SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBA PRO RODINY S DĚTMI

Asociace pomáhající lidem s autismem – APLA Praha, Střední Čechy, o.s.

METODIKA PRO POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY:

SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBA PRO RODINY S DĚTMI (7472903)

Praha, Prosinec 2014 (zpracoval Mgr. Roman Pešek)

1

Obsah ZÁKLADNÍ IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE SOCIÁLNÍ SLUŽBY Adresa, otevírací doba, vedoucí a kontakty Formy poskytování sociální služby Cílová skupina klientů Maximální kapacita služby Působnost v krajích CÍLE SLUŽBY INFORMOVÁNÍ O SLUŽBĚ A ZPŮSOB OBJEDNÁVÁNÍ PRVNÍ KONTAKT PRO RODIČE A JEHO DÍTĚ S AS (VFA) Pro koho je první kontakt určen První kontakt pro rodiče s dítětem s AS (VFA) INDIVIDUÁLNÍ TERAPIE PRO DÍTĚ S AS (VFA) Organizace Individuální plán a hodnocení stavu dítěte Terapeutický proces Zápisy z individuálních setkání SKUPINOVÉ NÁCVIKY SOCIÁLNÍCH DOVEDNOSTÍ PRO DĚTI S AS (VFA) Význam Výběr dětí, organizace a metody práce ve skupině Struktura skupin Témata a postup při vedení skupin Zápisy ze skupin a doporučení pro rodiče INDIVIDUÁLNÍ PORADENSTVÍ PRO BLÍZKÉ OSOBY DĚTÍ S AS (VFA) Východiska Čtyři kompetence a čtyři bazální potřeby Systematické individuální poradenství (SIPO) a krizová intervence Cíle SIPO Organizace SIPO Metody SIPO Individuální plán a zápisy v rámci SIPO Krizová intervence 2

SKUPINOVÉ PORADENSTVÍ PRO BLÍZKÉ OSOBY DĚTÍ S AS (VFA) Východiska Rodičovské skupiny a rodinné poradenství Role poradců a jejich spolupráce Organizace rodičovských skupin a Balintovská skupina Význam a organizace rodinného poradenství Zápisy z rodičovských skupin a rodinného poradenství VYBRANÉ PORADENSKÉ ASPEKTY SOUVISEJÍCÍ S PORADENSTVÍM PRO PRODIČE Rady a otázky během individuálního a skupinového poradenství pro rodiče Častá témata, emoční prožívání rodičů a využití KBT DALŠÍ ORGANIZAČNÍ ASPEKTY SLUŽBY Odmítnutí zájemce o službu Ukončení služby Způsob vyřizování stížností uživatelů Prostorové, materiální a technické zabezpečení služby Organizační a úvazkové schéma služby

3

ZÁKLADNÍ IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE SOCIÁLNÍ SLUŽBY

Adresa, otevírací doba, vedoucí a kontakty

Název: Terapeutické a sociálně rehabilitační středisko (TARS) Adresa: V Holešovičkách 1A/593, Praha 8, 182 00 -

Otevírací doba: Pondělí až pátek od 9:00 do 17:00 hod

-

Vedoucí: Mgr. Roman Pešek

-

Telefon: 774 740 813, 777 703 417

-

Email: [email protected], [email protected]

Název: Jablonecká pobočka APLA (JAPO) Adresa: Lidická 17, Jablonec nad Nisou, 466 01 -

Otevírací doba: Pondělí až pátek od 9:00 do 19:00

-

Vedoucí: Mgr. Julius Bittmann

-

Telefon: 774 824 410, 774 241 511

-

Email: [email protected], [email protected]

Formy poskytování sociální služby

-

Ambulantní a terénní

V rámci sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi poskytujeme především ambulantní formu služby. Je to mj. z důvodu omezeného počtu a kapacity poradců. Z praxe také vyplývá, že většina dětí s AS (VFA) je za doprovodu rodičů schopná dojít do terapeutického střediska, kde je s nimi možné efektivně individuálně nebo skupinově pracovat. Transfer nově naučeného chování dětí (např. v souvislosti se zvládáním různých druhů problémového chování) pomáhají realizovat především rodiče, které poradci učí, jak s dítětem pracovat v přirozeném (domácím) prostředí. Terénní formu služby nahrazují i videonahrávky problémového chování dětí v přirozeném prostředí, které rodiče na základě požadavků poradce nosí do střediska a společně je s poradcem analyzují. V případě závažnějších problémů se mohou rodiče nebo jiné blízké osoby domluvit s poradcem na jeho návštěvě 4

v přirozeném prostředí dítěte (domov, škola).

Cílová skupina klientů

Osoby s Aspergerovým syndromem (AS) nebo vysoko-funkčním autismem (VFA) od 7 let nebo od zahájení základní školní docházky do 18 let s trvalým pobytem v České republice a jejich blízké osoby, především rodiče. Osoby s AS nebo VFA musí mít jasné projevy AS, musí mít potvrzení o diagnóze AS nebo VFA nebo musí potvrzení o diagnóze AS nebo VFA doručit do 6 měsíců od zahájení čerpání poradenských nebo terapeutických služeb.

Maximální kapacita služby

Kapacita ambulantní formy poskytování: -

140 dětí a dospívajících (průměrná roční kapacita vycházející z počtu klientů v 2013)

-

55 rodinných příslušníků (průměrná roční kapacita vycházející z počtu klientů v 2013)

Kapacita terénní formy poskytování: -

15 dětí a dospívajících (průměrná roční kapacita vycházející z počtu klientů v 2013)

Působnost v krajích

Hlavní město Praha, Ústecký, Jihomoravský, Olomoucký, Karlovarský, Královéhradecký, Zlínský, Pardubický, Vysočina, Moravskoslezský, Středočeský, Jihočeský, Liberecký, Plzeňský.

CÍLE SLUŽBY

Cílem služby je rozvoj specifických emočních, kognitivních a sociálních schopností a dovedností dětí s AS (VFA). Děti by se měli za podpory poskytovaných služeb naučit lépe zvládat své specifické problémy a naučit se lépe integrovat do svého sociálního prostředí, včetně prostředí školního. Ve vztahu k blízkým osobám dětí s AS (VFA) je cílem psychohygienická a poradenská podpora členů rodiny, kde se nachází dítě s AS (VFA).

5

INFORMOVÁNÍ O SLUŽBĚ A ZPŮSOB OBJEDNÁVÁNÍ

Zájemce o službu je o službě informován prostřednictvím webových stránek organizace, informačních letáků, je mu doporučena pracovníky jiné služby APLA Praha, Střední Čechy, o.s. či jinými pracovišti, se kterými APLA spolupracuje.

Rodič dítěte s AS (VFA) kontaktuje asistentku TARS nebo JAPO. Asistentka rodičům předá potřebné informace o nabízených poradenských a terapeutických aktivitách a domluví jim konkrétní termín schůzky s vybraným poradcem nebo terapeutem (dále jen poradce). V mimořádných případech je možné dohodnout schůzku v místě bydliště dítěte s AS (VFA) nebo ve školských či jiných zařízeních, která dítě s AS (VFA) navštěvuje.

