UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA DOMÁCÍ NÁSILÍ NA ŽENÁCH

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPOLEČENSKÝCH VĚD

DOMÁCÍ NÁSILÍ NA ŽENÁCH Diplomová práce

Autor: Jana Felcmanová Vedoucí práce: PhDr. Jitka Skopalová, Ph.D

Olomouc 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Jitky Skopalové, Ph.D. K práci jsem použila literatury a pramenů, uvedených v seznamu. V Olomouci dne 15. 4. 2010 ………………………………..

Poděkování Děkuji PhDr. Jitce Skopalové, Ph.D. za odborné vedení a cenné připomínky, které mi poskytla pro zpracování mé diplomové práci.

Obsah

Úvod ...................................................................................................................................... 5 1 Co je to domácí násilí?...................................................................................................... 7 l.1 Definice domácího násilí ...................................................................................... 7 1.2 Formy a znaky domácího násilí ........................................................................... 9 1.3 Příčiny domácího násilí ...................................................................................... 15 1.4 Týraná žena a rizikový muž ............................................................................... 18 1.5 Nikdo se agresivní nenarodil.............................................................................. 23 1.6 Předsudky a mýty domácího násilí .................................................................... 24 2 Výzkumy a studie ............................................................................................................ 28 2.1 Fakta o oběti, pachateli a násilí .......................................................................... 33 3 Kdo nám pomůže? .......................................................................................................... 37 4 Domácí násilí z právního hlediska ................................................................................. 45 4.1 Listina základních práv a svobod ....................................................................... 45 4.2 Trestné činy domácího násilí ............................................................................. 47 5 Učitel uprostřed domácího násilí ................................................................................... 58 5.1 Reakce dětí na domácí násilí .............................................................................. 58 5.2 Úloha a odpovědnost škol .................................................................................. 60 5.3 Škola a oznamovací povinnost ........................................................................... 62 Závěr ................................................................................................................................... 66 Použitá literatura ............................................................................................................... 68 Přílohy Anotace

Úvod

Zvyšující se násilí a agrese ve společnosti, se staly v současné době více diskutovaným tématem veřejnosti. Tato práce se zabývá problematikou domácího násilí, které je většinou společnosti považováno za vážný problém. Téma mé závěrečné práce jsem si zvolila z několika důvodů. Jedním byla má osobní zkušenost, kdy jsem jako malé dítě byla svědkem páchání násilí mého strýce na mé tetě. V tomto věku jsem si takové chování nedokázala vysvětlit. Až postupem času mě tato situace přiměla, abych se s problematikou domácího násilí blíže seznámila a posléze zpracovala tuto práci. Zajímalo mě: 

proč zůstávají oběti domácího násilí s agresorem,



z jakého důvodu se agresor takto chová,



jaké následky má domácí násilí na ženách,



jak je možné zastavit násilí,



kolik žen se setkalo s násilím,



co si lidé o domácím násilí myslí, co o něm ví a



jestli je vhodné o této problematice hovořit s dětmi na základních školách.

Cílem diplomové práce je zodpovědět výše uvedené body a pomocí literatury a různých zdrojů tak podat ucelený pohled na sledovanou problematiku. Popisovaný společenský problém je velmi rozsáhlý, a tak se diplomová práce zabývá jen mnou vybranými fakty. V první kapitole jsou vysvětleny pojmy domácí násilí, týraná žena a rizikový muž. Dále jsou popsány formy a základní znaky partnerského násilí, uvedeny nejčastější příčiny vzniku násilí a mýty spojované s touto problematikou. Výsledky studií a výzkumů domácího násilí, které odkrývají fakta o obětech domácího násilí, jsou uvedeny ve druhé kapitole. Ve třetí kapitole je popsáno, na koho se může oběť v situaci domácího násilí obrátit a kde může najít kvalifikovanou pomoc. Čtvrtá kapitola se zabývá tím, jaké postavení zaujímá oběť domácího násilí v trestním právu, k jakým trestným činům v situaci domácího násilí dochází a jak jsou uvedené trestné činy řešeny. 5

Závěr této práce se věnuje nejen dopadu domácího násilí na děti, ale také otázce, zda je vhodné hovořit o tomto problému na základních školách, do jaké míry jsou učitelé informováni o domácím násilí a jakou úlohu v této problematice zaujímají učitelé a školy.

6

1 Co je to domácí násilí? Domácí násilí je jev, o kterém se v dnešní době více mluví a na který naše společnost začíná upínat pozornost. I přesto jsou v podvědomí lidí zakořeněné mylné představy o tom, co je domácí násilí, jak se projevuje, jak vzniká a koho postihuje. Proto je tato kapitola věnována vysvětlení pojmů domácí násilí, týraná žena a rizikový muž. Jsou popisovány formy a základní znaky partnerského násilí, jež jsou pro daný typ charakteristické. Dále jsou uvedeny nejčastější příčiny vzniku násilí. Na závěr této kapitoly jsou zařazeny mýty a původ vzniku domácího násilí.

1.1 Definice domácího násilí Definice domácího násilí se nezřídka překrývají, doplňují nebo liší. Helena Haškovcová ve své publikaci Manuálek o násilí vysvětluje domácí násilí jako relativně novodobý fenomén. Zdůrazňuje, že násilí existovalo v rodinách už dříve, měnily se však nejen jeho formy a četnost, ale především se měnil náš způsob nazírání na něj. Některé formy násilí nebyly považovány za násilný akt. Domácí násilí nebylo vnímáno jako problém a my jsme dnes překvapeni, že existuje, a to dokonce ve značné míře. K domácímu násilí dochází i v rodinách manželů se středoškolským, nebo dokonce i vysokoškolským vzděláním a s uspokojujícím nebo vynikajícím materiálním zázemím.1 Domácí násilí patří k největším společenským problémům dnešní doby. Tuto větu uvedl Al Marrewa, autor knihy Nenechte si ubližovat. Ve své knize dále uvádí, že už od počátku zacházeli muži se ženami jako s majetkem, jako s vlastněným a žádaným zbožím. Postupně dochází k úplnému převrácení tohoto způsobu myšlení, avšak naprosté rovnosti mezi ženy a muži se teprve musí dosáhnout a je možné, že my se ho již nedožijeme.2 Andrea Buskotte definuje pojem domácí násilí jako opakované a stupňující se násilí fyzické, psychické nebo sexuální povahy mezi manželi nebo partnery.

1

HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004, s. 40-41. 2 MARREWA, A. Nenechte si ubližovat. Praha: Portál, 2002, s. 49.

7

Problém domácího násilí lze pojmout v jeho širším významu jako rodinné násilí. Násilí v rodině může mít různé konkrétní podoby, od týrání a zanedbávání dětí přes trýznění seniorů až po zmíněné psychické a fyzické násilí mezi mužem a ženou. Ze sociologického hlediska se jedná o násilí tehdy, je-li proti konkrétní osobě vykonáván tlak se záměrem ji ponížit či zranit. Násilně jedná ten, kdo prosazuje nekompromisně svou vůli proti vůli ostatních. Jako násilí jsou chápány i všechny obecné formy ubližování a utlačování.3 Definice domácího násilí podle Bílého kruhu bezpečí zní: „Domácí násilí je fyzické, psychické nebo sexuální násilí mezi intimními partnery, tj. manžely, druhy apod., ke kterému dochází v soukromí, tedy mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se zpravidla stupňuje a u oběti vede ke ztrátě schopností včas zastavit násilné incidenty a efektivně vyřešit narušený vztah. Širší pojem „násilí v rodině“ zahrnuje také násilí páchané na dětech a násilí páchané na seniorech“.4 Gjuričová, Kocourková a Koutek v knize Podoby násilí v rodině označují za násilí nepřiměřené používání tělesného a psychického nátlaku nebo poškozování vůči členům rodiny a domácnosti, ubližování domácím zvířatům a poškozování domácích objektů. Násilí v rodině považují za jev, který se negativně dotýká všech členů domácnosti a narušuje jejich zdravý vývoj a integritu. Poukazují na to, že lidské násilí má různou tvářnost. Podoby násilí se v průběhu historie a v jednotlivých kulturách odlišují - jsou historicky a kulturně proměnlivé. Odlišná je rovněž míra tolerance násilí v jednotlivých společnostech.5 Helen L. Conwayová ve své knize Domácí násilí uvádí, že domácí násilí je problém, kterému se v současnosti ve společnosti dostává mnoho pozornosti. Dále konstatuje, že jednoduchá definice domácího násilí neexistuje. Termín „domácí“ se používá proto, aby nastínil, že se násilí odehrává v osobním vztahu.

