NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu

Page 1 of 17

Pl.ÚS 5/95 ze dne 08.11.1995 6/1996 Sb. N 74/4 SbNU 205 Kauza Uhl - úprava dvojího státního ob anství - nabývání a pozbývání státního ob anství R eská republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky USSvPaP Svoboda pohybu a pobytu USRnpPS Rovnoprávnost a záruky v zákl. právech a svob.

Pl. ÚS 5/95 > 1. lánek 12 odst. 2 Ústavy reaguje zejména na instituci odn tí státního ob anství z doby p ed listopadem 1989 a snaží se ústavn právní úpravou takovému zásahu do práv ob ana zabránit. Ú elem ústavního p íkazu zakotveného v lánku 12 odst. 2 Ústavy tedy bylo a je vylou ení možnosti, aby zákonodárce vytvo il takovou právní úpravu, která by zbavení státního ob anství koncipovala jako sankci za eventuální protiprávní jednání ob ana. tato koncepce je pln v souladu s myšlenkou lánku 15 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv, který stanoví, že nikdo nesmí být svévoln zbaven své státní p íslušnosti. V souzené v ci však napadený § 17 zákona . 40/1993 Sb. sleduje jiný cíl, jestliže p edpokládá, že ob an vyvinul vlastní iniciativu cizí státní ob anství získat. Z tohoto hlediska nejde u ob ana o zbavení státního ob anství, nýbrž o ztrátu státního ob anství získáním ob anství jiného státu. Z toho je patrno, že smysl lánku 12 odst. 2 Ústavy je zcela jiný než dovozuje st žovatel. Pokud by byla jeho interpretace lánku 12 odst. 2 Ústavy - v porovnání s § 17 citovaného zákona - správná, znamenalo by to ve svých d sledcích, že Ústava zakazuje zákonodárci, aby vylou il existenci dvojího i vícenásobného státního ob anství. Takový zákaz by ovšem byl zcela absurdní, nebo by omezoval právo suverénního státu elit bipolitismu a byl by v rozporu s platnými i s p ipravovanými mezinárodními smlouvami v sou asné demokratické Evrop . Ústavní soud považuje za podstatné, že k nabytí cizího státního ob anství podle § 17 cit. zákona dochází vlastním projevem v le ob ana a že zákonným následkem takového projevu v le je ztráta státního ob anství eské republiky. Jestliže tedy ob an projevil v li nabýt na vlastní žádost cizí státní ob anství, musel si být vzhledem k jasnému a kategorickému zn ní napadeného zákonného ustanovení - tedy p edpisu obecn závazného - v dom toho, že de lege lata pozbude státní ob anství eské republiky, jakmile získá státní ob anství cizího státu. 2. lánek 12 odst. 2 Ústavy na stran jedné a lánek 12 odst. 1 Ústavy a § 17 zákona . 40/1993 na stran druhé používají odlišných termín ("zbavení" státního ob anství" "pozbytí" státního ob anství). Tento terminologický rozdíl nazna uje úmysl zákonodárce odlišit dv kvalitativn r zné situace. Uvedený zám r lze dovodit zejména porovnáním obou odstavc lánku 12 Ústavy. ( lánek 12 odst. 1 praví, že nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky stanoví zákon. lánek 12 odst. 2

http://nalus.usoud.cz/Search/Word.aspx?print=1&id=28005

12/05/2010


Page 2 of 17

stanoví, že nikdo nem že být proti své v li zbaven státního ob anství.) Je totiž st ží myslitelné, že by ústavodárce v jediném ustanovení použil dva r zné termíny, pokud by tím necht l vyvolat odlišné právní následky a ešit tak situace nikoli stejné, nýbrž r zné. 3. V mezinárodním i v domácím právu se prosadil výklad, podle n hož principy zákazu diskriminace a rovnosti lidí v zásad nejsou chrán ny samy o sob , ale toliko v souvislosti s porušením jiného základního práva nebo svobody, které zaru uje ústavní zákon i mezinárodní smlouva ve smyslu l. 10 Ústavy. Rovnost tedy zpravidla vyžaduje relaci k jiné sociální hodnot . Porušení principu rovnosti tedy p edpokládá vztah k jiným základním práv m a tím i intenzitu, která je do roviny základních lidských práv posunuje (nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 1995 sp. zn. PI. ÚS 4/95). 4. Rovnost jako ústavn právní instituce vždy byla a je kategorií nikoli abstraktní (absolutní), ale toliko relativní a nelze ji chápat mechanicky a egalitá sky. To vyslovil v rozhodnutí . 11/1992 Sbírky usnesení a nález již Ústavní soud SFR. Uvedl, že "je v cí státu, aby v zájmu zajišt ní svých funkcí rozhodl, že ur ité skupin poskytne mén výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat libovoln . V souzené v ci však zakotvením napadeného ustanovení § 17 do zákona . 40/1993 Sb. k libovolnému postupu nedošlo. eský právní ád právem rozlišuje mezi státními ob any R a mezi ob any d ív jšími, kte í projevili v li stát se ob any jiného státu, by podle platného zákona eské republiky v d li, že nabytím cizího státního ob anství na vlastní žádost pozbývají státní ob anství eské republiky. V t chto p ípadech šlo o uv dom lé jednání dosavadních ob an republiky a pokud platné právo v n kterých aspektech iní rozdíl mezi právním postavením ob ana eské republiky a ob ana jiného státu (bývalého ob ana R), pak jde o nerovnost akceptovatelnou a o právní stav, který nemá diskrimina ní povahu. 5. Naše sou asná právní úprava vychází ze zásady jediného výlu ného státního ob anství. Nelze akceptovat kategorické a obecn formulované tvrzení st žovatele, že žádný právní p edpis eské republiky ani její ústavní po ádek neobsahují princip zákazu dvojího státního ob anství, které prý naopak výslovn p ipoušt jí. 6. V oblasti mezinárodn právní je bipolitismus obecn považován za jev nežádoucí. Obecnou praxi stát lze charakterizovat tak, že a) osoba s n kolikerým státním ob anstvím se nem že odvolávat na své jiné státní ob anství v pom ru ke státu, jehož je rovn ž ob anem; b) t etí stát má osobou s n kolikerým státním ob anstvím pokládat za ob ana pouze jednoho státu, a to podle vlastní volby. Snaha o vylou ení bipolitismu je z ejmá i z dvoustranných Úmluv, jež v minulosti uzav ela eskoslovenská republika (pop . n kdejší SSR) s n kterými sousedními státy, konkrétn se SSSR, Ma arskem a Polskem. 7. Právní úprava zániku státního ob anství eské republiky je v plném souladu s tendencí sou asné moderní demokratické Evropy. V tomto sm ru je významná zejména Dohoda o omezení p ípad n kolikanásobné státní p íslušnosti a o služb v ozbrojených silách v p ípad n kolikanásobné státní p íslušnosti ze dne 6. kv tna 1963. Ta stanoví v lánku 1 odstavci 1, že zletilé osoby, mající státní p íslušnost smluvní strany, které získají projevem vlastní svobodné v le, naturalizací, opcí nebo znovunabytím státní


