Ž A B O V Ř E S K É 17. číslo
K U K Á T K O
Nahlédnutí do života salesiánské farnosti a střediska mládeže
4–10
Jak jen toužím, abys prožil advent. Jak jen toužím u tebe bydlet, žít důvěrně s tebou a sdílet všechna tvá břemena. Vždyť ti jdu vstříc ve všech tvých přáních. A přece jsem ti ještě nikdy nesměl žádné splnit. Já, tvůj Bůh. Jak jen toužím, abys prožil advent. Jak jen toužím znovu se zrodit ve tvém městě, tvé ulici, ve tvém domě a ve tvém srdci. Vždyť ti jdu vstříc od věčnosti k věčnosti. Ale hledám jen tebe. Já, tvůj Bůh. (www.vira.cz)
Obsah
Významné dny
Zamyšlení......................................................................3–4
Křty: Adéla Veronika Novotná Stela Karolína Jaroslava Plagová Elen Eleonora Rašková Antonín Jozef Vala Viliam Beszédeš Dominik Savio Vránka
Perly z našich kázání ....................................................5 Bohoslužby o vánocích a na nový rok 2011..................................................6–7 Kalendárium................................................................8–9 (Ne)obyčejní lidé naší farnosti....................10–12
12. 9. 2010 12. 9. 2010 10. 10. 2010 14. 11. 2010 14. 11. 2010 22. 11. 2010
Církevní sňatky: Michal Zmrzlý a Barbora Vincourová 11. 9. 2010 Lukáš Zajíček a Veronika Ryšavá 11. 9. 2010 Matthew Scott Loomis a Linda Latenbergová 26. 9. 2010 Vratislav Běčák a Dana Najbrtová 16. 10. 2010
Co proběhlo ve farnosti..................................13–17 Co proběhlo ve středisku ..............................18–20 Měřím metr, no a co! ................................................21 Máme se ještě rádi? ..........................................22–23
Pohřby: RNDr. Marie Marošová
Senior klub ............................................................24–27
+ 2. 11. 2010
Laskavý příběh..............................................................27 Zázraky všedních dnů..............................................28 Vánoční přání ................................................................29 Betlémské světlo ........................................................30 Anketa................................................................................31 Od ucha k uchu ..........................................................31
Příspěvky pro další číslo časopisu podávejte prosím do uzávěrky 20. 2. 2011. Návrhy a připomínky k časopisu odevzdávejte do schránky v kostele nebo na farní úřad pod značkou „ŽABOKUK“. Název periodického tisku: Žabokuk. Periodicita vydávání: čtvrtletník. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 17501. Místo vydávání: vydává Římskokatolická farnost u kostela Panny Marie Pomocnice, Foerstrova 3088/2, 616 00 Brno-Žabovřesky, IČ: 265 212 70. Texty: Jan Šlachta, Milena Alday Delgado, Lucie Kučerová, Petr Polanský jako členové redakční rady, přispěvovatelé z farnosti a střediska mládeže. Grafická úprava a sazba: Markéta Nežerková, Honza Spružina. Fotografie: fotografie „Akce farnosti“ – Petr Polanský, archív středisko, farníci. Tisk: tiskem.cz. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků. Kontakty:
[email protected],
[email protected], www.brno.sdb.cz, tel.: 541 213 110 NEPRODEJNÝ, k vyzvednutí v kostele a na vrátnici střediska mládeže.
–2–
Zamyšlení Milí farníci, přátelé a čtenáři našeho zpravodaje, chci vám v tomto úvodníku předložit návrh k prožívání přípravy na 1 150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje. Již na začátku letošního roku nám naši biskupové oznámili konání této pastorační přípravy a o jejím významu. Tři roky naší přípravy by měly být naplněny intenzivnějším úsilím o prohloubení naší víry a také snahou o lepší pochopení soluňských bratří a o významu jejich misie na našem území. Při vykopávkách v Sadech u Uherského Hradiště v místech, kde v době sv. Cyrila a Metoděje stával klášter nebo škola, byl nalezen olověný křížek z 9. století s nápisem: Ježíš Kristus – Světlo, Život, Vítězství. Proto jsem zvolil jako motto naší přípravy slova z tohoto křížku. V tomto tříletí přípravy se chceme opírat o to, co charakterizuje křesťana. Nikdo z nás se křesťanem nenarodil. Křesťany se stáváme tím, že nás Bůh k tomuto životu povolal a také obdaroval svou láskou. K životu s Bohem jsme byli plně uvedeni iniciačními svátostmi, tedy křtem, biřmováním a eucharistií. Po celý svůj život máme prohlubovat pochopení a prožívání těchto tří svátostí. Proto se jim budeme věnovat postupně, každý rok jedné. V roce 2011 to bude křest, v roce 2012 biřmování a v roce 2013 eucharistie. Letos na pouti rodin nás otec biskup Vojtěch vybídl k četbě Písma svatého, abychom lépe poznávali Ježíše Krista a jeho evangelium. Proto si můžeme každý týden přečíst nedělní evangelium s výkladem, a to buď na internetových stránkách www.vezmiacti.cz nebo si v kostele vzít nakopírovanou stránku s tímto čtením. Snažíme se zapojit i děti, které dostávají v neděli po mši sv. obrázky s modlitbou a s citací evangelia. Jsem vděčný rodičům, že se doma s dětmi sejdou, aby si přečetli evangelium, povyprávěli o něm a zároveň se spolu pomodlili. Věřím, že čas, který s dětmi takto prožíjí, přinese své ovoce. Připomeňme si k tomu Ježíšova slova: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce… Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“ /Jan 15, 5–8/ Co tedy chceme v roce křtu dělat: osobní žití z Krista – kmene • „sedět“ u jeho nohou, naslouchat a číst Písmo svaté – Bibli • rozhovor s ním – osobní modlitba • srovnávání svého života s jeho životem – zpytování svědomí • nedělní setkávání u prostřeného stolu jeho slova a chleba – eucharistie
»»»
–3–