3

BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno : Computer Press, 2008, s. 42, ISBN 978-80251-1786-6. 4

Copyright Bílý kruh bezpečí, o.s. (www.domacinasili.cz) [online]. 21. duben 2007- [cit. 16. květen 2009]. . 5

GJURIČOVÁ, Š., KOCOURKOVÁ, J., KOUTEK, J. Podoby násilí v rodině. Praha : Vyšehrad, 2000, s. 9.

8

Většinou k němu dochází mezi manželi nebo mezi lidmi, kteří spolu žijí. Domácí násilí nedělá žádné rozdíly mezi lidmi. Může se přihodit komukoliv, kdekoliv a bez závislosti na věku, společenském postavení nebo povolání. Domácí násilí ve své podstatě není problém pouze politický nebo společenský, ale je to utrpení, které prožívají lidé, kteří si nezaslouží žít v hanbě, bolesti a ponížení spojeným s domácím násilím.6

1.2 Formy a znaky domácího násilí U domácího násilí lze popsat typické formy agresivního chování. Ve vztahu se může vyskytovat jeden nebo i více druhů násilného jednání. Kateřina Plesková a kol. rozlišují násilí fyzické, duševní, sexuální, sociální a ekonomické. 1) Fyzické násilí – fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, ohrožování nožem, tlučení hlavou oběti o stěnu, demolice majetku atd. Tato nejčastější forma násilí může být směrována i proti oblíbenému domácímu zvířeti jako varování oběti, co ji může potkat. 2) Psychické násilí – citové a slovní týrání, zesměšňování na veřejnosti, výslechy, vyhrožování sebevraždou atd. Násilník neustále vzbuzuje ve své oběti strach, kontroluje ji, pronásleduje atd. 3) Sexuální násilí – všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucované, např. nucení k nepříjemným sexuálním praktikám. 4) Sociální násilí – cílem je především izolování oběti, např. zákaz styku s rodinou, přáteli, zamykání, zákaz chodit do zaměstnání. 5) Ekonomické násilí – snaha o zamezení možnosti oběti disponovat finančními prostředky, např. zabavení celé její výplaty, zákaz pracovat.7

6 7

CONWAYOVÁ, L.,H. Domácí násilí. Praha : Albatros, 2007, s. 13. PLESKOVÁ, K. a kol. Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Brno: Nesehnutí, 2005, s. 32.

9

Haškovcová rozlišuje formy násilí: fyzické, psychické, sociální, sexuální, institucionální, mediální, rasové násilí a sebepoškozování. Pojem sebepoškozování vysvětluje jako násilí vůči sobě. Agrese není zaměřena vůči druhé osobě, ale vůči sobě samému. Příkladem je mentální anorexie a bulimie. Extrémním typem je sebevražda. Speciální formou násilí, o které se dnes více hovoří, je tzv. utrpení způsobené institucemi (zejména úřady), popř. nevhodnými normami, kdy je důsledkem tzv. druhotné ponižování. Mediální násilí má dvě základní formy: prezentované násilí v hraných filmech a dehonestující informace o některé skupině obyvatel (Romové, staří lidé) ve zpravodajských relacích. Rasové násilí zastupuje výraznou formu týrání, která se realizuje na úrovni jednotlivců i celé společnosti. „Jiný člověk“ tedy ten, který se viditelně odlišuje barvou pleti i některými způsoby svého života, zneklidňuje velkou část společnosti. Zneklidnění vede k pocitům strachu a i k nejrůznějším formám odsouzení a agrese. Podobnou nevoli způsobuje i jiné než vyznávané nebo tolerované náboženství.8 Většinou dochází ke kombinaci různých druhů výše popsaných forem domácího násilí. Podle Conwayové je cílem agresora získat moc nad obětí a ovládat ji. Proto se někdy používá termín: „domácí týrání“, neboť lépe vystihuje skutečnou šíři celého problému. Existuje několik druhů agresivního chování, které se obvykle znázorňují v grafickém schématu („duluthský model“). Toto schéma ukazuje, jak citové týrání posiluje a podporuje fyzické a sexuální násilí. Středem kruhu je moc a ovládání, které jsou cílem a výsledkem násilí a týrání. 9

8

HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí, Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004, s. 22. 9 CONWAYOVÁ, H. Domácí násilí. Praha: Albatros, 2007, s. 15.

10

Obrázek 1. Duluthský model (převzato: Conwayová, 2007, s. 16) Pro lepší přehlednost schématu jsou dále popsány jednotlivé druhy agresivního chování. Ekonomické týrání Pokud partner ženu neustále drží ve finanční tísni, oslabuje ji. Žena musí žádat partnera o peníze, kdykoli něco potřebuje, tím mu zavdává příčinu k tomu, aby ji kritizoval a vytýkal jí její potřeby či přání. Žena má pocit, že si nemůže dovolit odejít, když nemá žádný vlastní zdroj příjmů, který by jí dovolil začít znovu. Pokud osoba nemá peníze na útratu na různé společenské činnosti, snadno se dostane do izolace. Izolace Agresor používá různé taktiky, aby svou oběť izoloval od rodiny, přátel, nebo jiných zdrojů pomoci.

11

Agresor může např. číst její poštu a odposlouchávat telefonní hovory, může odmítnout, aby šla sama na rodinnou návštěvu nebo aby se stýkala s přáteli, může ji nutit k častému stěhování, čímž zabrání tomu, aby byla blízko své rodiny nebo aby si vybudovala přátelství v místě bydliště. Cílem izolace je odstranit příčiny žárlivosti agresora. Zvykem agresorů je stopování času, který jejich partnerka vynaloží na nějaký každodenní úkon. Muž si například spočítá, že jeho ženě trvá deset minut vyzvednout děti ze školy a dovézt je domů. Dovolí ji tedy každý den jen deset minut na vyzvednutí dětí ze školy. Stačí se o minutu zpozdit a žena bude čelit výčitkám. Pro oběť, která je izolována, je těžké agresora opustit. Žena nemá žádné přátele, kteří by ji morálně podpořili nebo jí poskytli náhradní ubytování. Nemá se komu svěřit, nemá nikoho, kdo by ji morálně podpořil a dodal sílu. Je možné, že neví o tom, že existují organizace, které by jí mohly pomoci. A pokud ano, nedokáže se k nim dostat, aniž by to agresor zjistil a pomstil se jí. Zastrašování Další možností, jak agresoři ovládají své oběti, je pomocí zastrašování. Mohou tak oběti ovládat na veřejnosti, aniž by o tom někdo jiný věděl. Oběť dokáže postřehnout signály svého partnera, kterých si ostatní lidé přítomní v místnosti nemusí nevšimnout. Nátlaky a výhrůžky Se zastrašováním je těsně spojeno použití nátlaku a výhružek. Může se jednat o vyhrožování fyzickým násilím. Výhrůžky nutí oběť zvolit raději násilí nebo jednat ve shodě s agresorem, jen aby se o týrání nikdo nedozvěděl. V takovém případě může dojít k tomu, že oběť má pocit, že sehrála svou roli v přehlížení násilí a že se proti němu nepostavila, ačkoliv by tím riskovala, že se vystaví ještě horšímu týrání.

Obrázek 2. (převzato: http://rodina.dama.cz/clanek.php?d=10099, 13. červen 2009) 12

Citové týrání Citové týrání je nejčastějším a nejvíc zničujícím aspektem domácího násilí. Doprovází další formy týrání a prostupuje celý život oběti. Citové týrání se může projevovat následujícími způsoby: nadávání, neustálé kritizování, zpochybňování duševního zdraví oběti. Využívání dětí Agresor se snaží zabránit tomu, aby ho žena opustila například tvrzením, že děti budou hrozně trpět, že rozvrací rodinu nebo že ublíží dětem. Uplatňování mužských privilegií Kromě násilného chování, posilující agresorovu nadvládu, existují další způsoby, pomocí kterých svou autoritu v rodině prosazuje. Muž může například tvrdit, že je živitel rodiny, pracuje, a tak nebude pomáhat s domácností nebo s péčí o děti. Dělá veškerá rozhodnutí ohledně financí – žena dostává malý příspěvek na domácnost, který musí vyúčtovat. Žena je tak na svém manželovi závislá. Potlačování samotné lidskosti ženy dokáže být stejně zničující jako fyzické násilí. Zlehčování, popírání a obviňování Taktika popírání, zlehčování a obviňování tvoří základ agresivního chování a dále ho posiluje. Odráží agresorovu neschopnost, připustit si, jakou má jeho chování povahu a důsledky. Agresor se může snažit násilí zlehčit, např.: „Každý se občas přestane ovládat“. Může se snažit své chování zcela popřít: „ Lže, protože mě chce dostat z domu. Vůbec to nebylo úmyslné – zakopla a spadla ze schodů“. Snaží se přenést odpovědnost za své činy na něco nebo někoho jiného: „ Provokovala mě. Byl jsem opilý, nebyla to vlastně moje chyba“. Tyto taktiky přesvědčují agresora v tom, že jeho chování je oprávněné a může v něm proto pokračovat. Žena tak může začít pochybovat o tom, jestli sama nepřehání nebo si věci nevymýšlí. Může mít pocit, že je to její chyba, a proto nemůže proti agresorovi nijak zasáhnout.10

10

CONWAYOVÁ, L., H. Domácí násilí. Praha: Albatros, 2007, s. 18-27.

