Na přípravě 12. čísla se podíleli: Vendula Dvořáková, Michal Blažek, Jan Mertlík, Vlaďka Junková, Nikola Ivanová, Martin Vlášek, Roman Skřehot,

Na přípravě 12. čísla se podíleli: Vendula Dvořáková, Michal Blažek, Jan Mertlík, Vlaďka Junková, Nikola Ivanová, Martin Vlášek, Roman Skřehot, Martina Dvořáková. Sazba: Jan Pruška

E d i to r i a l

Tváře týdne

Milé čtenářky, milí čtenáři! Tak nám ten školní rok pěkně utekl a my všichni se chystáme uzavřít jednu kapitolu našeho života. I redakce časopisu, tedy alespoň jeho část, uzavřeme kapitolu jménem Gymploviny a předáme je našim následovníkům. Bylo to hezké období, i když ne vždy jednoduché. Nebylo lehké prosadit časopis a dokázat všem, že nás tento nápad jen tak neopustí a budeme se mu věnovat jak jen to půjde. Nakonec se nám to docela povedlo a pokračování Gymplovin je už jen a jen na vás. Vkládáme do vás naše naděje, že nenecháte naše dílo zemřít a budete se mu věnovat stejně jako my. Časopis teď povede Nikola Ivanová společně s Vlaďkou Junkovou. Takže pokud by někdo chtěl pracovat na nových článcích, může se obrátit na ně. Dále bych upozornit na nejdůležitější období každého školního roku a tím je maturita. Vás, kterých se to ještě netýká, nepodceňujte svou přípravu už teď, věřte mi, mluvím z vlastní zkušenosti. Tak na nás myslete a držte nám palce.

Sudoku

Nesmím opomenout pátek 16. května, kdy se koná Majáles. Doufám, že i letos se pobavíme vtipnými scénkami i kostými. V dnešním čísle se dozvíte o praxích studentů ze SOŠ, vyzpovídali jsme paní učitelku Bubeníkovou a zeptali jsme se na pár věcí nové profesorky Ságnerové. Přečtete si dojmy z divadelního vystoupení a z exkurze do zoo. A studenti posledních ročníků nám prozradili své dojmy z písemných maturit a na jakou školu se chystají. Tak přeji úspěšné všechny roky studia, které vás ještě čekají a hlavně úspěšné zakončení, ať se tím papírem, kde budeme mít potvrzenou tu dřinu a šprtání, můžeme všichni chlubit a vzpomínat jen na to hezké.

Vendula Dvořáková šéfredaktorka, [email protected]

Chvilka poezie Vtipy

2

15

Baví se Němec, Američan a Čech, kdo má lepší auta. Němec: “My máme tak dobrý auta, že když zapomeneme zamknout, za pár vteřin se rozhouká alarm.“ Američan: “To nic není, to když my zapomeneme zamknout auto, za pár vteřin se zamkne samo.“

Čech: “To u nás když zapomenou zamknout auto, za pár vteřin se stane neviditelným.“ Tchýně poprosila zetě, aby ji doprovodil k lékaři. Doktor ji prohlédl a zeť se ptá: „Je nějaká naděje?!“ „Bohužel je, je to jen chřipka.“

Chodíme jen pruhovaní, nemytí a neholení. Ráno vstanem a hned práce, přestávky jsou pouze krátce. K jídlu máme zase kaši, dnes přijedou za mnou naši. Přivezou mi koláče, možná že i lahváče. Spoluvězni závidí, dělaj že to nevidí. Za oknem mi zpívaj straky: už tu budeš jen dva roky. Martina Dvořáková

