Národní strategie prevence násilí

Národní strategie prevence násilí na dětech v ČR na období 2008 − 2018 MUDr. Eva Vaníčková a kolektiv Úřad vlády ČR

národni_9_08.indd 1

«

23.9.2008 16:14:13

»


23.9.2008 16:14:13

OBSAH 1. ÚVOD

6

2. SVĚTOVÁ ZPRÁVA O NÁSILÍ NA DĚTECH

7

3. POPIS SITUACE V ČR

7

4. TEORETICKÁ VÝCHODISKA 4.1. PREVENCE 4.2. DEFINICE VYBRANÝCH FOREM NÁSILÍ

10 10 10

5. Priority národní strategie prevence násilí na DĚTECH

13

6. HLAVNÍ A SPECIFICKÉ CÍLE

13

7. PARTICIPACE DĚTÍ

16


«

23.9.2008 16:14:13

ÚVODEM Násilí na dětech nezná geografické, kulturní ani religiózní hranice; vyskytuje se v domácnostech, školách, zařízeních pro volnočasové aktivity, v komunitách i v zařízeních ústavní výchovy. Mezi agresory bývají rodiče, členové širších rodin, učitelé, vychovatelé, jiné děti a také zcela cizí osoby. Je třeba zdůraznit, že část dětí je násilím více ohrožená, např. děti s postižením, děti ze sociálních marginalizovaných subkultur. Neustále je třeba opakovat a zdůrazňovat, že následky násilí na samém začátku života jsou devastující. Někdy končí dokonce úmrtím dítěte, ale i dítě vystavené násilí musí žít s těžkými tělesnými a emocionálními ranami; na duši a někdy i na těle zůstávají jizvy, které nelze plně vyléčit. V této souvislosti chci zvláště připomenout, že zdraví není jediná stránka života dětí, která je poškozena. Násilí má devastující vliv také na schopnost učení a rozvoj dítěte a lze tudíž vyslovit předpoklad, že osobní zkušenost s násilím významnou měrou snižuje kvalitu života a schopnost tvůrčího naplnění. Násilí na dětech je největším rizikem globálního rozvoje, každá jeho forma i stupeň jsou neospravedlnitelné. Prevence a ochrana dětí před násilím je jedním z Milénniových rozvojových cílů. Z iniciativy OSN byla v roce 2002 vypracována první světová zpráva o násilí na dětech. Nad výsledky a jejich analýzou spolupracovala řada světových odborníků, vlád a neziskových organizací, z nichž jmenujme nejvýznamnější: Úřad vysokého komisaře pro lidská práva, dětský fond OSN UNICEF a Světovou zdravotnickou organizaci.

»


23.9.2008 16:14:13

Regionální konference přijaly k první světové zprávě o násilí na dětech doporučení, z nichž jsou dvě zcela zásadní. Prvním je zvýšení ochrany dětí před všemi formami interpersonálního násilí, garantované článkem 19 Úmluvy o právech dítěte a druhým je vypracování Národní strategie prevence násilí na dětech, na kterou bude navazovat Národní akční plán obsahující konkrétní aktivity posuzované vždy optikou zájmu dítěte. Česká republika vypracovala v souladu s doporučením OSN Národní strategii prevence násilí na dětech v ČR na období 2008-2018. Cílem materiálu je zvýšit ochranu dětí před všemi formami násilí, ke které se státy zavázaly ratifikací Úmluvy o právech dítěte. Za ochranu dětí zodpovídá stát, ale záleží na proaktivním postoji každého jednoho člověka k odmítání násilí a věřím, že společně vytvoříme podmínky a zvýšíme předpoklad ke změně postojů celé veřejnosti vůči násilí, a to v zájmu dětí.

Džamila Stehlíková ministryně pro lidská práva a menšiny


«

23.9.2008 16:14:13

1. ÚVOD Problematika násilí na dětech je celosvětovým problémem. Násilí na dětech nelze akceptovat, a to v žádné z jeho forem. „Každé násilí je neospravedlnitelné, neomluvitelné, nepřípustné, v rozporu s právy dětí a lze mu předcházet“. Stávající platná legislativa není v České republice vždy dodržována. V současné době neexistují souhrnná validní data o násilí na dětech v České republice. Pilotní studie uvádějí nepřesné a mnohdy zavádějící údaje. Existuje sběr dat v rámci resortu Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zdravotnictví, České školní inspekce a Ústavu pro informace ve vzdělávání. Jedná se o meziresortní a mezioborovou problematiku, která musí být řešena systémově. V současné době se prevenci násilí na dětech věnuje pozornost v řadě dokumentů, z nichž lze uvést například následující: Národní koncepce rodinné politiky, Koncepce péče o ohrožené děti a děti žijící mimo vlastní rodinu, Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže, Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí, Národní strategie boje proti obchodování s lidmi a řada dalších. Národní strategie prevence násilí na dětech (dále jen „Strategie“) je v souladu s doporučením Světové zprávy o násilí na dětech, má za cíl odstranění roztříštěnosti primárně preventivních programů a přispět tak ke zvýšení jejich efektivity. Strategie identifikuje 7 hlavních úkolů, k jejichž naplnění budou konkretizovány specifické cíle v národním akčním plánu. Česká vláda vypracováním Strategie realizuje doporučení Světové zprávy o násilí na dětech a koordinací pověřuje ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny. Cílem Strategie je na národní, regionální i místní úrovni zvýšit ochranu dětí před všemi formami násilí, ke které se státy zavázaly ratifikací Úmluvy o právech dítěte (článek 19). Nedostatečná ochrana dětí před násilím inspirovala OSN ve spolupráci s WHO k vypracování Světové zprávy o násilí na dětech (dále jen „Světová zpráva“). K výsledkům Světové zprávy byla přijata doporučení k vypracování národních strategií prevence násilí na dětech, jejichž realizace by měla respektovat naplňování zájmu dětí.

Světová zpráva o násilí na dětech, viz níže.