13

Kromě typických forem lze popsat i znaky domácího násilí.

Znaky domácího násilí Vyskytuje se mnoho podob aktů násilného jednání. Přes tuto různorodost lze vysledovat některé společné znaky tohoto chování. Literatura, ale také i internetové zdroje uvádí a popisují znaky domácího násilí. 1) Opakování a dlouhodobost ● Z jednoho útoku ještě nelze určit, zda se jedná o domácí násilí. Může to být, ale jeho začátek. 2) Eskalace (stupňování) ● V této fázi se stupňuje psychické snižování lidské důstojnosti až k fyzickým útokům a závažným trestným činům ohrožující zdraví a život. 3) Jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí osoby ohrožené a osoby násilné 4) Neveřejnost ● Domácí násilí zpravidla probíhá za zavřenými dveřmi bytu či domu, stranou společenské kontroly. Aby se jednalo o domácí násilí, musí být naplněny všechny čtyři znaky! Některé ženy, které jsou skutečně zneužívány, se jako oběť necítí. Naopak, ženy mají tendenci svého násilného partnera spíše chránit a jeho chování omlouvat. Mnohé by si ani nedovolily považovat verbální útoky, ponižování, psychické vydírání a podobně za násilný trestný čin. 11 Fyzické útoky v podobě facek a bití nejsou bohužel jen jednou z forem domácího násilí. Dochází ke kombinaci různých forem a dle mého názoru není lehčí ani těžší forma násilí, všechny lze vidět jako stejně špatné a závažné.

11

Copyright Bílý kruh bezpečí, o.s., (www.domacinasili.cz) [online]. 21. duben 2007- [cit. 16. květen 2009]. .

14

1. 3 Příčiny domácího násilí Vznik domácího násilí je způsoben mnoha faktory a nelze jednoznačně stanovit v každém konkrétním případě jeho příčinu. Vždy se jedná o souhrn více vlivů, které přispívají ke vzniku násilí. Ivana Dufková a Jiří Zlámal v publikaci Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí vytyčují 4 příčiny domácího násilí. Příčiny domácího násilí: 1. Celospolečenské – domácí násilí je ve společnosti udržováno převládající hierarchií hodnot, která je stavěna na nadvládě a dominanci mužů. 2. Lokální – faktory, které vedou k domácímu násilí, mohou být např. nezaměstnanost, nízký příjem, nízká vzdělanost komplikující dané osobě přístup k síti sociálních institucí. 3. Rodinné – k rizikům, které vedou k propuknutí domácího násilí, patří např.: 

víra agresora na vlastní právo k ovlivňování členů své rodiny



předepsané role členů rodiny - jejich chování je řízeno obecnými předpisy, které lpí na jiných principech, než jsou skutečné osobní kompetence a zájmy členů rodiny



naprosté poznání blízkých osob – partneři, rodiče a děti se obvykle velmi dobře znají, dovedou vzájemně odhadnout své reakce a způsoby chování, vědí, co si k sobě mohou dovolit.

4. Osobnostní – vycházejí z osobních charakteristik oběti, agresora a jejich vzájemné interakce. Pachatelé se patrně naučili díky mechanismům sociálního učení řešit omezující a stresující situace agresivním chováním. Je možné, že sami prošli tíživým dětstvím, prožili traumatizaci násilím. Kontakt jedince s násilím v průběhu jeho dětství je rizikovým faktorem.12

12

DUFKOVÁ, I., ZLÁMAL, I. Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí, Praha: Střední policejní škola Ministerstva vnitra, Středisko pro výchovu k lidským právům a profesní etiku, 2005, s. 58-59.

15

Dalším důvodem, proč zůstávají oběti s násilníkem a nevyhledají pomoc, může být Stockholmský syndrom. Stockholmský syndrom Plesková a kol. uvádí důvody, proč oběti zůstávají s násilníkem. Důvodem může být starost o děti, strach z násilníka nebo i nedůvěra okolí. Může se stát, že ani nevědí, kam by šly. Oběti bývají ke svému partnerovi velmi citově vázané. Problém silné citové vazby oběti na pachatele může být označen jako Stockholmský syndrom. Podstatou je, že se oběť snaží zavděčit svému trýzniteli, pomáhat mu a chránit ho, čímž si podvědomě vykupuje jeho shovívavost a ochranu svého života. Stockholmský syndrom se vyskytuje u těch případů domácího násilí, kdy je žena vystavena mimořádně silnému mocenskému působení násilníka, vůči němuž nemá prakticky žádnou možnost obrany. Předpoklady pro existenci Stockholmského syndromu: • život oběti se nachází v neustálém a intenzivním ohrožení • oběť žije s častým pocitem, že nemá možnost úniku • izolace od ostatních lidí • přechodná náklonnost násilníka (drobné dárečky)13 Ve skutečnosti existuje mnoho důvodů, proč žena s agresorem zůstává. Opustit agresivního muže neznamená vyjít ze dveří do bezproblémového nového života. Žena, která chce odejít, se musí vypořádat s mnoha praktickými i citovými záležitostmi, např. se záležitostmi týkajícími se: bydlení, financí, samoty, strachu, péče o děti, školy a vzdělávání. Ženy mohou pocházet ze společenství, kde se považuje za velkou ostudu, když žena opustí manželství nebo když žije mimo rodinu. Společenství může ve skutečnosti agresora podporovat a tlačit na oběť, aby zůstala. Velkou roli může sehrát i náboženství, klade-li velký důraz na manželství nebo širší rodinu.14 Buskotte informuje, že se mnoho žen bojí úsudku společnosti. Bojí se, co na to budou říkat sousedé, jejich přátelé, obávají se, že si na ně budou všichni ukazovat prstem. Ke strachu se připojují pocity viny. Mnoho žen si myslí, že je jejich chyba, když nebyly proti násilí a agresi svého partnera schopny něco podniknout a celé této explozi zabránit.

13 14

PLESKOVÁ, K. a kol. Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Brno: Nesehnutí, 2005, s. 30. CONWAYOVÁ, L., H. Domácí násilí. Praha: Albatros, 2007, s. 59.

16

Většina žen nepřisuzuje ani minimální část viny svému partnerovi. Myslí si, že za všechno mohou ony samy. Jelikož si myslí, že jsou za agresivní chování svého muže zodpovědné právě ony, vynakládají mnoho energie do plánování různých strategií a plánu, které by měly agresi a násilí v budoucnu zabránit. Toto vše dělají až do té doby, než si uvědomí, že jim jejich partner přesto stále něco vyčítá, že si vždycky něco najde, co se mu nelíbí a s čím je nespokojen, tedy nové podněty a důvody pro další agresi a násilí. 15 Oběti domácího násilí si problém nechtějí připustit, popírají jeho závažnost nebo je trápí pocity bezmoci, beznaděje a neví, jak celou situaci řešit. Otázkou je, co můžeme udělat, aby se situace zlepšila. Předpoklady pro zlepšení situace Násilí je sociálním jevem, který je všude kolem nás. Násilí nezmizí samo sebou, a proto se o snížení násilí musí pokusit každý z nás. Haškovcová uvádí základní předpoklady pro zlepšení celé situace: • vědět, že násilí existuje a znát jeho základní formy • naučit se základní pravidla individuální obrany • vědět, kde je dosažitelná pomoc • naučit se základní pravidla přístupu k oběti • všímat si svého okolí, snažit se zabránit blížícímu násilí • oznámit viditelné násilí a nebát se odkrýt i násilí skryté16

Proč dochází ve zvýšené míře k rodinnému násilí, neexistuje jednoznačná, ani jednoduchá odpověď. V současné době jsou více známé informace o příčinách domácího násilí. Z různých zdrojů si lze tak udělat představu o týrané ženě a rizikovém muži.

15

BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s. 78. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004, s. 78.

