Národohospodářská fakulta Vysoká škola ekonomická v Praze Soutěžní práce do Soutěže o cenu děkana Národohospodářské fakulty VŠE Kategorie: Práce studentů bakalářského studia Katedra: Katedra hospodářské a sociální politiky Národohospodářské fakulty VŠE v Praze
Název práce:
Finanční gramotnost: tempo a struktura zadlužování českých domácností
Autor (autoři): Bc. Pavel Dvořák
Počet znaků včetně mezer: 34 155
Abstrakt Tato práce se zabývá analýzou zadlužování českých domácností, konkrétně jejím tempem a strukturou, a to i ve srovnání s evropskými zeměmi. Poukazuje na rostoucí počet osobních bankrotů, nesplácených spotřebních úvěrů as exekucí a dochází k závěru, že se jedná o závažný problém. Autor nabízí řešení problému zvyšováním finanční gramotnosti prostřednictvím výuky příslušného předmětu na základních a středních školách.
Abstract This paper deals with analysis of indebtedness of Czech households, specifically with its pace and structure, and even in the comparison with other european countries. It points to increasing number of personal bankruptcy, outstanding consumer credits and distraints and comes to the conclusion it is a serious deal. Author offers the problem solution by improving financial literacy by teaching relevant subject at primary and secondary schools.
Klíčová slova zadlužování osobní bankroty exekuce nesplácené spotřební úvěry finanční gramotnost
JEL klasifikace D14
Obsah 1
Zadluženost domácností v ČR .....................................................................1 1.1 Vývoj zadluženosti domácností ...............................................................1 1.2 Struktura zadluženosti .............................................................................4 1.3 Srovnání v rámci EU ...............................................................................5
2
Spotřeba a dluhy..........................................................................................9 2.1 Permanentnost příjmů ..............................................................................9 2.2 Spoření a půjčování ............................................................................... 10
3
Předlužené domácnosti .............................................................................. 11 3.1 Osobní bankroty .................................................................................... 11 3.2 Exekuce .................................................................................................14 3.3 Nesplácené spotřební úvěry ...................................................................16
4
Návrh řešení zvyšování finanční gramotnosti ............................................ 19
Úvod Téma zadlužování a problémů s tím spojených je i vzhledem k proběhnuvší celosvětové hospodářské situaci vysoce aktuální. Celý svět stojí na obchodu - nákupu a prodeji výrobků a služeb. Kvůli konkurenci vznikly na trhu společnosti, které jsou ochotny za jistý úrok půjčovat lidem a firmám, pokud ti z různých důvodů mají nedostatek hotovosti. V této práci se budu zabývat pouze půjčováním domácnostem. Je to krok vstříc spotřebitelům, který jim umožňuje získat produkty a služby, které by si nemohli dlouhou dobu dovolit. Naproti tomu to ale vypadá, že se z půjčování peněz a žití s dluhy stal trend, který může mít neblahé následky, v krajním případě až osobní bankrot či exekuci.
Cílem této práce je zhodnotit, jestli je zadlužování českých domácností vážným problémem, jenž kvůli nedostatku finanční gramotnosti může vést v některých případech až k exekuci nebo osobnímu bankrotu. Dalším cílem je pokusit se zjistit, jaké hlavní motivy vedou lidi k tomu, aby si půjčovali. Dále se snažím odpovědět na otázku, jestli stále více a více domácností spěje k osobnímu bankrotu. Posledním cílem je navrhnout řešení, které by prostřednictvím zvyšování finanční gramotnosti mělo vést ke snižování zadlužení a problémů s tím spojených.
V prvním oddílu se zabývám zadlužeností domácností v ČR, vývojem, strukturou zadluženosti a srovnáním v rámci EU, čímž odpovídám na otázku, jestli je zadlužování českých domácností vážným problémem, a to i ve srovnání ve srovnání s ostatními zeměmi EU. V druhém oddílu se snažím zjistit i podle standardních ekonomických teorií spotřeby, proč domácnosti žijí stále více na dluh, jaké problémy to může přinášet a jakou roli hraje naše psychika v půjčování si. Ve třetím oddílu se zaměřuji na předlužené domácnosti, kde sleduji vývoj počtu osobních bankrotů, exekucí a nesplácených spotřebních úvěrů. Ve čtvrtém oddílu se snažím navrhnout nástroje, pomocí kterých by se mohla zvýšit finanční gramotnost a tím pádem i snížit počet osobních bankrotů a exekucí.
1 Zadluženost domácností v ČR Jak již bylo řečeno v úvodu, zadluženy mohou být jak firmy, tak i jednotlivci, přičemž my se budeme zabývat pouze jednotlivci, kteří mohou tvořit vícečlennou, ale i jednočlennou domácnost. Zadlužeností domácností míníme celkovou sumu, kterou domácnosti dluží nějakému finančnímu subjektu. Aktuální výše k 31.11.2011 je 1,108 bil. Kč1, což při počtu asi 4,3 mil. domácností2 dává průměrný dluh ve výši 257 674 Kč na jednu domácnost. Samozřejmě by byl lepším ukazatelem medián, takový údaj ale bohužel k dispozici nemáme. Pro úplnost dodejme, že aktuální výše úspor činí 2,2 bil. Kč. V této kapitole se budeme zabývat vývojem zadluženosti domácností, jeho strukturou a konečně srovnáním v rámci EU, z čehož by měla vyplynout odpověď na otázku, zda-li je zadlužení českých domácností skutečně tak vysoké, jak je mnohdy publikováno.