PRVNÍ KONTAKT PRO RODIČE A JEHO DÍTĚ S AS (VFA)

Pro koho je první kontakt určen

První kontakt je určen pro nové zájemce o poradenské a terapeutické služby APLA Praha, tj. jednak pro rodiče s dítětem s AS (VFA), které by mohlo být indikováno pro individuální terapii nebo pro skupinové nácviky sociálních dovedností, jednak jenom pro samotné blízké osoby, nejčastěji rodiče dětí s AS (VFA), kteří mají zájem o individuální nebo skupinové poradenství (viz níže). Dále je první kontakt určen klientům, kteří delší dobu nevyužívali služeb terapeutického střediska, a je tedy nutné znovu zhodnotit jejich současný stav.

První kontakt pro rodiče s dítětem s AS (VFA)

První kontakt pro rodiče s dítětem s AS (VFA), které by mohlo být indikováno pro individuální terapii nebo pro skupinové nácviky sociálních dovedností, trvá cca 90 minut. Rodič přichází společně s dítětem. Samotná konzultace probíhá odděleně s rodičem a zvlášť s dítětem. Rodič vyplní evidenční list klienta a poté s poradcem APLA probírá podle předem stanovené struktury současný stav dítěte, problémy dítěte, jeho zájmy, kvalitu a kvantitu sociálních interakcí dítěte, motivaci dítěte ke změně, situaci v rodině apod. Mezitím probíhá druhá konzultace dítěte s jiným poradcem APLA, který s dítětem podle předem stanovené struktury 6

hovoří o tom, jaké problémy u sebe dítě vnímá, o situaci ve škole, o kamarádech, o zvládání různých sociálních situacích apod. Po skončení obou konzultací se oba pracovníci APLA bez účasti rodiče a dítěte poradí, jaké služby by vzhledem ke zjištěným problémům dítěte a rodiče byly pro dítě a pro jeho rodiče nejvíce vhodné. Následuje závěrečná společná konzultace obou poradců s rodičem a jeho dítětem, kde poradci reflektují setkání a navrhují další postup, domlouvají se na společných cílech poradenství a nabízejí konkrétní služby, které může APLA jak dítěti, tak rodičům nabídnout.

Dítěti s AS (VFA) lze nabídnout: -

individuální terapii,

-

skupinové nácviky sociálních dovedností.

Blízkým osobám, především pak rodičům je možné nabídnout: -

individuální poradenství, tj. systematické individuální poradenství a kriz. intervence,

-

skupinové poradenství, tj. rodičovská skupina a rodinné poradenství.

INDIVIDUÁLNÍ TERAPIE PRO DÍTĚ S AS (VFA)

Organizace

Počet a délka jednotlivých sezení závisí na zhodnocení stavu dítěte (viz výše, První kontakt pro rodiče a jeho dítě s AS (VFA)) a na spolupráci blízkých osob dítěte. Zpravidla se domluví 4 setkání o délce 50 minut s dítětem a následně páté setkání je věnováno rodičům, kterým se předají důležité informace vyplývající z proběhlých individuálních setkání, a dojedná se s nimi další terapeutický postup, který může být různý, např. může být terapeutický kontrakt prodloužen o další sezení. Následně se intenzita setkání snižuje až do podoby kontrolních/udržovacích konzultací. Terapeutický plán se vždy odvíjí od individuálních potřeb klienta.

Individuální plán a hodnocení stavu dítěte

7

U každého dítěte je na začátku terapie vytvořený individuální terapeutický plán, který vychází z informací zjištěných během prvního kontaktu a obsahuje následující body: problémy dítěte hierarchicky uspořádané podle důležitosti, jak ji vnímá dítě, a realistické, konkrétní a měřitelné cíle ve vztahu ke každému stanovenému problému. Individuální terapeutický plán a hodnocení stavu klienta se podle vývoje terapeutického procesu může modifikovat po každém individuálním setkání.

Terapeutický proces

Terapie dětí s AS je dlouhodobá, komplexní a zaměřená na celý rodinný sytém. Terapeutické pokroky přicházejí pozvolna, zlepšení a propady v oblasti emočního prožívání, problémového chování a žádoucích sociálních dovedností se často střídají, někdy bez toho, aby bylo jasné, proč ke zlepšení nebo zhoršení stavu dítěte došlo. Účinnost terapie je závislá na mnoha faktorech, na míře deficitů spojených s AS (VFA), na závažnosti a druhu přidružených poruch (úzkostné, depresivní a fobické poruchy, poruchy chování, logopedické a motorické poruchy aj.), na věku dítěte, na tom, jaký má dítě náhled na své potíže a jak je motivované své problémy řešit, na míře spolupráce s rodiči dítěte, na shodě v terapeutických cílech, které by měli být realistické, konkrétní a měřitelné1, na odbornosti a zkušenostech terapeuta, na spektru nabízených služeb aj.

Individuální terapie dětí s AS obvykle vychází nebo koresponduje s kognitivně behaviorálním přístupem v terapii (KBT). Kognitivní znamená zaměření na pozitivní změnu procesů poznávání a myšlení, behaviorální zaměření na změnu zjevného (pozorovatelného) chování.

Terapeut by se při práci s dětmi s AS měl v první řadě zaměřit na vytvoření kvalitního a laskavého vztahu, ve kterém mohou být naplňovány dětské potřeby bezpečí („nic zlého se mi nestane“), přijetí („bere mě takového, jaký jsem“), ocenění („dává mi najevo, že umím a dovedu“) a sebeurčení („dává mi najevo právo se samostatně rozhodovat, co chci a jak to chci“). 1

Nerealistické terapeutické cíle jsou spojené s falešnou nadějí. Pokud se pak těchto nerealistických cílů

nedosáhne, vyvolává to v dítěti i jeho rodičích frustraci a zklamání a to se může negativně odrazit na jejich psychickém stavu.

8

V rámci terapie se využívá řada psychoterapeutických postupů. Mezi základní postupy patří edukace, tedy seznámení dítěte s danou problematikou a vysvětlování na konkrétních příkladech. V práci s dětmi s AS se dále využívají zásady strukturovaného učení, tj. vizualizace, strukturalizace a individualizace. V praxi se pak využívá flipchart, pracovní listy, fotografie, video ukázky apod., to vše podporuje složku vizuálního vnímání. Pro přenos teorie do praxe je využíváno přehrávání rolí a modelových sociálních situací samotnými dětmi.