16

17

1.4 Týraná žena a rizikový muž Pachatelem a obětí může být kdokoliv. Rámcově můžeme charakterizovat týranou ženu a vymezit typ mužů, kteří jsou z tohoto hlediska rizikoví. Týraná žena Ivana Dufková a Jiří Zlámal charakterizují týranou ženu, jako osobu, která postrádá sebedůvěru a je pod silným psychickým tlakem. Žena může trpět násilím poměrně dlouho, než se odhodlá zavolat pomoc. Rozhodne se zveřejnit domácí násilí zpravidla ze dvou důvodů: strach o vlastní život nebo napadení dětí. Oběť se stydí dlouhodobé a intenzivní násilí na své osobě přiznat a sebeobviňuje se z neschopnosti vytvořit doma příjemnou a klidnou atmosféru. 17 Dalšími faktory, kdy žena požádá o pomoc, mohou být tyto: týraná žena nechce opustit děti nebo nechce „vzít“ dětem otce, nemá kam odejít, nedovede vyřešit svou ekonomickou závislost a bojí se, že neuživí ani sebe, ani děti, má obavy z reakcí okolí, které by jí ani neuvěřilo, ani nepochopilo, a dokonce se může upínat i k iluzorní představě, že se pachatel změní k lepšímu. 18 Jay Carter popisuje fyzicky týranou ženu, jako ženu, která pochází z rodiny, ve které otec chyběl nebo byl citově chladný. Její povědomí o mužích je minimální. Neví, jak se jiní muži chovají, jelikož nemá skutečnou představu, jak normální vztahy mezi muži a ženami fungují. Týraná žena touží, aby si jí muži všímali a oceňovali jí a tak se snaží zavděčit. Je připravena a ochotna nechat se využívat, věří všemu, co muž říká.19 Haškovcová popisuje týranou ženu. Tato žena, která si svoji situaci může uvědomovat zcela, částečně, nebo dokonce vůbec ne, je: 

psychicky labilní a nedůvěřivá,



má snížené nebo zcela utlumené sebevědomí,



prožívá opakovaně pocity lítosti, hněvu a bezmoci,



chybí ji přirozená radost ze života a ani svou budoucnost nevidí optimisticky,

17

Ivana Dufková a Jiří Zlámal, Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí, Praha: Střední policejní škola Ministerstva vnitra, Středisko pro výchovu k lidským právům a profesní etiku, 2005, s. 60. 18 Helena Haškovcová, Manuálek o násilí, Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004, s. 42. 19

CARTER, J. Mizerové, aneb, Jak přimět muže, aby nám neubližovali, a zároveň neklesnout na jejich úroveň. Praha: Aurora, 2002, s. 76.

18



bývá depresivní,



prožívá pocity viny a domnívá se, že situaci zavinila nebo k ní významně přispěla,



je-li závislá na péči agresora, projevuje mu nepochopitelnou oddanost.20

Rizikový muž Podle Dufkové a Zlámala nesehrává u pachatele důležitou roli jeho náboženské vyznání, příslušnost k etniku ani dosažené vzdělání. Charakteristické je jeho dvojí chování. Navenek přistupuje ke své ženě mile a pozorně, v soukromí je bezohledný a agresivní. Agresor si může sklon k domácímu násilí přinést jako vzorec chování, které prožil v dětství. Typické pro pachatele může být jeho nízké sebevědomí, snaha neustále kontrolovat, vychovávat a omezovat blízkou osobu, neschopnost vyjadřovat své city a udržování povrchních vztahů. Považuje násilí za správný způsob řešení partnerských konfliktů. Své násilnické jednání omlouvá, popírá a vymýšlí si pro ně jiná zdůvodnění. Muž může být také na ženě závislý a špatně snáší její ochod ze společné domácnosti. V této fázi uplatňuje dárky, sliby, výhrůžky, násilí, ovlivňování okolí, únos dítěte apod.21

Netypické chování Výše jsem charakterizovala chování rizikového muže. Buskotte uvádí, nad jakými typy jednání bychom se měli pozastavit: ● když si partner myslí, že všechno děláme špatně ● snažíme se partnerovi ve všem vyhovět ● je pro nás ze všeho nejdůležitější zachovat rodinu pohromadě ● když si myslíme, že má partner právo na to, aby kritizoval naši intelektuální úroveň, náš styl, vzhled či chování ● násilí a agrese u partnera vymizí v případě, že se budeme chovat naprosto správně a podle jeho představ 20

HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských

zdravotnických oborů, 2004, s. 29-30. 21

DUFKOVÁ, I., ZLÁMAL, I. Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí. Praha: Střední policejní škola Ministerstva vnitra, Středisko pro výchovu k lidským právům a profesní etiku, 2005, s. 59.

19

● partner je v právu, když nás uhodí ● partner nás potřebuje, neumí se sám o sebe postarat Pokud nás myšlenky tohoto typu napadají častěji, mohl by to být jakýsi signál, že opravdu nemá smysl čekat, až se partner změní.22 Varovné signály před domácím násilím Jak rozpoznat první signály blížícího se domácího násilí uvádí Buskotte: ● Oběť je jiného názoru než partner, pro zachování klidu a míru raději mlčí. ● Oběť vykonává mnoho aktivit, které nemá příliš ráda, jen proto aby udělala svému partnerovi radost. ● Oběť se necítí v partnerově blízkosti dobře. Nemůže se uvolnit, protože se obává partnerova chování. ● Oběť se vzdala několika přátel, které ji partner neschvaloval. ● Oběť souloží se svým partnerem, i když je nemocná, unavená nebo když se jí nechce. ● Dříve než si oběť domluví schůzku s kolegy či přáteli, zeptá se svého partnera. Náznaky toho, že někdo má sklony k násilnému chování, jsou zřejmé už od začátku. Jen je zpočátku nevidíme, nebo je vidět nechceme, můžeme je dokonce i omlouvat. U uvedených příkladů můžeme rozeznat formy domácího násilí.23 Domácí násilí nebývá jednorázovým činem. Má svou vlastní dynamiku, tzv. spirálu násilí.

22 23

BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s. 80. BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s. 44.

20

Spirála násilí Důvody a podněty pro násilné chování mohou být velmi různorodé. Co je téměř totožné, je další průběh, vývoj vztahu a chování muže poté, co poprvé „zaútočil“.

Obrázek 2. Cyklus násilného chování partnera z pohledu oběti (převzato: Buskotte, s. 65) Pro lepší porozumění schématu jsou dále uvedeny fáze domácího násilí z knihy Z pekla ven, žena v domácím násilí od Buskotte. Spirála násilí = fáze, cykly násilí, které se skládají ze tří fází. FÁZE 1: STUPŇOVÁNÍ NAPĚTÍ V této fázi žena pocítí, že ve vztahu vládne velmi napjatá, negativní atmosféra. Muž se cítí být ženou vyprovokován a začne být verbálně agresivní. Žena se do budoucna snaží být opatrnější, někdy se vyhýbá svému muži, aby zabránila zbytečným konfliktům a hádkám. Snaží se být k muži ještě milejší, starostlivější a hodnější. Ženy, které se s těmito fázemi explozí už dříve setkaly, vědí, že se násilné chování ze strany jejich partnera bude opakovat, bez ohledu na to, jak moc se snažily zachovat klid a chladnou hlavu. Někdy se stává, že žena vycítí a ví, že brzy přijde katastrofa, a tak se snaží celou situaci vyprovokovat, aby vše urychlila. Důležité pro ni je také, že vlna agrese proběhne v soukromí.

21

Tímto si žena podvědomě myslí, že má nad situací alespoň minimální kontrolu a cítí se být připravená, což je pro její psychický klid také velmi důležité. Ve skutečnosti se ženě nepodaří tuto situaci odhadnout. Bohužel se opět přesvědčí o tom, že nemá naprosto žádnou kontrolu nad partnerovým jednáním. FÁZE 2: EXPLOZE Reakce na kontakt s násilným chováním jsou u různých typů povah různé. Některé z obětí utrpí emocionální kolaps, který může trvat několik hodin nebo dokonce i několik dnů. Ženy jsou velmi nešťastné, deprimované, zoufalé, situaci, ve které se nachází, shledávají jako bezvýchodnou a beznadějnou. Žena se cítí slabá, nemá sílu tuto situaci řešit. Mnohé ženy reagují jinak, opouštějí nebezpečné území a hledají úkryt u rodiny či přátel, některé volají policii, jiné se snaží muži rány oplácet. FÁZE 3: LÍBÁNKY V této fázi se muž začne omlouvat, nosí partnerce květiny, dárečky, zahrnuje ji přehnanou něhou. Někteří muži mají výčitky svědomí, dávají najevo, že je jim to líto. Nechtějí ženu opustit, natož aby ona opustila je, proto se po každém takovém výstupu snaží udělat cokoli, aby jim partnerka vše odpustila. Pro mnoho žen znamená tato fáze velké odlehčení a uklidnění. Žena věří, že je muž opravdu schopen se změnit, že to tentokrát myslí vážně. Bohužel ve většině případů přijde hluboké zklamání, protože dříve nebo později přijde další fáze cyklu a vše začíná od začátku. Buskotte informuje, že ne všechny ženy se potýkají se zmíněnou spirálou násilí. Existují totiž muži, kteří svoji partnerku zbijí jen tak. Také ženy se chovají různě. Některá vyvodí důsledky ihned po prvním fyzickém útoku, jiné dávají svým partnerům několik šancí. U 40% všech žen, které měly s fyzickým násilím svého manžela nějakou zkušenost, se jednalo o zkušenost jednorázovou, tedy výjimečnou. U více než poloviny všech postižených žen se násilnické přestupky partnerů opakovaly. Mnoho z nich má za sebou několikaletou zkušenost s fyzickými útoky svých partnerů, které se postupem času stupňovaly.

