1. Výroba jako hlavní podniková funkce a plánování výrobního programu a výrobního procesu -
výroba definičním znakem podniku • podnik je plánovitě organizovaná hospodářská jednotka, kde se zhotovují a zhodnocují věcné statky a služby • kombinace VF využívaných pro dosažení podnikových cílů - podnikání – soustavná činnost vyvíjená podnikatelem na vlastní jméno, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku
Pojem výroba a jeho obsah - chápání obsahu pojmu výroba – 3 rozdílné obsahy tohoto pojmu: • veškeré podnikové funkce – hlavní a nejširší - pořizování VF, doprava, skladování, financování, zhotovování, odbyt, správa a kontrola všech činností • podnikové výkony – nepatří sem financování a odbyt - zahrnujeme pod pojem výroba základní podnikové fce. – nákup → doprava a skladování → zhotovování (resp. Poskytování služeb) → správa a kontrola těchto činností • zhotovování – vlastní produkce výrobků a služeb bez ohledu na to, co tomu předcházelo - přeměna vstupu ve výstup – materiálu ve výrobek Vztah výroby k odbytu, investování a financování - máme zde zastoupeny všechny hlavní podnikové fce., vychází z rozdělení podnikového procesu na tři oblasti, které nám vymezují nejpodstatnější členící elementy podniku: - Výroba – zhotovení výkonu - Odbyt – zhodnocení výkonu (sem patří sklad., doprava, průzkum trhu, reklama, správa a kontrola) - financování - obstarávání peněžních prostředků ve formě vlastního a cizího kapitálu - investování - vázání peněžních prostředků v aktivech a jeho postupné uvolňování, majetku podniku, forma majetku jako nemovitosti, zásoby, finanční vklady - Podnik je jakoby rozčleněný do jednotlivých činností, které jsou vzájemně koordinovány prostřednictvím plánování (= hledání alternativních cest k dosažení cílů) Při plánování je využíván vyrovnávací zákon plánování, který říká, že se krátkodobé plánování má uskutečňovat nejdříve v úzkoprofilové oblasti, tedy oblasti, která je limitující pro rozvoj dalších oblastí, např. poptávka je nižší než je výrobní kapacita – odbyt limituje výrobu. Plánování výroby - je cílené plánování a formování podnikového výrobního procesu - jeho obsahem je plánování v oblastech: • výrobního programu (co, kolik, kdy) - plánování, které druhy výrobků, v jaké množství a v kterém termínu vyrábět • výrobního procesu (jak, kde, kdy) - plánování, jaké výrobní postupy, během kterého období a ve kterých nákladových prostředcích (nákladové středisko – vnitropodnikový útvar, který neprodukuje tržby ale představuje náklady pro dosažení zisku) • připravenosti výrobních faktorů (doprava, nákup, skladování) - zahrnuje i oblast zajišťování VF - plánování nákupů, dopravy a skladování výrobních vstupů tyto tři oblasti spolu úzce souvisí, jedna ovlivňuje druhou a určují nákladovou situaci podniku. Plánování výrobního programu - cílem je na základě prognózovaných nebo plánovaných údajů z odbytu, skladování, výroby a nákupu určit optimální výrobní program = určit, které druhy a v jakém množství se mají výrobky v určitém období vyrábět - co, kolik a kdy - prognózování – popis budoucích událostí, jevů, které nastanou s určitou pravděpodobností, ale nezahrnuje (oproti plánování) rozhodnutí o určitém aktivním jednání, které by směřovalo k prognózovanému výsledku. dlouhodobé plánování - vymezuje základní strukturu výrobního a odbytového programu - rozhoduje o vývoji nových výrobků (protože v krátkém horizontu těžko podnik vyvine kvalitní produkt) výrobních postupech druhu a rozsahu HIM a pracovních sil krátkodobé plánování - navazuje na dlouhodobé plánování - vychází z dostupných HIM a pracovních sil - u změny výrobků jde o • změnu konstrukce výrobků • změnu designu výrobků - cílem v krátkodobém i dlouhodobém plánování je: o dosažení co nejstálejšího využití kapacit HIM a pracovních sil (kapacita – výkonová schopnost v kvalitativní a kvantitativní míře) o dosažení co nejnižšího stavu zásob (=stav zásob hotových výrobků) - za určitých podmínek můžou být tyto podmínky v rozporu
1
odbyt determinuje výrobu v případech kdy: o velikost měsíčního odbytu je konstantní – odbyt. množství je převzato do výrob. programu - kdy podniky kryjí trvalou spotřebu, není třeba skladování – např. potraviny jako pečivo aj. o odbytové množství sezónně pravidelně kolísá - klimatické vlivy nebo společenské zvyklosti v některých případech to lze řešit, 4 možná řešení: • synchronizace - výrobní množství se přizpůsobí výkyvům v odbytu • emancipace - konstantní výroba (výroba do skladu – vyšší náklady) • do výrobního programu se zařadí výrobky s fázovým posunem odbytu – tzn.rozšíření sortimentu • v období útlumů vyrábět pro jiné producenty – tzn. staneme se dodavateli o konjunkturální výkyvy v hospodářství - delší nepravidelná časová období, kdy dochází k propadu odbytu • řeší se např. snižování délky pracovních směn (ale při zachování původní mzdy) o změna struktury poptávky nákup determinuje výrobu když: o nákup surovin je sezónní – nelze se vyhnout nárazové výrobě v době sezony - např. cukrovar nebo konzervárna – řešením bude pracování v sezóně, kdy mají k dispozici Plánování výrobního procesu - stanoví, jakými pracovními postupy, v jakém období a v jakých nákl. střediscích se má plánované množství výrobků vyrábět dlouhodobé plánování výrobního procesu - rozhoduje o výrobní postupu (který umožní vyrábět s nejnižšími výrobními náklady) HIM a pracovní síly (které je nutno pořídit) o
plánování výrobních postupů, které členíme podle: - organizační hledisko – organizační typy výrob • vychází z prostorového uspořádání HIM a pracovišť do výrobně-technických jednotek a cesty výrobku ve výrobním procesu - hledisko opakovanosti výroby – výrobní typy • členění výrobních postupů podle toho, kolik výrobků stejného druhu se současně nebo bezprostředně po sobě vyrábí
organizační typy výrob: o proudová výroba - HIM a jednotlivá pracoviště jsou uspořádána podle výrobního procesu jednoho výrobku, - výhody: • zkrácena doba výroby jednoho výrobku, nejsou nutné mezisklady, kapacita pracovišť navzájem sladěna, lze relativně velmi snadno zjistit potřebu materiálu a nakoupit jej - nevýhody • vysoké náklady na zřízení linek, vysoké fixní náklady na výrobní dávku, využití specializovaných strojů, které zrychlují jednotlivé operace, ale nejsou univerzálně využitelné o dílenská výroba - uspořádány podle typu úkonů, které jsou na zpracovávaném materiálu prováděny, používá se technologický princip uspořádání - výhoda • je větší přizpůsobivost kolísání poptávky (když dojde k poklesu zájmu o jeden produkt, může se vyrábět jiný produkt, který se vyrábí ve stejných dílnách - nevýhodou • jsou vyšší přepravní náklady (putování do jednotlivých dílen), vyšší náklady na skladování (mezi jednotlivými dílnami mohou být rozdíly ve výrobní kapacitě) a nevyužití kapacit (nesladěny kapacity o skupinová výroba - kombinace obou předchozích výrob - zejména vhodná pro podniky, kde se z unifikovaných dílů sestavují různé druhy výrobků o výroba na stanovišti - charakteristická tím, že se týká nehybných výrobků (např. domy, mosty, ale i námořní lodě nebo letadla) - externí stanoviště, tedy mimo podnik, musí následovat produkt tam, kde se bude konstruovat - interní stanoviště – také se přemisťují VF na místo, kde je výrobek produkován - převažujícím problémem je organizace práce a organizace celého výrobního procesu o výrobní hnízdo - zde se organizačně a prostorově sdružují všechny faktory nutné pro zpracování podobných dílů nebo výrobků, jedná se o sdružení pracovišť, které se týká určitého uceleného výrobního zásahu - hlavní znaky: • speciální organizační struktura – objektem organizace pro nadřízeného pracovníka není jednotlivé dílčí pracoviště ale celé výrobní hnízdo (usnadnění organizace a řízení)
2
-
členům skupiny, kteří pracují v hnízdě, jsou svěřeny výkonové i dispozitivní úkoly (sami si organizují, sami vyrábějí i konrolují) (např. se tak stalo v moderním automobilovém průmyslu, třeba hala pro Fabii, několik oddělených pracovišt se sdružilo, dříve obvyklé montážní linky, oddělené) úkoly přiřazovány skupině jako celku a je jako celek hodnocena
výrobní typy: je založeno na opakovanosti, členění podle toho, kolik výrobků stejného druhu se po sobě na daném výrobním zařízení produkuje bez přestávky • kusová výroba • zpravidla se vyrábí jeden kus určitého výrobku, nebo jen několik málo • charakteristická pro zakázkovou výrobu (výstavba domů, lodí, mostů) • nároky na přípravu výroby (každý kus je unikát, tedy nejsou předem podrobné zkušenosti) • opakovaná výroba (taková výroba, kdy pravidelně je vyráběno několik kusů za sebou) • hromadná výroba: stále vyráběný výrobek v nekonečném množství (není předem dán limit – stále se vyrábí totéž) • sériová výroba: vyrábí se několik druhů výrobků v omezeném množství na příslušném výrobním zařízení a výrobky se skládají z několika součástí a z rozdílné konstrukce mají i rozdílný průběh výroby (např. na jednom výrobním zařízení mohou být vyráběny třeba tři druhy automobilů) • druhová výroba: různé druhy výrobků na stejném zařízení (např. střihy) • výroba v šaržích: zvláštní druh opakované výroby, výrobní množství (šarže)je určeno velikostí (kapacitou) výrobního zařízení, např. léky (na balení se píše, z jaké pochází šarže, pokud závady, je pak určitelné, z jaké výrobní dávky/šarže pochází)
krátkodobé plánování výrobního procesu - vychází z dlouhodobého plánování - vychází z dostupných zdrojů, z vybavení HIM a prac. sil - určuje optimální velikost dávky - určuje pořadí opracování určitých výrobků - zahrnuje lhůtové plánování a plánování kapacit
3 plánovací oblasti: • určení velikosti výrobní dávky - množství jednoho druhu nebo série, která se vyrábí za sebou bez přestávky nebo přerušení výrobního procesu a u které jsou minimální jednotkové náklady - faktory limitující dávku: proporcionální náklady Nl– čisté skladovací a úrokové náklady fixní náklady Nf - náklady na úpravu výrobního zařízení, nejsou závislé na vel. dávky degrese fixních nákladů – snížení jednotk. nákladů při zvýšení dávky velké množství produkce zvyšuje náklady na skladování rozhodnutí podle vzorce: odmocnina z 2 * M * Nf/N l • Nl – náklady na skladování na kus a období (tvořeno náklady na skladování a manipulaci s výrobkem) lhůtové plánování - stanovení termínů zahájení a dokončení pracovního procesu - vymezit, jakou dobu vyžaduje zpracování příslušné zakázky – 2 metody (zpětné termínování a termín. do budoucnosti) plánování kapacit - na základě lhůtového plánování se časově stanovují pracovní a stanovuje se přesný plán obsazenosti pracovišť -
•
•
3
2. Plánování nákupu,dopravy a skladování Oblasti a úkoly nákupu a skladování - podnik je spojen se svým okolím trhy – pořizovacími a odbytovými nákup – všechny činnosti podniku, které mají za cíl získat všechny prostředkypotřebné k dosažení cílů. Podniková oddělení se dělí podle nakupovaných faktorů na : personální, finanční a nákupní oddělení pořizování – širší pojem – zahrnuje pořiz. materiálu, zboží, HIM, financí a pracovních sil nákup – užší pojem – vztahuje se jen na nákup materiálu, zboží, HIM - pořizování souvisí s dlouhodobým plánováním výrobního programu a procesu tak, aby potřebné množství bylo k dispozici ve správnou dobu, na správném místě, v odpovídající kvalitě za optimální cenu a bylo sladěno se stávajícími zdroji - pořizování HIM při plánování dělíme na • plánování o obnovovacích investic (investice, které nahrazují spotřebované investice ve výrobním procesu) o racionalizačních investic – vedou k vyšší výkonnosti o rozšiřovacích investic – při stejné výrobním programu - opatřování materiálu a zboží • provozní prostředky • materiál (základní materiál, pomocný, provozní, polotovary • cizí služby – aktivita, která má podobu práce ve mzdě • obchodní zboží - týká se obchodních aktivit -
-
-
problém tempa nákupu a termín spotřeby řeší skladování druhy dodávky vzhledem ke spotřebě: - systém JIT just in time – pořizován materiál, který jde rovnou do výroby (pouze rezer. zásoby) - pořizování s okamžitou spotřebou – např. voda, plyn,… - nákup do skladu funkce skladování: - vyrovnávací – řeší nesoulad mezi tempem dodávek do podniku a spotřebou - zabezpečovací – spočívá v množstevním a časovém uspořádání při poruchách výrobního procesu dodavatelů - výrobní – kvašení vína, whisky, zaležení sýrů,… - spekulativní – třeba předpokládám zdražení benzínu tak si uleju druhy skladů podle umístění ve výrobním řetězci: - vstupní sklady – které nám tlumí dopady rozdílného tempa dodávek a vstupu do výroby - pohotovostní sklady (příruční)– které jsou umístěny u jednotlivých určitých pracovišť (např. u výrobní linky) - mezisklady – mezi jednotlivými výrobními stupni, když výrobní proces mezi výrobními stupni není synchronní - expediční sklady – sklady na konci výrobního procesu, skladují hotové výrobky, možno sem i včlenit výrobní sklady
Plánování spotřeby a nákupu a dopravy Plánování spotřeby - cílem je určení velikosti očekávané spotřeby, odbytu s ohledem na kapacity podniku a časové rozdělení spotřeby, zjišťuje se tedy druhu, množství a okamžik spotřeby požadovaných vstupů - východiskem pro plánování nákupu - jde o zajištění potřeb, které byly vymezeny v rámci toho, co musí být spotřebováno, aby bylo dosaženo plánované produkce - plánuje se : o objednací množství o objednací doba (okamžik spotřeby) o výběr dodavatelů a sjednání podmínek - východiskem pro plánování spotřeby materiálu v podniku je výrobková struktura výrobku rozdělená podle výrobních stupňů - zdrojem dat jsou rozpisky (= seznam všech pro výrobu potřebných surovin, součástek a sestav), které rozdělujeme na: kvantitativní rozpiska (přehled a počet jednotlivých komponent) strukturní rozpiska – kvantitativní a časová montážní rozpiska - jednostupňová - při plánování dochází ke konfliktu – požadavek na co nejpřesnější plán výroby (detailního) X růst nákladů a zatíženosti pracov. o Konflikt je řešen pomocí ABC analýzy – materiálová klasifikace druhů podle jejich hodnotového podílu na spotřebě. Zkoumá vztah mezi množstvím a hodnotou materiálu. Umožňuje selektivně sledovat jednotlivé druhy materiálu. : při používání analýzy se zjišťuje kvantitativní spotřeba v uplynulém období, druhy materiálů se rozčlení podle jejich významu pro výrobek - podle jejich podílu ve výrobku a jejich hodnotě (finanční). Sestaví se pořadí důležitosti a materiála se roztřídí do skupin A, B nebo C. skupina A má největší hodnotový podíl na výrobku (80%), ale kvantitativně se podílí jen 10%.