Zamyšlení prožívání společenství – ratolesti • osobně druhé poznávat – nechci být anonymním křesťanem • naslouchat druhému – snaha po porozumění • být otevřený vůči nově příchozím – nevyhýbat se a přijímat je osobní poslání ve farnosti, církvi a ve světě – ovoce – služebnost • modlit se za život farnosti – růženec, adorace, mše svatá • poznávat, čím jsem obdarován – schopnosti, hřivny • jak a kde se nabídnout ke službě – čtení božího slova, úklid, ministrování, zpěv atd. • jak vzít na sebe odpovědnost – při výchově, evangelizaci, spolupráci ve farnosti a středisku atd. Co nám může pomáhat, co nás může inspirovat • manželské adventní večery • účast na setkání „Rozhovory o otázkách víry“ • účast na vzdělávání – postava apoštola Pavla • homilie postních nedělí cyklu „A“ – katechumenátní cesta • katechismus, dokument Christifideles laici… Vrcholem celého roku křtu bude doba postní a obnova našich křestních slibů o velikonoční vigilii, která bude v sobotu večer 23. dubna 2011 a neděle Zmrtvýchvstání. Bratři a sestry, jsme na začátku nového církevního roku a můžeme proto začít s naší přípravou – četbou Písma svatého, pokud jsme ještě nezačali. Jak máme číst Boží slovo? Zkusme to s pomocí těchto pokynů: Aby Bible nezůstala jen mrtvým psaným slovem, ale aby se mohla stát oživujícím setkáním se samotným Bohem, který skrze ně projevuje svou moc (srv. Řím 1, 16), je nutné otevřít se Božímu Duchu, který nám Bibli činí živou, účinnou a srozumitelnou. 1) Modli se k Bohu, aby tě svým Duchem otevřel pro jeho účinné slovo. 2) Ztiš se, čti a naslouchej,„aby Boží slovo přešlo jakoby do útrob tvé Duše, do tvého života“ (podle svatého Bernarda). 3) Přemýšlej o tom a konfrontuj to se svým životem. 4) Mluv s Bohem a pros ho, aby jeho slovo proměňovalo a oživovalo tvůj život. 5) Žij z Božího slova, spolupracuj s ním a zachovávej ho, neboť „budeš-li ho zachovávat, nepochybuj, že ono zachová tebe.“ „Duchu svatý, oživ, proměň naši farnost – a začni u mne!“ připravil: otec Josef Daněk << zpět na obsah
–4–
Perly z našich kázání Perly z našich kázání P. Jiří Baláš (21. 10. 2010) „Pokud počítáme s Hospodinem a věříme, že má vše ve svých rukou, můžeme věřit, že nás nenechá na holičkách.“ P. Petr Chovanec (24. 10. 2010) „Prosme Pána, abychom bližní dokázali vidět jeho očima.“ P. Josef Daněk (31. 10. 2010) „Ježíše nezajímá morální profil člověka, ale jeho tvář, jeho jméno. Chce s ním přebývat v blízkosti.“ P. Josef Klinkovský (1. 11. 2010) „Ke svatosti nám nestačí jen znát evangelium, ale naplno ho žít a být pro druhé svědectvím.“ P. Josef Daněk (14. 11. 2010) „I svou pravdivou existencí svědčíme svým blízkým o Bohu.“ << zpět na obsah
–5–
BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH A NA NOVÝ ROK 2011
v kostele Panny Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách
PÁTEK 24. 12. ŠTĚDRÝ DEN během dne je možnost si v kostele vyzvednout „Betlémské světlo“ 15.45 h – vánoční zpěv a koledy 16.00 h – vigilie Slavnosti Narození Páně bohoslužba pro rodiny, zpívají děti a schola 22.00 h – půlnoční mše sv., zpívá chrámový sbor: F. X. Brixi: MISSA PASTORALIS IN „D“ varhany: Radko Fronc, chrámový sbor řídí: Tomáš Ibrmayer
SOBOTA 25. 12. BOŽÍ HOD VÁNOČNÍ Slavnost NAROZENÍ PÁNĚ 7.30 h – mše sv. s lidovým zpěvem vánoční koledy 9.00 h – slavnostní bohoslužba, zpívá chrámový sbor: F. X. Brixi: MISSA PASTORALIS IN „D“ varhany: Radko Fronc, chrámový sbor řídí: Tomáš Ibrmayer 10.30 h – mše sv. s lidovým zpěvem 15.00 h – vánoční besídka – děti se svými rodiči zahrají scénku „JESLIČKY“ 18.00 h – mše sv. s lidovým zpěvem 19.00 h – Te Deum a svátostné požehnání
NEDĚLE 26. 12. SVÁTEK SVATÉ RODINY – JEŽÍŠE, MARIE A JOSEFA 7.30 h – ranní mše sv. s lidovým zpěvem a obnovou manželských slibů 9.00 h – MŠE Z LIDOVÝCH KOLED a obnova manželských slibů 10.30 h – mše sv. s lidovým zpěvem a obnovou manželských slibů 18.00 h – večerní mše svatá
ČTVRTEK 31. 12. SV. SILVESTRA 15.00 h – soukromá adorace 16.00 h – mše sv. na poděkování P. Bohu za uplynulý rok
–6–
Rok 2011 SOBOTA 1. 1. NOVÝ ROK Slavnost MATKY BOŽÍ PANNY MARIE 7.30 h – ranní mše s koledami a lidovým zpěvem 9.00 h – slavnostní mše na začátku roku s požehnáním; řídí: Radko Fronc 10.30 h – mše s koledami a lidovým zpěvem 18.00 h – mše s lidovým zpěvem
NEDĚLE 2. 1. PO NAROZENÍ PÁNĚ 7.30 h – ranní mše s koledami a lidovým zpěvem 9.00 h – slavnostní mše s koledami a lidovým zpěvem; řídí: Radko Fronc 10.30 h – mše s lidovým zpěvem 18.00 h – mše s lidovým zpěvem
ČTVRTEK 6. 1. SVÁTEK TŘÍ KRÁLŮ – ZJEVENÍ PÁNĚ 7.00 h – ranní mše sv. 18.00 h – mše sv. s lidovým zpěvem při každé mši se žehná voda, křída a kadidlo
NEDĚLE 9. 1. KŘEST PÁNĚ mše sv.: 7.30, 9.00, 10.30 a 18.00 h
Konec vánoční doby! brno.sdb.cz
–7–
<< zpět na obsah
k al e ndár ium far nosti
PROSINEC 8. 11. 15. 16. 18. 19. 24.
25. 26. 31.
Slavnost P. Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu (středa) Pohoštění v sále pod kostelem pro farnost 9.00 h – obnova ASC – farní kostel + farní sál + sál pod kostelem Vánoční tvoření Začátek vánoční novény – po mši sv. 15.00 h – adventní duchovní obnova farnosti a příležitost ke sv. smíření 19.00 h – adventní bdění Vánoční akademie Štědrý den 16.00 h vigilie Slavnosti Narození Páně 22.00 h – půlnoční Boží hod vánoční – 7.30, 9.00, 10.30 a 18.00 h mše sv. 15.00 h – vánoční besídka dětí u jesliček – koledy, po večerní mši Te Deum, požehnání Svátek Svaté Rodiny – Ježíše, Marie a Josefa; při mších sv. obnova manželských slibů 15.00 h – soukromá adorace – kostel 16.00 h – mše sv. na poděkování za uplynulý rok, Te Deum a sv. požehnání
Rok 2011: LEDEN 1. 6. 8. 15. 18.–25. 22. 24. 29. 30.
Slavnost Matky Boží – nedělní pořad bohoslužeb Slavnost Zjevení Páně – 7.00, a 18.00 h – svěcení vody, křídy, kadidla Krtek – tříkrálová koleda Ples farnosti Komín Ples střediska Týden modliteb za jednotu křesťanů – po celý týden má být na to pamatováno v přímluvách Začátek novény k D. Boskovi Ples farnosti Svátek sv. Františka Saleského – celodenní výstav NSO Nadace přátel Dona Bosca (Pavel L+T, Vít) Slavnost sv. Jana Boska – večerní mše
ÚNOR 12. 19. 26.–27.
Zabíjačka 14.00 h – sv. smíření, v 15.00 h mše sv. + společné udílení sv. nemocných Dětský karneval (Ryšaví)
–8–
k al e ndár ium far nosti
BŘEZEN 9. 14.–20. 19.–20. 28.
Popeleční středa Jarní prázdniny Duchovní obnova pro biřmovance – v Rajhradě Jarní akademie – hudební Jarní akademie
k al e ndár ium středisk a m ládeže PROSINEC 5. 8. 12. 15. 19.
Mikuláš ve středisku Slavnost Panny Marie Pomocnice – mše sv. v 18.00 h Představení divadla Bedruňka – Nebeské starosti Vánoční tvoření Vánoční akademie Během vánočních prázdnin (23. 12. – 2. 1.) je středisko zavřeno!
Rok 2011: LEDEN 6. 27.
Třikrálová koleda Soutěž ke slavnosti Dona Boska Animátorská porada
ÚNOR 4. 12. 20. 24. 26.–27.
Tvoření ve středisku Zabíjačka Představení divadla Bedruňka – Hradní strašidlo Animátorská porada Maškarní karneval
BŘEZEN 19.–20. 27. 31.