»


23.9.2008 16:14:13

2. SVĚTOVÁ ZPRÁVA O NÁSILÍ NA DĚTECH Světová zpráva o násilí na dětech doporučuje státům zejména: 1. vypracování národních strategií prevence násilí na dětech do konce roku 2007. 2. zajistit zákaz všech forem násilí vůči dětem formou legislativní intervence a rozvoj spolehlivého sběru dat, které by měly být nastavené do konce roku 2009. Světová zpráva byla poprvé prezentována dne 11. října 2006 na Valném shromáždění OSN v New Yorku. Na jejím vypracování se podílelo od roku 2003 mnoho expertů, vlád a nevládních organizací. Světová zpráva ve svém úvodu prezentuje právní rozbor ochrany dětí. Zpráva o implementaci doporučení Světové zprávy bude předkládána na 65. zasedání Valného shromáždění OSN v roce 2010. Při této příležitosti je třeba zdůraznit primární odpovědnost vlád států za implementaci doporučení Světové zprávy do národních strategií prevence násilí na dětech a národních plánů konkrétních aktivit. Světová zpráva připomíná článek 19 Úmluvy o právech dítěte, Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 182 o dětské práci, Opční protokol k Úmluvě o právech dětí týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie. Světová zpráva dále zdůrazňuje podporu a ochranu práv dětí a v neposlední řadě právo dítěte na ochranu před tělesným trestem a jiným ponižujícím či znevažujícím trestáním.

3. POPIS SITUACE V ČR Jak již bylo řečeno v úvodu, v České republice neexistují souhrnná statistická validní data o násilí na dětech. Z dostupných údajů vyplývá, že Česká republika se svými daty vyrovná evropskému kontextu. Například v roce 2007 bylo evidováno celkem 5 435 trestných činů, které byly spáchány

Rezoluce Valného shromáždění A/C.3/61/L.16/Rev.1, 2006. Závěrečné doporučení č. 41 Výboru pro práva dítěte k Druhé periodické zprávě o opatřeních přijatých k plnění závazků plynoucích z Úmluvy o právech dítěte (CRC/C/15/Add.201).

.


«

23.9.2008 16:14:14

na dítěti, přičemž největší skupinu zde tvoří násilné a mravnostní trestné činy. Podle policejních statistik došlo například v minulém roce k 938 znásilněním a pohlavnímu zneužití dětí – každý den tak dojde průměrně ke dvěma takovým zločinům. Orgány sociálně právní ochrany dítěte evidovaly 1884 dětí, které byly fyzicky či psychicky týrány nebo sexuálně zneužívány – postiženo je tak jedno dítě z každého tisíce. Každé dvousté dítě pak vyrůstá z důvodu patologie v rodině v zařízení ústavní výchovy. Násilná a mravnostní kriminalita páchaná na dětech - počty trestných činů

4000

3523 3410 3175 3017 3000

2000

2004

2005

2006

2007

V České republice je více než 300 sociálně vyloučených komunit, ve kterých žijí také děti a jsou ohroženy hrubým zanedbáváním téměř všech základních potřeb. Typická je vysoká míra rozvodovosti – na každých 100 sňatků připadá 65 rozvodů a je vysoký předpoklad, že většině rozvodových sporů a konfliktů jsou přítomné děti. Děti jsou také přítomny ze 2/3 domácímu násilí v roli svědků, přičemž z výzkumu v ČR vyplývá, že 14 % populace starší 15 let má osobní zkušenost s násilím v partnerském vztahu. Je třeba upozornit, že tyto údaje vycházejí z odpovědí respondentů ochotných o svých osobních zkušenostech vypovídat a lze předpokládat, že skutečná míra domácího Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity těchto subjektů působících v této oblasti, Praha, 2006, Gabal analysis and Consulting. Reprezentativní výzkum o domácím násilí 2006 pro Bílý kruh bezpečí – společnost STEM, 1690 respondentů.

»


23.9.2008 16:14:14

násilí mezi partnery je u nás s velkou pravděpodobností vyšší. O tom svědčí výzkum Univerzity Karlovy – 3. lékařské fakulty, kde 24 % mladých lidí do věku 26 let uvedlo osobní zkušenost s násilím v partnerském vztahu (dating violence). Opakované studie Linky bezpečí a Růžové linky uvádí, že 62 % dětí má zkušenost s psychickým násilím v rodině. Výzkumná studie Univerzity Karlovy – 3. lékařské fakulty dále uvádí, že v roce 2004 pouze 13,6 % dětí nebylo nikdy tělesně potrestáno, přičemž jedna čtvrtina tělesně trestaných dětí je potrestána způsobem, který naplňuje definici týrání. Data týkající se šikanování nejsou srovnatelná s ohledem na zdroj a způsob sběru, ale zejména s ohledem na různou citlivost respondentů. Pro ilustraci lze uvést výsledek Říčanovy studie z 90. let minulého století, který uvádí, že 19 % dětí školního věku má zkušenost se šikanováním; z rychlého výzkumu 2007, kde bylo osloveno 2 683 ředitelů základních, středních, speciálních a vyšších odborných škol vyplynulo, že na 28,4 % z nich se šikana nevyskytuje vůbec, 31 % ředitelů škol uvedlo, že zjištěných případů šikany je více, než těch nezjištěných (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). Ke všem uvedeným statistickým datům lze uvést, že čísla neodpovídají realitě, ve skutečnost budou vyšší. Důvodem je nízká citlivost vůči interpersonálnímu násilí, vysoká míra utajování násilí na dětech před společností, ospravedlňování chování dospělých vůči dětem, nízká důvěra v oznámení dětí, přehlížení známek svědčících o ataku násilí apod. Ve světovém kontextu panuje konsensus, který říká, že reálných případů bude minimálně desetkrát více než identifikovaných případů a stonásobně více dětí bude mít osobní zkušenost s násilím nízké intenzity. Následky násilí představují vážné ohrožení zdraví dítěte a jsou důvodem konzumace řady zdravotních, sociálních a poradenských služeb; často opakovaně, dlouhodobě až celoživotně a stát je nucen vynakládat neúměrně vysoké finanční prostředky na kompenzaci následků. V některých případech agrese je dokonce nutné přistoupit k vyšetřování trestné činnosti, soudnímu procesu včetně nákladů na sankci a terapii agresorů. Je prokázáno, že náklady na primární prevenci jsou vždy mnohonásobně nižší než náklady nutně vynaložené na terciální prevenci, kterou poskytují vysoce erudovaní odborníci na pracovištích s vysokým standardem služeb. Strategie by měla z tohoto pohledu i sekundární zisk, kterým budou snížené výdaje na specializované služby, ač nevýhodou je, že v dlouhodobém horizontu. Tato skutečnost by neměla stát v cestě ozdravění sociální komunikace spojené s výkonem práv dětí na jejich ochranu před všemi formami násilí.