Děti se učí jinak, více alternativně a pružněji myslet, například „Když něco pokazím nebo nevyhraji, neznamená to, že jsem úplně k ničemu. Prostě jsem jenom teď prohrál. Příště mohu zase vyhrát.“ Učí se lépe si uvědomovat a zvládat své emoce (zlost, strach, bezmoc, smutek) a cvičí se v sociálních, neverbálních a verbálních dovednostech, které slouží k jejich lepšímu sebeprosazení, lepší orientaci v různých situacích a k přiměřenému jednání s druhými lidmi. Zároveň poradce s dětmi pracuje na posilování jejich sebepřijetí a sebevědomí – s každým individuálně hledá silné stránky a přednosti. Děti se během terapie učí řešit situace, které je v životě potkávají. Někdy je nutné se rovněž zaměřit na zpracování minulých stresujících a traumatizujících zážitků spojených například se šikanou ve škole.

Dítě s AS je v terapeutickém procesu vnímáno jako ucelená a jedinečná bytost. Vedle výše uvedených, vesměs psychoterapeutických postupů, lze rodičům a dítěti doporučit i jiné konvenční terapie, například logopedickou (řečovou) či komunikační terapii, kdy se dítě učí mluvit rytmickým a dynamickým způsobem. Fyzioterapie pomáhá k lepšímu vnímání vlastního těla a ke zlepšení pohybových dovedností a motorické koordinace. Muzikoterapie podporuje vnímání emocí a pozitivně ovlivňuje náladu. Činnostní a pracovní terapie zlepšuje motorické funkce a pracovní šikovnost dítěte.

Většinou je vhodné do terapeutického procesu, například v rámci rodinné terapie, zapojit i další rodinné členy, protože potíže dítěte mohou být udržovány nebo posilovány stresujícím tlakem rodiče na dítě. Problémy dítěte mohou hrát také důležitou roli v dysfunkčním rodinném systému, například odkládání řešení důležitých problémů mezi partnery tím, že zaměřují pozornost na problémy dítěte s AS (VFA).

9

Zápisy z individuálních setkání

Z každého individuálního setkání s dítětem se vyhotovuje zápis, který je uložen v heslem zabezpečeném počítači. Stručná verze zápisu se rovněž ukládá od evidenčního a statistického programu ARUM. Struktura zápisu každého sezení je následující: datum setkání, čas sezení, téma sezení ve vztahu ke stanoveným problémům v individuálním terapeutickém plánu, průběh sezení ve vztahu k naplňování stanovených cílů, celková reflexe sezení, sebereflexe poradce a plán na příští sezení. SKUPINOVÉ NÁCVIKY SOCIÁLNÍCH DOVEDNOSTÍ PRO DĚTI S AS (VFA)2

Význam

Jedním z nejčastějších způsobů práce s dětmi s AS (VFA) jsou tzv. nácviky sociálních dovedností, které se provádějí v individuální nebo skupinové formě. Často využívanou formou jsou skupinová setkání, protože mají vyšší efektivitu. Ve skupině se využívá atmosféra sdílení společných problémů („jsme na jedné lodi“), děti si dávají vzájemně najevo, že se chápou a zažívají intenzivnější pocit přijetí od druhých. Ve skupině není nikdo odsuzován ani nucen, aby se do komunikace a aktivit zapojoval, když nechce – na druhou stranu je třeba dětem předem sdělit, že určitá míra komunikativnosti je důležitá a nutná, protože čím více do skupiny dají, tím více si mohou ze skupiny i odnést. Skupina je pro děti bezpečným místem, kde se cítí přijímáni, oceňováni, kde se mohou naučit různým dovednostem, včetně toho, jak vzájemně spolupracovat. Skupina je také prostředí, kde mohou děti navázat přátelské vztahy s druhými a kde si mohou zvýšit své sebevědomí třeba i tím, že se setkají s někým, kdo je na tom podle nich ještě hůře než oni sami („Jsem na tom lépe než Vojta, který se neumí vůbec ovládat“).

Výběr dětí, organizace a metody práce ve skupině

2

Tato kapitola byla zpracována ve spolupráci s Martinem Svobodou, lektorem skupinových nácviků sociálních

dovedností pro děti s Aspergerovým syndromem.

10

Skupiny jsou inzerovány na webových stránkách APLA Praha nebo se informace o skupinách předávají rodičům v rámci osobního kontaktu. Rodiče, kteří chtějí, aby se jejich děti účastnily skupinových nácviků sociálních dovedností, přihlašují své děti do internetového formuláře na webových stránkách APLA, kde musí uvést základní identifikační údaje a problémy svého dítěte a kontakt na sebe. Po uplynutí termínu stanoveného pro přihlášení dětí se poradci na společné schůzce domluví na rozdělení dětí do jednotlivých skupin. Děti, které do skupin zařazeny nebyly, je nabídnutá jiná forma terapie, např. individuální, nebo jsou přednostně nasazeni pro výběr do dalšího bloku skupin, které jsou pro ně vhodné.

Skupinové nácviky sociálních dovedností nabízeny dětem s AS (VFA) ve věku 7 až 12 let a dospívajícím s AS (VFA) ve věku 13 až 17 let. Tyto nácviky se realizují v blocích o 12 skupinových setkáních v délce trvání jedné skupiny 60 minut. Skupiny probíhají jedenkrát až dvakrát týdně a vedou je dva poradci. Ve skupině pracují poradci se čtyřmi až šesti dětmi. Na konci každého bloku skupin pro děti a dospívajících se vypracovává závěrečná hodnotící zpráva s doporučeními, která se předávají rodičům3.

Práce ve skupině je založená na individuálním přístupu k dětem a jejich problémům. Podstatné informace jsou dětem předávány ve srozumitelné, strukturované a vizualizované formě, tzn., že terapeuti píší zásadní informace a rozkreslují různá názorná schémata na tabuli nebo na flipchart. Vedle předávání důležitých informací vztahujících se k probíraným tématům, jsou využívány další metody, například sdílení vlastních zkušeností dětí mezi sebou, nebo hraní rolí, tedy přehrávání konkrétních modelových situací.

Struktura skupin

3

Rodiče mohou následně využít nabídku individuálních nácviků sociálních dovedností, kterých se účastní

společně se svým dítětem - během těchto následných konzultací terapeut učí dítě a jeho rodiče, jak pracovat na specifických problémech dítěte, které byly zjištěny během skupinových nácviků (například jak vytvořit pro dítě vhodný motivační systém, jak zvládat zlostné afekty dítěte). Paralelně se skupinou pro nácvik sociálních dovedností pro děti probíhají ve vedlejší místnosti rodičovské skupiny, kde terapeut s rodiči dětí, které se právě účastní dětské skupiny, diskutuje různorodé problémy týkající se hlavně zvládání problémového chování jejich dětí.