22

Z anketní otázky, zda se stupňovala frekvence a intenzita domácího násilí, se zjistilo, že existuje vzestupná tendence, jelikož 47 % dotazovaných žen odpovědělo, že se násilí na nich páchané stupňovalo a 27 % žen uvedlo, že zůstalo zhruba stejně intenzivní. 23 % žen odpovědělo, že se násilí buďto snižovalo, nebo ze vztahu vymizelo úplně.24

1. 5 Nikdo se agresivní nenarodil Dufková a Zlámal uvádí, že chování agresora může být ovlivněno násilným jednáním, které prožil v dětství.25 Proto někoho může napadnout otázka, jestli se agresivita u člověka může projevit už v dětství. Podle Buskotte má násilí původ taktéž v násilí. Kdo byl jako dítě bit, bude s velkou pravděpodobností bít také své děti. Tento mechanismus není v žádném případě bezpodmínečný. Ne z každého chlapce, který byl jako dítě bit se stane později agresivní muž. Zda se bude vyvíjet tímto směrem, závisí na vnějších faktorech a jeho vlastních zkušenostech. Studie zabývající se násilím mladistvých poukazují na to, že je člověk schopen si agresivní chování vštípit velice rychle. Bylo prokázáno, že pokud se dítě pravidelně stýká s násilným chováním, ať už přímo (dítě je často bito) nebo je svědkem podobných událostí v rodině, zvyšuje se pravděpodobnost, že se z něj později stane také agresivní osoba. Děti, které mají s násilím vlastní zkušenost, mají sklony některé situace interpretovat záporně a nepřátelsky. Rychle se cítí ohroženy a snadněji se dostávají do konfliktních situací, které řeší právě agresí, protože se od nikoho nenaučily řešit problémy i jinou, klidnější a přátelštější cestou.26 Conwayová uvádí, že se chování dětí formuje podle vzoru jejich rodičů. Zažijí-li v dětství, že tatínek bije maminku, je velmi pravděpodobné, že až vyrostou, budou agresivní chování opakovat i ve svých vztazích v dospělosti. Muž bude bít své partnerky. Rovněž je pravděpodobné, že malé děvče, které je svědkem domácího násilí, v budoucnosti zůstane s partnerem, o kterém ví nebo tuší, že se k ní bude chovat násilně. Ne každý chlapec, který v dětství zažil, jak otec týrá matku, se stane sám agresorem.

24

BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s. 63-65. DUFKOVÁ, I., ZLÁMAL, I. Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí, Praha: Střední policejní škola Ministerstva vnitra, Středisko pro výchovu k lidským právům a profesní etiku, 2005, s. 59. 26 BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí, Brno: Computer Press, 2008, s. 69-70. 25

23

Některé muže chování vlastního otce natolik poznamená, že se zařeknou, že nikdy nedopadnou jako on. Takové rozhodnutí záleží to na každém jednotlivci.27

1. 6 Předsudky a mýty o násilí vůči ženám Předsudky a mýty mohou obhajovat chování agresorů a obětem tak dávat pocit viny. Osoby ohrožené domácím násilím se dostávají do situace, kdy se ostýchají se svými problémy komukoliv svěřit. Násilníci pak mají pocit, že jejich chování je omluvitelné, že okolí jejich chování chápe, na čemž pak staví i své sebejisté chování. Z knihy Z pekla ven, žena v domácím násilí od Buskotte jsou vybrány následující mýty: 1) Ale on je agresivní opravdu jen tehdy, když se něčeho napije. Násilnické sklony jsou úzce spjaty s užitím alkoholu, to ovšem ještě neznamená, že je alkohol jedinou příčinou a důvodem mužova agresivního chování. S užitím alkoholu klesá schopnost sebekontroly, což je také jeden z důvodů, proč mají muži potřebu řešit své problémy využitím fyzických sil, právě když už „něco vypili“. Existuje však i další početná skupina mužů, kteří i bez užití alkoholu vykazují násilné a agresivní chování. Je důležité si uvědomit, že alkohol zde nehraje primární roli, protože existuje mnoho jiných lidí, kteří také pijí, a přesto se u nich nikdy násilnické sklony neobjevily. 2) Všechno má svůj důvod. Toto tvrzení říká, že ženy svým nevhodným chováním vyprovokovaly násilí, které je vůči nim spácháno. 3) Muži si přece nesmějí nechat všechno líbit. Podle tohoto tvrzení by znamenalo, že muži mají nad ženami určitá práva a určitou moc. Zde jsou muži stavěny do pozice dominantního partnera a v podstatě mu dávají neoficiální právo rozhodovat o všem důležitém, a ženy se musí podřídit. Odsud zbývá jen krůček k tomu, aby byla muži přisouzena pravomoc využít fyzické násilí v případě, že to sám uzná za vhodné.

27

CONWAYOVÁ, L., H. Domácí násilí. Praha: Albatros, 2007, s. 54.

24

4) V manželství to prostě někdy skřípe. Mezi hádkou a domácím násilím je veliký rozdíl. Při hádce mají oba partneři stejné možnosti a pozice. V případě, že do hádky vstoupí fyzické násilí ze strany muže, se jedná o zcela jiný jev. Mezi soupeři je tak nerovnoměrné rozdělení sil. Muž má celkově lepší předpoklady k tomu, aby nakonec prosadil svůj názor. Toto je jeden z důvodů, proč by neměla být hádka a násilí vnímána jako jedno a totéž. 5) Vždyť si toho muže přece vybrala sama. Tímto tvrzením se myslí, že si žena za všechno může sama. Je důležité si uvědomit, že většina mužů není agresivní nebo brutální již od samého počátku vztahu, právě naopak. Muži umí být na začátku vztahu velmi pozorní, vnímaví a starostliví. Fyzické či duševní napadení přichází zpravidla o něco později. Ze starostlivého gentlemana se stane „hlídač“, který kontroluje každý pohyb své partnerky. Z vášnivé zamilovanosti se pak stane chorobná žárlivost. Neexistuje žena, která by se nechala dobrovolně šikanovat, pouze si přeje v klidu žít s tím mužem, se kterým si naplánovala svůj život. Nepřeje si nic jiného, než aby se vrátil ten, za kterého se provdala. 6) Tak proč se s ním nerozejde, když je to tak strašné. Rozchod je úzce spjat se strachem. Ženy se bojí toho, že se o sebe a své děti nebudou schopny postarat, mají strach o svou materiální a ekonomickou pozici. Ve většině případů znamená pro ně rozchod nebo pouhá zmínka o něm ještě větší nebezpečí. Zmínka o plánovaném opuštění muže mnohokrát dovede k tomu, že začne být ještě agresivnější a začne svou ženu bít ještě surověji, protože muži se vždycky snaží zabránit tomu, aby byli opuštěni, všemi možnými prostředky. 7) Bylo toho na něj poslední dobou příliš. Není divu, že mu prostě „ujela ruka“. Toto je jedna z velmi frekventovaných frází, kterou se mužům omlouvá jejich nepřiměřené chování.

25

8) Nechci se vměšovat do cizích záležitostí. Ti dva by si to raději měli vyřešit mezi sebou. Mnoho z nás se schovává za tvrzením, že domácí násilí je soukromou záležitostí a je tedy lepší se do celé této věci raději vůbec nevměšovat. Raději se do ničeho nepleteme, protože máme strach, že bychom se dostali do nějakých problémů.28 Existuje několik verzí mýtů o domácím násilí. V Průvodci na cestě k rovnosti žen a mužů od Pleskové a kol. se můžeme seznámit s dalšími mýty o domácím násilí, např.: • Násilí se vyskytuje pouze v problémových rodinách. Násilí může postihnout každou ženu nezávisle na příslušnosti k sociální vrstvě, kultuře, náboženství a na věku. Dojem, že se násilí týká jen „problémových“ rodin, vzniká proto, že v některých skupinách společnosti se násilí utajuje více než v jiných. • Ženy si samy vybírají partnery, kteří je týrají. Násilné činy začínají většinou po určitém čase soužití. Zamilovanost se postupně mění v šílenou žárlivost, ubezpečování „Jsem do tebe šíleně zblázněný“ se mění na tvrzení „Mám právo na tebe i na tvoje tělo“. • Základní příčinou mužského násilí je alkoholismus nebo drogy. Drogy, alkohol nebo jiné návykové látky nejsou příčinou násilí a ani nemohou být jeho omluvou. Jsou jen určitým stimulátorem – odbourávají zábrany, proto se impulsy agresivity zesilují.29 Mýty a předsudky zkreslují naše vnímání. Nejsme schopni vnímat objektivní realitu, vidíme pouze to, co vidět chceme. Toto je pravděpodobně důvod, proč předsudky o násilí, jeho pachatelích a obětech stále tak odolně přežívají.