12/05/2010


Page 3 of 17

p íslušnost jiné strany, ztratí svoji d ív jší státní p íslušnost. Nejsou oprávn ny ponechat si svoji d ív jší státní p íslušnost. Obdobná úprava se týká i osob nezletilých. eská republika sice dosud signatá em této Dohody není, le sama její existence z eteln nazna uje tendenci lenských stát Rady Evropy. Ani p ipravovaná Evropská úmluva o státním ob anství a vojenské povinnosti v p ípad vícenásobného státního ob anství neznamená pr lom do princip dosud platné - by nikoli pro eskou republiku - Dohody z 6. 5. 1963. Úpravu srovnatelnou s ustanovením § 17 zákona . 40/1993 Sb. lze nalézt i v ad jiných zemí Evropy. Jde nap . o Rakousko, Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Nizozemí. < Ústavní soud eské republiky rozhodl ve v ci navrhovatele Ing. P. U. o návrhu na zrušení ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky, podaného spolu s ústavní stížností proti rozsudku M stského soudu v Praze ze dne 31. 10. 1994, .j. 38 Ca 4/94-13, t a k t o : Návrh se z a m í t á . Od vodn ní Navrhovatel - st žovatel podal ústavní stížnost proti rozsudku M stského soudu v Praze ze dne 31. 10. 1994, .j. 38 Ca 4/94-13, jímž byla zamítnuta jeho žaloba se žádostí o p ezkoumání rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru vnit ní správy ze dne 11. 8. 1994, .j. MHMP 70379/OVS 1176/1994, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního ú adu v Praze 2 ze dne 6. 6. 1994, .j. 606/4-2571/94. Tímto rozhodnutím bylo ur eno, že podle ustanovení § 13 písm. c) a § 17 zákona . 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky, nelze st žovateli vydat osv d ení o státním ob anství eské republiky. Sou asn st žovatel podal také návrh na zrušení ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb., (jehož aplikace vedla k citovanému rozhodnutí M stského soudu v Praze), podle n hož státní ob an eské republiky pozbývá státní ob anství eské republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní ob anství s výjimkou, kdy cizí státní ob anství získal v souvislosti s uzav ením manželství nebo narozením. St žovatel uvedl, že podle ustanovení § 3 zákona Národní rady Slovenské republiky . 40/1993 Zb. získal dnem 30. 6. 1993 volbou státní ob anství Slovenské republiky. Poté požádal Obvodní ú ad pro Prahu 2 o vystavení osv d ení o státním ob anství eské republiky a výslovn uvedl, že jako ob an eské republiky získal volbou dne 30. 6. 1993 slovenské státní ob anství. Zd raznil, že projevil v li pouze k získání i slovenské p íslušnosti, neprojevil však v li pozbýt ob anství eské. Obvodní ú ad v Praze 2, odbor vnit ní správy, rozhodl dne 6. 6. 1994 pod .j. 606/4-2571/94, že podle § 13 písm. c) a § 17 zákona . 40/1993 Sb. osv d ení o státním ob anství eské republiky nelze vydat. V od vodn ní svého rozhodnutí správní orgán uvedl, že pozbytí státního ob anství eské republiky je vázáno podle ustanovení § 13 písm. c) a § 17 zákona . 40/1993 Sb. na nabytí cizího Pl. ÚS 5/95 státního ob anství s výjimkou v zákon uvedených p ípad . Forma, jakou žadatel projevil v li získat cizí ob anství, není rozhodující. Proti tomuto rozhodnutí podal st žovatel (navrhovatel) odvolání, které odbor vnit ní správy Magistrátu hl. m. Prahy


12/05/2010


Page 4 of 17

rozhodnutím ze dne 11. 8. 1994, .j. MHMP 70 379/OVS 1176/1994, zamítl a rozhodnutí správního orgánu 1. stupn potvrdil z d vod , které uvedl obvodní ú ad. Dodal ješt , že žadatel nebyl zbaven státního ob anství eské republiky aktem státního orgánu ve smyslu l. 12 odst. 2 Ústavy. St žovatel podal v zákonné lh t proti tomuto rozhodnutí správní žalobu podle § 247 a násl. o.s. . Poukázal na zn ní l. 12 odst. 2 Ústavy eské republiky, podle n hož nikdo nem že být proti své v li zbaven státního ob anství, a prohlásil, že on sám v li sm ující k pozbytí státního ob anství eské republiky nikdy neprojevil. Rozsudkem M stského soudu v Praze ze dne 31. 10. 1994, .j. 38 Ca 4/94-13, byla uvedená žaloba zamítnuta. M stský soud považoval za nepochybné, že žalobce jako státní ob an eské republiky si dne 30. 6. 1993 zvolil podle § 3 zákona Národní rady Slovenské republiky . 40/1993 Zb., o státním ob anství Slovenské republiky, slovenské státní ob anství a tímto dnem také státní ob anství Slovenské republiky nabyl. V takovém p ípad není rozhodné, zda sou asn projevil v li pozbýt státní ob anství eské republiky, nebo s nabytím cizího státního ob anství zákon . 40/1993 Sb. spojuje bez dalšího pozbytí státního ob anství eské republiky (vyjma taxativn uvedených p ípad ) a t chto d sledk si m l být žalobce v dom. I když zákon Národní rady Slovenské republiky . 40/1993 Zb. rozlišuje volbu státního ob anství Slovenské republiky a ud lení tohoto ob anství na základ žádosti, je t eba vycházet z toho, že k nabytí cizího státního ob anství došlo na základ vlastního projevu v le žalobce. Za takový projev v le nelze pokládat pouze žádost o ud lení státního ob anství Slovenské republiky, ale i volbu tohoto státního ob anství. Je nutno vzít z etel i na skute nost, že možnost volby se vztahovala pouze na bývalé ob any eské a Slovenské Federativní Republiky, kte í nebyli k 31. prosinci 1992 státními ob any Slovenské republiky. Jedná se tedy o specifický zp sob nabytí státního ob anství Slovenské republiky a z toho, že tento zp sob není výslovn uveden v ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb., nelze dovodit, že v takovém p ípad k pozbytí státního ob anství nedochází. Z t chto d vod m l soud za to, že ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb. není v rozporu s lánkem 12 Ústavy, nebo nabytí cizího státního ob anství, s výjimkou taxativn uvedených p ípad , je spojeno s projevem v le, a proto nelze konstatovat, že státní ob an eské republiky je v takovém p ípad zbavován ob anství eské republiky proti své v li. St žovatel napadl mimo jiné záv r M stského soudu v Praze, že ust. § 17 zák. NR . 40/1993 Sb. neodporuje - ani p i interpretaci použité správními orgány prvního a druhého stupn - lánku 12 odst. 2 Ústavy. Tento záv r soud opírá o tvrzení, že státní ob anství R pozbývá každý její p íslušník, který na základ své žádosti získá ob anství jiného státu, nebo již tímto jednáním je i srozum n s jeho d sledky, jimiž je pozbytí státního ob anství eské republiky. Podle napadeného rozhodnutí není rozhodující, zda v le pozbýt státní ob anství R byla explicitn projevena, "nebo je-li se samotným projevem v le nabýt cizí státní ob anství spojen jako zákonný d sledek pozbytí ob anství eského, obsahuje projev v le sm ující k získání cizí státní p íslušnosti vždy i projev v le sm ující ke ztrát eského státního ob anství". Uvedená úvaha však podle názoru st žovatele nep ihlíží ke skute nosti, že žádný právní p edpis eské republiky ani její ústavní po ádek neobsahují princip zákazu dvojího státního ob anství, které naopak výslovn p ipoušt jí. Ob an, který projeví v li získat i jinou státní p íslušnost, tedy musí nepochybn vycházet i ze znalosti p edpis o nabývání a pozbývání státního ob anství R, avšak p edevším se spoléhá na to, že jsou v souladu s Ústavou, která o pozbývání státního ob anství R