«

23.9.2008 16:14:14

Neoddiskutovatelnou skutečností zůstává fakt, že děti vystavené násilí mají významně oslabenou pozici a ony samy i jejich rodiny zaujímají nerovné postavení v partnerství s poskytovateli služeb.

4. TEORETICKÁ VÝCHODISKA 4.1. PREVENCE Primární prevence: jejím účelem je zabránit násilí a toho je možno dosáhnout buď odstraněním příčin, nebo vytvořením takových podmínek, aby se násilí nemohlo uplatnit. Tato opatření na celospolečenské úrovni vytváří klima společnosti a hovoříme o nespecifické primární prevenci. Další opatření, zejména osvěta, vzdělávání atd. jsou již specifickou primární prevencí, kde je jasně definovaný cíl změny postojů a chování občanů, odborníků, dětí a jednotlivé aktivity určují dílčí kroky k naplnění. Sekundární prevence: účelem je včasná detekce rizik a zabránění jejich působení tím, že ohrožené děti budou dlouhodobě lékařem sledované a jejich rodiny či jiná sociální prostředí sanována. Toho je možno dosáhnout pravidelným monitoringem na základě screeningu (anamnestické zjišťování rizik, fyzikální vyšetření dítěte v rámci preventivních prohlídek apod.). Terciální prevence představuje resocializační a reintegrační opatření cílená na děti jako oběti trestných činů, pachatele protiprávního jednání a na lokality, které jsou danou formou násilí zasaženy. Účelem terciální prevence je zabránit prohloubení traumatu, zabránění rozvoji nevratných následků, komplikací, ale také systémového násilí, které může být zdrojem polyviktimizace dětí.

4.2. DEFINICE VYBRANÝCH FOREM NÁSILÍ Domácí násilí zahrnující děti (Domestic violence including children) má tři formy: syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte, děti v roli svědků rodičovského/partnerského násilí a agresivní chování dětí.

Mezinárodní společnost k předcházení zneužívání a zanedbávání dětí (ISPAN), 2000.

» 10


23.9.2008 16:14:14

Syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte (Child Abuse and Neglect) Tělesné týrání je fyzické ublížení nebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo že mu vědomě nebylo zabráněno. Jako další formy násilí na dětech lze označit případy opaření, utopení apod. Pohlavní zneužívání je nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. Takovou osobu může být rodič, příbuzný, přítel, odborný či dobrovolný pracovník či cizí osoba. Pohlavní zneužívání se dělí na bezdotykové a dotykové. Bezdotykové zneužívání např. zahrnuje setkání s exhibicionisty a účast na sexuálních aktivitách, kde nedochází k žádnému tělesnému kontaktu, např. vystavování dítěte pornografickým záznamům. Kontaktní zneužívání je takové, kde dochází k pohlavnímu kontaktu, včetně laskání prsou a pohlavních orgánů, pohlavnímu styku, orálnímu nebo análnímu pohlavnímu styku. Psychické týrání zahrnuje takové chování dospělé osoby, které má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Citové týrání může mít formu verbálních útoků na sebevědomí dítěte, opakované ponižování dítěte či jeho zavrhování. Vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům doma, násilná izolace, omezování dítěte, vyvolávání situace, kdy dítě má skoro stále pocit strachu, kdy je vystaveno dlouhodobé životní nejistotě způsobuje citové ublížení. Nepřiměřené ambice dospělých členů rodiny, dysfunkce rodiny vede často ke stálým útokům na dítě. Psychického týrání na dětech se mohou dopouštět i děti, často před hranicí dospělosti (např. v dětském kolektivu, sourozenci mezi sebou apod.). Zanedbávání je pojímáno jako jakýkoliv nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu vývoji dítěte a nebo ohrožuje dítě. U dítěte můžeme rozpoznat zanedbávání tělesné, citové, zanedbávání výchovy a vzdělání. V závislosti na stupni zanedbávání se rozlišuje těžké zanedbávání bezprostředně ohrožující život a zdraví dětí (zejména zanedbávání odpovídající výživy a lékařské péče) a všeobecné zanedbávání, kam spadá i nedostatečná

11


«

23.9.2008 16:14:14

ochrana dětí před škodlivým působením sociálně patologických jevů (alkoholismus, kriminalita, toxikomanie). Systémové týrání (druhotné ponižování) je působeno tím systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin. Příklady takovýchto týrání jsou: dítěti je upřeno právo na informace, je mu upřeno právo být slyšeno, dítě je neprávem odděleno od rodičů, špatná péče o dítě v zařízení, trauma dítěte způsobené necitlivými či opakovanými lékařskými prohlídkami, úzkost způsobená dítěti v rámci jeho kontaktu se soudním systémem (protrahovaná slyšení či poškozování dítěte zkušenostmi, které podstupuje jako svědek), odepření rodičovských práv na informace o dítěti a účast na rozhodování, kdykoli je to pro dobro dítěte, nedostatečné služby na pomoc týranému či zneužívanému dítěti. Komerční sexuální zneužívání dětí (Commercial Child Sexual Abuse) je definováno jako použití dítěte pro sexuální účely za peníze nebo odměnu. Má tři formy: dětskou prostituci, dětskou pornografii a obchod s dětmi. Šikanování je sociální porucha vztahů ve skupině, ve které hraje roli vztah agresora a oběti, kdy týrání druhého přináší satisfakci moci nad druhým. Šikanování má pět vývojových etap: ostrakismus, přitvrzování manipulace, nukleové jádro, mlčící většina a obraz dokonalé šikany. Tělesným trestem dítěte se rozumí každý trest, kde je použita tělesná síla způsobující bolest, či byť nepatrný dyskomfort dítěte. Tělesný trest za použití předmětu, na citlivou část těla nebo když po ranách zůstávají na těle stopy je týráním dítěte. Násilí pouličních gangů, extremistických skupin či divácké násilí je patologickou formou násilí, ve které násilí kompenzuje deficit životního programu a nudu; je potencováno anonymitou davu a reaguje na naučené podněty. Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. 1. vydání., Praha: Grada Publishing, 1995. Doporučení Rady Evropy č. (85)4 o násilí v rodině, Doporučení Rady Evropy č. (90)2 o sociálních opatřeních týkajících se násilí v rodině. Světový kongres o komerčním sexuálním zneužívání, 1996 Říčan, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha: Portál, 1995. Kolář, Michal. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001. Definice přijatá Výborem OSN pro práva dítěte, 2001 Mezinárodní společnost k předcházení zneužívání a zanedbávání dětí (ISPAN), 2002.