Duchovní obnova pro mládež Představení divadla Bedruňka – Sama doma Animátorská porada << zpět na obsah
–9–
(Ne)obyčejní lidé naší farnosti
ROZHOVOR S JIRKOU BALÁŠEM
V dnešním rozhovoru se milí farníci dozvíte, jak neusnout v kostele, proč si trochu nezakoktat a komu vděčíme za stolek pod pípu. To vše z úst našeho salesiánského novokněze Jirky Baláše. Jirko, odkud pocházíš? Jsem z Širokého Dolu, což je vesnice ve Východních Čechách, patří do okresu Svitavy. Čím víc jsem z domu pryč, tím víc cítím sílu míst, ze kterých pocházím. Vnímám, že je dobré mít nějaké místo, kam se lze vrátit a načerpat. Máš nějaké sourozence? Mám dve starší sestry, které už mají obě své rodiny. Jedna je na mateřské, druhá se z ní teď právě vrátila do práce. Dohromady mají 5 dětí. Jak vzpomínáš na ladovské Vánoce svého dětství…? Úplně tradičně, dopoledne se ještě trochu uklízelo, my děti si pak prosadili nějakou tu pohádku v televizi a odpoledne jsme společně šli na dětskou mši svatou. Jelikož se všichni snažili o vánoční pohodu, tak to často končívalo nějakou tou hádkou a vlastně ten pravý klid nastal až na Boží Hod… Jak to, že se za socialismu u vás mohla sloužit na Štědrý den dětská mše svatá? Naše sebranická farnost je výjimečná, je tam hodně věřících, takže i když se tehdy nikde jinde moc scházet nešlo, u nás to žilo. Než tam v r. 1990 přišli salesiáni, tak náš kněz P. Landa opravil na faře jednu místnost, tzv. „tunel“, který sloužil k setkání ministrantů, pro spolča atd. Do Sebranic hodně kluků jezdilo i na salesiánské chaloupky, z naší farnosti vzešli třeba salesiáni Jožka Kopecký mladší a starší nebo salesiánka Majka Kučerová. Po příchodu salesiánů se tam rozjel salesiánský aspirantát, což v praxi znamenalo, že tam žila tlupa třeba i 15 kluků. Učili náboženství, vedli kroužky, rozjela se volná oratoř. Topilo se tam dřevem, takže se i dělalo dřevo na zimu. Je pravda, že trošku tam trpěly na úbytě holky, protože salesiáni se orientovali na chlapeckou mládež, holky se o sebe musely postarat samy. Pamatuji se, že jsme to se sestrami doma řešili, ale tak to prostě tehdy bylo. Teď se hodně diskutuje o tom, jestli vodit úplně malé děti do kostela, jestli to pro ně má nějaký přínos – jak to bylo u vás? My jsme s našima chodili na mši sv., která začínala v 7.30 h. A když ještě šli naši ke zpovědi, tak už jsme byli v kostele třeba i od půl sedmé, tudíž jsem tam pak v lavici usínal. Od druhé třídy jsem pak ministroval, a to už bylo něco jiného, ze spaní a nudy v lavici jsem se dostal přímo do centra dění u oltáře, a to už mě bavilo. P. Landa dělával na svátek D. Boska setkání ministrantů, kdy se do Sebranic sjelo třeba i přes padesát kluků.
– 10 –
Měl na tebe v dětství někdo narážky, že jsi z věřící rodiny? Jednou se nás učitelka ptala, kdo je věřící. Já jsem jenom zvednul ruku, byl jsem jako dítě dost introvertní, protože jsem až tak zhruba do druhé třídy silně šišlal, dodnes mají na pásku rodiče natočenou říkanku v mém provedení… Muselo se se mnou jezdívat na nápravu řeči do Poličky. Byl jsi takový ten chlapeček, co chce být od malička knězem? Po základní škole jsem šel na střední zemědělskou školu. Ale když k nám přišli salesiáni, tak už jsem s nimi trávil od 7. třídy některá odpoledne ve všední den, hlavně tedy neděle a víkendy, jezdil jsem pak i na chaloupky jako animátor. Takže pak to tak nějak přirozeně přišlo, že jsem se po maturitě přestěhoval ty 4 kilometry do sebranického aspirantátu… Mou první motivací bylo stát se salesiánem, až pak se k tomu připojila touha ke kněžství. Teď na podzim jsem byl vysvěcen na kněze, ale pořád je mi zatím tak nějak bližší samotná práce ve středisku. Dobrá kombinace, od seřizování zemědělských strojů k dogmatice… Studium teologické fakulty v Českých Budějovicích bylo docela náročné, nejsem nijak humanitně zaměřený a najednou jsem musel psát různé práce, ale jsem za to teď vděčný. Taky pro mě bylo těžké najednou sám stát před lidmi, vyjadřovat svůj názor, to mě nikde neučili. Co je náplní tvé práce ve středisku? Jsem vedoucí sekce Volná oratoř. Všichni ti, co před kostelem sedí na lavičkách, kouří a popíjejí, jsou naši potenciální klienti. Po dvou letech práce to vnímám kladně, znám ta děcka už jménem. Když chtějí mít přístup do střediska, tak musí respektovat pravidla, vytvořit si průkazku. Nic světoborného ani pravidelného pro ně nevýmýšlíme, oni už nechtějí žádné další povinnosti. My je v podstatě jenom doprovázíme, jsme při nich. Neříkáme jim, co dělají špatně, prostě přijdou, pobudou, jsou s námi, kteří je respektujeme a přijímáme, kde se cítí bezpečně. Je to taková – dá se říct –„čekárna na dospělost.“ Je lehké se k nim přiblížit? Je to strašně těžké. Neradi se baví třeba o své rodině, ale pak se stává, že postupně přijdou, svěří se, třeba i řeknou o problémech s učením. Já se s nimi moc familierně nedružím, spíš se k nim přibližuju přes hru. Vloni jsme tak rozjeli turnaj v kalču, nahlásily se dvojice a všichni odehráli vzájemné zápasy, i holky se chytly. Skvělé taky je, že na volné oratoři pracuje 5 zaměstnanců a 20 dobrovolníků! »»» – 11 –
(Ne)obyčejní lidé naší farnosti
ROZHOVOR S JIRKOU BALÁŠEM
Setkáváš se někdy s názorem, že před oratoří dělají binec? Buďme rádi, že tahle děcka přijdou před oratoř. Musíme jim dát prostor, kde můžou být. Teď za nimi chodíme i před oratoř, což je i náš letošní záměr, nejen vnitřní, ale i ta vnější oratoř. Jaké to je mít nově kolárek na krku? V kněžství vidím příležitost zpřístupnit Boha lidem. Ale ne jako dřív, kdy pan farář podle svého uvážení věřícím otáčel kohoutkem na trychtýři Boží milosti. Já chci být při tom a podělit se o spoluprožívání přítomného Boha, aby si na něj šáhli i ostatní, že to není jen něco pro vybrané. Přijde mi, že se často příliš vše zahaluje do jakéhosi tajemství, já jen chci, abychom se setkali společně s Bohem. Které myšlenkové proudy tě oslovují? Hodně spiritualita v podání Richarda Rohra a pak samozřejmě dílo Guye Gilberta, francouzského kněze, který se věnuje ohroženým. A taky do všeho, čím se prakticky zabývám, mi přirozeně zapadá preventivní systém Dona Boska. Poděl se s farníky o své záliby!? Tak zejména mě baví vařit, hlavně maso. Po aspirantátu přišla doba, kdy jsme si na studiích v Budějovicích vařívali o víkendech sami, a dneska jsem schopen uvařit i pro 20 až 30 lidí. A když vaření, tak i sváření, práce s kovem, místní stolek na pípu je mým dílem! V Kobylisích, tam byl svářecí ráj, tam jsem svařoval třeba i fotbalové branky, nádhera. Taky rád sportuju, hlavně fotbal. A momentálně si ještě dělám tříletý kurs managmentu pro vedoucí a zaměstnance středisek volného času, takže se rozhodně nenudím. Děkuji za rozhovor. Milena Alday Delgado
<< zpět na obsah
– 12 –
Co proběhlo ve farnosti
FARNÍ POUŤ DO ITÁLIE