12/05/2010


Page 5 of 17

obsahuje explicitní ustanovení, zakazující možnost zbavit státního ob anství kohokoli proti jeho v li. Akcent je tedy na tom, jakou v li ten, kdo podle právních p edpis jiného státu zvolil jeho ob anství, skute n projevil a nikoli jakou v li jeho projevu podsouvá státní orgán, který zákon aplikuje. Pokud by byl akceptován výklad M stského soudu v Praze, který interpretuje § 17 zákona . 40/1993 Sb. tak, že st žovatel státní ob anství R pozbyl ex lege, znamenalo by to, že citované ustanovení je v p íkrém rozporu s l. 12 Ústavy eské republiky, který zakazuje, aby kterýkoli eský státní ob an byl svého ob anství zbaven proti své v li. "Zbavením" státního ob anství ve smyslu citovaného ústavního p edpisu se proto nepochybn rozumí zbavení jakýmkoli zp sobem, tedy jak p ímo ex lege (oby ejným zákonem), tak rozhodnutím státního orgánu. Ztratit jednou nabyté státní ob anství eské republiky m že ob an eské republiky jedin tehdy, projeví-li práv v tomto sm ru jednozna n svoji v li. Podle názoru st žovatele je tedy ustanovení § 17 zákona . 40/1933 Sb. v rozporu s lánkem 12 odst. 2 Ústavy, protože toto ustanovení spojuje pozbytí státního ob anství eské republiky pouze s nabytím cizího státního ob anství, aniž by uvedený následek podmi oval nepochybným zjišt ním, že pozbytí státního ob anství není v rozporu s v lí státního ob ana. Napadená rozhodnutí dále p edstavují - p i použité interpretaci ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb. - potencionální ohrožení svobody st žovatele, a to pokud jde o právo nebýt nucen k opušt ní své vlasti (vlastní zem ) a právo na svobodný návrat do ní, tedy práv a svobod, která jsou zaru ena: - v lánku 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zní: "Svoboda pohybu a pobytu je zaru ena." - v lánku 3 protokolu . 4 k Úmluv o ochran lidských práv a základních svobod (p iznávajícím n která jiná práva a svobody než ty, které jsou již uvedeny v Úmluv a prvním dodatkovém protokolu k Úmluv ), jenž zní: bod 1 - "Nikdo nebude, a individuáln nebo hromadn , vyhošt n z území státu, jehož je státním ob anem." bod 2 - "Nikdo nebude zbaven práva vstoupit na území státu, jehož je státním ob anem." - v lánku 12 odst. 4 Mezinárodního paktu o ob anských a politických právech, který zní: "Nikdo nesmí být svévoln zbaven práva vstoupit do své vlastní zem ." V tomto smyslu jsou podle mín ní st žovatele napadené rozhodnutí i ustanovení § 17 citovaného zákona v rozporu s ústavním po ádkem eské republiky. St žovatel kone n uvádí, že aplikace ust. § 17 zákona . 40/1993 Sb., obsažená v napadeném rozsudku konstatujícím pozbytí jeho státní p íslušnosti k eské republice ex lege, p edstavuje porušení zásady rovnosti p ed zákonem, tedy základního práva st žovatele vyjád eného v l. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v lánku 14 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod a v lánku 26 Mezinárodního paktu o ob anských a politických právech, nebo se jako údajný cizinec cítí v porovnání s ostatními ob any eské republiky diskriminován.


12/05/2010


Page 6 of 17

Podle § 74 zákona . 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, m že být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního p edpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatn ním nastala skute nost, která je p edm tem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení st žovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle l. 10 Ústavy,pop ípad se zákonem, jedná-li se o jiný právní p edpis. Podle § 78 zákona . 182/1993 Sb., jestliže byl spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení právního p edpisu podle § 74, senát ízení p eruší a návrh na zrušení právního p edpisu postoupí plénu k rozhodnutí podle l. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Senát Ústavního soudu se v prvé ad zabýval otázkou, zda jsou podmínky tohoto zákonného ustanovení spln ny. Dosp l k záv ru, že návrh na zrušení právního p edpisu (ust. § 17 zákona . 40/1993 Sb.) byl podán (spolu s ústavní stížností) v souladu s uvedeným ustanovením, nebo jeho aplikace vedla k rozhodnutí M stského soudu v Praze touto stížností napadeného. Proto usnesením ze dne 25. 1. 1995, sp. zn. I. ÚS 2/95, senát ízení o ústavní stížnosti p erušil a návrh na zrušení ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb. postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle l. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. V rámci posuzování uvedeného návrhu, o n mž rozhoduje plénum Ústavního soudu, se soudce zpravodaj ztotožnil s výše uvedenými právními názory senátu Ústavního soudu. D vody k odmítnutí návrhu podle § 43 zákona . 182/1993 Sb. neshledal. Návrh byl proto zaslán Poslanecké sn movn Parlamentu se žádostí o vyjád ení. Poslanecká sn movna Parlamentu poukázala na to, že zákon . 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky, byl schválen pot ebnou v tšinou poslanc dne 29. 12. 1992, byl podepsán p íslušnými ústavními initeli a ádn vyhlášen. Podle d vodové zprávy k ustanovení § 17 cit. zákona se jedná o nový zp sob pozbytí státního ob anství eské republiky v p ípad , kdy státní ob an eské republiky nabude na vlastní žádost cizí státní ob anství. Toto ustanovení vychází ze zásady, podle níž by každá fyzická osoba m la mít pouze jedno státní ob anství. Obdobná právní úprava platí v ad jiných zemí, nap . v Austrálii, Švédsku, Holandsku a Finsku. Poslanecká sn movna dále uvedla, že ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb. vychází z p edpokladu, že státní ob an eské republiky m že požádat o nabytí cizího státního ob anství, p i emž okamžikem jeho nabytí ztrácí státní ob anství eské republiky. Podání žádosti státního ob ana eské republiky o nabytí cizího státního ob anství je p itom nepochybn dobrovolným a svobodným projevem v le tohoto ob ana. Se zmín ným projevem v le, resp. se žádostí a s nabytím cizího státního ob anství, pak ustanovení § 17 cit. zákona spojuje stanovené právní d sledky, tj. pozbytí státního ob anství eské republiky. S p ihlédnutím k tomu je ustanovení § 17 cit. zákona zcela v souladu s l. 12 odst. 2 Ústavy eské republiky, nebo podáním žádosti o nabytí cizího státního ob anství projevuje žadatel nepochybn svoji v li, a to zcela v souladu se smyslem citovaného lánku Ústavy eské republiky. Vedle toho však z stává otázkou, zda volbu cizího státního ob anství lze považovat v širším smyslu též za "žádost" o nabytí cizího státního ob anství ve smyslu § 17 cit. zákona, tedy tak, jak to v daném p ípad vyložily ve svých rozhodnutích p íslušné správní a soudní orgány. Podle názoru Poslanecké sn movny je v cí Ústavního soudu, aby tuto otázku v souvislosti s podaným návrhem posoudil a u inil záv r o ústavnosti napadených rozhodnutí.


