Nahlédnutí do života salesiánské farnosti a střediska mládeže

Ž A B O V Ř E S K É

K U K Á T K O

Nahlédnutí do života salesiánské farnosti a střediska mládeže

3 –  10

„Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.“ (Izajáš 43, 2)

Obsah: Zamyšlení............................................................................3 Kalendárium................................................................4–5 (Ne)obyčejní lidé.......................................................6–8 Perly z našich kázání.....................................................9 Naši farníci o prázdninách............................. 10–17 Co proběhlo ve středisku............................... 18–21 Máme se ještě rádi?........................................... 22–23 Měřím metr, no a co!........................................ 24–25

Významné dny: Křty : Kryštof Petr Hanák Patrik Josef Zatloukal Viktor Vasil Karásek Josef Rotrekl Michael Vojíř

27. 6. 2010 8. 8. 2010 8. 8. 2010 22. 8. 2010 22. 8. 2010

Církevní sňatky : Pavel Hamřík a Magdalena Millerová 31. 7. 2010

Pohřby : ing. Karel Hlaváč

* 26. 10. 1922 + 7. 8. 2010

Senior klub.............................................................. 26–27  Laskavý příběh..............................................................28 Letem světem....................................................... 28–31 Od ucha k uchu............................................................31

Příspěvky pro další číslo časopisu podávejte prosím do uzávěrky 20. 11. 2010. Návrhy a připomínky k časopisu odevzdávejte do schránky v kostele nebo na farní úřad pod značkou „ŽABOKUK“. Název periodického tisku: Žabokuk. Periodicita vydávání: čtvrtletník. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 17501. Místo vydávání: vydává Římskokatolická farnost u kostela Panny Marie Pomocnice, Foerstrova 3088/2, 616 00 Brno-Žabovřesky, IČ: 265 212 70. Texty: Jan Šlachta, Milena Alday Delgado, Lucie Kučerová, Petr Polanský jako členové redakční rady, přispěvovatelé z farnosti a střediska mládeže. Grafická úprava a sazba: Markéta Nežerková, Honza Spružina. Fotografie: fotografie „Akce farnosti“ – Petr Polanský, archív středisko, farníci. Tisk: tiskem.cz. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků. Kontakty: [email protected], [email protected], www.brno.sdb.cz, tel.: 541 213 110 NEPRODEJNÝ, k vyzvednutí v kostele a na vrátnici střediska mládeže.

Zamyšlení

Milí farníci, přátelé, čtenáři Žabokuku, letošní prázdniny a dovolené nám nabídly jistě mnoho pěkných zážitků jak z přírody, tak i z osobních setkání. Věřím, že jste si odpočali, načerpali nových sil, abychom mohli spolu kráčet po cestě, na které můžeme jeden druhého lépe chápat, naslouchat si a povzbuzovat se. Není to vždy snadné. Letos v červnu skončil Rok kněží vyhlášený papežem Benediktem a to při Slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. V  naší farnosti jsme slyšeli o roli kněze a pastýře, kterou představoval svatý farář arský Jan Maria Vianney. Sv. Jan Maria zdůraznil, že: „dobrý pastýř, pastýř podle Božího srdce, je největším pokladem, který může Bůh darovat farnosti, je to jeden z  nejvzácnějších darů Božího milosrdenství.“ Pro nás farníky a přátele salesiánů bude proto jistě velkou radostí vysvěcení našeho spolubratra Jirky Baláše na kněze. Tuto kněžskou službu přijme při mši sv. od světícího pražského biskupa Karla Herbsta 18. září letošního roku ve Zlíně. Bude i nadále pracovat v našem salesiánském středisku mládeže u nás v Žabovřeskách. Chci proto poděkovat vám všem, kteří jste na nás salesiány v tomto roce zvláště pamatovali při modlitbách a také těm, kteří jste za nás nabídli Pánu své těžkosti a bolesti. Díky za tento váš krásný projev vděčnosti Pánu za dar kněžství. Bratři a sestry, máme před sebou další rok, vlastně tříletí. Naši biskupové rozhodli o konání pastorační přípravy na 1 150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Toto výročí oslavíme za tři roky, tedy v roce 2013. Období, které je před námi, bychom měli naplnit intenzivnějším úsilím o prohloubení naší víry, ale také snahou o lepší pochopení osobností soluňských bratří a významu jejich misie na území Slovanů. Tříletí přípravy opřeme o to, co charakterizuje křesťana. Nikdo z nás se křesťanem nenarodil. Křesťany se stáváme z Božího obdarování. Svátostně jsme byli plně uvedeni do křesťanského života iniciačními svátostmi, tedy křtem, biřmováním a eucharistií. Po celý život máme prohlubovat pochopení a prožívání těchto tří svátostí. Proto se jim budeme věnovat postupně, každý rok jedné. V roce 2010–2011 se budeme věnovat křtu, v roce 2011–2012 biřmování a v roce 2013 eucharistii. Pána Ježíše a jeho svátostné obdarování můžeme poznávat a prožívat jen ve světle Písma svatého a působením svatého Ducha. Sv. Konstantin Cyril vyjádřil velikost daru, který byl našim předkům přinesen pro povzbuzení těmito slovy: „Jak proroci již dříve předpověděli, Kristus přichází shromáždit národy, neboť je světlem celého tohoto světa. Je tedy třeba poznat Boha. Proto slyšte Slované, toto: dar je věru od Boha daný, dar Boží je to údělu na pravici, dar duším nikdy se nekazící, těm duším, které jej přijmou. Matouš, Marek, Lukáš a Jan učí všechen lid a praví: Vy všichni, kdož svých duší krásu vidíte a milujete a rádi byste temnotu hříchů zapudili a hniloby tohoto světa se zbavili a rajský život nalezli a unikli ohni horoucímu, slyšte nyní svým rozumem, slyšte všichni lidé slovanští, slyšte Slovo, od Boha přišlo, slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí rozum i srdce, slovo to, jež vede k poznání Boha.“ Otec biskup Vojtěch nám pro letošní rok posílá svůj „Pastýřský list“ s tématem „VEZMI A ČTI“. V něm nám připomíná sv. Augustina, který prožil své obrácení, které líčí ve své knize „Vyznání“. Zde píše, jak se jednou v létě procházel v zahradě svého domu a kdy v těžkém vnitřním boji hledal pravdu i sebe samého. A tehdy uslyšel dětský hlas, jak říká: „Tolle, lege, tedy Vezmi a čti!“ To byl pro něj hlas Boží. Otevřel Písmo svaté a v něm začal nacházet pokoj a sílu. Přeji vám i sobě, aby Boží slovo se nám všem stalo nositelem pokoje a síly. Ať jdeme společně po cestě, na kterou nás Pán zavolal. připravil: otec Josef Daněk << zpět na obsah