Farní pouť do Itálie Ve dnech 27. září až 3. října proběhla farní pouť do Itálie. Cílovou destinací našeho putování byl Řím, nicméně po cestě do italské metropole jsme se zastavili v Padově a v Orvietu. Dopolední zastavení v Padově bylo primárně vyhrazeno prohlídce románsko-gotické baziliky sv. Antonína s byzantskými prvky, která patří mezi největší italské chrámy. V bazilice se nachází právě světcův hrob. Po prohlídce následovala mše svatá, kterou jsme oslavili svátek sv. Václava. Odpoledne jsme absolvovali krátkou prohlídku Orvieta, města postaveného na sopečném tufu, které patřilo po staletí papežskému státu. Zážitkem mohla být pro mnohé z nás cesta lanovkou do centra města. Zde jsme si prohlédli zejména „pruhovaný“ dóm Panny Marie, který patří mezi nejvýznamnější gotické stavby v Itálii, a také zachovalý historický střed města s úzkými uličkami. Poté již následoval přejezd do Říma a ubytování v salesiánské koleji Gerini. První den v Římě jsme měli na programu především audienci na náměstí sv. Petra, při které jsme byli doslova několik desítek metrů od Svatého Otce. Zajímavostí je, že při cestě na audienci jsme zažili pro nás neuvěřitelnou zácpu v římském metru. Snad nebudu mluvit jen za sebe, když poznamenám, že audience byla skutečným zážitkem a jedním z vrcholů celé pouti. Po audienci se zájemci vydali na prohlídku nejvýznamnějších památek Říma (Andělský hrad, náměstí Piazza Navona, Pantheon, chrám Santa Maria sopra Minerva, Fontana di Trevi), kterou jsme zakončili mší svatou v chrámu Sacro Cuore, o jehož výstavbu se podstatným způsobem zasloužil Don Bosco. Navštívili jsme také místnost, kde Don Bosco pobýval během svých návštěv Říma. Celý den jsme zakončili v Lateránské bazilice, která patří mezi čtyři papežské baziliky a hodnostně je vůbec nejvyšším kostelem katolické církve. Druhý den v Římě jsme věnovali nejdříve návštěvě další z papežských bazilik – Santa Maria Maggiore. Následovala prohlídka katakomb a vykopávek pod bazilikou sv. Petra, která bezesporu také patřila k vrcholům naší pouti už z toho důvodu, že se do těchto míst nelze jen tak podívat. Při prohlídce jsme se dostali až k hrobu sv. Petra. Následoval individuální program, kdy někteří z nás zamířili například do baziliky sv. Petra a na její kopuli, prohlídli si další část centra Říma nebo se zajeli podívat k moři. Třetí – a zároveň poslední – den v italské metropoli jsme měli na programu návštěvu poslední z papežských bazilik, tedy baziliku sv. Pavla za hradbami, ve které se nachází apoštolův hrob. Po zastavení v pomerančovém háji a u Úst pravdy jsme došli až na Kapitol, prohlédli si Forum Romanum a Koloseum. Někteří z nás absolvovali celodenní prohlídku Vatikánských muzeí. Zájemci se zašli podívat také do baziliky sv. Klimenta, ve které se nachází hrob sv. Cyrila. »»» – 13 –
Co proběhlo ve farnosti
FARNÍ POUŤ DO ITÁLIE
S Římem jsme se rozloučili v sobotu, kdy jsme ráno vyjeli směr Brno. Po cestě jsme se zastavili nejdříve v bazilice Santa Maria degli Angeli, která je úzce spojena s životem sv. Františka z Assisi stejně jako nedaleké město a poutní místo Assisi. Zde jsme si prohlédli dvoupatrovou baziliku sv. Františka s nádhernou freskovou výzdobou. Otec Josef v bazilice sloužil poslední mši svatou na naší pouti a podívali jsme se také k hrobu světce. Následně jsme prošli nádherně zrekonstruované centrum Assisi, navštívili jsme také baziliku sv. Kláry s hrobem světice i dóm sv. Rufina. Po návštěvě Assisi jsme již měli namířeno domů. Celou pouť jsme se modlili především za farní společenství, farnost, středisko mládeže a všechny nemocné a trpící z naší farnosti. Z mého pohledu se pouť vydařila a zcela jistě byla nejen cestovatelským zážitkem, ale především duchovním obohacením. Na tomto místě se sluší poděkovat všem, kteří se poutě zúčastnili, a kteří se na její přípravě aktivně podíleli. Především bych chtěl poděkovat sestře Míle a otci Josefovi. připravil: Standa Caletka autoři fotek: Lukáš Fuis, Aleš Marek, Václav Trmač << zpět na obsah
– 14 –
Co proběhlo ve farnosti
CECILKA 2010
Cecilka 2010 Na tradiční hudebně zaměřené setkání u příležitosti svátku sv. Cecílie, patronky hudby, nás pozvaly sestry salesiánky. Farníci děkují za pěkné zážitky. << zpět na obsah
– 16 –
Co proběhlo ve středisku
JAK SE OTEVÍRAJÍ EASY DOOR
Jak se otevírají Easy Door Možná už k vašemu sluchu dolétla pozvánka na program Izidor – Easy Door. Předpokládám, že ano – v rámci zodpovědného přístupu se však nyní pokusím vzít v potaz i druhou variantu a alespoň trochu uspořádaně vysvětlit, co či kdo vlastně ten Izidor je. Nuže, jedná se o nový program, který středisko od září letošního roku nabízí. Probíhá formou pravidelných přednášek přístupných široké veřejnosti. Konají se každých 14 dní v úterý od 19.00 do cca 20.30 h v herně v budově střediska. Snažíme se vybírat témata jdoucí napříč nejrůznějšími obory, aby byla nabídka co nejširší a nejpestřejší. Jako přednášející zveme odborníky z daného oboru nebo lidi, kteří se v určité oblasti dlouhodobě pohybují. Abych byla upřímná, není to celé až tak úplně náš nápad, neboť stejný program už několik let úspěšně běží pod názvem SaVIO v salesiánském středisku v Líšni (můžete to vzít jako malé vysvětlení plakátků, které se tu čas od času objevují). Podníceni úspěšně se rozvíjející spoluprací a sbližováním obou středisek jsme se tedy lehce inspirovali, stejně jako se Líšeň na oplátku inspiruje věcmi, které se daří u nás (což mi přijde jako ideální stav). Naše inspirace ovšem zůstala jen na úrovni struktury, obalu. Náplň je naše vlastní, stejně jako název programu, který jsme si sami poctivě vymysleli. Pokud vám vrtá hlavou, co vlastně tato tři slova znamenají, vysvětlení je nasnadě. Izidor, přesněji řečeno sv. Izidor, je patronem studentů a uživatelů internetu (asi proto ho má tak rád Zip, alias Marek Zukal, vedoucí programu a jinak pan Ing. IT), přišlo nám tedy, že by mohl být docela dobře i patronem našeho přednáškového cyklu. Některým jazykově nadaným hlavám potom v jeho jméně zněla i dvě anglická slovíčka, nakonec docela úzce spojená s cílem programu, a to Easy Door. Trochu váhám, jak to elegantně přeložit. Vzato doslova jsou to snadné dveře, ale spíše se pokusím říci, co je tím myšleno: nabídnout dveře ke vzdělání, kterými nebude těžké projít, které budou přístupné a otevřené všem. Až posud tedy objektivní teorie. Asi mi to nyní nedá, abych ji, jak už je mým zvykem, nepřevedla do subjektivní praxe. Tvrdá realita totiž ukazuje, že našimi dveřmi se možná docela dobře prochází, ale otevřít je občas stojí vrátného trochu úsilí. Přemýšlíme, koho pozvat na zahajovací přednášku. Chtělo by to něco, co bude zajímavé pro všechny a co nebude příliš úzce vázané na nějaký obor. Nakonec se rozhodujeme pro Richarda Boudu, nadšence, který už procestoval kus světa a o svých expedicích umí zajímavě vykládat. Navíc ho známe, takže bude poměrně jednoduché se – 18 –
s ním domluvit. Teoreticky. Podaří se nám domluvit datum – 12. října a téma – Venezuela, nicméně mám pocit, že následující měsíc nedělám nic jiného, než se pokouším sehnat pár řádkovou anotaci k přednášce, jednu fotku, kterou by bylo možné použít na letáček, a zkoordinovat to vše s člověkem, který by nám letáček byl ochotný vyrobit. Ukazuje se, že všechno dohromady je nereálná utopie, stejně jako naše představa, že budeme mít plakátek hotový dva týdny před přednáškou. Nakonec jsme rádi, když týden předtím zvládneme vyvěsit jeho provizorní variantu. Konečně ale nastává dlouho očekávaný večer. Skeptici prohlašují, že bude úspěch, pokud nám přijde pět lidí a když si vzpomeneme na naši bídnou propagaci, dáváme jim skoro za pravdu. Židliček však přesto nanosíme o něco víc. K našemu překvapení je ale 5 zájemců přítomno už čtvrt hodiny před začátkem a s blížící se sedmou hodinou už na bar, kde má přednáška probíhat, směřuje celý štrůdl lidí. Nosíme další a další židle, přesto je naše radost mírně zakalena. K úplnému štěstí nám totiž chybí ještě jedno: přednášející. Za tři minuty sedm, kdy už v místnosti čeká přes 30 lidí, to nevydržím a jdu se ujistit, že domluvená přednáška pořád ještě platí. Richardovi se dovolám někde do auta, tvrdí mi, že je skoro u střediska. Na chvíli zpanikařím, neboť