11

Každé skupinové setkání obvykle začíná opakováním důležitých informací a dovedností z minulé skupiny. Poté se uvede nové téma (například šikana), následuje diskuse o zkušenostech dětí s daným tématem. Potom poradci předávají dětem důležité informace o tématu (například co je to šikana, příčiny a druhy šikany, proč a jak reagovat na různé druhy šikany). Dále se přehrávají modelové situace, po kterých následují zpětné vazby, co bylo podle dětí správně, co se jim líbilo, a co by případně udělaly jinak a lépe. Je důležité, aby po každé scénce následovala pochvala, potlesk a bylo zdůrazněno především to, co se během přehrávání povedlo. Poradci by měli děti především povzbuzovat a chválit. Na konci každého setkání se shrnují důležité informace ze skupinového sezení a děti mohou dostat domácí úkol, například zkusit vhodněji reagovat na nějakého spolužáka, který je provokuje. Úplně na závěr následují zpětné vazby, kdy děti zmiňují, co důležitého si ze setkání pro sebe odnášejí. Následuje sebehodnocení dětí, jak si myslí, že se dnes na skupině chovaly a jak spolupracovaly. Pak poradci ohodnotí chování a spolupráci dětí na základě získaných smajlíků, které fungují jako motivační nástroj. Podle počtu smajlíků děti obdrží určitou odměnu, například sladkost.

Témata a postup při vedení skupin

Skupinové nácviky sociálních dovedností pro děti s AS (VFA) se zaměřují na rozvoj a upevňování sociálních, emočních a komunikačních dovedností v oblastech komunikace, navazování a udržování mezilidských vztahů a v oblasti zacházení s emocemi. Každé dítě s AS (VFA) má nějaký deficit alespoň v jedné z těchto oblastí. Skupinová setkání mají svá témata, nicméně terapeuti by neměli být v dodržování předem stanovených témat příliš rigidní. Důležité je přizpůsobovat témata specifickým problémům dětí, jejich intelektuálním schopnostem i momentální náladě. Je tedy běžné, že jedno téma je probíráno na více sezeních a naopak.

Na prvním setkání se obvykle mluví o pravidlech chování na skupině. Děti se sami zamýšlejí nad tím, jak by měla skupina probíhat, aby je to tam bavilo. Také navrhují, co by se v průběhu skupiny nemělo dělat. Například by se nemělo křičet, nadávat si, smát se jeden druhému, když se někomu něco nepovede, děti by si neměly skákat do řeči a jinak vyrušovat

12

- některé děti si mohou kreslit nebo čmárat na papír nebo mít v ruce nějaký předmět na hraní, který snižuje jejich psychomotorický neklid.

S výše uvedenými pravidly souvisí představení motivačního systému, který se během skupinových setkání používá. Jedná se o kombinaci pozitivního systému, který odměňuje žádoucí chování dítěte (dítě dostává „smajlíka“, když je na skupině aktivní, dobře zvládne nějakou modelovou situaci aj.), a negativního systému, kdy dítě ztrácí „smajlíka“, když opakovaně porušuje stanovená pravidla. Na začátku každé skupiny má každé dítě pět „smajlíků“. Pokud mají děti na konci skupiny jednoho až pět „smajlíků“, tak všichni dostávají stejnou, předem stanovenou odměnu (například jeden bonbón, jeden obrázek s oblíbeným motivem). Odměna je individuální, děti si ji mohou určit, nicméně jen z omezené nabídky. Když má dítě na konci setkání více jak pět „smajlíků“, tak dostává za každý „smajlík“ navíc další odměnu, tj. například za šest „smajlíků“ dva bonbóny, za sedm „smajlíků“ tři bonbóny atd.

Během prvního setkání se děti představují. Mluví o svých zájmech, očekáváních od skupiny, o tom, co by se chtěly naučit. V této souvislosti se někdy používá technika, kdy jedno dítě prostřednictvím na papíře napsaných otázek zjišťuje důležité informace o druhém dítěti a pak tohoto svého souseda představí.

Mezi další téma, které je s dětmi na skupině probíráno, patří slušné chování. Děti se učí a trénují v tom, jak s klepáním na dveře vstoupit do místnosti, představit se, přiměřeně druhému stisknout ruku, podívat se mu do očí, lehce se pousmát a říci, co potřebuje. S dětmi jsou diskutována i další související témata, jako například pravidla pro tykání a vykání.

V rámci tématu Kamarádství si poradci s dětmi povídají o tom, proč je dobré mít kamaráda, podle čeho se pozná kamarád, jak se ke kamarádovi chovat, kde je možné si kamaráda najít apod. S dětmi se nacvičuje například zahájení, udržení a ukončení rozhovoru s kamarádem, nebo taktní vstoupení do rozhovoru více lidí, kteří si povídají.

Dalším tématem jsou Fyzická a psychická znevýhodnění, kde je cílem, aby děti s AS získaly vyšší toleranci k lidem s různými handicapy a naučily se lépe přijímat vlastní handicapy 13

vyplývající z AS (VFA). Děti mluví o různých typech znevýhodnění, o tom, jak vznikají, o výhodách a nevýhodách různých znevýhodnění včetně AS (VFA).

V diskusi na téma Neverbální komunikace se mluví o tom, proč je tato komunikace důležitá. Děti si opakují dovednosti podání ruky, udržení očního kontaktu a společně s poradci mluví o tónu, rychlosti a síle hlasu, o dodržování přiměřené vzdálenosti při komunikaci s druhým člověkem, o významu různých gest a pozic těla, o významu osobní upravenosti. Poradci a děti předvádějí různá gesta a ostatní hádají, co dané gesto znamená a v jakých situacích je vhodné nebo nevhodné toto gesto použít.

Významným tématem jsou Emoce, jejich uvědomování a vyjadřování. Děti se podle různých výrazů v tváři učí určovat, jakou emoci člověk právě prožívá, jaké má asi myšlenky nebo představy, v jaké situaci by mohl tuto emoci prožívat a jak by bylo vhodné se k němu v tomto emočním rozpoložení chovat. Děti se během skupinových setkání trénují také v uvědomování a rozpoznávání vlastních emocí například tím, že se jich terapeut ptá, jak se cítí v různých situacích na skupině, například terapeut se může ptát: „Co to s tebou, Marku, dělá, jak se teď cítíš, když se Vojta právě teď vzteká? Já cítím bezmoc a zlost a co ty?“ V rámci tématu emocí se klade důraz především na nácvik uvědomování a zvládání emoce zlosti, kterou děti s AS (VFA) často prožívají a mají potíže ji zvládat.

Během dalšího skupinového setkání se děti učí zvládat prohru a při tématu Relaxační aktivity hledají a uvědomují si činnosti, při kterých se jim dobře odpočívá (například hraní her na počítači) a společně s terapeuty nacvičují uvolňující a zklidňující metody, jako například kontrolované zklidňující dýchání do břicha nebo svalovou relaxaci.

V rámci tématu Krizové situace a šikana se s dětmi mluví o tom, jak řešit nepříjemné nebo nebezpečné situace, například když se ztratí ve městě, co mohou dělat, když ublíží kamarádovi, co je šikana, podle čeho se pozná, jaké jsou důvody pro šikanu, jaké jsou druhy šikany, proč někteří lidé druhé šikanují a co dělat, když je samotné někdo šikanuje.

Na závěrečném setkání se opakuje vše důležité, poradci děti chválí a děti se oceňují navzájem. Všichni dostávají individuální doporučení, na čem by měly pracovat. Ve druhé 14

polovině posledního setkání proběhne nácvik chování se na „party“, kdy děti při pití limonády a pojídání různých lahůdek hrají různé hry nebo si povídají. Tato závěrečná oslava může být zakončená společnou fotografií, kterou si děti odnesou domů na památku.

Zápisy ze skupin a doporučení pro rodiče

Z každého skupinového setkání poradci vyhotovují zápis, který je uložen v heslem zabezpečeném počítači. Stručná verze zápisu se rovněž ukládá od evidenčního a statistického programu ARUM. Struktura zápisu každého skupinového sezení je následující: datum setkání, čas sezení, jména dětí, které se skupiny účastnily, témata sezení, chování a aktivita jednotlivých dětí na skupině, celková reflexe sezení, sebereflexe poradců a plán na příští skupinové setkání.

Po ukončení každého bloku skupinových nácviků sociálních dovedností poradci vypracovávají závěrečnou zprávu pro rodiče dětí s AS (VFA), které skupiny účastnili. Zprava obsahuje hodnocení chování a spolupráce dětí na skupině a doporučení pro rodiče, jak a na jakých konkrétních potížích s dítětem dále pracovat, popř. jakých dalších terapeutických aktivit by se dítě mělo účastnit. Tato zpráva s vysvětlením poradců je rodičům předávána osobně a individuálně po skončení skupinových nácviků. Na závěr skupinových nácviků sociálních dovedností mají rodiče možnost individuální konzultace, kde s poradcem zhodnotí průběh skupin.

INDIVIDUÁLNÍ PORADENSTVÍ PRO BLÍZKÉ OSOBY DĚTÍ S AS (VFA)

Východiska

Rodiče dětí s AS (VFA) jsou významnou cílovou skupinou, která si zaslouží značnou poradenskou pozornost. Z praxe totiž vyplývá, že rodiče se často trápí stejně, někdy dokonce více než jejich dítě s AS (VFA), které si nemusí své problémy dostatečně dobře uvědomovat, nebo nemusí být motivované své problémové chování měnit.

15

V praxi to často vypadá tak, že na poradenské konzultace přicházejí velmi stresovaní, vyčerpaní, zoufalí a depresivní rodiče s primárním cílem získat od poradce rychlé a účinné rady, jak „narvat své dítě do normálu“. Tito rodiče také nezřídka užívají psychofarmaka (obvykle anxiolytika a antidepresiva), aby lépe zvládali emoční stres spojený s péčí o své dítě.

Během prvních konzultací bývají mnozí rodiče překvapení, když se od poradce dozví, že to nejužitečnější, co mohou udělat pro své dítě s AS (VFA), je to, že v první řadě pomohou hlavně sami sobě. Východiskem pro tuto tezi je empiricky ověřená zkušenost, která říká, že když se zklidní rodič, zklidní se i dítě. Rodiče svým dětem často pomohou nejvíce tím, že se stanou více odolnými, vyrovnanými, trpělivými a dobře informovanými v oblasti zvládání různých druhů problémového chování svých dětí. Tací rodiče pak bývají tím nejúčinnějším zklidňujícím „lékem“ pro své děti s AS (VFA).

Pro lepší pochopení výše uvedeného doporučení, tedy že děti nejvíce potřebují odolné a vyrovnané rodiče, může poradce rodičům zmínit metaforický příklad kyslíkové masky v letadle. Představte si krizový stav letadla, ve kterém sedí rodič s dítětem. Kdo myslíte, že by si měl kyslíkovou masku nasadit jako první v případě, že letadlo začne padat, rodič nebo dítě? Správná odpověď je, že rodič. U rodičů dětí s AS (VFA) se to ale obvykle děje naopak. A když se rodič snaží v letadle kyslíkovou masku nasadit nejdříve dítěti, může potom sebe vystavit nebezpečí a dítěti už dál nepomůže. Z praxe také vyplývá, že pokud poradci chtějí úspěšně pracovat s dítětem s AS (VFA), měli by určitou část poradenského času věnovat také rodičům. Odhadujeme, že z celkového času určeného na poradenství pro dítě by se minimálně 50% času mělo věnovat rodičům, zvláště těm rodičům, pro které je diagnóza AS (VFA) jejich dítěte novou skutečností nebo těm, kdo jsou velmi úzkostní či jinak psychicky nevyrovnaní. V čase určeném pro rodiče by měl poradce rodiče učit, jak pracovat se svým dítětem a jak řešit jejich vlastní problémy, které nemusí přímo souviset s dítětem. Nespolupráce nebo nízká míra spolupráce rodičů vede k nízké efektivitě poradenské práce s dítětem, protože dítě se z terapie může vracet zpět k nevyrovnanému rodiči a/nebo do dysfunkčního rodinného systému, což jsou negativní faktory, které poradenský efekt významně narušují.

Čtyři kompetence a čtyři bazální potřeby 16

Dobrý poradce, který pracuje s rodiči dětí s AS (VFA), by měl ovládat čtyři základní kompetence. Měl by v první řadě umět navázat poradenský vztah založený na tom, aby u rodiče byly naplněny čtyři bazální potřeby – bezpečí („poradce mě nebude kritizovat, že něco dělám špatně“), přijetí („pochopí mě, že to mám s výchovou svého dítěte těžké a bude mě brát takovou/vého, jaká/jaký jsem“), ocenění („ocení mě za to, jak se snažím, jak to všechno zvládám“) a sebeurčení („dá mi prostor se se svobodně rozhodnout, co a jak chci dělat“). Mezi zbylé tři kompetence patří dovednost pochopit vývoj4 problémů rodiče, dovednost dobře načasovat využití potřebných poradenských metod (technik) a poslední kompetencí je poradcova dobrá sebereflexe, kterou by si měl posilovat vlastní pravidelnou individuální nebo skupinovou supervizí (vedenou externím supervizorem) a dalším vzděláváním v poradenství a psychoterapii.

Systematické individuální poradenství (SIPO) a krizová intervence

Individuální poradenství pro rodiče můžeme rozdělit na systematické individuální poradenství a krizovou intervenci. Pomocí systematického individuálního poradenství se řeší problém u rodičů postupně, jedná se o více setkání, jejichž cílem je trvalejší změna. Krizová intervence je zaměřená na rychlé řešení akutního problému s cílem rychlé úlevy a stabilizace situace – zpravidla se jedná o jedno nebo dvě individuální setkání s rodičem.

Cíle SIPO

Cílem systematického poradenství je trvalejší změna především v oblasti myšlení a emočního prožívání rodiče, a v oblasti zvládání problémového chování dítěte, tzn., že rodič by se měl naučit efektivněji usměrňovat problémové chování svého dítěte nebo ho vnímat jiným způsobem. Existují samozřejmě i další oblasti, na které se poradci během konzultací s rodiči zaměřují, např. školská tématika, partnerské problémy aj. (viz níže, kap. Častá témata na individuálních a skupinových setkáních a metody KBT).

4

Např. proč je rodič tak bojácný, nedůvěřivý, hyperprotektivní směrem ke svému dítěti, odmítá poradenská

doporučení stylem: „ano, ale…“ apod.

17

Organizace SIPO

Počet a délka jednotlivých individuálních sezení s rodiči závisí na jejich potřebách a možnostech. Poradce po prvním setkání s rodičem/rodiči domluví další postup. Rodiče mohou v první fázi poradenství absolvovat maximálně 4 individuální sezení v délce 50 minut ve frekvenci setkávání cca jedno sezení za 1 týden, 14 dní nebo 1 měsíc. Poté se poradce s rodičem domlouvá na dalším postupu (poradenství může být ukončeno, nebo je domluven určitý počet dalších setkání v určité frekvenci setkávání). Během individuálního poradenství nebo po jeho ukončení může být rodičům doporučena účast v rodičovských skupinách (viz níže).

Metody SIPO

V modelu kognitivně behaviorální terapie (KBT) lze s rodiči pracovat např. na zpochybňování jejich emočně „horkých“ přesvědčení typu např. „jsem špatná matka“. Využívá se třeba metoda, kdy poradce společně s rodičem hledá nejdříve důkazy pro toto tvrzení a následně důkazy, které mluví proti tomuto tvrzení. Výsledkem tzv. sokratického dialogu může být alternativní přesvědčení typu např. „i když nejsem dokonalá matka, jsem v mnoho ohledech docela schopný rodič“. Podobným způsobem se zpochybňují jiná přesvědčení a nahrazují se více realistickými tvrzeními. Např. přesvědčení rodiče „musím mít věci pod kontrolou, jinak to špatně dopadne“ může být nahrazeno alternativním postojem „je dobré mít věci pod kontrolou, ale i když kontrolu ztratím, většinou to dopadá dobře“, nebo přesvědčení „nemohu se radovat ze života, když mám postižené dítě“ postojem „i když mám postižené dítě, mohu se ze života radovat, protože svým trápením se a smutněním nepomáhán ani svému dítěti ani sobě“.

V rámci behaviorálních nácviků se rodiče mohou např. trénovat na situace, kdy jim jejich dítě nadává (poradce rodičům říká nadávky, které rodiče od svého dítěte často slýchávají a rodiče se učí uvědomovat si své emoce a učí se reagovat asertivně či jinak účinně, aby se dítě rychleji zklidnilo). Nebo se např. nacvičuje situace, kdyby někdo na veřejnosti rodiče okřikl, ať

18

si lépe vychová své drzé dítě, které se právě chová nevhodně (poradce rodiče kritizuje a ti se učí reagovat asertivně).

Individuální plán a zápisy v rámci SIPO

U každého rodiče je během prvního kontaktu stanoven individuální poradenský plán, který vychází z informací zjištěných během prvního kontaktu a obsahuje následující body: problémy rodiče hierarchicky uspořádané podle důležitosti, jak ji vnímá sám rodič, konkrétní, realistické a měřitelné cíle ve vztahu ke každému stanovenému problému. Individuální terapeutický plán se podle vývoje poradenského procesu modifikuje po každém individuálním setkání.

Z každého individuálního setkání s rodičem se vyhotovuje zápis, který je uložen v heslem zabezpečeném počítači. Stručná verze zápisu se rovněž ukládá od evidenčního a statistického programu ARUM. Struktura zápisu každého sezení je následující: datum setkání, čas sezení, téma sezení ve vztahu ke stanoveným problémům v individuálním poradenském plánu, průběh sezení ve vztahu k naplňování stanovených cílů, celková reflexe sezení, sebereflexe poradce a plán na příští sezení.

Krizová intervence

Krizová intervence je vhodná hlavně tehdy, když rodiče telefonují nebo píší zoufalé maily s tím, že se jejich dítě určitým způsobem problémově chová, chování se podle nich horší a oni neví, co mají dělat. Rodiče v těchto případech často panikaří a katastrofizují do budoucnosti. Během krizové intervence prováděné nejlépe pomocí osobního kontaktu s rodičem by měl rodič dostat dostatek času a prostoru se vypovídat. Poradce by měl rodiči naplnit čtyři základní potřeby (bezpečí, přijetí, ocenění a sebeurčení) a pomoci mu pojmenovávat a potvrzovat jeho emoce („chápu, být ve vaší situaci, tak cítím strach a bezmoc“). Cílem krizové intervence je rodiče zklidnit, společně s ním naplánovat konkrétní kroky, jak situaci řešit v nejbližší době a v ideálním případě rodiče referovat do rodičovské skupiny, kde je více času a prostoru pro systematickou práci s různými problémy rodičů.

19

SKUPINOVÉ PORADENSTVÍ PRO BLÍZKÉ OSOBY DĚTÍ S AS (VFA)

Východiska

Skupinová práce s rodiči je výhodná z několika důvodů. Jednak z hlediska časové úspory poradce v případě, že je vyšší počet rodičů, kteří mají zájem o poradenství. Poradce pomocí skupinové práce také nemusí předávat ty samé základní informace opakovaně každému rodiči zvlášť. Druhým důvodem jsou specifické faktory účinnosti skupinové práce, které zvyšují „výživnost“ poradenského procesu. Jedná se o vzájemné obohacující předávání užitečných informací mezi rodiči, sdílení podobných myšlenek a pocitů, kde toto sdílení vede k jejich normalizaci, zažívání pocitu vlastní užitečnosti a důležitosti, zažívání pocitu smysluplnosti svého trápení v případě, že pomáhám druhým s podobnými problémy, možnost navázat přátelství aj. Podmínkou dobrého fungování skupiny rodičů je laskavá a podporující atmosféra založená na naplnění potřeb bezpečí, přijetí, ocenění a sebeurčení.

Rodičovské skupiny a rodinné poradenství

Mezi hlavní skupinové poradenské aktivity pro rodiče patří rodičovské skupiny a rodinné poradenství. Cílem rodičovských skupin je dosažení vzájemné podpory rodičů a výměna důležitých informací v souvislosti s osobními problémy nebo problémy vztahujícími se k dětem s AS (VFA). Cílem rodinného poradenství je podpora, popř. pozitivní změna rodinného systému, ve kterém se nachází dítě s AS (VFA). Skupinovou formu poradenství je možné kombinovat se systematickým individuálním poradenstvím nebo krizovou intervencí.

Role poradců a jejich spolupráce

Poradce, který výše uvedené skupinové aktivity vede, by měl být v roli experta a zároveň moderátora. V případě, že se výše uvedených skupinových poradenských aktivit účastní dva poradci, je výhodné, aby se jednalo o muže a ženu, aby oba měli předem vyjasněné role během průběhu skupinového poradenství, aby alespoň jeden z nich byl expertem na témata, která se přednáší, nebo které se bude pravděpodobně diskutovat.

20

Organizace rodičovských skupin a Balintovská skupina

V terapeutickém středisku APLA Praha probíhají dva typy rodičovských skupin. Dvě tzv. velké rodičovské skupiny probíhají jedenkrát za 14 dní v podvečerních (pondělí) a v dopoledních (úterý) hodinách. Jedná se o bloky deseti setkání trvající 90 minut, kterých se účastní průměrně 4 až 8 rodičů. Druhým typem jsou tzv. paralelní rodičovské skupiny, které probíhají zároveň se skupinovými nácviky sociálních dovedností určených pro děti a trvají 60 minut. Těchto setkání je celkem 5 a účastní se jich průměrně 3 až 5 rodičů.

Modely pro uspořádání rodičovských skupin jsou různé. Záleží zejména na počtu rodičů ve skupině, volených tématech setkání, ale také na aktivitě členů skupiny. V tomto ohledu hraje důležitou roli poradce, který by se měl s rodičem nejprve sejít individuálně (viz výše), zhodnotit jeho stav a problémy a případně ho referovat do rodičovské skupiny, s tím, že mu předem a srozumitelně vysvětlí smysl a průběh této skupiny.

Zvláště pro řešení specifických druhů problémového chování dítěte s AS (VFA) je efektivní, když jsou rodičovské skupiny alespoň občasně vedeny v modelu tzv. Balintovské skupiny, jejíž struktura je následující:

•

V úvodní fázi se přihlásí rodiče, kteří by se s ostatními na skupině chtěli poradit, jak zvládat konkrétní problémové chování svého dítěte. Když projeví zájem více rodičů, chování ve stručnosti popíšou všichni, kdo mají zájem se poradit. Potom celá skupina hlasuje, které chování se bude během skupiny diskutovat.

•

Vybraný rodič konkrétní problémové chování svého dítěte podrobněji popíše. Přitom se zaměřuje na to, co podle něj toto chování spouští, jak se chování projevuje, co rodič zkoušel, aby problémové chování eliminoval, jaké zásahy fungovaly, jaké nefungovaly aj.

•

Poté se ostatní rodiče doptávají, co by je k popsanému chování ještě navíc zajímalo.

•

Další fáze je nazvaná „empatické fantazie“. Nevstupuje do ní rodič, který problémové chování prezentoval. V této fázi se ostatní rodiče snaží empaticky vžít do myšlenek, 21

představ a emocí někoho z osob, které v popisovaném příběhu vystupují, tedy do dítěte, rodiče, sourozence, učitele aj. Své fantazie začínají rodiče formulací: „Já mám fantazii za dítě (za matku, otce, sourozence, učitele)…“. Fantazie za dítě může znít například „Máma má pocity viny, že mě dala do léčebny, kde jsem se trápil. Má potřebu se mi zavděčit, aby se těchto pocitů zbavila. Zkusím toho využít. Mohla by mi třeba omlouvat absence ve škole, kam se mi moc nechce chodit.“

•

V další fázi ostatní rodiče dávají doporučení, co by oni dělali, kdyby byli rodič dítěte, sourozenec, učitel atp. Svá doporučení začínají formulací „Kdybych já byl rodič (otec, matka), bratr, učitel…, tak bych…“. Ani do této fáze nevstupuje rodič, který problémové chování prezentoval.

•

V poslední fází prezentující rodič sděluje, jak se právě cítí, co ho napadá a dává ostatním zpětné vazby, co mu přišlo z empatických fantazií a doporučení od jiných rodičů zajímavé, inspirativní a užitečné.

Poradce během balintovské skupiny celé dění moderuje, ostatní rodiče povzbuzuje, oceňuje jejich postřehy a nápady, dohlíží na dodržování obsahové náplně jednotlivých fází a může do dění vstupovat i se svými dotazy, empatickými fantaziemi či doporučeními.

Význam a organizace rodinného poradenství

Tato forma poradenství je vhodná v případě, že v rámci trojúhelníku: poradce – dítě s AS (VFA) – rodiče jsou různá očekávání od terapie dítěte a/nebo je během terapie dítěte výrazněji narušovaná forma terapeutického procesu a spolupráce. Jedná se např. o případy, kdy rodiče a dítě mají od sebe značně odlišná a/nebo nerealistická očekávání od terapie (např. rodič chce, aby terapeut významně omezil projevy tikové poruchy u dospívajícího dítěte s AS (VFA), ale samotné dítě chce hlavně to, aby se o něj tatínek tolik nestaral). Dalším příkladem je např. skutečnost, kdy rodiče nepřiměřeně zasahují do terapie dítěte (např. se dožadují podrobných informací od poradce o průběhu každého sezení s dítětem, pomocí telefonu nebo e-mailu poradce seznamují s aktuálními informacemi týkající se dítěte apod.).

22

V těchto případech je vhodné si minimálně jednou pozvat jednoho nebo oba rodiče, někdy společně i s dítětem, popř. i se sourozenci či prarodiči, a vyjasnit si cíle terapie a hlavní pravidla spolupráce. Během těchto společných setkání může poradce rovněž sledovat vzájemné interakce mezi členy rodiny a vytvořit si představu o rolích, vztazích a fungování jednotlivých členů v rámci celého rodinného systému. Je výhodné, aby se rodinného poradenství účastnili dva poradci, kteří by si měli předem rozdělit role a popřemýšlet o strategiích, jak sezení s rodinou povedou. Proces rodinného poradenství by měl být supervidovaný.

Zápisy z rodičovských skupin a rodinného poradenství

Z každé rodičovské skupiny a rodinného poradenství poradci vyhotovují zápis, který je uložen v heslem zabezpečeném počítači. Stručná verze zápisu se rovněž ukládá od evidenčního a statistického programu ARUM. Struktura zápisu každého skupinového sezení je následující: datum setkání, čas sezení, jména účastníků sezení, témata sezení, celková reflexe sezení, sebereflexe poradců a plán pro případné příští setkání.

VYBRANÉ PORADENSKÉ ASPEKTY SOUVISEJÍCÍ S PORADENSTVÍM PRO PRODIČE

Rady a otázky během individuálního a skupinového poradenství pro rodiče

Ať se jedná o individuální nebo skupinovou formu poradenství, dobrý poradce by měl umět zacházet s poradenskými radami a otázkami. Konkrétní (nikoliv obecné) rady a doporučení jsou vhodné dávat hlavně během prvních setkání s rodiči a během procesu krizové intervence. Během systematického individuálního poradenství, rodičovských skupin a rodinného poradenství by kladení vhodných a dobře načasovaných otázek mělo postupně převažovat nad dáváním rad. Poradce by měl mít na mysli, že cílem poradenství není „chytat ryby“ za rodiče (dávat jim rady, co mají dělat), ale „učit je ryby chytat“, tj. prostřednictvím vhodných otázek je učit samostatně myslet, aby si sami přicházeli na řešení svých problémů.

Rodičů se může poradce laskavě ptát: „Co byste ode mě potřeboval/a ohledně řešení tohoto problému?“ Když rodič pokládá otázky typu „Jak mám zamezit problémovému chování svého 23

dítěte?“ chce obvykle rychlou a všemocnou radu. V těchto situacích, zvláště když rodič působí bezmocně a naléhavě, mají poradci tendenci obecné rady dávat. Potom ale často narazí, protože rodič se dostává do odporu stylem: „To už jsem ale zkoušel/a, to nejde, to nefunguje.“ Proto je někdy výhodnější, když poradce odpoví otázkou typu: „To je dobrá a zajímavá otázka. A co myslíte vy? Co byste mohl/a dělat?“.

Častá témata, emoční prožívání rodičů a využití KBT

Mezi častá témata diskutovaná na individuálních a skupinových setkáních s rodiči patří: různé druhy problémové chování dětí s AS (VFA) (např. zlostné afekty, vzdorovité a negativistické chování) a způsoby, jak takové chování zvládat; vytváření a funkčnost motivačních systémů pro děti; způsob sdělování diagnózy AS dítěti a reakce dítěte na diagnózu; fungování dítěte ve škole; přístup pedagogů k dítěti a vztahy mezi rodiči a pedagogy; kvalita tří pilířů životní spokojenosti rodičů (práce, rodina, čas na sebe a své zájmy) a péče o tyto pilíře; myšlenková přesvědčení rodičů o sobě, o dětech, o druhých lidech, o životě; užívání léků dítětem, alternativní terapeutické metody, problémy s partnery a rodiči (prarodiči dítěte s AS (VFA)) aj.

Zvláštní pozornost zaslouží emoční prožívání rodičů a způsoby, jak silné emoce zvládat. Rodič často prožívají obavy o dítě, aby si neublížilo, jak to s ním bude v budoucnosti…, smutek z toho, že se dítě nikdy nestane úplně „normální“…, zlost na dítě, na partnera, na prarodiče, na učitele, na odborníky, na osud…, bezmoc, např. když rodiče nemohou dítěti pomoci v situacích, kdy se dítě trápí, nebo ho nemohou usměrnit, když se vzteká…, stud za dítě, když se nevhodně chová na veřejnosti…, závidění druhým, kdo mají zdravé „neurotypické“ dítě…, pocity viny, že se rodiče dítěti nevěnují maximálně, že v minulosti něco zanedbali a mohli se podílet na vzniku AS (VFA) u svého dítěte…).

V praxi se při poradenské práci s rodiči osvědčuje model kognitivně behaviorální terapie (KBT), v rámci kterého se využívá předávání užitečných informací, iniciují se aktivní a sebeobjevné diskuse mezi poradcem a rodičem či mezi rodiči navzájem, testují se, zpochybňují a restrukturalizují (upravují se do více realistické podoby) dysfunkční myšlenky a přesvědčení (postoje). Rodiče se učí uvědomovat, přijímat a zvládat silné a nepříjemné 24

emocí, pomocí hraní rolí se s nimi nacvičuje řešení různých problémů spojených nejen s problémovým chováním dítěte s AS aj. Někdy jsou rodičům zadávána také domácí cvičení, která mohou mít různou podobu. Zadání těchto domácích „úkolů“ by mělo být provázené informací, že to podstatné z poradenského hlediska se neděje na poradenském sezení nebo na rodičovské skupině, ale v reálném životě rodiče - důležité je tedy poznatky a dovednosti získané na sezení aplikovat do praxe a ověřovat jejich účinnost.

DALŠÍ ORGANIZAČNÍ ASPEKTY SLUŽBY

Odmítnutí zájemce o službu Zájemce o službu může být odmítnutý. O důvodu odmítnutí poskytnutí služby je zájemce jasně, srozumitelně a včas informovaný asistentkou nebo poradcem. Mezi důvody odmítnutí patří nejčastěji skutečnost, že dítě nesplňuje věkový limit, nemá stanovenou diagnózu AS (VFA), očekávání dítěte s AS (VFA) nebo jeho blízké osoby nejsou v souladu s cíli služby, kapacita služby je momentálně naplněna.

Ukončení služby

Ukončení poskytované služby se provádí ústně nebo písemnou formou. Služba může být ukončena naplněním poradenské zakázky, uběhnutím stanoveného počtu setkání, v důsledku nespolupráce nebo nerealistických cílů dítěte s AS (VFA) nebo jeho blízké osoby, či v důsledku nespokojenosti se službou ze strany uživatele.

Způsob vyřizování stížností uživatelů

Vyřizování stížností se řídí Směrnicí č.2/2007 pro vyřizování a přijímání stížností. Směrnice je k dispozici na webových stránkách organizace. Každý uživatel je v úvodu poskytování služby informován o právu a způsobu podávání stížnosti.

Prostorové, materiální a technické zabezpečení služby

25

Terapeutické a sociálně rehabilitační středisko APLA Praha sídlí v ulici V Holešovičkách 593/1a, Praha 8. Skládá se ze 4 pracovních místností, kde probíhají individuální poradenské konzultace a skupinové aktivity. Vedle toho prostory obsahují kuchyňku, toaletu, sklad a čekárnu na chodbě – celkem se jedná cca o 90 m2. Mezi další vybavení patří 4 notebooky a 4 služební telefony pro poradce, tiskárna s kopírkou, flipchart, odborná knihovna, která obsahuje českou i zahraniční literaturu s možností zapůjčení uživatelům služby.

Jablonecká pobočka APLA Praha sídlí v Lidické ulici 17 v Jablonci nad Nisou. Skládá se z pracovní místnosti o rozloze cca 25m2, kde probíhá individuální poradenství. Mezi další vybavení patří 2 notebooky a 2 tablety pro poradce, tiskárna a speciálně pedagogické pomůcky - celkem zhruba 100 pomůcek rozvíjejících motorické, kognitivní schopnosti.

Organizační a úvazkové schéma služby

Správní rada občanského sdružení Asociace pomáhající lidem s autismem- APLA Praha, Střední Čechy, o.s.

Ředitel sdružení (0,1 úvazku)

Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi Pracovníci v přímé péči:

Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi Podpůrný management

Sociální pracovník 0,3 úvazku – – koordinátor sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a terapeut

Ekonom 0,1 úvazku Účetní 0,1 úvazku Administrativní pracovník 0,1 úvazku

Sociální pracovník - 0,5 úvazek - poradce Pracovník v sociálních službách – 0,5 úvazek – poradce Pracovník v sociálních službách – 0,4 úvazek – poradce Pracovník v sociálních službách – DPP - poradce Další odborný pracovník - 0,5 úvazku - KBT terapeut Další odborný pracovník - 0,2 úvazku - psycholog – terapeut

26