–3–

k al e ndár ium far nosti



Září

1. začíná volná oratoř 5. 9.00 h – dětská mše sv. na začátku školního roku, požehnání tašek pro děti 10. první pátek, v 17.00 příležitost ke sv. smíření, růženec, soukromá adorace 11. 10.30 h – svatba: Barbora Vincourová a Michal Zmrzlý 12.30 h – svatba: Veronika Ryšavá a Lukáš Zajíček 10.–12. víkend pro biřmovance 18. 11.00 h – kněžské a jáhenské svěcení salesiánů – Zlín pro farníky autobus 25. 11.00 h – primiční mše sv. Jiřího Baláše – Sebranice 27.–4. 10. farní pouť do Říma (Daněk, Čermáková) 28. Slavnost sv. Václava – mše sv. v 18.00 h v kapli sv. Václava (Jirka Baláš) 30. mše sv. + požehnání, porada animátorů



Říjen

1. 10. 16. 22.–24. 24. 27.–31.

první pátek: v 17.00 h příležitost ke sv. smíření, růženec, soukromá adorace 9.00 h – mše sv. Jiřího Baláše 11.00 h – svatba: Dana Najbrtová a Vratislav Běčák výjezd PRF do Čučic MISIJNÍ NEDĚLE – sbírka na salesiánské misie Podzimní prázdniny



Listopad

1.

SLAVNOST VŠECH SVATÝCH – až do 8. 11. možnost získání plnomocných odpustků; pořad bohoslužeb: 7.00 a 18.00 h 2. Vzpomínka na věrné zemřelé; pořad bohoslužeb: 7.00, 8.00 a 18.00 h 5. první pátek: v 17.00 h příležitost ke sv. smíření, růženec, soukromá adorace 6. setkání salesiánských rodičů (+ FMA) z brněnska, v 10.00 h mše sv. v kostele – připomínka zemřelých rodičů salesiánů farní burza charity – sál pod kostelem 21. Slavnost Ježíše Krista Krále – obnova zasvěcení před NSO, litanie a zásvětná modlitba; od 14.30 h oslava sv. Cecílie – Cecilka (FMA) 25. připomínka dobrodinců a členů salesiánské rodiny porada animátorů 27. tvoření adventních věnců 14.00–18.00 h; od 19.00 h adventní modlitba – večerní chvály + četba

–4–

k al e ndár ium středisk a m ládeže



Září

1. zahájení Radovánku otevření oratoře 3. slavnostní otevření rekonstruované herny 9. první animátorská mše sv. 13. zahájení kroužků a Klubu maminek 18. kněžské svěcení – Jiří Baláš (Zlín) 19. představení divadla Bedruňka – Kašpárek a hradní strašidlo 28. středisko je zavřeno! (státní svátek) 30. první animátorská porada



říjen

3. 9. 10. 17. 27.–31.

Drakiáda (sestry FMA) hokejbalový turnaj pro mladší Jiří Baláš – primiční mše sv. představení divadla Bedruňka – Zajíček a vlk středisko je zavřeno! (podzimní prázdniny)



listopad

5.–7. Čučické manévry (akce pro mladší animátory) 6. podzimní burza 17. středisko je zavřeno! (státní svátek) 21. Cecilka představení divadla Bedruňka – Sekyrková polévka 25. animátorská porada 27. tvoření adventních věnců 28. začátek adventních čtení v oratoři

–5–

(Ne)obyčejní lidé

Rozhovor s lucií spružinovou

Dnešní rozhovor bude propálený africkým sluncem a ztěžklý strastmi tamních lidí. E-mailem v něm odpovídá Lucie Spružinová, která působí v Kongu v misi organizace Člověk v tísni. Otázkami se probírala ve své africké kanceláři, z níž má přes prosklené dveře výhled na rybáře sedící v dřevěných pirogách na jezeře Kivu. „Jsou tam každým dnem a snad i nocí. Idylu ruší hučení generátoru a sídlo mírové mise OSN stojící na druhé straně zátoky jednoho z poloostrůvků města Bukavu,“ napsala. Nedávno ses vrátila z dovolené v ČR. Co je tvým úkolem v Kongu pro příští týdny a měsíce? Pokračovat ve své práci finančního manažera mise Člověka v tísni v Kongu. Co tě k této práci motivuje? Je to práce jako každá jiná, jen v trochu jiném prostředí, než na které je asi průměrný Evropan zvyklý. Úplně na začátku to asi byla směsice ideálů, altruismu, touha zažít dobrodružství, výzva. Pak přijde realita, frustrace… a chuť něco změnit. Po vyhodnocení všech pro a proti zjistíš, že práce v rozvojových zemích má smysl. Zkus prosím popsat Kongo a oblast, kde působíš? Kongo je nádherná země a třetí největší na africkém kontinentu. Procestovavat ji celou by trvalo několik měsíců nejen kvůli její velikosti, ale také chybějící infrastruktuře nebo nefunkční státní správě. Přes 70 procent zdejších obyvatel žije v chudobě. Pro představu to může být rodina žijící na venkově v domku z hlíny s měsíčním příjmem menším než dvě koruny. Tento příjem by byl postačující jen na jedno lékařské vyšetření, a rozhodně by nezbylo na školné pro děti nebo sůl. Naše mise působí na východě Konga v provincii Jižní Kivu sousedící s Tanzánií, Burundi a Rwandou. Tato oblast spolu s provincií Severní Kivu je místem dlouhotrvajícího válečného konfliktu a snad nejhorším místem pro ženy. Odhaduje se, že za poslední desetiletí tu bylo znásilněno přes 200 tisíc žen. Proč bychom se my, vzdáleni přes půl zeměkoule, měli o tuto zemi zajímat? Třeba i proto, že součástky do tvého mobilního telefonu nebo počítače byly vyrobeny z koltanu vytěženého v Kongu. Kontrola těžby a prodeje této nerostné suroviny a dalších cenných kovů je jednou z hlavních příčinou pokračujícího konfliktu. –6–

Člověk někdy slýchá o rozporuplnosti humanitárních misí, prý roubují západní kulturu do odlišných komunit, vytrhávají tamní obyvatele z jejich zvyků, přirozeného prostředí. Jak na to reaguješ? Záleží na tom, jaký druh pomoci nabízíš dané komunitě a proč. Humanitární pomoc je pro mě stejná jako pomoc sousedovi vyčistit zaplavený dům. Věřím, že je to pro většinu lidí stejné, tedy přirozené, normální. Samozřejmě, že v humanitárním průmyslu je spousta „ale“ – ovlivnění místní kultury, ekonomiky, míry korupce apod. Na druhou stranu je zde člověk, který tuto pomoc potřebuje a chce ji přijmout. O rozvoji a změně kultury jsem mluvila s jednou konžskou profesorkou historie. Podle jejího názoru by bez bílých stále tančili kolem ohně a spali v chýších. Ona dává přednost současnému stavu. Jak se bráníš pocitu marnosti, že pomoc, na níž se podílíš, je jen kapkou v moři, že tvá práce může být příštím konfliktem zničena? Humanitární pomoc má smysl v čase; někdo potřebuje tvoji pomoc tady a teď. Bojíš se někdy? Bukavu, kde máme základnu, je relativně bezpečné a pro ostatní lokality je nutné dodržovat bezpečnostní pravidla a doporučení bezpečnostní agentury OSN. Jaké je to zvyklat si na bolest a nouzi, kterou kolem sebe vidíš? Na to si zvyknout musíš, naučit se tyto obrazy nebo příběhy bolesti a nouze odsouvat stranou, přijmout je za „normální“. Kdybych se jimi trápila každý den, tak bych musela odjet. Jací lidé jsou Konžané? Různí, z osobní zkušenosti otevření, přátelští, podnikaví, temperamentní i odtažití vůči bílým. Nelze to ovšem zobecnit, záleží na tom, kde jsi, v které provincii nebo městě. Co mě ale vždy potěší při přechodu hranic do Konga, je jeho živá atmosféra. »»»

–7–

(Ne)obyčejní lidé

Rozhovor s lucií spružinovou

»»» Jak ses k Člověku v tísni a do Konga vlastně dostala? V ČvT pracuji s menšími přestávkami na různých pozicích přes pět let. Po ukončení školy jsem chtěla vyjet na zahraniční misi a pro Kongo byla tehdy otevřená pozice finančního manažera. Jak se realita lišila od tvých původních představ? O dost, a to v pozitivním slova smyslu. Mohla jsem srovnávat pouze na základě předchozí zkušenosti z Angoly a novinových článků, které nejsou vždy zcela objektivní. Litovalas někdy, že ses na tu cestu vydala? Ne. Co si pomyslíš, když se teď z tvého afrického působiště podíváš na sever směrem k rodné zemi? Že se tam máme dobře. Že většina z nás nemusí řešit každodenní otázku přežití, že máme kde spát a jíst a můžeme se radovat ze života bez toho, aniž by ho někdo ohrožoval. Jaké pracovní plány a touhy máš do budoucna? Zvykla jsem si tady dopředu moc neplánovat. Teď vím, že se ještě nějakou dobu budu moct dívat na Kivu a na rybářské loďky, poslouchat déšť, nebo si uthrnout avokádo přímo ze stromu.   Děkuji za rozhovor. Lucie Kučerová

<< zpět na obsah

–8–

Perly z našich kázání

Perly z našich kázání P. Josef Daněk (18. 6. 2010) „Každý vidí tak, jaký sám je. Čistý vidí čisté, zlý vidí zlé..“ P. Josef Klinkovský (20. 6. 2010) „Dokážeme vyjít na vysokou horu, pak ale sejdeme dolů a zakopneme o kamínek. Život je o všednodenních maličkostech, které musíme překonávat.“ P. Karel Doležel (6. 8. 2010) „Hluboké věci v našem životě se dějí «v samotě s Bohem». Je potřeba se odloučit od věcí pozemských, abychom byli otevřeni pro ty věčné.“ P. Vít Dlapka (15. 8. 2010) „Mějme «pokorné sebevědomí». Každý máme v Božích očích velkou hodnotu.“ P. Josef Daněk (22. 8. 2010) „Bylo by hrozné, kdybychom zůstali před dveřmi nebe nepřijati.“

<< zpět na obsah –9–

Naši farníci o prázdninách

Manželská setkání

Manželská setkání (Kroměříž 2010) Několik rodin z farnosti se i letos zúčastnilo tradičních „manželáků“. A co jsme prožili? • přednášky, skupinky, sdílení, hledání řešení problémů našich vztahů (často spíš svých osobních ) • duchovní osvěžení, zastavení • krásná setkání • děti bohatý program a zábavu Více o setkáních u Šlachtů nebo na www.setkani.org – přijeďte příště i Vy! Doporučují níže uvedení…

– 10 –

– 11 –

Naši farníci o prázdninách

Pouť sborečku

Pouť sborečku a přátel na Hostýn a do ZOO Lešná (12. června 2010) Byl to báječně strávený den. Jak Hostýn, tak i ZOO Lešná jsou moc hezká místa, kam by se mělo někdy za čas zajet, protože to za to stojí. Těším se na další společný farní výlet! PeF

– 12 –

– 13 –

Naši farníci o prázdninách

Tábor Námořníci

Tábor Námořníci (8.–14. 8. 2010, Fryšava pod Žákovou horou) Admirál: Bára Svoborová Kapitáni: H  anka Březinová, Adam Štemberk, Pavel Fráňa, Dominik Liberda Lodní kuchařka: Hanka Hudcová Námořníků: 22

– 14 –

– 15 –

Naši farníci o prázdninách

duchovní Cvičení

Salesiánští spolupracovníci na duchovních cvičeních Letos na začátku července nám bylo dopřáno strávit několik dní na duchovních cvičeních pro salesiánské spolupracovníky ve Fryštáku, působišti prvního českého salesiána „Staříčka“ Ignáce Stuchlého. Balení bylo rychlé, cesta příjemná. Těšili jsme se na chvíle klidu a ticha v Boží blízkosti. Přivítalo nás příjemné prostředí DISu (Dům Ignáce Stuchlého) a také společenství lidí, které spojuje náklonnost k Donu Boskovi, touha pokračovat v jeho stopách a prožívat svou víru uprostřed salesiánské rodiny. Exercitátor P. František Blaha v  tomto duchu také vybral témata duchovních cvičení. Hlavní představený, jehož myšlenkami byla témata inspirována, nám zdůrazňuje návrat k Donu Boskovi, obnovení apoštolského zápalu ve smyslu hesla „Dej mi duše, ostatní si vezmi“, kontemplaci Krista v Eucharistii, důvěru v pomoc Panny Marie a naléhavost evangelizace. Na místním hřbitově jsme společně navštívili hrob Staříčka, kde jsme jeho přímluvám svěřili všechno naše snažení. V pátek jsme šli na pouť k Panně Marii na Hostýn. Počasí bylo slunečné, František během cesty zpovídal a ještě zvládal tlačit do kopce kočárek s malým Kubou, aby ulevil unaveným rodičům. Šlo mu to moc dobře. Jak by ne, když je salesián a ti, jak známo, pracují s mládeží už od útlého věku. Na Hostýně jsme se setkali s další skupinou salesiánských spolupracovníků, kteří zde také měli duchovní cvičení. Bylo to milé setkání při mši svaté v bazilice, společném obědě a následné přednášce. Mezi nejsilnější zážitky ale patřila také osobní setkání a svědectví života účastníků DC. Za všechny vzpomeňme např. manžele Kvapilovi – Tomáše (bývalý ministr pro místní rozvoj), nyní na vozíčku po těžké nemoci a jeho manželku Olinku, jejíž láska umožnila Tomovi přežít. Poslední večer, kdy už všichni byli po svátosti smíření, proběhl ve znamení radosti z Boží blízkosti a odpuštění, kterého se nám dostalo. Při agapé – hostině na oslavu Boží dobroty – jsme děkovali za hojnost darů duchovních i hmotných a rozloučili jsme se zpěvem při sklence dobrého moravského vína. V neděli ráno po mši jsme se rozjeli do všech koutů naší země s novým nadšením uskutečňovat to, co jsme si o letošních DC předsevzali. Pár myšlenek z DC: • Když budeme hledat Kristovu tvář, tak se stačí občas podívat na sebe navzájem a tam ji najdeme. • Světec je hříšník, který ví o tom, že je hříšník, ale každý den se snaží začínat znova. • Být autentičtí, pravdiví, když se děti na něco zeptají, dát jim odpověď. Nesnažit se vypadat dokonale, přiznat jim, že taky klopýtáme, děláme chyby, ale být pravdivý v tom, co říkám a pak dělám. připravili: Dáša a Karel Plevovi

– 16 –

<< zpět na obsah

– 17 –

Co proběhlo ve středisku

O letošním SVAŘáKu

O letošním SVAŘáKu Ve chvíli, kdy píšu tento článek, se léto pomalu chýlí ke konci a na dohled se objevuje školní rok se všemi svými radostmi i starostmi. Mám několik možností o čem psát, ale vybírám si jednu, kterou poslední rok a zejména tyto prázdninové měsíce poměrně intenzivně žiju, a to SVAŘáK. Tedy, jsem si vědoma, že předchozí věta vypadá spíše jako prohlášení notorického alkoholika než zaměstnance střediska, ale věřím, že poučení čtenáři Žabokuku si už pod zmíněným pojmem nepředstaví oblíbený nápoj zimních večerů, ale je jim pochopitelně jasné, že mám na mysli vzdělávací kurz pro naše drahé animátory. Opakování ovšem není nikdy dost a může se dokonce stát, že jste ještě o našem vyhlášeném SVAŘáKu nic neslyšeli. V tom případě se jedná o chybu, kterou se pokusím co nejrychleji napravit – a zkusím to vzít popořadě. Ptáte-li se, proč má náš vzdělávací kurz tak zavádějící název a proč se navíc píše tak divně, vězte, že jde o zcela počestnou zkratku Salesiánského Vzdělávacího Animátorského Řádného Kurzu. Pořádáme jej ve spolupráci s líšeňským střediskem (v uplynulém školním roce se jej zúčastnilo 14 dobrovolníků ze Žabovřesk a 6 z Líšně). SVAŘáK je dvouletý kurz, který probíhá formou víkendových setkání (čtyři v každém roce). Většinou navštěvujeme různé fary v okolí Brna, je to blízko a zároveň je to dobrá inspirace pro naše účastníky, kteří tak získají přehled, kam je možné vyrazit s dětmi na akci. Každý víkend je věnován nějakému tématu, které může našim animátorům pomoci v jejich práci i v životě obecně. Fungování kurzu zajišťuje tým složený ze zástupců Žabovřesk i Líšně a samotná témata obvykle přednáší pozvaní lektoři, odborníci v dané oblasti. A protože nám záleží na propojování teorie a praxe, jsou náplní víkendů nejen přednášky, ale i nejrůznější aktivity a hry, které probíraná témata doplňují. Snad bych ještě měla dodat, komu přesně je kurz určen. Protože jeho kapacita je omezená (max. 20–24 míst), účastní se jej především ti animátoři, kteří se již aktivně podílejí na nějaké činnosti ve středisku a mají zájem se dlouhodoběji zapojovat. Zatím máme za sebou první rok kurzu v jeho nové podobě (spolupráce obou středisek) a myslím si, že nebyl špatný. Z vlastní zkušenosti už mohu trochu srovnávat, neboť jsem coby starý líšeňský animátor první běh tohoto kurzu v r. 2005 absolvovala a druhý poměrně zblízka sledovala. Odvažuji se dokonce říci, že tento je zatím nejvydařenější a nemalou měrou k tomu přispívá právě prvek spolupráce obou středisek a vytváření nových kontaktů a vztahů mezi jejich animátory.

– 18 –

Ale dost už. Když si pročítám předchozí řádky, shledávám na sobě jasné známky profesionální deformace. Namísto mého obvyklého vzletného myšlenkového balastu tu sedí tvrdá fakta, navíc s hrůzou zjišťuji, že bych jimi byla schopná zaplnit i následujících několik stránek a z Okénka do střediska by se tak stalo opravdu hutné počtení, stravitelné jen pro vytrvalé povahy. Vysvětlení je ovšem nasnadě. Přihlásili jsme se se SVAŘáKem do projektu Klíče pro život (vyhlášeným ministerstvem školství), jehož cílem je mimo jiné i sepsání metodiky, kterou by bylo možno sdílet i s dalšími organizacemi. Prázdniny tedy trávím tak, že zmíněná tvrdá fakta balím do profesionálně znějících výrazů. Obávám se, že se tato má činnost podepsala i na předchozích řádcích, nicméně pokusím se podat i jiný úhel pohledu a alespoň letmo se ohlédnout za uplynulým rokem a zejména našimi společnými víkendy. Nehodlám zde vypisovat jejich harmonogram, ani podrobně rozepisovat probíraná témata, spíše jen nabídnu několik střípků, které mi spontánně vytanou na mysli. První víkend – první seznamování, společné diskuze, témata – červenou nití je tentokrát samotné dobrovolnictví, vlastní motivace k činnosti, radosti i starosti dobrovolníka. Mile nás překvapuje Jirka Baláš, ve kterém objevujeme netušený kuchařský potenciál (také potom úspěšně provaří i všechny zbývající víkendy). Na konci víkendu jsme svědky vehementního loučení, protože naši animátoři už se stihli stmelit dohromady. Výborně, jen tak dále. S odstupem času pozorujeme v souvislosti s tímto úspěšně proběhlým zahájením jev, který jsme pracovně nazvali „efekt prvního víkendu“. Byl totiž prostě nejlepší, nejzábavnější, nejpřínosnější, zkrátka nej, ostatní jsou také vydařené, ale ten první… – alespoň tolik z pohledu animátorů. Přemýšlím, jestli byl opravdu nej, nebo zda se tu do velké míry podepsalo překonané očekávání, něco nového, zábavného či přínosného, ale vlastně je to asi jedno. Hlavně, že se víkend vydařil. Druhý víkend – jsme ubytovaní na skautské základně Horní mlýn. Není špatná, ale asi se hodí spíš na vlahé letní večery než předvánoční zimní pohádku. Ve chvíli, kdy přestaneme nosit dříví, začínáme mrznout. Velká přednášející místnost je přetopená, některé pokoje se zato nedají vytopit vůbec. Polovina týmu je zmrzlá, druhá nevyspaná, neboť nejmenovaný pozvaný lektor, který měl na starosti téma Pedagogika, prý v noci strašně chrápal. Téma doplňujeme společným sledováním filmu Pějme píseň dohola – učebnicovým příkladem toho, jak se nedělají tábory. Některé hlášky z  něj už mezi námi stihly zlidovět, za všechny alespoň moje oblíbená: „S dětmi dělám už dvacet let, a myslím, že to dělám dobře.“ Protože celkem oprávněně předpokládáme, že se nám nepodaří oslavit v tomto složení Vánoce, které už jsou na dosah, uděláme to společně v předstihu a pro jistotu to spojíme i s oslavou silvestra a Nového roku. All in one. »»»

– 19 –

Co proběhlo ve středisku

O letošním SVAŘáKu

»»» Třetí víkend – poněkud netradičně začínáme na středisku, které v té chvíli ještě nabízí nepřekonatelnou ledovou plochu, kterou také nadšeně využíváme. Pozdě večer se potom přesunujeme do Čučic, kde se již odehrává zbytek víkendu. Sobotní dopolední program je ve znamení nejrůznějších úrazů a nehod, naštěstí pouze hypotetických, i když pan záchranář, který se nás snaží poučit, jak se u nich zachovat, je umí podat velmi barvitě. Snažíme se dokonce oživovat umělou Anču a v praxi si zkoušíme některé reakce v modelových situacích. Zbytek víkendu je potom věnován dramaturgii, opět co nejpraktičtější a naši animátoři nás svým aktivním zapojením velmi mile překvapují. Čtvrtý víkend – přezdívaný psycho, dle tématu psychologie. První věc, která se mi vybaví, je náš triumfální vjezd do vrat fary ve Strážku, odkud se ze všech stran vynořují mávající ruce, úsměvy a milí lidé, kteří nás o překot srdečně vítají. Úsměvy ovšem trochu tuhnou po našem ujištění, že opravdu nejsme komunita Emanuel. Poté, co zjišťujeme, že místní kostelník a farář nezávisle na sobě přislíbili na téže faře ve stejném termínu ubytování dvěma úplně jiným skupinám, tuhnou i ty naše. Přijeli jsme totiž druzí a komunita Emanuel má navíc faru zamluvenou dopředu skoro rok, zatímco my „pouhého“ půl roku. Naše psycholožka, sestra Dominika, se naštěstí v této chvíli představuje jako opravdová sestra v akci, neboť hbitě popadne mobilní telefon a během dvaceti minut se jí podaří sehnat pro nás náhradní ubytování na jiné faře poblíž. Tento víkend je víc zaměřený na samotné účastníky, spíše než teoretickou přednáškou je možností podívat se z odstupu na vlastní život a práci s druhými, seskládat si některé věci a více poznat sami sebe i druhé. Vnímám, že víkend hodně pomohl i ke stmelení skupiny, a zdá se dokonce, že vytlačil první z jeho pozice nej. To je tedy oněch pár střípků z uplynulých víkendů. A co si ze SVAŘáKu odnáším já? Mám s  ním hodně úzce spojené jedno slovo, a to je spolupráce. Myslím si, že SVAŘáK by nebyl tím, čím je, resp. že by hodně ztratil ve chvíli, kdy by probíhal pouze v rámci jednoho střediska. Samozřejmě, každá společná činnost vyžaduje úsilí obou stran i vstřícnost a ochotu ustupovat z vlastních plánů a představ (a svým způsobem to může být někdy náročnější, než když si to člověk udělá sám), ale o to cennější je takovéto společné dílo. Věřím tomu, že mnohem požehnanější je všechno, co člověk dokáže dělat s odevzdaností a určitou odpoutaností – ve smyslu, že si uvědomuje, že jeho představy nemusí být to nejlepší a nejsprávnější, a dokáže přijmout i jiné alternativy (koneckonců, leckdy potom zjistí, jak jsou obohacující). A právě naše schopnost spolupracovat s lidmi nám může být i zrcadlem naší spolupráce s Pánem Bohem a může nám pomoci leccos si uvědomit.

– 20 –

Pozoruji ale, že už opět zabředávám do svých úvah a raději už tedy budu končit. Mám-li vyjádřit svůj osobní pocit z celé této nové činnosti, shrnu jej do dvou slov: Mám radost. Nejvíc asi právě z toho, že můžeme a dokážeme dělat věci společně a že je to nakonec prospěšné nejen pro naše účastníky, ale pro nás všechny. A tak tuto radost ze spolupráce s lidmi kolem nás a především s Pánem Bohem přeju nám všem…  za Salesiánské středisko: Klára Maliňáková

<< zpět na obsah

– 21 –

Máme se ještě rádi?

Komunikace s vlastním mužem V této oblasti panuje mnoho zmatků a řada nedorozumění. Chyba nebývá vždy na manželově straně. Kupříkladu jsem nikdy nepochopil, proč se žena ptá muže, jenž si vystačí s dvěma páry bot, které boty se jí nejlépe hodí ke světle zelenému kostýmku. Muž si pomyslí: Když si jdu zaběhat, vezmu si tenisky. Když jdu do práce, beru si černé polobotky. Tato rovnice je velmi jednoduchá. Co my víme o různých odstínech zelené? Problémem v komunikaci mezi manželem a manželkou bývá manželčina touha, aby se rozhovory s manželem podobaly rozhovorům s kamarádkami. Tak tomu ale nikdy nebude. Váš manžel je muž – a muži se spolu baví jinak. Kupříkladu muži nemají rádi, když někdo zpochybňuje jejich rozhodnutí. Ženy často mužům říkají, „co by měli“ – něco takového se ale mužům vůbec nelíbí. Pokud přestanete svému muži říkat, „co by měl“, zlepšíte své manželství o dvacet procent. „Já nevím“ Ženy si často stěžují, že na otázku „Není ti něco?“ muž odpoví „Já nevím“ nebo „Nic“. Samozřejmě, že mu něco je! A on samozřejmě ví, co to je! Proto je jeho odpověď pro manželku tak frustrující. Když muž na otázku „Co tě trápí?“ odpoví „Nic“, pak tím říká: „Teď ti to ještě neřeknu.“ Když odpoví „Nevím“, znamená to: „Vím, ale nechci ti to říct.“ Už v duchu slyším ten výkřik: „A proč ne?“ Rád vám odpovím: Muž problémy neřeší mluvením. Když se žena potýká s nějakým problémem nebo když se snaží vyznat se ve svých pocitech, má přirozený sklon o tom mluvit. Muž si to ale bude nejspíš chtít promyslet, než o tom bude mluvit (a pokud si to opravdu promyslí, pak o tom nebude chtít mluvit nikdy, protože z jeho pohledu je problém již vyřešen). Někteří muži se domnívají, že když budou problém či konflikt ignorovat, zmizí sám od sebe. Je v pořádku, když trochu zatlačíte. Nic mu nevyčítejte a zkuste se ho dotýkat, aby se otevřel. Začne-li mluvit, naslouchejte, ale nesuďte. Pokud se s ním začnete hádat, zmlkne a už nic neřekne. Pokud ještě není připraven mluvit, dejte mu čas. Připomínejte si, že muž nečeká žádnou úlevu od toho, že bude o problému mluvit. Domnívá se, že mluvení o problému problém jen prohlubuje. Jak nemluvit se svým mužem Ženy mi často říkají, že chtějí mluvit se svým manželem, ale já jsem zjistil, že mnohé z nich chtějí spíše mluvit na svého manžela. Upřímně řečeno, chcete-li opravdu mluvit se svým manželem, musíte se naučit občas být zticha, nesoudit. Pokud svého manžela soudíte, pokud mluvíte na něj místo s ním, je jen otázkou času, kdy zmlkne natrvalo. Pak to celé dovršíte tím, že jeho nemluvení odměníte dalšími odsudky a radami, co by měl. „Měl bys se mnou víc mluvit! Proč si někdy nesedneme a nepopovídáme?“ Ještě v jedné věci jsou rozhovory s vaším mužem odlišné od rozhovorů s přítelkyní. Obecně se dá říci, že muž chce jít rovnou k věci. Zkraťte předmluvu o devadesát procent a trefíte to správně. Pokud bude manžel chtít více informací, řekne si o ně. »»» – 22 –

Faktor přátelství Jsem toho názoru, že se nemusíte snažit mít hodně přátel. Máte-li jednoho přítele, kterému můžete vylít svou duši a který vyslechne vše, co mu chcete říci, jste šťastný člověk. Většina lidí takového přítele nemá. Možná vás překvapí, že kdyby si manžel mohl vybírat, zvolil by si za nejbližšího člověka patrně vás. Manželka se ale o takové přátelství může připravit, když nemístně mluví s druhými. Jak často se váš manžel dozvídá něco o sobě od někoho z vašich přátel? Pokud odpověď zní „nikdy“, pak si vedete skvěle. Pokud je odpověď „jednou za měsíc“, pak si koledujete o velký problém. Jakmile muž pojme podezření, že se manželce nemůže svěřovat, je po důvěrném manželském vztahu veta. Řeč, jaké muž rozumí Často říkávám, že cesta k mužově mysli vede přes fyzické doteky. Zkuste předkládat svá přání tímto způsobem. Dotkněte se manžela a pak řekněte: „Miláčku, víš, co by mi udělalo opravdu velkou radost? Vím, že nemáš rád trhy s domácí keramikou, ale nešel bys tam přesto tuto sobotu se mnou? Slibuji, že tě nebudu nutit, abys to tam celé prošel. Můžeš se tam někam posadit a přečíst si noviny nebo jen tak pozorovat lidi. A pak si zajdeme někam do restaurace. Moc by to pro mě znamenalo“. Následující víkend se musíte pokusit vyhovět na oplátku svému manželovi. Je to skvělé, když manželé dělají věci spolu; jste ale ochotná dělat něco z toho, co má rád on? Já chodím se Sande do starožitnictví, ona ale zase se mnou chodí na fotbal. Když tam s námi jde Joe, stane se, že na ni celý zápas nepromluvím – až na nějaké to: „Miláčku, mám ti také přinést kávu?“ Přesto je tam se mnou – a nestěžuje si. Sedí a povídá si s přítelkyní. Přestože tam toho moc nenamluvíme, jsem rád, že tam se mnou je. A to je pro ni dostatečný důvod. Shrnutí Nesnažte si udělat ze svého manžela přítelkyni. Nějaká témata – například módu – si nechte spíše pro své kamarádky. Pamatujte rovněž na to, že vy sice vnímáte potřebu si o  věcech pohovořit, ale váš manžel takové povídání bere spíše jako břímě než jako řešení. Běžnými překážkami manželské komunikace bývá jednak poučování, co by manžel měl, jednak zrada důvěry. Jelikož muž je tělesná bytost, zkuste mu otevřít uši rukama. Dotýkejte se ho, aby začal naslouchat, a dotýkejte se ho, aby naslouchat nepřestal.  z knihy Jsou muži skutečně takoví, jak si myslíte? autor: Kevin Leman připravil: Jan Šlachta

<< zpět na obsah

– 23 –

Měřím metr, no a co !

Milé děti, prvním, co každý člověk v životě dostane, je jméno. Většině z nás ho rodiče asi pěkně dlouho vymýšleli. Po tatínkovi? Po babičce? Má být obvyklé, nebo netradiční? Někdo může mít jméno po příbuzném, jiný po oblíbeném filmovém hrdinovi nebo románové postavě. Další po idolu, vzoru, obdivovaném člověku i světci. A tím se dostáváme k tématu dnešní tajenky. Doplňte do ní jména biblických postav, ve dvou případech světců. Co vyluštíte, je opět biblická stopa. Zkuste o jejím sdělení popřemýšlet. A ještě je tu námět k dumání pro opravdové biblické badatele. Světce máte v lušťovce vepsat do řádků, které v tajence oba skrývají jediné písmeno. Našla by se postava s tímto písmenem ve jméně v Bibli? Mohla to tedy být čiště biblická lušťovka? Veselý podzim. připravila: Lucie Kučerová

– 24 –

Š

evangelista Abrahamův syn obr bojující s Davidem starozákonní silák Ježíšova matka prorok, který vyšel ve zdraví z jámy lvové Abrahamova žena patronka hudebníků první z apoštolů první mučedník šiřitel víry a autor největšího počtu biblických listů přízvisko Jana, který Ježíšovi připravoval cestu prorok, který skončil v břiše velryby apoštol, který nevěřil v Ježíšovo zmrtvýchvstání Metodějův bratr starostlivější ze dvou biblických sester

<< zpět na obsah – 25 –

Senior club

Milí čtenáři, nedávno vyšla tiskovina, která v sobě spojuje vtipy zesnulého kardinála Tomáše Špidlíka, svědectví z hospicu, texty socioložky Jiřiny Šiklové i výzvu starším lidem k naději. Jmenované obsahuje nový časopis Strom – barvy života (www.casopisstrom.cz). Dovolte úryvek z prvního čísla. Pochází z úvodního textu olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera. Nazval ho: „Stáří sluší naděje“. Zralý věk není jen příležitostí k vzpomínkám, ohlédnutí či inventurám toho, co se v životě povedlo nebo ne. Je dobře, když se ve stáří může člověk radovat z toho, co v životě dokázal, když ho těší pohled na vydařené potomky, kteří úspěšně zúročují, co přijali od předků. Někteří to štěstí však nemají a pohled na děti či vnuky v nich spíš probouzí lítost a starost a často se vracejí zpytavé otázky typu: Co jsem dělal v životě špatně? Kde byla chyba? Nikdo není dokonalý a každý má čeho litovat. Kdo žádnou svou chybu nevidí, potřeboval by asi lepší brýle či zrcadlo. Žádný však nemusí zůstat smutný, když dokáže své chyby odevzdat Pánu a případné těžkosti stáří snášet tak trpělivě, že z nich udělá znamení smíru či oběti za potomky. Že to není snadné? Není, ale toužíme-li po tak velké věci, jako je obrácení jiných k dobru, pak je třeba za to platit vlastním úsilím, stále novým začínáním a opakovaným cvičením. Snad při tom i omládneme. V každém případě je to však příležitost zdokonalovat se v naději. Když se daří a je dost sil, není těžké doufat. Ctnost naděje je však potřebná právě tam, kde to není lehké. Kde je psáno, že Pán mě musí vyslyšet hned, že se mladí neobrátí k dobru později, byť třeba až ve stáří, až já tu nebudu? Jen jestli budou mít na co vzpomínat! Dostávám hodně dopisů od mladých či starších, kteří se připravují k biřmování nebo jako dospělí ke křtu. Často se tam objevuje vzpomínka na prarodiče, kteří jim kdysi kladli základ víry. Někteří se pak v životě zatoulali, dokonce i nadlouho, ale nakonec si je Boží milost našla, když se třeba v těžké životní situaci ptali: Kde brala sílu ta naše babička, když dokázala překonat ještě horší věci? »»»

– 26 –

Nedávno jsem v jednom dopise četl: K víře mě přivedla moje babička, která při nás vždy stála a pomáhala naší rodině. V těchto činech a s její velkou vitalitou a vírou v Boha se pro mě stala velkým vzorem. V jiném dopise čtu: Vzorem mi byla babička z matčiny strany, která nás s bratrem brávala na poutě. Byla velmi silně věřící, v těžkých životních situacích se vždy utíkala k Bohu. Vzpomínám také, jak jsme s ní a s bratrem chodili s poštou a do lesa a vždy se zastavovali u Božích muk a kříže, kde jsme po krátké modlitbě s díky pokládali luční květy. Naděje umírá poslední, zvláště když se opírá o Boží slovo.  připravila: Lucie Kučerová

Vzpomínka Ulice našeho dětství je ozářena sluncem a voní jarním větrem. Jsme izolováni od bolesti a trápení… Místa našeho dětství už neexistují, jejich obraz však v sobě stále nosíme a je nám krásně, když si ho znovu a znovu obnovujeme. Míla Kalábová

<< zpět na obsah – 27 –

Laskavý příběh

Anděl „Anděli, nemáš nárok! Ten člověk je slaboch. Zamávám ženskou sukní, a máme tu hříšek jedna báseň.“ „Moc si nevyskakuj, ďáble, a podívej se, jak s tvými pokušeními statečně bojuje.“ „Nebuď blázen! Rač si všimnout, že odevzdávám zcela profesionální výkon: děti zlobí, manželské neshody přibývají, k  tomu tchyně, problémy v  práci… A  kohopak mu to posíláme do cesty? Osamocenou, půvabnou, chápající ženu, která tolik touží po něžném objetí. Vidíš, safra, úplně jsem zapomněl. Líbí se mu spíš blondýnky, nebo brunetky?“ „Líbí se mu především jeho žena a děti, ty profesionále.“ „Poslyš, anděli, teď se koukám, cos to tam podstrčil na ten jejich stůl? Jo, fotky z dovolené, svatba, křtiny… Nejseš poslední dobou trochu sentimentální?“ „Každý máme svoje metody. A teď uhni, nebo tě plácnu křídlem. Rodina má teplou večeři a já nedopustím, abys ji ohněm pekelným připálil!“ „No, ty snad vidíš i za roh?! Jaks poznal, co jsem chtěl udělat? Ach jo. Dobře, uznávám, dneska jsi vyhrál. Ale počkej zítra!“ z knihy Na minutu s Antonínem Randou S čerty v zádech a anděly po boku autor: Antonín Randa připravil: Jan Šlachta

<< zpět na obsah

Letem světem

Jubilejní poutě k Matce Boží Vranovské Jubilejní zářijové poutě k Matce Boží Vranovské se konají v období od první neděle v září do první neděle v říjnu 2010 s možností získat plnomocné odpustky. •n  eděle 26. září – mše sv. v 11.15 h Mons. František Radkovský, biskup plzeňský •n  eděle 3. října – mše sv. v 11.15 h Mons. Pavel Posád, pomocný biskup českobudějovický Více: www.dc-vranov.katolik.cz

– 28 –

Letem světem

Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha – „VEZMI A ČTI“ (příprava k oslavě 1 150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Moravu) Milé sestry, milí bratři, velký učitel církve sv. Řehoř Veliký říká, že „Písmo svaté je dopisem všemohoucího Boha svému stvoření; v něm se učí poznávat Boží srdce v Božích slovech“ (Registr. Epist. IV, 31; PL 77, 706). Česká biskupská konference vyhlásila na první postní neděli tohoto roku společným pastýřským listem přípravu na rok 2013, kdy si budeme připomínat výročí 1 150 let od příchodu svatých Cyrila a Metoděje na naše území. V tomto období přípravy bude pozornost soustředěna jednak na Boží slovo, jednak na tzv. iniciační svátosti, tedy na křest, biřmování a eucharistii. Letošní rok je mimořádným způsobem zaměřen na Boží slovo, a tato zvláštní pozornost bude nadále pokračovat až k uvedenému cyrilometodějskému výročí. Význam Písma svatého a jeho důležitost pro život křesťanů jasným způsobem vystihuje II. vatikánský koncil ve své dogmatická konstituci o Božím zjevení. Říká: „Církev měla vždy v úctě Boží Písma stejně jako samé tělo Páně, protože – hlavně v posvátné liturgii – bez ustání přijímá ze stolu slova Božího i ze stolu Kristova těla chléb života a podává ho věřícím.“ (Dei verbum 21). Nedávný průzkum ve třech evropských zemích – v Itálii, Francii a Španělsku – ukázal, že osmdesát procent praktikujících věřících se setkává s Písmem svatým pouze při nedělních bohoslužbách, a že pouze tři procenta z praktikujících křesťanů čte Bibli denně. Zatím ještě poměrně malá část křesťanů pokládá Bibli za svou vlastní knihu, za knihu důležitou pro osobní život. Na druhou stranu je však zapotřebí též uvést jednu zajímavou pozitivní statistiku. Týká se trendu prodeje Bible v České republice. Zatímco v roce 2008 prodaly dvě největší biblické distribuce více než třicet pět tisíc Biblí, v roce 2009 to bylo asi sto třicet tisíc výtisků. Zájem probudily především nové překlady, konkrétně Jeruzalémská bible a Bible 21, ale ani počty prodeje Biblí s českým ekumenickým překladem neklesají. Stoupající zájem o koupi Bible zajisté upozorňuje na hlad po Božím slově. Minulý týden, v sobotu 28. srpna, kdy jsme si připomínali památku svatého Augustina, biskupa a učitele církve, proběhlo při příležitosti VIII. diecézní pouti rodin ve Žďáru nad Sázavou zahájení biblického diecézního programu VEZMI A ČTI, který nás chce pozvat k četbě Bible. Název tohoto programu se nechává inspirovat stěžejní událostí ze života sv. Augustina, při které klíčovou roli sehrálo právě Písmo svaté. »»» – 29 –

Letem světem

Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha (pokr.)

»»» V osmé knize Vyznání, která je jeho životní zpovědí, se kterou se obrací k Bohu, líčí Augustin okamžik v létě roku 386 v zahradě svého domu, kdy v těžkém vnitřním boji hledal pravdu i sebe samého. Tehdy uslyšel dětský hlas, jak říká: „Tolle, lege, tedy: Vezmi (a) čti!“ (srv. Confessiones, 8.12.29). Tuto výzvu Augustin pochopil jako hlas Boží. Otevřel Písmo svaté a v něm začal nacházet vnitřní pokoj a sílu. Boží slovo, které je „plné života a síly“ (Žid 4,12), chce být rovněž světlem na naší životní cestě (srv. Žl 119,105). Boží slovo je totiž, jak píše sv. Ambrož, „životodárnou podstatou naší duše; živí ji, pase a vede; neexistuje nic jiného, co by dokázalo držet při životě duši člověka, vyjma Božího slova“ (Exp. Ps. 118, 7,7; PL 15, 1350). Biblický diecézní program VEZMI A ČTI, který se vztahuje na celé období pastorační přípravy na rok 2013, nás chce především pozvat k osobní četbě Bible a přispět k oživení biblické pastorace. Vždyť, jak říká sv. Jeroným, „neznat Písmo znamená neznat Krista“ (Comm. in Is., PL 24, 17). Kde tedy začít a co dělat? Vlastně je to jednoduché: vezmi a čti. Tak jako toto Boží pozvání přijal sv. Augustin, přijměme ho i my. I my můžeme slyšet „Vezmi a čti“, rozhodnout se a následovat toto rozhodnutí činem. Kde je právě v tuto chvíli moje Písmo? Kdy naposledy jsem je otevřel? Možná si už ani nevzpomenu. Ale mohu v něm číst už dnes odpoledne nebo večer, a pak zítra a každý den. Tak jako v těchto dnech opět nastupují do škol tisíce dětí a studentů, můžeme být s nimi solidární a vstoupit do školy Božího slova. Prvním zvěstovatelem Božího slova má být rodina. Písmo svaté zastává také podstatnou a nezastupitelnou úlohu při výuce náboženství a při katechezi na přijetí iniciačních svátostí. Rovněž homilie při bohoslužbách se mají neustále živit a řídit Písmem svatým. Vynikajícím prostředkem pro čtení Bible je staletími vyzkoušená metoda Lectio divina. Postupuje ve čtyřech krocích: lectio, meditatio, oratio a contemplatio, tedy čtení, rozjímání, modlitba a nazírání. Takto se hledá smysl textu a jeho místo v každodenním životě. Jde o společnou nebo osobní duchovní četbu Písma svatého, která se ve spojení s modlitbou stává rozhovorem mezi Bohem a člověkem. O tomto způsobu četby Písma svatého, a rovněž o dalších přístupech k Bibli, budou v následujícím období poskytnuty bližší informace. »»»

– 30 –

Milé sestry, milí bratři, všechny tyto požadavky a výzvy, které nás staví na práh nového začátku oživení pastorace skrze Boží slovo, nás zvou k otevřenosti vůči Bohu a jeho působení a rovněž k našemu osobnímu kreativnímu nasazení. Letos na podzim v rámci biblického diecézního programu VEZMI A ČTI bude v Brně opět pořádán vzdělávací Biblický kurz, tentokrát se zaměřením na knihy Exodus a Lukášovo evangelium. Kromě toho bude k dispozici nový biblický diecézní web – s užitečnou nabídkou pro žití z Božího slova. Další pomůcky a nabídky budou následovat. Přeji nám všem, aby nám období přípravy na Jubilejní rok 2013, kdy si budeme připomínat 1 150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, dopomohlo vzbudit v nás a všude tam, kde jsme, nové nadšení pro Boží slovo, jehož věrnými zvěstovateli byli tito apoštolové Slovanů. Aby tomu tak skutečně bylo, k tomu vám na přímluvu svatých Cyrila a Metoděje žehnám.  Váš biskup Vojtěch

Od ucha k uchu Baví se dvě klíšťata. „Tak co, jak to dneska jde?“ „Ale, ani mi nemluv! Je teprve poledne, a už mě dvakrát vytočili!“

„Pane, váš pes mě kousl do nohy!“ „A co chcete? Takovej malej vás do oka nekousne!“

Dvě blechy jdou do města. Jedna povídá druhé: „Půjdeme pěšky, nebo si vezmeme psa?“ Tučňák a zebra jsou u fotografa. Ten se ptá: „Chcete barevný snímek?“ „Ne, nám stačí černobílý.“

„Představ si, že ta moje slepice snesla včera hranatý vejce.“ „A co říkala?“ „Au!“ Potkali se dva hadi: „Kam se plazíš, kamaráde?“ „Ke zvěrolékaři.“ „A co tam?“ „Kousl jsem se do jazyka a nevím, jestli nejsem smrtelně jedovatý.“

Visí tři netopýři na větvi. Najednou se jeden z nich postaví. Ten druhý se ptá toho třetího: „Nevíš, co se mu stalo?“ „No co, normálně omdlel!“ Potkají se dva šneci. „Pročpak nemáš ulitu?“ ptá se jeden. „Ále, utekl jsem z domova,“ odpoví druhý.

<< zpět na obsah – 31 –

Slunečnice Plná slunečního svitu otáčí se za ním do setmění od úsvitu. Na podzim však přeplněná semeny a zbavena své žluté krásy, kolika ptáčkům dá krmení. Zhnědne, dozraje, pak utone ve svém oleji. Pod těžkým lisem se svými semeny dá vše, co bylo v ní, jen zrnko jedno těší se v zemi. Na jaře vzklíčí a znovu dá nám svoji krásu. Marie Zrůcká