se v prvním okamžiku zdá, že u střediska líšeňského, ale tato černá předtucha se naštěstí nenaplňuje. Nicméně prý neví, jak se k nám dostat, v čemž mu nejsem schopna poradit, protože nejsem místní a autem do práce nejezdím. Předávám tedy telefon Zipovi, který s ním vybíhá ven, zřejmě v úmyslu Richarda navigovat. Tiše zaúpím, když si uvědomím, že mi nejspíš provolá všechny volné minuty, ale nakonec hrdinně přináším tuto oběť na oltář našeho mladého programu. Asi s osmiminutovým zpožděním se naštěstí Richard v doprovodu Zipa konečně objevuje a přednáška může začít. Zaujatě poslouchám, i když jsem už něco slyšela a zhruba vím, co můžu očekávat. Zdá se mi, že vyprávění o expedici do Venezuely, jejích stolových horách a obrovitých jeskyních, které se v nich pravděpodobně nacházejí, vtahuje i zbytek posluchačstva. V místnosti to zašumí, když Richard upozorní na fotku jeskyně a nepatrné bílé body na jejím dně. Vypadají jako mouchy, jenže omyl, jsou to helikoptéry… Richard je navíc profesionální fotograf, takže prezentace je doplněná opravdu kvalitními snímky. Docela mě mrzí, když se musím pár minut před osmou zvednout a jít proškolit šermíře o bezpečnosti práce. Když se vracím, je přednáška už oficiálně ukončena a v místnosti už jsou jen ti, kteří ještě chtěli pokračovat v dotazech. »»» – 19 –
Co proběhlo ve středisku
JAK SE OTEVÍRAJÍ EASY DOOR
Všechno dobře dopadlo, křest ohněm je tedy za námi a druhý den už místnost opět slouží svému obvyklému účelu – volné oratoři. Pouze čtyři symetricky rozmístěné díry velikosti knoflíku v omítce na chodbě naznačují, kde visela směrovka na program (poučení pro příště: nepoužívat lepicí gumu). Jediné, co jsme nezvládli, bylo dodržet naše plány a už na přednášce mít připravený letáček na další, což se začíná jevit jako chronická potíž. Letáčky jsou totiž kapitola sama pro sebe. Po druhém provizorním pokusu se nad námi nakonec jedna dobrá graficky nadaná duše smiluje a dodá jim alespoň stejnou formu – rám, otevřené dveře. Jsou hezké a použitelné. Jediný drobný nedostatek je text pod nimi, který tvarem kopíruje otevřené veřeje dveří a je tudíž na patřičných místech mírně zalomený – možná až moc. Třeba kategorie duchovno se tím pádem rozdělila na dvě slova, z nichž jedno se na tak slušný plakátek rozhodně nehodí… ☺. Ale snad to jsou jen drobné zádrhely spojené se začátkem každé nové činnosti. Vypadá to, že program se ujímá. Ačkoliv jsme pro jistotu první přednášky obsadili lidmi, kteří unesou i nižší účast, návštěvnost je poměrně slušná. Tak trochu si na tom ale uvědomuji, jak je pro nás někdy právě ten počet zájemců důležitý, možná až příliš. Pochopitelně, když si pozvete přednášejícího a víte, že přípravě i samotné realizaci věnuje svůj čas, přejete si, aby přišlo co nejvíce lidí. Zároveň se ale nemůžu zbavit dojmu, že máme občas obecně tendenci vidět spíše dav než jednotlivé účastníky a jsme tak trochu zklamaní, že jsme se lopotili s přípravami jen kvůli 3, 5, 10, 30 či kolika lidem. Pamatuji si, jak nám kdysi na fakultě jeden profesor zrušil výuku se slovy, že pro takovou hrstku přednášet nebude. A čas od času to zažívám i ve středisku, např. když se někdo z nově příchozích animátorů trefí zrovna do doby, kdy je v oratoři jen pár dětí, a ptá se, zda má jeho přítomnost smysl, když jich je tak málo. Má, možná právě o to víc, že jich je málo, je to totiž jedinečná příležitost být tu ne pro skupinu, ale pro jednotlivce (a kolikrát přijdou zrovna ti, kteří to potřebují opravdu nejvíc). Takže… pochopitelně si přeji, aby náš Izidor i další aktivity, které pod hlavičkou střediska i jinde děláme, praskaly ve švech. Zároveň však nám všem přeju, abychom při nich dokázali vidět konkrétní lidi a ne dav a chvíle, kdy se stane, že účastníků bude méně, než jsme čekali, pro nás nebyly zklamáním, ale výzvou a šancí na osobní setkání. Před nedávnem jsme začali chystat adventní zamyšlení, která budou pravidelně probíhat každý večer v oratoři. Jako hlavní motto pro letošní rok jsme zvolili: „Přišel pro každého.“ Dodala bych k tomu ještě jedno slovo, a to „by“. Přišel by pro každého. I kdyby byl sám a jediný. Kéž se nám to tedy daří podobně… za Salesiánské středisko: Klára Maliňáková << zpět na obsah
– 20 –
Měřím metr, no a co ! Milé děti, dnešní tajenka je skrznaskrz vánoční. I uvnitř najdete dárek. Přeju vám z celého srdce, ať ho někde mezi balíčky pod stromkem objevíte. A ať vám vydrží hodně dlouho čerstvý. připravila: Lucie Kučerová << zpět na obsah
co zdobíme na vánoce ryba, kterou jíme na Štědrý večer doba před Vánocemi výjimečná vánoční mše kdo se klaněl u jesliček město, kde se narodil Spasitel předmět na adventním věnci tři urození muži z východu soška novorozeného Spasitele jméno, které mu po narození dali jméno jeho matky
– 21 –
Máme se ještě rádi? 25. výročí svatby Podívat se alespoň jednou za život do Svaté země je snad snem každého křesťana. Jsme dnes vděčni Bohu za to, že pro nás se tento sen mohl stát skutečností. Je to již dva roky, kdy jsme se dozvěděli o možnosti poutě do Izraele a našemu rozhodnutí přidat se napomohly dvě skutečnosti. Ta první, že pojedeme s lidmi, kteří jsou našemu srdci blízcí a ta druhá, že to bude náš společný dar k 25. výročí svatby. Termín byl dokonce stanoven tak, že jsme mohli náš výroční den oslavit přímo v Izraeli. Již dlouho před naší cestou jsem přemýšlel, čím bych Janě udělal radost, a zároveň jí poděkoval za čtvrt století společného života. Rád se dívám na pohádky, a tak jsem si uvědomil, že to často byly krásné šaty, které vždy vyloudily šťastný úsměv obdarované. Od nápadu k realizaci ale byla ještě dlouhá cesta. Své rozhodnutí jsem i přes všechny překážky nechtěl vzdát. Vše mělo být v tajnosti, a tak jsem přes kamarádky ve spolču zjišťoval postupně Janiny míry, abych jí šaty mohl nechat ušít bez zkoušení, a přesto by padly jako ulité. Nakonec vše dobře dopadlo a já mohl tento dárek tajně skrýt na dno svého kufru a Janě ho pak předat v den svatební. Odlétali jsme z Ruzyňského letiště v Praze. Mimochodem – pro mě i pro Janu to byl vůbec první let a Jana se už 3 měsíce připravovala sledováním dokumentárního seriálu „letecké katastrofy“, což ani mě na klidu nepřidalo. S pomocí Boží jsme však šťastně přistáli v Tel-Avivu. Po prohlídce Jope (nejstaršího přístavu na světě, ze kterého podle Bible prchal Jonáš před Hospodinem) jsme se vydali dál kolem pobřeží Středozemního moře přes přímořskou Cesareu a Haifu až do městečka Tiberias na břehu Genezaretského jezera. Tady jsme strávili první noc. Mše svatá ráno na lodi byla jedním z nejsilnějších zážitků. Být na jezeře, po kterém Ježíš kráčel za svými učedníky v den památky patrona naší země sv. Václava, který byl zároveň naším dnem svatebním, tak to už byla síla. A když na lodní stožár stoupala naše vlajka a my zpívali Svatováclavský chorál, marně jsem se snažil potlačit slzy. Po celodenním putování jsme se vrátili na hotel těsně před večeří. Zatímco Jana se šla vysprchovat, rychle jsem připravil vše potřebné. Nové šaty jsem položil na její postel a sám se schoval na balkon, abych škvírou v závěsu pozoroval, co se bude dít. Byl to
– 22 –
