Na mistrovství světa v Olomouci skončil český para tým v trail-o na jedenáctém místě

Na mistrovství světa v Olomouci skončil český para tým v trail-o na jedenáctém místě Redakce: Alice N. Tejkalová Pondělí, 21 Červenec 2008 11:49

Olomouc 2008 byla mezníkem, ke kterému směřovala naše očekávání v posledních několika letech. Měli jsme pocity nejistoty, zda se podaří uspořádat závody v disciplíně, kterou tu zná jen několik lidí, bez mezinárodní ostudy. Z pohledu závodníků jsme doufali, že domácí prostředí nám umožní vyrovnat se světové elitě a zejména závodníkům ze Skandinávie. Závody jsou za námi a tady jsou bezprostřední dojmy.

Nejdříve pojmy O co vlastně v disciplíně trail-o jde? Soutěžící mají vytyčenou trať a na mapě jsou středem kolečka a popisem označená místa kontrol. Ale na daném místě se vyskytuje několik lampionů a cílem je poznat, který z nich je přesně na správném místě. Jedná se vlastně o takové luštění osmisměrek v přírodě, kde místo písmenek figuruje všechno, co stojí za to kreslit do mapy v měřítku nejčastěji okolo 1:5000. Do luštění se zapojují schopnosti čtení vrstevnic, odhadu vzdálenosti, odhadu směrů, rozhodnosti, přesnosti, pečlivosti a soustředění. Velkou roli hraje samozřejmě cvik a znalost konvencí. Disciplína je vymyšlena tak, aby byla stejná pro všechny bez ohledu na věk, pohlaví či hendikep. Nejde tedy o sport pro vozíčkáře, což je obecně rozšířený omyl. Vozíčkáři mají vlastní disciplínu: Orientační závod vozíčkářů. Mistrovstí republiky v této disciplíně předcházelo Mistrovství světa trail-o. Hlavním smyslem náročného spojení těchto závodů bylo ukázat, že modifikace disciplíny orientační běh se může ubírat různými cestami. Pokud vybereme terén sjízdný pro vozíky a vhodně nastavíme kategorie (podobně jako se to děje u orientačního běhu), máme normální orientační závod pro vozíčkáře, který je identický s orientačním během co do přípravy i prožitku závodníků. Nevýhodou je, že tato disciplína se nikde ve světě neinstitucionalizovala, a tak jsme dosud měřili síly jen ve stále se zmenšující skupince českých orientačních vozíčkářů. A teď dojmy Vozíčkářské MČR Závody vozíčkářů byly sice pro účastníky z Japonska, Ruska, Lotyšska, Litvy a Maďarska novinkou, ale natolik snadno pochopitelnou, že dokázali přesvědčivě bodovat i mezi zkušenějšími českými závodníky. Sám jsem si dělal velký zálusk na vítězství a připravoval jsem se velice důkladně - především studiem staré mapy Čechových sadů. Trasa závodů se nakonec pomocí nadjezdu hlavní silnice rozšířila i na oblast Smetanových sadů. U nadjezdu sice číhalo několik pomocníků, ale když jsem vyjížděl nahoru, měl jsem pocit, že se mi daří a pomoc jsem odmítl. Ještě na kontrole 8 (z celkového počtu 12) jsem si byl téměř jistý, že není možné orientovat se a jet rychleji. Od kontroly osm jsem se nepatrně vrátil, abych vzápětí akceleroval z mírného kopečka napříč celým parkem. A protože mi bylo jasné, že nejhorší chybou by bylo přejet správné stanoviště, udělal jsem první chybu a odbočil o jednu cestičku dříve přímo mezi tůje. Vynořil jsem se mezi skupinou spejerů. Ozvalo se: "Bacha, někdo jde!" Pak si ale kluci uvědomili, že ode mě jim nic nehrozí a pokračovali v načatém uměleckém díle. Já jsem se zorientoval a našel kontrolu 9. V tuto chvíli už jsem naděje na vítězství pohřbil, ale ještě nikoli na umístění. Vydal jsem se nejkratší cestou zpátky k nájezdu a udělal jsem druhou chybu.