» 12


23.9.2008 16:14:14

Delikventní chování dětí a mladistvých je páchání přestupků a trestné činnosti. V posledních letech se významně zvyšuje brutalita útočníků.

5. Priority národní strategie prevence násilí na DĚTECH 1. Změna postojů společnosti s cílem nulové tolerance násilí vůči dětem na základě široké víceméně permanentní veřejné kampaně, 2. podpora primární prevence v širokém kontextu (zanedbávání dětí, rozvody, závislost na alkoholu či droze, nedovolené držení zbraní, chudoba, nezaměstnanost a další faktory), 3. profesionalita odborníků (budování vzdělávacích kapacit a programů pro profesionály a laiky, kteří pracují s ohroženými dětmi) a dostupnost služeb pro ohrožené děti, 4. sběr dat – vybudování národního monitorovacího střediska, jehož náplní bude harmonizace sběru relevantních dat a informací od různých orgánů státní správy a analýza všech aspektů, který mají vliv na zdravý vývoj dětí, včetně identifikace problémů a návrhů řešení, 5. participace dětí zaměřená zejména na vytváření prostředí, v němž děti vyrůstají a na kampaň „STOP násilí na dětech“.

6. HLAVNÍ A SPECIFICKÉ CÍLE Hlavní a specifické cíle Strategie jsou formulovány na základě identifikovaných problémů (např. nedostatečná provázanost multioborového přístupu, nedostatečná podpora primární prevence), a také vzhledem ke skutečnosti, že některé úkoly jsou již obsahem schválených dokumentů. V podstatě lze shrnout, že změna přístupu plnění hlavních a specifických cílů je dána změnou vertikální spolupráce na transverzální přístup odborné spolupráce. 1. Hlavní cíl: „Podporovat rozvoj rodičovských kompetencí“ Základním východiskem je podpora pozitivního rodičovství a porozumění rodičů základním potřebám a právům dětí. 13


«

23.9.2008 16:14:14

Specifické cíle: 1. Poradenské, zdravotnické a sociální služby pro děti a rodinu. 2. Péče o těhotné ženy, nabídka služeb pro zakládající rodinu a rodiny s malými dětmi. 3. Flexibilní síť nízkoprahové, alternativní, svépomocné služby pro rodinu v riziku se speciálními potřebami. 2. Hlavní cíl: „Vytvářet ve školách a na pracovištích klima rovnocenného partnerství a respektuplné sociální komunikace“ Základním východiskem je podpora sociálních vztahů a podpora participace dětí na rozhodovacích procesech. Specifické cíle: 1. Důsledně kontrolovat respektování zákazu všech forem násilí ve školách, sportovních, volnočasových aktivitách, zařízeních ústavní výchovy a na pracovištích a vyšší ochrana dětí před násilím. 2. Vytvářet model přátelské školy s prioritou podpory duševního zdraví. 3. Podpora tolerance, respektu a úcty v sociální komunikaci (protipředsudkové aktivity). 3. Hlavní cíl: „Zajistit dostupnou nabídku volnočasových, zájmových a sportovních aktivit“ Základním východiskem je příspěvek k naplňování všech potřeb dětí, které jsou zároveň ochranou před sociálně patologickými jevy Specifické cíle: 1. Dostupná a přiměřená nabídka volnočasových a sportovních aktivit. 2. Sociální spravedlnost a rovné příležitosti. 4. Hlavní cíl: „Naplňovat speciální práva dětí umístěných do zařízení ústavní výchovy“ Základním východiskem je prevence emocionální deprivace dětí a vytváření důstojného prostředí. Specifické cíle: 1. respektování základních principů ústavní výchovy 2. podpora spolupráce s civilní komunitou 3. podpora neústavních alternativ péče o děti

» 14


23.9.2008 16:14:15

5. Hlavní cíl: „Usilovat o utváření bezpečných komunit“ Základním východiskem je zajištění pocitu jistoty, bezpečí a dobré znalosti prostředí, ve kterém se dítě denně pohybuje. Specifické cíle: 1. Snižování rizik v komunitě (prodej tabáku, alkoholu, výherní automaty, reklama na násilí atd.) a utváření míst přátelských dětem. 2. Jasná specifikace ochrany práv dětí v každém provozním či organizačním řádu provozovatele či poskytovatele služeb pro děti nebo při kontaktu s dětmi. 3. Monitoring podmínek v regionu a urbanistická řešení sídel. 6. Hlavní cíl: „Zprostředkovat porozumění právu dětí na ochranu před násilím v celé společnosti s cílem změny jejich postojů“ Základním východiskem je zvýšený výkon práva dětí na ochranu před násilím, respektování zájmu dětí při každodenním politickém rozhodování a uplatňování rovného přístupu k ochraně dětí a dětských obětí násilí. Specifické cíle: 1. Veřejná kampaň s cílem zvyšování citlivosti vedoucí ke změně postojů vůči násilí na dětech. 2. Vypracování Národního akčního plánu aktivit Národní strategie prevence násilí na dětech. 3. Podpora angažovaného přístupu veřejnosti k ochraně práv dětí. Další specifické cíle jsou zahrnuté do posledního obecného hlavního cíle. 7. Hlavní cíl: „Koordinace – hlavní princip multioborového přístupu“ Specifické cíle: 1. Podpora primární prevence (vzdělávání odborné i laické veřejnosti, tréninky, etický kodex, syndrom vyhoření; cílem je zejména zvýšená schopnost včasné detekce specifických i nespecifických identifikačních známek násilí a změna postojů). 2. Podpora výzkumu týkajícího se výskytu, forem, příčin a následků násilí na dětech. 3. Rozšiřování nabídky poradenských, sociálních služeb v souladu se společenskou potřebou a cíli strategie. 4. Sběr dat – národní monitorovací středisko. 5. Naplňování Úmluvy o právech dítěte při každé aktivitě (ochrana dětí, zájem dětí, potřeby dětí apod.).

15


«

23.9.2008 16:14:15

7. PARTICIPACE DĚTÍ Strategie se bezprostředně týká práv dětí na ochranu a na respekt jejich zájmu. Právo dětí participovat na rozhodování o věcech, které se jich bezprostředně týkají, je při přípravě Strategie naplněno. V rámci průzkumu byly dotazovány děti na násilí a názory týkající se návrhu Strategie. Realizaci Strategie téměř všechny děti podporují. Významné také je, že jsou ochotné se do ní samy aktivně zapojit. Největší zájem u dětí z hlediska Strategie vzbudilo vzdělávání dospělých (děti věří, že jim potom budou dospělí více rozumět), právo na výchovu bez násilí (již nyní má pozitivní vliv na témata rodinné komunikace, děti násilí na nich páchané jednoznačně odsuzují) a typ vedoucí osobnosti. Závěrem je nutné zdůraznit, že děti souhlasí se jmenováním osobnosti do čela Strategie, ale přejí si, aby byla jmenována osobnost, ze které vyzařuje čestnost, a především opravdový zájem o děti. Děti navrhují několik osobností uměleckého a sportovního světa, které by se měly angažovat ve veřejné kampani.

Průzkum realizovala na jaře 2008 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy na dvou základních školách. Konkrétní výroky dětí k násilí na nich páchaném zněly: „děti to bolí“, „je to nefér“, „dospělí si tak vylévají svůj vztek“, „léčí si na dětech své mindráky“, „jen opakují svoje zkušenosti z dětství“, „jsou netrpěliví, nezvládají své problémy“.

» 16


23.9.2008 16:14:15

on matters which impact them immediately is fulfilled in the drafting of the Strategy. As part of the research undertaken by the 3rd Medical Faculty of Charles University, children were asked about their experience of violence and opinion regarding the Strategy draft. Practically all children support the Strategy. More importantly, they are also ready to take an active part in its implementation. What they appreciated most of all was the idea of educating adults (they believe that it will help adults to understand them better), the right to upbringing void of violence (the promotion of which already now has a positive influence on family communication), they unequivocally denounce violence against them and reject domineering “leaders”. In conclusion it needs to be pointed out that children agree that the implementation of the Strategy needs to be headed by a person who has leadership skills, but is above all honest and genuinely concerned with the wellbeing of children. They propose several cultural and sport personages, who should participate in the public campaign.

1 The research was carried out in the spring of 2008 at two elementary schools. 2 The children’s statements on this theme included “it hurts children”, “it is not fair“, „adults use violence as a means of venting their anger“, „they use it as a cure of their inferiority complex“, „they use it because they were themselves treated violently in childhood“, “they are impatient and unable to cope with their problems“.

» 16

národni_9_08_ang.indd 16

23.9.2008 16:15:00

Goal 6: “Improving understanding of the right of children to protection from violence in the entire society, with the aim of changing the attitudes of the public to violence” The basic point of departure is better enforcement of the right of children to protection from violence, respect of their interests in day-to-day political decision-making, and application of the principle of equality in approaching the protection of children in general and children who have fallen victim to violence in particular. Objectives: 1. Launching a public campaign with the aim of increasing sensitivity to violence, leading to a change of attitudes to violence against children. 2. Developing a National Action Plan for the implementation of the National Strategy of Preventing Violence Against Children. 3. Supporting a committed approach of the public to the protection of children’s rights. Further objectives are covered by the last goal: Goal 7: “Coordination – the chief principle of multi-disciplinary approach” Objectives: 1. Supporting primary prevention (education of the specialist and lay public, training, formulating a code of conduct, combating burnout syndrome, with the particular aim of increasing the chance of timely detection of specific and non-specific indications of violence and change of attitudes). 2. Supporting research into the incidence, forms, causes and consequences of violence against children. 3. Expanding the offer of counselling and social services in accordance with social need and the goals of the Strategy. 4. Collecting data – setting up a national monitoring centre. 5. Complying with the Convention on the Rights of the Child in every activity (child protection, children’s interests and needs etc.).

7. CHILDREN’S PARTICIPATION The Strategy directly concerns the rights of children to protection and respect for their interests. Their right to participate in making decisions 15


«

23.9.2008 16:15:00

3. Supporting tolerance and respect in social communication (activities designed to overcome prejudices). Goal 3: “Providing for an accessible offer of leisure, special-interest and sports activities” The basic point of departure is contribution to the fulfilment of all needs of children, which at the same time protects them from pathological social phenomena. Objectives: 1. Accessible and adequate offer of leisure and sports activities. 2. Social justice and equal opportunities. Goal 4: “Ensuring respect of the special rights of children in residential educational institutional care” The basic point of departure is prevention of emotional deprivation and creation of a dignified environment. Objectives: 1. Respect for the fundamental principles of education of children in institutional care. 2. Support of cooperation with the civic community. 3. Support of non-institutional alternatives of child care. Goal 5: “Creating safe communities” The basic point of departure is the need to provide children with life certainties, make them feel secure, and good knowledge of the environment with which they are in daily contact. Objectives: 1. Reducing community risks (such as sale of cigarettes and alcohol to children, giving children access to gambling machines, advertising containing elements of violence etc.), and creating “children-friendly” places. 2. Clear specification of protection of children’s rights in working regulations of all operators or providers of services for children and in contact with children. 3. Monitoring conditions in regions and “children-friendly” urban planning.