28 29

BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s. 23-28. PLESKOVÁ, K. a kol. Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Brno: Nesehnutí, 2005, s. 33.

26

Shrnutí: Pojem domácí násilí je velmi aktuální a stále více diskutovanou oblastí zahrnující rozsáhlou škálu projevů patologického chování. Dochází k němu mimo dosah veřejnosti, tedy v soukromí. Je útokem na lidskou důstojnost, ohrožuje zdraví a v závažných případech může ohrozit i život oběti. Domácí násilí je jednou z nejrozšířenějších forem agrese, které je nezávislé na věku, vzdělání, materiálním zabezpečení nebo profesi. Vyznačuje se stupňováním intenzity útoků i jejich četností. Charakteristickým rysem tohoto násilí je jeho opakování, dlouhodobost a každodenní přítomnost. U domácího násilí lze popsat typické znaky a druhy násilí. V násilném vztahu se může vyskytovat jeden druh nebo i více druhů násilného jednání. Nejčastější formou je kombinace fyzického a psychického násilí. Oběť domácího násilí se chová jinak, než oběti poškozené cizím pachatelem. Ochota k potrestání pachatele je nestálá. Přejí si zastavit násilí, doufají v pokračující vztah bez násilí. Po násilném incidentu hledají pomoc, posléze však mohou svůj postoj zcela změnit. Důvodem může být psychický tlak a oprávněný strach vzhledem ke skutečnosti, že žena nadále bydlí ve společném domě nebo bytě s útočníkem. Ten bývá většinou stíhán na svobodě. Dalším důvodem může být i zastrašování ze strany pachatele a jeho rodiny, víra v polepšení pachatele, obava z osamocení a z toho plynoucí finanční a materiální nejistota. Conwayová uvádí, že se domácí násilí často spojuje s přemírou alkoholu. Dále vysvětluje, že vazba mezi agresivním chováním a alkoholem bezpochyby existuje. Bylo by však jednoduché říci, že alkohol je příčinou domácího násilí. Někdy to je jen výmluva. Agresor může zbít svou ženu a odůvodnit to tak: „To jsem nebyl já, to bylo pití. Neudělal bych to, kdybych se nenapil“. Muž, který má problémy s alkoholem, může zbít svou ženu, i když není pod jeho vlivem. Díky skleničce ztrácí agresor zábrany a dává průchod skrytým násilným sklonům. Když se agresor napije, jeho úsudek je zamlžen a už mu to nepřipadá jako důvod, proč se držet zpátky. Pití mu může dodávat odvahu k činu, které se mu normálně nedostává.30 Je potřeba si uvědomit, že násilí vůči osobě je nepřípustné a neomluvitelné za jakýchkoli okolností a měli bychom se zároveň snažit zabránit tomu, aby celou tuto problematiku zkreslovaly mýty a předsudky o domácím násilí. 30

CONWAYOVÁ, L., H. Domácí násilí. Praha: Albatros, 2007, s. 48.

27

2 Výzkumy a studie V této kapitole jsou uvedeny výsledky studií a výzkumů domácího násilí, které odkrývají fakta o tom, kolik obětí trpí pod nátlakem násilníka. Díky uvedeným statistikám je možné si uvědomit, že domácí násilí není soukromou záležitostí.

Násilí proti ženám v ČR Na internetové stránce http://www.blisty.cz je zveřejněn článek Násilí proti ženám v České republice ze dne 7. 3. 2002, který uvádí rozsah násilí proti ženám jako neznámý. Některé studie odborníků ale naznačují, že výskyt násilí proti ženám je větší, než se veřejně přiznává. ROSA, nevládní organizace, která pomáhá ženám v tísni, odhaduje, že přibližně asi každá desátá žena v domácí situaci trpí emocionálním či fyzickým násilím. Třicet procent násilníků má vysokoškolské vzdělání. Ze studie, kterou vypracoval v roce 1998 pražský Ústav sexuologie, vyplývá, že 13 % žen bylo znásilněno. Manželé a partneři nesli odpovědnost za 51% znásilnění, dalších 37% znásilnění spáchali muži, kteří patřili mezi známé znásilněných žen a jen 12 % znásilnění spáchali zcela cizí muži. Podle policejních statistik bylo v roce 2000 nahlášeno v ČR policii 500 případů znásilnění, avšak Ústav sexuologie odhaduje, že jen 3, 3 % obětí znásilnění ohlásila tento trestný čin policii. Usuzuje se, že případy znásilnění a násilí v domácnostech se v podstatě skoro vůbec oficiálně nezaznamenávají. Podle ministerstva spravedlnosti bylo v ČR během roku 2001 odsouzeno za znásilnění 140 osob.31 Násilí na ženách v České republice Použité statistické údaje jsou převzaty z internetové stránky http://www.stopnasili.cz od autorky článku Pikálkové, která vycházela z Mezinárodního výzkumu násilí na ženách, který proběhl v roce 2003.

31

Britské listy [online]. 7. březen 2002- [cit. 2. květen 2009]. . ISSN 1213-1792.

28

Výzkum uskutečnil Sociologický ústav AV ČR a Filozofická fakulta UK v Praze. Z výsledků výzkumu, jehož počet tvořilo 1980 respondentek starších 18 let, bylo zjištěno, že 38 % žen v České republice zažilo během svého života některou z forem násilí ze strany svého partnera. Mezi nejčastěji uváděné typy násilného chování patřily facky, kopání, kousání, úder pěstí, strkání, vyhrožování fyzickým ublížením, osahávání, kroucení rukou, tahání za vlasy. Zkušenost s těmito formami násilí oznámilo 20-25 % žen. Z fyzických zranění v souvislosti s násilnými incidenty ze strany partnera, více než 90% žen uvedlo modřiny, 27 % řezné rány, škrábnutí, popáleniny, 7 % zlomeniny, poranění hlavy nebo mozku a jiná zranění. Celkem 41 % respondentek uvedlo, že v průběhu incidentu cítily, že je jejich život v ohrožení.32

Výsledky statistického šetření u klientek o.s. ROSA za rok 2006 Na internetové stránce http://www. stopnasili.cz jsou zveřejněny výsledky statistického šetření z roku 2006, které uskutečnilo občanské sdružení ROSA. Autorka článku paní Hronová informuje, že se výzkumu účastnilo 200 klientek. V této studii byly kromě jiných faktorů sledovány také jednotlivé formy fyzického násilí. S opakovaným fackováním se setkalo-57 % žen, s bitím a ranami pěstmi 48,5 % žen, bití do hlavy a obličeje, hlavou o zeď či nábytek utrpělo 24% žen. Zkopáno bylo 23,5 %, škrceno bylo 25 % žen. Mezi další formy násilí patřilo tahání za vlasy, trhání vlasů, kroucení rukou, sprchování ledovou vodou, svazování. 15,5 % žen bylo bito v těhotenství. K fyzickým útokům docházelo nejčastěji v druhé polovině těhotenství. 33

32

Pikálková. stopnasili.cz [online]. 2004- [cit. 18. květen 2009]. . 33

Hronová. stopnasili.cz[online]. 2006- [cit. 18. květen 2009]. .

