UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Problematika genderu na příkladu Keni

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA MEZINÁRODNÍCH ROZVOJOVÝCH STUDIÍ

Eva KRAMOLIŠOVÁ

Problematika genderu na příkladu Keni

Bakalářská  práce

Vedoucí práce: RNDr. Pavel Ptáček, Ph.D. Olomouc 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a veškeré použité  zdroje informací jsem uvedla v seznamu literatury. V Olomouci 11. 5. 2009                                                 ...................................

Ráda bych poděkovala RNDr. Pavlu Ptáčkovi, Ph.D. za vstřícný přístup, cenné rady  a odborné vedení mé bakalářské práce.

Obsah Seznam použitých zkratek.........................................................................................................6 Seznam příloh.............................................................................................................................8 Úvod ...........................................................................................................................................9 Cíle práce a metodologie..........................................................................................................10 1. Gender a feminismus ...........................................................................................................11 1.1 Gender............................................................................................................................11 1.2 Základní členění feministických proudů......................................................................12 1.2.1 První vlna feminismus...........................................................................................12 1.2.2 Druhá vlna feminismu ..........................................................................................12 1.2.3 Současné hlavní proudy feminismu .....................................................................13 2. Ženská problematika v OSN ­ opatření na mezinárodní úrovni........................................15 2.1 Komise OSN pro postavení žen (CWS)...................................................................16 2.2 Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen  ............................................16 2.3 Světové konference zaměřené na ženy, Dekáda OSN pro ženy ............................17 2.4 Rozvojové cíle tisíciletí............................................................................................19 2.5 Indikátory rozvoje zaměřené na gender..................................................................23 2.6 Gender Mainstreaming.............................................................................................24 3. Žena a rozvojové teorie........................................................................................................26 3.1 „Počátky rozvoje“..........................................................................................................26 3.1.1 Modernizační teorie...............................................................................................27 3.1.2 Teorie závislosti.....................................................................................................28 3.2 Sedmdesátá léta.............................................................................................................28 3.2.1 Přístup WID ­ Women in development................................................................30 3.2.2 Přístup WAD ­ Women and Development ..........................................................30 3.3 Osmdesátá léta...............................................................................................................31 3.3.1 Neoliberální teorie ................................................................................................31 3.3.2 Přístup GAD – gender and development..............................................................33 3.4 Devadesátá léta..............................................................................................................34 4. Žena v Africe........................................................................................................................36 4.1 Předkoloniální Afrika....................................................................................................36 4.2 Pronikání Evropanů – koloniální odkaz.......................................................................37 4.3 Období nezávislosti ......................................................................................................39 4.4 Vybrané problémy současnosti.....................................................................................40 4.4.1 Časové a pracovní vytížení žen.............................................................................40 4.4.2 Reprodukce............................................................................................................41 4.4.3 Zdraví.....................................................................................................................42 4.4.4 Vzdělání.................................................................................................................45 4.4.5 Migrace..................................................................................................................45 4.4.6 Posílení role žen ve společnosti............................................................................47 5. Keňa .....................................................................................................................................49 5.1 Politika............................................................................................................................51 5.2 Vzdělání.........................................................................................................................53 5.3 Zdraví ............................................................................................................................55 5.4 Příklad čtyř keňských „projektů“.................................................................................58 5.4.1 The Literary Road to Empowerment....................................................................58

5.4.2 Manželství kmene Samia – západní Keňa – „revolta“ žen..................................59 5.4.3 Agrolestnictví v distriktu Kissi.............................................................................61 5.4.4 Green Belt Movement ..........................................................................................62 Závěr.........................................................................................................................................65 Shrnutí ......................................................................................................................................67 Summary...................................................................................................................................67 Seznam použité literatury........................................................................................................68 Přílohy.......................................................................................................................................73

Seznam použitých zkratek CBOs 

 Community based  organizations

CEDAW

The Committee on the  Elimination of  Discrimination against  Women 

Výbor pro odstranění  diskriminace žen  

CWS 

The Commission on the  Status of Women 

Komisi OSN pro postavení  žen 

ECOSOC

United Nations Economic  and Social Counci

Hospodářský a sociální  výbor (OSN)

EU 

European Union

Evropská unie

FGM

Female genital mutilation 

Mrzačení ženských  pohlavních orgánů

GAD

Gender and Development

GDI

Gender­related Development  Index  

GEM

Gender Empowerment  Measure 

HDI

Human Development Index

HDP

Hrubí domácí produkt 

HDR

Human Development Report Zpráva o lidském rozvoji

HNP

Hrubý národní produkt

HPI 

Human Poverty Index

Index lidské chudoby

INSTRAW 

International Research and  Training Institute for the  Advancement of Women

Mezinárodní výzkumný a  vzdělávací institut OSN pro  pokrok žen 

KENGO

 Kenya Energy Non­ Goverment Organizations  Association

KES

Keňský šilink

KEWOPA

Kenyan Women  Parliamentarians Association

KOLA

Kenya Oral Literature  Association

MMF

Mezinárodní měnový fond 8

Index lidského rozvoje

NCGD 

National Commission on  Gender Development

NCWK 

The national council of  women of Kenya 

OSN 

Organizace spojených  národů 

SAPs 

Structural Adjusment  Programmes

Programy strukturálního  přizpůsobení  

UNDP

UN Development  Prorgamme

Program OSN pro rozvoj 

UNICEF 

 United Nations Iternational  Dětský fond Organizace  Children's Emergency Fund spojených národů

UNIFEM

United Nations Development  Rozvojový fond OSN pro  Fund for Women  ženy 

USAID 

United States Agencey for  International Development 

WAD 

Women and Development 

WB 

World Bank 

Světová banka

WHO

World Health Organization

Světová zdravotnická  organizace

WID

Women in Development 

9

Agentura Spojených států  pro mezinárodní rozvoj 

Seznam příloh 1. Graf: Podíl chlapců a dívek navštěvujících základní stupeň vzdělání v rozvojových  zemích 2. Mapka: Mateřská úmrtnost na 100 000 živě narozených dětí, 2005 3. Graf: Příčiny mateřské úmrtnosti v Africe 4. Tabulka: Počet žen v keňském parlamentu od období nezávislosti 5. Tabulka: Zápis dětí do prvního vzdělávacího stupně 6. Tabulka: Zápis dospělých k dodatečnému vzdělání 7. Graf: Promiskuitní chování obyvatel 8. Graf: Míra mateřské úmrtnosti v Keni 9. Graf: Úhrnná plodnost žen v Keni

1. Příloha: Zápis dívek na základní stupeň vzdělání ve vztahu k chlapcům 2. Příloha: Mladistvé matky (ve věku 15­ 19 let) 3. Příloha: Míra gramotnosti dospělých v Keni 4. Příloha: Deset hlavních příčin úmrtí v Keni v roce 2002 5. Příloha: Naděje na dožití při narození (Keňa)

10

Úvod  Ženy tvoří bezmála polovinu lidstva, a tak je na pováženou, že ve většině častí světa  jsou  oproti mužům  znevýhodněny. Jejich pozici ve společnosti ovlivňuje spousta faktorů  (místo narození, kultura, vzdělání, náboženství ...).  Pozice ženy ve společnosti je nezastupitelná, zejména pokud se zaměříme na ženu  jako matku. Kult matky byl v mnoha kulturách oslavován a žena – matka byla srovnávána s  Matkou Zemí. Obě se staly symbolem života díky své životodárné energii. Matky rodí děti  a pečují o ně, dokud se o sebe nedokáží postarat samy. Velmi tak přispívají k rozvoji  společnosti. Ale jak již to bývá, tato jejich tradiční role nemusí být nahlížena jen pozitivně,  ale často souvisí s jejich nižším společenským postavením. Starost o děti ženám brání v  plném zapojení do společenského života, ženě je společností přisouzena role pečovatelky. Ženy   v   rozvojových   zemích   mají   velmi   obtížné   postavení,   často   žijí   na   pokraji  existenčních podmínek. Ve většině těchto zemích se potýkají s negativními politickými,  sociálními a ekonomickými jevy, které způsobují, že postavení žen ve třetím světě je často  horší než postavení žen ve světě „vyspělém“. Situaci žen v rozvojových zemích o mnoho  nevylepšily ani rozvojové aktivity vyspělých států, původně pravděpodobně dobře myšlené,  které  ve svých počátcích měly na ženy spíše negativní vliv. Už podle toho, že ve většině  států ženy zaujímají téměř polovinu populace, lze odvodit jejich důležitou roli pro rozvoj  (upřesnění   pojmu   rozvoj   viz   3.   kap.).  (V   případě   zemí   třetího   světa   jde   rovněž   o  nedostatečně využitou tvorbu nových  příležitostí pro ženy, které by umožnily, aby se ženy  vymanily   ze   svého   špatného   postavení.)   Ženy   jsou   zásadními   aktérkami   rozvoje   i   v  rozvojových zemích, když pečují o všechny členy domácnosti a mají zásluhu na výchově  dalších   generací.   Tato   jejich   práce   není   bohužel   zahrnuta   do   ekonomických   statistik  celospolečenského produktu. Právě tento kontrast – ignorace žen a jejich nezastupitelná  role v rozvoji, mě inspiroval k volbě tématu práce.  Protože   téma   problematiky   žen   a   rozvoje  je   velmi   široké   a   v   každém   státě   má  postavení ženy ve společnosti svá specifika, rozhodla jsem se kromě teoretického úvodu  zaměřit na problematiku žen v Africe, konkrétněji potom na situaci v Keni. Uvědomuji si,  že obšírnost tématu neumožňuje detailní zpracování problematiky v této bakalářské práci, a  proto jsem z množství informací vybírala jen ty, které mne nejvíce oslovily.  11

Cíle práce a metodologie Cílem práce je nastínit problematiku žen a rozvoje a pokusit se analyzovat závažné  problémy žen, které brání jejich aktivnímu zapojení do společnosti, na konkrétním příkladu  Keni.    Práce  obsahuje úvodní teoretickou část, dále  se  zaměří na rovinu rozvoje,  a  to  nejdříve prostřednictvím mezinárodně uznávané Organizace spojených národů, pak bude  pozornost věnována vlivům rozvojových opatření na postavení žen. V další části práce se  pozornost přesune na problematiku žen v Africe. Závěrečná část bude pojednávat o Keni, o  současných problémech žen a zaměří se na příklady iniciativ místních obyvatel.   Práce směřuje od obecného ke konkrétnímu. Již od úvodu je obecná problematika  sledována z takového úhlu, který dá úvodní teoretické kapitoly do souvislosti se závěrem  práce, kde budou uvedeny projekty pro konkrétní situaci v Keni.  Při   zpracování   práce  byla   použita  rešeršně­kompilační  metoda,   sběr  dat   a  jejich  analýza. Práce čerpá ve velké míře z anglických zdrojů jak v knižní podobě, tak především  v   podobě   elektronické.   Pokud   jde   o   česky   psanou   literaturu,   ta   je   nejvíce   využita   (v  kombinaci   s   anglicky   psanými   zdroji)   především   v   první   třech   kapitolách,   které   jsou  věnovány problematice žen a rozvoje.   Při získávání statistických údajů jsem pracovala především se zdroji mezinárodních  organizací jako je Organizace spojených národů nebo WHO. Při   analýze situace v Keni  jsem se opírala o statistická data Národní komise pro gender a rozvoj.  Publikaci, kterou vydala Národní komise pro gender a rozvoj, jsem považovala za  důvěryhodný zdroj o problematice žen v Keni. Situací žen v Keni se zabývají i jiné studie,  ale   obvykle nejsou zaměřeny na danou problematiku komplexně.  Součástí práce jsou i  grafy, tabulky a mapky, jejich původní podoba v anglickém jazyce, některé jsou upraveny  (popisky a nadpisy jsou přeloženy do češtiny či vybrána jen některá data).  

12

1. Gender a feminismus  Tato kapitola představuje pojem gender a hlavní feministické proudy. Slouží jako  teoretický úvod do „ženské problematiky“. Termín gender je dnes hojně užívaný v diskusi  na toto téma, proto se tato úvodní kapitola bude zabývat jeho definováním. Cílem této části  není vyčerpávající představení feministických hnutí, to by pro jejich rozmanitost nebylo ani  proveditelné. Jde spíše  o stručný zjednodušující přehled základního  členění  feminismu.  Bude představena první a druhá vlna feministických hnutí a současné feministické proudy. 

1.1 Gender Termín gender se zpravidla nepřekládá, za jeho ekvivalent v češtině je považováno  slovo   rod.   Tento   pojem   se   začal   používat   v   druhé   polovině   20.   století   v   rámci  feministického paradigmatu. Původním autorem teorie genderu je psycholog a sexuolog  John   Money   (WIKIPEDIE,   2009).  S   jedním   nejčasnějších   použití   slova   gender   na  akademické půdě jsme se mohli setkat na University of Sussex v roce 1976 na  semináři o  podřízeném   postavení   žen.  Olivia   Harris,   Maureen   Mackintosh,   Felicity   Odlum,   Ann  Whitehead,  Kate  Young zastávaly názor, že  muž i   žena  jsou  biologické bytosti, ale  že  podřízenost ženy byla sociálně vykonstruovaná,  a ne biologicky determinována. Gender  jako   rozdílnost   mezi   pohlavími   je   konstruován   socializací   a   vzděláním   a   ovlivňován   i  jinými faktory (PARPART, 2000). Tento pojem je dnes hojně užívaný v diskusi o ženských a mužských odlišnostech,  sociálních rolích atd. Existuje celá řada definic tohoto pojmu. Dle Hartla a Hartlové (2004,  s. 176) můžeme tento pojem vysvětlit takto: „Gender je soubor sociokulturně vytvořených  sociálních rolí spojených s příslušností k biologickému pohlaví.“ V příručce pro Evropskou  komisi,   kterou   sestavila   Franceskides   (2004,   s.   9)   je   uvedena   vyčerpávající   definice  genderu: „Společenské rozdíly nebo role přiřazované ženám a mužům, role, které se učíme,  když   vyrůstáme,   které   se   v   průběhu   času   mění   a   jsou   ovlivňovány  kulturou,   etnickým  původem,   náboženstvím,   vzděláním,   třídním   a   zeměpisným,   ale   i   ekonomickým   a  politickým prostředím, ve kterém žijeme. Tyto modely chování nastavují normy a ovlivňují  to, kým jsme, bez ohledu na naše pohlaví. Například zatímco ženy mohou pouze rodit  (biologická   předurčenost),   biologie   již   neurčuje,   kdo   bude   děti   vychovávat   (genderové  chování) či kdo bude vykonávat domácí práce. Gender tedy popisuje soubor vlastností a  13

chování, které od žen a mužů očekávají jejich společnosti a který utváří jejich sociální  identitu. Identitu, která je v každé kultuře odlišná a která se mění v průběhu dějin.“  Gender   je   tedy   považován   za   sociální   konstrukt,   který   vychází   z   jednotlivých  společností, proto se v různých kulturách a společnostech liší.    Změny můžeme sledovat  také v závislosti na čase. Konstrukce spočívá ve vytvoření rozdílných sociálních rolí pro  muže a ženy. Tyto role jsou v mnoha společnostech považovány za neměnné. Kvůli tomu se  klade důraz na slovo konstrukt, které by mělo vystihovat umělou konstrukci těchto rolí.  Dle   sociálních   teorií   je   neměnné   jen   pohlaví,   ale   sociální   role   se   učíme   v   rámci  společenských struktur. Podstatné je, že se genderové role mohou změnit, a díky tomu se  může měnit postavení mužů a žen ve společnosti.  

1.2 Základní členění feministických proudů

Feministické hnutí zpočátku usilovalo o získání základních občanských práv pro 

ženy,  hlavně právo volit a vlastnit majetek. Toto hnutí ovšem není ani nebylo homogenní,  ale   štěpí   se   na   mnoho   proudů.   Pro   všechny   je   společným   tématem   postavení   ženy   ve  společnosti, ovšem jednotlivé proudy řeší toto základní téma z jiných úhlů pohledu. Proto  někteří autoři nemluví o feminismu, ale o feminismech  (JARKOVSKÁ,  2004, s. 22­23;  HORKÝ, 2008, s. 5). 

1.2.1 První vlna feminismus

  Za první vlnu feminismu je označováno období od poslední třetiny 18. století do 

roku 1930. Tato vlna je charakteristická především bojem žen za nejzákladnější občanská  práva (volební právo, právo vlastnit majetek, právo na vzdělání). Některá znevýhodnění,  proti kterým feministky první vlny bojovaly „přinesla“   až moderní doba. Velké ideály  moderní   doby   byly   realizovány   pouze   pro   muže,   ženy   byly   vynechány.   A   na   to   právě  reagovala první feministická hnutí. Boj feministek první vlny byl poměrně úspěšný,  po  první   světové   válce   došlo   ve   většině   evropských   zemí   k   uznání   volebního   práva   žen  (srovnej: HAVELKOVÁ, 2004, s.168­175; RENZETTI, 2005, s. 36­ 44 ).

1.2.2 Druhá vlna feminismu 

Počátek druhé vlny feminismu je spojen s šedesátými léty dvacátého století. Ženská 

hnutí se zpočátku formovala v rámci hnutí hippies, ale brzy se z hnutí hippies vyčlenila a  vznikl samostatný proud. Druhá  vlna feminismu se od první liší jinými tématy a přístupy. 

14

Problematiku řeší ve dvou základních rovinách. První rovinou je kultura všeobecně, studuje  se   vliv   jazyka,   institucí   atd.   na   vnímání   ženy.   Druhou   rovinou   je   psychologická  problematika formování genderové identity, ta se zabývá tématy jako je  socializace mužů a  žen. I ženská hnutí druhé vlny byla poměrně úspěšná a vydobyla pro ženy svobodnější  postavení.  Znamenalo   to   například   větší   kontrolu   nad   vlastní   tělem,  právo   na   potrat   a  přístup ke všem profesím (RENZETTI, 2005, s. 44­47; HAVELKOVÁ, 2004, s. 175­182).

1.2.3 Současné hlavní proudy feminismu  Trendy   feministického   myšlení   v   současnosti   volně   navazují   na   druhou   vlnu  feminismu. Feministických proudů je nepřeberné množství a lze je  jen těžko rozčlenit.  Užitečně a přehledně roztřídila současné feministické proudy socioložka Judith Lorber v  roce 1998. Ta člení feministické teorie do tří kategorií:  teorie genderově reformní; teorie  genderově   motivovaného   odporu   a   teorie   genderově   motivované   vzpoury.   První   dvě  kategorie navazují na feminismus druhé vlny a dále se rozvíjejí. Pro feminismy zahrnuté do  těchto prvních dvou kategorií je příznačné, že chápou patriarchální uspořádání společnosti  jako důvod diskriminace žen, ale každá z těchto kategorií uplatňuje jiné přístupy jak změnit  pozici žen v patriarchálním řádu (SOKOLOVÁ, 2004, s. 198 ­212 ).   Feminismy   spadající   pod   genderově   reformní   teorii   zdůrazňují   podobnosti   mezi  muži a ženami. Požadují, aby ženám byly poskytnuty stejné možnosti účasti na politickém  životě jako mužům, zaměřují se na oblast posilování práv. Do teorie genderově reformní  můžeme zařadit tyto feministické proudy: liberální, marxistický, socialistický, a rozvojový.  Liberální   feminismus   své   snahy   zaměřuje   na   prosazování   rovnosti   práv.   Feminismus  socialistický   a   marxistický   požaduje   ekonomickou   rovnost   pohlaví.   Oba   vycházejí   z  marxistického paradigmatu. Útlak ženy  vidí v její ekonomické závislost na muži. Proto  požadují lepší uplatnění na pracovním trhu, větší mzdy a zlepšení pracovních podmínek. To  má   vést   k   lepšímu   ekonomickému   postavení   ženy.   Rozvojový   feminismus   vychází   z  postkoloniální kritiky eurocentrismu. Zabývá se specifiky žen ve třetím světě. Vychází z  kombinací liberálních a sociálních feminismů.    K   teorii   genderově   motivovaného   odporu   můžeme   přiřadit   tyto   feminismy:  radikální, lesbický, psychoanalytický. Je pro ně shodná představa, že je třeba uniknout z  nadvlády mužů, a tak prosazují zakládání organizací, ve kterých budou pouze ženy. Rovněž 

15

si myslí, že patriarchát je prorostlý celým systémem a každodenními vztahy obou pohlaví,  a tak zajištění práv pro ženy nic neřeší.     Teorie genderově motivované vzpoury jsou někdy taky nazývány feminismem třetí  vlny. Je to velmi rozmanitý proud, který se odlišuje od feminismu druhé vlny. Zde můžeme  zařadit multirasový feminismus, postmoderní feminismus, mužský feminismus a další. Tyto  feminismy se zabývají vzájemnými vztahy nerovnosti založené na genderu, rase, etnické  příslušnosti,  třídě  atd.  (srovnej:   RENZETTI,   2005,   s.   48­50;   SOKOLOVÁ,   2004,   s.  198­212 ).   