Praxe soš J

ak jistě víte, naše škola nenabízí pouze možnost studia gymnázia, nýbrž také oboru sociální péče. Jedná se o čtyřletý obor s možností praxe a veškeré snažení je zakončeno maturitní zkouškou. Tím však, ale vše nekončí. Studenti mohou pak dále pokračovat ve studiu na vysokých nebo vyšších odborných školách a nebo najdou uplatnění jako pracovníci sociální péče v nejrůznějších typech sociálních zařízení (ať už státních nebo soukromých). Ze svých praxí, které se vám v tomto článku budu snažit alespoň trochu přiblížit, by měli být žáci co nejlépe připraveni na práci s klientem. Měli by dokázat co nejlepším způsobem zajistit zejména jeho osobní potřeby a podpořit ho, jak jen to bude možné. Studenti si mohou sami zvolit místo nástupu první čtrnáctidenní praxe, kde si budou mít šanci vyzkoušet své teoretické vědomosti a vyměnit je tak za praktické zkušenosti. Tato praxe nastává ve druhém ročníku, někdy koncem května. Je dosti možné, že se u některých žáků objevuje strach, neboť přichází do nového prostředí, poznávají nové lidi, kteří mohou být i trošičku odlišní. Nemají se však čeho bát. Ve většině případů si studenti praxi velmi pochvalují a jsou se vším spokojeni.

R o z h ovo r

Ve třetím ročníku už však praxe probíhá jednou za dva týdny, kdy škola vysílá studenty do sociálních zařízení nejrůznějšího typu. Takovou součástí, kterou by měl mít praktikant u sebe je deníček, kam si píše záznamy svého působení.

Na našem gymnáziu učíte matematiku a chemii. Projevovala jste už od malička vyšší zájem o tyto předměty? Matematika mě opravdu bavila vždy nejvíc. Já jsem od svých šesti let závodně běhala na lyžích. Chodila jsem do sportovních škol (ZŠ i Gymnázium) v Jilemnici. Většinu času jsme trávili na různých sportovních akcích a času na učení moc nebylo, protože v partě sportovců se daly dělat „užitečnější“ věci. Jinak jsem ráda luštila různé hlavolamy, rébusy, křížovky. Zkrátka jsem si ráda počítala, než třeba listovala v encyklopediích.

Ostatně si zde můžete přečíst přiložené názory absolventů těchto praxí a udělat si tak důkladný obrázek na základě jejich výpovědí. „Už z důvodu praxe je spousta studentů na této škole šťastných. Získáváme nové zkušenosti, poznáváme reakce lidí v zařízeních, kde působíme. Máme možnost se setkat s nejrůznějšími věkovými kategoriemi, od dětí až po seniory. Nesmím opomenout ani reakce našich či vašich budoucích spolupracovníků a nadřízených. Stává se, že některé reakce mohou mít i trošičku záporný charakter, ale radost v očích vašich klientů, DÍK, vycházející z jejich úst a mnoho dalšího … právě tyto maličkosti vám dodávají sílu a odhodlání přijít znovu a znovu. Musíte ale také projevit snahu a odhodlání někomu pomoci. Důležitá je tolerance a vytrvalost …“

Co vás vedlo nebo motivovalo k tomu stát se profesorkou matematiky a chemie? Neuvažovala jste o jiných předmětech, popřípadě jiné profesi? Od malička jsem chtěla být učitelkou. Na školu jsme si s kamarádkami rády hrály, ale mě to bavilo jen když jsem byla úča já. Volba matematiky byla jasná, tělocvik ten rok v kombinaci s matikou neotvírali, tak padl los na chemii.

„Vyzkoušíme si téměř vše, co nás škola učí.“ „Seznámíme se s různými lidmi, což se nám hodí do života, pokud budeme chtít pracovat v nějakém zařízení.“

Jaký byl váš první školní den, ale nikoliv už v roli prvňáčka, nýbrž v roli kantorky?

„Student si vede deník praxe, kde si vše důkladně zapíše.“

Ničím zvláštní. Začala jsem učit na malé venkovské základní škole. Dali mně třídnictví v 9. třídě po kolegyni, která šla na mateřskou (je mladá, tak přece něco vydrží). A tak mě, hlavně kluci, jako třiadvacetiletou trošku testovali.