1.1 Vývoj zadluženosti domácností Zadluženost domácností v ČR sledujeme od roku 1993, kdy zadlužení, jak můžeme vidět z grafu 1.1, bylo na úrovni 84,5 mld. Kč. Do roku 2000 rostlo velice pomalu a to hlavně díky volatilitě úrokové míry, jak můžeme vidět na grafu 1.2. S rostoucím počtem institucí, které byly ochotny půjčovat, se úroková míra nejen pomalu ustanovovala na stabilních hodnotách, ale hlavně také vytrvale klesala, což způsobilo nárůst objemu půjček. Výrazný začátek růstu ale přinesl až rok 2000, což je přisuzováno nejen nízké volatilitě úroku, ale hlavně prolomení jakési psychické bariéry, kterou činila dvoumístná úroková míra. Jednomístná úroková sazba, období relativní expanze ČR a nízká zadluženost tedy přinesly vytrvalý a výrazný růst v zadlužování domácností.3
1
Česká národní banka
2
Český statistický úřad
3
Analýza zadluženosti českých domácností, Měšec.cz
1
Graf 1.1 Zadluženost domácností
Graf 1.2 Úrokové sazby z nově čerpaných úvěrů domácnostmi
2
Zdroj: Analýza zadluženosti českých domácností, Měšec.cz Zajímavý vývoj přineslo období kolem roku 2008, který je považován za začátek celosvětové hospodářské recese. Tento rok byla média plná negativních zpráv, některé firmy ze strachu omezovaly svoji investiční aktivitu a posléze zahájily vlnu propouštění, lidé byli psychologicky motivováni ke snížení spotřeby a tím i ke snižování půjčování. Přesto ale v tomto období rostlo zadlužování ještě více než předtím a jak uvidíme v třetí části, rostl i počet osobních bankrotů. Každá domácnost má jistou skladbu výdajů, kde je poptávka po nich v krátkém období spíše neelastická, většina domácností tedy nemůže okamžitě snížit svoje výdaje, neboť je také zvyklá na určitý životní styl. Druhým problémem je to, že mnoho domácností již v té době mělo dluhy a splácelo nějaké půjčky. Se snížením agregátní poptávky a tím i snižováním platů některé domácnosti nebyly schopny své závazky splácet, a proto si ke krytí původních půjček začaly brát půjčky nové. Po odeznění krize a opětovného nastartování růstu nenastal v míře růstu zadluženosti prakticky žádný rozdíl. Vzhledem k obavám některých ekonomů i neekonomů o druhé dno recese, tedy tvar písmene dvojité w, nám pouze budoucnost ukáže, zda-li bude míra půjček klesat, nebo jestli si lidé budou muset opět půjčovat, aby kryli své původní závazky.
3
1.2 Struktura zadluženosti Dluhy domácností můžeme rozdělit na 3 složky, a to na bankovní úvěry na bydlení, bankovní úvěry spotřební a ostatní a na nebankovní úvěry spotřební povahy. Pokud se podíváme na graf 1.3, vidíme, že největší podíl mají bankovní úvěry na bydlení, a to 65 % z aktuální výše dluhu, nehledě na to, že vykazují také nejvyšší růst. Bankovní úvěry na bydlení byly také podle mnohých odborníků hlavní příčinou vzniku celosvětové recese, neboť mnoho lidí nebylo schopno splácet své závazky. Vzhledem k tomu, že tyto úvěry na bydlení jsou často uzavírány na několik desítek let a jejich výše vzhledem k platu bývá značná, je to často místo, kde buď přímo vznikají potíže, nebo to vede k potřebě dalších úvěrů. Na druhou stranu jsou to ale úvěry dlouhodobého charakteru, se kterými domácnosti pevně počítají.
Graf 1.3 Bankovní a nebankovní úvěry domácnostem
4
Bankovní úvěry spotřební a ostatní rostou po celou dobu vytrvalým a pomalejším tempem oproti úvěrům na bydlení a tvoří 24 %. Naproti tomu zajímavá je situace u nebankovních úvěrů spotřební povahy, jejichž výše do roku 2008 rostla podobně jako u spotřebních bankovních úvěrů, ale v roce 2009 nastal pokles a v roce 2010 další. Za možnou příčinu tohoto poklesu se považuje to, že tyto nebankovní úvěry nejsou již o tolik výhodnější než bankovní a že již bylo zaznamenáno hodně případů, kdy měli lidé s vymáháním
dluhů
od
těchto
poskytovatelů
velké
problémy.4
Jejich
podíl
na celkovém dluhu tvoří zbylých 11 %.
