Návrh modelu sociální služby SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBY PRO RODINY S DĚTMI
Model služby byl navržen v rámci Závěrečné zprávy č. 13 projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v MSK“, CZ.1.04/3.1.00/A9.00019.
Východiskem pro dobré nastavení sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi je: - dobrá znalost místní potřebnosti, - optimální vymezení cílové skupiny, nastavení kapacit a odborného zajištění služby, - volba a zvládnutí účinných a etických metod práce s klientem, které vytvoří dobré podmínky pro pozitivní změny sociální situace klientů a zmírnění ohrožení dítěte, - systematická péče o pracovníky, o jejich profesní růst a kontinuální reflexe zkušeností získaných poskytováním služby, reflexe změn prostředí a potřeb klientů a jejich zapracování do koncepce a metodiky služby. Potřebnost sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi Určování potřebnosti se musí opírat o kvalitativní a kvantitativní vyjádření výskytu takových fenoménů, které jsou ovlivnitelné působením SAS na daném území. V případě sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi se může jednat zejména o statistické údaje evidence případů OSPOD, o kvalitativní vyjádření nejčastějších problémů, kterými se zabývá nejen OSPOD, ale i další sociální pracovníci obce, hlášení sociálně rizikových jevů v rodinách s dětmi poskytnutá školami a zdravotnickými zařízeními, počty osamělých rodičů s dětmi, podíl nových migrantů s dětmi, počet rodin žijících na ubytovnách a v dalších formách nevyhovujícího bydlení, kapacity dostupných veřejných služeb pro rodiny s dětmi, a další. Odpovědnost za mapování výskytu a dynamiky takových jevů, které naznačují velikost cílové skupiny služby, mají obce a kraj. Údaje od poskytovatelů SAS mají být jedním z významných zdrojů informací, ale není možné na ně zodpovědnost v procesu komunitního plánování přenášet plně, a to ze dvou důvodů: - na rozdíl od veřejné správy jsou pro poskytovatele sociálních služeb mnohé údaje v zásadě nedostupné, - přirozeným zájmem poskytovatelů služeb je obhájit vlastní potřebnost. Poskytovatelé sociálních služeb by však pro podložené plánování pokrytí území vlastní službou a vyčlenění kapacit měli mít informace o velikosti cílové skupiny k dispozici. Při plánování a ekonomickém zabezpečení zejm. terénní formy SAS je nezbytné brát v úvahu, že je velmi choulostivá na výpadky financování. Při dofinancování služby po polovině roku poskytovatelé nemohou např. jednoduše rozšířit provozní dobu klubu, kterou při nedostatku zdrojů omezili. Přijímají své klienty s vidinou relativně dlouhodobé spolupráce, a tedy se rozšíření kapacity služby např. v posledním čtvrtletí nemusí jevit jako odpovědné, navážou-li na službu nové rodiny bez jistější perspektivy pokračování služby ve stejném rozsahu v následujícím roce. Doporučení: Mapování potřebnosti a plánování sociálních služeb má být výsledkem spolupráce a sdílení informací mezi obcemi, poskytovateli sociálních služeb, zástupci cílových skupin, krajem a dalšími aktéry, nikoli koordinací poskytovatelů na skupinách komunitního plánování. Komunitní plánování je vhodné otevřít- v případě potřeby překračovat zavedené struktury, propojovat jednání pracovních skupin tam, kde je to relevantní (např. děti a rodina, etnické menšiny, prevence sociálně rizikových jevů), vytvářet společné platformy kolem témat (bydlení, bezpečnost), nikoli jen podle cílových skupin, usilovat o účast aktérů s významnými informacemi (Úřady práce a další). Je potřebné, aby zadavatelé mapovali, analyzovali a sdíleli informace o podmínkách na svém správním území, a poskytovatelé měli prostor a kompetence zjišťovat nejen individuální situace svých klientů, ale také dění v lokalitě. Monitoring, jako sledování životních podmínek rodin s dětmi, jako cílené kontinuální mapování událostí, změn, atmosféry, rizik, které jsou
významné pro život cílové skupiny a lokalitu jako takovou, je podstatný zejména pro služby komunitního typu, působící v místě1. Výstupy z monitoringu jsou mimo jiné významnou součástí zjišťování potřeb obyvatel, a tato práce poskytovatelů by měla být uznána legitimní součástí služby, přestože není primárně orientována na individuální zakázky. Vymezení cílové skupiny, nastavení kapacit a odborné zajištění služby Vymezení cílové skupiny služby úzce navazuje na potřebnost tím, že ohraničuje nepříznivé sociální situace, potřeby a jiné znaky, na které chce služba reagovat. Dobře vymezená cílová skupina služby není ani natolik obecná, aby umožňovala přijmout jakoukoli rodinu s dětmi, ani příliš úzká, aby část potřebných rodin vyřazovala. Poskytovatel SAS by měl mít stanovena kriteria, kterými příslušnost k cílové skupině při jednání se zájemcem posuzuje, a to v takové formě, aby odpovídala jeho koncepci služby (tedy například prostřednictvím nepříznivé sociální situace, potřeb, práv, sociálně rizikových jevů, nebo různých kombinací). Kapacitní nastavení je při různosti forem a obsahů SAS obtížné stanovit. Někteří klienti potřebují návštěvy pracovníka dvakrát týdně po dobu několika let, a jiní jen jednou týdně či méně po dobu několika měsíců. Cesty k některým klientům trvají 10 minut a k jiným více než hodinu. Poskytovatel při tom nemůže předvídat a ovlivňovat, jaké konstelace a požadavky v daném roce přijdou, a proto je plánování kapacit a personálního zabezpečení velmi náročné, a jeho standardizace v podstatě nemožná. Obecně lze doporučit, že má-li být SAS postavena na návštěvách v domácnosti a intenzivní středně až dlouhodobé práci s rodinami (min. 1 návštěva týdně v rodině + návštěvy institucí), může pracovník na 1,0 úvazku zajistit tuto službu souběžně cca 12 – 15 rodinám, čím větší je jejich prostorové rozptýlení, tím jeho kapacita klesá. Rozptyl klientů jednoho pracovníka přibližně na území 30 km2 při dobré dopravní dostupnosti umožňuje kapacitu cca 10 rodin při 1,0 úvazku, s horší dopravní infrastrukturou může ještě klesat. Kapacitu přirozeně také ovlivňuje obsah činností, délka jednoho kontaktu se v závislosti na něm může výrazně lišit. Rozbor situací a poradenské rozhovory či sociálně-terapeutická činnost s celou rodinou v zásadě vyžaduje kontakty spíše v řádu hodin, podobně soustavná pracovně výchovná činnost spotřebuje obvykle nejméně hodinovou návštěvu pracovníka. Naopak jednoduché poskytnutí informace, doprovod, doručení tiskopisu žádosti atd. se může realizovat v rozsahu jedné intervence (časová jednotka 30 minut). Je třeba počítat s tím, že hlubší změny rodinného systému vyžadují často dlouhodobé a intenzivní působení, jak ve smyslu délky jedné návštěvy, tak v trvání spolupráce. Odborné zajištění služby by mělo vycházet z kompetenčních rozdílů mezi kvalifikační úrovní pracovníků v sociálních službách, sociálních pracovníků a jiných odborných pracovníků. Provedené šetření nezahrnovalo otázku zaměřenou na kvalifikační strukturu přímé práce s klienty a mapovalo pouze souhrnné výše úvazků. Velká část poskytovatelů SAS je současně osobou pověřenou k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, a tím podléhá jak podmínkám odborné způsobilosti zákona o sociálních službách, tak i zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Tyto požadavky nejsou identické, odborná způsobilost pro poskytování sociálních služeb byla uvedena výše, pro výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami je vymezena následovně: (1) Sociálně-právní ochranu mohou přímo poskytovat osoby, které získaly odbornou způsobilost. (2) Odbornou způsobilostí pro účely poskytování sociálně-právní ochrany pověřenými osobami se rozumí a) řádně ukončené vysokoškolské studium ve studijních programech v oblasti pedagogických a společenských věd zaměřených na sociální péči, sociální politiku, sociální práci, pedagogiku, právo, psychologii, vychovatelství nebo ošetřovatelství, a v oblasti lékařství zaměřených na všeobecné a dětské lékařství, 1
srov. se službami, které mají klienty rozptýleny na území většího rozsahu.
b) řádně ukončené studium ve vzdělávacích programech uskutečňovaných vyššími odbornými školami v oboru sociální práce, pedagogika, charitní a sociální péče, charitní a sociální činnost, sociálně-právní činnost, dvouoborové studium pedagogika a teologie a ukončené studium pro diplomované zdravotní sestry nebo řádně ukončené maturitní studium v těchto oborech, c) vzdělání v rozsahu, ve kterém se vyžaduje pro získání osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti na úseku sociálněprávní ochrany podle zvláštního právního předpisu2, a praxe v trvání nejméně 1 roku, nebo d) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů pro sociální pracovníky podle zákona o sociálních službách v rozsahu nejméně 200 hodin a praxe v oblasti péče o rodinu a dítě v trvání nejméně 2 roky, jde-li o osoby, které 1. řádně ukončily vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání v jiné oblasti studia nebo v téže oblasti studia, avšak v jiném zaměření, než je uvedeno v písmenech a) a b), 2. dosáhly středního nebo základního vzdělání, nebo 3. absolvovaly přípravu pro dobrovolníky organizovanou vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra podle zvláštního právního předpisu, je-li tato příprava zaměřena na pomoc při péči o děti, mládež a rodinu v jejich volném čase. Doporučení: Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou zákonem určeny rodině s dítětem, u kterého dlouhodobě krizová situace vede k ohrožení vývoje. V různých druzích sociálních služeb je s ohledem na jejich účel v rozdílné míře využíváno metod sociální práce. Mají-li služby pro rodiny s dětmi zacházet s mimořádně závažným a komplexním tématem ohrožení dítěte, je nezbytné, aby byly vystavěny na odborných znalostech, profesionálních hodnotách a etické praxi3. Interakce mezi potřebami dítěte, potřebami a schopnostmi rodičů (nebo jiných osob odpovědných za výchovu) a mezi faktory prostředí mají být reflektovaně podporovány metodami pomáhajících profesí, zejména sociální práce, a dále podle zaměření služby – pedagogiky, psychologie, příp. dalších odborností. Je proto nutné zajištění služby sociálním pracovníkem. Sociální pracovník v SAS má zajišťovat: a) přímou práci s klienty b) metodickou činnost. Je-li osou sociální služby sociální práce, pak i metodické vedení má být zajištěno pracovníkem této odbornosti. V některých sociálních službách je pozice spojena s vedoucím služby/manažerem/koordinátorem (aj. označení podle zvyklosti), což je vhodné za předpokladu, že tento pracovník současně naplňuje kvalifikační požadavky sociálního pracovníka. Metodik sociální služby v organizacích s dobrou praxí podporuje nejen pracovníky v sociálních službách, ale i sociální pracovníky, příp. další profesionály a dobrovolníky pracující s klienty. V rámci metodického vedení podle podmínek v konkrétní službě poskytuje pracovníkům případové vedení, zajišťuje sdílenou reflexi žité praxe, její převádění do vnitřních pravidel a metodiky služby, podílí se na evaluaci, zabezpečuje kontinuitu služby při personálních změnách, pracovníky vzdělává, napomáhá jim při naplňování standardů kvality sociálních služeb, uvádí do praxe nastupující pracovníky a pomáhá zvyšovat jejich kompetence prostřednictvím doprovázení, intervize, mentoringu, tutoringu, metodických porad a jiných nástrojů zvolených podle potřeb organizace. 2
Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 46/2004 Sb. 41
3
NASW Standards for Social Work Practice in Child Protection, 1981.
Pracovníci v sociálních službách mohou podle zaměření služby doplnit sociální pracovníky v činnostech, které jim umožňuje vykonávat zákon o sociálních službách, zejména v upevňování základních hygienických a společenských návyků, v rámci pracovně výchovných činností v rozvíjení pracovních návyků, případně provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvoj osobnosti, zájmů, znalostí a doplňkově tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti, pod dohledem sociálního pracovníka pak mohou vykonávat činnosti při základním sociálním poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Z uvedeného vyplývá, že výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti nemohou pracovníci v sociálních službách v plném rozsahu zajistit, a sociálněterapeutickou činnost nemohou zajišťovat vůbec. Přesto jde o obligatorní činnosti této sociální služby a tedy každý poskytovatel je povinen je na přání klienta zabezpečit. I z této skutečnosti vyplývá, že v personálním obsazení SAS je nezbytné mít sociálního pracovníka, a to nikoli ve formální výši úvazku. Dále mohou (spolu)zajišťovat SAS podle specializace služby další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby (§115 Okruh pracovníků (1) písm. e) zákona o sociálních službách), např. manželští poradci a další pracovníci poradenského a terapeutického zaměření, zejména ve specifických SAS typu mediačních center. Personální zajištění SAS vyžaduje výraznější zastoupení pracovníků s kvalifikací minimálně na úrovni vyšší odborné školy v oborech stanovených odpovídajícími právními předpisy, doplňkově se pak na ní podílejí pracovníci v sociálních službách, další odborní pracovníci, případně dobrovolníci. Legislativní vymezení SAS se odkazuje na závažné situace, jako je ohrožení vývoje dítěte či krize, a očekává, že je pracovníci služby rodičům pomohou překonat. Základní složkou SAS by proto měly být komplexní odborné činnosti směřující k zachování či obnovení fungování rodiny, a tedy nikoli samostatné jednoduché poradenství, školní a volnočasové práce s dětmi, klubová činnost pro rodiče apod. Činnosti, označovaně někdy jako „sanace rodiny“ vyžadují zabezpečení primárně prostřednictvím sociálních pracovníků. Doporučení: Stanovení kapacit služby, odpovídajícího personálního vybavení na straně poskytovatele, a nastavení financování služeb na straně zadavatele souvisí se stanovením relativně jednoduchých, jednotných a hodnověrných ukazatelů v rámci druhu služby. Doporučit lze společně (zadavatelé a poskytovatelé) vytvořené formulace takových indikátorů, které poskytnou zadavatelům uspokojivou představu o kapacitě a určité formě výkonu služby, a poskytovatelům jasný, jednoznačně vyjádřený požadavek na to, co a jakým způsobem je potřebné evidovat a vykazovat, a to v dostatečném předstihu, nikoli zpětně, pokud možno jednotně, napříč různými zadavateli. Je potřeba akceptovat, že žádný izolovaný ukazatel nebude dostatečně výstižný. Je vhodné kombinovat několik typů objektivních indikátorů4. Může se jednat například o následující kombinaci, je však vhodné, aby byly vyjednány a jejich definice sdílena místními aktéry5: •
Průměrná doba přímé práce s klienty na 1 rodinu/rok
•
Počet stanovených časových jednotek přímé práce/rok
•
Počet otevřených smluv/rok
4
indikátory založené na objektivních datech.
5
ideálně formou metodiky výkaznictví.
•
Počet klientů (osob, kterým byla poskytnuta služba)/rok.
•
Doplňkově lze sledovat počet dospělých, kterým je přímo poskytována služba (přímé působení služby na rodiče a jiné pečující osoby).
Volba a zvládnutí účinných a etických metod práce s klientem, které vytvoří dobré podmínky pro pozitivní změny sociální situace klientů a zmírnění ohrožení dítěte Rozhodnutí o volbě perspektivy a metod práce by mělo být ponecháno plně v kompetenci poskytovatele a jeho týmu tak, aby dávala pracovníkům smysl a tvořila s vymezením cílové skupiny, s posláním a koncepcí služby kompaktní celek. Doporučení: V obecné rovině je důležité, aby byly SAS i jejich zadavatelé otevřeni následujícím požadavkům: - poskytnout rodinám i pracovníkům dostatek času na vytvoření důvěry; přijmout časové nároky i z hlediska možného efektu služeb – krátkodobé intervence nemají zpravidla potenciál hlubokých změn; - je-li to potřeba, akceptovat z počátku méně náročné, bezpečné „zakázky“, přestože nemají bezprostřední vazbu na „odstranění problému“ či přímo nevedou k sociálnímu začleňování. Předpokladem je, že pracovník reflektuje, jaký čas k tomu může poskytnout, jak pozná, že tato práce otevírá cestu k niternějším tématům a jak se zachová, pokud k nim tato strategie nevede; - přistupovat citlivě k sebeúctě rodičů při popisu sociální situace a potřeb rodiny a při formulaci cílů. V mnoha případech označení potíží či formulace cílů v sobě obsahují informaci o tom, že klient selhal jako rodič. Pro práci na zlepšení situace to mnohdy není nutné, stejně jako pátrání po příčinách minulých neúspěchů. Pracovníci služby by měli upřednostnit formulace akceptovatelné a srozumitelné pro klienty před odborným žargonem, byť by se z jejich hlediska snáze „obhajoval“ při kontrole dokumentace; - jsou-li klienti SAS současně potenciálními či aktuálními klienty orgánů SPOD, je nutné podrobné vysvětlení vztahu služby, případně pověřené osoby, k OSPOD, vzájemných povinností a nakládání s informacemi. Nezbytná je také komunikace s orgány SPOD o účelu, limitech, reálných možnostech a perspektivách služby. Kvalitní a profesionálně poskytovaná sociálně-právní ochrana dětí poskytovaná OSPOD má být principielně chápána jako zdroj, který může klientům přinést prospěch, nikoli jako hrozba, před kterou se mají chránit. Péče o pracovníky a kontinuální reflexe zkušeností získaných poskytováním služby Denní kontakt se špatnými životními podmínkami klientů a zejména dětí, přítomnost u rodinných konfliktů a práce s traumatizovanými dětmi, odpovědnost za rozhodování mezi důvěrou klientů a bezpečím dítěte, nároky práce v terénu (povětrnostní vlivy, absence pracovního místa a hygienického zázemí při pohybu v terénu, osamělost a nemožnost bezprostředních konzultací na pracovišti aj.), požadavky na rychlé odborné a etické rozhodování a další tlaky výkonu SAS vyžadují dobrou péči o pracovníky a pozornost věnovanou profesnímu rozvoji. Zaměstnavatel by měl proto vytvářet podmínky pro: - metodické konzultace v individuální nebo/a skupinové formě včetně možnosti aktivně ovlivňovat metodiku služby
- cílené uspokojování vzdělávacích potřeb (akreditované i neakreditované vzdělávání, samostudium odborné literatury, diskusní formy pracovních setkání s výměnou zkušeností) - zajišťovat supervizi alespoň jednou za dva měsíce - vytvářet příležitosti pro kolegiální kontakty pracovníků v přímé práci s klienty. Metodická setkávání, intervize, supervize a další příležitosti k reflexi poskytování sociální služby, konzultace se spolupracujícími institucemi, jejich zpětné vazby a zpětné vazby klientů, systematická evaluace služby atd. by měla být využívána pro zlepšování koncepce a poskytování SAS. Aktualizovaná metodika služby je známkou toho, že organizace převádí žité zkušenosti do nastavení služby. Tyto nároky nejsou naplňovány jaksi mimochodem, ale poskytovatel jim musí věnovat systematickou pozornost prostřednictvím pracovníka k tomu určeného, jehož agenda je v tomto rozsahu oddělena od výkonu přímé práce a v zabezpečení služby se s ní počítá se stejným významem, jako s přímou klientskou prací. Uvedená doporučení vyžadují přiměřené finanční zabezpečení služby. Úspory hledají poskytovatelé služeb po minimalizaci provozních nákladů často ve snižování mzdových výdajů, ať už tím, že redukují „ostatní pracovníky“ (metodické zabezpečení, vedení služby), protože se přímo nepodílejí na výkonových jednotkách (počty intervencí, počty klientů), nebo snižováním nákladů na přímou práci zaměstnáváním pracovníků nižší kvalifikace, kteří pracují za nižší odměnu. Vynucené snižování rozpočtu služby od určité hranice znamená vždy rezignaci na některé prvky kvality. Legitimní reakcí poskytovatele na nižší ekonomické zabezpečení služby by mělo být snížení kapacit služby, vycházející ze striktnějšího posouzení potřebnosti SAS pro konkrétní klienty, nebo zúžení cílové skupiny. Investice do kvality, omezení profesního rozvoje či snižování mezd (reálné, nebo náhradou sociálních pracovníků za pracovníky v sociálních službách) by nemělo patřit ke standardním způsobům vyrovnávání se s podfinancováním služby. Součástí dobré praxe by měla být základní „rovnice“, že při snížení rozpočtu je poskytovatel schopen obsloužit menší skupinu klientů, nikoli poskytnout službu nižší úrovně všem.