krásný pohled na moji překvapenou a zároveň šťastnou ženu. Jana byla v nových bílých šatech jako nevěsta, a tak jsem si ji hrdě vedl k večeři. Další překvapení již bylo společné, když přátelé u stolu nám vyzdobili talířky olivovými ratolestmi a malým dárečkem. Byl to pro nás oba nádherný večer. Tanec, zpěv a radostné veselí. A na závěr snad to nejdůležitější – modlitba díků za vše krásné, ale i to těžké, čím jsme spolu ruku v ruce mohli s pomocí Boží projít. Místa, která si člověk jenom představuje při čtení bible, náhle ožívají a my je mohli nejenom vidět, ale dokonce se jich dotýkat. Kafarnau, kde Ježíš učil v synagoze a učinil tolik zázraků, hora Blahoslavenství, hora Tábor – hora proměnění, Nazaret – místo navštívení, Kána Galilejská – svatba a první zázrak. V duchu jsem viděl Jana Křtitele, jak na břehu Jordánu křtí ty, co k němu přicházejí. Nejstarší město Jericho, skrze které se Jozue dostal do země zaslíbené a moruše, na níž vylezl Zacheus, aby mohl spatřit Ježíše. Další cesta nás vedla z Galileje přes Samaří do Judska. Jeruzalém – město, kde kdysi dávno stál nádherný Šalomounův chrám a kde zbyla již jediná zeď z chrámu druhého, který židé postavili po návratu z babylonského zajetí. Zeď nářků – pro židy jedno s nejposvátnějších míst. I já sám, když jsem svou hlavu opřel o tuto dva tisíce let starou zeď, cítil jsem sílu tohoto místa, všech modliteb a slz, které na tyto kameny dopadly. Do škvír mezi kameny jsem vmáčknul prosby na papírku za sebe, naše děti, přátele i celou naší farnost. Večeřadlo, Getsemanská zahrada, Kaifášův dům. Tady začíná Ježíšova poslední cesta – cesta Křížová. Místo, kam položili Ježíšovo Tělo – Boží hrob, je stále v obležení stovek poutníků. Nedá se vzpomenout na všechna místa, která jsme navštívili a ani to není účelem našeho ohlédnutí. Nelze však ještě nevzpomenout na noční výstup na horu Sinaj, která leží v Egyptě a kde dostal Mojžíš kamenné desky s desaterem Božích přikázání. Naše pouť po dvanácti dnech končí, ale místa, kterými jsme procházeli, v nás navždy zůstanou živá, kdykoli znovu otevřeme Písmo. ŠALOM připravil: Jan Šlachta << zpět na obsah
– 23 –
Senior club Celostátní setkání animátorů seniorů v Hradci Králové Celostátní setkání animátorů seniorů v Hradci Králové se uskutečnilo ve dnech 5.–6. 11. 2010 již popáté. Organizátoři zajistili velmi kvalitní program a patřil jim velký dík všech zúčastněných. O tomto setkání animátorů seniorů si jistě více přečtete na stránkách Katolického týdeníku, a možná také budou jednotlivé přednášky vysílány v televizi NOE a na Proglasu, ale dovolím si alespoň pár slovy Vám přiblížit celkovou atmosféru. Zúčastnila jsem se tohoto setkání poprvé – Otče Josefe, díky za podporu! Skutečně to stálo za to. Společenství animátorů, kteří se ve všech diecézích ČR podílí na práci se seniory, bylo sice zralého věku, nicméně mladistvého ducha a plné elánu. Schází se proto, aby si vzájemně vyměnili zkušenosti. Během setkání vyslechnou připravené přednášky, mají možnost klást dotazy, vyměňovat si vzájemně kontakty, nápady, vzájemně se podpořit. Setkání bylo v pátek v 11 hodin zahájeno slavnostní bohoslužbou, kterou sloužili hlavní celebrant Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický, královehradecký světicí biskup Josef Kajnek a královehradecký emeritní biskup arcibiskup Karel Otčenášek. Přednášejícími byli: P. Miloslav Fiala, PhDr. Marie Oujezdská, P. František Lízna, Srov. Miriam Baumruková, MUDr. Marie Svatošová, M. Stropnický a závěrečnou reflexi účastníků vedl P. Karel Moravec. P. M. Fiala hovořil o důležitém pastoračním úkolu – začlenění seniorů do společnosti. Statické údaje o stárnutí populace nejen v ČR ale v celé EU asi všichni známe, naší důležitou povinností jako křesťanů je vytrhnout seniory z izolace, respektovat různost názorů seniorů, být trpěliví a shovívaví a vtáhnout je do aktivního společenství církve. M. Oujezdská vyzdvihla mimo jiné obrovský potenciál starší generace a její vliv na mladé – senioři mají čas věnovat se mladé generaci a dětem a předávat jim důležité hodnoty. P. Lízna vyprávěl o své pouti do S. de Copostella a večer nám přišla zazpívat paní Eva Henychová – především písničky ze svého čtvrtého CD „Sinaj“ – přiznávám, že jsem tuto mladou kytaristku a zpěvačku vůbec neznala a byla jsem mile překvapena nádhernými křesťanskými písničkami a milým vystupováním. Sklidila obrovský potlesk, svými písničkami nám udělala velkou radost. V sobotu ráno zahajovala program sestra Miriam, z poutavé přednášky mne zaujala především její naléhavá prosba k nám všem, abychom nezapomínali stále více a více děkovat Pánu Ježíši, který se za nás vydal k smrti na kříži. Miluje nás a čeká na naši lásku a opakované díky. Paní doktorku Svatošovu miluji, jinak to nejde ani vyjádřit, a přestože jsem si myslela, že tuším a vím, o čem bude mluvit (název přednášky „Normální je věřit“), nebyla to vůbec pravda. Vždy mne znovu a znovu překvapuje svou neutuchající energií a novými projekty, do kterých se s vírou sobě vlastní a s požehnáním svého milovaného Otce Ladislava Kubíčka znovu a znovu pouští. V první části přednášky nás seznámila s kurzem ALFA, který začala se svým týmem spolubratří a spolusester organizovat na „svém“ pražském sídlišti v Praze-Řepích. Předala kontakty – www.kurzyalfa.cz, představila „blbuvzdourná“ skripta, podle kterých se prý každý z nás, samozřejmě s podporou svého faráře, může do organizování pustit, představila koordinátora kurzů Alfa u nás (
[email protected]). Přestože má s kurzy zatím – 24 –
pouze jednoletou zkušenost, předávala nám ji s takovým nadšením a vtipem, že se se svou touhou evangelizovat a zapalovat druhé může právem nazývat křesťanským pyromanem. Současně povyprávěla neuvěřitelnou historii vzniku nové knížky nejen pro děti – která by měla ještě do Vánoc (letošních!) vyjít v Karmelitánském nakladatelství. Kniha se jmenuje Kmotra na emailu a napsala ji společně s 11letou Janičkou, jednou ze svých 60 kmotřenek. Teď zapojte svou představivost, protože kreslit neumím – na závěr své přednášky měla malovaný vtip: nebeská brána, nad ní nápis NEBE, svatý Petr před branou, svatozář nad hlavou, a před ním pokorná dušička s křidélky. A sv. Petr po ní nevěřícně opakuje? „Celý život jenom dobré skutky? Tak to musíte vchodem pro blbce.“ Konec citace. Prostě typická Marie Svatošová, aplaus a každý by ji nejraději šel obejmout a poděkovat osobně. Poslední z pozvaných hostů byl herec, bývalý velvyslanec ve Vatikánu, pan Martin Stropnický. Vyprávěl nám o této své jedinečné životní zkušenosti, kterou prožíval v letech 1998 až 2001. Velmi vzdělaný, kultivovaný, vpravdě diplomat, vyprávěl o svých zážitcích z této jedinečné životní role. O sobě říká, že není aktivně věřící; vzpomínal, jak genius loci svatopetrského paláce působí i na největší cyniky a jak se v jeho zdech všichni „proměňují“ v pokornější a duchovnější. Svá osobní setkání s Janem Pavlem II. popisoval s obrovskou pokorou, úctou a obdivem k tomuto charismatickému představiteli církve. Celková atmosféra na setkání animátorů seniorů byla velmi příjemná, vpravdě bratrská a požehnaná a já se těším na další, které by se mělo uskutečnit za dva roky. připravila: Helena Komínková
Setkávání seniorů SESE Dne 27. 10. 2010 jsme se sešli poprvé po prázdninové přestávce. Bylo nás celkem 19, a měli jsme pozvané hosty – aktivní účastníky farní poutě do Říma ve dnech 27. 9. až 3. 10. Přišel mezi nás Otec Josef Daněk, pan jáhen Václav Kellnar, pan jáhen Vašíček a další, ale především sestra Míla, která nám promítala fotky (zapůjčené paní Anežkou Březinovou – díky) a slovem naprosto profesionálním nás společně s ostatními poutníky provedla krásnými dny, které společně strávili v Římě. Protože se o jejich pouti dočtete na jiném místě Žabokuku (str. 13–15, pozn. redakce), chtěla bych zde především poděkovat za zprostředkování a alespoň částečné přiblížení toho, jak jsme se společně s Pánem Ježíšem, svatým Otcem a spolu měli dobře. Díky Vám. Část našeho setkání jsme pod odborným vedením paní Pospíšilové trošku protáhli svá seniorská těla a udělalo nám to náramně dobře – doufáme, že si budeme moci opět na některém z našich příštích setkání zacvičit – děkujeme, paní Pospíšilová a přijďte zase mezi nás. Díky také patří paní Marečkové a paní Zemanové, které se ujaly organizace listopadového a prosincového SESE. připravila: Helena Komínková