1.3 Srovnání v rámci EU Při srovnávání zadlužení českých domácností s ostatními evropskými domácnostmi můžeme porovnávat 3 ukazatele, a to výši absolutní, relativní a tempo růstu. Absolutní výše je vzhledem k odlišné velikosti států a jejich HDP ukazatelem nejméně vypovídajícím, přesto si pohledem do grafu 1.4 můžeme udělat alespoň přibližný obrázek, jak na tom co do srovnání se zbytkem EU jsme. ČR patří svojí absolutní výší dluhu mezi méně zadlužené národy, přičemž mezi ty více zadlužené patří v podstatě všechny země západní a severní Evropy s Itálií. Proto vyvstala otázka, jestli výše zadlužení není přímo úměrná s pokud ne životní úrovní, tak s HDP, a to směrem čím větší zadlužení, tím vyspělejší země. Graf 1.3 Srovnání zadluženosti domácností v EU (v mil. EUR)
4
reality.aktualne.centrum.cz
5
Druhé srovnání je přepočtem výše zadlužení na HDP, což je vidět v grafu 1.4. ČR se nachází na pomyslném chvostu celé evropské sedmadvacítky, neboť zabírá až 24. místo. Pokud tedy porovnáváme procentuelní zadlužení domácností vzhledem k výši HDP v rámci EU, můžeme s klidem konstatovat, že zadlužení domácností v ČR není nijak vysoké.
Graf 1.4 Srovnání zadluženosti domácností v EU
6
Poslední možností srovnání je srovnání meziročního procentuelního růstu. Toto srovnání je však v případě ČR s okolními zeměmi problematické, neboť ČR byla ještě na začátku 90. let prakticky bez dluhů, takže by se růst mohl zdát závratný. Další důležitou roli hrají také demografické změny, změny v preferencích zákazníků, nízké a stabilní úrokové sazby a rostoucí mzdy. Z grafu 1.5 je vidět, že tempo růstu dluhů českých domácností v podobě relativní zadluženosti bylo za roky 1999-2008 téměř dvojnásobné ve srovnání se zeměmi eurozóny, ovšem úroveň této relativní zadluženosti je stále zhruba poloviční (v ČR dosahovala v roce 2008 53,3 % relativní úrovně zadluženosti domácností v EU 16). Z grafu také vyplývá, že např. Maďarsko, vycházející v roce 1997 z ještě nižší úrovně relativní zadluženosti než ČR, vykazuje tempo relativní zadluženosti do roku 2008 ještě vyšší než ČR, navíc s výrazným měnovým rizikem, neboť značná část těchto dluhů spočívá v úvěrech v cizích měnách (v ČR je zadluženost domácností v cizích měnách vlivem nízkých tuzemských úrokových sazeb prakticky zanedbatelná).5
5
Český statistický úřad
7
Graf 1.5 Míra hrubé zadluženosti domácností ve vybraných zemích a eurozóně (stavy půjček k hrubému disponibilnímu důchodu domácností v daném roce)
250
Eurozóna (16 zemí) Německo Maďarsko
200
ČR Nizozemí
150 100
50
0 1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Zdroj: Eurostat Zjistili jsme tedy, že ač je výše dluhu skoro 260 000 Kč na průměrnou domácnost a míra zadlužení roste dvakrát rychleji než v zemích evropské šestnáctky, je stále zadluženost jak v absolutní, tak i v relativní výši na HDP v rámci EU nízká. I ve srovnání s Maďarskem, které je ČR podobné, je na tom ČR lépe. Navíc je zadlužení českých domácností z velké míry tvořeno úvěry na bydlení, což jsou stabilní úvěry dlouhodobého charakteru. .
8
2 Spotřeba a dluhy Jinou otázkou, na kterou ale nemůžeme uplatnit žádné tabulky, empirická data či podobné údaje, ze kterých se dá číselně něco vyvodit, jsou důvody, proč si lidé půjčují. Můžeme vycházet z moderních teorií spotřeby, především hypotézy životního cyklu a hypotézy permanentního důchodu. Hypotéza životního cyklu říká, že mladý člověk předpovídá, že bude v produktivním věku vydělávat více peněz, a proto si na svoji spotřebu vypůjčuje, během produktivního věku své dluhy splatí a ještě ušetří něco na důchod, přičemž se snaží mít během celého svého života vyrovnanou spotřebu. Hypotéza permanentního důchodu naopak vysvětluje pouze to, že některé příjmy člověka jsou stálé, tedy permanentní, a některé pouze dočasné, tedy krátkodobé.
2.1 Permanentnost příjmů V případě hypotézy permanentního důchodu vzniká problém tam, jaké příjmy považuje člověk za permanentní. Nemusíme mít ani na mysli různé prémie v zaměstnání, jejichž výše se samozřejmě může měnit, ale výši příjmu či příjem samotný. Hospodářská krize ukázala mnohým, že spoléhání se na jeden (či jeden výrazný) zdroj příjmů jednoduše nestačí. Kdyby byly příjem a zvyšování koupěschopnosti v čase jisté, nebyl by v půjčování a zadlužování se žádný problém (pokud si člověk samozřejmě nepůjčí více, než je schopen splatit). Umožnilo by to mít výrobky či služby dříve, za což je člověk ochoten zaplatit něco navíc. Vzhledem k tomu, že příjem ale jistý není, musí každý používat svou finanční inteligenci k tomu, aby posoudil, jak si může dovolit žít, v čemž je samozřejmě zahrnuto i to, jakou výši dluhů si může dovolit mít. Protože ale nějaké obecně známé doporučení neexistuje, jde člověk ve své chtivosti často až na samou hranici (případně i za ni), kam si může dovolit zajít. Proto může například vysoká faktura za nějakou službu způsobit, že spotřebitel není schopen zaplatit splátku, a vzniká problém, kdy se snaží vymanit se z dluhu.