12/05/2010


Page 7 of 17

Za tohoto stavu v ci vyjád ila Poslanecká sn movna stanovisko, že zákonodárný sbor jednal v p esv d ení, že p ijatý zákon je v souladu s Ústavou eské republiky, ústavním po ádkem eské republiky a naším právním ádem. Ústavní soud si rovn ž vyžádal vyjád ení Ministerstva vnitra eské republiky, které je p íslušným resortním orgánem ve v cech státního ob anství eské republiky (§ 49 odst. 1 zákona . 182/1993 Sb.). Ministerstvo vnitra ve svém vyjád ení uvedlo, že pozbytí státního ob anství podle § 17 zákona . 40/1993 Sb. nelze považovat za zbavení ob anství proti v li ob ana. O zbavení (odn tí) ob anství v tomto p ípad správní orgány nerozhodují, nýbrž pouze registrují, že ob an eské republiky na vlastní žádost nabyl cizí státní ob anství a tím pozbyl ob anství eské republiky. Podle názoru Ministerstva vnitra se ob an m že sám rozhodnout, zda požádá o cizí státní ob anství a tím je srozum n s právními d sledky, které tento projev v le bude mít na jeho státní ob anství eské republiky. Ob an tím není zbaven možnosti rozhodovat o svém státním ob anství. Námitku, že ztráta ob anství eské republiky podle § 17 cit. zákona nenastane v p ípad , kdy ob an nabyl cizí státní ob anství tzv. volbou ob anství, nepovažuje Ministerstvo vnitra za významnou. V § 17 cit. zákona se uvádí, že k nabytí cizího státního ob anství musí dojít na základ vlastní žádosti ob ana. Není tedy rozhodující forma nabytí státního ob anství (ud lení, volba), ale podstatné je, že nabytí cizího ob anství bylo spojeno s podáním žádosti ob ana, tedy s projevem jeho v le, který lze po formální stránce ozna it jako žádost, prohlášení, sd lení apod. Ministerstvo vnitra eské republiky se dále vyjád ilo i k d sledk m nabytí cizího státního ob anství v právních ádech jiných stát , které v zákonech o státním ob anství upravují ztrátu ob anství v p ípad nabytí ob anství jiného. Jedná se nap . o tyto státy: Rakousko Rakouské ob anství se pozbývá: 1. získáním cizí státní p íslušnosti 2. osvojením nemanželského nezletilého rakouského ob ana cizincem 3. vstupem do vojenských služeb cizího státu 4. odn tím, když je rakouský ob an ve službách cizího státu 5. z eknutím se v t chto p ípadech: a) rakouský ob an má cizí státní p íslušnost, b) není proti n mu vedeno trestní ízení, c) nepodléhá vojenské povinnosti Švédsko Švédské ob anství se ztrácí: 1. když osoba, která nabývá cizí státní ob anství, o toto ob anství požádala nebo výrazn souhlasila s jeho ud lením (Poznámka: V anglickém textu je termín "explicitely", což by se z ejm spíše m lo p eložit jako "výslovn " a ne jako "výrazn ".) 2. když osoba nabývá cizí státní p íslušnost vstupem do ve ejné služby jiného státu 3. jestliže svobodné dít ve v ku do 18 let nabývá cizí p íslušnost z d vod , že cizí ob anství získávají jeho rodi e v p ípad sub 1 a 2 4. svobodné dít ve v ku do 18 let se stane cizím státním p íslušníkem z d vodu s atku jeho rodi


12/05/2010


Page 8 of 17

Obdobn je situace ohledn pozbývání státního ob anství ešena nap íklad i v Dánsku, Norsku, Nizozemí, Austrálii, Bolívii a Mexiku. Ministerstvo vnitra eské republiky p ípisem ze dne 28. 8. 1995, .j. II/s-OSOM/53/6027/93, dále sd lilo, že se p ipravuje nová Evropská úmluva o státním ob anství a vojenské povinnosti v p ípad víceronásobného státního ob anství. Tento návrh je však dosud projednáván na expertních jednáních Rady Evropy a je obtížné ur it, kdy bude kone né zn ní dopracováno. Ministerstvo vnitra k této zpráv p ipojilo i text návrhu p ipravované úmluvy, který je z února 1995, a další jednání má prob hnout v listopadu 1995. (O tomto návrhu se blíže pojednává na str. 23 - 24 tohoto nálezu.) Vlastní rozbor problematiky I. Ústavní soud se v prvé ad zabýval formální stránkou p ijetí a vydání zákona . 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky. Z vyjád ení Poslanecké sn movny Parlamentu ze dne 7. 3. 1995 a ze sn movních tisk 208 a 209 (obsahujících t snopiseckou zprávu o 19. sch zi eské národní rady ze dne 29. 12. 1992, VII. volební období, na níž byl projednáván vládní návrh zákona NR o nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky) bylo prokázáno, že uvedený zákon byl projednáván a p ijat eskou národní radou dne 29. 12. 1992, hlasovalo pro n j 155 poslanc a proti n mu hlasovalo 13 poslanc . Další íselné údaje o hlasování t snopisecká zpráva neobsahuje. Zákon byl podepsán p íslušnými ústavními initeli a ádn vyhlášen ve Sbírce zákon eské republiky v ástce 12/1993. Proto Ústavní soud dovodil, že uvedený zákon byl p ijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavn p edepsaným zp sobem (§ 68 odst. 2 in fine zákona . 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). II. Pro pochopení širších souvislostí zkoumané v ci se Ústavní soud dále zabýval d vody, které zákonodárce k vydání zákona o nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky vedly. V citovaných sn movních tiscích se zd raz uje, že základním principem uplatn ným v navrženém zákon je zásada, podle které by každý ob an m l mít pokud možno pouze jedno státní ob anství. Vychází se p itom ze snahy p edejít problém m, které jsou s dvojím ob anstvím spojeny jak pro fyzickou osobu, tak pro stát. Jde zejména o problémy spojené s pln ním základní vojenské služby, o otázky spojené s p íslušností soud , da ové otázky apod. Z obdobných d vod preferují tuto zásadu i n které jiné státy. Zpravidla p ímo ve vlastních zákonech o státním ob anství stanoví, že pokud jejich státní ob an získá na vlastní žádost cizí státní ob anství, pozbývá ob anství p vodní. Jde nap íklad o Austrálii, Švédsko, Nizozemí, Rakousko. P i p íprav návrhu zákona byla respektována zásada stanovená ústavním zákonem . 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod, že nikdo nem že být proti své v li zbaven státního ob anství. Stejn tak je t eba chápat i pozbytí státního ob anství eské republiky v d sledku nabytí státního ob anství cizího státu na vlastní žádost. I zde se však vychází z projevu v le státních ob an . Sama d vodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky uvádí, že dosavadní právní úprava je kusá, nestanoví zásadní podmínky pro nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky a ponechává tak na v li státních orgán , jak budou na tomto citlivém úseku postupovat. Z t chto d vod , i vzhledem ke vzniku samostatného státu - eské republiky - je t eba institut státního ob anství nov upravit a ešit ho komplexn . Vychází se p itom ze zásady, že fyzické osoby by m ly mít možnost, p i dodržení zákonem


12/05/2010


Page 9 of 17

stanovených podmínek, nabýt nebo pozbýt státní ob anství eské republiky. D raz je v maximální mí e kladen na zachování pouze jednoho státního ob anství. III. St žovatel se v prvé ad dovolává lánku 12 odst. 2 Ústavy, který stanoví, že nikdo nem že být proti své v li zbaven státního ob anství. Tento lánek však reaguje zejména na instituci odn tí státního ob anství z doby p ed listopadem 1989 a snaží se ústavn právní úpravou takovému zásahu do práv ob ana zabránit. Ú elem ústavního p íkazu zakotveného v lánku 12 odstavci 2 Ústavy tedy bylo a je vylou ení možnosti, aby zákonodárce vytvo il takovou právní úpravu, která by zbavení státního ob anství koncipovala jako sankci za eventuální protiprávní jednání ob ana. Tato koncepce je pln v souladu s myšlenkou lánku 15 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv, který stanoví, že nikdo nesmí být svévoln zbaven své státní p íslušnosti ani práva svou státní p íslušnost zm nit. V souzené v ci však napadený § 17 zákona . 40/1993 Sb. sleduje jiný cíl, jestliže p edpokládá, že ob an vyvinul vlastní iniciativu cizí státní ob anství získat. Z tohoto hlediska nejde u ob ana o zbavení státního ob anství, nýbrž o ztrátu státního ob anství získáním ob anství jiného státu. Z toho je patrno, že smysl lánku 12 odst. 2 Ústavy je zcela jiný než dovozuje st žovatel. Pokud by byla st žovatelova interpretace lánku 12 odst. 2 Ústavy - v porovnání s § 17 citovaného zákona - správná, znamenalo by to ve svých d sledcích, že Ústava zakazuje zákonodárci, aby (by pro futuro) vylou il existenci dvojího i vícenásobného státního ob anství. Takový zákaz by ovšem byl zcela absurdní, nebo by omezoval právo suverénního státu elit bipolitismu a byl by v rozporu - jak je uvedeno na jiném míst tohoto nálezu - s platnými i s p ipravovanými mezinárodními smlouvami v sou asné demokratické Evrop . Ústavní soud proto nesdílí názor st žovatele, že p i zkoumání ústavnosti § 17 zákona . 40/1993 Sb. je lánek 12 odst. 2 Ústavy relevantní. Ústavní soud považuje za podstatné - a na to je t eba klást d raz - že k nabytí cizího státního ob anství podle § 17 cit. zákona dochází vlastním projevem v le ob ana (žadatele) a že zákonným následkem takového projevu v le je ztráta státního ob anství eské republiky. Ustanovení zákona . 40/1993 Sb. byla ádn publikována ve Sbírce zákon a vešla v obecnou známost. Každý ob an je povinen znát právní ád republiky, což lze d vodn p edpokládat zejména u t ch, kte í v souvislosti se státním ob anstvím mínili i míní u init ten i onen právní úkon. Jestliže tedy ob an projevil (projeví) v li nabýt na vlastní žádost cizí státní ob anství, musel (musí) si být vzhledem k jasnému a kategorickému zn ní napadeného zákonného ustanovení - tedy p edpisu obecn závazného - v dom toho, že de lege lata pozbývá státní ob anství eské republiky, jakmile získá státní ob anství cizího státu. Pokud vzdor tomu takový úkon u inil (u iní), je povinen snášet právní následky, které s tímto úkonem platné právo spojuje. Vzájemná propojenost t chto úkon a jejich právních následk je proto z ejmá. Lze rovn ž konstatovat, že lánkem 12 odst. 2 Ústavy omezuje ústavodárce i trestní legislativu, nebo zákonodárce již nemá možnost stanovit mezi jinými tresty i trest ztráty státního ob anství eské republiky. I to je smyslem tohoto ústavního p edpisu. Názor, že z hlediska ústavnosti § 17 zákona . 40/1993 Sb. je lánek 12 odst. 2 Ústavy irelevantní, lze podep ít i argumenty, které vycházejí z gramatického výkladu obou p edpis . lánek 12 odst. 2 Ústavy na stran jedné a lánek 12 odst. 1 Ústavy a § 17 zákona . 40/1993 Sb. na stran druhé používají odlišných termín ("zbavení" státního ob anství, "pozbytí"