16

2. Ženská problematika v OSN ­ opatření na  mezinárodní úrovni Druhá kapitola se věnuje problematice žen na úrovni Organizace spojených národů,  které   představují   hlavního   aktéra   v   rozvojové   pomoci   na   mezinárodní   úrovni.   Touto  rozvojovou   problematikou   v   oblasti   genderu   se   inspirují   i   jiní   rozvojový   aktéři   (EU,  dárcovské země...) a zavádějí opatření vytvořená na půdě Organizace spojených národů.  Organizace spojených národů (dále jen OSN) pomáhá mobilizovat ženy na celém světě, je  také fórem pro ženy z celého světa, aby společným úsilím dokázaly prosazovat svá práva.  OSN   oficiálně   vznikla   v   roce   1945,   jejím   posláním   je   udržovat   mír   a   šířit  rovnoprávnost   ve   světě.   Cíle   této   organizace   jsou   definovány   v   Chartě   OSN,   která   je  zároveň ustanovujícím dokumentem. Stanovuje práva a povinnosti členských států i orgánů  a principy fungování OSN (UNIC, 2005c). Na půdě OSN je velká pozornost věnována  otázce lidských práv. Jak  legislativě,  tak jejich ochraně. Už v Chartě OSN je zakotven  rovnoprávný přístup k člověku a jeho právům.  Citace z předmluvy:  „... jsme odhodláni  deklarovat   znovu   svou   víru   v   základní   lidská   práva,   v   důstojnost   a   hodnotu   lidské  osobnosti, v rovná práva mužů i žen a národů velkých i malých,...“ (UNIC, 2005d). Dalším  významným dokument spravujícím lidská práva je Všeobecná deklarace lidských práv. V  roce   1948   (10.   prosince)   byla   přijata   Valným   shromážděním.   Je   nejznámějším   a  nejcitovanějším   dokumentem   v   oblasti   lidských   práv.   Hodnota   tohoto   dokumentu   je  považována   za   univerzální.  Stala   se   podkladem   pro  60  mezinárodních  úmluv  v   oblasti  lidskoprávních vztahů (UNIC, 2005e).  Oba tyto významné dokumenty řeší také právní problematiku rovnosti mužů a žen,  rovnost pohlaví stala základním lidským právem. Vhodně tuto myšlenku vystihuje první  odstavec   druhého   článku   deklarace:  „Každý   má   všechna   práva   a   všechny   svobody,  stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví,  jazyka,   náboženství,   politického   nebo   jiného   smýšlení,   národnostního   nebo   sociálního  původu, majetku, rodu nebo jiného postavení“ (UNIC, 2005a).  Články 16. a 25. se poté  konkrétněji   dotýkají   práv   žen.   Článek   16.   se   věnuje   problematice   manželství   a   čl.   25.  požaduje   ochranu   mateřství   a   dětí   (UNIC,   2005a).  I   přestože  je   v   základních  mezinárodních listinách zakotveno rovnoprávné postavení mužů a žen, tak v praxi jí stále  17

dosaženo nebylo. Práva a svobody žen byly a i dnes jsou stále omezovány. Neblahý dopad  této skutečnosti na rozvoj a blahobyt společnosti si uvědomili na půdě OSN, a tak dnes  můžeme sledovat kroky podniknuté pro zlepšení postavení žen ve světě.    

2.1 Komise OSN pro postavení žen (CWS)

Rok po vzniku OSN (v roce 1946) byla sestavena  Komise OSN pro postavení žen 

(dále   jen   komise).   Tato   komise   pracuje   v   rámci   Hospodářského   a   sociálního   výboru  (ECOSOC).   Zaměřuje   se   na   genderovou   problematiku   a   hledá   možné   kroky,   které   by  mohly vést k lepšímu postavení žen ve společnosti. Komise zpočátku měla dvě základní  funkce. Za prvé přípravu doporučení a zpráv pro  ECOSOC na podporu ženských práv v  oblasti politiky, ekonomiky, sociální sféře a vzdělání. Za druhé vytvářet doporučení pro  naléhavé   případy   požadující   okamžitou   pozornost   v   oblasti   lidských   práv.   Pravomoci  komise zůstaly stejné až do roku 1987, pak byl její mandát rozšířen o prosazování rovnosti,  rozvoje,   míru   a   monitoring   pokroku,   kterého   ženy   dosáhly   na   regionální,   sektorové,  národní   a   globální   úrovni.   V   roce   1996   se   pravomoci   komise   znovu   rozšířily.  Dnes   je  zřejmé,   že  pokrok  dosažený  v  oblasti  rovných  příležitostí  pro obě  pohlaví   je   v mnoha  částech světa menší než se doufalo (MOMSEN, 2004, s. 8; UN, 1999­2007a).

2.2 Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen  

Dalším dokumentem, který vznikl  na půdě OSN,  je Úmluva o odstranění všech 

forem diskriminace žen. K jejímu vytvoření došlo v New Yorku 18. 12. 1979 a v platnost  vstoupila v roce 1981.1  Je  chápána jako mezinárodní norma, která definuje rovnost mužů a  žen ve všech rovinách společenského života.  Požaduje po signatářích zakotvení rovnosti  práv obou pohlaví v ústavních listinách států, či  jiných odpovídajících dokumentech. Pro  sledování   pokroku   byl   stanoven   Výbor   pro   odstranění   diskriminace   žen  (CEDAW)  sestavený z   23 odborníků z jednotlivých států, kteří se zabývali problematikou žen. Při  výběru odborníků do komise se stále dbá, aby bylo zastoupeno široké spektrum kultur a  spravedlivé geografické rozmístění. Státy, které ratifikovaly úmluvu, se také zavazují, že  předloží zprávy o dosaženém pokroku v oblasti diskriminace žen dle této úmluvy, a to do  jednoho roku po vstupu úmluvy v platnost, a dále každé čtyři roky nebo kdykoliv o to  1 Úmluvu v roce 1981 ratifikovalo 20 zemí. V roce 1996 měla 152 účastníků, dnes má 185 účastníku, ale  USA ji neratifikovaly ani v roce 2006, v tomto roce ratifikovaly úmluvu Cookovy ostrovy (MOMSEN,  2004, s. 10; OHCHR, 2007a). 

18

Výbor   požádá,   aby   mohl   zhodnotit   pokrok,   kterého   se   dosáhlo   v   jednotlivých   zemích  (MOMSEN, 2004, s.10; UNIC, 2005 b; OHCHR, 2007a; UN, 1999­2007b).

2.3 Světové konference zaměřené na ženy, Dekáda OSN pro ženy  S koncem studené války se mezinárodní pozornost obrátila k dlouho zanedbávaným  globálním problémům, včetně pozice žen. V devadesátých letech se spustila nevídaná série  konferencí, některé z nich byly přímo zaměřeny na ženy a jiné na oblasti, ve kterých ženy  mohou hrát významnou roli.2  V roce 1975 se konala První světová konference o ženách v Mexico City. Na této  konferenci byly vytvořeny instituce, které byly základem pro výzkum, školení  a aktivity v  oblasti žen a rozvoje – Mezinárodní výzkumný a vzdělávací institut OSN pro pokrok žen  (INSTRAW) a  Rozvojový fond OSN pro ženy (UNIFEM)3.  Rok   1975   také   Valné   shromáždění   OSN   prohlásilo   za   mezinárodní   rok   žen,  záměrem bylo zvýšit dosavadní nedostatečnou pozornost věnovanou ženám a podpořit boj  za lidská práva žen. Bezprostředně následovalo desetiletí věnované ženám, tzv. Dekáda  OSN pro ženy. Tato dekáda prosazovala tři principy – rovnost, rozvoj a mír  (UN, 2008;  PARPART, 2000).  Dekáda OSN pro ženy byla významným impulsem pro sbírání dat a  pořádání výzkumů, které mapují situaci žen po celém světě (MOMSEN, 2004, s. 11).  To  vše umožnilo zobecňovat znalosti a vědomí o ženských problémech mezinárodně. Poté se  také   začaly   formovat   nástroje   na   podporu   ženských   otázek   na   národních   úrovních  (PARPART, 2000).  Na druhé světové konferenci o ženách, která se konala v Kodani v roce 1980, se  účastníci shodli na třech oblastech, ve kterých by měl být sledován pokrok. A to na oblasti  vzdělání, pracovních příležitostí a zdravotní péče. Na třetí konferenci žen v Nairobi z roku  1985 se ukázalo, že genderová nerovnost není samostatným problémem, ale že se týká  2  Příkladem konferencí nepřímo se věnující ženám může být Mezinárodní konference o výživě, Světová  konference o vzdělání pro všechny a mnoho dalších (MOMSEN, 2004, s. 221).  3 „UNIFEM – (zde se uvádí rok založení na rok 1976) je autonomní orgán Rozvojového programu OSN  (UNDP), je podřízen výrobu, který tvoří zástupci všech regionů a a výkonné radě UNDP. UNIFEM  je  jako UNICEF financován z dobrovolných příspěvků. Středem je  pozornosti podpora práv žen. Činnost  UNIFEM se zaměřuje na čtyři hl. Oblasti: omezení chudoby mezi ženami, boj proti násilí páchaném na  ženách, boj proti šíření HIV/AIDS mezi ženami a dívkami a podpora  zapojení žen do státní zprávy.  Právní rámec činnosti představuje Úmluva o odstranění všech forem diskriminace (CEDAW) a Platforma  pro Akci, přijatá zeměmi na 4. světové konferenci o ženách, pořádané OSN v Pekingu. Významnou  podporu představují též Rozvojové cíle tisíciletí“ (BROŽA, 2008).

19

všech oblastí lidské aktivity. Konference konaná v Nairobi byla vyvrcholením Dekády OSN  pro ženy a jejím cílem bylo zhodnocení dosažených výsledků (MOMSEN, 2004, s. 10; UN,  2008 ).4 Čtvrtá světová konference o ženách se konala v Pekingu v roce 1995. Měla urychlit  proces   započatý   v   roce   1975   mezinárodním   rokem   žen  (MPSV,   2005).  Konference  zdůraznila   potřebu   transformace   vztahů   mužů   a   žen   jako   důležitý   předpoklad   k  nastartování   udržitelného   rozvoje  (MOMSEN,   2004,   s.   12).  Na   této   konferenci   přijali  zástupci 189 vlád Pekingskou deklaraci a akční platformu5. Vytyčeno bylo 12 kritických  oblastí zájmu jako apelace na mezinárodní organizace, vlády států  a nevládní organizace,  aby uskutečnily strategická opatření v následujících oblastech zájmu, ve kterých je stále  patrná nerovnost: ●

přetrvávající zátěž žen žijících v chudobě a bídě

●

nerovnoměrný přístup ke vzdělání a menší příležitosti žen pro školení k výkonu  povolání 

●

nedostatečný přístup žen k zdravotnickým službám 

●

násilí páchané na ženách

●

dopad válečných konfliktů na ženy

●

nerovnost   v   hospodářských  strukturách,   přístup   ke   zdrojům,   nerovnost   ve  všech  produktivních činnostech

●

nerovnoměrné sdílení moci mezi muži a ženami

●

nedostatečné mechanizmy na všech úrovních, které mají posílit postavení žen ve  společnosti

●

nedostatečná podpora a ochrana lidských práv žen

●

vytváření stereotypních názoru na ženy prostřednictvím mediálního zpracování

●

nerovnost ve vztahu k životnímu prostředí, přístup ke zdrojům, ochrana životního  prostředí

4  Podle Momsen (2004, s. 11) se dosáhlo jen nepatrných změn v průběhu Dekády OSN pro ženy, ale  aspoň „přitáhla“ větší pozornost k problémům žen, na ženy se začal brát větší ohled při plánování  rozvojových programu a důležité je, že začal sběr věrohodných dat. 5  World Plan of Action – vede v mnoha zemích k založení úřadů pro záležitosti žen ve vládách, také  mezinárodní rozvojové agentury se snaží integrovat problematiku žen do rozvojového procesu, často si k  těmto účelům najímají experty z WID (PARPART, 2000).

20

●

přetrvávající diskriminace děvčat a pokračující porušování práv děvčat

 (MPSV, 2005). Valné shromáždění kontrolovalo postup v souladu s Akční platformou z Pekingu a  to v roce 1996, 1998 a 2000. Na mimořádném shromáždění v roce 2000 v Nairobi přijaly  zúčastněné státy dodatečné závazky, které se týkaly odstranění nevhodných praktik jako je  mrzačení ženských pohlavních orgánů, sňatků v dětském věku a vylepšení legislativních  opatření, která pomáhají ženám bojovat proti domácímu násilí. Rovněž byl stanoven cíl  podporovat zdraví žen,  a to hlavně v rámci prevence a dostupnosti zdravotních služeb,  a  také podpora základního bezplatného vzdělání.  Vzhledem k tomu, že nairobské konferenci byl znovu připomenut závazek 12 kritických  oblastí v ženské problematice stanovených Akční platformou, účastníci poukázali na to, že  se je zatím nepodařilo efektivně realizovat. Dále přiznali, že vlády samotné nemohou tyto  závazky   naplnit   a   vyzdvihli   význam   občanské   společnosti,   nevládních   organizací   a  ženských organizací při snaze naplnit dvanáct kritických oblastí zájmu6 (BERANOVÁ).  

2.4 Rozvojové cíle tisíciletí Na sumitu tisíciletí, který se konal v New Yorku v roce 2000, byly přijaty Rozvojové  cíle tisíciletí. Jde o 8 cílů  (jsou rozděleny do osmnácti dílčích úkolů  a jejich plnění je  sledováno pomocí více než čtyřiceti indikátorů), které mají být naplněny do roku 2015.  Prvních sedm cílů je zaměřeno na zlepšení situace v nejchudších zemích světa a osmý cíl  se týká i vyspělých států. Důraz se klade na vybudování partnerství pro rozvoj. Ústředním  tématem je redukce chudoby. Naplněním cílů se má podpořit celosvětové dosažení míru,  lidská důstojnost a rovnoprávnost a ekologická udržitelnost. Cíle tisíciletí jsou ambiciózní a  už   nyní   se   jeví   jako   nedosažitelné.   Nicméně   obrátily   pozornost   k   zásadním   světovým  problémů,   které   je   třeba   řešit   a   jistého   pokroku   se   přeci   jen   dosáhlo.   Pro   srovnávání  statistických údajů jednotlivých cílů se za výchozí datum považuje rok 1990 (UN, 2007;  EXNEROVÁ, 2005). Rozvojové cíle obrátily pozornost nejen na chudobu, ale i na postavení žen ve třetím  světě. Stojanov (2007) ve svém článku uvádí, že čím je společnost chudší, tím větší rozdíly  mezi pohlavími existují. Dle jiných autorů toto tvrzení není tak jednoznačné, neboť podle  6 Nevládní organizace jsou považovány za velmi efektivní v aktivitách zaměřených na problematiku žen  (PARPART, 2000).

21

„ukazatelů rovnosti“ jsou na tom některé vyspělé státy hůře než rozvojové. Horký (2007)  zastává stanovisko, že nerovnost žen a mužů  nemusí mít přímou souvislost  s celkovou  vyspělostí země. Podle statistického zpracování dvou indikátorů GDI a GEM (viz níže)  vedle sebe často nalezneme vyspělé a rozvojové státy. Obecně asi můžeme říci, že záleží na  více faktorech než jen na bohatství či chudobě dané společnosti. Mnoho autorů uvádí, že se chudoba dotýká více žen než mužů, ale tyto údaje nejsou  stále vědecky dokázané  (MOMSEN, 2004, s. 11).  Přesto se předpokládá, že je obtížnější  situace žen, hlavně proto, že většinu ženských činností nejde jednoduše hodnotit a zahrnout  do statistik. A tak situace žen není adekvátně zhodnocena (HORKÝ, 2009). Některé rozvojové cíle se přímo týkají problematiky žen a jiné, ačkoliv to nemusí  být na první pohled zřejmé, se také velkou měrou dotýkají žen a jejich problémů. I když se  zaměříme na cíle sestavované společně pro muže i ženy, zjistíme, že se větší pozornost v  jejich řešení věnuje ženám7 (HORKÝ, 2007).  Cíl, který se přímo zaměřuje na postavení žen ve společnosti, je třetí v pořadí. Jeho  znění je „Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti.“ OSN si jako základ  pro srovnání postavení mužů a žen zvolila přístup ke vzdělání a rovnost pracovním na trhu  a v politických pozicích (HORKÝ, 2009).  Pro posilování role žen ve společnosti je podstatná také jejich bezpečnost, ochrana a  přístup ke zdrojům. Nejvíce úsilí k dosažení tohoto cíle je potřeba vyvinout v jižní Asii a  Subsaharské Africe (UN, 2008a, s. 17 ). Pro měření pokroku třetího cíle se používají následující indikátory  ●

poměr dívek a chlapců na základních, středních a vysokých školách

●

podíl žen v placeném zaměstnání (vyjma zemědělství)

●

podíl žen v národních parlamentech (UN, 2008b). Pátý úkol, který by měl přispět ke splnění tohoto cíle, se zaměřuje na vzdělání : „Do 

roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním školství a do roku 2015 na  všech úrovních vzdělávacího systému.“ Hlavním ukazatelem pokroku v této oblasti se stal  poměr přístupu dívek a chlapců ke vzdělání na základních a středních školách. Vzdělání je  podstatné   pro   rozvoj   společnosti   i   jedinců.   Důležité   proto   je,   aby   měli   všichni   šanci  7 „Konkrétně mužům se nevěnuje ani jeden cíl“ (HORKÝ, 2007).

22

navštěvovat školu, a tím rozvíjet své schopnosti (STOJANOV, 2007). Zatím ovšem můžeme  sledovat   nerovný   přístup   mezi   chlapci   a   dívkami   už   na   prvním   stupni   vzdělání   a   tato  situace se ještě zhoršuje s dalšími stupni vzdělání. Dívky tvoří 55 % populace, která nemá  možnost   navštěvovat   školu.  Také  může   být   různý   přístup   ke   vzdělání   ve   městě   a   na  venkově, či mezi chudými a bohatými rodinami (UN, 2008a, s. 18).  Podíl chlapců a dívek navštěvující zakladní stupeň vzdělání v rozvojových zemích Roz dě le ní podle místa bydliště a bohatsví domácnosti, (2000/2006; proce nta)

90 80 70 60 Ch l apci Dí vky

50 40 30 20 10 0 Mě stské oblasti S tře dně bohaté domácnosti Ve nkovské oblasti Ne jchudší domácnosti Ne jbohatší domácnosti

1. Graf, zdroj: UN, The Millennium Development Goals Report 2008 s. 18 Chlapci jsou stále upřednostňováni před dívkami ve školní docházce. Tento přístup  je nejvíce patrný v Oceánii, Subsaharské Africe a západní a jižní Asii. Počet chlapců a  dívek se srovnal v Karibské oblasti a oblasti Latinské Ameriky.8 Důležité není jen to, zda  děti do školy nastoupí, ale také zda základní vzdělání dokončí. Velké množství dětí, aniž by  dokončilo aspoň základní vzdělání, je nuceno školu předčasně opustit. Je na pováženou, že  v  oblasti subsaharské  Afriky je  to téměř polovina všech dívek, kterým  není umožněno  školu dokončit (STOJANOV, 2007; HORKÝ, 2007).9 Ženy mají v současné době více placených pracovních příležitostí než dříve. Ve  srovnání s rokem 1990, kdy se ženy celkově podílely 35 procenty na pracovních místech,  dnes   zaujímají   skoro   40   procent   všech   placených   pracovních   míst   kromě   zemědělství.  Přesto v rozvojových zemích převládá neplacená práce. V jižní Asii a Subsaharské Africe  8    1. příloha zobrazuje zápis dívek na základní stupeň vzdělání ve vztahu k chlapcům.  9 Pouze vzdělání nemusí ženám zajistit lepší postavení ve společnosti, pokud není zajištěna jejich ochrana a  přístup ke zdrojům. Aby bylo možné dosáhnou třetího cíle tisíci letí musí být naplněny i ostatní cíle  (HORKÝ, 2007).

23

neplacená   práce   představuje   asi   80   procent   veškeré   práce,  kterou   ženy   vykonají  (UN,  2008a, s. 18).  Ženy   se   účastní   rozhodujících   pozic   spíše   na   nižších   úrovních   než   v   centrální  vládě.10  V lednu v roce 2008 dosáhl celosvětový podíl parlamentních křesel obsazených  ženami 18 procent.11  Navzdory většímu zastoupení žen v parlamentech států muži stále  převažují na nejvyšších postech. V lednu v roce 2008 vládly ženy v sedmi ze 150 států  (členských států OSN) a v osmi státech ze 192 (členských států OSN) vedly ženy vlády  (UN, 2008a, s. 19).  Pátý cíl, který se také týká přímo žen, je: „Zlepšit zdraví matek“. V rámci tohoto  cíle jsou vytčeny dva úkoly. Prvním z nich je: „Do roku 2015 snížit o tři čtvrtiny míru  mateřské úmrtnosti“. Pro monitoring tohoto úkolu jsou vytčeny následující indikátory: míra  mateřské   úmrtnosti;   podíl   porodů,   u   kterých   asistuje   vyškolený   zdravotnický   personál.  Druhým úkolem je: „Zajistit do roku 2015 všeobecný přístup k reprodukčnímu zdraví“. I k  tomuto úkolu jsou zvoleny indikátory: míra používání antikoncepce; podíl dospívajících  matek12;   úroveň   prenatální   péče   (lékařské   prohlídky);  nepokryté   požadavky   rodinného  plánování (nepřístupnost antikoncepce) (UN, 2008a, s.23; UN, 2008b). V rozvojových zemích je míra mateřské úmrtnosti velmi vysoká. Téměř 99 procent  případů mateřské úmrtnosti se odehraje v rozvojovém světě. V roce 2005 na celém světě  zemřelo více než 500 000 žen na komplikace spojené s porodem. Celosvětově poklesla  mateřská   úmrtnost   pouze   o   1  procento  mezi   lety  1990  a  2005  (UN,   2008a,   s.24  ­25).  Následující mapka dokládá vysokou mateřskou úmrtnost v rozvojovém světě.

10 Rozvojoví partneři se zasazují o vylepšení pozice ženy v rozvojových zemích. Například v  roce  2005­2006 byla jedna šestina bilaterální pomoci přidělena do sektorů za účelem zlepšit status žen (UN,  2008a, s. 19).  11 Tento údaj zkresluje velké regionální rozdíly.  12 2. příloha ukazuje regionální zastoupení mladých rodiček.

24

2. Mapka, zdroj: UN, The Millennium Development Goals Report 2008 s. 24 S plněním cílů zaměřených na ženy i ostatními rozvojovými cíli se nejhůře potýká  Subsaharská Afrika, hlavně její venkovské oblasti (MOMSEN, 2004, str. 232).