9
2.2 Spoření a půjčování Existují ale i statky, kterých si člověk nemůže užívat dopředu, jako jsou např. vánoční dárky či každoroční letní dovolená. Na tyto statky lze opět buď ušetřit, nebo si půjčit. Ušetření se zdá jako výhodnější varianta, neboť se nemusí platit žádný úrok, navíc se během té doby mohou peníze na nějakém termínovaném účtu zhodnocovat. Přesto si mnoho lidí na vánoční dárky či dovolenou půjčuje. Abychom našli odpověď na tuto otázku, musíme se zabývat psychologií člověka, což ve spojení s ekonomií dává oblast behaviorální ekonomie, která na tuto otázku poskytuje uspokojivější odpověď. Zdá se, že pro mnoho lidí je jednodušší, když si na sebe v uvozovkách upletou bič, tedy půjčí si, a pak jsou nuceni splácet.6 Určitou částku tedy musí odkládat ze svého platu a řeší v podstatě pouze ten problém, jak se zbytkem důchodu vystačit do konce měsíce, co si ještě mohou dovolit a co již nikoli. Zdá se, že by neměl být rozdíl mezi tím, jestli peníze zaplatí nějaké kreditní společnosti, nebo si je odloží stranou na svůj účet. Pro někoho ale pocit toho, že ještě má někde nějaké peníze, vyvolává buď chuť je utratit, nebo pocit disponibilní částky, která v případě potřeby může být utracena. A tato potřeba přichází záhadně často. Z kýžené uspořené částky toho tedy někdy moc nezbude. Pokud o sobě toto jedinec ví, zdá se skutečně jako racionální rozhodnutí si raději půjčit. Obávám se, že toto ale není většinový případ. Ten spíše spočívá v potřebě vydání větší jednorázové částky a půjčkou se dá vyřešit její aktuálnost a placení odsunout na neurčito k „lepším zítřkům“, neboť „ono se to vždycky nějak udělá“.7 Zjistili jsme tedy, že nedostatek finanční inteligence a přeceňování jistoty, výše a pravidelnosti příjmu, může vést k tomu, že se člověk zadluží více, než si může dovolit. Z toho pak mohou vzniknout problémy ve splácení. Zajímavé je zjištění, že si někteří lidé raději na statky, jejichž datum spotřeby se nedá posunout, půjčují, namísto toho, aby na ně raději bez úroku po celý rok odkládali tu stejnou nebo i nižší částku peněz stranou.
6
Ariely, Dan. Jak drahé je zdarma?
7
Ariely, Dan. Jak drahá je intuice?
10
3 Předlužené domácnosti Pokud někdo nestíhá splácet své závazky a jeho měsíční výdaje jsou pravidelně vyšší než jeho příjmy, může se dostat do dluhové pasti. Tak je označována situace, kdy si člověk půjčuje jen proto, aby z půjčky financoval své předešlé dluhy. K tomuto účelu začaly na trhu buď úplně nové firmy nebo ty stávající poskytovat službu v podobě tzv. konsolidace. Konsolidace v tomto slova smyslu znamená sloučení půjček do jedné. Firma tedy za klienta zaplatí všechny jeho dluhy, takže klient platí pouze jednu měsíční splátku, která může být i nižší než výše všech původních splátek dohromady. Problém ale nastává, pokud klient nemůže ani tuto částku splácet, a to i kdyby se splácení rozložilo na delší než původně plánovanou dobu. Zde se používá pojem předlužené domácnosti, což jsou domácnosti, které nebudou v dohledné době schopny dostát svým platebním závazkům, nemají dostatečné příjmy ani majetek k prodeji na uspokojení každodenních nezbytných životních potřeb a současně nemohou získat další úvěr. Mezi příčiny můžeme řadit nezaměstnanost, finanční negramotnost, špatné hospodaření, dluhovou past, náhlou změnu rodinné situace atd. V tuto chvíli přichází možnost vyhlásit osobní bankrot.