4
Plánování nákupu - plánovité stanovení jednotlivých dodávek materiálu nebo zboží ke krytí spotřeby. Dodací množství - je takové množství, které je pro firmu nejoptimálnější. - jde o stanovení dodacího množství dodacích lhút příslušných dodavatelů druhy nákupu podle vztahu ke spotřebě: o příležitostný nákup (charakteristické pro kusovou výrobu) o výrobně synchronizovaný nákup plně orientován na spotřebu – výrobu jak množstevně tak časově – tzn. dodávky přímo do výrobního procesu (bez skladu) subdodavatelé průběžně dodávají nejen potřebné množství v rámci směny, ale i v průběhu směny dle potřeby; např. výroba aut o nákup do zásoby bez přesné časové vazby na výrobu, ale s ohledem na spotřebu ve výrobním procesu dodací lhůty - taková doba, která je pro podnik co nejvýhodnější s ohledem na pořizování a skladovací náklady - synchronizace s tempem spotřeby výběr dodavatelů - faktory ovlivňující výběr: spolehlivost může být důležitější než cena (z důvodu ztráty při zastavení výroby z důvodu nedostatku materiálu) rozdíly v cenách dopravní náklady dodací lhůty jistota plnění - zamyšlení nad počtem dodavatelů Plánování dopravy - plánovité nasazení dopravních prostředků k přepravě zboží a osob z výchozího do cílového místa - 3 možnosti výběru a) dodavatelský (dodavatel přepraví zboží až do našeho podniku) b) vlastní dopravou c) přepravní firma -
faktory ovlivňující výběr: o vytíženost dopravních kapacit o náklady dopravy (zřizování vlastní x cizí) o dopravní a časové riziko přepravy o výběr vhodného dopr. prostředku
Plánování skladového hospodářství
dlouhodobé plánování = uspořádání skladu – zahrnuje rozhodnutí – umístění – centrální, decentralizované – s ohledem na vzdálenost od místa spotřeby vybavení – dle vlastností a charakteru zásob – volná skládka nebo v budově – volné skladování, blokové stohování, přihrádkové, vjezdové regály, průběžný, přesuvný regál organizace skladu – venku, v budově
krátkodobé plánování = vytížení skladu – zahrnuje rozhodnutí o výši skladových zásob a době uskladnění
vytížení skladu - s ohledem na kapacitu zásob a spotřebě zásob -hledá se nákladově nejoptimálnější stav zásob s ohledem na náklady a trvanlivost zásob, výše zásob je ovlivněna systémem nákupu systém nákupu využívá - systém signální hladiny zásob (stav, kdy musíme vystavit nové obj., aby nebyly vačerpány rezer. zásoby) stanoví se objem. množství a sign. stav zásob – objednávková interval je variabilní dle spotřeby - systém dodávkového cyklu stanoví se objed. interval a obj. množství se přizpůsobí dle spotřeby v uplynulém období signální stav zásob = rezervní zásoba (= pojistná )– různá dle spotřeby, charakteru výroby, rizik jejího čerpání, nákladů přečerpání + zásoba na překlenutí doby od objednání do dodání stanovení optimálního objednacího množství zásob - je dáno intervaly dodávek – čím kratší, tím menší dodávka a kratší skladování - stanoví se z nákladů nákupu: - náklady nákupu tvoří: pořizovací náklady – přímé nepřímé (= fixní náklady nákupu – nákup. odd.)
5
skladovací náklady – prostorové, nákl. na udržení záséb, náklady vázanosti (=úrokové), ostatní náklady z předčasného vyčerpání zásob – cenové rozdíly materiálu (při dodatečném nákupu jinde), smluvní pokuty za nedodržení výroby, ostatní náklady rozpor mezi snahou minimalizovat stav zásob a náklady na skladování a mezi pořizovacími náklady je řešen plánováním a matematickým výpočtem modelů základní model stanovení optim. Objednacího množství m = 2 . B . Nf B – roční spotřeba c.q c – pořizovací cena q – úrokové + skladovací náklady
6
4. Základní teorie nákladů - zkoumá hodnotovou strukturu výroby - zobrazuje funkční vztah mezi objemem výroby a výrobními náklady Vztah mezi produkčními a nákladovými fcemi - cílem teorie nákladů – vybrat z technicky efektivních výrobních procesů ten, který vede k minimálním nákladům (=je ekonomicky nejefektivnější), (zisk je rozdíl mezi náklady a příjmy) ten výrob. proces, jež vede k min. nákl. tj. komb. VF, jež. - náklady – představují spotřebu VF, která je vyvolána tvorbou podnikových výkonů a tato spotřeba je oceněna penězi - produkční fce zkoumá kvantitativní strukturu výroby (vztah mezi množstvím VF a objemem výroby). Pokud objem výroby a množství použitých VF ohodnotíme cenami, dostaneme funkci celkových nákladů (mluvíme o teorii nákladů). - nákladová funkce - zkoumá závislost nákladů na objemu výroby Fce celkových nákladů nákladové izokvanty - technicky vyj. množ. VF, kt. vedou k urč. množ. produkce - nákl. izokv. zahr. všechny komb. r1 a r2 jež vedou k realizace nákladového rozpočtu - nákladová izokvanta je vyjádř. komb. oceněných VF vedoucí k dosaž. daného nákladového rozpočtu - NÁKLADOVÉ IZOKVANTY (obr. v sešitu) o dosažená produkce je výsledkem kombinace VF r1 a r2 o ceny VF jsou konst. o fce celk. nákl. N = c1 x r1 + c2 x r2 N zavísí puze na změně VF r1 a r2 (předpokl., že c1,c2=konst) o pak můžeme na jednotlivých osách vymezit takové množ. VF, jež odpovídá plnému využ. nákladového rozpočtu o pokud vůbec nevyužijeme r2 pak N = c1 x r1--> r1 = N/c1 nákl. izokvanta je spojnice průsečíků (N/c1, N/c2)s osami r1, r2 náklad. min. u lim prod. fcí. - produkční izokvantou je jeden bod (graficky) - nákladový rozpočet ním ukazuje průsečík nákl. a prod. izokvanty - pokud chceme dosáhnout hodnoty produkce A, rozpočet N0 nestačí (VIZ. OBR. - nákl. min. je v bodě, kde nákl. izokv. protíná prod. izokv. - OBECNĚ. nákl min. je tam, kde se nákl. izokv. dotýká prod. izokv. (také ve vztahu k subst. fcím) - sešit – OBR. 3 o nákl. iz. protíná prod. iz. ve dvou místech – ???? o s nákl. izokv N1 můžeme dosáhnout produkce m1 o vztah k produkční izokvantě m2, m2 je nad nákl. izokv. N1 s danými nákl. N1 nemůžeme uhradit VF, které by dosáhly produkce m2 POKRAČOVÁNÍ V SEMINÁRKÁCH ZBYTEK Z PŘEDNÁŠEK – NEUPRAVENO náklad. min. u subst. prod. fcí typologie nákladů - VARIABILNÍ NÁKLADY o mění se v závislosti na objemu produkce o vznikají opak. při uskuteč. každé jednotky výkonu o závislé na objemu výroby o zahrnují materiál, úkolové mzdy - FC o jednorázový vklad nedělitelných VF o jsou stálé (pouze z krátkodobého pohledu, kdy využíváme disponibilní kapacity) o týkají se výrobní připravenosti o neměnní se bez ohledu na vyráběném množství o z dlouhodobého pohledu nejsou žádné náklady fixní – jsou proměnlivé skokem o závislé na čase - CELKOVÉ NÁKLADY o součet veškerých nákladů na objem produkce
7
C
TC
VC
FC
TC = FC + VC -
ČLENĚNÍ NÁKLADŮ DLE o proporcionální o nadproporconální o podproporcionální -NÁKLADY RELEVANTNÍ, IRELEVANTNÍ nákl. relev. – ovlivnitelné rozhodovatelem v průběhu výr. procesu (VC) nákl. irelevantní – nejsou rozhodovatelem ovlivnitelné (FC) není třeba se zajímat neovlivnitelnými nákl NÁKLADY UŽITEČNÉ NÁKLADY NEUŽITEČNÉ
- nezbytné ve výrob. procesu materiál, úkolová mzda - nenesou žádný efekt náklady na prostoje
ČLENĚNÍ NA NÁKLADY AFC, AVC, ATC, MC, CELKOVÉ PŘÍRŮSTKOVÉ NÍKLADY Typologie nákladů - náklad je: ocenená spotreba VF - členění na: - implicitní náklady - skryté náklady - např. mzda, kterou by podnikat u podnikatelské fyzické osoby dostal při jiném zaměstnání - úroky z vlastního kapitálu, které by získal jiným způsobem podnikatel (namísto využití k podnikání) - explicitní náklady - takové náklady, které vyjadřují skutečné výdaje a jsou evidovány v účetnictví - utopené náklady - byly vynaloženy a nepřinášejí žádný užitek - např.v případě uskutečňování letecké dopravy letadly Konkord, která je ztrátová, ale provozuje se, protože náklady vynaložené na výrobu této dopravy se považují za utopené a nelze je získat zpátky Nákladové determinanty podniku - determinanta=určující činitel, který v zásadní míře něco ovlivňuje - nákladové determinanty: - akční proměnné ve výrobní oblasti - velikost podniku - výrobní program - vytíženost (=využití kapacit, nese s sebou rychlejší obrat a vyšší masu nákladů) - výrobní podmínky (=podmínky, které vytvářejí prostředí pro realizaci produkce) - kvalita faktoru (čím je faktor kvalitnější, tím je dražší) - ceny faktoru - akční proměnné v jiných dílčích oblastech podniku - odbytová politika (vlastními silami je prodej výhodnější) - financování - výzkum a vývoj (drahá záležitost) - data - ceny faktorů - daňové sazby - pracovní dny za období - vlastnosti výrobních faktorů (vlastnosti ve vztahu k využitelnosti)
8
-
rámcové právní podmínky (zásadní rysy prostředí, jsou dány společenským rámcem, ve kterém podnik existuje – politické podmínky, sociální podmínky, atd.)