2.5 Indikátory rozvoje zaměřené na gender V roce 1990 začal být v rámci Programu OSN pro rozvoj (UNDP) uváděn Index  lidského  rozvoje  (HDI)   jako   alternativa   k   ekonomickým   indikátorům  rozvoje.  Index  lidského rozvoje byl primárně vytvořen na základě definice chudoby Amartya Sena.13     V roce 1995 byl vytvořen Gender­related Development Index GDI a ve stejném roce  ho Program OSN pro rozvoj (UNDP) začal uvádět ve Zprávě o lidském rozvoji (HDR,  Human Developmant Report) (UNDP, 2008a). Pro výpočet tohoto indikátoru se používají  stejné „prvky“ jako pro výpočet HDI, jen se počítají pro muže i ženy samostatně:  ●

Dlouhý a zdravý život se měří pomocí (life expectancy at birth) ­ očekávaná délka  života při narození

●

Vzdělání se hodnotí pomocí (adult literacy rate) ­ míra gramotnosti dospělých 

13  Amartya Sen  je nositel Nobelovi ceny za ekonomii. Vytvořil HDI na základě tzv. minimálních možností  lidí (možnost zdravého života). Také chudobu hodnotí podle toho, co lidé nemohou ze své pozice  uskutečnit, protože jejich možnosti jsou omezené, a ne podle toho, co postrádají (ZÍKOVÁ, 2007).

25

●

„  životní standart“  (decent  standart  of  living)  hodnotí  se  pomocí odhadovaného  vydělaného příjmu (UNDP, 2008b).

Tento   indikátor   složí   k   porovnání   zemí   a   sleduje   tzv.   „gender   gap“.   Je   založen   na  přesvědčení, že nerovnost pohlaví omezuje prosperitu země (MOMSEN, 2004, s. 224).  Gender Empowerment Measure (GEM) tento index sleduje jaké postavení dokázaly ženy  získat v ekonomických a politických sférách. Snaží se zachytit genderovou rovnost v těchto  třech oblastech: ●

politická   participace   a   podíl   na   rozhodování   ­   měří   se   podle   procentuálního  zastoupení „mužských“ a „ženských“ parlamentních křesel 

●

ekonomická participace a podíl na rozhodování ­ 2 indikátory → procentuální podíl  mužů   a   žen   v   pozicích   zákonodárců;   procentuální   podíl   mužů   a   žen   na  profesionálních a technických pozicích

●

„kontrola   ekonomických   prostředků“   (Power   over   economic   resources)   se   měří  podle výše odhadovaného příjmu žen a mužů 

(UNDP, 2008b; MOMSEN, 2004, s. 226). 

2.6 Gender Mainstreaming

Za   jeden   z   nejúčinnějších   nástrojů   k   prosazování   rovnosti   pohlaví   se   považuje 

gender   mainstreaming.   Tento   pojem   se   občasně   užíval   už   v   šedesátých   letech,  a   to   v  souvislosti s rozvojovou problematikou. Na mezinárodní úrovni se poprvé objevil na Třetí  světové konferenci o ženách v Nairobi právě v souvislosti s rozvojovou problematikou. Na  Čtvrté   světové   konferenci   o   ženách   byl   přidán   požadavek   hodnotit   pro   každé   nově  přijímané opatření jeho dopad na muže a ženy. Nejprve byl koncept implementován na  úrovni OSN a jejích agentur, dále se dostává do jiných mezinárodních a státních struktur  (ROUČEK, 2008, s. 14­16; FRANCESKIDES, 2004).  Pro   Gender   mainstreanimg   existuje   řada   definic.   Podle   Lind   a   Löther   (2001)  (převzato   z:   ČERVINKOVÁ,   2003)   všechny   definice   zahrnují   tři   hlavní   body.   Gender  mainstreaming se vztahuje na ženy i muže a je zaměřen na rovnost příležitostí mužů i žen.  Gender   mainstreaming   je   strategie   k   dosažení   rovného   postavení   žen   a   mužů   ve  společnosti. Gender mainstreaming znamená rozšíření témat a přesunutí aktérů a aktérek:  genderové rozhodování na všech úrovních.

26

Gender Mainstreaming je jedním ze způsobů jak docílit změny, ale neměl by být  cílem, pouze pomocným nástrojem. Začleňuje otázku rovnosti do dominantní tendence ve  společnosti.   Genderová   analýza   hodnotí,   jakým   způsobem   budou   veškerá   rozhodnutí  působit   na   muže   a   ženy   (tzv.   Gender   impact   assesment).   Jestliže   principy   rovných  příležitostí   musejí   být   zohledňovány   při   každém   rozhodnutí,   tak   by   tato   metoda   měla  přispět k viditelným výsledkům. Gender mainstreaming rozebírá každé jednotlivé opatření  v   politice   a   integruje   do   ní   rovné   příležitosti   mužů   a   žen  (ROUČEK,   2008,   s.   14­16;  FRANCESKIDES, 2004).  Geder mainstreaning by také mohl být vhodným nástrojem pro změnu gendrově– pohlavního sytému společnosti. Genderově­pohlavním systém společnosti se myslí, že se  do společenských struktur dostává smýšlení lidí o genderových rolích14, to je pak zakotveno  ve společenském systému;  v politických strukturách, ve  školství, v rodinách. I když se  genderové role ve společnostech liší, a tím se liší i gendrově­pohlavní systém jednotlivých  společností,   můžeme   u   nich   sledovat   tři   shodné   znaky,   které   jsou   platné   pro   různé  společnosti. „ Za prvé sociální konstrukt genderových rolí na základě biologického pohlaví.  Za druhé dělbu práce na základě pohlaví, tedy skutečnost, že jednotlivcům jsou svěřovány  určité úkoly v závislosti na jejich pohlaví. A za třetí společenskou regulaci sexuality, v  jejímž   rámci   jsou   některé   formy   vyjadřování   sexuality   odměňovány   a   jiné   trestány“  (RENZETTI, 2005, s. 21).

14 „genderové role – souhrn očekávaných (předepsaných) jednání, způsobů jednání a chování, kterými se  projevujeme jako ženy a muži. Genderové role si každá/každý osvojujeme v rámci procesu socializace již  od prvních týdnů života“ (NESEHNUTÍ, 2007).

27

3. Žena a rozvojové teorie Tato   kapitola   se   věnuje   problematice   rozvojových   teorií   a   přístupu   k   ženám   v  rozvojovém   diskurzu.   Také   líčí   základní   přístupy,   které   v   sobě   snoubí   feministický   a  rozvojový přístup. Cílem této kapitoly opět není vyčerpávající přehled, jde spíše o nastínění  problematiky žen v rozvojovém diskurzu, či dopad rozvojové pomoci na ženy. Jelikož je  toto   téma   poměrně   nesnadno   uchopitelné,   tak   je   vodící   linkou   kapitoly   chronologické  řazení.

3.1 „Počátky rozvoje“ Rozvoj  –  tento   pojem   je   značně   problematický,   jednoznačná   definice   pojmu  neexistuje  (ECHAUDEMAISON C.­D. A KOL, 1995, s. 277). Rozvoj je určitý proces,  který vede ke změně. Obecně tuto změnu vnímáme pozitivně. (Slova rozvoj může být užito  v mnoha významech.) Po druhé světové válce se začalo toto slovo užívat také v souvislosti  s   rozvojem   lidské   společnosti,   přičemž   Severní   Amerika   a   Evropa   se   považovaly   za  společnosti rozvinuté a jiné země, obvykle bývalé kolonie, byly považovány za zaostalé  underdeveloped15  (nevyvinuté,   zpátečnické,   primitivní)   a   měly   projít   transformací,   aby  dosáhly   stejné   úrovně   rozvoje   jako   rozvinuté   státy.   Ve   čtyřicátých   letech   vznikl   obor  rozvojová studia (development studies). Byl zaměřen právě na postkoloniální státy ve snaze  pomoci překonat jejich zaostalost.16 Od druhé poloviny dvacátého století přístupy k rozvoji  a   jejich   zavádění   do   praxe   do   značné   míry   ovlivnily   podobu   světa   (PARPART   2000;  15       „Počátek „věku rozvoje“ může být datován k 20. lednu 1948, kdy prezident Spojených států Harry  Truman použil ve svém inauguračním projevu označení „nerozvinutý“ (underdeveloped) v následujícím  kontextu: „Musíme se pustit do nového smělého programu, jenž povede k tomu, že užitek z našeho  vědeckého pokroku a industriálního vývoje bude sloužit prospěchu a růstu nerozvinutých oblastí. Starý  imperialismus – vykořisťování za účelem obohacení druhého – nemá v našich plánech žádné místo. To, co  si představujeme je program rozvoje založený na konceptu demokratického spravedlivého údělu“ (cit in  Esteva, 1992: 6)“ (cit, ZÍKOVÁ, 2007).  Kolem 60. let se začal používat vedle termínu underdeveloped také termín less developed, který  byl považovaný za méně hanlivý (PARPART, 2000).   V padesátých letech se v rozvojovém diskurzu objevil výraz „třetí svět“. Běžně se používal pro  souhrnné označení států Latinské Ameriky, Asie a Afriky,  které  mají podobné problémy s překonáním  hospodářské a sociální zaostalosti a jsou na periferii zájmu. Za „první svět“ svět byl považován  kapitalistický Západ, za „druhý svět“ socialistický východ. Termín „třetí svět“ poprvé použil v roce 1952  francouzský akademik Alfred Sauvy (DANĚK, 2000, s. 39). North – South (Sever­Jih) – Toto geograficky nesprávné označení se začalo používat kolem roku 1980,  podstata tohoto členění je ekonomická; Sever představuje bohaté země, Jih jsou země chudé (PARPART,  2000). 16        Údobí od 20. do 50. let se dá považovat za přechod mezi obdobím koloniálním a rozvojovým.  

28

ZÍKOVÁ, 2007; DANĚK 2000, s. 47).

3.1.1 Modernizační teorie

Dominantní   koncepcí   rozvoje   v   poválečném   období   se   stala   tzv.   modernizační 

teorie.   Modernizační   paradigma   hrálo   významnou   roli   v   rozvojové   politice   od   konce  čtyřicátých   let   do   šedesátých   let   20.   století.   Určující   pro   tuto   teorii   byla   představa,   že  Západní   socioekonomický   model   společnosti   je   nejvyšším   možným   stupněm   vývoje  společnosti   v   dané   době,   a   proto   by   se   mu   měly   ostatní   méně   rozvinuté   státy   snažit  přiblížit,   tedy   nastoupit   obdobnou   cestu   rozvoje.   Propojením   myšlenek   neoklasické  ekonomické   teorie   s   modernizační   teorií   byl   rozvoj   zemí   vnímán   jako   zajištění   jejich  ekonomického růstu. A tak se i hlavní ekonomické indikátory (HDP, HNP) považovaly za  měřítko dosaženého pokroku. K nastartování rychlého ekonomického růstu měly přispět  moderní technologie, nově zbudovaná infrastruktura a instituce. Přistup, který byl zaměřen  na   zvyšování   ekonomického   růstu   a   zavedení   moderních   technologií,   dominoval   u  mnohých   aktérů   rozvojové   pomoci   na   multilaterální   i   bilaterální   úrovni.   Za   problém  nerozvinutých   oblastí   byla   označována   slabá   ekonomika,   nevyzrálý   trh   a   nízké   příjmy.  Předpokládalo se, že se situaci v rozvojových zemích podaří zlepšit prostřednictvím tzv.  dotačního efektu, který představoval myšlenku, že veškeré obyvatelstvo dané země mělo  profitovat z ekonomického růstu, bohatí producenti měli dotovat chudší obyvatelstvo. Tento  předpoklad   se   v   mnoha   případech   projevil   jako   chybný.   Koncept   modernizační   teorie  rozvoje vycházel z eurocentrického pohledu na rozvoj a jen málo zohledňoval kulturu a  specifické podmínky rozvojových zemí  (ZÍKOVÁ, 2007).  V této souvislosti uvádí Bert  Hoselitz,   že   hodnoty   a   sociální   vztahy   v   tradičních   společnostech   jsou   překážkou   k  nastartování   ekonomického   růstu,   čili   rozvoje.   A   argumentuje:   „Změna   tradičních  hodnotových  systémů   je   umožněna,   jestliže   hmotné   ekonomické   prostředí,   s   nímž   byly  spojeny, je vymýceno nebo oslabeno“ (cit z DANĚK 2000, s. 48). Daněk upozorňuje, že  modernizace jako rozvoj měla podnítit nejen změnu ekonomického systému rozvojových  zemí, ale také sociální, kulturní a politickou transformaci. A podle Stuarta Corbridga nese  socio­kulturní transformace dva základní znaky. Prvním z nich je  vytvořit pro průmysl  rozvojových zemí kvalifikovanou pracovní sílu vzdělanou v evropském duchu, která bude  racionálně   organizovat   čas.  Druhým   znakem   má   být   snížení   počtů   členů   rodiny  přes 

29

kontrolovanou reprodukci (DANĚK 2000, s. 48). 

3.1.2 Teorie závislosti

Za druhou významnou teorii v počátečních stádiích rozvojových strategii můžeme 

považovat teorii závislosti. Zrodila se jako kritika modernizačního přístupu. Rozvíjela se  spíše v teoretické rovině než v rovině praktické a do popředí se dostala v druhé polovině  šedesátých let. Tato koncepce zdůrazňovala provázanost světového hospodářství a dle ní v  tomto propojeném systému žijí rozvinuté země na úkor rozvojových, které jsou vyspělými  zeměmi   vykořisťovány   (rozvinuté   země   jsou   jádrem,   jenž   vykořisťuje   periferii  představovanou   rozvojovými   zemi)  (DANĚK   2000,   s.   49­51).  „Nezpochybňovali   však  chápání   rozvoje   jako   modernizaci:   pokud   se   podaří   minimalizovat   hospodářské   i   jiné  vztahy   se   západním   světem,   potom   se   i   do   třetího   světa   dostaví   modernizace   s   jejími  projevy typickými pro rozvojový svět“ (cit. DANĚK 2000, s. 51).  Časné rozvojové iniciativy z první poloviny dvacátého století  věnovaly ženám jen  malou pozornost. Všeobecně se totiž předpokládalo, že celá společnost, tedy stejně muži i  ženy, budou profitovat z ekonomického růstu hospodářství a dotačního efektu (PARPART,  2000).  Ženy   z   rozvojového   světa  měly   pocítit   prospěch   ze   silnější   ekonomické   pozice  svých manželů. K tomu ale nedocházelo (viz níže). Počáteční rozvojové strategie vnímaly  ženy   jako  matky  a  zaměřovaly  se  tedy  na   reprodukční   tématiku  a  zdraví   matek  a   dětí  (MOMSEN, 2004, s. 12). 

3.2 Sedmdesátá léta

Do počátku sedmdesátých let 20. století rozvoj ovlivňovaly především ekonomické 

faktory. V té době začala na půdě OSN vznikat představa, že je potřeba se zaměřit nejen na  ekonomické   hodnoty,   ale   také   na   hodnoty   sociální.   Požadoval   se   jednotnější   přístup   k  rozvojové   pomoci,   který   by   skloubil   prvky   sociální   s   ekonomickými.   V   sedmdesátých  letech začala v rozvojovém diskurzu dominovat koncepce základních potřeb. „Dudley Seers  proklamoval   odklon   od   stávajícího   rozvojového   konceptu   k   jeho   širšímu   vymezení;  navrhoval,   aby   se   základními   nosnými   pilíři   rozvojové   debaty   stala   redukce   chudoby,  nezaměstnanosti   a   nerovnosti,   přičemž   značný   důraz   v   rozvojovém   procesu   kladl   na  uspokojování tzv. základních potřeb“  (cit. ZÍKOVÁ, 2007).  Přestože se konference OSN  věnovaly tématu, které bylo pro tuto dekádu typické (základní potřeby), neopomíjely i další 

30

podstatná témata jako je enviromentální a genderová problematika  (ZÍKOVÁ, 2007).  Je  vhodné připomenout, že v sedmdesátých letech začala dekáda žen (viz výše).  Na problematiku žen v rozvoji upozornila v roce 1970 nizozemská ekonomka Ester  Boserup. Její průkopnická práce zaměřená na gender a rozvoj znamenala obrat ve vnímání  žen třetího světa a podnítila další rozvojové aktéry, aby se touto problematikou zabývali.  Jako   první   vyvrátila   domněnku,   že   rozvoj   působí   stejnou   měrou   na   muže   i   ženy  (MOMSEN, 2004, s. 13; PARPART, 2000). Zjistila nejen to, že ženy v rozvojovém světě mají špatné společenské postavení, ale  také to, že i skrze rozvojové aktivity jsou zvýhodňování muži. Muži organizující projekty  často pro spolupráci vyhledávali mužské protějšky v rozvojových zemích. Ester Boserup  tvrdí: „ Evropští usedlíci, koloniální administrativa a techničtí poradci jsou do značné míry  odpovědní za zhoršení postavení žen v zemědělských odvětvích rozvojových zemí. Právě  oni   zanedbávali   ženskou pracovní  sílu  v zemědělství, když  v zámoří  pomáhali zavádět  moderní na prodej zaměřené zemědělství a podporovali produktivitu mužské práce“ (cit. z  HORKÝ, 2007). Dopady mohou být zaznamenány například v subsaharské Africe, kde do  té doby v zemědělství aktivnější ženy setrvaly u pěstování tradičních plodin pro každodenní  obživu,   zatímco   muži   zvýhodněni   zemědělskými   inženýry   se   začali   věnovat   pěstování  plodin určených na vývoz (důsledky viz níže) (HORKÝ, 2007).  Ester   Boserup   dále   zjišťuje,   že   mnoho   rozvojových   projektů,   byť   technicky  propracovaných,   bohužel   podkopává   autonomii   žen   a   také   omezuje   jejich   ekonomické  příležitosti. Původní plánované přínosy z rozvojových projektů mají automaticky špatný  dopad na ženy a jiné marginalizované skupiny obyvatel ve třetím světě (PARPART, 2000).  Ženám prakticky nic nepřináší ekonomicky lepší pozice partnera, protože žijí ve špatném  společenském postavení. Eurocentrický pohled na rozvoj při vytváření projektů počítal s  nukleárním modelem rodiny (otec, matka, děti)  a s tím, že muži a ženy se o své příjmy  budou dělit (HORKÝ, 2009). Vzhledem k tomu, že rozvoj a ekonomický růst byly téměř  synonymy,   většina   indikátorů   hodnotících   úroveň   rozvoje   byla   zaměřena   právě   na  ekonomii,   tím   pádem   byla   ignorována   hodnota   práce,   kterou   vykonávaly   ženy,   protože  velká část práce žen zajišťuje chod domácnosti či jinou neplacenou činnost  (MOMSEN,  2004, s. 11­13). 31

3.2.1 Přístup WID ­ Women in development Přístup WID se začal formovat v sedmdesátých letech na americké půdě. Ženy v  USA zabývající se rozvojovou problematikou automaticky předpokládaly, že modernizace  přispěje k rovnosti pohlaví. V souvislosti s Dekádou OSN pro ženy se liberální feministky  spojily ve skupině  Women in development  (WID). Přístup WID slučuje  modernizaci  a  liberální   feministické   teorie.   Jejich   původním   cílem   bylo   ovlivnit   politiku   agentury  Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID). Požadovaly zahrnutí genderově citlivého  přístupu   do   všech   rozvojových   projektů   s   cílem   pomoci   ženám   v   integraci   do   světové  ekonomiky  (GORDON,   2001,   s.   284;   PARPART,   2000;  HORKÝ,   2007).  Propagovaly  zavedení statistik orientovaných na ženy a hlavně zkvalitnění sběru statistických dat. Také  ze zasazovaly o zlepšení pozice žen prostřednictvím vzdělání, školících programů, přístupu  k   placenému   zaměstnání.  Za   problém   považovaly   chudobu   žen   a   požadovaly  snižování  chudoby   mezi   ženami.   Na   toto  aktuální   téma   se   zaměřovala   také   Světová   banka   a  Mezinárodní měnový fond. Hlavní tématem ovšem bylo začlenění žen do ekonomického  rozvoje. Projekty byly zaměřeny například na zvyšování příjmů žen, ale často zanedbávaly  roli žen v domácnosti. Jak tvrdí Momsen (2004, s.13) ve své publikaci, přístup, který byl  zaměřen na ekonomické projekty, selhal, většina projektů působila pouze okrajově. Často  proto,   že   předpokládaly,   že   ženy   budou   věnovat   svůj   zbývající   čas   na   realizaci   těchto  projektů.  OSN a jiné agentury zabývající se rozvojem si v rámci Dekády OSN a následné  integrace   žen   do   rozvojového   procesu   vybíraly   do   svých   řad   experty   z   WID,   aby   jim  pomohli sestavit genderově senzitivní rozvojovou politiku. Tento přístup všeobecně rozšířil  povědomí o rozvojových potřebách žen (MOMSEN, 2004, s. 13). Kritika   přístupu   WID,   byla   obdobná   s   kritikou   modernizace.   Ignorována   byla  situace domorodých struktur společností třetího světa a znalostí obyvatel. Víra v pokrok  byla   viděna   skrze   přijetí   hodnot   Západní   společnosti   a   jejích   institucí.   Dle   WID   byly  hlavními účastníky rozvoje vlády, respektive rozvojové aktivity měly směřovat od vlády k  vládě (PARPART, 2000).