12/05/2010


Page 10 of 17

státního ob anství). Tento terminologický rozdíl nazna uje úmysl zákonodárce odlišit dv kvalitativn r zné situace. Uvedený zám r lze dovodit zejména porovnáním obou odstavc lánku 12 Ústavy. ( lánek 12 odst. 1 praví, že nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky stanoví zákon. lánek 12 odst. 2 stanoví, že nikdo nem že být proti své v li zbaven státního ob anství.) Je totiž st ží myslitelné, že by ústavodárce v jediném ustanovení použil dva r zné termíny, pokud by tím necht l vyvolat odlišné právní následky a ešit tak situace nikoli stejné, nýbrž r zné. O to také jde v souzené v ci. Pokud se týká skute nosti, že obecný termín "zbavení" má z hlediska sou asné eštiny jiný význam než termín "pozbytí", lze odkázat zejména na odbornou literaturu jazykov dnou (srov. Slovník spisovného jazyka eského, 1989, SAV - Ústav pro jazyk eský, svazek IV., str. 367, svazek VIII., str. 238). Výraz "zbaviti" má podle Slovníku význam zejména: n jakým zásahem odstranit p sobení, vliv n koho i n eho, odejmout n komu n co, p ipravit n koho o n co (zbavit n koho vedoucího místa). V právní terminologii je znám nap . pojem "zbavení zp sobilosti k právním úkon m", "zbavení rodi ovských práv". Gramatický význam tohoto hesla i jeho porovnání se známými právními instituty z eteln nasv d ují tomu, že pojem "zbavení" p edpokládá vn jší (zpravidla mocenský) zásah extranea. Oproti tomu výraz "pozbytí" má podle Slovníku význam zejména "ztratit" (co, koho), "p ijít" (o co), tedy opak pojmu "nabýt": nap . pozbýt peníze, majetek. "Pozbýt n co", na rozdíl od pojmu "být zbaven n eho", tedy z ejm nep edpokládá vn jší zásah t etí osoby. Je tedy z ejmé, že i z hlediska gramatické interpretace porovnávaných text mí í ochrana zakotvená v lánku 12 odstavci 2 Ústavy na takové p ípady, kdy dochází k zbavení (odn tí) státního ob anství mocenským zásahem t etí osoby (státu). Takovým p ípadem tedy není pozbytí státního ob anství, které je upraveno v ustanoveních §§ 13 až 17 zákona . 40/1993 Sb. Ústavní soud proto dospívá k záv ru, že ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky, lánek 12 odst. 2 Ústavy eské republiky neporušuje. Ústavní soud se dále zabýval ustanoveními Listiny základních práv a svobod a mezinárodních smluv, jichž se st žovatel v ústavní stížnosti dovolává. lánek 14 odstavec 1 Listiny stanoví, že svoboda pohybu a pobytu je zaru ena. Tato svoboda se týká každého lov ka, nebo jde o základní právo a svobodu, které Listina p iznává bez ohledu na státní ob anství. Cizinec m že být vyhošt n jen v p ípadech stanovených zákonem ( l. 14 odst. 5 Listiny). Již sama univerzální koncepce této svobody tedy z ejm vylu uje protiústavnost ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb. - na niž st žovatel v souvislosti s l. 14 odst. 1 Listiny poukazuje - nebo ustanovení § 17 se týká toliko pozbytí eského státního ob anství nabytím státního ob anství cizího (za podmínek v zákon uvedených), takže má povahu nikoli obecnou, nýbrž zcela specifickou. Je tedy z ejmé, že ochrana svobody pohybu a pobytu ve smyslu l. 14 odst. 1 Listiny mí í na p ípady zcela jiné. Tento lánek je za azen do prvého oddílu druhé hlavy Listiny, který je nadepsán "Základní lidská práva a svobody". Tato práva zaru ují mimo jiné svobodu pohybu a pobytu, tedy právo každé osoby, aby se mohla voln pohybovat kdekoli a aby si svobodn mohla zvolit místo svého pobytu, p irozen s nutnými výhradami upravenými v odstavcích 3 a 5 uvedeného lánku Listiny. Ostatn , sám text i smysl napadeného ustanovení § 17 citovaného zákona z eteln nasv d uje tomu, že tento p edpis nikomu - ani cizinci oprávn n se zdržujícímu na území eské republiky - ve svobod pohybu a pobytu nijak nebrání.