Analýza bodu zvratu - analýza=rozbor - v jeho rámci hledáme odpověď na otázku, jaké je minimální množství výroby, které uhradí náklady, tedy od jakého objemu výroby bude tvořen zisk - takové výrobní množství, kde nám příjem plně hradí náklady - m…počet výrobků c…cena výrobku nv…proměnné náklady/kus výroby Nf…fixní náklady T…tržby Z…zisk N…náklady mp…množství bodu zvratu T=c*m N=Nf+m*nv Z=T-N když T=N => c*m=Nf+m*nv mp=Nf/c-nv=Nf/příspěvek na úhradu
9
5. Vědecko-technický rozvoj, výrobkové a procesní inovace Schumpeterova triáda, výrobní a procesní inovace - podnik, který usiluje, aby se udržel na trhu či upevnil postavení na trhu, musí mít jako součást své koncepce vědecko-technický rozvoj=snahu na základě nejen vlastních technických poznatku zdokonalovat výrobky a služby a zlevňovat a zproduktivňovat používané procesy v podniku, technologické, správní procesy - existující nabídka musí být neustále ověřována a tak dochází k • výrobkovým inovacím • variantám výrobků • vyřazování výrobků -
-
teoretikem inovací je Josef A. Schumpeter - jako první se zabýval pojetím inovací - inovace považoval vymezoval jako nové kombinace výrobních činitelů, tedy jako „hlavní prostředek, který uvádí do chodu kapitalistický stroj a pomáhá získávat nové výrobky, nové trhy a nových forem organizace průmyslu“ - za inovace považoval pouze první (celosvětově) uvedení výrobku, nové suroviny, nového technologického postupu apod. - je to první zhmotnění nové myšlenky (=invence) - ostatní výrobce považoval za imitátory - invence (=první myšlenka, která se posléze zhmotní v nějakém výrobku,surovině, technologickém postupu, vede ke změně ve struktuře vědění) - inovace(=realizace, zhmotnění myšlenky a zavedení na trh)-imitace(=napodobování prvního a původního výrobku,postupu,suroviny) - ne všechny invence se dostanou do fáze realizace (tedy inovace) současní autoři se odklánění od Schumpetera, za inovace považují všechny případy, kdy je produkt (výrobek, služba nebo proces) nový z hlediska výrobce, tedy když je výrobcem subjektivně za nový považován členění výrobkové politiky: inovace – výrobková a procesní, výrobkové varianty, vyřazení výrobků - výrobkové inovace (kvalitativně vyšší) = jestliže technický pokrok a posun potřeb vede k vývoji zcela nového výrobku - zaměřeny na vyrábění zcela nových výrobků zaměřených na zcela nové konstrukci (cílem náhrada zastaralých výrobků, snaha o zachování tržního podílů, získávání nových trhů) • inovace diferenciací o taková inovace, která je založena na nových konstrukčních koncepcích a konstrukci o doplnění již existující výrobkové linie výrobků o nový výrobek • inovace diverzifikací o znamená vytvoření nové výrobkové linie horizontálně – druhově příbuzný výrobek vertikálně – výroba příbuzného výrobku odpovídajícího jiné etapě výroby (motory pro mopedy nebo do sekaček trávy) laterálně – nabízení výrobků zcela rozdílného druhu – u koncernů - procesní inovace - technologické inovace • inovace, které se týkají průběhu výrobních procesů, jejich změn - inovace v řízení a správě • znamená odpoutat se, využít tvůrčí schopnosti, což jsou - cíle: snížení materiálové spotřeby, snížení mzdových nákladů, snížení spotřeby energie, snížení zmetkovitosti, zlepšení pracovních podmínek, zmenšení zatížení životního prostředí - kombinované – výroková + procesní -
-
výrobkové varianty = jestliže dochází k technickému zlepšení již existujícího výrobku - zdokonalené varianty již vyráběných výrobků (např.u televizorů vyrábění televizí s větší obrazovkou) - vyřazení výrobků – když z trhu zmizí zastaralé výrobky životní cyklus výrobku inovace velmi nákladná, může znamenat náskok před konkurencí, ale neúspěšná inovace může podnik zruinovat. Podnik má tři strategie zavedení nového výrobku: - napodobovací varianta – napodobení nového výrobku konkurence a jeho zlepšení – úspora nákladů na vývoj, riziko opožděného vstupu, špatná pověst firmy - inovační varianta – vývoj vlastního výrobku – vysoké náklady, první na trhu, dobrá pověst - nákupní varianta – skoupení malého vývojově úspěšného podniku – minimální riziko, velké investiční náklady
Kroky inovačního procesu umístění výrobku – pro jaký tržní segment je výrobek určen – pro takový, kde je velká poptávka a malá konkurence takový trh není, ty se dělí na: trh budoucnosti – slabá konkurence, silná poptávka - není technologie masové trhy silná konkurence, silná poptávka - jen pro velmi silné firmy výklenku trhu slabá konkurence, slabá poptávka - pro malé inovativní podniky
10
smršťující se trh -
silná konkurence, slabá poptávka - ustupující obory
Proces nalezení tržního výklenku - postup založen na dvou krocích: - prostor pro automobilové značky (viz. Wöhe obr.33), spotřebitelů se dotazujeme, jaké značky jsou oblíbené a zařazují je s ohledem na sportovní charakter a hospodárnost - vytvoříme tržní mezeru (=místo na trhu, kde neexistuje nabídka) - druhým krokem je zjistit dotazováním spotřebitelů, jaký by měl být ideální výrobek (tyto představy se kryjí ve většině s oblíbenou částí trhu, ale jsou i v mezeře, kde neexistuje nabídka), když si vymezíme prostor tržní mezery, kde chybí nabídka ale je poptávka, vymezíme tak tržní výklenek -
obtížné, nákladné a časově náročné
inovační proces lze rozčlenit do 6 fází (obr.34): - tvorba námětů (první stádium, výsledkem je velký počet námětů, který se redukuje včasným vyřazením těch méně nadějných z důvodu rostoucích nákladů na jeho vývoj)) - třídění a hodnocení námětů (redukuje nám počet disponibilních na realizovatelné) - testování respondentů – sem řadíme zjištění, jakým vlastnostem výrobků dávají přednost respondenti a jaká je jejich ochota ke koupi - s pokračujícím vývojem rostou náklady - pečlivý výběr snižuji náročnost na náklady - obchodní analýza námětů (sem přichází nižší počet) – zjistit externí údaje pro prognózu výnosů a nákladů (tedy vrcholový cíl podniku – zisk), propočet efektivnosti, analýza bodu zvratu – stanovení takového výrobního množství, které pokryje náklady - vývoj výrobků v užším slova smyslu – první zhmotnění námětu do podoby produktu, vývoj marketingové koncepce (=předběžné stanovení marketingových charakteristik jako cena, distribuce, balení, reklama, apod.) - tržní test – spočívá ve zjišťování, zda je náklad na výrobek nosný, rozhodující kritéria – četnost nákupu při testování, zjištění počtu opakovaných nákupů (=počet spokojených opakovaných zákazníků) - zavedení a komercionalizace – uvedení na trh (zahrnuje zahájení sériové výroby, sladění výroby a prodeje, distribuční kanály,kontrola, která nám pomůže srovnávat zisky a sledování obratů -
přestože počet klesá, náklady s každou fází jsou výraznější je potřeba ověřit mnoho námětů zdroje informací pro tvorbu námětů je zjišťování přání a potřeb kupujících a zdrojem jsou poprodejní služby – obchod, kde prodávající přichází do styku s kupujícím a průzkum trhu tvorba námětů navazuje na zdroje informací a je uskutečňována výzkumem a vývojem, který firma provádí
Výrobková varianta - jestliže došlo ke změně podmínek na trhu – změna struktury potřeb - cílem je reagovat včas na změny – včas – reaguje na změny potřeb pozdě – reaguje na změny konkurenční nabídky = jestliže dochází k technickému zlepšení již existujícího výrobku aspoň u jedné vlastnosti: - fyzikální nebo fční vlastnost - estetická vlastnost - symbolická vlastnost (značka) - doplňkové služby Vyřazení výrobku - u výrobků v degenerační fázi - u výrobků inovovaných, které nedosahují požadovaného minimálního obratu na trhu kritéria hodnocení:
klesající odbyt nebo podíl na trhu malý podíl na obratu klesající hrubé rozpětí klesající rentabilita
Kvantitativní a kvalitativní stránka inovačního procesu - Výrobek představuje v pojetí marketingovém komplex hmotných a nehmotných znaků, který je schopen uspokojovat určitou potřebu. - Při rozhodování o vývoji či vyřazení se posuzují kvantitativní a kvalitativní vlastnosti (znaky) Kvantitativní posouzení výrobku – možnost vyloučit každou svévoli použití ověřovacích výpočetních postupů – jen na základě propočtů výnosů a nákladů Kvalitativní posouzení výrobku – poruchy ve výrobní procesu
11
Negativní vliv na firemní image Snižující se účinnost marketing. aktivit Změna struktury potřeb Změna zákonů a norem -
Nejdůležitější atributy výrobků: - funkčnost - trvanlivost (z pohledu času) - ovladatelnost - hygieničnost - bezpečnost užití - estetická působivost - ekologická nezávadnost
zbytek z přednášek - neupraveno - Výrobková politika: - Výrobkové inovace - aby docházelo k technickému pokroku nebo v posunu v potřebách (aby to lidé kupovali) - výrobkové inovace vedou k vývoji zcela nových výrobků • Diferenciace – dáno vztahem k dosavadnímu výrobnímu programu, jedná se o doplnění výrobkové linie o nový výrobek • Diverzifikace: zavedení nové výrobkové linie = rozšíření výrobního programu – více výrobkových linií o Horizontální – zavedení druhově příbuzného výrobku (např.pivovar zahájí výrobu, krom piva, limonád) o Vertikální – když nově zaváděný výrobek navazuje na předchozí výrobek (např. továrna na sekačky na trávy začne vyrábět motory pro mopedy – výroba motorů je předcházející etapa výroby sekačky o Laterální – taková inovační aktivita, která přináší zcela odlišnou výrobkovou linii, přiblížit lze pomocí koncernu diversifikačního typu (nabízejí výrobky zcela odlišného typu– mateřská společnost ovládne dceřiné společnosti, které si zachovávají právní samostatnost a zaniká sam.hospodářská (např. General Foods expandovala a zařadila i televizní a rozhlasové vysílače, nahrávací studia,nosiče zvuku) - Výrobkové varianty: - Nejsou to inovace ale technická zlepšení stávajících výrobků, vytvořená určitá modifikace výrobku - Vyřazování výrobků: - Když už je výrobek za zenitem - Strategie zavádění nových výrobků - Inovační strategie - převzetí nápadu odjinud - Nákupní strategie – produkování nových výrobků tak, že pokud se objeví nová úspěšná firma na trhu, tak ji koupí i s tím výrobkem - Fáze životního cyklu výrobku (produktu): - Pronikání - Rozšiřování - Zralosti - Nasycení - Degenerace - Zjišťování tržního výklenku (tržní nika)(2kroky): - Zjišťování tržní mezery – zjišťování současné nabídky v souvislosti s parametry užitných vlastností - Vymezení tržní mezery – ta část trhu, na které neexistuje nabídka - Sledování dotazováním, jaké vlastnosti by měly mít výrobky, které by se měly na trh dodat - Tržní výklenek – ta část trhu, kde existuje poptávka
12
6. Odbyt jako hlavní fce.podniku a odbytová politika Odbytová fce podniku - výroba (=pořízení výrobních faktorů a přepracování do podoby výrobků a služeb) - tvorba výkonů - odbyt (=vyhledávání odběratelů a fyzická distribuce včetně řízení a správy) - zhodnocení výkonů - takže v podniku funguje neustále hodnotový koloběh, neustále se opakující proces tvorby a zhodnocování výkonů - hodnotový koloběh: peníze→výrobní faktory→výrobky→realizace na trhu→peníze→výrobní faktory - po prodeji přítok prostředků pro další výrobu - znaky podniku: systémově nezávislé – VF (práce, materiál, HIM), princip hospodárnosti a finanční rovnováha systémově závislé – tržní hospod. – princip autonomie, výdělečný princip (=maxima. zisku) a prin. soukr. vlast. CPH – centr. národohosp. plán, princip plnění plánu a prin. spol. vlast. - v centrálně plánovaném hospodářství měl podnik stanoveno, kolik, v jaké kvalitě vyrobit, za jakou cenu prodávat, kterému odběrateli bude dodávat - v tržním systému podnik svobodně rozhoduje a sám nese rizika odbytu, musí zákazníka získat a udržet, souvislost – uspokojování potřeb kupujících na vysoké úrovni ale není cílem, cílem je zisk, uspokojení je vedlejší důsledek, zisk totiž dosahuje ten, kdo přesně analyzuje přání kupujících, kdo vyjde těmto potřebám vstříc lepší nabídkou než konkurence - každé podnikatelské jednání a veškerá plánovací činnost v tržním hospodářství se orientuje na podnikové cíle - plánovité jednání podniku předpokládá podrobnou znalost vnitropodnikového dění a odbytového trhu, tzn.o zákaznících, o jejich přáních a konkurentech a jejich nabídce - podnik musí trhy získávat a obhajovat, získání trhu není trvalé - 4 nástroje odbytové politiky, které jsou cílevědomě nasazovány pro získání a obhajování trhu: - výrobková politika - cenová politika - komunikační politika - distribuční politika (=odbytové metody) – vztah k výzkumu trhu, který zajišťuje údaje o okolí (o konkurenci, o odběratelích), určující pro výběr nástrojů (tyto odbytové politiky), odbytové politiky ovlivňují chování odběratelů apod. politika – soubor přístupů a opatření v určité oblasti Vztah odbytu a marketingu - podnikatelské chování se orientuje na tržní realitu, která může být charakterizována prostřednictvím nasycených trhů (trhy kupujícího) nebo nenasycených trhů (trhy prodávajícího – dominující zájem na výrobě, jak rozšířit výrobu), tedy předmět úsilí podnikatele je překonávat odbytové bariéry - tři interpretace marketingu: - marketing jako učení o optimálním uspořádání oblasti odbytu (business marketing)- odbytově orientovaný marketing (nejužší pojetí) - odmítá pojetí marketingu jako komponenty orientované nauky o podniku - marketing jako tržně orientované nauky o podniku – zabývá se odbytovými i nákupními trhy - popisuje podnik prostřednictvím element. vztahů, které tvoří marketing (4 nástroje mark.) - marketing jako samostatná vědní disciplína – sociální market. – přesahuje oblast podniku a jeho existenci a zahrnuje i oblast mezilidských vztahů (nejrozšířenější) - přechodem zájmu podniku od výrobní k odbytové orientaci, je nejčastěji úzkým místem (=limita pro další rozšiřování) výroby odbyt - možná další úzká místa: - nedostatek v personální oblasti - nedostatek financí - ochrana životního prostředí - základní složky marketingu – podnikatelské cíle – pro jejich dosažení plánovitě nasadit nástroje odbyt. politiky výzkum trhu – údaje o okolí, odběratelích a konkurenci nástroje – jejich výběr dle cílů, výsledků výzkumu trhu a jimi pak ovlivnit chování okolí -
-