3.1 Osobní bankroty Od roku 2008 existuje možnost požádat o vyhlášení osobního bankrotu a oddlužení. O to může požádat pouze fyzická osoba, jejíž dluhy nepocházejí z nějaké výdělečné činnosti. Musí být ale schopna během pěti let splatit alespoň 30 % svých nezajištěných závazků. Samotný postup probíhá tak, že se podá návrh na zahájení insolvenčního řízení a na povolení oddlužení příslušnému krajskému soudu. Samotné podání je zdarma, ale soud může požadovat zálohu na insolvenční řízení ve výši až 50 000 Kč, tato výše ale bývá v praxi velice výjimečná. Soud má 15 dnů na rozhodnutí, proti kterému se lze do 2 měsíců odvolat. Soud může také nařídit doplnění některých chybějících částí, na což má příslušná
11
osoba 15 dnů. V případě vyhovění je zapsána do insolvenčního rejstříku a jsou proti ní zastaveny veškeré exekuce a vymáhání.8 Samotný akt podání návrhu je problematický, neboť formuláře jsou složité, a pokud je v nich nějaká chyba, návrh je automaticky zamítnut. Vznikly ale firmy, které nabízí vyplnění formulářů za klienta, a konkurence již stihla dojít tak daleko, že firma si nechá zaplatit pouze v případě úspěšného výsledku rozhodnutí o oddlužení. Možnosti vyhlásit osobní bankrot využilo od roku 2008 do konce roku 2011 již 20 824 lidí, z toho více než polovina v roce 2011. Statisticky pochází nejvíce lidí ze severu, hlavně z moravskoslezského kraje, a je jim mezi 35-44 lety. Nejméně lidí naopak pochází z Prahy. Jeden týdeník označil za typického kandidáta na osobní bankrot třicátníka se zálibou v elektronice.9 Na grafu 3.1 vidíme rostoucí trend podaných návrhů na vyhlášení osobního bankrotu. Graf 3.1 Počty osobních bankrotů v letech 2008 - 2011
8
Osobní bankroty, osobnibankroty.cz
9
CCB-Czech Credit Bureau, a.s
12
Zdroj: Insolvenční rejstřík, vlastní výpočty CCB-Czech Credit Bureau, a.s Věra Kameníčková, vedoucí analytického oddělení společnosti CCB – Czech Credit Bureau, která analýzy provádí, k tomu řekla: „I když je dynamika osobních bankrotů i nadále poměrně vysoká, postupně se snižuje. V roce 2009 se ve srovnání s rokem 2008 zvýšily o 260 %, o rok později to bylo o 173 % a v roce 2011 již „jen“ o 89 %.“10 Klesající dynamiku počtu osobních bankrotů můžeme vidět na grafu 3.2. Přestože tedy počet osobních bankrotů roste, dynamika klesá. Otázkou však zůstává, zda klesá dostatečně rychle. Osobní bankroty jsou totiž relativně novou institucí, na kterou si lidé musí zvyknout. Až poznají její výhody, může to část dokonce více motivovat k lehkovážnějšímu zadlužování se, neboť existence možnosti požádat o osobní bankrot a následné oddlužení mohou působit jako zadní vrátka. Graf 3.2 Meziroční dynamika počtu osobních bankrotů
10
Czech Credit Bureau a.s.
13
Zdroj: Insolvenční rejstřík, vlastní výpočty CCB-Czech Credit Bureau, a.s. Zdá se tedy, že ač počet osobních bankrotů v absolutních číslech roste, což je špatná zpráva, tempo jeho růstu pomalu klesá, což je zase dobrá zpráva. Netušíme ale, jestli se bude v dlouhodobém horizontu jednat o velice vážný problém, který bude postihovat stále více a více lidí, až nakonec postihne velkou část populace, nebo jestli se i absolutní růst brzy zastaví. Doba čtyř let je příliš krátká k tomu, abychom mohli předjímat jakékoliv závěry, a přestože bychom mohli provést regresní analýzu a predikovat budoucí vývoj, mohly by být výpočty vzhledem k budoucnosti velice zkreslené, a to i vzhledem k tomu, jaké období v ekonomice od roku 2008 panovalo. Přesto to, že za minulý rok vyhlásilo více než 11 000 lidí osobní bankrot (přičemž žadatelů bylo více než 15 000) a dynamika zůstává stále vysoká, je číslo vzhledem k počtu obyvatel ČR vysoce alarmující. Může nás alespoň těšit, že roste procento těch, kteří žádost podali a byli úspěšní, což za rok 2011 znamenalo již 74 % žadatelů.
3.2 Exekuce Pokud má člověk dluhy nebo nesplácí své závazky, může věřitel, kterým může být fyzická i právnická osoba, podat návrh na provedení exekuce soudu. Protože jsou ale exekutoři soukromé osoby pověřené soudem, jsou sami závislí na výkonu exekuce, čímž mají na jedné straně na provedení a vymožení exekuce zájem, ale na druhé straně mohou odmítnout případy, ve kterých se jim vymožení nějaké částky zdá příliš náročné či nejisté. To je jeden z důvodů, proč je počet vymožených exekucí jiný než počet nařízených. Dále panuje velká různorodost v tom, kdo se rozhodne požádat o exekuci a kdo ještě očekává standardní splacení. Některé pohledávky se dají také vyřešit konsolidací úvěrů. Přesto je počet exekucí důležitým ukazatelem, který má co do činění s finanční gramotností.11 Všechny exekuce, které jsou nařízeny, se samozřejmě nepodaří vymoci, a to z části i proto, že se jedná o stejné dlužníky, na které je exekuce nařízena opětovně. Při sledování vývoje počtu exekucí v ČR musíme vzít v potaz jednu věc, a to, že v roce 2009 a z menší části i 11
Exekuce - Exekutor