<< zpět na obsah
– 25 –
Senior club Milí čtenáři, promiňte, že už zase začínám o smrti a zase osobně. Dovolte mi to ještě dnes, a krátce. Před nedávnem jsem šla k lékařce se zdravotním neduhem a bylo třeba diagnózu zpřesnit. Poslala mě na další vyšetření – na Žluťák. Když říkala, že „to tam určí dobře, a kdyby tam něco bylo, tak to taky udělají dobře“, bylo pravdivé. Stejně tak, že je to „pro jistotu“. Přesto se neubráníte všelijakým myšlenkám. Přežiju? Budu mít ještě někdy děti? Chtě nechtě člověk bilancuje. Váží, co v jeho životě mělo smysl, a co byly marnosti. Samozřejmě, že první cesta křesťana by měla vést do kostela. Smířit se s Bohem, připravit se. A to jsem právě neudělala. Přeci teď nebudu dolejzat za Pánem, když jsem předtím tomu kostelu zrovna moc nedala. Šla jsem na vyšetření sice s modlitbou, vyrovnaná, ale beze mše. Ó, jak mě Pánbůh vypek'. Všechna ta psychická příprava, napětí, konečně je tu objednací den a odpoledne, kdy sedíte v čekárně mezi dalšími napjatými tvářemi. V nebi nepochybně mají smysl pro humor, a když mě v tu chvíli viděli, smáli se určitě, až se za břicho popadali. Jednoduše byl na mé žádance od gynekoložky špatný kód, a tak mně nevzali, leda bych si vyšetření sama zaplatila. Tolik peněz jsem u sebe ani neměla. A tak druhý pokus, jak má být včetně kostela, a úspěšný. Vše dopadlo dobře, nález negativní. Dnes si říkám, že podobnou možnost se nad sebou zamyslet a udělat si životní zastavení bych přála každému, i když asi v méně drastické formě. Kamsi mě to posunulo. A přinutilo mě to uvažovat o nových předsevzetích. Složitým úvodem jsem chtěla přejít k těm z vás, kdo by také pro své dny chtěli najít nový rozměr a impuls. Centrum pro rodinu a sociální péči, což je brněnská organizace pomáhající rodinám včetně nejstarší generace, rozjíždí novinku. Zjednodušeně a trochu lacině se jí přezdívá adopce babiček. Pro seniory nabízí možnost začít se setkávat s mladými rodinami. V ideálním případě bude mít na konci programu aktivní senior rodinu, která se o něj bude zajímat. A rodina člověka, který někdy stráví čas s dětmi. Ty z vás, kdo by se báli uvázat si na krk hlídání a stát se skoro dětskou agenturou na celý úvazek, by asi v centru uklidnili. Četnost návštěv i podobu spolupráce prý budou určovat výhradně senioři. Přesto jsou podle ředitele centra Víta Janků podobné kontakty mezi generacemi potřebné. Jinak prý už dnešní společnost charakterizuje situace, kdy matka s kočárkem staršímu člověku spíš překáží, než že by z ní měl radost. A starý člověk zase od mladších slýchá, ať nezdržuje. Při představování záměru mluvil ředitel i o tom, že také starší generace si dnes chce užívat. Chodí na počítačové kurzy, tréninky paměti, cvičení, angličtinu. Jistě je dobře,
– 26 –
když starší lidé takové možnosti mají a využívají jich. Podle Janků je však možná opět na čase, aby se kromě toho vrátili i k odpovědnosti, která jim po generace byla vlastní. „Když se posunou ke službě druhým, že to k věku i smyslu stáří tak trochu patří,“ popsal. Záměr reaguje na dnešek, kdy hodně rodin žije daleko od starší generace, a vnuci a vnučky své prarodiče vidí zřídka. Naopak starší lidé mají čas, který by mohli někomu věnovat, když vlastní vnoučata vídají málo. Jestli máte chuť se dozvědět víc, na Josefské 1 v Centru rodiny a sociální péče vás rádi uvidí. Zeptat se jistě neznamená dostat rovnou přidělenou rodinu. No, uvidíte. připravila: Lucie Kučerová
Laskavý příběh Láska a komunikace Ten den zemřel můj otec. Byl ponurý, studený a větrný lednový den. V malém nemocničním pokoji jsem podpíral jeho hlavu svýma rukama, když se najednou jeho oči rozšířily pohledem naplněným bázní, který jsem nikdy předtím neviděl. Byl jsem si jist, že anděl smrti vstoupil do pokoje. Poté se můj otec sesunul a já jsem položil jeho hlavu opatrně na polštář. Zavřel jsem jeho oči a řekl jsem matce, která se vedle mě modlila: „Je konec, otec zemřel.“ Má matka mi řekla: „Byl na tebe tak hrdý. Měl tě tak moc rád.“ Polekala mě. Nikdy už se nedovím, proč po smrti otce vyřkla právě tato slova. Nějak jsem si uvědomil, že ta slova byla pro mne důležitým sdělením. Byla jako paprsek světla, který jsem nikdy před tím nevnímal, jako překvapivá myšlenka, se kterou jsem se nikdy nesetkal. Prožíval jsem bolest, jako bych nyní poznával svého otce lépe než za jeho života. Když doktor potvrdil jeho smrt, opíral jsem se o zeď v rohu pokoje a tiše jsem plakal. Přišla ke mně má sestra, a aby mě utěšila, objala mne. Pro slzy jsem nemohl mluvit. Chtěl jsem jí říci: „Nepláču proto, že můj otec je mrtev. Pláču proto, že můj otec mi nikdy neřekl, že je na mě hrdý. Nikdy mi neřekl, že mě má rád. Přál jsem si vědět, co jsem v jeho životě znamenal, jak mě má rád, ale on mi to nikdy neřekl.“ Z knihy „Tajemství setrvání v lásce“ (John Powell) připravil: Jan Šlachta << zpět na obsah
– 27 –
Zázraky všedních dnů Prodavač Na začátku postní doby se před dveřmi kostela objevil člověk, který něco nabízel nebo rozdával. Aspoň to tak zdálky vypadalo. Copak to asi bude? Až příliš pozdě jsem zjistil, že prodává Nový prostor. Dav byl příliš řídký na to, abych v něm zmizel. Povzbudivě se na mě usmál. Usmál jsem se taky, pokýval hlavou a vešel do chrámu mačkaje v kapse připravené peníze do kasičky. Přes týden jsem si na něj ani nevzpomněl, ale v neděli tam stál zas, hned od rána. Mrzlo, jen praštělo a on tam vydržel celé dopoledne. Proč nejde do Armády spásy nebo do Charity? Tam posíláme peníze na podobné případy, tak ať se obrátí tam. Hlavně ať s nimi nemusíme přicházet do styku, když jsou na to organizace. Ježíš na mě vyčítavě hleděl a mumlal cosi o ovečkách a kozlech a o Samaritánovi a o tom, že jsem mu nepodal ani hrnek vody. Všiml jsem si, že někteří si časopis koupili. Taky jedna paní, od které bych to ale vůbec nečekal. A tak jsem po skončení mše za peníze určené pro chrám koupil poprvé v životě Nový prostor. Myslel jsem, že časopis prolistuji a zahodím, ale přečetl jsem jej celý. Byl jsem překvapen vysokou úrovní článků a množstvím podivných osudů, které z člověka udělají bezdomovce. Může to potkat každého. Taky tam bylo hodně o vztazích ostatních lidí k bezdomovcům a o přístupu úřadů k nim. Příští neděli už jsem měl peníze na časopis připravené a na obsah čísla jsem se docela těšil. Další neděli ale nové číslo nebylo, prodával to stejné, co minule. A pak náhle, když se přiblížily Velikonoce, zmizel. Umřel? Našel před kostelem nevěstu, která ho vzala k sobě? Nebo prodával, kde neměl, a někdo ho udal? Možná si prodejem vydělal slušné peníze a odjel na riviéru. Blíží se advent, ochladilo se i na jihu a možná se vrátí před kostel. Potřeboval bych nějaký dobrý skutek. Přece nepojedu schválně do města prokazovat milosrdenství cizím bezdomovcům, když mám toho svého! Argus Guttenstein << zpět na obsah
– 28 –
Vánoční přání 2010
Vážení přátelé, opět se přiblížil ten požehnaný čas adventního očekávání a vánoční radosti. V čem spočívá jejich moc nad lidskými srdci?