marketing lze charakterizovat jako : intenzivní a systematickou analýzu trhu (=identifikace neuspokojených potřeb zákazníků a rozčlenění poptávky do tržních segmentů, tedy homogenních skupin poptávajících, smyslem není jen zjišťovat potřeby, ale i na ně reagovat) a cílené agresivní využívání nástrojů odbyt od marketingu se nijak zvlášť moc neliší, liší se jen v intenzitě působení
Cíle odbytové politiky a její oblasti - cílem je stanovení nabízeného sortimentu, prognóza výše prodeje, prognóza výše ceny - výchozím bodem plánování jsou údaje o okolí - podnikatelské chování je účelové, je dané orientací na hlavní podnikatelské cíle (cíl – je žádoucí stav, kterého chceme jednáním dosáhnout). Jednání předpokládá – rozpracování systému cílů a prosazení cílů na všech podnikových úrovních. Při formulaci cílů podnik vychází z: - vlastního přání - vlastních možností - podmínek okolí (trhu)
13
Hlavního cíle lze dosáhnout jen když nižší organizační jednotky (oddělení) dostanou konkrétní dílčí cíl – přesně stanoveno to, co má splnit. Cíl musí být operabilní, kontrolovatelný, návodný. Musí splňovat základní podmínky - obsah cíle - velikost cíle - časový rozměr jeho splnění - nesmí být v rozporu s hlavním cílem Nejvyšším podnikatelským cílem je dlouhodobá maximalizace zisku. V odbytové politice by mohlo být cílem zvětšení podílu na trhu. Hierarchie podnikových cílů: nejvyšší cíl cíl funkčních oblastí
cíle pro skupiny výrobků funkční cíle
operativní podřazené cíle
podnikatelský cíl výrobní cíle odbytové cíle finanční cíle … cíl výrobkové skupiny 1 cíl výrobkové skupiny 2 cíle výrobkové politiky cíle cenové politiky cíle propagační politiky cíle distribuční politiky podřazený cíl 1 podřazený cíl 2 podřazený cíl 3
- Podnikatelský cíl→cíle pro jednotlivé produktové oblasti→cíle pro jednotlivé produkty Příklady podřazených cílů propagační politiky: vysoký stupeň znalosti výrobku zákazníky vysoká míra praktického ověření vysoký podíl stálých zákazníků
Informace v oblasti odbytu -
-
-
Plánování v oblasti odbytu, fáze: Plánování je procesem, který je založen na zpracování informací - Přípravná fáze, kroky: • situační analýza, v níž se podnik nachází, zejména tržních vtahů (infixe o podniku, konkurenci, ochodu a spotřebiteli) • vypracování vývojových prognóz – shromáždění informací o vývoji trhu • stanovení cílů odbytu - Prováděcí fáze, kroky: • Určení alternativ jednání • Ohodnocení alternativ jednání • Rozhodnutí o použití nástrojů • Realizace opatření - Kontrolní fáze
Důležitá oblast shromažďování informací je výzkum oblastí: - Vnitropodnikové informace (jeho cíle, účetnictví, odbyt a výroba) - Takové, které se zjišťují v rámci podniku a jejich zdrojem jsou informace získávané na odbytovém oddělení a i jinde (výroba, účtárna apod.) - Informace o rámcových podmínkách okolí (neovlivnitelné faktory prostředí – ekonomické, politické, právní, kulturní) - Informace o trhu (zákazníci, vlastní podnik, konkurence, zprostředkovatelé, účinnost nástrojů odbytu) - Získávány v procesu výzkumu trhu, jejich cílem je snižovat nejistotu rozhodování - Chtějí získávat údaje úplné, relevantní a bez chyb - Míra informovanosti o budoucnosti pomáhá odstraňovat neznalost a převádět rozhodovací situace v podmínkách nejistoty na rozhodovací situace v podmínkách rizika Požadavky na informace jsou, aby byly: úplné relevantní (závažné, potřebné) spolehlivé Postupy při průzkumu trhu: - Definice cíle – vymezení druhu, kvality a rozsahu (spektrum otázek, na které bude hledána odpověď), kvalita požadovaných informací, čeho se informace mají týkat (třeba požadovaná kvalita prodávaného produktu - Volba výzkumného konceptu – vymezení základních charakteristik a průběhu výzkumu, zda - Explorativní – jestliže o zkoumaném neexistují žádné nebo jen sporé informace - Deskriptivní výzkumný koncept (popisný) – kvantitativní popis zkoumané situace a její vývoj časem. Používá dva druhy výzkumných přístupů: průřezová analýza (stav v určitém momentu) a analýza časových řad (v průběhu doby)
14
-
-
-
Experimentální výzkumný koncept – pokusný výzkumný koncept, je založen na uskutečnění pokusu v určitých podmínkách - Získávání informací – metody, rozlišení, zda - Primární výzkum – informace získávány bezprostředním pozorováním nebo dotazováním - Sekundární výzkum – orientuje se už na výsledky získané dříve - Externí výzkum – vlastními silami - Interní výzkum – zaplacená organizace jiná - Vyhodnocování informací – analyzování získaných údajů v předchozích krocích, možnosti zpracování - Multivariantních analitických pokusů – zkoumání více proměnných a vztahy mezi nimi (např. věk, příjem zájemce o auto). Používá 2 analýzy: interdependentní (zkoumá vztah mezi proměn.) a dependentní (jednostranná závislost) - Jednovariantní – zkoumání jedné proměnné (jaká cena u výrobku všeobecně akceptovatelná) Využití výzkumu trhu jsou především takové veličiny, které nám poskytují významné informace pro plánování odbytu, tři základní oblasti: - Kupní chování - Předmětem zájmu získat poznatky o chování kupujících při realizaci koupě - Rozlišují se zde 4 typy kupního chování • Impulzivní – neplánované, emotivní chování, které vrcholí koupí (jdeme kolem voňavé pekárny a jdeme koupit čerstvou housku) • Zvykové – každodenní rutina • Extenzivní kupní rozhodování – při koupi drahých výrobků s dlouhou dobou využívání (např.rozhodování o koupi domu, auta apod.), charakteristické riziko při chybném rozhodnutí • Limitované kupní rozhodování – zjednodušené, postup, kdy rozhodovací proces probíhá zkráceně pro pohodlnost nebo nedostatek času (např.nákup oděvů a obuvi u chlapů) - Segmentace trhu - Jejím obsahem je rozdělení celkového trhu na jednotlivé skupiny kupujících - =zhruba homogenní skupina kupujících - hlavním účelem je vytváření jednotlivých relativně homogenních skupin zákazníků - vedlejším účelem je dosažení transparentnosti (průhlednosti) trhu - aby byla segmentace úspěšná pro účely rozhodování v rámci odbytu, musí existovat zásadní rozdíly mezi jednotlivými segmenty trhu z hlediska jejich poptávky - členění hledisek, podle nichž se dospívá k segmentaci: • geografická hlediska (geografická segmentace) – členění zákazníků podle geografických aspektů (bydliště, region, stát) • demografická segmentace – rozčlenění zákazníků, kteří na trhu nakupují naše zboží, podle stáří, pohlaví, stav, vzdělání, příjmy • psychografická segmentace – uplatnění kritérií z oblasti psychologie, doplňuje demografickou s., aspekty, které nám zobrazují strukturu osobnosti (autoritativnost, družnost, hospodárnost, apod.), životní styl • segmentace na základě chování – věrnost značce, nákupní pohnutky - Tržní a odbytové prognózy - Předpověď budoucího odbytu podniku - Aby měla příslušnou vypovídací schopnost, musí být odbytová prognóza vyjádřena v určitém vymezení: • Výrobkovém – předpověď prodeje konkrétního výrobku • Časovém • Prostorovém • Míra nástrojů odbytové politiky - Předmětem tržních a odbytových prognóz → budoucí stav nebo vývoj: • Potenciálu trhu (=možný objem prodeje, kterého bylo nebo bude možno dosáhnout na určitém trhu) • Potenciálu odbytu • Objemu trhu – skutečně dosažená velikost prodejů • Objemu odbytu – velikost prodejů v dané komoditě, kterých podnik na příslušném trhu dosáhl • Podílu na trhu – podíl objemu prodeje podniku k celkovým prodejům na trhu Při plánování odbytu se vypracovávají prognózy: - Vývoje – ve vztahu k času jako proměnné - Účinku (průřezových prognóz) - přejímání situace, ke které dojde v určitém časovém okamžiku - Kvalitativní prognózy – charakterizovány slovním vymezením - Kvantitativní p. – využívají matematických metod
15
7. Členění nástrojů odbytové politiky a výrobková a cenová politika Konkurence a prostředky pro posílení konkurenčního prostředí Trhy můžeme dělit podle různých hledisek, kritérií na trhy dle : - regionu, oblasti - z personálního hlediska – dle účastníků trhu - zboží – podle druhu a vzájemnému vztahu mezi sebou - homogenní (=nabízené zboží je kvalitativně identické s jiným) - heterogenní (= zboží se liší kvalitou či druhem) - komplementární (= se navzájem doplňuje) - substituční (=dva druhy zboží slouží stejnému účelu) - intenzity konkurence - dokonalé - nedokonalé - Model dokonalé konkurence na trhu, charakteristika: - Všichni účastníci jednají podle principu maxima (=s danými zdroji usilují o maximalizaci svého zisku, či užitku) - Existuje úplná transparentnost trhu (=všichni účastníci trhu jsou dokonale informováni) - Platí podmínka homogenity (=neexistují žádné věcné, časové, prostorové preference vůči určitým výrobkům) - Nekonečně rychlá reakce účastníků (=reakce na změnu podmínek se projeví okamžitě) Čím dokonalejší trh – tím silnější konkurence. - Čím je trh dokonalejší, tím prodávající se snaží zrušit jednu nebo více podmínek dokonalého trhu a snaží se vytvořit prostor pro svou vlastní tvorbu cen a dosáhnout výsadního postavení těmito nástroji odbytové politiky (= všechna opatření, která prodávající používají ke zmenšení odbytových potíží s cílem posílit vlastní postavení): - výrobková politika nazývaná srdcem marketingu výrobkové inovace jakost výrobku sortiment služby zákazníkům - cenová politika – snížením ceny, cenové soutěžení cena rabaty platební podmínky - komunikační politika – centrální místo je reklama reklama podpora prodeje public relation - distribuční politika – jejím obsahem jsou opatření, jejímž prostřednictvím se produkty dostanou ve správný čas na správné místo fyzická distribuce odbytové cesty prodávající organizace nástroje je třeba správně vyvážit, použít správnou míru – vhodně zvolený marketingový mix tím podnik usiluje : - diferencovat svou nabídku jako soubor heterogenních výrobků vzhledem k výrobkům konkurence, chce se lišit, chce být lepší, chce být značka - připoutat k sobě své zákazníky na základě osobních kontaktů - prezentovat svůj produkt jako něco výjimečného, jako homogenní výrobek, být značka - usiluje o akviziční potenciál (=čeho lze dosáhnout, týkající se hodnotové stránky prodeje) a tím dosáhnout kvazimonopolního postavení Formy trhu: Prodávající Mnoho drobných Kupující Mnoho drobných Dokonalá konkurence maximál. konkurence Málo středně velkých Poptávkový oligopol
Málo středně velkých
Jeden velký
Nabídkový oligopol
Jeden velký
Omezený poptávkový monopol
Nabídkový monopol minimál. konkurence Omezený nabídkový monopol Bilaterální monopol
Poptávkový monopol
Bilaterální oligopol
Cíle a oblasti výrobkové politiky - formuje nabídku a orientuje ji na uspokojování potřeb zákazníků - hlavní cíl je vytvořit zboží a služby, po kterých je poptávka - výrobková politika nám napomáhá k dosažení cílů v oblasti odbytu a pomáhá dosáhnout podnikatelských cílů - marketingová koncepce podnikání je poznávání neuspokojených potřeb a pro tyto potřeby vyvíjet produkty a nabízet je Oblasti výrobkové politiky - výrobkové inovace Jádrem je (=-optimalizace technických vlastností výrobku prostřednictvím) - variant výrobku - vyřazování výrobků
16
zahrnuje i okrajové oblasti politiky - programové a sortimentní politiky - značkové politiky - obalové politiky - politiky v oblasti služeb zákazníkům Okrajové oblasti výrobkové politiky: Programová a sortimentní politika výrobní program či sortiment: (výrobní – u výrobní podniku, sortimentní – u obchodního podniku) o je dán hloubkou a šířkou - hloubka je dána počtem jednotlivých typů - druhu výrobků ve výrobkové linii / skupině zboží (typy TV, videí) - šířka je dána počtem výrobkových linií / skupin zboží (= skupina výrobků, mezi kterými je těsná technická vazba- např. linie televize, linie videa) - čím širší, tím větší úspěch na trhu, větší náklady – skladování , personál, výrobu, … základní orientace programové a sortimentní politiky - průmysl: - materiálová orientace - technologická orientace - orientace na potřeby - obchod: - materiálová orientace - cenová orientace - orientace na potřeby – třeba rybářské - orientace na obsluhu – uspořádání, která se člení podle obsluhy zákazníků (obslužný obchod, samoobsluha) Obalová a značková politika Funkce obalu:
technická Právní hospodářská technická úloha balení: technická ochrana zboží ochrana zákazníka(aby se třeba neušpinil,třeba salám) manipulace, doprava – standardizace obalů právní fce: zabezpečení informací o výrobku (váha, složení a trvanlivost produktu) hospodářská funkce balení: minimalizace nákladů -
obal byl co nejméně nákladný, snadná manipulace, doprava personál obsluhy
reklama styl – značka problém likvidace obalů Cíle obalové politiky: pokles nákladů na skladování a prezentaci pokles nákladů na přepravu pokles nákladů při použití obalů(viz vratné a nevratné obaly) pokles personálních nákladů,co se týče obsluhy,která tím pádem je potřeba méně růst výnosů: nárůstem užitečnosti pro spotřebitele díky: návod k užívání, velikost balení odpovídajícího potřebě, vhodné a pohodlné obalové technice, vylepšení image obalová politika má vazbu na vytváření značky, vliv na jakési logo, spolupůsobí v cenové politice, reklamě, výzkumu trhu funkce značky: odlišení se od konkurence záruka kvality snaha o věrnost zákazníků – opakované nákupy preference značky daného podniku mu umožňuje tvorbu vlastní cenové diferenciace – vyšší výnosy, zisky značkové zboží vytváří logo,jméno firmy, barva, tvar, firemní znak Politika služeb pro zákazníky: -
informace, nápomoc a poradenství při nákupu školení, instruktáž konečných odběratelů doprava a uvedení do provozu
17
-
údržba, opravy, náhradní díly záruční opravy, likvidace starých výrobků a obalů kontakt se zákazníkem= získávání požadavků zákazníků
principy a efekty: růst akvizičního potenciálu (=prodejnost zboží jako takového, který je produkován firmou, vybaven logem apod.) omezená cenové konkurence (zákazník nebude nakupovat jinde, protože tam nedostane takové služby, např.záruční doba) otázka, zda poskytovat služby zákazníkům za úplatu či bezplatně; za úplatu je to výhodné tehdy, když výnosy ze služeb zákazníkům jsou nižší než výnos z prodeje a bezplatně když náklady na služby zákazníkům jsou nižší než dodatečný výnos (raděj podívat Wohe str 351a352) jaká cena poskytne na odbytových trzích maximální zisk na nedokonalých trzích mohou existovat nejen alternativní ceny ale i ceny diferencované (viz wohe str 352)