14
2010 byl počet ovlivněn vymáháním balíku 200 000 exekucí od jediné firmy, která se rozhodla vymoci pohledávky od roku 1998. Tím pádem si můžeme vybrat dvě interpretace, a to zmíněný počet 200 000 exekucí započítat či nezapočítat. Z pohledu výsledku trendu nám to totiž poskytne odlišný výsledek. Pokud tento počet exekucí nebudeme započítávat a čísla z let 2009 a 2010 o něj očistíme, výsledný trend by byl stále mírně rostoucí. Naopak, pokud toto číslo započteme, dostaneme sice v roce 2009 velký skok, ale na druhé straně také poprvé v roce 2010 pokles počtu nařízených exekucí oproti předcházejícímu roku, což můžeme vidět na grafu 3.3.12
Graf 3.3 Počet nařízených exekucí v letech 2001 – 2010
Bohužel ještě nejsou k dispozici souhrnná data za rok 2011, přesto ale vidíme, že počet nařízených exekucí (pokud si odmyslíme 200 000 výkyv) vytrvale stoupá. Dlužníky jsou podle Exekutorské komory nejčastěji lidé ve věku od 20 do 35 let a důchodci, často lidé se základním vzděláním a nižším sociálním postavením. Na druhou stranu, za zhruba třetinou nařízených exekucí stojí drobné dluhy v řádu několika stovek korun, jako jsou např. 12
Exekutorská komora
15
pokuty dopravnímu podniku nebo městským policistům, penále zdravotním pojišťovnám či poplatky obcím za svoz odpadků. Zde ale můžeme vidět, že nižší školní vzdělání má výraznou spojitost s nižším finančním vzděláním a vytrvale rostoucí počet exekucí, dosahující ročně hodnoty 700 000, je vážným problémem.13
3.3 Nesplácené spotřební úvěry Pokud si odmyslíme jedno z životních rozhodnutí, v našem případě pořízení hypotéky, kterým se člověk obvykle zaváže platit relativně vysokou částku po dobu mnoha let, dostaneme druhou velkou oblast půjčování. Tou jsou spotřební úvěry, ať už bankovní nebo nebankovní povahy, kterými člověk financuje zbytek svých potřeb a přání vedle hypotéky. Zde se dostávají do problému i lidé, kteří by si z dlouhodobého pohledu hypotéku na vysokou částku nebo hypotéku vůbec nepořídili. Spotřební úvěry mají totiž obvykle daleko kratší dobu splatnosti, a člověk si je svým příjmem v kratším období více jistý než v období dlouhém, proto se občas nebojí si půjčovat na hranici svých možností, případně za ní, pokud očekává dokonce zlepšení.
Spotřební úvěry v ČR mohou poskytovat banky i nebankovní společnosti. K 30. listopadu 2011 půjčily banky i nebankovní subjekty lidem v podobě spotřebních úvěrů přibližně 278 miliard korun (přitom 197,4 miliard poskytly banky a zhruba 80 miliard instituce bez bankovní licence). To znamená, že objem obou druhů půjček v roce 2011 vzrostl. Jak můžeme vidět na grafu 3.4., bankovní úvěry spotřební a ostatní rostou stále vytrvalým tempem. Naproti tomu nebankovní úvěry spotřební povahy, které začaly v roce 2009 klesat, vykázaly v roce 2011 oproti očekávání nárůst. Mělo se za to, že objem nebankovních půjček klesá kvůli rostoucí nezaměstnanosti, omezování výdajů domácností v době krize a také vyšší opatrnosti těchto společností při schvalování úvěrů, neboť roste počet lidí, kteří nedokážou své závazky splácet. Jestli roky 2009 a 2010 byly pouze výjimkami, nebo byl rok 2011 výjimkou v jinak klesající tendenci, budeme moci posoudit až za několik let.14 13
Czech Credit Bureau, a.s.
14
Česká národní banka
16
Graf 3.4 Objem bankovních a nebankovních úvěrů spotřební povahy (v mld. Kč)
Zdroj: ČNB S tím, jak si lidé půjčují více peněz, přibývá i těch, kteří nedokážou své závazky splácet. Na konci listopadu 2011 přesáhl podle ČNB objem bankovních úvěrů po splatnosti více než 90 dní (tzv. úvěrů se selháním) 23,4 mld. Kč, což je 11,84 %. U nebankovních společností to bylo více než 19 % dlouhodobě nesplácených úvěrů, což je skoro 18 miliard Kč. Průběh nesplácených bankovních úvěrů můžeme vidět na grafu 3.5. Vidíme, že míra se od roku 2002 pohybuje na velice podobných hodnotách, od roku 2004 do roku 2009 navíc dokonce klesala. Poté začala růst v období, které můžeme přisoudit celosvětové hospodářské situaci. Od začátku roku 2011 se začíná opět pomalu snižovat.15
Graf 3.5 Míra bankovních spotřebních úvěrů se selháním (v mld. Kč)
15
Česká národní banka, Český statistický úřad
17
Zdroj: ČNB
Pokud bychom se podívali na spotřební úvěry včetně úvěru hypotečních, podalo by nám to skoro identický obrázek o vývoji nesplácení úvěrů. Zjistili jsme tedy, že ač objem bankovních a nebankovních úvěrů spotřební povahy rostl pravidelným tempem, počet nesplácených úvěrů se do roku 2008 snižoval, poté začal růst a v současné době opět již pomalu klesá. To může být podle některých očekávání dobrý výsledek, tato interpretace je ale vždy ryze subjektivní. Přesto můžeme konstatovat, že pokud je každý devátý bankovní a každý pátý nebankovní úvěr úvěrem v selhání, je to relativně vysoké číslo. Data by ještě bylo vhodné doplnit vývojem nesplácených nebankovních úvěrů, který se mi ale bohužel nepodařilo najít.