1/5


Když jsem si všiml, že mezi mnou a nájezdem je plot, zvolil jsem druhou větev nájezdu, která byla zhruba dvojnásobné délky a bez šance na asistenci. Tady jsem definitvně ztratil svou vedoucí pozici. I když zbytek závodu jsem opět projel nejrychleji, výsledek stačil pouze na bronzovou medaili. Předjel mě Bohouš Mrva, který sice v poslední době moc nezávodí, ale přesto je schopen vyhrávat. Mistrem ČR se stal Hideto Kijima (Kiji), o kterém jsem už psal. Kiji by se rád příští rok nechal zapsat do Guinessovy knihy rekordů jako cestující vozíčkář, který navštívil 100 států světa. Na čtvrtém místě skončil Pavel Šmatov z Ruska, který měl o dva dny později nehodu, při které si zlomil nohu a druhého závodního dne trail-o se nezúčastnil. Páté místo byl výsledek "přestřelení" na druhé kontrole Petra Krystka. Výborně se bavili také účastníci z Litvy, hlavně vynikající Evaldas Butrimas (6.) - dříve orientační běžec, nyní jeden z nejlepších závodníků trail-o na světě. Možná se mohl také umístit, kdyby neztrácel čas hledáním ztraceného sandálu.

Druhá kategorie vozíčkáři na el. vozíku nebo s doprovodem byla překvapivá celou třetinou diskvalifikovaných závodníků, tedy těch, kteří nějakou kontrolu nenašli nebo místo ní razili kontrolu z modelových závodů orientačního běhu. Vítězem se stal Milan Lučný s přesvědčivým náskokem na druhou Marcelu Přindovou. Třetí místo obsadil Jiří Michelfeit. World trail orienteering championship První soutěžní den se odehrával v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem. Modelový závod byl opět stejný park, ve kterém se odehrály sobotní závody - Smetanovy sady v Olomouci. Cílem modelu je jednak se seznámit se stylem mapování podobného terénu, jednak se si vyzkoušet podobné typy problémů. Hlavní rozdíly mezi prvním modelem a závodem byly především tyto: městský park nabízel značnou blízkost kontrol a také možnost obejít kontroly ze všech možných úhlů.

Nejmladším závodníkem MS byl šestnáctiletý Američan Richard Ebright, který vyhrál nominační závody v USA. Jako zajímavost uváděl spíkr fakt, že Richard se disciplínou trail-o zabývá teprve tři měsíce. Prvním startujícím závodníkem byl ale Libor Forst, který měl podobný osud jako Richard Ebright - byl nominován až na základě výsledku na MČR v Bohnicích, tedy jeho zkušenost s trail-o byla stoprocentně nejkratší. Za tak krátkou dobu, kterou měl Libor k dispozici, se nedaly čekat žádné převratné výsledky. Navíc Libor na první časové kontrole zjistil, že nemá s sebou průkazku, a musel si nechat vystavit jinou. Daleko větší naděje jsme vkládali do zkušenější Jany Glabazňové a Tomáše Holase, jejichž třetí místo v kategorii open týmů na "Evropě" bylo příslibem kvalitních výsledků i "na světě". Z nás, handicapovaných závodníků, jsme samozřejmě také doufali v dobrý výsledek všichni - Boris se pohyboval v blízkosti svého bydliště, já jsem měl za sebou stovky hodin nad starými mapami a za Petrem stály dosavadní výborné výsledky z velkých závodů - zejména loňské 17. místo na MS v Kyjevě. A po prvním soutěžním dni to vypadá... Výsledky v individuální kategorii paralympic jsou uzavřeny. Z české výpravy opět nejlépe zabodoval Petr Krystek (26. místo a 9 bodů), se stejným počtem bodů, ale horším časem z