Cíle a oblasti cenové politiky – cena, platební a dodací podmínky, rabat Cenová politika – ztratila své výsadní postavení v odbytu Dělíme ji na - teorii cen - cenovou politiku v praxi teorie cen
• •
na modelu dokon.trhu zkoumá, jaká cena umožňuje na dokonalém trhu dosahovat max. zisků pracuje s dokon. trhy zboží je homogenní, jsou možné jen alternativní ceny
praktická cen. politika ptá se na utváření ceny na nedokonalých trzích nelze sem transponovat modely z teorie cen, cíl maxim. zisků • pracuje s nedokonalými trhy • jsou možné alternativní ceny (= rozdílné ceny odběratelů) i diferencované ceny = rozdílné ceny 1 výrobku v regionech • zboží je heterogenní
Nástroje: (což jsou nástroje pro vytvoření nedokonalého trhu) – používají se k zneprůhlednění trhu (jeho heterogenitu) – nedok.trhu cena, platební podmínky, dodací podmínky, rabat – jejich nasazení vytváří politiku prodejních podmínek ceny cenová rozhodnutí při
- změnách nákladů - posunu poptávky - změna ceny u konkurence
ke stanovení ceny
- při zavádění nového výrobku
1) principy tvorby cen:
A) nákladově orientovaná tvorba cen
- v centrálně plánov. hospodářství, v tržním je upravená o další faktory
přednosti – jednoduchost propočtu, nízká potřeba informací, srozumitelná, omezení konkurence srovnatelnou strukturou tvorby nedostatky- různé rozdělení fixních nákladů, ziskové přirážky, cena je závislá na objemu výroby a opačně, není impuls k poklesu ceny
kalkulace s úplnými náklady: cena = náklady (nákup.cena) + jednotná zisková přirážka náklady – náklady na jednotku – nutno zjistit objem výroby, fixní náklady a to podělit 18
hledaná prodejní cena je závislá na prodaném množství a prodané množ. je závislé na ceně kalkulace s úplnými náklady může vést k vykalkulování se (výrobku) z trhu
kalkulace s neúplnými náklady cena = variabilní jednotkové náklady + hrubé rozpětí (=příspěvek na úhradu) hrubé rozpětí – požadovaný podíl fixních nákladů + požad. podíl zisku
potup tvorby ceny – 1. daná je výše nákladů a hledá se cena 2. daná je výše nákladů i ceny na trhu a hledá se objem výroby - spodní hranice ceny krátkodobě udržitelná spodní hranice ceny odpovídá prům. variabilním nákladům, pokud tržní cena klesne pod tuto úroveň, zastavuje se výroba
B) poptávkově orientovaná tvorba ceny - musí zjistit závislost výše ceny na výši objemu výroby a to zakalkulovat do ceny tak, aby maximalizoval zisk - cena je závislá na ochotě za tuto cenu koupit - zkoumá se oceňování užitku a porovnání ceny zákazníkem a jeho reakce na změny ceny – dotazováním, pozorováním dochází k segmentaci trhu, diferenciaci cen
C) tvorba konkurenčně orientovaných cen Podnik se může zřeknout provádět cenovou politiku a cenu stanovuje dle cen konkurence nebo dle průměrné ceny na trhu
2) Strategie cenové politiky Cenová politika musí reagovat na změny na trhu zásadními dlouhodobými rozhodnutími s cílem maximalizace zisku maximalizací prodeje
Zaváděcí cena - má vliv na uvedení výrobku na trh, úspěch po celou dobu život.cyklu -
zaváděcí cena dle druhu výrobku – luxusní, masový, na zakázku vrstvy zákazníků – orientace na prestiž, na ceny tržní segment – jeho velikost upřednostňovaný market.nástroj - tvorba značky, vzhled prodejní cesta – butiky, samoobsluhy
-
vysoká zaváděcí cena – vysoký jednotkový zisk při malém prodeji a opačně
cenová strategie
19
-
a) sbírání smetany – vysoká cena s malým objemem prodeje, vysoké jednotkové náklady. Cena po čase klesá.
-
b) penetrační cen.strategie – velmi nízká cena, aby se výrobek ujal na trhu a získal co největší tržní podíl
výběr strategie závisí na odhadu vývoje a) u výrobků chráněných patentem, chráněný vzor, tech.novinky, léky – když přijde na trh konkureční, konec strategie b) snaha o velký tržní podíl, velký objem výroby, dlouhá životnost výrobku
Rabaty = sleva z ceny. Druhy: funkční (v rámci skladování, distribuce..), množstevní, časově podmíněné. Fce rabatů: stimuluje nákup, diferenciace cen pro různé zákazníky, úspory jednotkových nákladů při větších zakázkách, image, časové usměrňování.
Dodací a platební podmínky: Reguluje práva a povinnosti kupujících a dodavatelů. Podmínky: a) dodací - minimální velikost dodávky, termín dodávky, místo předání, převeztí nákladů (pojištění a přepravy zboží), právo výměny zboží. b) platební – lhůty splatnosti, skonto, úroky za opožd.platby, zajištění dodavatel.úvěru, kompenzační obchod, vrácení peněz při reklamaci.
20
8. Komunikační a distribuční politika Komunikační politika Cíle a oblasti komunikační politiky cílem překonat bariéry a ovlivňovat kupní chování pro společnost, která je charakterizován trhem kupujícího - homogenní vyzrálé výrobky, k pasivitě inklinující zákazník, takový zákazník je získán na základě poskytnutých informací 4 oblasti komunikační politiky, jejichž prostřednictvím chce podnik získat zákazníky: reklama (nejvýznamnější)obrací se na velký počet potenciálních zákazníků, tržní komunikace se děje prostřednictvím věcí podpora prodeje public relation osobní prodej reklama - a) výrobková reklama – týkající se výrobku - b) firemní reklama – týkajícího se podniku - c) výrobková skupina (značka) - při plánování reklamy se vyžaduje provést 4 kroky: 1. stanovit cíle 2. zjistit a zpracovat údaje 3. určování nástrojů reklamy 4. kontrola ad1) cíle - ekonomické – zaměřeno na bezprostřední nákup – zisk, obrat, podíl na trh… - - neekonomické –působení na dobu před nákupem (psychologické – pozornost, paměť, vytvořeni preferencí, působení na city nebo cíl zasáhnout co nejširší skupinu osob) ad2) údaje pro plánování reklamy - je vymezováno pro jaký objekt je ta reklama připravována (věc, skupina výrobků, firma) pro jaký subjekt je připravována (cílová skupina – má být co nejvíce homogenní (= tržní segment)) jak subjekt reklamy bude reagovat - reakce dle žádoucího efektu od nejlepšího k nehoršímu (šestice): • okamžitý nákup s následujícími nákupy, tzn. Opakovaný nákup (optimum, o které se usiluje) • jednorázový nákup • značná ochota k nákupu • pozitivní nebo negativní postoj k reklamě • lhostejnost • nevnímání reklamy - tyto informace jsou získávány pomocí marketingového mixu ad3) realizace reklamy:. - stanovit rozpočet na reklamu - selekce médií - utváření reklamního sdělení a)
výše rozpočtu na reklamu – vychází z orientačních veličin (zisk / obrat, rozpočet konkurence, výše disponibilních finan. Prostředků (=likviditu), operativní řekl. cíl) - orientace na obrat – pokud je vysoký obrat, není nutné mít takovou reklamu jako při malém obratu (ve skutečnosti by to mělo být naopak, takhle podporuje hospodářské cykly) - orientace na finanční objemy (likviditu) –likvidita je závislá na velikosti obratu, stejný vliv jako u obratu - orientace na konkurenci – není nejlepší, protože informace získáváme za uplynulé období, které předchází našemu plánování, tedy reagujeme s ročním zpožděním -
nejlepší využít operativního cíle na výši rozpočtu na reklamu (např. zvýšení obratu produktu o 5 %, konkrétní výběr média pro konkrétní výrobek, konkrétní rozpočet..))
b) rozpis rozpočtu na reklamu jednotlivých médií = rozptyl plánováním - výběr nosičů reklamy – elektronická, tisková a ostatní média (v elektronických médií je rozhodující počet přijímačů – sledovanost TV např.), v praxi se využívá ukazatele „cena v tisících“ - = náklady na 1 stránku/výše nákladů x 1000 u tiskového média - = náklady na reklamu 30 sec/počet přijímačů x 1000 u elektr. média - důležitý taky image médií (např. reklamu o autech v motoristických časopisech atd.)
21
- rozšíření médií (v regionech, mezi cílovými skupinami) c) utváření reklamního sdělení elementy sdělení, musí být splněny všechny, jinak reklama není úspěšná: - žádoucnost – musí vzniknout přání výrobek si koupit - exkluzivita – subjekt reklamy musí být přesvědčen o jedinečnosti značky toho výrobku - důvěryhodnost – serióznost reklamy ad4) kontrola úspěšnosti reklamy -
ekonomická úspěšnost - prostřednictvím ekonomických ukazatelů (obrat, zisk, tržní podíl) - mimoekonomická úspěšnost - prostřednictvím veličin jako vybavení si reklamního sdělení či psychologickou reakci na sdělení - měřící postupy – jistý problém, protože může dojít k ovlivnění reklamního efektu ještě dalšími činiteli (např. souběžně s reklamou dojde k poklesu hospodářství -> ovlivnění koupěschopné poptávky – tzn. odbyt se může jevit jako stagnující) - projevení carry-over efektu – tzn. výdaje na reklamu se projeví s časovým zpožděním podpora prodeje - hledání rychlého, ale většinou krátkodobého úspěchu - zvýšení image firmy - časově omezen, působí na úzkou skupinu zákazníků např.: soutěž o ceny, vzorky zboží, servis- vrácení zboží, vázaný prodej, atraktivní obal pro sběratele… public relation - vytváření kladného podnikového image, péče o veřejný zájem - sponzoři, tiskové konference, podpora charitativních zařízení osobní prodej - kupce kontaktuje ten, kdo chce prodat oproti běžnému obchodu - přímým kontaktem se zároveň zjišťují potřeby kupujícího na výrobek a podle toho lze výrobek modernizovat, zlepšovat nebo inovovat - kupující může být lépe seznámen s výrobkem
Distribuční politika Cíle a oblasti distribuční politiky - úkolem je transportovat vyrobenou produkci - transformace výrobku z hlediska: - prostoru – do místa poptávky - času – v době poptávky - kvantity – potřebném množství - kvality – v kvalitě, v komplexní nabídce -
logistický pohled (sladění všech požadavků, je reálnou podobou distribučních procesů – dopravních cest, skladů, tedy podobu hmotného přemísťování) - akviziční distribuce – závisí na druhu výrobku a místě jeho prodeje – exkluzivní zboží ve vybraných obchodech, zboží pro masový trh v diskontních obchodech - výběr distr. cest dle druhu zboží, dle nákladů Distribuční politika z hlediska maloobchodu a výrobce - maloobchod se musí zaměřit na požadavky konečných odběratelů - maloobchod tedy musí vycházet z celé řady hledisek: - požadavky na distribuci podle nositele požadavku – kupující (různé skupiny různé preference), výrobek (přístroj chce návod k použití), okolnosti spotřeby (víno doma nebo v restauraci) - krátká vzdálenost, rychlá dostupnost, rychlý nákup, zasvěcené poradenství, neustále k dispozici, levný nákup, rozhodování v klidu, nákup v jednom místě, velký výběr, další prožitky u nákupu - formy prezentace výrobku - zda je prodej prováděn samoobslužně nebo s obsluhou - způsob prodeje samoobsluha – vyšší nákladů, větší ztráty s rozkradení, rychlejší nákup - podle druhu – prestižní/masové se liší prodej, obsluha, obchod - volba umístění: - z prostorového hlediska, přístupové cesty, křižovatky, centra (v centru měst lze očekávat více zákazníků) - s ohledem na konkurenci (prodej heterogenního zboží bývá uspořádán blízko konkurenčních prodejců – šperky, hodinky, zatímco u homogenního zboží daleko od konkurence – potraviny - volba o umístění pomocí bodové vícekrokové hodnotící soustavy - umístění podle toho, jak se podnik vyrovnává s konkurencí:
22
• vyhledávající konkurenci – heterogenní výrobky, zboží, které se kupuje občas, v obchodních centrech • stranící se konkur. –homogenní zboží denní spotřeby, pokud možno v centru města Distribuční politika z hlediska výrobce - úkolem je optimalizace tržního kanálu tak, že se hledají odpovědi na: - jaké distribuční orgány - kolik kanálů - a jaká bude jejich forma Elementy distribuce: 1) distribuční orgány a. podnikové distr. org. i. Právně samostatné (distr. spol., syndikát) ii. Právně nesamostatné (odbyt. odd, prodejní pobočky, obchodní cestující, člen pod. vedení) b. Pomocné odb. org i. Obchod. Zástupci ii. Makléři iii. Komisionáři c. Zprostředkovatelé odbytu i. Velkoobchod ii. Maloobchod 2) Distribuční cesty a. Přímý prodej i. Prodej. Pobočky ii. Obch. Zástupci iii. Obch. Cestující iv. Franšíza b. Nepřímý prodej i. Velkoobchod 1. domácí 2. zahraniční ii. maloobchod 1. prodejny 2. zásilk. Obchod 3. ambulantní obchod -
odpověď vyplývá jestli firma zvolí přímý prodej nebo prodej nepřímý - zprostředkovatelé tato volba se pak promítá v tom, jak je usilováno o dosažení distribučních cílů podniku (jsou 3) - minimalizace nákladů na distribuci - maximální distribuční kvóta (v kolika prodejnách z celkového počtu prodejen je prodáván Adidas) - maximální distribuční jistota (míra vlivu na kanál)
náklady na distribuci - přemísťování v prostoru i v čase sebou nese náklady - zahrnuje se i obchodní rozpětí, kterého se kryjí náklady podniku maximální distribuční kvóta - v kolika procentech prodejen připadajících v úvahu pro prodej daného zboží je zboží dané značky skutečně prodáváno (ke zkoušce) - př. sportovní obuv Nike v Brně – všechny prodejny v Brně, kde se prodává sportovní obuv je 100 % maximální distribuční jistota - rozumíme míru vlivu výrobce na distribuci - jistota je větší, čím větší má vliv výrobce na distribuční orgány - obr. 90 na straně 399 Wöheho (pozn. distribuční kanál a tržní kanál jsou synonyma) Možnosti uspořádání nepřímého prodeje Podle závislosti podniku na maloobchodě Domintní obchodní stupeň Domintní výrobce Vyvážený poměr = vertikální marketing, oba spolupracují Možnosti uspořádání přímého prodeje - obchodní cestující - přísně odkázáni na pokyny - zaměstnanec podniku - obchodní zástupci - výrobky většího počtu dodavatelů - větší motivace
23
franšíza – hraniční případ mezi přímým a nepřímým prodejem; jeden poskytovatel a mnoho příjemců franšízy( to jsou ti, kteří prodávají to zboží, např. hotely prodávají Coca-Colu) Optimalizace fyzické distribuce - optimální uspořádání toků výrobků z místa výroby do místa prodeje – marketingová logistika (správnou věc na správném místě ve správný čas) - nástroji je pak volba 1. skladovacích míst 2. dopravních prostředků 3. doby a objemu přepravy 4. přepravních cest Optimalizace nástrojů odbytové politiky – marketingový mix - zastoupení jednotlivých nástrojů odbytové politiky - jaké bude pořadí nástrojů 1. nejprve optimalizace výrobkové politiky 2. nástroje cenové politiky 3. nástroje komunikační politiky 4. nástroje z oblasti distribuční politiky členění nástrojů odbytové politiky: - taktické - cenová a komunikační politika – lze je měnit v kratším intervalu - strategické - výrobková a distribuční politika – dlouhodobé budování (distr. cest, výrobk. inovace….)