18
4 Návrh řešení zvyšování finanční gramotnosti Vzhledem k tomu, že roste zadlužování domácností, objem nesplácených úvěrů, osobních bankrotů a následně exekucí, zdá se, že vše jde k horšímu. Jako řešení nás mohou napadnout buď taková řešení, kdy něco omezíme, zakážeme, nařídíme zákonem nějaké podmínky zadlužování, nebo můžeme jít druhou cestou, a to snažit se o zvyšování finanční gramotnosti, aby lidé sami nedělali taková rozhodnutí, které jim v konečném důsledku mohou spíše ublížit. Osobně nejsem zastáncem příkazů a omezení, neboť lidská vynalézavost je nekonečná a přizpůsobení se podmínkám je v nás hluboce zakořeněno. Vždy se navíc najde několik těch, kteří na obcházení zákonů profitují, ač nelegálním způsobem. Ubíral bych se tedy tou cestou, kdy lidé sami nebudou činit taková finanční rozhodnutí, která budou nejistá a která by jim mohla přinést výraznější potíže.
Zvyšování finanční gramotnosti lze provádět na dvou polích, a to buď zlepšováním vědomostí, jak peníze vydělávat, nebo zlepšováním vědomostí, jak s penězi hospodařit. Zde se nám jedná o hospodaření a rozhodování na straně utrácení peněz. Jsou v podstatě dvě možnosti, jakým zvyšovat vědomosti o finančním hospodaření, a to že dotyčný buď hledá informace aktivně sám, nebo že mu tyto informace budou sděleny bez ohledu na jeho zájem o ně. Největší roli v oblasti sdělování informací a utváření návyků člověka hrají obvykle rodiče a školní zařízení. Pokud ale vezmeme v úvahu předchozí statistiky, tedy kdo se nejvíce zadlužuje, zjistíme, že je to právě věková skupina, která by se již měla starat o výchovu svých dětí. Samozřejmě se je snaží naučit to nejlepší, co je ale mohou naučit v oblasti finančního hospodaření, pokud mají sami problémy? Může z toho tedy vzniknout člověk, které bude mít buď sám problémy také, nebo bude mít lepší zdravý selský rozum v oblasti hospodaření, nebo se tomu naučí někde jinde. Protože ale toto předávání nejlepších zkušeností a varování vede ke stále se zvyšujícím číslům v oblasti exekucí a osobních bankrotů, vidím jako nutnou úpravu zavedení výuky finančního hospodaření do škol. Pro mne osobně je stěží pochopitelné, kolika věcem, předmětům a teoretickým znalostem se člověk na základní a střední škole učí, přičemž alespoň ty znalosti, které bude
19
potřebovat bez výjimky každý člověk po celý život, se opomíjejí, nebo snad nechávají pouze na bedrech rodičů. Dokonce jsem již měl možnost několik učebnic či pracovních sešitů pro žáky druhého stupně základní školy a středních škol vidět a oproti očekávání byly podle mého názoru výborné a leckterý student ekonomie by se v nich mohl přiučit něčemu ze svého oboru. Až se lidé naučí, jak tvořit správná finanční rozhodnutí a jak důležité je vzdělávání se v této oblasti, bude je to více motivovat, aby si o tomto tématu hledali další knihy a informace podle jejich zájmu. Každý by ale dostal povinně základní (a v některých smutných případech vidíme, že by opravdu stačily ty nejzákladnější) znalosti v oblasti hospodaření s penězi. Samozřejmě je to běh na dlouhou trať, o to by ale bylo lepší zahájit ho co nejdříve.
Statistiky exekucí patrně nikdy neklesnou na nulu, přesto by měl tento krok zařídit výrazné snížení počtu bankrotů a exekucí, ale také to, že pokud někdo dělá špatné finanční rozhodnutí, nebude mít jen pocit, že je to nejspíš nad jeho finanční možnosti, ale měl by ze školních vědomostí vědět, že toto rozhodnutí činí v přímém rozporu s tím, jaké znalosti mu byly vštěpovány, což část lidí od takového rozhodnutí odradí. Nejdříve by ale bylo nutné vzdělat v této oblasti samotné učitele, neboť nikdo nemůže učit něco, co sám neumí.
20
Závěr Nejprve jsme se tedy zabývali historickým vývojem zadlužení, kde jsme viděli důležitý rok 2000, kdy se úroková míra ustálila a klesla pod hranici 10 %, a od kterého začaly dluhy domácností výrazně růst. Důležité je též poznamenat, že dluhy tvoří z velké části dlouhodobé úvěry na bydlení. Ve srovnání s ostatními zeměmi EU je absolutní i relativní výše zadluženosti nízká, tempo růstu je sice dvakrát vyšší než země eurozóny, ale toto porovnání není úplně relevantní. Pokud bychom se porovnali např. s Maďarskem, které startovalo dokonce na nižší úrovni zadlužení, je na tom ČR dnes lépe než Maďarsko.