29

Sociologický reprezentativní výzkum 2006 V červenci 2006 proběhl druhý sociologický reprezentativní výzkum o domácím násilí. Pro Bílý kruh bezpečí a Philips Morfia ČR, a.s. ho opět, jako v roce 2001, zrealizovala agentura STEM. Výzkum se zaměřil na tyto oblasti: I. Povědomí o domácím násilí II. Postoje k domácímu násilí III. Zkušenost s domácím násilím mezi partnery IV. Reflexe opatření na ochranu proti domácímu násilí V porovnání s rokem 2001 se vnímání problematiky domácího násilí změnilo k lepšímu. Z výzkumu bylo zjištěno: ● Velká většina veřejnosti (84 %) považuje domácí násilí za závažný problém, jehož řešení přesahuje možnosti soukromé sféry rodin a vyžaduje intervenci státu. ● Zkušenost s domácím násilím má poměrně velká část lidí, každý druhý člověk starší 15 let ví o nějakém případu partnerského násilí z doslechu, zhruba čtvrtina se s tímto druhem domácího násilí setkala přímo, nejčastěji v roli svědka, ale nijak výjimečně i v roli oběti. ● Hladina výskytu domácího násilí v ČR byla potvrzena ve výši cca 16 % populace starší 15 let. ● Výzkum prokázal, že ve velké části rodin, v nichž dochází k násilí mezi partnery, žijí děti (80 %) a téměř v třech pětinách těchto rodin se odehrává násilí před jejich zraky. ● Většina veřejnosti je přesvědčena, že dnes se o problému domácího násilí více mluví (89 %), více se pro jeho řešení dělá (68 %) a pomoc pro oběti domácího násilí je dostupnější (74 %). ● Téměř čtyři pětiny občanů považují za užitečné řešení, zavedení institutu vykázání násilníka z bytu a zřízení intervenčních center.

30

● Bylo zjištěno oslabení některých mýtů spojených s výskytem domácího násilí.34

Pro lepší orientaci ve statistikách bylo vybráno několik grafů.

Souhlas s názorem „domácí násilí mezi dospělými partnery je problém, s nímž by měl stát něco dělat“

Oproti roku 2001 tento názor výražně posílil (o 23 %).

34

STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR[online]. červenec 2006- [cit. 2. květen 2009]. .

31

Zkušenost s domácím násilím mezi partnery podíl odpovědí „má zkušenost“ v %

*/ v roce 2006 byla respondentům předložena definice domácího násilí, v roce 2001 vypovídali respondenti o svých zkušenostech s partnerským násilím pomocí vlastních představ o tom, co je a co není domácí násilí.

Přesvědčení, že se zájem společnosti o problémy domácího násilí výrazně zvýšil „Řekl(a) byste, že v porovnání se situací před pěti lety:“

32

Zákonná opatření přijatá na ochranu proti domácímu násilí mají velkou podporu. „Považujete takové opatření za užitečné?“

*/ respondenti byli s každým opatřením detailně seznámeni Vnímání problematiky domácího násilí se změnilo k lepšímu, ale přesto však přetrvávají některé problémy. Jedná se zejména o: ● pochyby, zda je možné projevy domácího násilí dobře identifikovat a rozeznat od méně závažných rodinných potyček ● nedostatečnou informovanost a bezradnost, jak se zachovat v průběhu domácího násilí ● přetrvávající podléhání mýtů o domácím násilí35

2.1 Fakta o oběti, pachateli a násilí Buskotte uvádí fakta o ženách, které jsou v „moci“ násilníka a jaký dopad na nich násilí zanechat. ● Za posledních 15 let se kriminalita v oblasti fyzického násilí zvýšila.

35

STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR – Středisko empirických výzkumů [online]. Červenec 2006- [cit. 2. květen 2009]. .

33

● Ženy jsou fyzicky postiženy násilnými delikty zpravidla méně než muži, s jedinou výjimkou – sexuální obtěžování a znásilnění. Zde je 95 % všech obětí ženského pohlaví a 99% všech pachatelů tvoří muži. ● Pachateli sexuálního násilí na ženách, ale i na mužích a dětech jsou ve většině případů také muži. Jedná se o 95-99%. Dospělí muži jsou velmi zřídka oběťmi sexuálních deliktů. ● Násilným přestupkům páchaným na ženách se většinou odborně říká násilí ze strany osob blízkých nebo osob žijících společně v bytě nebo domě. Pachateli jsou zpravidla rodinní příslušníci, nebo oběti velice blízcí muži. ● S násilím v dětství se podstatně častěji setkávají chlapci než děvčata. ● Zhruba dvě třetiny žen, které se potýkají s domácím násilím, často bývají fyzicky zraněné. ● U třetiny těchto žen jsou nezbytná lékařská ošetření. ● Psychické následky jsou také běžné. ● Dvě třetiny až tři čtvrtiny všech postižených žen utrpí vážné psychické postižení, jehož následky jsou například deprese, poruchy spánku, v některých případech dokonce úvahy o sebevraždě nebo pokusy o sebevraždu.36

36

BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s. 67.

34

Buskotte (s. 74) informuje o tom, že se týraná žena cítí pořád pod tlakem, napětím, je v neustálém střehu, zároveň je ale velice vyčerpaná a unavená. Některé ženy se cítí vysílené, bez životního elánu a energie. Mohou být celou situací tak vyčerpány, že mají problémy postarat se o děti či domácnost. Některé ženy to nezvládnou vůbec. Soužití s násilím může vést k tzv. traumatu. Vnitřní rovnováha je buď na určitou dobu v mnoha případech natrvalo poškozena, narušena, nebo naprosto zničena. Vedle běžných každodenních konfliktů může být příčinou začátku násilí ve vztahu i nějaký zlomový okamžik. A. Buskotte (str. 61) uvádí faktory, které způsobují domácí násilí.

Poprvé se to stalo, když: - se narodilo dítě

19,5 %

- oběť oznámila rozchod

17,1 %

- se partneři rozhodli společně žít

13,5 %

- oběť byla těhotná

10,0 %

- partner přišel o místo

7,1 %

- oběť dosáhla osobního povýšení

5,8 %

- oběť se vrátila do zaměstnání, ke studiu

5,6 %

37

Shrnutí: Z uvedených statistik a výzkumů vyplývá, že se zlepšila situace v oblasti prevence domácího násilí. I přesto je ale domácí násilí dále považováno za závažný problém, jehož řešení vyžaduje zásah státu. Trestná činnost se v oblasti fyzického násilí nadále zvyšuje. Mezi nejčastěji uváděné typy násilného chování patří facky, kopání, kousání, úder pěstí, strkání, vyhrožování fyzickým ublížením, osahávání, kroucení rukou a tahání za vlasy.

37

Andrea Buskote, Z pekla ven: žena v domácím násilí, Brno : Computer Press, 2008, s. 61, 74.

35

Výzkum prokázal, že ve velké části rodin, v nichž dochází k násilí mezi partnery, žijí děti. Ústav sexuologie odhaduje, že ne všechny oběti znásilnění tento trestný čin ohlásí policii. Předpokládá se, že případy znásilnění a násilí v domácnostech se v podstatě skoro vůbec oficiálně nezaznamenávají. Oběti považují svoji tíživou situaci za osobní a jen málo z nich se obrátí o pomoc na někoho jiného. Zákon chrání oběti tím, že umožňuje vykázání násilné osoby ze společné domácnosti. Z uvedených údajů vyplývá, že se někteří pachatelé stávají agresivními až v době těhotenství své partnerky, nebo ihned po narození dítěte. Do této chvíle jsem si myslela, že narození dítěte vyvolává v lidech radost, ale jak jsem zjistila, skutečnost je jiná. Zkušenost s domácím násilím má poměrně velká část lidí, přesto nadále přetrvávají mýty o domácím násilí.

36

3 Kdo nám pomůže? Domácí násilí je komplikovaný problém, který zasahuje život oběti v mnoha oblastech. Řešením tohoto problému je nezbytná spolupráce s různými institucemi a organizacemi, které

by

měly

své

postupy

koordinovat

v zájmu

zajištění

bezpečnosti.

Na koho se tedy lze obrátit a co od dané instituce očekávat, je uvedeno v této kapitole. V krizové situaci se můžeme obrátit na: 

Policii České republiky



Specializované poradny pro oběti domácího násilí



Intervenční centra



Soudy



Státní zastupitelství



Zdravotníky

Policie České republiky Na otázku, jaké mají policisté povinnosti, oprávnění a co od nich můžeme vyžadovat, odpovídá autorka publikace Vaše právo, první právní pomoc ženám, obětem domácího násilí Jiřina Voňáková. Povinnosti policistů Policisté jsou povinni poskytnout v rozsahu své působnosti pomoc každému, kdo se se žádostí o pomoc na ně obrátí (§ 43 zák. o policii). Policisté zakročí, buď když k násilné situaci došlo, nebo tehdy, jde-li o takové projevy jako např. vyhrožování usmrcením nebo těžkou újmou na zdraví. Oznámení případu domácího násilí jsou policisté povinni přijmout a poté provést další služební úkony. Oprávnění policistů Policisté jsou oprávněni: ● Požadovat potřebná vysvětlení od zúčastněných osob nebo svědků. Pachatel však může využít zákonné možnosti odepření vysvětlení, protože by to mohlo přispět k jeho přestupkovému nebo trestnímu stíhání.