pokračování ve zpracovaných seminárkách
24
9. Investice a financování (hmotný a finanční proces hospodaření) - Podnikový proces se skládá ze tří částí : zásobování, výroba, zhodnocování výrobků (=prodej) - Podnikový proces funguje za podmínky: prostředky pro pořízení VF musí být k dispozici před zahájením prostředky mohou být také získány prodejem výkonů - podnikový proces (provádění hmotného procesu – opatřování vstupů, transformace a výstupy z podnikového procesu) musí být financováno - věcně hospodářský proces (=produkování výkonů) je vyjádření toku statků - finančně hospodářský proces v hodnotovém vyjádření se odráží v toku plateb Pojmy investice a financování - financováním se obvykle myslí opatřování kapitálu (vlastní, cizí) a je vyjádřeno v pasivech rozvahy (=opatřování finančních prostředků) - investice jsou pojmem, který vyjadřuje použití finančních prostředků k opatření hmotného majetku (stroje, zásoby), nehmotných aktiv (patenty,licence) a finančního majetku (cenné papíry, účasti) (=použití finančních prostředků) - pojetí financování: =obstarávání kapitálu =také všechna opatření v kapitálové oblasti =také i zajištění mimořádných opatření finančně technických podniků (opatření v kapitálové oblasti, která jsou nezbytná v podniku) není pouze opatřováním peněz, ale jeho obsah zahrnuje opatřování kapitálu ve všech jeho formách (může být i ve formě věcného vkladu společníkem), hodnotově musí být oceněn - investování – vázání finan. prostředků na pořízení majetku - desinvestice – opak investice – uvolnění peněžních částek investovaných do hmotného nebo finančního majetku do nejlikvidnější podoby prostřednictvím trhu - úbytek kapitálu (opak financování) – probíhá tak, že se uskutečňuje splácení kapitálu vlastníkům, splácení úvěru nebo výběr zisku podnikatelem (investorem), snižuje se velikost kapitálu - celková podniková činnost: proces stálého vázání a opětovného uvolňování finančních prostředků – investic a desinvestice Podnikový obrat - platební prostředky plynoucí do podniku nejsou okamžitě investovány (=přeměněny na investice), tedy se majetková oblast podnikového majetku skládá z oblasti investiční a platební - spolu s kapitálovou oblastí (str. pasiv) jsou finanční a investiční oblast (str. aktiv) propojeny a ovlivňují se, jsou bilančním odrazem podnikového procesu - vztah investic a platební oblasti má čtyři etapy: 1. opatření prostředků z vnějšku = získání vlastního a cizího kapitálu a vklad na bankovní účet prostředků 2. užití kapitálu (opatření věcných statků na úvěr) • = opatření hmotných statků a VF – mění se struktura majetku – přesun financí z oblasti platební do oblasti investiční (=záměna aktiv) – není žádný hospod. výsledek o platební oblast se zmenšuje a zvyšuje se oblast investic o nebo vznik závazků vůči dodavatelům (růst invest. a maj. i kapitálu stejnou měrou) • opatření statků na úvěr spojuje druhou a první oblast - proces vzniků výkonů – přeměna surovin ve výrobky, výplaty mezd, opotřebování dlouhodobého majetku 5. děje, které znamenají zpětný příliv kapitálu prostřednictvím peněžních prostředků vzniklých realizací produkce, zahrnuje i děje, které znamenají zvýšení kapitálu do výše, která odpovídá zisku - dochází k odbytu, v předchozí etapě vytvořených produktů, na trhu - transformují se statky z investiční oblasti a realizují se na trhu, dochází k desinvestici (spotřeba strojů, mzdy v nákladech,...), tím dochází k přílivu prostředků do podniku (přichází prostředky, které také obrážejí zisk – zvýšení kapitálu ve výši zisku, tím se zvyšuje i majetková část), posílí se velikost platebních prostředků na úkor investiční části 6. etapa úbytku kapitálu – dochází k výběru části zisku resp.splacení části závazků - růst podniku – podnik reinvestuje, získává další investory a reexpanduje - shrnující myšlenka: 7. podnikový obrat je procesem průběžných příjmů a výdajů peněz a průběžných investic a desinvestic Likvidita - podnikový obrat může plynule probíhat, pokud se podniku podaří platit v patřičných lhůtách všechny své platební povinnosti (finanční rovnováha), svým splatných závazků a je podmíněna tím, že nesmí být ohrožen bezporuchový proces výroby a prodeje výkonů (=podnik musí být schopen dostávat závazkům tak, že ve své činnosti není nucen k jakýmkoli odprodejům) - různě široké pojmy: 1. likvidnost (=absolutní likvidita) – vlastnost konkrétních majetkových složek být snadno použity jako platební prostředky nebo snadno na platební prostředky přeměněny 2 případy likvidity: i. přirozená – fin. prostředky vázané v zásobách jsou převedeny do likvidní formy spotřebou zásob a zhodnocením na trhu ii. umělá – předčasní přeměna financí vázaných v zásobách bez jejich spotřeby
25
2.
období vlastní likvidity – časové období přeměny vázaných financí v likvidní formu likvidita – vztah krytí k danému okamžiku, schopnost dostát všem platebním povinnostem a nevyhnutelným platbám v daném termínu, vztah mezi disponibilními platebními prostředky a splatnými závazky, ty se zaplatí pohotovými prostředky nebo majetkovými součástmi, které jsou přeměněny na platební prostředky v krátké době statická – k určitému časovému okamžiku (např. denní likvidita) jako ukazatel stupně likvidity dynamická – s použitím hodnot z minulosti v rámci změny bilance, ukazuje vývoj v minulosti. Používá se při finančním plánování do budoucnosti.
Širší pojetí likvidity – zahrnuje systém podnikových cílů. Zde je finanční rovnováha tehdy, pokud jsou platební toky s ohledem na podnikové cíle ve vzájemném optimálním poměru a není nutná revize rozhodnutí v řízení financí. Vyžaduje trvalou schopnost podniku platit v každém okamžiku, ale také dosahovat maximalizace zisků. - likvidita předpokládá v každém okamžiku takové krytí závazků platebními prostředky, kdy disponibilní platební prostředky budou vyšší nebo se alespoň rovnat potřebným platebním prostředkům = finanční rovnováha likvidita prvního stupně=
platební protředky *100 krátkodobé závazky
poruchy likvidity (=porucha finanční rovnováhy): 1) podlikvidita – podnik nemůže dostát svých platebních povinností a. přechodná – váznutí plateb b. trvalá platební neschopnost = nelikvidita – vede k zániku kapitálové společnosti (osobní – společníci ručí celým svým majetkem) 2) nadlikvidita – dochází k menšímu úročení likvidních rezerv – není dosaženo optimál. využívání fina. prostředků –> k nerentabilitě předlužení = majetek podniku je menší než cizí kapitál – vede ke konkurzu Druhy financování = opatřování finančních prostředků + operace, které nepřestavují opatřování kapitálu a nemají za následek zvyšování kapitálu - změna financování (kapitálová restrukturalizace) neboli kapitálové restrukturalizace – např. přeměna cizího na vlastní kapitál, nemají tedy za následek změnu bilance - přeměna vlastního kapitálu na cizí – např.komanditista vystoupí ze společnosti, ale svůj vklad tam nechá a poskytne jim tedy půjčku - přeměna kapitálu na jiný druh – např. zisk na základní kapitál - kritéria členění podle: 1. původu kapitálu - vnější – kapitál připlývá z vnějšku, nepochází z podnikové činnosti • přírůstek majetku o financování z úvěru o financování z vkladů a podílů společníků - vnitřní – pochází z podnikové činnosti • přírůstek majetku o financování ze zisku (samofinancování) o financování z dlouhodobých rezerv • přírůstek struktury majetku (přeměna majetkové struktury) jako náhrada již jednou investovaných peněz o financování reinvestičních tržeb o financování nettoinvestic z tržeb 2. podle právního postavení vkladatele kapitálu – obě vnější nebo vnitřní - vlastní financování – přísun vlastního jmění, ručitelského kapitálu • kapitálové vklady a podíly • zisk (samofinancování) • změny ve struktuře majetku - cizí financování – financování z úvěru, přísun věřitelského kapitálu • úvěry • dlouhodobé rezervy • změny ve struktuře majetku 3. vliv na majetkovou a kapitálovou strukturu - zvýšení bilanční sumy - přírůstek celkového majetku a kapitálu • vnější, vnitřní - snížení bilančního součtu – úbytek celkového majetku a kapitálu • splácení vlastního a cizího kapitálu z vnějšku • výplata ze zisku, ztráta - změna v aktivech změnou struktury majetku (zachována výše majetku i kapitálu) • vnitřní finan. z tržeb k obnově dosavad. investic – reinvestice • vnitřní finan. z tržeb pro rozšíření investic – nettoinvestice - změna v pasivech (přefinancování) – změna struktury kapitálu (stejná výše majetku i kapitálu) • záměna jednoho druhu vlastního/cizího kapit. za jiný
26
4. 5.
o záměna vlastního za cizí o záměna za cizí vlastním členění podle dispoziční lhůty, kdy byl kapitál získán – neomezený, dlouhodobý, střednědobý, krátkodobý příčina financování - získání prostředků za účelem založení podniku, zvýšení kapitálu, fúze, změna právní formy, sanace
Druhy investic – dělíme podle kritérií: a) -
-
-
podle druhu majetkových složek, které byly použity věcné investice tvoří pozemky budovy, stavby a stroje zásoby nakupované služby finanční investice právo na podíly pohledávky nehmotné investice náklady na reklamu věda, výzkum a vývoj náklady na vzdělávání sociální služby
b) členění investic z hlediska jejich hodnoty (zásadní význam) - bruttoinvestice – celkový součet investic v jednom období (reinvestic + nettoinvestic) - reinvestice - obnovovací investice (obnova hospodářsky opotřebovaných statků) modernizační investice – takové investice, ke kterým dochází tak, že při obnově opotřebeného zařízení se pořídí nové zařízení s vyšší kapacitou - racionalizační investic – nahrazení zařízení novým zařízením se stejnou kapacitou, ovšem s nižšími náklady - nettoinvestice – rozšiřovací investice, zvětšuje kapacitu podniku - i při obnově investic se může dojít k rozšíření kapacit – kombinace obou forem investic.
27
10. Investiční plánování a investiční propočty Hodnocení efektivnosti investice - vlastnímu rozhodnutí o pořízení investice ( založení podniku, zachování zařízení obnovu, racionalizační investice) předchází investiční plánování. To určuje objem a druh plánovaných výkonů. Má vliv na existenci a fungování podniku. Musí mít na zřeteli vazby mezi jednotlivými odděleními podniku, z nichž získává potřebné informace.. - investiční plánování musí být sladěno s plánováním v jiných oblastech. Na druhu zamýšlené investice závisí nadřazenost dílčího plánu. - klíčem k posouzení jsou investiční propočty (= propočty hospodárnosti), u nichž se posuzuje výhodnost. Propočty připravují investiční rozhodnutí – cílem je zjistit rentabilitu plánované investice. - Investice bude realizovaná, pokud je výhodná = zajistí návratnost investičních prostředků vynaložených na pořízení a kapitál se zúročí - inv. je výhodná když – součet peněžních příjmů vyvolaných investicí převyšuje součet výdajů o a přebytek příjmů umožní amortizaci (úhradu majetkové jistiny, návratnost kapitálu), přiměřené zúročení vloženého kapitálu situace: 1) posouzení samotné investice 2) porovnání více investic – která přinese vyšší míru rentability 3) sestavení optimálního rozpočtu Bylo vytvořeno mnoho početních postupů, které využívají veličiny: Peněžní výdaje – úbytek likvidních prostředků při pořizování investice nebo při vydání na běžn. provoz Peněžní příjmy – příliv likvidních prostředků z prodeje výkonů nebo celé investice Úroková míra a čas – při posuzování investice, kde dochází k nákupu a prodeji na úvěr.