» 14


23.9.2008 16:15:00

have an impact on children’s healthy development, including identification of problems and proposals of solution, 5. children’s participation, concentrated on influencing the environment in which children grow up and the campaign “STOP violence against children”.

6. GOALS AND OBJECTIVES The formulation of the goals and objectives of the Strategy proceeds from the identification of problems (such as lack of multidisciplinary approach, insufficient support of primary prevention), and the fact that some tasks are already defined in approved documents. In essence it can be summed up that the change of the approach to the fulfilment of the goals and objectives consists in replacing vertical cooperation by transversal cooperation of specialists. Goal 1: “Supporting the development of parental competencies” The principal point of departure is support for positive parenthood, with the aim to help parents better to understand the fundamental needs and rights of children. Objectives: 1. Counselling, health care and social services for children and families. 2. Care for pregnant women, offer of services for starting families and families with small children. 3. Flexible network of low-threshold, alternative, self-help services for endangered families with special needs. Goal 2: “Creating a climate of equal partnership in schools and at workplaces, and respectful social communication” Objectives: 1. Consistent monitoring of compliance with the ban of all forms of violence in schools, during sport and leisure activities, in institutional child care and at workplaces, and higher protection of children from violence. 2. Creating a model of friendly school, with support of mental health being a priority.

13


«

23.9.2008 16:15:00

Corporal punishment of children is taken to mean every punishment with the use of physical force which causes the child pain or discomfort of any, even a slight intensity. Corporal punishment with the use of an object administered on a sensitive part of the body or hitting with the object or when the marks remain on the bodies. Violence perpetrated by street gangs or extremist groups and rowdyism are pathological forms of violence which compensate for boredom and absence of a meaningful life programme. They are encouraged by anonymity of the crowd, are planned and react to pre-agreed stimuli. Child and juvenile delinquency is perpetration of administrative infractions and criminal offences. In recent years the brutality of the offenders has been growing.

5. PRIORITIES OF THE NATIONAL STRATEGY OF PREVENTING VIOLENCE AGAINST CHILDREN 1. Changing attitudes in society with the aim to achieve zero tolerance of violence against children, on the basis of a broad, more or less permanent public campaign, 2. supporting primary prevention in a broad context (child neglect, divorces, alcohol or drug addiction, illegal possession of arms, poverty, unemployment and other factors), 3. professionalism of specialist services (building educational and training capacities, designing programmes for professionals and non-professionals working with endangered children) and accessibility of services for endangered children, 4. collection data – establishing a national monitoring centre charged with the task to harmonize the collection of relevant data and information from various public administration bodies and analyze all aspects which As defined by the UN Committee for the Rights of the Child, 2001. International Society for the Prevention of Child Abuse and Neglect (ISCPAN), 2002.

» 12


23.9.2008 16:15:00

children. Psychic abuse may also be perpetrated by other children, often adolescents (e.g. in children’s collectives), siblings etc. Child neglect is taken to mean lack of care which endangers the child or seriously harms his/her development. It includes neglect of the child’s physical and emotional needs, upbringing and education. Depending on its degree, neglect is divided into such that immediately threatens the life and health of the child (especially neglect of nutrition and medical care), and general neglect, including insufficient protection of the child from detrimental effects of social patology phenomena (e.g. alcoholism, crime and drug addiction). Systemic abuse (secondary humiliation) is torture resulting from a system which is by definition designed to protect children and assist them and their families. Examples of systemic abuse include cases when a child is denied access to information and the right to be heard, is unjustly separa-ted from his/her parents, defective institutional child care, trauma caused to the child by insensitive or recurrent medical checks, anxiety caused by contact with the judicial system (such as protracted court proceedings in which the child gives testimony), denying parents the right to information and participation in decision making regarding their child, which should be granted whenever it benefits the child, and inadequate services in aid of tortured or abused children. Commercial child sexual abuse is defined as sexually exploiting children sexually for money or other sort of compensation. It has three forms: child prostitution, child pornography and trafficking children. Bullying is a social disorder of relations within a group, in which some member(s) in the position of aggressor(s) draw satisfaction from torturing other(s) in the position of victims. It develops in five stages: ostracism, excessive manipulation, formation of a nucleus and a silent majority, and accomplished bullying proper. 1 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. et al: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě (Tortured, abused and neglected child), 1. edition, Prague: Grada Publishing, 1995. 2 Recommendation of the Council of Europe no. (85)4 on violence in the family, Recommendation of the Council of Europe no. (90)2 on social measures regarding family violence. 3 World Congress on Commercial Sexual Abuse, 1996. 4 Říčan, Pavel: Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí (Agressi-vity and bullying among children: how to give schoolchildre a feeling of safety). Prague: Portál, 1995. Kolář, Michal: Bolest šikanování (The pain of bullying). Prague: Portál, 2001.

11


«

23.9.2008 16:15:00

of the trauma, development of irreversible consequences, complications, but also systemic violence, which may become the source of polyvictimization of children.

4.2. DEFINITION OF SELECTED FORMS OF VIOLENCE Domestic violence including children has three forms: child abuse and neglect, children becoming witnesses of violence between parents/partners, and aggressive behaviour of children themselves. Child abuse and neglect Physical abuse is taken to mean causing of physical harm or failure to protect a child from harm and suffering, including cases of deliberately poisoning or suffocating a child, where there is awareness or reasonable suspicion of its being committed or deliberate failure to prevent its commission. Further forms of violence against children include scalding, drowning etc. Sexual abuse is taken to mean improper exposition of a child to sexual contact, activity or behaviour. It includes any kind of sexual contact, intercourse or extortion by a person to whose charge the child is entrusted or any other abuser. It may be perpetrated by a parent, relative, friend, professional, voluntary worker or complete stranger. Sexual abuse is divided into contact and contactless forms. Noncontact abuse may occur during an encounter with a perpetrator of indecent exposure or exposition of the child to sexual activities which do not involve any physical contact, such as pornographic video recordings. Contact abuse includes sexual contact such as caressing breasts, touching genitals, sexual intercourse, oral or anal intercourse. Psychic abuse is such behaviour of an adult person which has serious negative impact on the child’s emotional and behavioural development. It can have the form of verbal attacks undermining the child’s self-confidence, repeated humiliation or rejection of the child. Long-term emotional damage is also caused by making children witness violence and serious conflicts at home, their forced isolation, restraint and creation of situations that result in their feeling constantly threatened and insecure. Exaggerated ambitions of adults in a dysfunctional family often lead to permanent attacks against 1 International Society for Prevention of Child Abuse and Neglect (ISPCAN), 2000. 6 International Society for Prevention of Child Abuse and Neglect (ISPCAN), 2000.

» 10


23.9.2008 16:15:00

children affected by violence become clients of a number of health, social and counselling services, often repeatedly, on a long-term or even lifelong basis, and the state has to spend inadequately high sums of money on compensating for the consequences. In some cases of aggression it is even necessary to start criminal proceedings, bring the aggressor to court, submit him/her to reformatory therapy, all at the expense of the state. It has been proved that the costs of primary prevention are always many-times lower than those of tertiary prevention services provided by highly skilled professionals. From this point of view, the Strategy would bring secondary profit, in the form of reduced expenditures on specialized services, though in a long-term perspective - but this only disadvantage should not stand in the way of improving social communication connected with the enforcement of children’s rights to protection from all forms of violence. It is undeniable that the position of children exposed to violence is significantly weakened, and the standing of themselves and their families in partnership with service providers is unequal.

4. THEORETICAL STARTING POINTS 4.1. PREVENTION Primary prevention: its purpose is to prevent violence, which can be achieved either by removing the causes or by creation conditions in which violence cannot be applied. Such measures adopted by society as a whole create the social climate, and we speak of non-specific primary prevention. Further measures, particularly in the area of education, are referred to as specific primary prevention, which has a clearly defined aim – namely to change the attitudes and behaviour of the general public, specialists and children – and involves specific activities as steps towards its attainment. Secondary prevention: its purpose is to detect threats of violence in time and prevent them from materializing, by means of monitoring children’s state of health (through regular medical checks etc.) and rehabilitating their family and social environment. Tertiary prevention involves re-socializing and re-integrating measures targeted on children who have become victims of criminal offences, perpetrators of unlawful acts and localities affected by the given form of violence. The purpose of tertiary prevention is to prevent deepening


«

23.9.2008 16:15:00

divorces per 100 marriages – and it is highly probable that children become eyewitnesses of divorce disputes and conflicts. They are also present as witnesses at two-thirds of incidents of domestic violence, and research conducted in the Czech Republic indicates that 14 % of the population over 15 years of age have personal experience with violence in partner relations. Attention needs to be drawn to the fact that these data are based on answers of respondents who are willing to speak about their personal experience, and it can be assumed that the true extent of domestic violence between partners in the Czech Republic is in fact much higher in all likelihood, as documented by the survey conducted by the 3rd Medical Faculty of Charles University, in which 24 % of young people under the age of 26 years stated that they had personal experience of this sort. Recurrent studies of the Safety Line and the so-called Pink Line (help lines for children in distress) show that in 2004 a mere 13.6 % of children have never experienced corporal punishment, while one quarter of those who have were punished in a way that corresponds with the definition of torture. As regards data on bullying, the variety of their sources and manners of collection, and above all, the respondents’ different sensitiveness to violence, make them incomparable. For illustration let us mention the results of the study produced by Říčan in the 1990s, according to which 19 % of preschool children have experienced bullying; and a quick survey carried out in 2007, in which 2 683 principals of elementary, secondary, special and higher secondary vocational school were asked, of whom 28.4 % stated that in their school bullying does not occur at all and 31 % said that more cases of bullying are discovered than not (Ministry of Education, Youth and Sports). It can be said that in actual fact all the above-mentioned figures are probably higher. The reasons why the statistics do not correspond with reality include low sensitivity to inter-personal violence, the fact that violence against children tends to be kept secret, children are often not trusted when they report violence committed against them, adults’ violent treatment of children is justified, signals testifying to the commission of violence are overlooked etc. There is a world-wide consensus that the real incidence of violence is at least 10-times higher than indicated by identified cases, and 100-times more children have personal experience with violence of low intensity. The effects of violence represent a great threat to the health of its victims; 1 Representative research on domestic violence in 2006 for the NGO „White Circle of Safety“ – STEM, 1690 respondents.

»


23.9.2008 16:15:00

3. DESCRIPTION OF SITUATION IN THE CZECH REPUBLIC As stated in the Introduction, no synoptic statistics on violence against children exist in Czech Republic. Available data indicate that in this respect the Czech Republic stays within the European context. For instance, a total of 5435 criminal offences against children were perpetrated in our country in 2007, with violent offences and delicts against morality representing the largest group. Last year the police registered 938 cases of violence and sexual abuse of children last year – meaning that an average of two offences

4000

Violence and delicts against morality perpetrated on children –– number of criminal offences

3523 3410 3175 3017 3000

2000

2004

2005

2006

2007

of such nature are committed every day – while authorities responsible for social protection of children keep records on 1884 children who fell victim to physical and psychic abuse or sexual abuse – one child in every thousand is thus afflicted. Every 200th child grows up in a children’s home because of pathological behaviour of his parents. There are more than 300 socially excluded communities in the Czech Republic, which include children threatened by gross neglect of almost all their basic needs. One of their typical characteristics is a high divorce rate – 65 1 Analysis of socially excluded Romany communities and absorption caacities of entities active in this sphere, Prague, 2006, Gabal Analysis and Consulting.


«

23.9.2008 16:15:00

Report, recommendations have been adopted regarding the elaboration of national strategies of preventing violence against children, the implementation of which should by guided by the principle of respect for children’s interests.

2. WORLD REPORT ON VIOLENCE AGAINST CHILDREN The World Report on Violence Against Children advises states in particular to: 1. develop national strategies of preventing violence against children by the end of 2007, 2. ensure prohibition of all forms of violence against children through legislative intervention and reliable collection of information, to be put in place by the end of 2009. The World Report was presented for the first time to the UN General Assembly in New York on 11th October, 2006. Many experts, governments and non-governmental organizations had been involved in its drafting since 2003. It starts with an analysis of legal provisions for children’s protection. A report on the implementation of the World Report shall be presented to the 65th session of the UN General Assembly in 2010. In this context it is necessary to emphasize the primary responsibility of national government for projecting the World Report recommendations into national strategies of preventing violence against children and national plans of specific activities. The World Report refers to Article 19 of the Convention on the Rights of the Child, ILO Convention no. 182 on child labour, the Option Protocol of the Convention on the Rights of the Child concerning trafficking children, child prostitution and child pornography, and last but not least, children’s right to protection from corporal punishment and other humiliating and contemptuous treatment. 1 Resolution of the UN General Assembly A/C.3/61/L,16/REV.1, 2006. Final recommendation no. 41 of the Committee for the Rights of the Child relating to the Second Periodical Report on measures adopted for the fulfilment of obligations ensuing from the Convention on the Rights of the Child (CRC/C/15/Add.201).

»


23.9.2008 16:15:00

1. INTRODUCTION Violence against children is a worldwide problem. It cannot be tolerated, whatever its form. “Violence of all kinds is unjustifiable, unpardonable, inadmissible, it is in conflict with children’s rights, and it can be prevented”. The current valid legislation is not always observed in the Czech Republic. At present there does not exist any synoptic set of valid data on violence against children in the Czech Republic. Those presented in pilot studies are inaccurate and often misleading. The relevant data are gathered by the Ministry of the Interior, Ministry of Labour and Social Affairs, Ministry of Health, the Czech School Inspection and the Institute for Information in Education. The problem is of an interdepartmental and interdisciplinary nature, and has to be tackled systemically. Prevention of violence against children is the subject of a number of documents, such as the National Conception of family policy, Conception of care for endangered children and children living outside their own families, Conception of state policy concerning children and youth, National Plan of struggle against commercial sexual abuse of children, National Strategy of struggle against trafficking people and many others. The National Strategy of Preventing Violence Against Children (hereinafter referred to as “Strategy”) complies with the recommendations of the World Report on Violence Against Children, and aims to remove the fragmentation of primarily preventive programmes, thus helping to increase their effectiveness. It identifies 7 main tasks, to be fulfilled through the National Action Plan which will define specific objectives. By developing the Strategy, the Czech Government implements the recommendations of the World Report on Violence Against Children, and delegates coordination on the Minister for Human Rights and National Minorities. The aim of the Strategy is to improve the protection of children from all forms of violence at national, regional and local levels, which UN member states pledged to do by ratifying the Convention on the Rights of the Child (Article 19). Inadequate protection of children from violence inspired the United Nations in collaboration with the World Health Organization to produce the World Report on Violence Against Children (hereinafter referred to as “World Report”). Proceeding from the conclusions of the World 1 World Report on Violence Against Children, see below.


«

23.9.2008 16:15:00

The first World Report on Violence against children was produced at the initiative of the United Nations Organization in 2002. The inputs were gathered and the results analyzed in collaboration with a number of world experts, governments and NGOs. Of the most important contributors, let me name the Office of the High Commissioner for Human Rights, the United Nations Children’s Fund (UNICEF), and the World Health Organization (WHO). On its basis, regional conferences adopted recommendations, including two key ones. The first concerns improvement of children’s protection from all forms of interpersonal violence, guaranteed by Article 19 of the Convention on the Rights of the Child, the second the development of national strategies of preventing violence against children, followed by national actions plans outlining specific activities, with respect for children’s interests always being the guiding principle in their designing. The National Strategy of Preventing Violence Against Children in the Czech Republic for the period 2008-2018 has been developed in keeping with the UN recommendations. The purpose of this document is to increase the protection of children from all forms of violence, as the member states pledges to do by ratifying the Convention on the Rights of the Child. The guarantor of children’s protection is the state, but much depends also on the attitudes of individuals to violence; and I believe that together we will create the necessary conditions and mobilize the whole public to take a proactive stand and oppose violence on all fronts, in the interest of children.

Džamila Stehlíková Minister for Human Rights and National Minorities

»


23.9.2008 16:14:59

A WORD OF INTRODUCTION Violence against children does not know any geographical, cultural or religious limits; it occurs in the home, in schools, leisure facilities, communities, residential educational establishments and child care institutions. It is perpetrated by parents, other family members and next-of-kin, teachers, instructors, carers, peers or complete strangers. Some children – for instance those with physical disabilities or learning difficulties and children growing up in families threatened by social exclusion – are of course exposed to violence more often than others. It needs to be constantly repeated and stressed that the effects of becoming a target of violence in childhood are devastating. Violence may even result in the victim’s death, but even when its consequences are not fatal, a child exposed to violence has to live with deep physical and emotional wounds; the scars which violence leaves on the soul and sometimes on the body as well never completely heal. In this context I particularly wish to point out that health is not the only aspect of children’s lives which violence damages. Violence has a devastating impact also on their ability to learn and develop, and therefore it can be assumed that personal experience with violence significantly worsens the quality of their lives and their chances of creative self-fulfilment. Violence against children ranks among the greatest global threats of today. It is always unjustifiable – whatever its form and degree. Preventing violence and protecting children from it is one of the Millennium Development Goals.


«

23.9.2008 16:14:59

contents

7

3. DESCRIPTION OF SITULATION IN THE CZECH REPUBLIC

6

2. World REPORT ON VIOLENCE AGAINST CHILDREN

5

1. introduction

4. THEORETICAL STARTING POINTS 4.1. PREVENTION 4.2. DEFINITION OF SELECTED FORMS OF VIOLENCE

5. PRIORITIES OF THE NATIONAL STRATEGY OF PREVENTING VIOLONCE AGAINST CHILDREN

9 9 10 12

15

7. CHILDREN’S PARTICIPATION

13

6. GOALS AND OBJECTIVES

»


23.9.2008 16:14:59

National Strategy of Preventing Violence Against Children in the Czech Republic for the period 2008 − 2018 Eva Vaníčková et al. Government Office of the Czech Republic


«

23.9.2008 16:14:59

Národní strategie prevence násilí

Recommend Documents