12/05/2010


Page 11 of 17

lánek 3 Protokolu . 4 k Úmluv o ochran lidských práv a základních svobod stanoví, že nikdo nebude, a individuáln nebo hromadn , vyhošt n z území státu, jehož je státním ob anem (bod 1.) a že nikdo nebude zbaven práva vstoupit na území státu, jehož je státním ob anem (bod 2.). lánek 12 odst. 4 Mezinárodního paktu o ob anských a politických právech ur uje, že nikdo nesmí být svévoln zbaven práva vstoupit do své vlastní zem . Oba tyto lánky, jichž se st žovatel dovolává, se týkají toliko státních ob an p íslušného státu a zjevn mí í na zcela jiné p ípady, jichž se napadené ustanovení § 17 zákona . 40/1993 netýká. Lze toliko dodat, že ob an (bývalý) se st ží m že dovolávat dobrodiní citovaných lánk mezinárodních smluv, jestliže, jak Ústavní soud dovodil, svým jednáním v dom a dobrovoln vyvolá právní stav, který ex lege znamená ztrátu jeho dosavadního státního ob anství. Ústavní soud proto dospívá k záv ru, že ustanovení § 17 citovaného zákona není v rozporu ani s lánkem 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ani s lánkem 3 Protokolu . 4 k Úmluv o ochran lidských práv a základních svobod a s lánkem 12 odst. 4 Mezinárodního paktu o ob anských a politických právech. St žovatel kone n poukazuje na to, že napadený rozsudek (konstatující pozbytí jeho státní p íslušnosti k eské republice ex lege), p edstavuje p i "použité aplikaci" ust. § 17 zákona . 40/1993 Sb. porušení zásady rovnosti p ed zákonem, tedy jeho základního práva vyjád eného v l. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v l. 14 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod a v l. 26 Mezinárodního paktu o ob anských a politických právech, takže je v tomto sm ru op t v rozporu s ústavním po ádkem eské republiky. Uvedená formulace sice na první pohled nasv d uje tomu, že st žovatel brojí pouze proti nezákonnému použití § 17 cit. zákona, avšak z celkového kontextu jeho podání lze dosp t k širšímu výkladu a dovodit, že ve svých d sledcích je napadeno i samo ustanovení § 17 zák. . 40/1993 Sb. pro rozpor s l. 3 Listiny a s výše uvedenými lánky mezinárodních smluv. Ostatn , sám st žovatel zd raznil, že rozsudek m stského soudu konstatoval ztrátu jeho státní p íslušnosti ex lege (§ 17 zákona . 40/1993 Sb.) a zejména tento právní následek považuje za protiústavní, pon vadž ignoruje Ústavou ( l. 12 odst. 2) požadovaný projev v le ob ana sm ující k zániku státního ob anství eské republiky (str. 4, 5 ústavní stížnosti). Tato právní skute nost, tj. ztráta státního ob anství ze zákona, má podle názoru st žovatele diskriminující povahu, porušující princip rovnosti, takže - jak Ústavní soud usuzuje - i z této argumentace je z ejmé, že st žovatel napadá ust. § 17 cit. zákona i pro porušení l. 3 Listiny a mezinárodních smluv, které jsou v tomto odstavci uvedeny. Z obsahu ústavní stížnosti plyne, že podle st žovatelova názoru již samo napadené ustanovení zákona vytvá í z n kterých ob an eské republiky cizince, kte í jsou - jak tvrdí st žovatel - vy azováni z ochrany zákona, a tím jsou ve srovnání s ostatními ob any eské republiky diskriminováni. lánek 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoví, že základní práva a svobody se zaru ují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického i jiného smýšlení, národního nebo sociálního p vodu, p íslušenství k národnostní nebo etnické menšin , majetku, rodu nebo jiného postavení. lánek 14 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod uvádí, že užívání práv a svobod p iznaných touto Úmluvou, musí být zajišt no bez diskriminace založené na jakémkoli d vodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální p vod, p íslušnost k národnostní menšin , majetek, rod nebo jiné postavení.


12/05/2010


Page 12 of 17

Ustanovení lánku 26 Mezinárodního paktu o ob anských a politických právech praví, že všechny osoby jsou si p ed zákonem rovny a mají právo bez jakékoli diskriminace na stejnou zákonnou ochranu. Zákon zakáže jakoukoli diskriminaci a zaru í všem osobám stejnou a ú innou ochranu proti diskriminaci z jakýchkoli d vod , nap . podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného p esv d ení, národnostního nebo sociálního p vodu, majetku a rodu. Tato právní ustanovení zakotvují jednak princip zákazu diskriminace (z jakéhokoli d vodu), jednak princip rovnosti všech lidí p ed zákonem. Je však t eba uvážit, zda a kdy požívají tyto principy v právní praxi ochrany. V mezinárodním i v domácím právu se postupn prosadil výklad, podle n hož principy zákazu diskriminace a rovnosti lidí v zásad nejsou chrán ny samy o sob , ale toliko v souvislosti s porušením jiného základního práva nebo svobody, které zaru uje ústavní zákon i mezinárodní smlouva ve smyslu l. 10 Ústavy. Ochrana normovaná v l. 3 Listiny a v citovaných láncích obou mezinárodních smluv není tedy autonomní, ale má v i ostatním práv m (zaru eným ústavním zákonem i uvedenou mezinárodní smlouvou) povahu akcesorickou. V podstat shodn již judikoval i Ústavní soud eské republiky. V obsáhlém rozboru kategorie rovnosti konstatuje, že nerovnost v sociálních vztazích, má-li se dotknout základních lidských práv, musí dosáhnout intenzity, zpochyb ující již samu podstatu rovnosti, což se zpravidla d je tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práva, nap . práva vlastnit majetek, n kterého z politických práv, práv národnostních a etnických menšin a podobn . Rovnost tedy zpravidla vyžaduje relaci k jiné sociální hodnot . Porušení principu rovnosti tedy p edpokládá vztah k jiným základním práv m a tím i intenzitu, která je do roviny základních lidských práv posunuje (nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 4/95.). Taková situace však v souzené v ci nenastala, nebo - jak již bylo uvedeno na jiném míst - Ústavní soud nedosp l k záv ru, že by napadené ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb. porušovalo i jiná základní práva a svobody (zaru ená ústavními zákony i mezinárodními smlouvami ve smyslu l. 10 Ústavy), zejména ta, na která st žovatel poukazoval (srov. str. 12 a násl. tohoto nálezu). Podle p esv d ení Ústavního soudu by však uvedené principy zákazu diskriminace a rovnosti (ve smyslu citovaných právních ustanovení) nebyly napadeným ustanovením § 17 zákona . 40/1993 Sb. porušeny ani tehdy, kdyby byly chápány izolovan . St žovatelovo pojetí t chto ústavních princip - tak, jak vyjád il ve své ústavní stížnosti - je z hlediska judikatury Ústavního soudu st ží p ijatelné. Rovnost jako ústavn právní instituce vždy byla a je kategorií nikoli abstraktní (absolutní), ale toliko relativní a nelze ji chápat mechanicky a egalitá sky. To vyslovil v rozhodnutí . 11/1992 Sbírky usnesení a nález již Ústavní soud SFR. Uvedl, že "je v cí státu, aby v zájmu zajišt ní svých funkcí rozhodl, že ur ité skupin poskytne mén výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat libovoln ..." (Tuto myšlenku p evzal Ústavní soud eské republiky do nálezu publikovaného pod sp. zn. Pl. ÚS 16/93 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu R). V souzené v ci však zakotvením napadeného ustanovení § 17 do zákona . 40/1993 Sb. k libovolnému postupu nedošlo. eský právní ád právem rozlišuje mezi státními ob any R a mezi ob any d ív jšími, kte í projevili v li stát se ob any jiného státu, by podle platného zákona eské republiky v d li, že nabytím cizího státního ob anství na vlastní žádost pozbývají státní ob anství eské republiky. V t chto p ípadech šlo o uv dom lé jednání


12/05/2010


Page 13 of 17

dosavadních ob an republiky a pokud platné právo v n kterých aspektech (nap . p iznání volebního práva apod.) iní rozdíl mezi právním postavením ob ana eské republiky a ob ana jiného státu (bývalého ob ana R), pak jde o nerovnost akceptovatelnou a o právní stav, který nemá diskrimina ní povahu. Tento záv r je v souladu i s názory právní nauky a evropské judikatury, která pod pojem "diskriminace" zahrnuje p ípady, kdy se s osobou nebo skupinou osob bez odpovídajícího od vodn ní zachází h e než s osobami jinými (srov. Stru ná rukoje Evropské úmluvy o lidských právech, Rada Evropy, Praha 1993, str. 86). Podobn se na jiném míst uvádí, že ne každý rozdíl v zacházení nezbytn vede k neoprávn né diskriminaci ve smyslu Úmluvy; k diskriminaci dojde jen tehdy, pokud rozlišování postrádá objektivní a rozumné od vodn ní (srov. Duffy: "Policie a Evropská úmluva o lidských právech", Evropské a mezinárodní právo 2/94-25). O takový p ípad se však z výše uvedených d vod v souzené v ci nejedná. Ústavní soud proto dospívá k záv ru, že ustanovení § 17 citovaného zákona není v rozporu ani s lánkem 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, s lánkem 14 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod a s lánkem 26 Mezinárodního paktu o ob anských a politických právech. IV. Naše sou asná právní úprava vychází ze zásady jediného výlu ného státního ob anství. To zd raz uje sama d vodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o nabývání a pozbývání státního ob anství eské republiky. V této souvislosti je t eba poukázat i na nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 9/94, který se týká n kterých otázek státního ob anství eské republiky. V tomto nálezu je mimo jiné uvedeno, že eská republika ešila otázku nabývání státního ob anství eské republiky vnitrostátním p edpisem, kterým je zákon eské národní rady . 40/1993 Sb., ve zn ní zákona . 272/1993 Sb., jenž obsahuje zásadu p edcházení dvojímu státnímu ob anství a zamezení vzniku bezdomovectví. (Takto bylo navázáno na právní úpravu platnou na území SFR a vycházelo se ze skute nosti, že obdobné zásady jsou uplatn ny i v právních ádech jiných evropských stát .) St ží lze proto akceptovat kategorické a obecn formulované tvrzení st žovatele, že žádný právní p edpis eské republiky ani její ústavní po ádek neobsahují princip zákazu dvojího státního ob anství, které prý naopak výslovn p ipoušt jí. Ze zásady jediného výlu ného státního ob anství plyne i zp sob pozbytí státního ob anství eské republiky, upravený v § 17 zákona, podle n hož státní ob an eské republiky pozbývá státní ob anství eské republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní ob anství s výjimkou, kdy cizí státní ob anství nabyl v souvislosti s uzav ením manželství nebo narozením. Uvedený zp sob je v eském právním ádu koncipován zcela nov , nebo starší právní úpravy takovou možnost zániku státního ob anství neznaly. Pro posouzení zkoumané otázky nelze abstrahovat ani od právního stavu v oblasti mezinárodn právní. 1. Na této p d je bipolitismus ( ili opak jediného výlu ného státního ob anství) obecn považován za jev nežádoucí. Na jedné stran m že vést k mezistátním spor m, zejména v otázkách diplomatické ochrany, protože bipolita m že být pokládán za státního ob ana více státy a každý stát má v zásad právo odmítnout diplomatický zásah ve prosp ch bipolity, pokud jej u inil jiný stát, jehož je bipolita rovn ž p íslušníkem. Na druhé stran p sobí bipolitismus vážné obtíže i bipolit m samým, zejména co do závazk k v rnosti státu a k výkonu vojenské služby, jejichž pln ní mohou v i bipolit m vyžadovat dva nebo i více stát . T etí státy mohou bipolitu považovat podle volby za ob ana kteréhokoliv z konkurujících stát , bez ohledu na v li a zájem bipolity samého,


12/05/2010


Page 14 of 17

nap . p iznávat mu pouze nejmén výhodný smluvní cizinecký režim, vyhostit ho do kteréhokoliv z domovských stát proti jeho v li a podobn . 2. Obecnou praxi stát lze charakterizovat takto: a) osoba s n kolikerým státním ob anstvím se nem že odvolávat na své jiné státní ob anství v pom ru ke státu, jehož je rovn ž ob anem; b) t etí stát má osobu s n kolikerým státním ob anstvím pokládat za ob ana pouze jednoho státu, a to podle vlastní volby, nikoli podle volby bipolity samého nebo n kterého ze stát , jichž je ob anem. P i této volb se státy v tšinou ídí zásadou efektivity, tj. pokládají cizince za ob ana toho státu, k n muž ho pojí nejužší faktický vztah (bydlišt , zam stnání, výkon vojenské služby, politických práv apod.). V eskoslovensku rozhodovala státní p íslušnost, která byla nabyta naposled (§ 33 odst. 2 zákona . 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním). Stejná právní situace platí i v dnešní eské republice ( lánek 1 ústavního zákona . 4/1993 Sb.). V literatu e lze v tomto sm ru odkázat na publikaci Poto ného "Mezinárodní právo ve ejné, Praha 1978, str. 185 - 186. 3. Snaha o vylou ení bipolitismu je z ejmá i z dvoustranných Úmluv, jež v minulosti uzav ela eskoslovenská republika (pop . n kdejší SSR) s n kterými sousedními státy, konkrétn se SSSR, Ma arskem a Polskem. Tyto Úmluvy stojí na zásad , že a) osoby, které mají sou asn státní ob anství obou smluvních stran, mohou zvolit státní ob anství té strany, které si p ejí zachovat ( l. 1 Úmluvy mezi SR a SSSR o úprav státního ob anství osob s dvojím ob anstvím uve ejn né pod . 47/1958 Sb., l. 1 Úmluvy mezi SSR a Ma arskou lidovou republikou o úprav n kterých otázek státního ob anství uve ejn né pod . 37/1961 Sb., l. 1 Úmluvy mezi SSR a Polskou lidovou republikou o úprav otázek týkajících se dvojího státního ob anství uve ejn né pod . 71/1966 Sb.), b) osoby, na n ž se Úmluva vztahuje, budou považovány výhradn za státní ob any té smluvní strany, jejíž ob anství si zvolily ( l. 7 Úmluvy SR - SSSR, l. 6 odst. 1 Úmluvy SSR - MLR), c) osoby, které prohlášení o zvolení státního ob anství b hem lh ty (stanovené Úmluvou) nepodají, budou považovány výhradn za ob any smluvní strany, na jejímž území žijí ( l. 7 Úmluvy SR - SSSR, l. 6 odst. 3 Úmluvy SSR - MLR, l. 6 Úmluvy SSR - PLR). 4. Lze konstatovat, že právní úprava zániku státního ob anství eské republiky je v plném souladu s tendencí sou asné moderní demokratické Evropy. V tomto sm ru je významná zejména Dohoda o omezení p ípad n kolikanásobné státní p íslušnosti a o služb v ozbrojených silách v p ípad n kolikanásobné státní p íslušnosti ze dne 6. kv tna 1963. Ta stanoví v lánku 1 odstavci 1, že zletilé osoby, mající státní p íslušnost smluvní strany, které získají projevem vlastní svobodné v le, naturalizací, opcí nebo znovunabytím státní p íslušnost jiné strany, ztratí svoji d ív jší státní p íslušnost. Nejsou oprávn ny ponechat si svoji d ív jší státní p íslušnost. Obdobná úprava se týká i osob nezletilých. Myšlenku posílit instituci výlu ného (jediného) státního ob anství pak sleduje lánek 4 této Dohody, jenž uvádí, že žádná ustanovení Dohody nebrání aplikaci jakýchkoli ustanovení, která by mohla ješt více omezovat vznik n kolikanásobné státní p íslušnosti, a by již byla v len na nebo následn zavedena v právním ádu té které smluvní strany nebo v jakékoli dohod , konvenci nebo smlouv uzav ené mezi dv ma nebo více smluvními stranami.


12/05/2010


Page 15 of 17

eská republika sice dosud signatá em této Dohody není, le sama její existence z eteln nazna uje tendenci lenských stát Rady Evropy. Ke dni 2.ledna 1995 tuto Dohodu ratifikovalo 13 stát (Rakousko, Belgie, Dánsko, Francie, N mecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Špan lsko, Švédsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, a jeden stát ji signoval (Portugalsko). Vesm s všechny státy, které Dohodu ratifikovaly, jsou významnými a tradi n demokratickými zem mi. 5. Ani p ipravovaná Evropská úmluva o státním ob anství a vojenské povinnosti v p ípad vícenásobného státního ob anství (srov. str. 10) neznamená pr lom do princip dosud platné - by nikoli pro eskou republiku - Dohody z 6. 5. 1963. Návrh Evropské úmluvy již v preambuli uznává právo každého státu rozhodnout, zda dovolí svým státním ob an m mít jedno nebo více dalších státních ob anství. V lánku 4 se sice praví, že vnit ní zákony...každého ú astnického státu budou založeny na následujících obecných zásadách: 3. - nikdo nebude svévoln zbaven svého státního ob anství; v lánku 6 odst. 1 se však toto obecné pravidlo blíže rozvádí tak, že ú astnický stát nesmí zakotvit ve svých vnit ních zákonech ... ztrátu státního ob anství ze zákona nebo z iniciativy tohoto ú astnického státu, s výjimkou následujících p ípad : a) dobrovolné nabytí jiného státního ob anství. V lánku 9 odst. 2 se dále uvádí, že v závislosti na jakékoli ... mezinárodní dohod upravující problematiku státního ob anství - a) každý ú astnický stát ud lí své státní ob anství osobám, které: i) byly státními ob any a m ly trvalý pobyt de iure a de facto na území státu, jenž p estal existovat .... a ii) mají nadále trvalý pobyt de iure a de facto na tomto území, jež se stalo sou ástí území tohoto ú astnického státu. Je z ejmé, že citovaný lánek na ešený p ípad výslovn nedopadá, nebo žádná mezinárodní smlouva ve v ci státního ob anství v souvislosti s ukon ením existence SFR uzav ena nebyla. I kdyby však byla taková situace nastala, lze poukázat na záv r citovaného lánku 9 odst. 2 sub a), podle n hož p i ud lování státního ob anství lze vyžadovat od dot ených osob, aby se z ekly jakéhokoli státního ob anství jiného. Na stejném principu je budována i úprava lánku 9 odst. 2 sub b) p ipravované Evropské úmluvy, která se sice rovn ž p ímo netýká ešené v ci, ale v hlavní myšlence je s ní srovnatelná. Stanoví, že v p ípad p evodu svrchované moci nad územím, umožní každý ú astnický stát svým státním ob an m, kte í v d sledku tohoto p evodu mohli ztratit "jeho" státní ob anství ...., ii) ponechat si své státní ob anství, pokud výslovn vyjád í sv j úmysl ponechat si je, mají-li trvalý pobyt de iure a de facto na území ú astnického státu. I zde však platí, že vnit ní zákony ú astnického státu mohou stanovit lh tu, v níž mají dot ené osoby provést volbu, nebo od nich vyžadovat z eknutí se jakéhokoli jiného státního ob anství. Z uvedeného textu vyplývá, že nová navržená úprava (která ovšem nemusí být v tomto zn ní p ijata) není v rozporu s textem a smyslem stávající mezinárodn právní úpravy. Proto napadené ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb. není ani v tomto sm ru v rozporu s dalším p edpokládaným trendem mezinárodního smluvního práva v složité oblasti, která se týká instituce státního ob anství. 6. Úpravu srovnatelnou s ustanovením § 17 zákona . 40/1993 Sb. lze ostatn nalézt i v ad konkrétních zemích Evropy. Jde nap . o tyto státy: Rakousko - Zákon o státním ob anství (Bundesgesetz über die österreichische Staatsbürgerschaft 1965, BGBl Nr.


12/05/2010


Page 16 of 17

250) znovu uve ejn ný pod . 311 BGBl 1985 - StbG oddíl III - Ztráta státního ob anství § 26 - Státní ob anství se pozbývá 1. získáním cizí státní p íslušnosti § 27 odst. 1 - Státní ob anství ztrácí, kdo na základ své žádosti, svého prohlášení nebo svého výslovného souhlasu získá cizí státní ob anství, pokud mu p edtím ponechání státního ob anství nebylo povoleno. Finsko - Zákon o státním ob anství . 401/1968 (The Finnish Nationality Act) oddíl 8 (10.8.84/584) - Osoba ztrácí své finské státní ob anství 1. jestliže nabývá ob anství jiné zem na základ žádosti nebo prohlášením nebo jestliže k tomu dala souhlas z vlastní svobodné v le. Švédsko - Zákon o státním ob anství . 382/1950 (Swedish Citizenship Act) oddíl 7 - Švédské ob anství ztrácí: 1. každá osoba, která nabývá cizí ob anství poté, co o takové ob anství požádala nebo výslovn souhlasila s jeho ud lením. Norsko - Zákon o státní p íslušnosti . 3 z 8. 12. 1950 (The Norwegian Nationality Act) § 7 - Norskou státní p íslušnost ztrácí: 1. osoba, která nabývá státní p íslušnosti jiného státu na základ žádosti nebo vyjád ením souhlasu. Dánsko - Sjednocovací zákon . 457 ze dne 17. 6. 1991 (Consolidation Act) Statutární vyhláška (oznámení) o zákonu o nabývání dánského ob anství (sjednocujícím dánský zákon . 252 ze dne 27. kv tna 1950 o nabývání dánského státního ob anství, provád cí na ízení . 155 ze dne 6. 4. 1978, jakož i dodatek vyplývající z oddílu 2 zákona . 326 ze dne 4. ervna 1986 a dánský zákon . 159 ze dne 18. b ezna 1991.) bod 7 - Dánské ob anství ztrácí 1. osoba, která nabývá cizí státní p íslušnost na základ žádosti nebo výslovného souhlasu, Nizozemí - Královský zákon o státní p íslušnosti ze dne 19. 12. 1984 - Netherlands Nationality Act (Bulletin zákon , na ízení a dekret 628) známý jako nizozemský zákon o státním ob anství oddíl 14 - bod 2) Nizozemskou státní p íslušnost nelze ztratit z jakéhokoli d vodu, jestliže by to vedlo ke stavu bez státní p íslušnosti. oddíl 15 - osoba, která je plnoletá, ztrácí svou nizozemskou státní p íslušnost: a) nabytím jiné státní p íslušnosti z vlastní svobodné v le. Je tedy z ejmé, že základní myšlenku, na níž je budováno ustanovení § 17 zákona . 40/1993 Sb., lze nalézti v jiných evropských zemích, které rovn ž stojí na principu p edcházení vzniku dvojího státního ob anství. Lze ovšem namítnout, že ustanovení § 17 cit. zákona je t eba


12/05/2010


Page 17 of 17

p i posuzování jeho ústavnosti srovnávat v prvé ad s Ústavou eské republiky (konkrétn s lánkem 12 odst. 2), zatímco ústavy srovnávaných zemí mají jinou úpravu státního ob anství, pop ípad tuto problematiku neupravují v bec. Vzdor tomu je srovnání napadeného ustanovení (§ 17 zákona) se zákonnou úpravou ostatních demokratických stát významné. Podstatný je totiž i (již podaný) výklad ustanovení § 17 cit. zákona (ve vztahu k Ústav ), podle n hož zákonem upravené pozbytí státního ob anství eské republiky neporušuje ústavní garance, které chrání ob ana p ed zbavením eského státního ob anství ve smyslu lánku 12 odst. 2 Ústavy. To odpovídá vyvíjejícímu se evropskému zákonodárství, jež - má-li ob an dosavadní státní ob anství ztratit - klade d raz na jeho projev v le získat státní ob anství cizího státu. V záv ru ízení st žovatel poukázal na to, že Ústavní soud je vázán pouze ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle lánku 10 Ústavy, takže by nem l p ihlížet k zákon m upravujícím nabývání a pozbývání státního ob anství, které platí v jiných zemích. Je samoz ejmé, že Ústavní soud není vázán právními ády t chto stát . Nicmén obsah v nálezu citovaného cizího práva z eteln sv d í o tom, jaký je legislativní stav sou asných stát moderní demokratické Evropy. Proto Ústavní soud nemíní ignorovat komparatistický pohled na zkoumanou problematiku, tedy existenci a obsah jiných srovnatelných evropských právních ád . To ostatn souvisí s obecn uznávanou snahou p ibližovat právní ád eské republiky právním ád m jiných demokratických zemí našeho kontinentu. Na základ t chto úvah Ústavní soud - jak již uvedl - neshledal porušení lánku 12 odst. 2 Ústavy ani dalších st žovatelem uvád ných ústavních zákon i mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách.

Pou ení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brn dne 8. listopadu 1995


12/05/2010

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu

Recommend Documents