„Místa praxí: domovy důchodců, speciální mateřské školy, speciální a praktické školy, stacionáře.“

Jaký způsob výuky vám vyhovuje? Dáváte přednost spíše vlastním metodám nebo se necháváte inspirovat radami ze svého okolí?

„Vlastně až při první praxi jsem si opravdu uvědomila, že tuhle práci dělat chci,že mě baví a že jí beru jako takové své poslání.“ (zdroj: www.gymhost.cz) Michal Blažek

14

3

Za 20 let mé praxe ve školství s malými přestávkami, kdy jsem byla se svými třemi dětmi doma, stále tvrdím, že metoda výuky matiky je: hlava, tabule, křída a počítat a počítat a počítat. U chemie, když to není zrovna o počítání, tak je to trošku více o encyklopedických znalostech, které lze zpestřit pokusem nebo

nějakou zajímavostí. Jinak přicházím na to, že dobrými učiteli jste pro mě vy studenti a mé vlastní děti. Co všechno může práce učitele přinést? Můžete to pojmout jako radu pro budoucí pedagogy. Tak například práce mezi mladými lidmi prý pomáhá k tomu, že se člověk cítí být déle mladým. No, a jednoznačně, jak říkal Werich dva nejkrásnější měsíce v roce - červenec a srpenec. Většina kantorů říká, že ideální student neexistuje. Jak je to s vámi? Co si představíte pod slovy „ideální student“ ? Jsem stejného názoru – tedy neexistuje. Každý z nás má určitě v životě sen, který by si rád splnil. Jaký je ten váš? Nějaký velký životní sen nemám. Přála jsem si mít velkou pohodovou rodinu, a to se mi splnilo. Když se třeba na Vánoce sejdeme všichni Bubeníci, musíme si pronajímat různé prostory vhodné k tomuto účelu, protože k žádnému z příbuzných se už nevejdeme. Ale jedno přání mám, i když zní jako klišé, přeji všem kolem sebe opravdu hlavně zdraví. Jakým způsobem nejčastěji a nejraději trávíte svůj volný čas? Já ho moc nemám. Mé děti mi ho opravdu vyplní. Ale když přece jenom zbude chvilička, tak sport, výlety do hor a nebo celý den nevylezu z postele a střídavě čtu a spím. Jak si představujete ideálně strávený den? Nemuset vařit, prát, uklízet, venku pěkné počasí, vyrazit na hory, jít si zaplavat a večer na koncert Spirituál kvintetu nebo Kantorů, kdyby se mi náhodou po té škole přece jenom zastesklo. Michal Blažek

Motorkáři jsou také účastníci rovozu

Ná v š t ě va ZOO Z

a doprovodu profesorek Prokopové a Haasové se zúčastnili studenti tříd septimy a tercie v pondělí 7. dubna exkurze do Královédvorské zoologické zahrady. Odjíždělo se od školy v půl deváté. V zoologické zahradě byla pro studenty naší školy připravena přednáška na téma: Evropská fauna. Studenti si zde mohli vyzkoušet poznávání kožešin zvířat exotických i zvěře z našich lesů. Celá přednáška se nesla v duchu ochrany ohrožených zvířat. Byla tu připravena prezentace, která sloužila panu přednášejícímu jako osnova. Při odchodu dostala každá dvojice pracovní list, který si měla vyplnit a odevzdat své profesorce. Práce se týkala přednášky, jež jsme navštívili, pokud tedy dávali studenti dobrý pozor, neměl pro ně být problém listy vyplnit. Přednáška byla v celku velice zajímavá, co mně ovšem zklamalo, bylo vyjadřování pána, který přednášel. Po skončení výukového programu dostaly obě třídy rozchod. Bylo bohužel velice špatné počasí, takže moc zvířat venku nebylo. Kam se většina studentů podívala, byly jednotlivé kryté pavilony. Po prohlídce ZOO se většina studentů sešla v restauraci U Lemura, která poskytovala ochranu před stále sílícím deštěm.

V

enku na nás vykukuje jarní sluníčko, teploty se konečně začínají zvedat a tak mnozí z nás, kteří vlastní motocykl, se konečně mohou projet a jízdu si v tomto krásném počasí vychutnat. Po zimě určitě celí natěšení na ten adrenalinový zážitek, což mnozí, kteří na motorce nikdy nejeli, nikdy nepochopí. Ale jízda na motorce má nejen svá pozitiva, ale i negativa.Nejen že nás nechrání žádný plech, bezpečnostní pás nebo airbag, ale i způsob jízdy je velice odlišný od jízdy autem. Ale to každý motorkář jistě ví.

strofické? Čáp nejčastěji hnízdí na komínech stromů.

Denně se na cestách setkávám se situacemi, kdy majitelé silných motorek vyvolávají tak nebezpečné situace, až mi nezbývá, než si je pojmenovat PDO. Asi vás zajímá, co

Největší vosou je sršeň. Ve mně hrklo, že by ses ve mně krve nedořezal. (popisoval, že slyšel nějaký zvuk: něco jako haló babi a nakonec z toho vyšlo, že to byl pták, který uměl trochu mluvit). Nikola Ivanová

Každý student si tuto exkurzi užil po svém a určitě by našel alespoň malé pozitivum. A co mě na projevu přednášejícího zarazilo a co bylo úsměvné, ale omluvné a nijak kata-

4

13

ta zkratka může znamenat. Je to velice jednoduché. Potencionální Dárci Orgánů. Myslím, že tohle pojmenování mluví za vše. Proto je potřeba jezdit ohleduplně, předvídat a brát ohledy i na ostatní účastníky silničního provozu. Jen při do-

držování těchto zásad máme jistotu, že se vždy v pořádku a včas vrátíme. Závěrem Vám všem přeji spousty najetých kilometrů.. Roman Skřehot Autoškola Jindříšek telefon: 603998578

Zimní po hádka

Basketbalisté sbírali zkušenosti P

ředevším nasát atmosféru a úroveň okresních kol postupových soutěžích AŠSK v basketbale měly za úkol výběry Gymnázia a SOŠ Hostinné. V kategorii středních škol jsme v základní skupině obsadili třetí místo a nestačili ani na soupeře v souboji o pátou pozici. Soupeřům jsme byli vcelku vyrovnaným protivníkem a konečné šesté místo odpovídá naší výkonnosti. Bohužel se projevila menší rozehranost hráčů, na kterých měla celá hra stát. Sestava: Rodr, Klug, M. Boháček, Nossek, Müksch, Jarolín, Klíma J., Čejka. V kategorii IV, tedy základních škol, čekal na naše reprezentanty těžký úkol. Hned v základní skupině jsme narazili na hlavního favorita domácí ZŠ V Domcích, jeho B tým a ZŠ Schulzovy sady ze Dvora Králové.

D

ruhým představením, které studenti našeho gymnázia shlédli v hradeckém Klicperově divadle, byla hra Williama Shakespeara Zimní pohádka, která je uvedena jako patnáctý díl cyklu „Bůh ochraňuj Williama Shakespeara“. Toto představení se konalo v pondělí 7. dubna, studenty doprovázely profesorky Fišarová a Hedvičáková.

Hned úvodní duel celého turnaje s dvorskými hráči měl napovědět, zda můžeme pomýšlet na boje v semifinále. Vyrovnaný první poločas držel naše naděje, ale hned po změně stran jsme na soupeře ztráceli pět bodů – 7:12. Zlepšenou obranou a zásluhou našeho nejlepšího střelce Klímy jsme ale závěr zdramatizovali a nakonec smolně prohráli 11:12.

Zimní pohádka patří k jedněm z vrcholných Shakespearových děl. Klicperovo divadlo ji pojalo opět trochu netradičně, originálně. Do hlavních rolí obsadil režisér Daniel Špinar Filipa Richtermoce (král Leontes, medvěd, Čas) a Petru Výtvarovou (královna Hermiona, Perdita), která se po mateřské dovolené opět vrací na jeviště Klicperova divadla.

V dalších zápasech dostali příležitost všichni nominovaní hráči a rozhodně ostudu neudělali. Konečné osmé místo není příliš lichotivé, ale předvedené výkony jsou příslibem do dalších let. Mezi nejlepší hráče celého turnaje i podle ohlasů vedoucích družstev patřil Honza Klíma. Sestava: J. Klíma, Čejka, Stránský, Krempaský, Marek, Horník, J. Boháček, Mikeš.

Hra se skládá ze dvou částí, která na sebe svým dějem navazují. Část první se odehrává na Sicílii, kde vládne král Leontes se svou těhotnou ženou Hermionou. Hostí u sebe českého krále Polixena, králova bratra. Leontes je ale velice žárlivý a domnívá se, že je mu Hermiona nevěrná s Polixenem. I přesto, že mu Hermiona říká opak, nechá ji uvrhnout do vězení. Hermiona tu porodí dceru Perditu. Ona i její služky se domnívají, že pohled na své dítě zmírní králův hněv. To je však omyl a král poručí dceru pohodit na pustém českém pobřeží. Pohozeného dítěte se ujmou dva pastýři, kteří jdou kolem. Mezitím na Sicílii dojde k tragédii, zemře králův syn a po něm i královna Hermiona.

Martin Vlášek

12

5

Začíná druhá část hry a děj se přesouvá do Čech. Perdita dospěje v krásnou dívku a zamiluje se do ní český princ Florizel, syn Polixenův. Otci Perdity se ovšem představí jako prostý pastýř. Koná se ohromná oslava ve stylu diskotéky, kde se objeví šejdíř Autolykus, který vypadá jako Freddie Mercury a prodává CD. Této oslavy se zúčastní i král Polixenes, převlečený za medvěda za doprovodu chůvy Florizela, Camilly, která je také v utajení. Vztah mladých milenců je odha-

len a Polixenes je rozhněván, že princ má poměr s prostou dívkou. Camilla nešťastnému páru poradí, aby spolu prchli na Sicílii a obrátili se na krále Leonta se vzkazem, že se ho pozdravuje český král. Leontes je z toho nadšen. Camilla ovšem využije situace a českému králi prozradí plán prince Florizela a Perdity. Ten se okamžitě rozhodne vydat na Sicílii za svým bratrem. Setkají se na dvoře krále Leonta. V tu chvíli na jeviště opět vstupuje Autolykus a říká, že se v této hře už vůbec neorientuje. Vše se vysvětlí a zjistí se, že když Perditu pastýři nalezli, měla u sebe v peřince dopis a zlato, aby o ni bylo postaráno. Hra končí tak, že královna Hermiona vstoupí opět mezi živé. Názory na představení Tereza Zeunerová Když jsem si na nástěnce přečetla o představení, čekala jsem, že bude tradičně pojato. Asi by se mi to líbilo víc, než toto zpracování. Chvílemi jsem se nudila a chvílemi jsem byla dosti překvapená. Šárka Davidíková Divadelní představení se mi líbilo, některé scény mi však přišly moc přehrané. Ale moderní pojetí hry se mi líbilo.

Nikola Ivanová

Filmová recenze

cestování časem II.

Příběh o vesnickém Václavovi

Pepa zatáhnul za splachovadlo. Zavřel oči a zmocnil se ho šílený pocit na zvracení. Když oči otevřel, ocitnul se na školních záchodcích.

D

nešní číslo bude v recenzi trošičku netradiční. Nejedná se totiž o rozbor nebo kritiku nějakého trháku z Hollywoodské dílny či animačního studia. Tentokrát zůstaneme u nás doma, v České republice a vezmeme si na paškál, již trochu starší snímek Jiřího Vejdělka, Václav. Film byl původně plánován jako pilotní díl seriálu, který měl zachycovat události, spojené s prezidentskou amnestií. Vše ale bylo trochu jinak. Tvůrci zjistili, že původní verze by byla do televize malá, a tak musel Václav na plátna kin. Celý příběh je založen na skutečných událostech, spojených s prezidentskou milostí. Hlavnímu hrdinovi, Václavovi, je něco kolem čtyřiceti let a žije se svou maminkou v polorozpadlém stavení na venkově. Není to však typický občan jako ostatní lidé, žijící v této vesnici. Jeho problém můžeme označit jako mentální retardaci, což se projevuje v jeho chování. Zkrátka se chová jako malý kluk. A právě toto chování mu moc nehraje do karet života, neboť náš milý Václav lítá z jednoho průšvihu do druhého. Střelbou po spoluobčanech počínaje, přes jízdu na motorce a výbuchy vzteku konče. A to není zdaleka všechno. Václav také trpí halucinacemi, ve kterých se mu zjevuje jeho otec, jeho životní vzor, kte-

Nemohl uvěřit, že je v budoucnosti. Vyšel ven na chodbu, vyběhnul po schodech k velkému odpočívadlu, kde se obvykle scházejí maturanti před zkouškou. U jednoho stolu seděli dva jeho spolužáci, vzájemně se drželi a jedna holka brečela.

rý se mu snaží v těžkých situacích poskytnout radu, jakou by správný otec poskytnout měl.

„To je Iva.“ poznal svou nejlepší kamarádku.

Příběh tohoto venkovského podivína není jen o nešťastných příhodách a průšvizích, ale také o lásce. Zejména o lásce syna k matce, který, i když ji přináší většinou samé nepříjemnosti, tak i přesto se snaží s takovou tou dětskou dychtivostí ji potěšit. A ne vždy je to snadné.

„Ale proč brečí? Že by neudělala zkoušku? Půjdu se jí zeptat. Když tak se na něco vymluvím.“ řekl Pepa a šel ke stolku. Kluk byl oblečený v černém kvádru a Iva v černých šatech stále brečela.

Celý Václavův příběh si můžete prohlédnout již sami na vašich DVD přehrávačích, neboť film měl premiéru již 6. prosince 2007.

„Ty nejsi skutečný, jsi mrtvý.“ křičela Iva. V tom zazvonilo a ze tříd se začali valit davy studentů. Pepa vyběhnul ke schodům a prchal na záchody. Studenti se rozeběhli za ním jako za lovnou zvěří. Stačil vplout na záchody a zamknout za sebou dveře. Otevřel kabinku, podstoupil znovu nechutný proces s vodou ze záchoda a s pocitem na zvracení byl zpět na pánských záchodcích na vlakovém nádraží. Nevěřícně zíral do dveří kabinky a zhluboka dýchal. Po chvíli vstal a vyšel ven. Stál tam opět bezdomovec a sledoval Pepu.

„Ahoj Ivo.“ pozdravil ji Pepa. Iva k němu vzhlédla a propukla ve strašný křik.

Myslím si, že se jedná o velmi povedené dílo. Velkou pochvalu by si zajisté zasloužili nejen tvůrci jako např. Marek Epstein (scénář) nebo Jiří Vejdělek (režie), ale samotní herci. Jedná se vskutku o profesionální výkony podávané Ivanem Trojanem (Václav), Emilií Vašáryovou (maminka), Jan Budař ( bratr Václava) a další.

Kluk vedle ní při pohledu na Pepu omdlel a svalil se na zem. Iva vyskočila, oháněla se deskami a křičela. „Nekřič, co se děje proboha?“ tvářil se vystrašeně Pepa. „Nemluv, ty tady nemáš bejt.“ brečela Iva a stále se oháněla deskami.

Kdybych měl film ohodnotit škálou deseti bodů z deseti volím jednoznačně desítku. Název: Václav Délka: 97 minut Premiéra: 6.12.2007 Režie: Jiří Vejdělek Scénář: Marek Epstein Hrají: Ivan Trojan, Jan Budař, Emilia Vašáryová, Jiří Lábus Michal Blažek

„Nech toho, sama jsem tě viděla. Když jsme šli z maturiťáku Petra, tak tě na přechodu sejmulo auto. Snažila jsem se tě oživit, ale umřel jsi mi v náručí.“ Iva začala ještě víc brečet.

„Proč jako?“ zeptal se nechápavě Pepa. Iva ho probodla ubrečenýma očima a lítostně zahuhlala. „Seš mrtvej.“ Pepa ustrnul a vyvalil oči. „Jak můžu bejt mrtvej, když tady před tebou stojím?“ nechápal Pepa.

6

11

„Tak jaký to bylo?“ zeptal se s úsměvem. „Strašné.“ tiše odpověděl Pepa. Z pánských záchodků odešel a vydal se tunelem pryč. Co nejdál od té odporné záchodové mísy, která mu věštila smrt. anonym

C e n y A n d ě l j s o u ro z d á n y

NA kterou vysokou školu se chystáte? A proč?

V

e čtvrtek 3. dubna 2008 byly v pražské O2 aréně předány ceny Akademie populární hudby.

Univerzita Karlova - Protože má největší prestiž v České Republice. Také má největší studentskou tradici.

Celý večer moderoval zpěvák skupiny Kryštof Richard Krajčo. Nejvíce ocenění, tedy celkem tři, získala skupina Monkey Business. Anděla si odnesla za Album roku pop a dance, za obal desky a za videoklip. Zvláště pak se radoval i frontman této skupiny Matěj Ruppert. Stal se totiž nejlepším zpěvákem roku.

Univerzita Pardubice – Především kvůli oboru a také vzdálenosti. Policejní Akademie a Univerzita Karlova – Kvůli oboru a také kvůli tomu, že mám ráda Prahu. Je tam totiž mnoho možností ke studiu.

Ocenění Objev roku získala očekávaně Oskarem ověnčená Markéta Irglová, skupinou roku se stali Chinaski. Titul nejlepší zpěvačku a zároveň osobnost roku překvapivě získala Aneta

Univerzita Karlova – Hlavně kvůli prestiži. Takovou vysokou školu, kde mají výtvarně zaměřený obor. Je to především proto, že budu moci konečně studovat to, co mě baví.

Langerová a nejlepší písní se stala skladba Pěšáci od Tata Bojs. Vyhodnocena byla také kategorie, která je udělována každým rokem nejlepšímu z již nežijících umělců. Získal ji zpěvák Karel Černoch, který nás opustil 27. prosince loňského roku.

Myslím si, že maturita mi bude bohatě stačit. Vysoká škola … to už pro mě není. Raději odjedu na rok do zahraničí.

Akademie populární hudby začala s udělováním cen již v roce 1991. Tehdy měla tato akce název „Výroční československé hudební ceny“. Když se soutěž o rok později přejmenovala na „Gramy“ a její vítězové dostávali malé keramické gramofony, vyvolal její název ve Spojených státech velké protesty. Od roku 1997 se tedy začaly udělovat ceny ve tvaru anděla, podle kterého byla nakonec celá akce pojmenována.

Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích – Tak důležitou roli hraje určitě obor. A pak také město samotné. České Budějovice jsou nádherným městem. Univerzita Palackého v Olomouci – Díky pověsti školy a oboru. Mám tam pár známých, kteří si tu školu nemůžou vynachválit.

Zimák 2008 J

Na loňský ročník festivalu přišly přes dva tisíce lidí.

Největším lákadlem pro budoucí návštěvníky by se měla stát Anděly oceněná skupina Monkey Business. Mezi další vystupující patří kapely Mandrage, Peha, Mig 21 a No Name.

Vstupenky budou k dostání od poloviny dubna v Trutnově a jeho okolí. Ceny se pohybují okolo tří set korun. Stránku připravila Vlaďka Junková

iž třetí ročník minifestu Zimák se uskuteční v sobotu 17. května v trutnovské hokejové hale.

10

7

N a děžd a Sá g n e rová

Dojmy z písemných maturit

U

Super. Byli jsme neustále strašeny, že nám dají jen jedno odborné téma, ale nakonec byla odborná všechna. Tuším však, že čtvrté si nikdo nevybral, protože jsme to měli pojmout formou výkladu.

čitelský sbor posílila nová učitelka angličtiny. Co je ovšem tato záhadná žena zač? Naděžda Ságnerová se narodila v Trutnově. Dále bydlela v Náchodě, kde vystudovala základní školu a gymnázium. Protože však nevěděla, kam na vysokou školu, rozhodla se jít pracovat. Byla zaměstnaná v různých nemocnicích a laboratořích, kde se začala věnovat samostudiu anglického jazyka. Pomohli jí v tom i její přátelé z Ameriky a Anglie, kteří ji často navštěvovali. Poté z tohoto jazyka splnila úspěšně státní zkoušky. Učila víceméně na všech druzích škol. Nejdéle však na průmyslové škole v Novém Městě. Nyní žije ve Zdoňově a věnuje se magisterskému studiu ZSV.

Na to, jak jsem se toho strašně bál, tak mi to pomalu ani jako maturitní slohovka nepřišlo. Jsem se sebou spokojen. Mé dojmy? No jediná věc, která mě trápí je, že jsem to nestihl. Ale jinak si myslím, že to proběhlo v pohodě a ty čtyři hodinky utekly jako voda. Mám z toho všeho spíše smíšené pocity. Témata byla celkem dobrá. Ono to nějak dopadne. Mé dojmy jsou nic moc. Ke konci mě tížil celkem čas a tak jsem musela hodně zestručňovat. Jsem celkem zvědavá na hodnocení. Nevím co mělo znamenat to čtvrté téma, mož-

Abychom se o ní dozvěděli více, položili jsme ji pár otázek. Jak na vás působí naše škola? Protože jsem byla na mnoha školách, tak můžu srovnávat. Když porovnám průmyslovku, na které se mi velice líbilo, s touto školou, tak mi to tu vyhovuje přibližně stejně. Bylo tam stejné klima jako tady. Děti na to, jak jsou chytré, tak jsou skromné. Učitelský sbor na mě působí velice příjemně. Co děláte ve volném čase? Jaké jsou vaše koníčky? Dělám hodně na zahrádce a také maluju. To mě baví hodně. Dále čtu, někdy až moc. Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů na naší škole Vlaďka Junková

8

9

ná proto si ho u nás nikdo nezvolil, ale jinak jsem velmi spokojený. Téma „rok zakončený 8…“ mi velmi sedlo. Hmm moje dojmy??? Shrnula bych to dvěma slovy: hrůza a děs! Ale já nebyla nikdy slohově nadaná, tudíž se na můj názor moc nespoléhejte. Témata docela ušla, hlavně když ve dvou byl volný výběr útvaru. No coment. Témata ušla a čas mi také stačil. Mám pocit, že jsem se moc netrefila do tématu, ale to posoudí až kantoři na kolik jsem to zvorala. Spokojenost. Akorát možná kdybych tak dlouho nepřemýšlela o čem psát, možná by mě ke konci tolik netížil čas.

Připravil Michal Blažek