Vánoce nejsou jen vzpomínáním na událost před dvěma tisíci lety. Díky liturgickému slavení Církve vstupuje Boží láska do naší dějinné přítomnosti a přitahuje blízké i vzdálené. Přitahuje ty, kteří touží vědomě nebo podvědomě po opravdové lásce. Po lásce, která se daruje, po pravdě, která sytí, po štěstí, které naplňuje touhou po pravém životě. V duši každého člověka je prázdné místo, které si tam připravil Bůh a které volá po zaplnění. A stále se opakuje, že Bůh přichází jako ten, který stojí u dveří a klepe. A čeká, kdo mu otevře, aby k němu mohl vejít jako vítaný host.
Nestyďme se přiznat k této touze a buďme si navzájem služebníky pravé vánoční radosti. A ke každému přistupujme s takovou pokorou, s jakou k nám přichází Bůh. Modlí se za Vás a na cestu do roku 2011 Vám žehná Jiří Mikulášek, generální vikář brněnský Brno, Vánoce 2010
Ježíš, betlémské dítě, přichází, aby se dotkl našeho srdce. Aby probudil k životu všechno, co je v nás dobré, a naše osobní obdarování využil ke štěstí druhých. Aby přemáhal ďábla, který nás chce odnaučit milovat a vyhnat z ráje – z blízkosti Boha. Vánoce jsou dobou, kdy máme pochopit, prožít a oslavit, že Bůh je láskyplný a štědrý a že je nám blízko. Ať Pán naplňuje Vaše srdce. Za to se modlím a k tomu Vám žehnám. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský Brno, Vánoce 2010 << zpět na obsah
– 29 –
Betlémské světlo Betlémské světlo 2010 – 21. ročník Také letos přivezou skauti před Vánocemi všem lidem dobré vůle plamínek pokoje a míru – Betlémské světlo. Do Brna, jako prvního místa České republiky, ho brněnští skauti přivezou z Vídně v sobotu 11. prosince 2010. Do rukou brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho bude Betlémské světlo předáno v obětním průvodu při mši v neděli 12. prosince v 9.00 hodin v katedrále sv. Petra a Pavla. Zájemci z Brna a okolí si je budou moci převzít před katedrálou po skončení bohoslužby do 11.00 hodin. Bližší informace o Betlémské světle naleznete na stránkách www.betlemskesvetlo.cz. připravil: otec Josef Daněk << zpět na obsah
– 30 –
Anketa
Jaký je Váš největší duchovní zážitek uplynulého roku? František, 80 let
Velký duchovní zážitek jsem si odvezl nedávno z Kyjovska, kam jsme s manželkou jeli slavit 86. narozeniny švagrové. Po návštěvě nás odvedla do malé kaple v té dědině, velice krásně opravené. Přijel starý pan děkan a byla mše. I když kaple byla plná, byl jsem tam jediný muž, protože ve vedlejší vsi měli zároveň hody, výlov rybníka a fotbalový zápas. Byl jsem překvapen duchovním nadšením lidí, povzneslo mě to. Ještě cestou vlakem domů jsme s manželkou mlčeli. Tak plnou jsme měli duši. Bobeš, 34
(Pře)čtení knížky „Chatrč“ od Paula Younga.
Od ucha k uchu Baví se dvě sousedky: „A jak často váš manžel lže?“ „No, není to často. Jen když pohybuje rty.“ „Ahoj Jožko, mohu mluvit s tatínkem?“ „Tatínek je velmi zaneprázdněn.“ „Ale to je velmi důležité.“ „Táta opravdu nemá čas.“ „A maminka je doma?“ „Ano, a jsou tady i policisté a hasiči.“ „A co tady všichni dělají?“ „Oni mě hledají.“ „Představ si, co se mi stalo,“ svěřuje se Martina přítelkyni. „Prosila jsem muže, aby mi koupil kolo, protože jsem četla, že šlapání na čerstvém vzduchu je zdravé.“ „A koupil ti ho?“ „Vynesl na balkon šicí stroj.“ Ptá se matka syna: „Proč krmíš slepice čokoládou? Syn odpoví: „Aby mi snesly Kinder vejce.“
Pepíček má páté narozeniny a prosí tatínka: „Chtěl bych místo dárků zmrzlinu, ještě nikdy jsi mi ji nekoupil.“ Tatínek se rozmýšlí a pak svolí: „Když máš ty narozeniny…“ Za dalších pět let si na narozeniny Pepíček přeje ochutnat pivo. Tatínek říká: „To ne, vždyť jsi měl nedávno zmrzlinu!“ Ptá se manžel manželky: „Miláčku, co bys chtěla k vánocům – kožich nebo zájezd do Finska?“ „Zájezd do Finska, tam jsou kožichy levnější!“ Petra se ptá maminky: „Mami, můžu jít ven?“ Maminka na dceru vyvalí oči a ptá se: „S tou špinavou bundou?“ A dcera říká: „Ne, s Veronikou.“
<< zpět na obsah
– 31 –
Kristus Král Bůh mezi lidi vydal se v převleku a chudý, moudrost jeho veliká zahnala všechny bludy. Srdce láskou přetéká, hřích z dálky se s ním míjí, přec některé nazývá i plemeno zmijí. Vodou nechal naplnit po okraj všechny kádě, to skvělé víno na svatbě byl první zázrak v Káně. Petr z noci vyčerpán, spal by jako dítě, když Ježíš z břehu volá: „napravo hoď sítě“. Loď se skoro potápí, všude samé ryby, na kolenou před Pánem, vyzná Petr chyby. Uvězněný náhle je volný jako pták, chromí znovu běží a slepým dává zrak. Bratr Marty zemřel, je to již třetí den, Ježíš pevným hlasem hřmí: „Lazare, pojď ven“. Však největší radost přátelům svým dal, když sám po hrozné smrti z hrobu slavně vstal. Ve svém nebeském království má nádherný šat, však na tom nic se nezmění, on má nás všechny rád. Jan Šlachta