Dále jsme zjistili, že si lidé půjčují buď v dobré víře, že všechno splatí, neboť úroky jsou relativně nízké, dostupnost úvěru vysoká a touha mít kýženou věc okamžitě velká, nebo v důsledku dluhové pasti, kdy se snaží jedním úvěrem zaplatit úvěr jiný. Také vyplynulo ponaučení, že by lidé měli s větší opatrností posuzovat jistotu a výši svého příjmu a ponechávat si nějakou finanční rezervu. Jako zajímavé se zdá racionální rozhodnutí některých lidí si raději půjčit a pak splácet než-li trpělivě odkládat prostředky stranou. Jako méně finančně zodpovědná se jeví možnost si velice rychle půjčit, když je potřeba, s tím, že není úplně jisté, jaké problémy přinese splácení v budoucnu.
Poté jsme se zaměřili na nový insolvenční zákon platný od roku 2008, kde je možnost požádat o osobní bankrot a oddlužení. Ze statistik jsme viděli, že počet osobních bankrotů výrazně roste, ale alespoň klesajícím tempem. Snad je to způsobeno také tím, že hodně lidí zná nebo alespoň slyšelo o někom, komu se mohl osobní bankrot nebo exekuce přihodit, a proto jsou opatrnější. Nicméně stále roste počet osobních bankrotů vysokým tempem. Počet exekucí má podobný, tedy v absolutních číslech rostoucí, průběh, kde je počet vyhlášených exekucí již velice vysoký, a průměrně připadá jedna exekuce na každého 14. občana. U nesplácených spotřebních úvěrů se situace nezdá být až tak špatná, neboť míra dlouhou dobu dokonce klesala, a po tříletém růstu se v minulém roce začala opět snižovat.
V návrhu, jak řešit tyto problémy pomocí zvyšování finanční gramotnosti, bylo navrženo zavedení povinné výuky domácího hospodaření od druhého stupně základní školy. Tímto
návrhem by bylo vhodné se dále zabývat, jakým způsobem a v jakém rozsahu by tato výuka byla provedena a zda by opravdu pro další finanční rozhodnutí byla tak účinná.
Seznam literatury Knižní monografie
1) ARIELY, Dan. Jak drahé je zdarma?. Praha : Práh, 2009. 216 s. ISBN 978-807252-239-2. 2) ARIELY, Dan. Jak drahá je intuice?. Praha : Práh, 2011. 226 s. ISBN 978-80-7252327-6.
Internetové zdroje
1) ANTOŠ, Ondřej. Měšec.cz [online]. 25. října 2005. Analýza zadluženosti českých domácností.
Dostupné
online:
http://i.iinfo.cz/urs-att/Mesec_cz-
studie_o_zadluzenosti_ceskych_domacnosti-113015889801607.pdf (15.12.2012) 2) Oddlužení. Dostupné online: http://www.oddluzeni.net/ 3) Osobní bankroty. Dostupné online: http://www.osobni-bankroty.cz/ 4) Exekuce – Exekutor. http://www.exekuce-exekutor.cz 5) Insolvenční zákon. Dostupné online: http://www.insolvencnizakon.cz/ 6) Czech
Credit
Bureau,
a.s.,
Tisková
zpráva.
Dostupné
online:
http://www.creditbureau.cz/Novinky/Novinky/Pages/V-roce-2011-bylo-vyhlášeno11-451-osobních-bankrotů.aspx (17.1.2012) 7) Česká národní banka. Dostupné online: http://www.cnb.cz 8) Český statistický úřad. Dostupné online: http://www.czso.cz 9) LOVRITŠ, Veronika. Www.iqrs.cz [online]. 2008. Dluhy a předlužení. Dostupné online:
http://www.iqrs.cz/storage/1232455589_sb_zprvaiqrsdluhyapedluen.pdf
(15.12.2011) 10) www.bussinesinfo.cz
Dluhy
domácností
jsou
hrozbou.
Dostupné
online:
http://www.mesec.cz/clanky/dluhy-domacnosti-jsou-hrozbou/ (15.12.2011) 11) www.europarl.europa.eu. 2010. Household indebtedness in the EU. Dostupné online:http://www.europarl.europa.eu/document/activities/cont/201103/20110324A TT16330/20110324ATT16330EN.pdf (15.12.2011)
12) www.ey2010.cz
[online].
2010.
Předlužení.
Dostupné
online:
http://www.ey2010.cz/predluzeni/ (15.12.2011) 13) SYROVÁTKOVÁ, Štěpánka ; MACHALÍČEK, Josef; CHRISTOVÁ, Jana. Www.spotrebitelskyudel.cz [online]. 2008. Dluhová problematika. Dostupné online:
http://www.spotrebitelskyudel.cz/wp-content/dluhova_problematika.pdf
(15.12.2011) 14) Www.cnb.cz [online]. Možnosti a Východiska předlužené domácnosti. Dostupné online:http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/z pravy_fs/fs_2008-2009/FS_2008-2009_priloha.pdf (15.12.2011) 15) Češi si rádi půjčují. Zadlužení domácností za devět let vzrostlo osmkrát . Lidovky [online]. 12. března 2010. Dostupné online:
