Návrh koncepce rozvoje Archivu bezpečnostních složek s výhledem na pětileté období po stránce projektové, personální i ekonomické
Souhlasím se zveřejněním návrhu koncepce na webových stránkách Archivu bezpečnostních složek a Ústavu pro studium totalitních režimů.
Vladimíra Vaníčková
V Praze 8. srpna 2010
1
Archiv bezpečnostních složek (dále ABS, Archiv), který ve své činnosti navázal zejména na bývalý tzv. Archiv Ministerstva vnitra, prokázal za více než dva roky svého fungování svou životaschopnost, nicméně, dle mého názoru, nedokázal se etablovat především v odborné sféře, jako moderní archivní pracoviště s kvalitním odborným zázemím. Přeměnu stávajícího ABS v plně funkční, pružnou a profesionální instituci, naplňující úkoly stanovené zejména zákony č. 499/2004 Sb. a č. 181/2007 Sb., vnímám – spolu se splněním podmínek pro akreditaci ABS jako archivu specializovaného – jako obecný cíl a úkol pro budoucí vedení Archivu.
K základním předpokladům zahájení nezbytné transformace ABS bezprostředně patří nalezení optimálních řešení, týkajících se dislokace Archivu, jeho debyrokratizace, tedy mj. reorganizace včetně vyřešení gesce nad digitalizací archivních materiálů a správy tzv. digitálního archivu a evidenčních systémů mezi ABS a Ústavem pro studium totalitních režimů (dále ÚSTR, Ústav), a v neposlední řadě nalezení takového personálního modelu a systému vzdělávání archivářů, který by zásadním způsobem posílil odbornou složku Archivu. ·
Dislokace – preferuji koncept soustředění pražských archivních pracovišť, umístěných v současnosti ve čtyřech objektech, do jedné budovy (s jedinou centrální badatelnou), a zachování pracoviště v Brně-Kanicích, resp. jeho dislokaci přímo v Brně. Soustředění pražských pracovišť by přineslo úspory personální i finanční (např. snížení počtu pracovníků ostrahy a administrativy), eliminovalo by riziko poškození archiválií při převozu do badatelny a v důsledcích by přineslo i zkvalitnění činnosti ve vztahu k badatelské veřejnosti. Náhradní řešení, jež bylo v minulosti rovněž zmiňováno, tedy přesun jednoho ze stávajících archivních útvarů, oddělení operativních svazků kontrarozvědky a vyšetřovacích spisů, které sídlí v objektu Ministerstva vnitra ČR, resp. Úřadu pro zahraniční styky a informace, a má výpověď z nájmu, do mimopražského objektu, považuji za zcela nevhodné – ve svých důsledcích (mj. odliv odborných pracovníků z tohoto oddělení) by znamenalo minimálně částečné znefunkčnění činnosti Archivu. Je ovšem zjevné, že problém dislokace pražských pracovišť může Archiv, za spolupráce s Ústavem, vyřešit pouze za jednoznačné podpory vlády a za pomoci příslušných státních úřadů a institucí.
2
·
Debyrokratizace – Archiv představuje v současnosti nepružný, složitě strukturovaný (třístupňový model řízení) centralizovaný byrokratický moloch, s přemírou vedoucích pracovníků, nefunkčních komisí a předimenzovanou složkou ekonomicko-provozní, svázaný nevídaným kvantem pokynů a směrnic a dalších interních aktů řízení, často nevalné odborné úrovně, neracionálních či odtržených od archivní praxe. Připojíme-li k výše řečenému základní charakteristiku stylu řízení vedení ABS, tj. zejména téměř stoprocentní nekomunikování ve věcech odborných včetně absence gremiálních porad a autoritativní přístup k podřízeným, jeví se být zřejmějším důvod – kritiky Archivu často zmiňované – nedostatečné či méně kvalitní odborné archivní práce. V takovém prostředí nemají odbornost ani iniciativa v zásadě své místo, archiváři jsou ve své většině degradováni do role „podavačů starých papírů“. Jako východisko z tohoto stavu se jeví být nezbytná a) revize platných interních aktů řízení (jejich eliminace a případné vytvoření odborně fundovaných tak, aby vytýčily základní meze a pravidla fungování Archivu, s důrazem na jeho funkčnost a pružnost), b) reorganizace archivu (možná řešení obsahují přílohy; jejich společným jmenovatelem jsou personální a finanční úspory, příp. dotace odborných míst, racionalizace práce, zvýšení odbornosti, pružnost), c) změna systému a stylu řízení (hlavní poradní grémium tvořené vedoucími jednotlivých oddělení – garant odborné práce, otevřenost, komunikativnost, princip subsidiarity a kolegiality, prostor pro vzdělávání, iniciativu a seberealizaci).
·
Digitalizace a správa systémů – za optimální považuji řešení, ve shodě se zákonem č. 499/2004 Sb., tedy převedení příslušných činností, respektive oddělení ÚSTR (oddělení rozvoje evidencí, oddělení digitalizace), pod ABS, samozřejmě včetně veškerých Ústavem spravovaných evidencí a elektronických kopií archivních materiálů, z nichž část převzal Archiv od svých předchůdců (ale nemá je ve své správě). Archiv by poté stanovil nový mechanismus procesu digitalizace včetně jeho priorit (ochrana archiválií, veřejný a odborný zájem), tvorby bezpečnostních a uživatelských kopií a vybudování digitálního archivu, v úzké součinnosti s dalšími odbornými institucemi, zejm. s Národním archivem. Vytvářené či aktualizované základní evidenční databáze by byly propojeny v jediném elektronickém evidenčním systému, vybudovaném na základě archivních principů. Po racionalizaci činností se jeví být možné úspory personální, přičemž tabulkově by byla dotována jednotlivá archivní oddělení ABS. 3
·
Posílení odborné složky ABS by bylo dosaženo zejména dotací tabulkových míst archivním oddělením z „personálních úspor“ – po provedení reorganizace a převedení digitalizace a evidencí do správy Archivu – tak, aby graduovaní pracovníci jednotlivých oddělení měli větší prostor pro odbornou práci, tj. především pro inventarizaci nezpracovaných archivních fondů a sbírek, rešeršní činnost včetně participace na případných speciálních badatelských projektech Archivu a Ústavu nebo vlastní archivně-historickou publikační činnost. Tyto činnosti v současnosti probíhají v Archivu v minimální míře, odborná úroveň jediného archivního periodika (Sborník Archivu bezpečnostních složek) je rozkolísaná, Sborník je obsahově i formálně nedostatečně vyprofilovaný. – V oblasti odbornosti je podle mého názoru rovněž nezbytně třeba, aby se noví pracovníci Archivu seznámili s činnostmi a archiváliemi všech archivních oddělení, neboť, jak ukazuje stávající praxe, znalost či povědomí o archiváliích spravovaných ABS je u zaměstnanců obecně nízká. Speciální „vnitroarchivní seminář“, spojený se stáží v jednotlivých archivních odděleních, by měli v prvé řadě absolvovat zejména pracovníci centrální badatelny, s cílem zkvalitnit poradenskou činnost pro badatele či zájemce o studium. Zvýšení profesionality je nutné i na pracovišti, provádějícím základní lustrace v evidenčních systémech – nekvalitní a chybové lustrace negativně ovlivňují vyřizování badatelských žádostí i fungování Archivu ve vztahu ke státním orgánům a k institucím. Samozřejmostí by mělo být další vzdělávání (např. kurzy pořádané Filosofickou fakultou UK, účast na seminářích a konferencích, archivní stáže).
Základní projekty v oblasti nahlédací a zpřístupňovací agendy by měly být zaměřeny především na zkvalitnění služeb vstupního a výstupního pracoviště Archivu, tj. úseků lustrací a badatelny, resp. badatelen. Kromě zvýšení odbornosti pracovníků těchto úseků považuji za potřebné a) realizaci projektu nového základního evidenčního systému, sjednocujícího, na základě archivních principů, dosavadní dílčí databáze a b) zavedení kontrolního systému, eliminujícího chybovost lustrací. Projekt vybudování moderní pražské a brněnské badatelny, propojené s tzv. digitálním archivem, předpokládá mj. zavedení jednotných moderních programů s evidencemi badatelů, badatelských témat a předkládaných archiválií včetně jejich kategorizace (např. existující speciální programy na bázi systémů Bach či Janus) a vytvoření reprografických center v rámci badatelen. Dlouhodobější projekt
4
představuje e-badatelna, jehož realizace je ovšem spojena s vyřešením existujících problémů spojených s digitalizací a správou tzv. digitálního archivu.
V oblasti ochrany archiválií je nezbytná nová koncepce digitalizace, vycházející ze tří základních principů – klasifikace archiválií určených k digitalizaci, zohledňující zejména jejich ochranu (z hlediska historické hodnoty a stupně fyzického poškození) a dále zájem veřejný a odborný, určení způsobu a tempa digitalizace (za aktivní účasti pracovníků úseku restaurátorského) a v neposlední řadě vytvoření metodiky zpracování dat (metadatace) elektronických kopií archiválií, jejich úlože v tzv. digitálním archivu a propojení s badatelnou, perspektivně s e-badatelnou. V souvislosti s digitalizací je třeba souběžně řešit otázku tzv. uživatelských a bezpečnostních kopií. Velký důraz je třeba klást na odbornou archivní činnost, předpokladem jejíhož prohloubení a rozvoje je především personální posílení archivních oddělení. Rámcově ji lze rozdělit na projekty a) základní (např. dokončení
generální inventury, postupná aktualizace údajů
v kartách Národního archivního dědictví v souvislosti s nově inventarizovanými fondy), b) archivní (inventarizace – vytvoření rámcového plánu fondů a sbírek určených prioritně ke zpracování), c) archivně-historické, zahrnující velké spektrum možností od rozboru fondů (s perspektivou vytvoření průvodce po archivních fondech a sbírkách) a průřezových tematických rešerší, přes ediční počiny k realizaci projektů, mapujících významná historická témata (např. perzekuce komunistickým režimem nejvíce postižených skupin obyvatel, do poloviny 60. let označovaných jako „bývalí lidé“, vývoj StB, metody a formy perzekuce, dějiny všedního dne atp.). Práce na těchto projektech skýtá jedinečnou možnost propojení činnosti Archivu a Ústavu, případně dalších odborných institucí zabývajících se moderní historií.
V rovině prezentační se nabízí model spočívající v rozvíjení exkurzní a seminární činnosti, webových prezentací, publikačních možností a výstavních projektů pro veřejnost. Webové stránky Archivu by měly zohlednit zejména funkci služby pro veřejnost (v současné době je negativně vnímána absence základních informačních údajů – klasifikace fondů s jejich popisy, anotace základních pojmů, zejména ve vztahu ke svazkové agendě StB, charakteristiky jednotlivých typů archivních materiálů jako historického pramene, vývojová 5
schémata organizační struktury StB atp.) a funkci média přinášejícího aktuální odborné výsledky činnosti archivu (průběžně rozvíjený průvodce po archivních fondech a sbírkách, internetové edice atp.). Odbornou publikační platformu představuje Sborník Archivu bezpečnostních složek, jehož profilování a profesionalizace jeho tvorby spadají do sféry úkolů aktuálních. Již v minulosti bylo zvažováno vytvoření dvou publikačních řad Sborníku (edice a studie), jejich realizace by v budoucnu jistě přispěla k zvýšení odborného renomé Archivu. Jedinečnou formu zpracování historických témat a jejich prezentace představují výstavní projekty, které mohou oslovit širokou veřejnost, a plní tedy rovněž funkci vzdělávací a osvětovou. V dosavadní činnosti Archivu byla tato sféra bohužel téměř opomíjena, byť mj. opět představuje jistou spojnici mezi činností Archivu a Ústavu.
V oblasti meziarchivní spolupráce kladu velký důraz na úzkou součinnost zejména s Národním archivem, který dle zákona č. 181/2007 Sb. k roku 2030 převezme ABS do své správy. Národní archiv je rovněž nepominutelným metodickým centrem, garantem, řešitelem či spoluřešitelem významných projektů (např. Možnosti a formy zpřístupnění archivních fondů nebo jejich součástí veřejnosti v elektronické podobě, návrh nových Základních pravidel pro zpracování archiválií). Co možná nejužší kooperace ABS s Národním archivem znamená přínos nejen pro Archiv (např. metodická pomoc při zpracování fondů spisové a svazkové agendy v programu Janus), provázanost a kompatibilita zpracovatelských a zpřístupňovacích systémů usnadní v budoucnu bezproblémové včlenění ABS do Národního archivu.
Archiv bezpečnostních složek uzavřel spolu s ÚSTR v minulých dvou letech partnerské smlouvy se zahraničními institucemi obdobného zaměření, co se však archivní spolupráce týče, zůstává, až na malé výjimky, omezující se ze strany ABS především na exkurze vedoucích pracovníků do zahraničních partnerských institucí, v podstatě nenaplněna. Obávám se, že za současného stavu, který neposkytuje dostatečný prostor pro odbornou činnost, tyto smlouvy ani naplňovány být nemohou. Plánované organizační změny však otevřou nové možnosti společných projektů, např. v oblasti tematických rešerší, metodik zpracování archiválií a výstavních projektů (koncept archivní spolupráce se zahraničními institucemi spravujícími archiválie z provenience bývalých komunistických tajných služeb jsem zpracovala v roce 2006 na základě podnětu Ing. Jána Langoše, ředitele slovenského Ústavu paměti národa).
6
ÚSTR je spolu s ABS organizační složkou státu a spravuje samostatnou kapitolu rozpočtu. V nejbližším výhledu je nutné zpracovat rozpočet na příští rok, který bude reflektovat dopady krize, resp. úsporných vládních opatření. Práce na vytváření rozpočtu by měly probíhat partnersky, nikoliv dle dosavadního modelu, tedy přidělení finančních prostředků Archivu dle vlastního uvážení vedení ÚSTR. Finančních (případně personálních) úspor lze docílit navrhovanou reorganizací (a resystematizací) obou institucí tak, aby nebyla ohrožena jejich činnost, naopak, aby došlo k posílení odborných útvarů Archivu a Ústavu.
V získávání financí z mimorozpočtových zdrojů je jako organizační složka státu Archiv omezen (nutný souhlas Ministerstva financí ČR). Za této situace je třeba se soustředit na možnost částečného či úplného financování kvalitních projektů zejm. ze strukturálních fondů EU, na model spolufinancování (projekty realizované spolu dalšími domácími nebo zahraničními institucemi) a na sponzoring ze strany soukromých subjektů.
7