2/5


časových kontrol následuje Bohuslav Hůlka (29. místo). Boris Dvorský skončil 38. (7 bodů). Boris a Bohouš navíc doplatili na špatné hospodaření s časem a minuta přes limit stála oba cenný bod. Ukázalo se, že znalost terénu nehraje téměř roli, mnohem důležitější byla klidná mysl schopnost vybrat z velkého množství způsobů řešení ten nejpřesnější, zkontrolovat ho a rychle pokračovat dál. Kdo zkoušel ověřit řešení více způsoby, dostal se do časové tísně. Například loňský mistr světa Krešo Keresteš (kategorie open) přetáhl více než pět minut přes limit a skončil s devíti body hluboko ve výsledkovém poli. První tři místa kategorie paralympic obsadili nakonec Lennart Wahlgren (SWE), Zdenko Horjan (CRO) a Dave Gittus (GBR). Když se na tyto tři soutěžící budete pozorně dívat, pouze u třetího jmenovaného si po čase všimnete, že občas nešikovně našlápne kvůli špatně srostlému kotníku. Nepátral jsem po tom, jaký hendikep mají ostatní soutěžící kategorie paralympic, ale zaregistroval jsem diskuse o změně, která by zpřehlednila toto členění soutěžících. Nechci předbíhat, takže si počkáme na výsledek jednání komise IOF. Velkou pozornost poutaly průběžně vyvěšované výsledky kategorie open. V nich se na předních pozicích velice dlouho držely i české vlajky. Ukázalo se, že Liborův úspěch na MČR v Bohnicích před měsícem nebyla náhoda. Libor dokázal rychle a přesně řešit složité prostorové úlohy a na závěr ho trápila pouze zbrkle pokažená časová kontrola. Nebýt ní, mohl skončit na čtvrté příčce, takto obsadil po prvním dni průběžnou osmou pozici. To byl tak fantastický výkon, že jsme tomu sami nemohli uvěřit. Jana Glabazňová po prvním dni držela 15., Tomáš Holas 26. místo a možná ho také trochu trápila zbrklost na časových kontrolách. Horko na cvičišti... Druhý modelový závod měl ukázat, jak vypadá trail-o v prostředí golfového hřiště. Organizátoři se zde pokusili o husarský kousek: Trail-O, (orientační závod po cestách) bez jakékoli cesty. Možná by bylo skutečně na čase převzít název disciplíny od většiny evropských zemí a začít nazývat tento sport spíše pre-o neboli přesná orientace.

V propozicích bylo vozíčkářům doporučeno vzít si terénní vzorky, ale všiml jsem si, že na doporučení dal pouze Pekka Seppä (FIN). Na devíti příkladech jsme zjistili, že vozíčkáři to druhý závodní den nebudou mít lehké: někdy bylo potřeba přemísťovat se na dlouhé vzdálenosti, abychom si mohli prohlédnout kontroly z různých úhlů. Pak bychom se měli vracet do svahu označit správnou kontrolu. Na druhou stranu, kontroly zjevně nebyly příliš obtížné, takže zatímco o prostředí a mapě jsme si představu udělali, o složitosti řešení jsme měli jen mlhavé tušení. ...těžko na bojišti Vyvrcholením celého mistrovství byl druhý závodní den. Pro závodníky třídy para se hodnotily týmové výsledky tohoto dne (součet dovu nejlepších), pro třídu open byl celkový výsledek součtem výsledků obou dní. Když to tak píšu, uvědomuji si čím dál víc, že vysvětlování kategorií mi . zabírá většinu článku a zdravím všechny čtenáře, které zajímají hlavně výsledky a čísla

3/5


Aby bylo vyhlašování výsledků zajímavé, startovalo se v opačném pořadí, než jsme skončili po prvním dni. Vozíčkáři dostali přidělenou asistenci, a protože jsme byli místní, mohli jsme trochu ovlivnit, kdo s námi pojede. Petr prohlásil, že ideální je silný a ošklivý chlap. Boris si také vybral muskulaturní doprovod a já jsem zkusil ověřit myšlenku, že v přítomnosti hezké slečny ze sebe vydávám to nejlepší. A doufal jsem, že to s tou sjízdností nebude tak strašné. Naštěstí bylo krásné slunečné počasí a před náročnějšími stoupáky byly rozestaveny další "živé výtahy". A jak to nakonec dopadlo? Mistryní světa se stala Anna Straubeová (GER), sympatická slečna, která žije ve Velké Británii a zabývá se biochemickým výzkumem. Před více než dvěma lety jsem Anně ukazoval fotografie ze závodů v Arboretu Nový Dvůr a její reakce byla takováto: "Je to celkem jednoduchý závod, ale může být vhodný pro vaše soutěžící. Obvykle ale na elitní úrovni není mnoho stanovišť, kde stačí jediný pohled k vyřešení problému. Často je potřeba chodit nahoru a dolů a dívat se z různých úhlů a hledat linie pohledu, které dávají vodítka k řešení. Kontroly nebývají na tak zřejmých místech.... Bývají umístěny na okrajích a je potřeba další informace k rozhodnutí, která kontrola je správná... A prostředek mezi dvěma objekty je něco, co stavitelé mají také rádi. Pak je potřeba jasně identifikovat oba objekty a rozhodnout se, kde je přesný prostředek. Je jasné, že legrace začíná, pokud jsou lampiony od sebe pouhých 20 cm." Zdá se, že stavitelka tratí Eva Kociánová, která stavěla jak tratě pro Arboretum před dvěma lety, tak MS, udělala trochu pokrok, neboť skutečně mezi kontrolami nebyla ani jedna zřejmá. Zpátky k výsledkům: Samozřejmě, že skandinávští účastníci neodešli bez medaile: v kategorii open Martin Fredholm - SWE (2.), Jari Turto - FIN (3.). Kategorie para týmy skončila takto: Švédsko 3. místo, Finsko 2. místo a vítězem mezi para týmy se stali Litevci, v jejichž týmu byli dokonce dva vozíčkáři. Česká výprava se ale mezi výsledky neztratila: Libor Forst potvrdil své předurčení pro disciplínu trail-o a skončil na devátém místě se ztrátou čtyř bodů na medailovou pozici. Tomáš Holas jako jeden z mála si oproti prvnímu dni polepšil a skončil nakonec 14., s rozdílem jednoho bodu na Libora. Jana si naopak pohoršila a tento den měla o nepatrně horší výsledek než Bohouš. Para tým skončil na jedenáctém místě. Kategorie open tým, ve které obsadili Češi na ME v Lotyšsku 3. místo, se nevyhlašovala. Pokud by se vyhlašovala, měli bychom čtvrtou příčku. Z pozice vedoucího výpravy hodnotím úspěšnost české reprezentace kladně. Libor, Tomáš a Jana jsou schopni porážet světovou elitu. Bohouš, Petr a Boris sice mají v domácích soutěžích vedoucí pozice mezi handicapovanými účastníky, ale ve srovnání se světovou třídou zaostávají. Z toho vyplývá prvořadý úkol do další sezóny: Umožnit všem potenciálním hendicapovaným zájemcům, aby si mohli trail-o vyzkoušet a v ideálním případě doplnit český reprezentační tým. Poděkování

Na závěr bych rád poděkoval firmám TEVA Pharmaceuticals s.r.o. a MEDICCO-Vašíček s.r.o. za podporu. Poděkování zaslouží také Tomášova manželka Šárka a Liborova manželka Lenka, které

4/5


podporovaly své muže jak během přípravy, tak během závodů.

Bohuslav Hůlka, www.skvpraha.org

5/5

Na mistrovství světa v Olomouci skončil český para tým v trail-o na jedenáctém místě

Recommend Documents