3.2.2 Přístup WAD ­ Women and Development 

Jedním   ze   současných   feministických   směrů   je   radikální   feminismus.   Myšlenky 

radikálního   feminismu   během   70.  let   ovlivnily   některé   akademiky   a   některé   aktivity,  32

především nevládní organizace, které se snažily o ženské projekty s úplným vyloučením  mužů. Tento pohled je někdy spojován s WAD (PARPART, 2000).  WAD jakožto pohled sociálních feministek na rozvoj tvrdí, že ženy hrají v rozvoji  specifickou roli, zdůrazňuje osobitost ženské práce, znalostí, cílů a odpovědnosti. WAD  například upozorňuje na to, že ženy jsou pilířem zemědělské produkce v mnoha částech  Afriky,   přesto   je   jejich   činnost   často   přehlížena   národními   a   donorskými   rozvojovými  plány.   Významnou   strategii   tohoto   hnutí   je   osvěta.   Orientuje   se   jak   na   vytvoření  byroktaické základny či hlavního proudu, tak na rozšiřování spolupráce prostřednictvím  aktivit, místních skupin a sítí. Jeho slabinou je, že vidí ženy spíše jako homogenní skupinu,  nerozlišuje rozdíly mezi ženami (PARPART, 2000). Tento postoj „bílých“ žen Severu byl kritizován ženami z Jihu. Došlo k tomu na  konferenci OSN věnované ženám v Mexico City. Ženám Jihu chybělo u žen Severu právě  hledisko   zaměřené   na   specifiky   rozvojových   zemí.   Pro   ženy   z   rozvojových   zemí   bylo  podstatnější překonání chudoby a následků kolonialismu  než dosažení rovnosti. To bylo  pravděpodobně důsledkem vzniku DAWN. Je to síť Jihu, která propagovala rozšiřování  názorů žen třetího světa (viz níže) (MOMSEN, 2004, s. 14). Zajímavým rozdílem mezi přístupy WID a WAD je, že WID předpokládal, že jsou  ženy do rozvoje zapojeny jen málo, a proto viděl potřebu podporovat jejich větší zapojení  do rozvojových aktivit. Naproti tomu podle přístupu WAD jsou ženy do rozvoje zapojeny v  dostateční míře, prý příliš, jenže ve velmi nevýhodné pozici.  Pro tyto přístupy  je naopak  společné, že o ženách přemýšlely z pohledu modernity. Oba směry byly kritizovány ženami  třetího světa, protože jim většina názorů a hodnot západních feministek byla cizí (HORKÝ,  2007, 2009). 

3.3 Osmdesátá léta 3.3.1 Neoliberální teorie  V   osmdesátých   letech   začala   dominovat   v   rozvojové   teorii   a   praxi   neoliberální  teorie. Je jistým odrazem neoklasického smýšlení šedesátých let dvacátého století. Dochází  k   opětovnému   posílení   pohledu   na   ekonomický   růst   na   úkor   sociálních   opatření.  Požadavkem na rozvojové země bylo přijmout strukturální úpravy. Strukturální opatření  měla zajistit ekonomickou stabilitu rozvojových zemí, což se ovšem nestalo vlivem různých 

33

faktorů.17           Strukturální opatření byla souborem opatření jako jsou: omezovaní státních zásahů do  ekonomiky, liberalizace  obchodu, zaměření  na export dle teorie komparativních výhod,  silná úloha trhu, prosazování tzv. „neviditelné ruky trhu“, vytváření podmínek pro příchod  zahraničního kapitálu a nadnárodních společností.18                      Dlužná krize a politika MMF a  WB  donutila rozvojové země přijmout modely  neolibrálního rozvoje. I když celkově  tyto strategie  vedly k zhoršení  sociální  situace   v  rozvojových  zemích  a   nebyly   pro  země   nikterak   výhodné,   rozvojové   státy  byly   natolik  závislé na kapitálu a dalších zdrojích proudících z vyspělých států, že tato opatření musely  přijmout.   Součástí   neoliberálních   teorií   bylo   také   zrušení   minimální   mzdy,   privatizace  státních   podniků,   škrty   ve   výdajích   na   školství,   zdravotnictví   a   dopravu.   Celá   politika  neoliberálních opatření, prosazovaná hlavně  WB  a MMF měla na rozvojové země velmi  negativní   vliv.   Došlo   k  prohloubení   sociálních   nerovností.   Místo   toho,  aby   došlo   k  snižování   chudoby,   chudoba   obyvatel   rozvojových   zemí  se   prohloubila   a   značná   část  populace   trpěla   podvýživou.  Lidé   se   dostali   na   hranici   přežití,   byly  ohroženy   základní  podmínky lidské existence. V nejchudších afrických státech došlo k poklesu střední délky  života (srovnej: DANĚK 2000, s. 51­53; ZÍKOVÁ, 2007).              Mezinárodní instituce Světová banka a Mezinárodní měnový fond tedy přiměly  rozvojové   země   přijmout   neúspěšné   programy   strukturálního   přizpůsobení   (Structural­ adjusment   programes).   Původně   byly   směřovány   k   tomu,   aby   snížily   náklady   vlády   a  zvýšily význam trhu v zemích třetího světa. I nyní se předpokládalo, že tyto programy  budou mít stejný dopad na muže i ženy. Někteří rozvojoví specialisté se domnívali, že po  delší   době  fungování   SAPs  pocítí  všichni  lidé   v  rozvojových  zemích  užitek  (HORKÝ,  2007; PARPART, 2000).                       Ženy musely vymyslet novou strategii, aby situaci přežily ony i jejich rodiny.  Takovému chování se začalo říkal „neviditelné přizpůsobení“ (invisible adjustment). Ženy  samy nahradily sociální systém  a to tak, že zvýšily objem své práce, hlavně byly nuceny  zvýšit podíl ekonomických aktivit, pracovaly tedy mnohem více a „tvrději“ než doposud.  17  Dopad měla hlavně světová ekonomická krize vyvolaná ropnými šoky. 18  Shodný pohled na strategie v rozvoji přes programy strukturálních úprav se nazývá Washingtonský  konsenzus.

34

Musely vlastně obětovat samy sebe (MOMSEN, 2004, s. 227). 

3.3.2 Přístup GAD – gender and development

Někteří zastánci feminismu a rozvojových teorií plně nesouhlasili s přístupy WID a 

WAD, a proto se v osmdesátých letech rozhodli pro vytvoření nového přístupu GAD. Tento  přístup je stejně jako předchozí založen na respektování genderu při plánovacích aktivitách  a na empowermentu. Přístup WID sklidil kritiku od propagátorů GAD za to, že bral ženy  jako   jednolitou   homogenní   skupinu   a   nevšímal   si   vlivu   třídy,   věku,   rodinného   stavu,  náboženství na rozvoj a jeho strategie (MOMSEN, 2004, s. 13). GAD vzniká ze zkušeností  grass­roots organizací a děl feministek třetího světa, je jasně spojený se skupinou zvanou  Development Alternatives with Women for a New Era (DAWN).19  Přístup   GAD   čerpal   také   ze   zkušeností   západního   sociálního   feminismu   (takže  slučuje   pohledy   Seve  –   Jih).   Tento   přístup   požadoval   syntézu   materialistické   politické  ekonomie   a   pohledu   radikálních   feministek   na   patriarchát.   GAD   sleduje   současně  materiální podmínky žen a třídní pozici, stejně jako patriarchální struktury a podřízenost  žen. Status ženy ve společnosti je tedy ovlivněn materiálními podmínkami života a jejich  pozicí v národní, regionální a místní ekonomii. A také patriarchální mocí ve společnosti, ve  které žena žije na národní, regionální úrovni a v domácnosti (PARPART, 2000).  Důležité je, že GAD se nezaměřuje pouze na ženy, ale řeší vztahy mezi muži a  ženami. Genderové vztahy dle tohoto pohledu určují pozici ženy ve společnosti. Přiklání se  k teorii, že vztahy mezi muži a ženami jsou sociálně zkonstruované, čili že jde o sociální  konstrukt genderu, který je možné změnit zvláště tehdy, pokud jde o změnu okolností, které  by byly nežádoucí.                        Zastánci GAD se zabývají rozvojovými iniciativami a z nich vyplývajícími  rozdílnými dopady na muže a ženy. V rozvoji nejsou ženy vnímány jako pasivní příjemci  pomoci, ale jako aktivní hráči. Tento přístup uplatňuje široký úhel pohledu, zaměřuje se na  rasu, třídu, koloniální historii, kulturu a pozici žen v mezinárodní ekonomice. Podobné  problémy řeší feminismus třetího světa a „černý“ feminismus (MOMSEN, 2004, s. 12).             Zpolitizování praktických potřeb žen (practical gender needs) a jejich transformace  19 K oficiálnímu vyhlášení  DAWN  došlo v Nairobi v roce 1985 na Nairobi international NGO forum  (PARPART, 2000).

35

do   strategických   potřeb   žen   (strategic   gender   interest)   je   centrálním   aspektem   přístupu  GAD.   Praktické   potřeby   žen   jsou   vytvořeny   z   konkrétních   podmínek.   Jsou  to   potřeby  vnímané bezprostředně, jako je potřeba jídla, přístřeší, vzdělání a zdravotní péče. Zajištění  těchto potřeb může ženám například usnadňovat život v domácnosti. Strategické potřeby  žen  vznikly na základě analýz podřízeného postavení žen a potřeby změn genderových  struktur společnosti, které určují pozici ženy v každé kultuře. Strategické potřeby zahrnují  cíl gendrové rovnosti (PARPART, 2000). V  osmdesátých  letech agentury  donorů   a  státní  agentury  poskytující  rozvojovou  pomoc slučovaly své aktivity s přístupem WID. Perspektiva GAD ovšem ovlivňovala zájmy  a aktivity NGO's (PARPART, 2000).

3.4 Devadesátá léta

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se do rozvojového diskurzu dostává 

environmentální   aspekt   v   souvislosti   s   tzv.   udržitelným   rozvojem.   V   základním   díle  zaměřeném   na   trvale   udržitelný   rozvoj   Gro   Harlem   Bruntlandové   „Naše   společná  budoucnost“   se   sekáváme   s   definicí   udržitelného   rozvoje:   „Trvale   udržitelný   rozvoj   je  takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti  budoucích   generací   naplňovat   jejich   vlastní   potřeby“  (Naše   společná   budoucnost,  Academia, Praha 1991 str. 47 cit. z RYNDA, 2003 ).  Na   tuto   koncepci   je   nahlíženo   jako   na   alternativu   k   ekonomickému   směřování  rozvoje. Zastánci tohoto přístupu v dnešním globálním světě vnímají planetu jako celek.  Proto  by se měli zapojit všichni lidé a pro růst a rozvíjení vlastních společností přijmout  strategie udržitelného charakteru. Teoretici paradigmatu trvale udržitelného růstu vnímají  mimo jiné i rozvoj lidského jedince jako podstatný pro rozvoj celé společnosti. Protože  každý člověk, který může plně uplatnit své schopnosti, muže být pro společnost přínosem.  Jednou   z   překážek,   které   brání   člověku   se   plně   ve   společnosti   rozvíjet,  je   chudoba  (RYNDA, 2003). Vedle environmentálních témat se v devadesátých letech stávají velmi populárními  témata propojující genderovou tématiku a rozvoj. Začíná být větší zájem o aktivity WID a  GAD. V neziskové sektoru je patrná silná pozice přístupu WAD, i když je tento sektor  ovlivňován mnohými  paradigmaty. Celkově  v rozvojové  politice  stále   dominuje   přístup  36

WID  –  jak   u   vlád   zprostředkovávajících   bilaterální   rozvojovou   pomoc,   tak   u  multilaterálních   organizací   (OSN,...).   Přístupy   WID,   GAD,   WAD   se   v   průběhu  devadesátých   let   přibližovaly.   Ale   i   přesto   vznikaly   rozdílné   názory   na   problematiku  genderu v rozvoji (MOMSEN, 2004, s. 14; PARPART, 2000). Rovnost pohlaví začíná být nezanedbatelným ukazatelem v poměřování rozvoje. V  devadesátých   letech   se   objevuje   větší   množství   „měřítek“   rozvoje,   které   se   snaží   být  alternativou   k   ekonomickým   ukazatelů.   Jak   hodnocení   rozvoje   podle   ekonomických  ukazatelů, tak dle nových alternativních je zatím značně problematické.20   

Další  přístup  prosazovaný   v   devadesátých   letech   západními   aktéry   je   princip 

„dobrého   vládnutí“.   Příkladem   mají   být   demokratické   hodnoty   vyspělých   států.   Dobrá  vláda má prosazovat zachování lidských práv svých obyvatel, nemá být zkorumpovaná a  má být transparentní. Volby takové vlády by měly proběhnou podle regulérních pravidel  (ZÍKOVÁ, 2007). V současné době jsou v rozvojové praxi uplatňovány různé rozvojové přístupy, které  vznikly během druhé poloviny 20. století. Jednotícím prvkem v rozvojové pomoci jsou v  současné době rozvojové cíle tisíciletí (viz výše). 

20  Z HDI se zrodily ukazatele pro porovnání pozice žen v jednotlivých zemích Gender related Development  index (GDI) a Gender Empowerment Measure (GEM) (viz výše). Od roku 1997 je rovněž užíván index  lidské chudoby (Human Poverty Index, HPI).

37

4. Žena v Africe Tato kapitola je věnována specifickému postavení ženy v Africe. První část popíše  historické   vlivy   na   postavení   ženy   v   kontextu   doby   před   kolonialismem,   v   období  kolonialismu a nezávislosti, sledovány budou i vybrané problémy ze současnosti.  Druhá část kapitoly je věnována problematice ženských organizací a posílení role  ženy v Africe. Také proto je  celá kapitola  „úvodním komentářem“ k textu, který následuje  a řeší situaci žen v Keni. Afrika   je   velmi   rozmanitý   kontinent  (skýtá   v   sobě  mnohé   protiklady).   Má  neskutečné   přírodní   bohatství   a   krásy,  a   přesto   zde   většina   obyvatel   žije   v   chudobě.  Sociální, ekonomické a politické problémy se v mnoha případech spíše prohlubují a některé  africké země jsou na okraji kolapsu. Tyto podmínky nepříznivě ovlivňují životy mužů i žen.  Ženy ovlivnil hlavně politický a historický proces, který měl za cíl integrovat Afriku do  světového  ekonomického systému. Rozdílná  úroveň  zapojení  mužů  a  žen do  světového  ekonomického systému měla za následek zhoršení statusu žen.

4.1 Předkoloniální Afrika

Psaní   o   Africe   před   příchodem   kolonizátorů  je   poměrně   problematické   kvůli 

nedostatečnému množství adekvátních dat. Historie původních národů před kolonializací je  zkreslena, protože většina dokumentů je psána kolonizátory a hodně událostí je zachyceno  z   eurocentrického   pohledu.   Peter   Worsley,   jak   ukazuje   níže   uvedená   studie,   ji   nazývá  „imperialistickou historií“. Je to pohled „bílého“ muže na africké skutečnosti zkreslený  společenskými   předsudky.   Dokumenty   kolonizátorů   často   ignorovaly   „rovnostářství“   v  tradičních společnostech před obdobím kolonizace. V těchto společnostech měly  africké  ženy více moci a autonomie. Životy lidí byly založeny na souladu s přírodou a nebyly  založeny na jejím vykořisťování či destrukci (PARPART, 2000).  V době,  kdy mnozí Afričané poprvé uviděli bílého muže,  byl Africký kontinent  zasažen   mnoha   ničivými   vlivy.   Sužovalo   ji   otroctví,   války,   nemoci,   ztráta   produktivní  práce, kolaps rodinného a sociálního systému. I když nemůžeme všechna data považovat za  hodnověrná, přesto před vpádem  Evropanů lze vysledovat několik společných prvků pro  ženy (GORDON, 2001, s. 272; PARPART, 2000). Ve   společenských   strukturách   fungovaly   paralelně   mužské   i   ženské   organizace.  38

Muži   rozhodovali   o   mužských   záležitostech   skrz   mužské   organizace   a   ženy   zase   o  ženských   prostřednictvím   ženských.   Ženských   organizací   bylo   mnoho   a   zabývaly   se  různými oblastmi společenského dění, například řešily dělbu práce. Patřily mezi ně tajné  spolky,   ženský  soud,  věkově   členěné  organizace. Ženy  také  stejně   jako  muži  zastávaly  některé významné náboženské funkce, jako šaman atd.   

Ačkoliv ženy zastávaly tyto významné pozice, muži měli více formální moci než 

ženy, takže už v předkoloniálním období existoval jistý stupeň mužské dominance. Ženy  prosazovaly svou moc nepřímo v širokém rodinném systému jako matky, sestry, manželky  (GORDON, 2001, s. 273). Životní role afrických žen jim také poskytovaly vysoký status a více samostatnosti,  než bylo typické pro ženy z jiných regionů. Náplní jejich rolí byla práce v zemědělství a  starání se o shánění potravy, stavění obydlí a výroba pracovních nástrojů. Také chodily na  trh prodávat své výrobky. Staraly se o děti a staré lidi (GORDON, 2001, s. 275). Jinou ukázkou poměrně vysokého statusu žen byla svatba (manželství). Zvykem v  Africe bylo, že rodina muže, který si chtěl vzít ženu, dala zboží či poskytla služby rodině  nevěsty či  jí  samotné. Nešlo o „prodej“ ženy, jak se mylně domnívali kolonizátoři,   ale  vyjadřovalo to její váženou pozici. Naopak rodina, ze které žena pocházela,  musela být  odškodněna za ztrátu dcery a bohatství, které přinese manželově rodině. Protože žena, která  zastává   širokou   škálu   pracovních   činností,   je   přínosem   do   nové   rodiny   (COQUERY­ VIDROVITCH, 1997, s. 17, 19). Žena v Africe si obvykle ponechala jméno rodiny, ze které  pocházela, nepřebírala jméno manželovy rodiny (GORDON, 2001, s. 275). Polygamie bylo právo mužů hojně rozšířené v Africe. Evropany bylo mylně chápáno  jako nízký status žen. Polygamie svědčí o podstatné „ekonomické“ roli žen pro rodinu. V té  tobě   byla   práce   v   „rodině“   hlavní   akumulací   bohatství.   Rodiny   měly   více   dětí  a   ženy  prosperovaly   z   celkového   bohatství.   Bylo   zvykem,   že   si   ženy   vzájemně   vypomáhaly   z  domácími pracemi a pracemi na poli, a podporovaly se v době těhotenství a podílely se na  výchově dětí (GORDON, 2001, s. 275).

4.2 Pronikání Evropanů – koloniální odkaz Doba   přímé   koloniální   nadvlády   začala   v   19.   století.   Africké   společnosti   byly 

39

násilně   integrovány   do   „globální“   kapitalistické   ekonomie   ovládané   Evropany.21  Velké  změny   byly   vynuceny   ničením   bohatství   Afriky   (vyvážení   komodit,   těžení   nerostných  surovin,   levná   pracovní   síla  –   otroci).   Ideologie   rasismu   hrála   a   hraje   podstatnou   roli.  Kategorizování Afričanů jako poddruh lidstva bylo podpořeno „speciálním výzkumem“ a  ospravedlňovalo   Evropskou   dominanci.   Tato   ideologie   pomohla   zbudovat   mezinárodní  peněžní   ekonomiku.   „Barva  pleti“   se   stala   důležitým   indikátorem   socio­ekonomického  statusu a přístupu k politickým pozicím (PARPART, 2000). Na ženy byl vyvíjen větší tlak  kvůli válkám, otroctví a nemocem, a to hlavně v oblasti reprodukce a mateřských funkcí  (GORDON, 2001, s. 276). Evropská   expanze   v   období   kolonialismu   podkopala   prestižní   postavení   žen   v  Africe a přispěla k posílení patriarchátu. Evropané si vytvořili své vlastní předsudky o  mužské autoritě vládnoucí nad ženami a podle těchto svých představ jednali převážně s  muži. Mužští zástupci, kteří dříve byli ve významnějším postavení v kmenech, byli voleni  do místních vlád. Tradice byly často zneužívány a interpretovány tak, že mužům dávaly  moc a nadvládu nad ženami (GORDON, 2001, s. 277). Komercializace   zemědělské   výroby   měla   dopad   na   dělbu   práce   podle   pohlaví.  Exportní komodity jako kakao, káva apod. byly pěstovány muži, ve kterých viděli Evropané  logické spojence, jelikož se mylně domnívali, že hlavní činnosti v zemědělství vykonávají  muži.   A   tak   ženy   nadále   pěstovaly   plodiny   pro   místní   spotřebu   a   pro   potřeby   rodiny  (COQUERY­VIDROVITCH, 1997, s. 59). Dalším problémem se ukázalo vlastnictví půdy. Půdní politika za dob kolonialismu  měla opět neblahý dopad na ženy a jejich práva.  Ve stejné době, kdy rostla odpovědnost  žen  ve  shánění   potravy   pro   rodinu,   byly   podkopány   jejich   práva   v   oblasti   půdního  vlastnictví.22  Muži   měli   výsadní   práva   ve   vlastnictví   půdy,   byli   vnímáni   jako   hlavy  21  „Kolonialismus je ideologie založená na ustavení a udržování nadvlády suverénní mocnosti nad  podřízenou společností, která je separována od vládnoucí moci. Typickými rysy kolonialismu jsou  politická a právní dominance nad cizí společností, vztahy hospodářské a politické závislosti a  vykořisťování a rasová a kulturní nerovnost. Kolonialismus je variantou imperialismu, který je chápán  jako systém vztahů mezi státy, založený na principu dominance a podřízenosti a spojený se specifickou  formou kapitalismu, pro niž je typický vznik monopolů a nadnárodních společností. Kolonialismus  zahrnuje kolonizaci, tj. migraci lidí z imperiálního centra do kolonizované periferie . Jako forma územní  expanze je kolonialismus neoddělitelně spojen s nerovnoměrným rozvojem globálního kapitalistického  systému a s rozvojem mezinárodní dělby práce“  (cit. DANĚK 2000, s. 31). 22  Na malých farmách byla půda nezbytným zdrojem k přežití (GORDON, 2001, s. 277).  

