústav ú.o.p., Josefov(Jaroměř): ČEVONOVÁ, J. Náhrobník Matyáše Dobše z Olbramic – seminární práce z Dějin umění. Olomouc: UP KVV, 1998, s.6, dostupné NPÚ ú.o.p. Pardubice.archív. Černíkovice – C111 BOBROVSKÝ, F. Evidenční list nemovité kulturní památky – 2241/2/Z. Pardubice: KSPPOP, 1986.
Spisová korespondence: šanon Černíkovice: BARTOŠ, M. Týniště nad Orlicí: KSPOPK,1955. BRANDEJS, V. Asanace břehových porostů, zámecká park Černíkovice, Rychnov nad kněžnou: OK ONV, 1974. ČERNOCH, J. Kontrolní Den a schválení projektových změn. Rychnov nad Kněžnou: OSZPS ONV, 1969. DOBROVSKÝ, F. Černíkovice, zámecký park-rehabilitace, Potštejn: KPS, 1966. DOBROVSKÝ, F., ŠIMEK, T. Černíkovice-zámecký park konzultace probíhajících úprav. Pardubice: KSSPPOP, 1990. DURYŠ, J. Zámek Černíkovice. Praha: MZ1951, s.3 HANUŠ, J. Výběr stanoviště pro koupaliště. Černíkovice: MNV, 1970. KRYL, R. Černíkovice-areál zámku-tzv.konírny /čp.112/-úpravy-vyjádření Pardubice: KSSPPOP, 1988.
PILAŘ, J. Vyjádření k projektu oplocení parku zámku Černíkovice Rychnov nad Kněžnou: OŠK ONV, 1966. ŘEŘUCHA, J. Stav zámeckého parku v Černíkovicích. Pardubice: KPS, 1961. ŘEŘUCHA, J. Stav zámeckého parku – návrhy zlepšení. Pardubice: KPS, 1963. ŘEŘUCHA, J. Černíkovice- areál zámku, konírny. Týniště nad Orlicí: PÚ, 1969. SKOUMALOVÁ, M. Černíkovice – zámek – výměna krytiy – vyjádření. Pardubice: KSSPPOP, 1984. SLAVÍK, J. Černíkovice – zámek park. Týniště nad Orlicí: PÚ, 1998. ŠIMEK, T. Žádost o účast ne jednání. Pardubice: KSSPPOP, 1980. ŠTANGLER, M. Rozhodnutí o umístění 10lůžkového pavilonu Ústavu sociální péče Černíkovicích. Rychnov nad Kněžnou: OVÚP ONV, 1983. ZAHRADNÍK, L. Uvedení garáží a letní jídelny a teras v ÚSP Černíkovice do trvalého provozu. Rychnov nad Kněžnou: OVÚP ONV, 1975. ŽALMANOVÁ, L., ŘEŽUCHA, J. Černíkovice, zámek, kotelna a hygienické zázemípřipomínky. Pardubice: KPS, 1969. 9.4.3 Obecní úřad Černíkovice ZEMÁNKOVÁ. J. ÚPSÚ Černíkovice HK: Regio projektový ateliér 1995 (schválen 15.7.2003, účinnost 1.8.2003)
9.4.4 Správa kolowratských lesů, Rychnov nad Kněžnou: KOLEKTIV. Lesní hospodářský plán 2001-2010, textová zpráva, LHC Kolowratské lesy Rychnov nad Kněžnou, Polesí Černíkovice-Javornice. Hradec králové, Lesprojekt HK 2000, 14-15, 19-21
9.4.5 Správa kolowratského zámku v Rychnově nad Kněžnou: Album kreseb, 1.pol.19.století, bez inventárního čísla. HËNNER, F. Plán okolí zámku v Černíkovicích. 1817, 62x93cm, 1611/1224 HÖNEL, F. Pán general cu chateau de Plaisence d du Jardin de Czernikowitz Album kreseb, 1.pol. 19.století, bez inventárního čísla. SEJDL. Mapa Černíkovského parku. Počátek 19. stol., 92x55cm, inv.č. 1608/1221
9.4.6 Státní oblastní archiv v Zámrsku: ZAHRÁDKA, F., HUDCOVÁ, J., SKŘIVÁNEK, M., SEKOTOVÁ, V., Dějiny původce fondu., In. Inventář I. Díl Velkostatek Rychnov nad Kněžnou, Zámrsk: SOA, 22A, Uloženo: Badatelna, SOA Zámrsk
Fond: Velkostatek Rychnov nad Kněžnou inv.č 6869, obsah: Projekt mostku v zámeckém parku v Černíkovicích, 1875, kresl., kolor., 48,3x37,3cm, č.m. 376 inv.č. 6878a, obsah: Plán parku v Černíkovicích, 1894, rkp., kolor., 78x98,5cm, č.m.390 inv.č. 6888, obsah: Náčrtek na úpravu okrasné zahrady při parku na zámku v Černíkovicích. s.d., 1:250, kresl., kolor., 66x42,2cm, č.m. 400 inv.č. 6890, obsah: Plán zahrady, s.d., bez měřítka, kresl., tuší, 73,2x45cm, č.m. 402 inv.č. 6868, obsah: Plán oplocení zahrady v Černíkovicích, 1893, kresl., kolor., 48,5x36,5cm, č.m. 375 inv.č. 6706 obsah: Geral karte der fides-com. Dmänen Reichenau und Černíkovic. 1880, 1:1440, č.m.215, 1B, III – Černíkovice, 1880 Anton Melchar, vymaloval: Emil Knöll (nižší adjunkt, Anton C. Barth hlavní adjunkt)
9.4.7 Ústřední archiv zeměměřictví a katastrů: Fond B2, č 895: Černíkovice-katastrální mapa, 1981 Fond B2, č. 1184, 994: Černíkovice-Státní mapa odvozená, 1954 Fond B2, č. 24/95: Černíkovice-Státní mapa odvozená, 1954
9.5 Ústní sdělení KLÁR, A. Konzultace historie a analýzy současného stavu vegetačních prvku v zámeckém zahradě v Černíkovicích. Černíkovice: Ústní sdělení, 12.8.2008 SIKORSKI, P. Method based on the fytocenological (fytocenology) reaserch: Elektronická pošta, 24.3. a 30.3. 2009
http://www.orlickehory-cz. http://www.panstvi-bechyne.cz http://www.npu.cz
http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?IdReg=135074&Uz=B&PrirUbytOd=03.05.1 958&PrirUbytDo=19.04.2009&Limit=25