28
12. ÚKOLY A ČLENĚNÍ PONIKOVÉHO POČETNICTVÍ A JEHO ZÁKLADNÍ PROJEVY 1.
Členění podnikového početnictví (podnikové informační soustavy)
Pod pojem podnikové početnictví zahrnujeme všechny postupy, jejichž úlohou je zachycení a kontrola peněžních a výkonových toků v podniku (úloha dokumentační a kontrolní: zjištění stavů, určení změn stavů nebo výsledku a dále zjištění vlastních nákladů). Prostřednictvím těchto veličin poskytuje podnikovému vedení podklady pro plánovací rozhodnutí zaměřená do budoucna ( dispoziční úloha). Početnictví má také úkoly vnější: slouží pro skládání účtu z majetkové správy a informuje – vlastníky, věřitele, osazenstvo, finanční orgány a veřejnost - o majetkové, finanční a výnosové situaci podniku (výkazní a informační úloha). Členění podnikového početnictví Finanční účetnictví a rozvaha a) účetnictví b) inventarizace c) roční závěrka (rozvaha, výsledovka, přílohy) d) účelové bilance, mezitímní bilance Evidence a kalkulace nákladů a) podnikový odpočet (nákladové účetnictví) aa) kontrola nákladů podle druhů bb) kontrola nákladů podle místa vzniku a odpovědnosti cc) kontrola nákladů podle účelu (nositele) dd)krátkodobé závěrky b) kalkulace nákladů (kusový počet dle nositelů nákladů) Podnikohospodářská statistika a srovnávání a) podnikohospodářská statistika b) srovnávání uvnitř podniku aa) srovnávání v čase bb) srovnávání postupů cc) srovnávání skutečnosti s předpoklady c) mezipodnikové srovnávání Podnikové plánování a rozpočtování Všechny složky mají svou teoretickou a aplikovanou část. Organizace a struktura početnictví jsou závislé na specifických podmínkách daného podniku, jako jsou odvětví, hospodářská a právní forma podnikání, velikost podniku, výrobní postupy a výrobní program. I. Finanční účetnictví a rozvaha Úkol účetnictví – v časovém sledu zaznamenat všechny číselně podchycené hospodářsky významné děje (vedou ke změně objemu nebo skladby majetku a kapitálu podniku), které se staly v podniku.Všechny stavové a tokové veličiny jsou vyjádřeny v peněžních jednotkách. Účetnictví je časovým počtem. Vyskytuje se jako finanční nebo provozní (vnitropodnikové) účetnictví. Finanční účetnictví zachycuje celkový přírůstek hodnot – výnosy – nebo jejich spotřebu – (účetní) náklady – spolu se změnami majetkové a kapitálové struktury během jednoho období. Fyzického stavu zjišťuje inventura – inventurní soupis majetku (fyzicky zjištěné stavy majetku, pohledávek a dluhů podniku). Stavy majetku a kapitálu k určitému datu jsou uvedeny v rozvaze, náklady a výnosy určitého období ve výkazu zisků a ztrát (výsledovka) Druhy účtů: k zaznamenání operací 1. účty stavů – pro každý druh majetku a kapitálu uvádějí počát. stav účet. období, dále přírůstky a úbytky během období a konečný stav 2. účty výsledkové (tokové) – shromažďují náklady a výnosy za účetní období 3. účty smíšené Zjištění výsledku daného období: 1. porovnáním čistého jmění (= jmění na konci období – jm. na začátku obd. + kapitál.výběry – kapitál.vklady) 2. porovnáním nákladů a výnosů (=výnosy – náklady) Účetní případy: 1. záměna aktiv – změna struktury majetku beze změny rozvahového součtu 2. záměna pasiv – změna struktury kapitálu beze změny rozvahového součtu 3. zvýšení rozvahového součtu – aktiva i pasiva se zvyšují o shodnou částku 4. snížení rozvahového součtu - aktiva i pasiva se snižují o shodnou částku II. Nákladové (vnitropodnikové) účetnictví Úkol nákladového účetnictví – zjištění, rozčlenění a přiřazení nákladů, vzniklých zhodnocováním podnikových výkonů (tvoří ho podnikový počet a kalkulace nákladů). Umožňuje kontrolu hospodárnosti procesu a dále kalkulaci nabídkové ceny. Podchycuje část hodnotové spotřeby (vlastní náklady, vzniklý přírůstek hodnoty jako výkonu) a přírůstků hodnot, působených plněním specifických úkolů podniku. Provozní odpočet – intervalový přehled uvádějící ve struktuře nákladových druhů jaké druhy nákladů se v podniku vyskytovaly a rozdělující nákladové druhy podle místa vzniku a odpovědnosti mezi jednotlivé nákladové oblasti podniku. Umožňuje přesné přičtení
29
nákladů výkonům daného období (intervalový přehled nákladů podle nositelů) a srovnáním nákladů jednotlivých středisek s jinými veličinami umožňuje kontrolu hospodárnosti v jednotlivých oblastech vzniku nákladů. Propočet vlastních nákladů – kusový počet nákladů členěný podle druhů a podle středisek, přičítá náklady jednotlivým výkonům, tvoří základ pro cenovou politiku (předběžná, výsledná kalkulace) Povinnost předložit výkazy je dána zákonem. Struktura a organizace nákladového účetnictví slouží hodnocení podniku. III. Podnikohospodářská statistika a srovnávání Vyhodnocuje čísla z účetnictví, z rozvahy a nákladového účetnictví pro kontrolu hospodárnosti a k získání podkladů pro plánování a rozhodování pomocí tzv. ukazatelů (př. vývoj produkce, pohyby zásob, obrat v jednotlivých měsících). Slouží samostatně podnikové kontrole, plánování a řízení. Srovnávání se děje v čase, podle metod (hospodárnost postupů), porovnáním skutečných a předpokládaných veličin a mezipodnikovým srovnáváním. IV. Plánové propočty Odhadují množství a hodnoty očekávaného vývoje v podniku a mají za úkol konkretizovat v číslech podnikové plánování ve formě rozpočtu budoucích vydání a příjmů. Nutné je odhadnout budoucí očekávání. Se zvětšující se velikostí podniku je plánování stále obtížnější. Celkový podnikový plán se skládá z množství dílčích plánů, které musí být sestaveny na základě rámcového výhledu podnikového vedení jednotlivými funkčními oblastmi podniku a vedením koordinovány.
2. Základní pojmy podnikového početnictví Podnikové hospodářství používá čtyři páry pojmů: 1) přijatá úhrada – poskytnutá úhrada 2) příjmy – výdaje 3) výnosy – náklady v účetnictví 4) výkony - náklady v kalkulaci 5) podnikové příjmy – podnikové výdaje (používané v daňovém právu). Jedná se o tokové veličiny, které vedou ke změnám stavů, kdy pozitivní tokové veličiny vyvolávají zvýšení stavu a negativní vyvolávají snížení stavu. Rozdíl mezi nimi za určité časové období dává výslednou změnu příslušného stavu v tomto období. Přijatá úhrada - příjem; placená úhrada – výdaj Sumu hotovosti a pohotových peněžních prostředků uložených v bance (stav likvidních prostředků) označujeme jako stav platebních prostředků. Jejich nárůst je přijatá úhrada, snížení pak placená úhrada. Přijaté úhrady - vklady v hotovosti, přijetí bankovních úvěru v penězích, splacení podnikových zápůjček v hotovosti, splacení podnikového obchodního úvěru, zálohové platby, prodej zboží a služeb za hotové Placené úhrady – výběry a zápůjčky v hotovosti, hotová úhrada finanční půjčky nebo obchodního úvěru, poskytnuté zálohy, nákup za hotové Peněžní aktiva – suma platebních prostředků a stav ostatních pohledávek po odečtení stavu závazků. Zvýšení peněžních aktiv – příjem, jejich zmenšení – výdaj. Pozitivní změny stavu 1. přijatá úhrada, ale nikoliv příjem Zvyšuje se stav platebních prostředků, ale nezvyšuje se peněžní majetek (změní se jedna z komponent peněžního majetku – jen pohledávky nebo jen závazky – ve stejné výši, ale v opačném směru. - přijetí bankovních úvěru - hotovostní úhrada finančního úvěru poskytnutého podnikem 2. přijatá úhrada se rovná příjem Zvýšení stavu likvidních prostředků a peněžního majetku. - hotovostní kapitálový vklad - prodej za hotové výrobků nebo zboží 3. příjem, nikoliv přijatá úhrada Zvyšují se peněžní aktiva a přitom neovlivňují stav platebních prostředků - termínový prodej zboží Negativní změny stavu 1. placená úhrada, nikoliv výdaj - Proti snížení likvidních prostředků opačně působí změna obou dalších komponent peněžního majetku ve shodné výši. - splátka dříve přijatého úvěru v hotovosti - vlastní zápůjčka 2. placená úhrada se rovná výdaj - Kromě hotovosti a vkladů v bankách se snižuje také součet platebních prostředků a ostatních pohledávek snížený o stav závazků. - hotovostní výběr kapitálu - nákup výrobních činitelů za hotové 3. výdaje, nikoliv placené úhrady - Zmenšují se peněžní aktiva beze změny stavu platebních prostředků. - nákup zboží na fakturu
30
Příjmy – výnosy; výdaje – (účetní ) náklady Součet peněžních aktiv a věcného majetku se označuje jako netto - čisté jmění (čistá aktiva). Zvýšení se nazývá výnos, snížení (účetní) náklad. Vztahy mezi příjmy a výnosy 1. Příjem, nikoliv výnos- Peněžní aktiva se zvyšují ve stejném objemu jako dochází ke snížení věcného majetku. - prodej věcného majetku za účetní hodnotu - prodej hotových výrobků za účetní hodnotu 2. Příjmy se rovnají výnosům - Zvyšují se jak peněžní aktiva, tak také čisté jmění. - vznik nároku na úrok vůči dlužníku - rozdíl mezi (vyšší) prodejní cenou a účetní hodnotou při prodeji zboží a hotových výrobků 3. Výnosy, nikoliv příjmy - Zvyšuje se čisté jmění beze změny peněžních aktiv. - podnik dostane darem věcný majetek, případně se zvýší hodnota součásti věcného majetku. Vztahy mezi výdaji a (účetními) náklady 1. Výdaje, nikoliv účetní náklady - Zmenšení peněžních aktiv stoji jako kompenzace proti zvýšení hmotného majetku ve stejné hodnotě. - nákup součásti věcného majetku (- použití rezerv) 2. výdaje se rovnají účetním nákladům - Snižují se jak peněžní aktiva, tak také čisté jmění. - vznik povinnosti zaplatit úrok věřiteli 3. účetní náklad, nikoliv výdaj - Při snížení čistého jmění zůstávají peněžní aktiva nezměněna. - odpisy dříve pořízeného stroje - tvorba rezerv - podnik daruje součást svého věcného majetku. výnosy – výkony; účetní náklady - náklady v kalkulaci Výkony a náklady (v kalkulaci) slouží pro označení operací, které jsou číselně vyjadřovány ve vnitropodnikovém (nákladovém) účetnictví. Účetní náklady – zmenšení čistého jmění (spotřeba hodnot daného období jako je přeměna nebo spotřeba bez protihodnoty, nemusí mít nic společného se vznikem podnikových výkonů nebo jim nemůže být v plné výši připočteno (neutrální účetní náklady)) Náklady v kalkulaci – část spotřeby hodnot uskutečněné v určitém období, která je spojena se vznikem podnikových výkonů, některým nákladům neodpovídá vůbec žádný účetní náklad nebo účetní náklad v plné výši (dodatečné náklady) Pokud se účetní náklady a náklady v kalkulaci kryjí jde o účelové účetní náklady a základní náklady. Neutrální účetní náklady 1. neprovozní účetní náklady – příslušná spotřeba hodnot nemá vůbec žádnou souvislost se vznikem podnikových výkonů (př. dar). 2. mimořádné účetní náklady – účetní náklad je způsoben vznikem podnikových výkonů, ale jde o mimořádnou položku, kterou nelze zakalkulovat do vlastních nákladů výkonu (př. krádež, požár) 3. náklady způsobené oceňovacími postupy – účetní náklad svojí podstatou je roven nákladu v kalkulaci, ale ne ve shodné výši (určitá část majetku ve finančním účetnictví má vyšší odpisovou základnu). Dodatečné náklady 1. kalkulační náklady, kterým neodpovídají účetní náklady – odměny za výrobní činitele, které dá k dispozici podnikatel pro provoz – podnikatelská odměna, úrok z vlastního kapitálu za jeho investování do podniku (jedná se o náklady v kalkulaci ve smyslu ušlého zisku – alternativní náklady) 2. kalkulační náklady, jejichž úkolem je rovnoměrně rozčlenit nepravidelně se vyskytující provozní nákladové položky na jednotlivá období - nepravidelně se vyskytující ztráty z pochybných pohledávek se zohledňují použitím odhadnutých kalkulačních rizikových přirážek. 3. kalkulační nákladové druhy, jejichž objem je v daném období vyšší, než u příslušných účetních nákladových druhů – dodatkové náklady vyvolané oceňovacími postupy Výnosy – peněžně oceněný přírůstek hodnoty za období, výnosy z výroby a prodeje podnikových výkonů jsou provozní výnosy, v ostatních případech se označují jako neutrální výnosy (neprovozní výnosy (finanční) – kursové zisky, výnosy z podílů; mimořádné výnosy – prodej investičního majetku za cenu vyšší než je cena zůstatková). Rozdíl mezi výnosy a účetními náklady se označuje jako výsledek (zisk, ztráta) Provozní výkony – výsledek provozní činnosti (věci a služby). Rozdíl mezi výkony a náklady dává provozní výsledek. Proti neutrálním výnosům nelze postavit žádné podnikové výkony. Provozní výkony tvoří: - výnosy z obratu ( tržby) - zvýšení stavu zásob polotovarů nebo hotových výrobků - vnitropodnikové výnosy ( investiční majetek vlastní výroby, zásoby vlastní výroby) Podnikový hospodářský výsledek a vnitropodnikový výsledek hospodaření v jednom období obvykle nesouhlasí. Celkový hospodářský výsledek není zpravidla identický s daňovým základem.
31
13. Účetní uzávěrka Dle Zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb. Sestavují účetní jednotky účtující v soustavě podvojného účetnictví účetní uzávěrku. Účetní uzávěrka je nedílný celek a tvoří ji : a) rozvaha (bilance) b) výkaz zisku a ztráty (výsledovka) c) příloha, která vysvětluje a doplňuje informace Účetní uzávěrka může zahrnovat i přehled o peněžních tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu. Účetní uzávěrka musí obsahovat : obchodní firmu nebo jiný název účetní jednotky, sídlo, identifikační číslo, právní formu účetní jednotky, předmět podnikání, rozvahový den, okamžik sestavení účetní uzávěrky. Musí být připojen podpisový záznam statutárního orgánu účetní jednotky. Dle Zákona o účetnictví musí mít některé vybrané účetní jednotky účetní uzávěrku ověřenou auditorem (např. akciové společnosti). 1. Rozvaha, její formální uspořádání a úkoly Rozvaha je uspořádaná sestava, která vyjadřuje strukturu majetku a zdroje krytí k tomuto majetku v podniku. Někdy se označuje jako bilance. Forma majetku se nazývá aktiva a zdroje krytí k tomuto majetku se nazývají pasiva. Rozvaha se vždy sestavuje k určitému datu. Při sestavování rozvahy musí platit bilanční pravidlo : strana aktiv se musí rovnat straně pasiv.
-
Aktiva (majetek) členíme v rozvaze na : stálá (fixní) aktiva oběžná aktiva ostatní (přechodná) aktiva
a) Stálá aktiva dále rozdělujeme na : - Dlouhodobý hmotný majetek : je to majetek, který má hmotnou podstatu, není určen pro jednorázovou spotřebu, ale je postupně opotřebováván a jeho doba upotřebitelnosti je delší jak 1 rok. Patří sem pozemky, stavby, budovy a to bez ohledu na pořizovací cenu. Dále se sem zařazují samostatné movité věci (doba použitelnosti delší jak 1 rok a pořizovací cena vyšší jak 40.000,- Kč), pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší jak 3 roky, základní stádo a tažná zvířata bez ohledu na jejich pořizovací cenu. - Dlouhodobý nehmotný majetek : jeho základní charakteristikou je jeho nehmotná povaha. Jedná se o takové majetkové složky, jejichž cena je vyšší jak 60.000,- Kč a doba použití delší jak 1 rok. Nehmotným majetkem, při splnění výše uvedených podmínek se rozumí například : předměty z práv průmyslového vlastnictví (vynálezy, ochranné známky), projekty, programové vybavení, hospodářsky nebo technicky využitelné znalosti (know-how, licence). - Dlouhodobý finanční majetek : představuje dlouhodobě vázané prostředky finančního charakteru, které podnik vlastní déle než 1 rok. Důvodem ukládání volných peněžních prostředků do finančního majetku je buď zajištění výnosů ve formě úroků anebo chce podnik získat vliv ve společnosti, do níž své peníz investuje. Dlouhodobý finanční majetek tvoří : cenné papíry a podíly ( majetkové účasti v podnicích), dlouhodobě poskytnuté půjčky (doba splatnosti delší jak 1 rok) a ostatní dlouhodobý finanční majetek (termínované vklady s výpovědní lhůtou delší jak 1 rok). b) Oběžná aktiva dále rozdělujeme na : - Zásoby : jsou to takové složky majetku, u nichž dochází k jednorázové spotřebě nebo se z příslušné činnosti získávají a přeměňují se v jiné majetkové složky. Zásoby dále členíme na : - materiál (suroviny, pomocné a provozovací látky, náhradní díly, vratné obaly a drobný hmotný majetek) - zásoby vlastní výroby včetně zvířat (nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby, výrobky, zvířata) - zboží (zahrnují se sem movité věci, které podnik nakupuje za účelem dalšího prodeje) - Pohledávky : patří sem pohledávky z obchodních vztahů, a to krátkodobé i dlouhodobé. Dále sem patří také pohledávky vůči zaměstnancům, institucím sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění, finančním úřadům aj. - Finanční majetek : patří sem peníze v pokladně a na bankovních vkladových účtech, ceniny, cenné papíry v majetku podniku v držení do jednoho roku. c) Ostatní (přechodná) aktiva - jsou to například příjmy a náklady příštích období.
-
Pasiva (zdroje krytí) členíme v rozvaze na : vlastní zdroje krytí (kapitál) cizí zdroje krytí (kapitál) ostatní
a) Vlastní zdroje krytí (kapitál) můžeme označit jako trvalé zdroje a podmiňuje je vlastnická forma podnikatelského subjektu. Vlastní zdroje dále dělíme na : - Základní kapitál : je to vklad při založení podniku - Hospodářský výsledek : je buď zisk nebo ztráta - Fondy : je to například rezervní fond, jeho vytvoření je dáno zákonem, tvoří se ze zisku - Ostatní kapitálové fondy : např. dotace, dary
32
b) Cizí zdroje krytí (kapitál) udávají výši majetku, kterou si opatřil podnik od jiných subjektů a který mu byl svěřen jen na určitou dobu. K cizím zdrojům patří zejména : - Bankovní úvěry : poskytují bankovní ústavy při splnění daných podmínek na stanovený účel a na určitou dobu. Úvěry mohou být krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. - Dlouhodobé a krátkodobé závazky : vůči dodavatelům, zaměstnancům, finančnímu úřadu -
Rezervy – vyjadřují dluhy podniku vůči budoucím účetním obdobím (např. rezerva na opravy dlouhodobého majetku).
Rozvaha je stavový odpočet, který porovnává stavy aktiv a pasiv v jediném momentu, bilančním dnu. Vedle stavů ukazuje rozvaha také výsledek hospodaření ze dané období jako rozdíl mezi souhrnem zůstatků aktivních a pasivních účtů, nepodává však žádnou informaci o vzniku výsledku. To je úkolem uzávěrky účtů nákladů a výnosů (výkaz zisků a ztrát), která podává informace o druhu výsledku, o jeho výši a původu. Jde na rozdíl od rozvahy o intervalový odpočet (sleduje toky). Rozvaha a výkaz zisků a ztrát tvoří účetní uzávěrku. Do účetní uzávěrky patří kromě těchto dvou výkazů ještě příloha, která doplňuje a vysvětluje údaje rozvahy a výkazu zisků a ztrát.
Druhy a úkoly rozvahy Druhy rozvahy vyplývají z podmínek pro sestavení rozvahy a z účelu, který se sestavením rozvahy sleduje. První členění vychází z rozlišení na řádné a mimořádné. Řádné rozvahy jsou sestavovány v pravidelných intervalech na základě zákonných předpisů (roční uzávěrka) nebo na základě ustanovení smluv, např. předkládání měsíční, čtvrtletních rozvah úvěrující bance). Mimořádné rozvahy se sestavují při zvláštních příležitostech ojediněle např. : založení podniku, navýšení kapitálu, snížení kapitálu, přeměna právní formy, vypořádání při rozdělení podniku, likvidace). Nejdůležitějším druhem řádných rozvah jsou výroční rozvahy, které tvoří spolu s výkazem zisku a ztrát roční uzávěrku. Rozvahy můžeme dále dělit na podnikové rozvahy (jejichž adresáty jsou společníci podniku, věřitelé, zaměstnanci, hospodářský tisk) a rozvahy pro daňové účely (adresátem je finanční úřad). Zvláštní druh roční rozvahy vzniká tehdy, když je třeba tvořit souhrnnou rozvahu více právně samostatných podniků. Pokud tyto podniky tvoří hospodářský celek, i když mají právní samostatnost, hovoříme o konsolidované rozvaze (rozvaha koncernu). Úkoly, které zákonné předpisy určují rozvahám : 1. Ochrana věřitelů před zkreslenými informacemi o majetkové, finanční a výdělkové situaci (povinnost vést účetnictví, povinnost publikovat roční uzávěrku). 2. Ochrana společníků, těch společností, jejichž vedení není v rukou vlastníků, ale uskutečňují je orgány společnosti (představenstvo). 3. Ochrana zaměstnanců se smluvním podílem na zisku 4. Ochrana finančních úřadů před klamnými informacemi o daňovém základu 5. Korektura podkladů pro vyměření daní speciálními daňovými předpisy 6. Ochrana v podniku zainteresované veřejnosti 7. Ochrana podniku před náhlým hospodářským zhroucením
2.
Výsledovka, její konstrukce a úkoly Výsledovka srovnává veškeré výnosy a veškeré náklady určitého účetního období a zjišťuje tak nejen výsledek jako saldo, ale ukazuje také zdroje výsledku, tj. vysvětluje jeho vznik. Zjišťování výsledku je zúčtování nákladů a výnosů a ne zúčtování plateb (peněžních toků). Náklady jsou peněžním vyjádřením spotřeby majetku, cizích výkonů a práce zaměstnanců, můžeme je také charakterizovat jako účelový úbytek majetku nebo zvýšení závazků. Výše nákladů je důležitým ukazatelem hospodaření, protože ovlivňují výši hospodářského výsledku. Náklady musí být zásadně zaúčtovány do účetního období, s nímž časově a věcně souvisejí. Náklady dělíme do tří základních skupin : -provozní náklady - jsou spojené s hlavní podnikatelskou činností v podniku (náklady na materiál, služby, odpisy, mzdové náklady, daně a poplatky) - finanční náklady - náklady spojené s finanční činností podniku (placené úroky, poplatky za vedené bankovního účtu) - mimořádné náklady - představují náklady, které jsou neobvyklé, nahodilé, neplánované (havárie, povodně) Provozní a finanční náklady tvoří náklady běžné činnosti podniku, když se připočítají mimořádné náklady dostaneme celkové náklady podniku. Výnosy jsou oceněné výkony nebo výstupy z hospodářské činnosti podniku (výroby, polotovary, práce a služby poskytované jiným subjektům). Jsou spojené s přírustkem aktiv nebo úbytkem pasiv. Pro potřeby zjišťování hospodářského výsledku jsou výnosy seskupeny do tří základních skupin : - provozní výnosy - jsou spojené s hlavní činností podniku, základní složkou provozních výkonů jsou tržby za vlastní výkony a zboží - finanční výnosy - jsou spojené s finanční činností podniku, např. inkasované úroky, výnosy z cenných papírů
33
- mimořádné výnosy - jsou to výnosy nahodilé, neplánované, např. vyúčtované náhrady za manka a škody, přijaté pojistné za havárie Provozní a finanční náklady tvoří výnosy běžné činnosti podniku, když připočteme mimořádné výnosy dostaneme celkové výnosy podniku. Hospodářský výsledek podniku je důležitým ukazatelem úrovně hospodaření, ukáže, jak podnik hospodařil, zda vykázal zisk nebo ztrátu. Hospodářský výsledek se zjišťuje na konci účetního období jako rozdíl mezi náklady a výnosy. Hospodářský výsledek se zjišťuje na účtu Zisků a ztrát a shodná částka musí být vykázána jako rozdíl mezi aktivy a pasivy. Hospodářský výsledek má tři složky – výsledek z provozní činnosti, výsledek z finančních operací a výsledek z mimořádné činnosti. Dosažný zisk podniku podléhá zdanění daní z příjmů (24 % u právnických osob-v r.2006), která je pro podnik nákladem. Daň z příjmů se vypočítává zvlášť z běžné činnosti a zvlášť z mimořádné činnosti. 3. Příloha a výroční zpráva Dle Zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb. musí účetní uzávěrka obsahovat kromě rozvahy a výsledovky také přílohu. Úkolem přílohy je vysvětlit nebo doplnit jednotlivé položky rozvahy a výsledovky. Vysvětlení je nutné, pokud nejsou položky bez vysvětlení srozumitelné, anebo když to zákon výslovně vyžaduje. Obsah přílohy může být rozdílný podle formy podniku, resp. podle velikosti podniku. Vybrané podniky (kritéria jsou dána v Zákoně o účetnictví), jako jsou např. akciové společnosti, obchodní společnosti, družstva jsou povinny vyhotovovat výroční zprávu. Výroční zpráva obsahuje nejméně informace : a) o minulém vývoji činnosti podniku, o jejím postavení, nejméně za dvě bezprostřední předcházející období b) o skutečnostech, které poskytují informace o podmínkách či situacích, která nastaly až po konci rozvahového dne c) o předpokládaném budoucím vývoji činnosti podniku d) o výdajích na činnost v oblasti výzkumu a vývoje e) o pořizování vlastních akcií, zatímních listů, obchodních podílů a akcií, f) v rozsahu účetní uzávěrky za účetní období a výrok auditora o této účetní závěrce, i v rozsahu účetní závěrky za bezprostředně předcházející dvě účetní období g) požadované podle zvláštních právních předpisů h) o tom, zda podnik má organizační složku v zahraničí Povinnost zveřejnit účetní uzávěrku i výroční zprávu mají ty společnosti, které se zapisují do obchodního rejstříku nebo tyto, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis. Účetní uzávěrka a výroční zpráva se zveřejňují po jejich ověření auditorem a po schválení k tomu příslušným orgánem podle zvláštních právních předpisů, a to ve lhůtě do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví lhůtu jinou, nejpozději však do konce bezprostředně následujícího účetního období. Účetní uzávěrka a výroční zpráva se zveřejňují jejich uložením do sbírky listin obchodního rejstříku. Některé podniky (podle zvláštního předpisu) předávají účetní uzávěrku a výroční zprávu Komisi pro cenné papíry. Povinnost zveřejnění je splněna okamžikem předání rejstříkovému soudu nebo předáním Komisi pro cenné papíry.
34