40

domácnosti a k nim byla opět směřována právní opatření. (Dříve byla půda lépe dostupná  všem.) Většina nejúrodnější půdy byla vyhrazena mužům pro pěstování komerčních rostlin.  Muži   vlastnili   půdu   a   pěstovali   komerční   plodiny,   ženy  ji  obdělávaly,   ale   muži   nebyli  povinni dělit se z ženou o zisk. Dle dřívějších zvyků ženy pomáhaly svým mužům za malý  příspěvek, ale to bylo v době, kdy se lidi sami živili díky svým farmám  a ještě nebylo  zvykem   pěstovat   potraviny   určené  spíše   pro   zisk  na   komerčních   farmách.   Ženy   tak  nemohly získat práci za mzdu, přestože musely živit celou rodinu. Muži jim nemuseli dávat  podíl z příjmu. Ženy nejenže ekonomicky odpovídaly samy za sebe, ale měly zodpovědnost  také za děti (tento zvyk přetrval ještě z předkoloniální společnosti). A tak ženám často  nezbývalo   nic   jiného,  než   prodávat   drobné   domácí   produkty   (zeleninu,   med...)   a   nebo  poskytovat  sexuální   služby   jiným   mužům  (GORDON,   2001,   s.   276;  COQUERY­ VIDROVITCH, 1997, s. 60, 63­64). Pastevectví také ovlivnil „nový majetek“ a komerční vztahy. Muži se stali vlastníky  dobytka.  Následkem   bylo,   že   muži   –  ne   ženy  –  mohli   rozhodovat   a   těžit   z   rodinného  majetku. Ženy samotné začaly být kontrolované skrze majetek, ztratily kontrolu nad svou  vlastní prací, musely pracovat pro svého muže, aby přežily, protože neměly žádná práva,  která by jim umožňovala vlastnit majetek (GORDON, 2001, s. 277). Evropští kolonizátoři a „stařešinové“ často spolupracovali, aby získali lepší kontrolu  nad   ženami.   Evropané   nechtěli,   aby   ve   městech   pracovaly   ženy,  a   tak   upřednostňovali  muže, proto často vytvářeli omezení pro ženské hnutí (GORDON, 2001, s. 277). Muži pracovali v dolech nebo na plantážích poblíž měst, kdežto ženy zůstávaly na  venkově. Veškeré toto koloniální vykořisťování mělo dopad na muže i ženy. Muži získali  přístup  k důležitým  zdrojům,  jako jsou  peníze, vědomosti,  půda a  vzdělání,  a   ženy   ne  (COQUERY­VIDROVITCH, 1997, s. 73). Opaření s neblahým dopadem na ženy přetrvala i  v postkoloniálním období (GORDON, 2001, s. 276).

4.3 Období nezávislosti  V mnoha případech problémy žen v období nezávislosti  přetrvaly  z předchozího  období. Na genderové role afrických žen a mužů byly modelovány evropské genderové  role. Role v této podobě byly rozšiřovány prostřednictvím vzdělání, médii a vlády. Oproti  ženám v Evropě neměly africké ženy žádnou ochranu svých mužů, ani v systému.  41

Mužská   kontrola   politické   moci   v   „západním“   stylu   politických  systémů,  byla  prezentována jako přirozené rozšíření afrických mužsky řízených organizací, náčelníků a  rady starších. Navíc moc už není decentralizovaná v rukou jednotlivých kmenů či místních  institucí   jako   dříve,   kdy   měly   ženy   podíl   na   rozhodování,   ale   je   centralizovaná   v  byrokratických státních strukturách (GORDON, 2001, s. 278). Podporování   nerovnosti   genderu   se   nemusí   uskutečňovat   jen   skrz   společenské  struktury, ale i zahraniční rozvojové instituce, na jejichž pomoci  africké národy závisely.  Západní   korporace,   řídící   instituce,   vlády   a   rozvojové   agentury   byly   muži   ovládané  instituce ve společnosti ovládané muži (GORDON, 2001, s. 279).

4.4 Vybrané problémy současnosti 4.4.1 Časové a pracovní vytížení žen Ve většině zemí světa pracují ženy déle než muži. Podle odhadů Světové Banky  ženy pracují v průměru o 50% déle než muži. Je předpoklad, že ženy na venkově pracují  déle   než ženy ve městech, které mohou užívat  „vymoženosti techniky“ jako je  tekoucí  voda, elektřina a plyn na vaření. (MOMSEN, 2004, s. 68)  Ženy pracující na malých farmách v Africe, i v jiných rozvojových oblastech, jsou  pravděpodobně   nejzaneprázdnější   lidé   na   světě.   Mají   „trojnásobnou“   pracovní   zátěž  –  starají se o domácnost, pracují na rodinné farmě (bez platu) a ještě hledají jinou výdělečnou  činnost (MOMSEN, 2004, s. 157). Ženy žijí a pracují v tak neefektivním prostředí, že často  nemají čas ani na spánek (BERANOVÁ).                  Práce v domácnosti je časově velmi náročná a často je ignorována její hodnota  (hlavně   v   různých   statistikách,   i   když   je   asi   obtížné   vytvořit   vhodné   indikátory   pro  statistiku)   a   její   přínos   pro   celou   společnost.23  Odpovědnost   za   domácnost   nese   téměř  výhradně žena, ta zastává různorodé činnosti jako je nošení vody a dřeva, péče o děti, úklid  domácnosti, příprava jídla, údržba oděvů...“  Odhaduje se, že v Subsaharské Africe ženy  stráví denně čtyři hodiny sbíráním palivového dříví, nošením vody, péčí o děti a přípravou  jídla“  (cit.  MOMSEN,   2004,  s.  70).  Výživa  dětí  i   žen  je  negativně   ovlivněna  velkými  vzdálenostmi, ze kterých musejí ženy nosit vodu. Průměrná vzdálenost z domu k zásobám  23 Aktivity prováděné v rámci péče o rodinu a její členy jsou obecně ignorovány v „ekonomickém systému“  ( national accounts), ale jsou hlavní ekonomickou funkcí, které zajistí  rozvoj a zachování lidského  kapitálu pro domácnost a pro národ (MOMSEN, 2004, s. 66).  

42

vody je v Africe 5 kilometrů,  a tak nošení vody muže absorbovat až 25  % kalorického  příjmu ženy (MOMSEN, 2004, s. 71). Ženy na farmách pěstují potraviny pro domácí a místní spotřebu. Ženy obvykle  pracují na farmách, které nemohou vlastnit, tak jsou odkázány na muže. Jestli se muž se  ženou rozvede nebo umře, nezůstane ženám nic. Muži také pracují na farmách, ale během  neúrodné sezóny většinu dne propijí nebo navštěvují známé a příbuzné. Ženy si tak stěžují  na nerovnoměrnou dělbu práce. Zatímco ony pracují, muži sedí a říkají jim, co mají dělat.  Když žena nese těžké břemeno, muž obvykle nenese nic. Také si stěžují, že muži finančně  nepodporují rodiny. Peníze utratí za pití, jiné ženy nebo zboží pro svou vlastní potřebu. I  když muži někdy z peněz platí zdravotní péči, daně nebo rodinný dluh, stejně si nejvíce  peněz ponechávají pro svou vlastní potřebu, kdežto ženy většinu svého příjmu použijí pro  potřeby domácnosti nebo dětí (GORDON, 2001, s. 281). Ženy tedy musejí ještě hledat placenou práci, aby zajistily potřeby rodiny. I když  začnou ženy trávit placenou prací více času, muž nezvýší svůj podíl práce v domácnosti a  péče o děti (MOMSEN, 2004, s. 68). Ženy jsou i v této oblasti v nevýhodné pozici, protože  mají   menší   přístup   na   formální   „trh“.   To   je   ovlivněno   více   faktory.   Jedním   z   nich   je  nedostatečné  vzdělání   žen  či  jejich  nekvalifikovanost  pro danou   profesi.  I  když  se  jim  podaří   získat   pozici   ve   formálním   sektoru,   obvykle   mají   přístup   k   méně   placeným  zaměstnáním než muži. Pro ženy je tedy obtížné sehnat jakoukoliv placenou práci, a  tak  pracují   v   neformálním   sektoru  (GORDON,   2001,   s.   283).  Mohou   se   tak   stát   obětmi  patologických   jevů   ve   společnosti   –   prostituce,   prodej   drog...   Někdy   si   k   příjmu  vypomáhají prodejem přebytků z domácí spotřeby, nebo provozují drobné řemeslné práce  jako je pletení košíků. Ty mohou prodat na trhu. Každodenní   úmorná   dřina   žen,   často   v   nelidských   podmínkách,   překvapivě  nepůsobí na muže pozitivně. Muži se často cítí zbyteční, neužiteční, přes den bývají opilí  nebo pod vlivem drog. Následkem toho mohou být agresivní, a to opět odnáší ženy. Takže  ani   „vylepšená“   ekonomická   pozice   ženy   a   její   práce   za   mzdu   nepřispívá   k   posílení  postavení žen ve společnosti ani ke genderové rovnosti (BERANOVÁ).

4.4.2 Reprodukce Reprodukce populací je důležitá pro přežití lidstva v čase. Jde o tzv. demografickou 

43

reprodukci, která sleduje porodnost, úmrtnost a migraci obyvatelstva (HŮLE, 2004 ­2009).  Podle   Momsen   reprodukci   můžeme  rozlišit  na   sociální   reprodukci   a   biologickou  reprodukci. Biologickou reprodukci může zajistit jen matka, zahrnuje rození dětí a jejich  kojení.   Sociální   reprodukci   můžeme   chápat   jako   činnosti   související   s   udržováním  domácnosti (MOMSEN, 2004, s. 47).24 S biologickou reprodukcí je  spjata porodnost. „Porodnost je jedním z klíčových  demografických   procesů,   spolu   s   úmrtností   představuje   základní   složku   demografické  reprodukce   populací.   Úroveň   porodnosti   závisí   na   plodivosti   neboli   fekunditě,   což   je  schopnost muže a ženy rodit děti. Jejím výsledným efektem je plodnost neboli fertilita“  (HŮLE,   2004­2009).  Právě   porodnost   bývá   dle   Momsen   pravděpodobně   nejlépe  zdokumentovaná část ženského života. Hodnoty míry porodnosti se velmi liší stát od státu.  Porodnost žen, kromě vzdělání ženy a její přestavě o požadovaném počtu dětí a přístupu k  antikoncepci, ovlivňují také celkové změny ve společnosti25 (MOMSEN, 2004, s. 50 – 51). Problémy s vysokým počtem dětí, jejich úmrtností atd. jsou zřejmé. Následující  podkapitola ukazuje na další souvislost – počet dětí a zdraví ženy.

4.4.3 Zdraví

Zdraví lidé jsou předpokladem pro úspěšný rozvoj společnosti. Naděje na dožití (při 

narození)   je  nejvhodnější   samostatný  indikátor  obecného  blahobytu  v  chudých  zemích.  Světový průměr představují hodnoty dožití 69 let pro ženy a 65 let pro muže. V rozvinutém  světě jsou si hodnoty poměrně blízké, ale v rozvojovém je mezi nimi velké rozpětí – od 82  let (ženy) a 77 let (muži) v Hong Kongu  až do 38let (ženy) a 37 let (muži) v Zambii  (MOMSEN, 2004, s. 22).  Afrika se přitom potýká s velkým množství infekčních chorob, které sice v řadě  případů jdou velmi snadno léčit, ale pravidla světového obchodu s patenty na léčiva brání  chudým lidem zajišťovat si nejzákladnější léky (MOMSEN, 2004, s. 76). Navzdory tomu, že byl jistý pokrok zaznamenán také v Africe, na začátku nového  tisíciletí nastal obrat. Vzrostla chudoba a počet nemocných AIDS. Ženy v těchto zemích  (Botswana, Lesotho, Malawi, Namibie, Zambie, Zimbabwe) mají kratší průměrnou délku  24  V běžném životě navíc dochází k umělému oddělení reprodukce a produktivity. To může symbolizovat  žena pracující na poli se svým dítětem připevněným na zádech (MOMSEN, 2004, s. 67). 25 V posledním desetiletí dvacátého století měly země Subsaharské Afriky nejvyšší míru fertility (6 – 7 dětí  na jednu ženu)  na světě (MEEKERS, 1992).

44

života než muži (MOMSEN, 2004, s. 24). Očekávaná průměrná délka života je nejkratší v  Subsaharské  Africe, kde je mateřská úmrtnost a AIDS rozšířenější. Zkrácení průměrné  délky života kvůli HIV/AIDS je pozorováno také v Keni, Malawi, Jižní Africe, Svazijsku,  Ugandě, Zambii a Zimbabwe. HIV/AIDS je hlavní příčinou předčasných úmrtí a způsobuje  ztrátu zdraví a přináší neschopnost se o sebe postarat (MOMSEN, 2004, s. 77). AIDS působí destabilizačním efektem na společnost – zanechává miliony sirotků a  „zabíjí“   nejlépe   vzdělané   lidi   v   pracovním/produktivním   věku,   kteří   by  za   normálních  okolností mohli být pro společnost přínosem (KASHKOOLI, 2008 ).26 AIDS zhoršuje rozdíly založené na genderu, a to v přístupu k půdě a jiným zdrojům  v   Africe.   Některé   z   tradičních   mechanizmů,   které   zabezpečí   vdovám   přístup   k   půdě,  přispívají k šíření HIV/AIDS jako například zvyk, kdy si žena po smrti svého muže musí  vzít jeho bratra. Často se stává, že když zemře manžel na HIV/AIDS, vdova je nucena  zapojit   se   do   (komerční)   prostituce,   aby   přežila,   protože   nemá   žádná   legální   práva  vztahující se k majetku svého manžela (KASHKOOLI, 2008; MOMSEN, 2004, s. 89). Potřeba žen prodávat sexuální služby, aby mohly přežít, je hlavní faktor šíření AIDS  v Africe (GORDON, 2001, s. 291). S šířením HIV/AIDS panuje přesvědčení, že mladé děti jsou bezpečnější sexuální  partneři. Hojně je také rozšířena pověra, že když bude mít nakažený muž poměr s pannou  bude vyléčen. Tyto pověry přispívají k ohrožení mladých dívek (MOMSEN, 2004, s. 52). Ačkoliv ženy běžně nepatří mezi oficiální zdravotní pracovníky, zastávají 70 až 80  %   veškeré   zdravotní   péče   poskytované   v   rozvojových   zemích.   Je   to   díky   nefunkčním  systémům   sociálních   jistot   a   špatné   dostupnosti   zdravotní   péče   (její   zpoplatnění)  (MOMSEN, 2004, s. 78).  V Mnoha kulturách jsou starší lidé respektování a jsou velmi  prospěšní při opatrování malých dětí, ale to se mění se zvětšujícím se počtem nukleárních  rodin (MOMSEN, 2004, s. 83). Jak už bylo zmíněno výše, ženy pracují delší dobu než muži. Ženy jí poslední v  pořadí z rodiny, a tak získají nejmenší podíl jídla co se týče kvality i kvantity. Jsou často  přepracované a podvyživené. Špatná výživa vede k větší náchylnosti organismu k nemoci  26  V některých případech mohou starší ženy vytvořit nové role, když se starají o vnuky a vnučky, když  matka dětí migruje a nebo zemře na AIDS, což se často děje v Subsaharské Africe. Venkovské komunity  nesou větší zátěž HIV/AIDS  protože  se mnoho migrantů a obyvatel měst vrací na venkov (do své  vesnice), když onemocní (MOMSEN, 2004, s. 83, 89).

45

(MOMSEN, 2004, s. 78). Mezi   příčiny   mateřské   úmrtnosti   patří   špatná   výživa,   nízký   věk   rodiček,  neadekvátní   doba   mezi   porody,   celkový   počet   těhotenství   v   životě   ženy,   nedostatečná  zdravotní péče pro rizikové porody a také ženská obřízka 27(MOMSEN, 2004, s. 81). V  Subsaharské   Africe   regionem   s   nejvyšší   mateřskou   úmrtností   byl   zaznamenán   pouze  nepatrný pokrok v její eliminaci (UN, 2008a, s. 25).

Příčiny mateřské úmrtnosti v Africe 1% 2% 3% 4% 4% 5%

3 4%

5%

6%

krváce ní Jiné ne přímé případy otrava krve poruchy hype rte nz e HIV/AIDS ne z ařadite lné příčiny

jiné přímé případy ne postupující porod potrat chudokre vnost e mbolie mimodě lož ní tě hote nství

9%

17%

10%

3. Graf, zdroj: WHO, 2008 Zlepšení zdraví a vzdělání žen/matek může vést k prevenci infekčních chorob a k  aplikování náležitých hygienických pravidel a výživy. Mělo by to velký význam na celkové  rodinné   zdraví,   přežití   dětí,   jejich   vzdělání.   Když   zemře   matka,   mortalita   malých   dětí  vzroste a starší stráví méně času ve škole, protože se musí starat o své sourozence. Tento  efekt není tak znatelný, když zemře dospělý muž (MOMSEN, 2004, s. 78). 27  „FGM = female genital mutilation = mrzačení ženský pohlavních orgánů je termín, který se používá pro  chirurgické odstranění části či celého ženského přirození. Nejzávažnější formou je infibulace neboli  faraónská obřízka, která tvoří zhruba 15% ženských obřízek v Africe. Celý postup se skládá z  klitoridektomie (odstranění celého klitorisu), resekce (odstranění malých stydkých pysků) a odříznutí  velkých stydkých pysků tak, že vzniknou otevřené rány, které jsou poté sešity či sešpendleny k sobě, aby  po zahojení kryly vagínu. Zůstane jen malý otvor umožňující močení a odtok krve při menstruaci. Při  některých méně konzervativních formách infibulace je odstraněno méně tkáně a je ponechán větší otvor.  Drtivou většinu (85%) ženské obřízky v Africe tvoří klitoridektomie a resekce. Nejméně radikální postup  zahrnuje pouze odstranění špičky klitorisu“ (AMNESTY INTERNATIONAL, 2007).      

46

4.4.4 Vzdělání Vzdělání je důležitým předpokladem pro rozvoj společnosti. Chudí rodiče aktivněji  hledají   vzdělání   pro  své   děti   jakožto   nejlepší   způsob,   jak   si   mohou   vylepšit   pozici   na  pracovním trhu, ale matky jsou často donuceny vzít své děti ze školy, hlavně dcery, aby jim  pomáhaly s velkým množstvím práce v domácnosti (MOMSEN, 2004, s. 64­65). Ve většině Afrických zemích mají ženy nižší úroveň vzdělání než muži. Často je to  způsobeno velkou vzdáleností školy od domova a nedostatkem dopravních prostředků. Tím  se cesta do školy stává nebezpečnou pro dívky. Výdaje na školu bez podílu dětské práce na  domácnosti a finanční zátěž placení za školní pomůcky, školní uniformy, školní poplatky a  placení učitelů mohou také vést rodiče k rozhodnutí, že nepošlou dívky do školy (ECA,  2005, s. 12). To zvláště v případě, když  je  manželský systém takový, že nevěsta „bude v  rukou“  rodiny  svého  manžela.   Potom  má  její  rodná  rodina  pocit,   že   vzdělání  dcery   je  investicí do cizí rodiny. Dívky mohou být ve škole sexuálně obtěžovány, což může ohrozit  jejich budoucí manželství (MOMSEN, 2004, s. 65). Negramotné ženy nemusí být informovány o svých zákonných právech a nemusí  dokázat využít příležitosti z nových školení (MOMSEN, 2004, s. 65).  Ženy   často  jako   muži   odcházejí   do   města   hledat   práci,   ale   jejich   možnosti   bez  vzdělání  jsou   omezené.  „Mezera“  mezi  vzděláváním   žen  a  mužů  je   široká  a v  mnoha  případech se horší jako důsledek ekonomických krizí (GORDON, 2001, s. 282; ECA, 2005,  s. 12). 

4.4.5 Migrace

Migrují ženy i muži, ale důvody k migraci či výběr cílové oblasti a doba strávená v 

cílové oblasti se liší podle genderu. Muži pravděpodobněji než ženy migrují, aby získali  kvalifikaci   (vzdělání),   zatímco   ženy   častěji   migrují,   aby   se   vdaly   nebo   se   připojily  ke  svému   muži,   který   už   migroval   dříve,   ale   význam   migrace   žen   vzrůstá   hlavně   mezi  mladými   ženami.   Mezi   důvody   k   migraci   mladých   žen   mohou   patřit   –   opovrhování  tradičními patriarchálními vazbami a normami, vyhýbání se smluveným sňatkům, opuštění  nešťastného   manželství,   pokud   je   bezdětné,   nebo   snaha   změnit   svůj   nízký   sociální   a  ekonomický status (MOMSEN, 2004, s. 33). Když   migruje   nezávislá   africká   žena   do   města,   rozbíjí   patriarchální   kontrolu   a  selhává v obtížných pracovních a reprodukčních povinnostech, které musí běžně zvládat ve  47

venkovských   oblastech.  Výsledkem   tohoto  chování   jsou   sociální   tresty   a   kritika   okolní  společnosti (COQUERY­VIDROVITCH, 1997, s. 89; MOMSEN, 2004, s. 41). V Africe převažuje mužská migrace do měst nad ženskou. V afrických městech byl  v sedmdesátých letech následující poměr mužů a žen – 92 žen na 100 mužů. V koloniální  Africe byly ženy zastrašovány před migrací do měst, v Ugandě v padesátých letech byly  všechny svobodné ženy považovány za prostitutky a ze zákona byly navráceny na venkov.  Dnes venkovská chudoba a vyčerpávající práce na farmě nabádá ženy k odchodu do města,  kde mohou získat vzdělaní či ekonomickou nezávislost (COQUERY­VIDROVITCH, 1997,  s. 80; MOMSEN, 2004, s. 36­37). Negativní spojení mezi mobilitou a povinnostmi spojenými s mateřstvím je patrné  na  sklonu migrujících žen být svobodnými a nezávislými.  Migrující ženy, které už děti  mají, udržují více kontakt se svou domovskou komunitou a posílají peníze a zboží hlavně  svým dětem a matkám. Mezi nesmírnou většinou chudých a nekvalifikovaných migrantů  muži nacházejí širší paletu pracovních příležitostí, ale migrující ženy často směřují k špatně  placeným místům v sektoru služeb (COQUERY­VIDROVITCH, 1997, s. 81). Jestliže migrují muži a zanechají manželku a rodinu ve venkovské oblasti, ovlivní  tím   ekonomiku   venkovské   oblasti   (své   rodiny).   Muži   v   Africe   často   pokračují   v  uplatňování kontroly nad financemi a důležitými věcmi týkajícími se domácnosti. V Keni a  Zimbabwe   jsou   dvě   pětiny   venkovských   rodin   vedeny   ženami   a   tyto  ženy   nesou   těžké  břemeno práce. Rozhodování manžela, který migroval, vede ke zpoždění realizace projektů  v komunitě a k situaci, v níž manželky, které očekávají rozhodnutí, nemohou prodat nebo  porazit   dobytek,   o   který   se   starají,  bez   povolení   manžela.   Muži   mají   malou   motivaci  efektivněji využívat půdu, když většina jejich příjmů pochází  z města. Spatřují v  zemi  odkud pochází pouze místo, kde jsou vychovávány jejich děti a kam se vrátí na stáří.28 Na  druhou   stranu   plat   posílaný   domů   od   mužů   pracujících   ve   městech   umožňuje   mnoha  rodinám přežít těžké časy (MOMSEN, 2004, s. 41). Bez zasílaného finančního obnosu jsou  domácnosti   vedeny   ženami   mnohem   chudobnější   než   domácnosti   vedeny   muži  (MOMSEN, 2004, s. 41).

28  V zemních Subsaharské Afriky muži migrují do měst nebo bojují ve válečných konfliktech a zanechávají  ženu závislou na práci svých dětí na farmě (MOMSEN, 2004, s. 50). 

48

4.4.6 Posílení role žen ve společnosti V období nezávislosti byly ženy vyloučeny z většiny důležitých politických pozicí v  afrických státech. A v té době ženy zastávaly 6 – 8 procent legislativních pozic v Africe  (GORDON, 2001, s. 284). A stále se v nejvyšších politických strukturách prosazují spíše  muži. Jednou   z   cest,  jak   posílit   postavení   žen   ve   společnosti,   je  využít   jejich   vlastní  organizace   založené   na   strategii   grassroots.29  Tyto   organizace   mají   obvykle   své   vlastní  představy   o   rozvoji   společnosti,   vycházejí   „zespoda“   společnosti  (HORKÝ,   2007).  Organizace jsou  složené z chudých žen, jejichž zájmy jsou tak  často přehlíženy vládní  mocí,  elitářskými   ženskými   skupinami   nebo   rozvojovými   agenturami.   Tyto   organizace  poskytují   základní   ekonomickou   pomoc,   například   příspěvek   na   farmaření   či   jinou  výpomoc (hlídání dětí či nošení vody). Skupiny mají kořen v předkoloniálních organizacích  žen, ve kterých ženy spolupracovaly a poskytovaly si vzájemný servis skrze existující sítě v  rodinách či ve skupinách strukturovaných podle věku (GORDON, 2001, s. 285). Ženské skupiny (v rozvojových zemích se skládají z chudých žen) nemají snahu  ničit postavení muže ve vládnoucích institucích, spíše směřují k antifeminismu a podporují  své vlastní zájmy – lepší přístup k příjmu manžela, úpravu práva, které by lépe upravovalo  manželské a rozvodové záležitosti, propagaci vzdělání. Nedávno africké ženy vytvořily také vlastní větev feminismu a věří že je příhodnější  pro   jejich   podmínky.   Snažily   se   najít   cestu,   aby   nebyly   ve   spojení   se   západním  feminismem, protože jim přišel příliš neafrický a velmi individualistický. Je zde důležité  usilovat  o  vznik ženské elity, protože tyto ženy se vyznají v politických záležitostech a  mohou mobilizovat jiné ženy, a tak mohou posilovat status žen ve společnosti (GORDON,  2001, s. 286). Nátlak mezinárodních institucí měl na některé země přímé dopady, v některých  zemích vznikly úřady ve vládě, které se zabývají problematikou žen (např. v Kamerunu,  Gambii, Keni, Lesotu, Zambii). Problémem je, že úřady nemají velkou moc ani finance  (vládní složky nemohou navíc příliš kritizovat vládní politiky a také nemůžou podnikat  29 Grassroot strategie řeší každodenní problémy žen a zabývají se konkrétními snadno dosažitelnými cíli.  Jsou prosazovány základní věci jako přístup k nezávadné vodě,  proto jsou někdy označovány  „lokálními  feminismy“ či „feminismy přežití“ (BERANOVÁ).

49

radikální změny). Právo je jednou z oblastí, která potřebuje reformovat (ale je to obtížné). Od doby  nezávislosti měly africké státy dva druhy práv. Západní univerzalistické, světské, obecné  právo volající po rovnosti všech občanů. A vedle toho „zvykové právo“. Naneštěstí velmi  často   byly  legální   reformy   jen   těžko   vynutitelné   a   zvykové   právo   má   „větší   moc“  než  spravedlivé (běžné) zákony (GORDON, 2001, s. 288). I když se v některých zemích podařilo dosáhnou určitých úspěchů v oblasti práva,  je   to  v  celku   k  ničemu,  když  nebude   ženám  zajištěn  přístup  ke vzdělání,   zdravotnímu  servisu, školením a zdrojům (GORDON, 2001, s. 290). Je nejasné, jakou dlouhodobou roli budou africké ženy hrát v rozvoji a také,  jak  rozvoj   ovlivní   role   žen.   Velmi   také   bude   záležet   na   okolním   světě   a   jeho   proměnách  (globální   ekonomika,   dělba   práce,   rozvojová   pomoc   pro   Afriku)  (GORDON,   2001,   s.  293).30

30 Jak je patrno, opírám se v této části práce hlavně o názory A. Gordonové a J.H. Momsen, které danou  problematiku představují velmi názorně.

50

5. Keňa  Republika Keňa se rozkládá v rovníkové oblasti východní Afriky. Jejími sousedními  státy   jsou   Somálsko,   Etiopie,   Súdán,   Uganda   a   Tanzánie.   Oblast   východní   Afriky   se  považuje za „kolébku“ lidské civilizace. Pro své nezaměnitelné přírodní bohatství je země  vyhledávanou   turistickou   lokalitou   (PARKINSON,   2007).   Keňa   představovala   jednu   z  nejstabilnějších   zemí   na   Africkém   kontinentě   do   nepokojů,   které   přinesly   volby   2007  (VANĎURA, 2008). Velkým problémem v zemi je korupce, která prostoupila celý systém.  V letech 2000 a 2001 korupce způsobila hospodářkou krizi země (ZWETTLE, 2003). Země   se   administrativně   člení   na   sedm   provincií,   menšími   územně   správními  jednotkami   jsou   distrikty   a   obvody   (PARKINSON,   2007).   V   roce   2005   dosáhl   počet  obyvatel 35,6 miliónů. Keňa je mladým státem, celých 42,6 procent tvoří obyvatelstvo pod  patnáct let, populace starší 65 let zaujímá pouze 2,6 procenta (UNDP, 2008). Keňskými  úředními jazyky jsou angličtina a svahilština. Asi 70 kmenových skupin tvoří tří jazykové  skupiny: Bantu, nilotská a kušitská (PARKINSON, 2007). Podle indexu lidského rozvoje (HDI) Keňa s hodnotou 0, 521 obsadila 148 místo ze  177 zemí. UNDP také hodnotí indexy zaměřené na gender. Hodnota GDI (Gender­related  development index) byla pro rok 2005 stanovena na 0,521, což Keni zajišťuje 126. pozici na  pořadníku,   který  srovnává   státy. Pro  GEM  (Gender  empowerment  measure)  nejsou   dle  UNDP za rok 2005 pro Keňu dostupná data (UNDP, 2008). Ženy   v   Keni   mají   horší   postavení   než   muži.   Pozici   žen   ovlivňuje   silná   tradice  patriarchálního řádu v Keňské společnosti, negativní stereotypy a socio­kulturní vnímání  žen (NCGD, 2007). Keňanky   představují   51   procent  populace   a   80   procent   žije   na   venkově  (THE  GOVERNMENT OF KENYA, 2008). Hlavními problémy žen je diskriminace v oblasti práv, stálé praktikovaní FGM i  přes její zákaz (zatím se nezmenšila její míra), sexuální násilí (velký počet znásilnění),  nerovnoměrný přístup žen ke zdrojům. (Obdobné problémy mají i jiné africké ženy viz  předchozí kapitola). Ženy v Keni vedou přibližně 35 procent domácností (domácnost je bez  trvalé přítomnosti muže), asi 80 procent z těchto domácností je považováno za nejchudší v  zemi.   Situace   žen   na   venkově   je   obtížnější   než   ve   městě,   pokud   ovšem   kvůli   velmi  51

rozšířenému   trendu   urbanizace   žena   neskončí   v   chudinských   čtvrtích   tzv.   slumech  (HUMAN RIGHTS WATCH, 2003). Násilí páchané na ženách je velkým problémem. Častým jevem je domácí násilí. V  posledních letech se v obrovské míře zvýšil počet znásilnění, není ovšem zcela jasné, jestli  je   tento   prudký   nárůst   případů   způsoben   statistickým   zaznamenáváním,   nebo   opravdu  nárůstem   případů  (NCGD,   2007).   V   posílení   ekonomické   role   ženám   stále   překážejí  tradiční a sociální praktiky, které popírají právo žen vlastnit majetek a časové vytížení žen.  Ačkoliv   podíl   žen   v   moderním   sektoru   pozvolna   roste,   účast   žen   zůstává   pod   30   %  (NCGD, 2007; HUMAN RIGHTS WATCH, 2003). Opatření na vládní úrovni zaměřená na podporu žen v Keni: ●

Založení úřadu žen (Women's Bureau) pod Ministerstvem kultury a sociálních věcí  (Ministry of Culture and Social Services) v roce 1976. Tento úřad má dohlížet na  pokrok žen v Keni. Monitoruje a hodnotí vládní iniciativy a programy zaměřené na  ženy. Provádí sběr dat a analýz. Vytváří prostředníka mezi nevládními organizacemi  a jinými účastníky.

●

V jednotlivých ministerstvech jsou umístěni specialisté, kteří dohlížejí na zavádění  gender mainstreaming. (NCGD, 2007)

●

Ratifikace Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) 9. března  1984. ( OHCHR, 2008b)

●

Byl   stanoven   krizový   štáb   (Task   force),   aby   zhodnotil   zákony   týkající   se   žen   a  vznesl k nim připomínky (štáb zkoumal zákony v časovém období od roku 1993 do  roku 1999).

●

Formulace Národního Akčního Plánu (National Plan of action) k eliminaci FGM v  Keni v roce 1999.

●

Formulace Národní politiky rozvoje a genderu (Naiotnal Gender and Development  Policy)31 (NCGD, 2007).  Z formulace národní politiky vzešlo v roce 2003 Ministerstvo genderu, sportu a 

sociálních   věcí   (Ministry   of   Gender,   Sports,   Culture,   and   Social   Services).   Toto  31 Při formulaci národní politiky bylo stanoveno několik kritických oblastí, mezi něž patři oblast práva,  ekonomie, politická účast žen a účast na rozhodování, zdraví, média, chudoba, mobilizace zdrojů a zřízení  Ministerstva genderu, sportu a sociálních věcí (NCGD, 2007).

52

ministerstvo má pět oddělení a jsou  k němu přidružena také čtyři polovládní  oddělení.  Jedno z pěti oddělení zaměřujících se na gender je Department of Gender. Mezi významné  polovládní členy patří National Commission on Gender Development (NCGD), ta pomáhá  dohlížet   na   implementaci   gender   mainsteamingu   ve   vládních   opatřeních  (THE  GOVERNMENT OF KENYA, 2008).  

Ministerstvo genderu, sportu a sociálních věcí podniká politické i institucionální 

reformy.  Podporuje   ženy  a  je  proti  praktikám  jako  je   FMG,   dědění   vdov  a  manželství  uzavíraná v dětském věku.  

Pod misterstvem genderu, sportu a sociálních věcí vzniklo v prosinci roku 2006 

oddělení The Department of Gender and Social development. Jeho úkolem bylo sjednocení  Departments of Gender and Social Services32 (THE GOVERNMENT OF KENYA, 2008).

5.1 Politika Keňská politika je reprezentována především muži, politický systém je vůči ženám  nedemokratický a ženy chybí ve vrcholných funkcích, jejich zastoupení je nízké i na jiných  „rozhodovacích“ postech. Tento stav je spojen s vnímáním ženské pozice ve společnosti,  která je ovlivňována silným patriarchálním řádem. Stále zde velkou roli hrají negativní  stereotypy a soci­kulturní vnímání ženy. Pokud se žena rozhodne angažovat v politice a  uchází se o významné posty, je její jednání hodnoceno jako „zbrojení“ proti kulturním  normám (NCGD, 2007, s. 34).  Aktivnímu zapojení žen do politiky brání několik faktorů. I když se žena dostane do  parlamentu,  je  na ní  stále  vyvíjen nátlak  a její  angažovanost  je  negativně  ovlivňována.  Nízké vzdělání žen, jejich nízká kvalifikace brání aktivnímu zapojení do politiky. Velkou  roli hrají finance a přístup ke zdrojům (NZOMO, 1997). Finance   mají   vliv   na   hierarchické   uspořádání   politických   stran.   Nízké   finanční  možnosti žen v patriarchálním sytému je „posílají“ na nižší posty. Muži vlastní většinu  kapitálu, a tak rozhodují, do jakých aktivit bude strana investovat. To opět zmenšuje vliv  žen při rozhodování. Jejich hlas bývá ignorován a jsou tak odsunuty z centra moci. I když  se ženě podaří vyhrát nominaci do parlamentu ve své straně, je pro ni prakticky nemožné,  32 The national council of women of Kenya (NCWK) byl založen v roce 1964, jako organizace zastřešující  aktivity žen v Keni. NCWK je koordinační orgán pro NGO's  a  CBOs („komunitní organizace“) zřízený v  reakci na akční platformu z Pekingu. V současnosti sdružuje asi 150 ženských organizací (NCWK).

53

aby financovala svou kampaň z vlastních prostředků (OGADA, 2007). Korupce prostupuje celým systémem, finančně zajištění kandidáti pro sebe skupují  hlasy, a tím si zajišťují zvolení. Skupují například hlasy chudých venkovských žen, které  mají problémy zajistit základní potřeby pro své rodiny. Nabídnou jim malou finanční částku  nebo trochu potravin. Ženské kandidátky jsou také jen málo voleny ženami, přestože ženy  souhlasí s jejich politikou. Je to zapříčiněno dominantní pozicí muže v rodině. Muži často  přikáží ženě, komu má dát svůj hlas ve volbách a zpravidla je to tentýž kandidát, kterého  volí muž. Například žena, která volila ženskou kandidátku, byla svým manželem surově  zbita a musela ho opustit (NZOMO, 1997; OGADA, 2007). Ženské   kandidátky   jsou   zastrašovány,   stávají   se   oběťmi   únosů,   znásilňování,   je  ohrožena   i   bezpečnost   jejich   rodinných   příslušníků.   Kandidátky   jsou   také   vystaveny  velkému   psychickému   tlaku   –   hrubým   urážkám   a   zesměšňování.   Mají   menší   podporu  rodinných příslušníků a jsou obecně pro společnost méně důvěryhodné  (NCGD, 2007, s.  34; OGADA, 2007).  

Přesto se několika ženám podařilo proniknout na vysoké posty, ale je to stále pouze 

zlomek v poměru k mužům. Následující tabulka ukazuje navýšení počtu žen v parlamentu  od období nezávislosti (NCGD, 2007, s. 34). Rok

Ženy

Muži

Celkem

Ženy (%)

1969

2

165

167

1,2

1974

7

162

169

4,1

1979

4

166

170

2,4

1983

3

167

170

1,8

1988

3

197

200

1,5

1992

7

193

200

3,5

1997

8

214

222

3,6

1998

9

213

222

4,1

2002

18

204

222

8,1

2007*

21

202

222

9,4

4. tabulka, zdroj: Electoral Commission of Kenya 2002; převzato z NCGD, 2007, s. 35     *zdroj: INTER­PARLAMENTARY UNION, 2008 Ve všeobecných volbách v roce 2002 bylo 64 (6,1%) ženských kandidátů z 1057  54

kandidátů. Pouze 10 (4,8%) bylo zvoleno. Dalších 8 bylo nominováno politickými stranami  jako pokus zvýšit počet žen v parlamentu (NCGD, 2007, s. 35). V srpnu v roce 2007 KEWOPA (Kenyan Women Parliamentarians Association),  podporována UNICEFEM, zahájila kampaň (sbírali podpisy), jejímž cílem bylo podpoření  ústavního dodatku, který měl zajistit rozdělení padesáti „křesel“ v parlamentu ženám (měl  zajistit   17%  ženských   reprezentantek).   Ale   tento   návrh   byl   parlamentem   zamítnut  (AWEPA, 2007). Přesto, že byl tento návrh zamítnut, brzy se dostavily výsledky činnosti nevládních  organizací   a   občanské   společnosti.   Zapojili   se   také   partneři   Gender   and   Governance  Program, kteří byli financováni (rozvojovými agenturami) prostřednictvím UNIFEM. Tato  spolupráce měla podpořit plnění třetího rozvojového cíle. V roce 2007 Keňa zaznamenala  nejvyšší počet ženských kandidátů kandidujících do všeobecných voleb. Za různé politické  strany   kandidovalo   přes   120   kandidátek   do   parlamentu   a   ještě   více   do   jiných  pozic/občanských křesel (OGADA, 2007). V   prosinci   roku   2007   se   konaly   „místní“   (místních   úřadů)   parlamentní   a  prezidentské volby. Celkově se utkalo 138 stran v parlamentních volbách s 2 548 kandidáty.  Ženy tedy celkově tvořily pouze 10 procent kandidátů do parlamentu, a to i přes rekordní  účast.   Nakonec   ženy   získaly   21   z   222   křesel   v   parlamentu   (U.S.   DEPARTMENT   OF  STATE, 2009).

5.2 Vzdělání Vzdělání je klíčem k rozvoji Země (ekonomickému, politickému). Je jednoznačné,  že nízký stupeň vzdělání žen je pro Keňu negativní a zabraňuje snahám vlády zlepšit životy  lidí. Ženy mají stále v přístupu ke vzdělání nevýhodnou pozici, a to především díky socio­ kulturním faktorům. I když je základní vzdělání v Keni bezplatné, dívky musí často školu opustit   z  důvodů jako jsou: předčasná nebo vynucená manželství, těhotenství v nízkém věku, vysoká  pracovní zátěž, chudoba. Někteří rodiče odeberou dceru ze školy, protože mají obavy z  jejího sexuálního zneužití, a tím i znemožnění jejího pozdějšího manželství (NCGD, 2007,  s.66).

55

Většina keňských obyvatel získala nějaké vzdělání33, přesto zůstává část populace  bez vzdělání. Nevzdělané ženy ve věkovém rozmezí mezi 15–49 lety představují 13 procent  populace  a   muži   šest   procent.  Nejhorší  problémy  se  vzděláním  jsou  v  Severovýchodní  provincii (North Eastern), kde je velmi vysoký počet nevzdělaných lidí (93 procent žen a  71 procent mužů) (NCGD, 2007, s.66; SIFUNA, 2008). Postupně se zvyšuje počet dětí na keňských školách. Přispělo k tomu také vládní  opatření, které zavedlo od roku 2003 bezplatný první stupeň vzdělání.34 Umožnilo mnohým  dětem   z   chudých  rodin   navštěvovat   školu,   hlavně   dívkám.   Přesto   bylo   v   roce   2003  odhadováno,  že  přibližně 3 miliony dětí nemají  možnost  se do školy zapsat  (SIFUNA,  2008).  

Vládní opatření bezplatného vzdělání na prvním stupni s sebou přineslo i negativní 

jevy.   Prudký   nárůst   žáků   na   školách   s   omezenou   kapacitou   způsobil   přeplnění   škol.  Nedostačují kapacity místností, málo pomůcek a nedostatek kvalifikovaných učitelů jsou  nyní problémem (SIFUNA, 2008). V roce 2005 byl zaznamenán opět významný nárůst dívek zapisujících se do škol,  protože se  více rodičů rozhodlo využít  výhod neplaceného základního vzdělání. Poměr  dívek a chlapců je téměř vyrovnán, podíl dívek činí 49,4 procent (NCGD, 2007, s. 68). 4. Tabulka: Zápis dětí do prvního vzdělávacího stupně  Rok

Dívky

Chlapci

Celkem

Dívky (v procentech)

1998

522154

554452

1076606

48,5

2000

609793

636808

1246601

48,9

2002

708636

738786

1447422

49,0

2004

788764

815775

1604539

49,2

2005 812347 830828 1643175 49,4 Zdroj: Ministry of Education Science and Technology, převzato z NCGD, 2007, s. 67 Podobné  tendence ve zvyšujícím  se  počtu dívek  byly zaznamenány i na  dalších  33 3. příloha dokumentuje míru gramotnosti dospělé populace. 34  Předvolebním slibem National Rainbow Coalition (NARC) bylo bezplatné zvdělání na prvním stupni  škol. Když v lednu v roce 2003 vyhráli volby, svůj slib naplnili. Vláda i rozvojový partneři (UNICE, WB  a další) začali investovat do vzdělání. Na jednoho žáka poskytli příspěvek ve výši 1 020 KES (za rok  2003) (SIFUNA, 2008).

56

vzdělávacích stupních, i když muži početně převažují. Vzdělání na dalších stupních není  bezplatné, ale vláda na druhém vzdělávacím stupni poskytuje stipendia a pro studium na  univerzitě vytvořila vláda speciální půjčky35(NCGD, 2007, s. 70).  Zajímavý trend je vzdělávání dospělých. Počet žen zde v posledních letech velmi  vzrostl, dokonce přesáhl i počet mužů (NCGD, 2007, s. 72). 5. Tabulka: Zápis dospělých k dodatečnému vzdělání Rok

Muži

Ženy

Celkem

Ženy (v procentech)

1995

25572

88479

116051

76,2

2000

25802

68101

93903

72,5

2005 38902 87422 126324 Zdroj: Depertment of Adult Education, převzato z NCGD, 2007, s.72

69,2

 

Vzdělání   žen   má   příznivý   vliv   na   vývoj   společnosti   i   na   život   žen   samotných. 

Vzdělání ovlivňuje míru porodnosti žen. Ženy, které dosáhly druhého stupně vzdělání, mají  méně   dětí   (3,2)   než   ženy   bez   vzdělání   (6,7).   Je   to   také   díky   tomu,   že   se   studiem   se  posunuje věk sňatku ženy. Například žena, která nastoupí 2. stupeň vzdělání, se vdá asi o  pět let později. Se vzděláním ženy také klesá mortalita jejích dětí a jsou častěji očkovány.  Vzdělané ženy častěji používají moderní antikoncepci a snižuje se u nich pravděpodobnost  podstoupení FGM (NCGD, 2007, s. 66).

5.3 Zdraví 

Míra   ženské   prevalence   (poměr   počtu   nemocných   k   počtu   obyvatel)je   7,7   %   a 

mužská je 4,0 % (NCGD, 2007). Podle statistických údajů světové zdravotnické organizace  je hlavní příčinou úmrtí v zemi HIV/AIDS.36  Navzdory řadě opatření podniknutých v boji a prevenci proti HIV/AIDS, pandemie  i   nadále   pokračuje   (NCGD,   2007).   Nejnáchylnější   k   onemocnění,   podle   výzkumů  HIV/AIDS, jsou mladí lidé a ženy. (Mladí lidé pro svou nevědomost a ženy díky biologické  stavbě)  (PATEL, 1997).  Prevalence HIV/AIDS v Keni je u žen skoro pětkrát vyšší než u  mužů. Nejenže je nakaženo více žen, ale také má na ženy nemoc větší dopad. Ženy opatrují  35  Program vlády a UNICEF na snižování regionálních rozdílů v přístupu ke vzdělání vyčlenil jeden milion  KES na podporu vstupu šedesáti dívkám nastoupit druhý vzdělávací stupeň v Severovýchodní provincii  NCGD, 2007, s. 70). 36 4. příloha zobrazuje tabulku deseti hlavních příčin úmrtí v Keni.

57

nemocné HIV/AIDS, se starají o sirotky, kterým na HIV/AIDS umřeli rodiče. Ženy jsou  ohroženy smrtí na HIV/AIDS, sexuálním násilím, ztrátou manželského majetku po smrti  manžela a zděděním jiným mužem (NCGD, 2007; HUMAN RIGHTS WATCH, 2003). Dvě třetiny HIV/AIDS se v Keni přenesou heterosexuálním stykem. K rychlému  šíření nemoci přispívá promiskuitní chování většiny obyvatel (ženy často nemají na výběr,  provozují sex, aby se uživily) a mužské postoje k používání kondomů.  6. Graf: Promiskuitní chování obyvatel Žen y a m u ži ve věku 15 -49 let , kt eří m ěl i v posl edn í ch 12 m ěsí cích ví ce n ež j edn oh o part en era a při posl edn í m sexu áln í m st yku pou žili kon dom (v procen t ech )

M u ž i a ž en y ve věku 15 - 49 l et , kt eří m ěli v posl edn ích 12 m ěsící ch sexu ál n í st yk s více n ež jedn ím part n erem ( v procen t ech )

40

30

35

25

30

Muž i Ž eny

25

20

20

15

15

10

10

Muži Žen y

5

5

0

0 1998

1998

20 0 3

2003

Zdroj: Measure DHS, převzato z WHO, 2009 Ženy,   díky  podřízenému   postavení   v   rodině   a   ve  veřejné   sféře,   nemají   možnost  zajistit si bezpečný sex. Například v komunitách Masajů a Kurijů je obvyklé, že si dívky,  ještě v pubertálním věku, berou staré a bohaté muže. Jen těžko se pak domáhají nějakých  výsad. V mnoha komunitách se muži domnívají, že žena nemá právo odmítnout sex, a také  se domnívají, že nemá právo se ptát zda je muž HIV pozitivní. Ženská obřízka (znovu otvírané rány v oblasti genitálií) také přispívá k přenosu  HIV/AIDS na ženy. Prozatím se ukázalo, že vzdělání v brzkém věku a informační kampaně  jsou nejefektivnější nástroje pro boj s HIV/AIDS (PATEL, 1997). Zkrácení   průměrné   délky   života   kvůli   HIV/AIDS   lze   zaznamenat   v   Keni  (MOMSEN, 2004, s. 77).  5. příloha dokládá, jak se snižuje naděje na dožití keňských  obyvatel (od roku 1993). Dalším závažným problémem je mateřská úmrtnost, jejíž hodnoty jsou stále vysoké.  Ze všech úmrtí žen ve věku 15–49 let zahrnuje celých patnáct procent mateřská úmrtnost. 

58

Následující graf sleduje míru mateřské úmrtnosti v Keni od roku 1960. 

Míra mateřské úmrtnost i v Keni 700 600 500 Míra mate řské úmrtnosti na 100 000 porodů

400 300 200 100 0 1960

1979

1991

1998

2003

6. Graf, zdroj: Kenya National Human Development Report, 1999 a KDHS 2003, převzato  z (NCGD, 2007, s. 75) Mezi závažné komplikace v průběhu těhotenství a při porodu patří – těžké porodní  krvácení,   infekce,   nebezpečné   potraty,   hypertenze.   Často   jde   těmto   komplikacím  předcházet   nebo   vhodným   zásahem   zabránit,   ale   nedostupnost   zdravotní   péče   situaci  komplikuje.37  Manželství v nízkém věku a s ním spojené porody jsou velkou zátěží pro mladý  organismus. Další zátěží je velký počet dětí. Míra porodnosti se v Keni postupně snižuje.  Dnes v průměru na jednu ženu připadá 4,9 dětí (2003). V Keni jsou běžná neplánovaná  těhotenství. Asi 20 procent těhotenství je nechtěných a 25 procent je špatně načasovaných  (NCGD, 2007, s. 74). Následující graf zobrazuje úhrnnou plodnost žen v Keni. 

37  Skoro 60% porodů v Keni se odehraje v domácnosti, u 42 % porodů asistuje doktor nebo sestra, 28% má  tradičního zdravotního pomocníka a 8 % žen rodí o samotě (NCGD, 2007, s. 74).

59

Úhrnná plodnost žen v Keni 9 8 7

poče t dě tí (na je dnu ž e nu v průbě hu je jího re produkčního období)

6 5 4 3 2 1 0 1969 1989 1998 2003 1962 1979 1993 2000

7. Graf, zdroj: Kenya National Human Development Report, 1999 a KDHS 2003, převzato  z (NCGD, 2007, s. 75)

5.4 Příklad čtyř keňských „projektů“ V   následující   části   práce   jsou   předloženy   čtyři   konkrétní   ukázky   „projektů“   z  keňské společnosti. První dvě ukázky naznačují, jak je možné docílit lepšího postavení  ženy   aktivní   a   účelnou   změnou   zažitých   společenských   struktur,   ale   také   zažitých  stereotypů a zvyků. Snahou podobných projektů je pozitivně ovlivnit chování mladších  generací (mužů i žen). Ukáže se, jak zdánlivé maličkosti mohou situaci proměnit (změna  slovníku, změna vyprávění, poskytování a úprava jídla, boj za práva vdov).  Dvě další ukázky řeší situaci žen v širším kontextu enviromentální problematiky,  konkrétně v oblasti lesního hospodářství. Projekty využívají současných znalostí žen, které  jsou čerpány z jejich každodenních zkušeností. Pomoc ženám je spojena s jejich dalším  vzděláváním při péči o životní prostředí. Žena je tak pro společnost užitečná v širším než  rodinném kontextu. V obou „projektech“ se překvapivě ukáže, proč je právě pro africké  ženy důležitá výsadba stromů.   

5.4.1 The Literary Road to Empowerment První ukázka se zabývá podřízeným postavením ženy v keňské společnosti a hledá  možné  praktické kroky k vylepšení  pozice  ženy. Jednou  z hlavní  aktérek tohoto velice  zajímavého   programu   je   Wanjira   Muthoni38,   která   spolu   s   dalšími   odborníky   vytvořila  38 Wanjira Muthoni v roce 1997 odešla z Univerzity v Nairobi, kde byla profesorkou. Upřednostňuje  praktický výzkum. Spolu s dalšími učenci vytvořila genderově–senzitivní  program, který zahrnoval 

60

Kenya Oral Literature Association (KOLA).  KOLA   na   základě   rozborů   zjistila,   že   prostřednictvím   ústní   tradice   je   stále  reprodukováno   právě   ono   tradiční,   tedy   „špatné“,   postavení   ženy,   a   tak   prosazován   ­  udržován   patriarchální   řád.   Například   v   pohádkách   vyprávěných   dětem   je   zakódována  stabilní pozice žen ve společnosti. V takových pohádkách jsou dvě hlavní postavy: dobrá  žena a zlá žena. Dobrá žena je popisována jako poslušná manželka, která vyhoví každému  přání svého muže, poslouchá na slovo, neodporuje a neodmlouvá. Zlá žena je vzdorná a  neposlouchá svého muže. Ženy i jejich dcery jsou také zjednodušeně chápány pouze ve  smyslu mateřském a reprodukčním. Podle tohoto schématu pak děti podvědomě hodnotí  postavení   a  roli   žen  ve  společnosti. Proto  Wanjira   Muthoni  s   dalšími  členkami  KOLA  rozhodla   vytvořit   genderově   senzitivní   projekt   nazvaný   „The   Literary   Road   to  Empowerment“.   Smyslem   projektu   je   působit   na   mladou   generaci   a   pozitivně   ovlivnit  vnímání   ženy.   Nástrojem   projektu   je   vymýšlení   nových   pohádek,   kde   je   žena   v  rovnoprávné pozici s mužem. Toto počínání si získalo své příznivce i odpůrce v řadách  široké veřejnosti (ARNDT, 2000).

5.4.2 Manželství kmene Samia – západní Keňa – „revolta“ žen

Druhou ukázkou je výzkum ze západní Keni, který se zaměřuje na manželství a s 

ním spojenými problémy postavení žen. Mimo jiné popisuje úspěšný vzdor starších žen,  jehož prostřednictvím dosáhly sociální změny.39 Výzkum probíhal u kmene Samia v jazyce  místních známém jako Abasamia. Tito lidé žijí u severního pobřeží Viktoriina jezera na  území Keni a Ugandy.  Ve dvacátém století se v této oblasti odehrála celá řada změn, která postihla jednu  generaci.  Ještě   před  sto  lety   se   zde   žilo   tradičním   životem   v   malých   vesnicích,   hlavní  obživou bylo zemědělství a pastevectví, kontakt s okolním světem byl minimální. Radikální  změny přišly po kontaktu s Evropskými dobyvateli, kteří si přinesli své vlastní hodnoty, jež  ovlivnily   místní   obyvatelstvo   (křesťanství,   komerční   zemědělství,   urbanizaci...).  Včleňováním   do   světové   politické   ekonomie   ztratilo   místní   obyvatelstvo   vlastní  několik projektů. Cestovali po zemi a ptali se konkrétních lidí na konkrétní otázky, například na znásilnění  a jeho vyšetřování,manželství a jiné problémy. 39   Podkladem pro tuto studii je terénní výzkum, který probíhal od roku 1982 do roku 1990. Metodou  výzkumu byly hlavně rozhovory s místními obyvateli. Dotazovaní byli muži a ženy pravděpodobně starší  50 let (většinou nevěděli rok svého narození).

61

autonomii.40 Přes   tyto  velké   změny   se   zde   lidé   dodnes   živí   zemědělstvím   a   jejich   vzájemné  vztahy jsou založené na tradičním rodinném systému.  Ve   zdejší   tradiční   společnosti   (Samia)   je   manželství   samozřejmostí.   Status  dospělosti mohou lidé získat pouze prostřednictvím manželství. To podporuje, dnes jako  dříve, rodinné sítě a hromadění bohatství. Starší ženy mají lepší pozici než mladší a muži  více výhod než ženy. Nerovné postavení manželů je poznamenáno už jejich rozdílným věkem na počátku  manželství. Muži se žení až se cítí připraveni. Před manželstvím musí projít zkouškami  dospělosti, zatímco ženy jsou provdány obvykle v adolescentním věku. Třináctiletá nevěsta  není nic zvláštního. Většina dívek se snaží před manželstvím utéct, ale málokteré se to  povede. Muži často vnímají svatební den jako šťastnou událost, většina žen ne. Po vstupu  do manželství padají na bedra dívek všechny povinnosti spojené s touto rolí. V nové rodině  žena podléhá hierarchii rolí, často končí v rodině, kde „vládne“ otec manžela a musí se  podřídit nejen jemu, ale i svému muži a jeho matce či první ženě. Takže se stane jedním z  nejhůře postavených členů v rodině. Může jen doufat, že se časem stane nejvlivnější ženou  v domácnosti. A zde výzkum ukázal, že i v takové situaci existují strategie, které mohou postavení  ženy vylepšit. Nejde o nějaké přesné projekty, ale spíše o „revolty“.  

Jedním ze způsobů, jak se žena může postavit proti rozhodnutím manžela, je jídlo. 

Takovou strategii můžeme nazvat „weapons of the weak“ („zbraně slabých“) – uplatňují ji  často chudí lidé žijící v nevýhodném postavení. Ve společnosti Samia je jídlo, stejně jako v  mnoha   afrických   společnostech,   symbolickým   propojením   všech   druhů   vztahů,  příbuzenských vztahů včetně manželství, přátelství a pohostinství. Vyjádřením přízně ve  vztazích je také způsob konzumace. Většinou jí lidé jídlo pohromadě, manželé často z  jednoho hrnce. Když někdo odmítne jíst s druhou osobou popře přátelský vztah. Příprava  jídla je povinností žen, dokonce i když se muž vrátí v noci, měla by žena vstát a připravit  mu   jídlo.   Žena   může   projevit   svůj   nesouhlas   s   manželem   tím,   že   mu   odmítne   jídlo 

40 Změny proběhly tak rychle, že je stačila zaznamenat v průběhu svého života jedna generace, a ta se pak  stala sama iniciátorem společenské změny.

62

připravit. Často je za takovéto rozhodnutí zbita.41  Dalším   problémem   spojeným   s   manželstvím   bylo   tradiční   zdědění   vdovy.  Nejčastějším   dědicem   byl   bratr   zesnulého,   nebo   jiný   rodinný   příslušník   z   manželovy  rodiny. Žena tak pomoc může očekávat nejčastěji jen od svých dětí, protože nový manžel jí  podporuje jen málo.  Starší ženy mají ve společnosti lepší postavení. Nebojí se více se prosazovat, kdežto  mladé dívky jsou obvykle tiché, poslušné, vykonávají, co jim kdo řekne. A právě straší  vdovy byly iniciátorkami sociální změny. Odmítaly být zděděny, chtěly mít možnost volby.  Chtěly rozhodnout o svém budoucím manželovi, ale ještě častěji chtěly zůstat samy. Jako  vdovy mají lepší kontrolu nad vlastním životem a také mají více práv než jako manželky.  Výsledkem odporu vdov k novým sňatkům je nyní možnost širší volby žen. Mladší vdovy  si   obvykle   zvolí   manžela,   který   už   nemusí   být   v   příbuzenském   svazku   se   zesnulým  manželem, starší ženy raději zůstávají samy (CATTELL, M.G.1992).  Další   dva  projekty   se   zaměřují   na  životní   prostředí.  Společné   pro  oba   je   snaha  vylepšit environmentální situaci v zemi. Oba projekty si uvědomují potřeby žen, a proto  jsou zaměřeny na obnovu lesních porostů a sázení nových stromů, které jsou také zdrojem  potřebného palivového dříví. Dále je v obou projektech využita praktická znalost žen o  rostlinách   a   jejich   užití.   První   z   projektů   se   zaměřuje   na   jediný   distrikt,   druhý   je  globálnější.

5.4.3 Agrolestnictví v distriktu Kissi

KENGO   (Kenya   Energy   Non­Goverment   Organizations   Association)   a   Tree 

Planting   and   Agroforestry   Workshops   se   podílely   společně   s   ministerstvy   energie,  životního prostřední a zemědělství na projektu agrolesnictví v Kissi.42  Projekt probíhal v  distriktu Kissi, což je velmi hustě osídlená a obdělávaná oblast – součást provincie Nyanza.  Většina půdy je zde vlastnictvím majitelů farem. Práce v zemědělství je hlavním příjmem  obyvatel v Kissi. Pokud muži migrují do měst za prací, ženy, které zůstávají doma bez  manžela, musí nyní zastat i tradiční mužskou práci. Kromě toho ženy shánějí krmivo pro  dobytek,   trávu  na  vyrábění  došek  a  zaopatřují  širokou  škálu   rostlin   s  léčivými   účinky,  41  Ovšem i muž může prostřednictvím jídla vyjádřit nesouhlas své ženě, a to tím, že odmítne sníst jídlo,  které mu připravila. 42 Projektu se zúčastnilo čtyřicet pracovníků – bylo zde i pět žen, které zastupovaly místní skupiny žen, a  také farmáři, úředníci...

63

pletou   košíky.   Dalšími   povinnostmi   ženy   je   samozřejmě   péče   o   děti,   příprava   jídla,   a  domácí práce.  Cílem  projektu  bylo  zmapovat  stav  lesů   a  potřeby  místních lidí,  aby  mohla   být  zahájena efektivní výsadba stromů. V rámci projektu proběhlo několik meetingů kde se  diskutovalo o postupu. Jedním z hlavních „pracovních“ nástrojů byly právě tyto diskuze s  místními lidmi. Malé pracovní skupiny diskutovaly o poznatcích z agrolesnictví. Z těchto  diskuzí vznikl seznam používaných praktik, seznam užitečných druhů stromů, ale rovněž  byly vymezeny potenciální přínosy i rizika rozvoje agrolesnictví v Kisii.  Ženy projevily o projekt poměrně velký zájem, přesto byla jejich činnost omezena  na   menší   neformální   skupinové   aktivity.   Staraly   se   o   identifikaci   rostlin,   vysazovaly  sazenice stromů do lesních školek a prostřednictvím diskuse šířily osvětu mezi další ženy.  Ženy   svou   duchapřítomnost   projevily   například   při   hledání   vhodného   místa   pro   sázení  stromů.   V   oblasti   s   velkým   počtem   obyvatel,   které   využívá   téměř   veškerou   půdu,   je  poměrně složité  vytvořit  prostor pro „plošné“ sázení  stromů. Byly to právě ženy, které  zdůraznily význam živých plotů, které oddělovaly pozemky. Ty byly vhodným zdrojem  proutí a dokonce léčivých bylin. Živé ploty byly posléze vyhodnoceny muži i ženami jako v  hodné místo pro výsadbu nových stromů. Zajímavostí je, že ženy zapojené do vedení projektu se při formálních diskuzích  chovaly velmi tiše a mluvily téměř z donucení. Dokonce požadovaly probírání problémů  zvlášť, odděleně od ostatních účastníků. Při diskuzi v separované skupině pak poskytly  velmi cenné informace o potřebách žen v „agrolesnictví“. Ty se pak s mužskými názory  skloubily v celek. Přesto je vhodné povšimnout si toho, že se ženy více prosazovaly při  neformálních setkáních (FORTMANN­ ROCHELEAU, 1997, s. 202­203). 

5.4.4 Green Belt Movement   

Wangari Maathai je významnou keňskou ženou, ve svém životě vykonala mnoho 

záslužných činů. Jedním z nich je založení hnutí Green Belt v Keni. Svou práci zasvětila  ženám   a   životnímu   prostředí,   angažovala   se   i   v   politice.   V   roce   1976   byla   zvolena  předsedkyní Národní strany keňských žen. Za zásluhy pro vlastní zemi byla Maathai v roce  2003 jmenována ministryní životního prostředí prezidentem Kibaki. V roce 2004 jí byla  udělena Nobelova cena míru za její přínos k trvale udržitelnému rozvoji, demokracii  a 

64

míru. Je první Afričankou, která tuto cenu získala (NOBELPRIZE, 2004).  Wangari   Maathai   si   uvědomila   problémy   v   zemi   s   erozí   půdy   a   nedostatkem  palivového dříví. Nedostatek dříví byl zřejmý, většina oblastí byla „vyčištěna“ od dříví a  křovin. Množství dřeva, které se dalo sbírat, bylo nedostatečné. Přesto to byly právě ženy,  již tak dost časově vytížené, které musely věnovat ještě další čas putování za dřevem do  větších vzdáleností. Neschůdná pro ně byla také další varianta – dřevo si za drahé peníze  koupit. Ve venkovských oblastech začaly ženy k topení používat trus domácích zvířat.  Maathai chtěla tento problém řešit, a tak v roce 1997 založila Green Belt Movement  (GBM)   –   enviromentální   hnutí   s   celou   škálou   cílů.   Patří   mezi   ně   zvýšení   povědomí  veřejnosti  o enviromentálních  problémech,  redukce  odlesnění   a jeho  následků,  podpora  kultivace víceúčelových stromů, pomoc chudým venkovským oblastem, vytvoření možnosti  dalšího   výdělku   pro   ženy,   vytvoření   pozitivního   obrazu   žen.   GBM   spolupracovalo   s  NCWK   (National   Council   of   Women).   Hlavní   rolí   Green   Belt   bylo   poskytování  technického zázemí (sazenice atd.). Prvním ambiciozním cílem se stalo vysázení bezmála  10 milionů stromů. Maathai se snažila do projektu zapojit komunity po celé Keni. A kolem  35 dalších afrických zemí se rozhodlo k projektu připojit. Hlavními aktérkami projektu  byly ženy. Učily se, jak mají pečovat o sazenice původních stromů, a následně, jak se starat  o stromy. Také mezi sebou rozšiřovaly znalosti o užitečných druzích. Za svou činnost pro  Green Belt byly ženy odměny veřejným uznáním. Ženy těží z pěstování stromů v Keni  nejvíce, ale stromy jsou prospěšné i pro ostatní. Neslouží totiž jen jako zdroj palivového  dříví, plodů (ovoce), krmiva, ale také jako větrolamy, ploty, stavební materiál a poskytují  stín (MOMSEN, 2004, s. 122 ­123).  Strategie GBM byla i v roce 2007 stále zaměřena hlavně na pěstování stromů na  farmách a veřejné půdě, stejně jako na rekultivaci degradovaných lesních oblastí. Dosud se  v Keni zasadilo přes 40 milionů stromů. Jen za rok 2007 bylo zasazeno 4,8 milionů stromů.  Významné je osazování oblastí, které jsou zdrojem vody pro městské části. Vysázením  stromů   se   zvýší   schopnost   půdy   zadržovat   vodu   (např.   Mau   Forest   –   ekonomicky  nejvýznamnější lesní ekosystém v Keni) (GREEN BELT, 2009). Hyma   a   Nyamwage   ve   své   studii   poukazují   na   některé   problémy   GBM,   jinak  poměrně  úspěšného projektu. Tak například zjistily, že  ne vždy byla práce žen vhodně  65

zorganizována, jindy chyběly sazenice či hnůj. Další jejich kritickou připomínkou bylo, že  o ochranu stromu a pečování o ně by se měli starat muži i ženy stejnou měrou. Místo toho  se   zvýšila  odpovědnost   a  zátěž  venkovských  žen,  které  už  tak  mají  spoustu  povinností  (MOMSEN, 2004, s. 122­123). Činnost hnutí Green Belt ovlivnila celý svět. S pomocí programu OSN pro životní  prostřední (UNDP) Wangari Maathai zahájila kampaň Miliarda stromů pro planetu Zemi.  Cílem bylo vysadit miliardu stromů v rámci jednoho roku. Cílem pro rok 2009 je vysadit 7  miliard stromů (UNDP, 2009). 

66

Závěr Ženy se v dějinách samy zasazovaly za svou rovnoprávnost. Důkazem toho jsou  feministická hnutí, která vznikla v reakci na dobové dění. Ani dnes není pozice žen a mužů  rovnoprávná,   a   tak   snahy   těchto  hnutí   nekončí,   je   zapojeno   více   aktérů,   kteří   se   snaží  přispět k posílení žen ve společnosti. V poslední době se stal moderním termínem gender.  Začal se používat hlavně na akademické půdě. Zdůrazňuje, že postavení mužů a žen ve  společnosti není neměnné, je uměle zkonstruované a dá se změnit. To vše jsem se snažila  ve své práci nastínit.  Také ukazuji, že bylo podniknuto poměrně dost opatření na mezinárodní úrovni a  byly   zřízeny   komise,   které   mají   monitorovat   problematiku   žen.   Postavení   žen   se   ve  skutečnosti lepší jen velmi pozvolna.  Rozvojové praktiky ženám spíše uškodily, ale díky genderu  mainstreaming, který  má být implementován do všech politických rozhodnutí, a při každém rozhodnutí se má  rovněž   hodnotit   dopad   na   ženy,   se   snad   situace   zlepší   a   postupně   povede   k   větší  rovnoprávnosti žen.    Ve své práci pojednávám také o tom, že ženy v Africe nemají dobré postavení  (táhnou   břemeno   celé   společnosti).   Ukazuje   se,   jak   velký   podíl   na   špatném   postavení  afrických   žen   je   možné   přisoudit   i   západnímu   vlivu.   Především   kolonialismu   a  následujícím   jednáním   rozvojových   aktérů   převážně   s   africkými   muži,   čímž   byly   ženy  odsunuty do pozadí. Propojení západních a tradičních zvyklostí a hodnot ženám ztížilo  životní   situaci   a   omezilo   jejich   přístup   ke   zdrojům.   Svůj   podíl   na   špatných   životních  podmínkách obyvatel Afriky mají také politické, ekonomické a sociální krize a válečné  konflikty, které jsou prozatím častým jevem. K velkým současným africkým problémům  nesporně patří pandemie HIV/AIDS. I ta větší mírou zatěžuje životy žen.  V Keni převládá patriarchální řád a ženy ve společnosti mají horší pozici než muži.  Závažnými   problémy   jsou   nerovné   postavení   v   právní   oblasti,   nedostatečný   přístup   ke  zdrojům, vysoká mateřská úmrtnost, ženská „obřízka“, manželství v brzkém věku, násilí  páchané na ženách. Ženy jsou stále nerovnoměrně zastoupeny na rozhodovacích postech.  Situace  se  přes mnoho překážek postupně  vyvíjí  k lepšímu. Pomáhají  k tomu   i  iniciativy ženských hnutí a podpora ze  stran rozvojových partnerů. Ve vzdělání narostl  67

počet   dívek,   které   si   dříve   nemohly   dovolit   z   finančních   důvodů   navštěvovat   školu.  Pomohlo k tomu zavedení bezplatného vzdělání na prvním stupni. Takže můžeme tvrdit, že  se zvýšila možnost dívek navštěvovat školu. Kvalita výuky ovšem zůstává otázkou. V oblasti zdravotních problémů žen se situace výrazně nezlepšila. Mateřská úmrtnost je  stále dost vysoká. Ženy   samy   se   snaží   vylepšit   svou   pozici.   Nejdostupnější   jsou   pro   ně   ženské  organizace na lokální úrovni. I zdánlivé maličkosti mohou přispět k pozitivnějšímu obrazu  ženy ve společnosti a ocenění její hodnoty. Na   závěr   jsem   předložila   ukázky   několika   projektů,   které   dokreslují   konkrétní  postavení keňské ženy i pokusy o zlepšení jejich situace. Mou snahou bylo ukázat, jak lépe  vnímat tyto dílčí projekty (na první pohled snad nevýznamné), naznačit, jak závažnou roli  ve skutečnosti hrají.

68

Shrnutí  Tato bakalářská práce pojednává o problematice rozvoje a genderu. První část se  zabývá vymezením pojmu gender a vlnami feminismu. Tato část si také všímá opatření  navrhovaných k většímu zrozvnoprávnění ženy na úrovni mezinárodní Organizace  spojených národů, rozvojových teorií a jejich vlivu na ženy. Sledovány jsou také přístupy,  které v sobě sloučily feministické a rozvojové strategie. Druhá část o Africe posuzuje vliv historických událostí na ženy, například negativní  dopad kolonialismu. Pozornost je věnována vybraným problémům současné africké ženy –  zdraví, jejímu časovému a pracovnímu vytížení, vzdělání a migraci. V závěru je  soustředěna pozornost na Keňu v souvislosti s předcházejícími tématy a rozvojovými cíli  tisíciletí, jsou zde uváděny příklady úspěšného posilování role žen ve společnosti a v  souvislosti s tím je uváděno několik drobných projektů, které inicioavali samotní obyvatelé  Keni. Klíčová slova: Gender, žena, rozvoj, Afrika, Keňa

Summary My work deals with the theme of a gender and development. The first part focuses  on the definition of the term “gender” and waves of feminism, measures proposed to  achieve more equal position of women on the level of United Nations as well as theories of  development and their influence on women. A special attention is given to approaches  common to both feminist and development strategies. The other part concerns Africa and watches an influence of historical events on  women, a negative impact of colonialism with a special focus on present life of African  women – health, workload, education, migration…. In the conclusion we focus on Kenya  and   its  goals  of  the  millennium. It  presents  examples of  successful strengthening   of   a  woman position in the society and points out at the importance of small projects started by  Kenyans themselves. Key words: Gender, woman, development, Africa, Kenya

69

Seznam použité literatury AMNESTY INTERNATIONAL – STOP násilí na ženách. Female genital mutilation.  [online]. c2007 [cit. 2009­01­02]. Dostupné z:<://www.amnesty.cz/svaw/fgm/fgm­ geograficke.htm> ARNDT, S. African Gender Trouble and African Womanism: An Iterview with Chikwenye  Ogunyemi and Wanjira Muthoni. [online]. c2000 [cit. 2009­02­02]. Dostupné z:  AWEPA, EUROPAN PARLIAMENTARIANS FOR AFRICA. Kenayn Women   Parliamentarians Association pushes for MPs Quota in the Kenya National Assembly.  [online]. c2007 [cit. 2009­03­11]. Dostupné z:< http://www.awepa.org/awepa­news/kenyan­ women­parliamentarians­association­pushes­for­mps­quota­in­the­kenya­national­ assembly_en.html> BERANOVÁ, Z. Africké ženy versus globalizace. [online]. Econnect, c neuveden  [2009­01­28]. Dostupné z:< http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zm2102728vx1­­> BROŽA, M. a kol. Organizace spojených národů. [online]. Rozvojovka, c2008 [cit.  2009­01­03]. Dostupné z:< http://www.rozvojovka.cz/organizace­spojenych­ narodu_227_6.htm> CATTELL, M.G. Praise the Lord and Say No to Men: Older Women Empowering  Themselves in Samia, Kenya. Journal of Cross­Cultural Gerontology, říjen 1992, č.7, s. 307  – 330  COQUERY­VIDROVITCH, C. Překlad: Raps,G.B. African Women: A Modern History.  USA: Westview Press, 1997. 308 s. ČERVINKOVÁ, A. Gender mainstreaming/mainstreaming gender? [online]. c2004 [cit.  2009­01­20]. Dostupné z: < http://kontext.zenyaveda.cz/html/index.php? s1=1&s2=3&s3=16&s4=3&id=3>  DANĚK, P. ­ JEHLIČKA, P. ­ TOMEŠ, J. Stát, prostor, politika: Vybrané otázky politické  geografie. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, 2000. Kapitola 1, 276 s.  ISBN 80­238­5566­2  DIVISION FOR THE ADVANCEMENT OF WOMEN. Commission on the Status of  Women. [online]. UN, c1999­2007a [cit. 2008­12­03]. Dostupné z:  DIVISION FOR THE ADVANCEMENT OF WOMEN. Convention on the Elimination of  All Forms of Discrimination against women: States Parties. [online]. UN, c1999­2007b  [cit.2009­01­04]. Dostupné z:  ECA­ECONOMIC COMMISSION FOR AFRICA. Promoting Gender Eguality and  Women's Empowerment in Africa: Questioning the Achievements and Confronting the  Challenges Ten Years After Beijing. [online]. c2005 [cit. 2009­03­13]. Dostupné z:  <www.uneca.org/acgd/Publications/Gender_Equality.pdf> 70

ECHAUDEMAISON C.­D. a kol. Slovník ekonomických a sociálních věd. 1.vyd. Praha:  E.W.A. Edition, s.r.o., 1995. 420 s. ISBN: 80­85764­13­X EXNEROVÁ,V. (editor) a kol. Globální problémy a rozvojová spolupráce: Témata, o která   se lidé zajímají. Člověk v tísni, společnost při ČT, o. p. s., 2005. 255 s. ISBN:  80­86961­00­1 FORTMANN, L. ­ ROCHELEAU, D. Women and Agroforestry: Four Myths and Tree Case  Studies. (kap. 12) z : SACHS, E. C. Women Working in the Environment. 1.vyd.  Washington: Taylor & Francis. 1997. 317 s. ISBN: 1­56032­629­8  FRANCESKIDES, R. Příručka programu iniciativy společenství EQUAL: Gender   mainstreaming. [online]. český překlad: MPSV. c2008 [cit. 2009­01­23]. Dostupné z:  <www.equalcr.cz/files/clanky/7/GENDER_mainstreaming_guide_final.pdf ­>  GORDON, A. Gender and Development. (kap.10) z: GORDON, A. ­ GORDON, D.  Understanding Contemporary Africa. 3.vyd. Boulder: Lynne Rienner Publisher, 2001. HARTL, P. ­ HRATLOVÁ,H. Psychologický slovník.1.vyd. Praha: Portál, 2004. 774 s.  ISBN: 80­7178­303­X HORKÝ, O. Gender a rozvoj: co nás rozděluje, co nás spojuje. [online]. c2009 [cit.  2009­03­23]. Dostupné z :  HORKÝ, O. Ženy, muži a rozvoj. [online]. Rozvojovka, c2007 [cit. 2008­11­11]. Dostupné  z :  HŮLE, D. a kol. Demografie: Porodnost. [online]. Demografické informační centrum,  c2004­2009 [cit. 2009­01­12]. Dostupné z:  HUMAN RIGHTS WATCH. Double Standards: Women's Property Rights Violations in  Kenya. [online]. c2003 [cit. 2009­03­13]. Dostupné z:  INTER­PARLAMENTARY UNION. Kenya National Assembly. [online]. c2008 [cit­  2009­04­03]. Dostupné z:  JARKOVSKÁ, L ­ HAVELKOVÁ, H. ­ SOKOLOVÁ, V. a kol. Abc feminismu. Brno:  NESEHNUTÍ, 2004. 233 s. ISBN: 80­903228­3­2 KASHKOOLI, K. Women's exposure to HIV/AIDS in subSaharan Africa. [online]. c2008  [cit. 2009­01­12]. Dostupné z:  MEEKERS, D. The Socio­cultural Context of Family and Fertility in Sub­saharan Africa.  [online]. c1992 [cit. 2009­02­11]. Dostupné z:  <www.pop.psu.edu/general/pubs/working_papers/psu­pri/wp199218.pdf ­ > MOMSEN, J. H. Gender and Development. 1. vyd. London and New York: Routledge,  2004. 272 s. ISBN 0­ 415­26690­4  MPSV. Základní dokumenty: Zpráva ze čtvrté světové konference o ženách: Peking 4. ­ 15.   71

září 1995. [online]. c2005 [cit. 2008­12­07]. Dostupné z:   26­27 s.  NCGD. Desk Survey on Gender Issues in Kenya. [online]. National Commission on Gender  and Development, c2007 [cit. 2009­ 02­21]. Dostupné z:  NCWK ­ NATIONAL COUNCIL OF WOMEN OF KENYA. Profile. [online]. c neuveden  [cit. 2009­02­22]. Dostupné z:  NESEHNUTÍ. Ženská práva jsou lidská práva: Geder a genderové stereotypy. [online].  c2007 [cit. 2009­ 01­10]. Dostupné z:< http://zenskaprava.ecn.cz/? page=189&call=Infomateri%C3%84%E2%80%9A%C3%8B%E2%80%A1ly&lang=cs> NOBELPRIZE.ORG. Wangari Maathai: The Nobel Peace Prize 2004: Biography. [online].  c2004 [cit. 2009­03­01]. Dostupné z:  NZOMO, M. Kenyan Women in Politics and Public Decision Making. (kap. 9) z: MIKELL,  G. African Feminism: The Politics of Survival in Sub­Saharan Africa. Philadelphia:  University of Pennsylvania Press. 1997. 361 s. ISBN: 081221580X OGADA, P. Kenya: Women's Participation in the 2007 General Elections. [online]. c2007  [cit. 2009­04­2]. Dostupné z :  OHCHR. Committee on the Elimination of Discrimination against Women. [online].  c2007a [cit. 2009­01­18]. Dostupné z:  OHCHR. Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women  New York, 18 December 1979. [online]. c2008b [cit. 2009­01­18]. Dostupné z:  PARKINSON, T. ­ PHILLIPS, M. ­ GOURLAY, W. Keňa. 1.vyd. Svojka. 2007. 1.vyd. 480  s. ISBN 978­ 80­7352­469­2 PARPART, J. ­ CONNELLY, M. ­ BARRITEAU, V. a kol. Theoretical perspectives on  gender and development. [online]. The International Development Research Centre, c2000  [cit. 2009­01­28]. Dostupné z :  PATEL, P. Women's health issues in Kenya. [online]. c1997 [cit. 2009­03­21]. Dostupné z:  RENZETTI, C. Ženy, muži a společnost. 1. Vyd. Praha: Karolinum, 2005. 642 s. ISBN  80­246­0525­2. ROUČEK, L. Gender Mainsteraming: Nová dimenze zahraničních misí Evropské unie.  Mezinárodní politika, říjen 2008, roč. 32, č. 11, s.14­16 RYNDA, I. Trvale udržitelný rozvoj a vzdělání. [online]. c2003 [cit. 2009­01­12]. Dostupné  z:  SIFUNA, D. The illusion of universal free primary education in Kenya. [online]. c2008  72

[cit. 2009­03­12]. Dostupné z : STOJANOV, R. Rozvojové cíle tisíciletí. [online]. Rozvojovka, c2007 [cit.2009­01­30].  Dostupné z:  THE GOVERMENT OF KENAY: MINISTRY OF GENDER, CHILDREN AND SOCIAL  DEVELOPMENT. Gender and Social Services. [online]. c2008 [cit. 2009­03­12].  Dostupné z:  THE GREEN BELT MOVEMENT. Annual Reports. [online]. c2009 [cit. 2009­03­02].  Dostupné z:  U.S. DEPARTMENT OF STATE. 2008 Human Rights Report: Kenya.[online]. c2009 [cit.  2009­04­02]. Dostupné z:  UNDP. 2007/2008 Human Development Report: Kenya HDI Rank – 148. [online]. c2008  [cit. 2009­03­11]. Dostupné z:  UNDP. Human development reports: Measuring inequality: Gender­related Development  Index (GDI) and Gender Empowerment Measure (GEM):Calculating the human  development indices. [online]. c2008b [cit. 2009­01­11]. Dostupné z:  UNDP. Human development reports: Measuring inequality: Gender­related Development  Index (GDI) and Gender Empowerment Measure (GEM). [online]. c2008a [cit.  2009­01­11]. Dostupné z:  UNDP. The Billion Tree Champaing. [online]. c2009 [cit. 2009­02­12]. Dostupné z:  UNIC Praha. Charta Organizace spojených národů a Statut mezinárodního soudního  dvora. [online]. Praha: Informační centrum OSN v Praze, c2005d [cit. 2009­01­18].  Dostupné z:  UNIC Praha. Lidská práva pro všechny: Před šedesáti lety byl přijat základní dokument  lidských práv. [online]. Praha: Informační centrum OSN v Praze, c2005e [cit.2009­01­19].  Dostupné z:  UNIC Praha. O OSN. [online]. Praha: Informační centrum OSN v Praze, c2005c [cit.  2009­01­18]. Dostupné z: < http://www.osn.cz/system­osn/o­osn/> UNIC Praha. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen. [online]. Praha:  Informační centrum OSN v Praze, c2005b [cit. 2009­01­18]. Dostupné z:    UNIC Praha. Všeobecná deklarace lidských práv. [online]. Praha: Informační centrum  OSN v Praze, c2005a [cit. 2009­01­18]. Dostupné z:  UNITED NATIONS. Key conference outcomes on women and gender equality. [online].  c2008 [cit. 2009­01­20]. Dostupné z:  UNITED NATIONS. Official list of MDG indicators: After the 2007 revision. [online].  73

c2008b [cit. 2009­03­14]. Dostupné z:  UNITED NATIONS. The Millennium Development Goals Report 2007. [online]. c2007  [cit. 2009­03­20]. Dostupné z: <www.un.org/millenniumgoals/pdf/mdg2007.pdf > UNITED NATIONS. The Millennium Development Goals Report 2008. [online]. c2008a  [cit. 2009­03­25]. Dostupné z:  VANĎURA, V. Ohniska napětí a příčiny ozbrojených konfliktů v Keni. Mezinárodní  politika, únor 2008, roč. 32, č. 2, s. 34 ­36  WHO. Kenya: Epidemiological Country Profile on HIV and AIDS. [online]. c2009 [cit.  2009­03­11]. Dostupné z:  WHO. Maternal and perinatal health: Epidemiology: Causes of maternal death. [online].  c2008 [cit. 2009­02­11]. Dostupné z:  WIKIPEDIA. Gender mainstreaming. [online]. c2008 [cit. 2009­01­19]. Dostupné z:    WIKIPEDIE. Gender. [online]. c 2009 [cit. 2009­01­20]. Dostupné  z: ZÍKOVÁ, T. Rozvoj a rozvojová antropologie. [online]. Centrum aplikované antropologie a  terénního výzkumu – CAAT, c2007 [cit. 2009­02­12]. Dostupné z :  ZWETTLE, O. Lexikon Zemí 2003. Praha: Fortuna print. 2002. 503 s. ISBN 80­7321­038­ X

74

Přílohy 1. Příloha

Zdroj: UN, The Millennium Development Goals Report 2008 s. 16 2. Příloha

 Zdroj: UN, The Millennium Development Goals Report 2008 s. 28

75

3.Příloha: Míra gramotnosti dospělých v Keni (nad 15 let, v procentech) Oblast

1994 Muži

2000 Ženy

2003

Muži

Ženy

Muži

Ženy

Venkov

79,8

63, 2

75,0

66,4

86,2

75,2

Město

95,1

87,4

86,3

81,6

93,7

88,5

Celostátně

82,8

67,4

77,6

70,2

88,1

78,5

Zdroj: Welfare Monitoring Survey 1994, MICS 2000 and KDHS 2003, převzato z (NCGD,  2007, s. 67) 

4. Příloha: Deset hlavních příčin úmrtí v Keni v roce 2002 Příčina

Počet úmrtí (000) 376

Počet úmrtí (%) 100

Ztracená léta života 100

144

38

40

Infekce dolních cest dýchacích Průjmová onemocnění Tuberkulóza

37

10

11

24

7

8

19

5

5

Malárie

18

5

6

Celebrovaskulární onemocnění Ischemické srdeční choroby Porodní komplikace

14

4

1

13

4

1

13

4

5

Dopravní nehody

7

2

2

Chronické obstrukční nemoci

6

2

1

Všechny případy HIV/AIDS

Zdroj : WHO Mortality Country Fact Sheet 2006

76

5.Příloha: Naděje na dožití při narození (Keňa) Rok

Naděje na Naděje na dožití při dožití při narození narození Muži

Ženy

1962

42,7

49,8

1969

46,9

51,2

1979

54,1

56,9

1989

57,5

61,4

1993

59,0

63,2

1998

57,6

60,9

2000

52,8

60,4

2003

52,4

60,2

Zdroj: Kenya National Human Development Report, 1999 a KDHS 2003, převzato z  (NCGD, 2007, s. 75)

77