37

● Vyzvat označenou osobu, aby se dostavila k podání vysvětlení, v případě odmítnutí mohou dotyčnou osobu k řádnému objasnění věci předvést ( § 13 zák. o policii). ● V případě, že se policisté dostavili k násilné události a uživatel (majitel) bytu odmítne policii vpustit a je-li zde důvodná obava, že je ohrožen život nebo zdraví napadené osoby a nebo hrozí-li větší škoda na majetku, pak mohou policisté byt otevřít (§ 21 zák. o policii, § 83c Trestního řádu). ● Lze-li na základě zjištěných skutečností, obzvlášť s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že dojde k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, může policie vykázat ze společně obývaného bytu nebo domu toho, kdo je podezřelý z takového jednání, a to na dobu 10 dnů. Osoba, proti které vykázání směřuje, je poté povinna toto místo opustit.38 Na internetové stránce: http://www.donalinka.cz je uveden přehled hlavních změn, týkajících se vykázání podezřelého ze společně obývaného bytu nebo domu. Změny v ČR platí od 1. 1. 2009 v zákonu č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, konkrétně v § 44 až 47 „Oprávnění vykázat z bytu nebo domu i z jeho bezprostředního okolí“. ● Při vykázání poskytuje Policie ČR ohrožené osobě současně personální i teritoriální ochranu. Dříve policie umožnila pouze ochranu teritoriální. ● Základní lhůta vykázání se váže na 10 dnů. ● Vydává se pouze potvrzení o vykázání. Policista podává informace o vymezení prostoru, poučení o právech a povinnostech osob a o místě uložení kopie úředního záznamu. ● Pokud je vykázaná osoba nepřítomna, poskytnou se jí informace při prvním kontaktu, kdy je seznámena a poučena o svých právech a povinnostech a je jí předáno potvrzení o vykázání. Osoba může tyto informace o vykázání získat také na lince 158. ● Jestliže nesouhlasí osoba s vykázáním, je její námitka na místě zapsaná do potvrzení o vykázání nebo ji může písemně podat do tří dnů. Námitku posuzuje krajské ředitelství Policie ČR.

38

VOŇÁKOVÁ, J. Vaše právo, první právní pomoc ženám, obětem domácího násilí. Praha: proFem, 2006, s. 10-11.

38

● Povinností policie je zaslat kopii úředního záznamu o vykázání do 24 hodin intervenčnímu centru, OSPOD (Orgán sociálně právní ochraně dětí) a také i příslušnému civilnímu soudu. ● Dále musí policie kontrolovat dodržování povinností vykázané osoby. Vykázaná osoba má zákaz vstupu do vymezeného prostoru, zákaz navazování kontaktu s ohroženou osobou. Musí na místě odevzdat všechny své klíče od společného obydlí. Má právo vzít si své věci osobní potřeby, cennosti a doklady před ochodem. V průběhu desetidenního vykázání si může jedenkrát, a to za přítomnosti policisty vzít věci potřebné pro podnikání nebo výkon povolání. Rozhodnutí o vykázání si může ověřit na tísňové lince 158.39 Co můžeme od policistů vyžadovat? Popisuje Voňáková ● výslech mimo dosah násilníka ● dokumentaci situace ● sepsání protokolu o zásahu a provedených policejních opatření ● poskytnutí jedné kopie nám40 Specializovaná poradna pro oběti domácího násilí Internetová stránka www. stopnasili.cz informuje o tom, že specializované poradny nabízejí sociální, psychologickou a právní pomoc. Jejich náplň a činnosti jsou různé, proto je nezbytné si nejprve zjistit přesný rozsah služeb. Některá centra poskytují také azylové ubytování. Specializované poradny pro oběti domácího násilí pomohou: ● vypracovat bezpečnostní plán ● strukturovat historii násilí ● pochopit problematiku domácího násilí ● překonat emoční obtíže vyvolané násilím ve vztahu41

39

Centrála Bílého kruhu bezpečí, o.s., (DONA linka) [online]. 9. leden 2009- [cit. 23. květen 2009]. . 40

VOŇÁKOVÁ, J. Vaše právo, první právní pomoc ženám, obětem domácího násilí. Praha: proFem, 2006, s. 11. 41

Stopnasili.cz [online]. 2007- [cit. 18. květen 2009]. .

39

Soud Jestliže dochází dlouhodobě a opakovaně k násilí a má-li oběť ze svého partnera strach, může se obrátit přímo na soud s žádostí o vydání předběžného opatření podle §76b občanského soudního řádu a požádat o to, aby soud pachateli přikázal dočasně opustit byt, případně nařídil zákaz kontaktovat ženu. Takovéto opatření bývá platné na dobu jednoho měsíce. Před uplynutím této doby se může požádat o jeho prodloužení. Nejdelší doba vykázání pachatele může být jeden rok. Pokud partnera vykázala Policie ČR na dobu 10 dnů, může žena před ukončením této doby požádat soud o prodloužení vykázání nebo zákazu vstupu. Soud je povinen v těchto případech rozhodnout do 48 hodin. Státní zastupitelství Další možností, jak se bránit proti domácímu násilí je, že se může na pachatele podat trestní oznámení. Pokud se tak žena rozhodne, je důležité promyslet si bezpečnostní plán. V období řešení trestního oznámení či rozvodu se může násilí zintenzivnit. Trestní oznámení může oběť podat na státním zastupitelství, na policii, v závažných případech také přímo na kriminální policii, kde jsou povinni podání trestního oznámení přijmout. Trestní oznámení se podává písemně na státním zastupitelství. Při osobním písemném podání si nechá žena potvrdit předání trestního oznámení na státním zastupitelství, nebo na policii. Jestliže trestní oznámení zašle poštou, učiní tak doporučeně. Podá-li žena na násilného partnera trestní oznámení ve smyslu §215a trestního zákona, nemusí již během řízení dávat svolení se stíháním pachatele. V trestním oznámení je důležité popsat, kdo (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození) se dopustil čeho (popis situace), vůči komu (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození), kde (místo, kde k trestnému činu došlo) a kdy (v případě opakovaného násilí se popíše, kdy došlo k prvnímu násilí, zda se opakovalo a kdy došlo k poslednímu napadení). Pokud byli přítomni svědci, označí se (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození – pokud je oběť nezná, pokusí se co nejvíce přiblížit jejich totožnost). V trestním oznámení popíše žena také své i pachatelovo chování, dále jestli byla zraněna či vznikly nějaké škody na majetku a zda existují nějaké důkazy (např. fotografie z místa činu, lékařské zprávy, zbraň atp.42

42

Stopnasili.cz [online]. 2007- [cit. 18. květen 2009]. .

40

Zdravotníci Pokud byla žena napadena, vyhledá vždy lékaře a sdělí popravdě, jak ke zraněním došlo a kdo jí je způsobil. Od lékaře si vyžádá podrobný popis zranění (detailní zprávu o jejím zdravotním stavu po napadení). V případě, že se ženě po napadení vytvořily modřiny, vyfotografuje je s datem. Po několika dnech modřiny vyfotografuje znovu, to pomůže ženě dokázat, kdy ke zranění došlo.43 Intervenční centra Z knihy od autorky Buskotte se lze dovědět informace o činnosti intervenčních center. Intervenční centra fungují v ČR od 1. 1. 2007, kdy vešel v platnost nový zákon 135/ 2006 Sb., Zákon na ochranu před domácím násilím. Tato centra se zaměřují na problematiku domácího násilí. Poskytují intenzivní krátkodobou intervenční pomoc ohroženým osobám, které převádějí podle potřeby do dlouhodobější péče návazných organizací podle potřeby a přání ohrožených. Je to služba, která nabízí ženám, které přišly do styku s domácím násilím okamžitou pomoc. Intervenční centrum je povinno do 48 hodin od předání informace policii, kontaktovat ohroženou osobu. Vyhledává ženě jiné bydlení a snaží se jí co nejrychleji pomoci a podpořit v jejím konání a řešení celé této traumatické a komplikované situace. V ČR je policie povinna předat hlášení o domácím násilí intervenčnímu centru ve svém kraji do 24 hodin od okamžiku vykázání či zákazu vstupu. Souhlas ohrožené osoby není nutný. S intervenčním centrem se může spojit kdokoli, kdo bude akutně potřebovat pomoc v případě domácího násilí. Poradkyně pracující v intervenčním centru mají za úkol dostatečně informovat o právech a o znění zákona o ochraně ohrožených osob.

43

Stopnasili.cz [online]. 2007- [cit. 18. květen 2009]. .

41

Vyjasní ohrožené osobě, jakým způsobem se může aplikovat tento zákon právě v jejím konkrétním případě a osvětlí jí možnosti v rámci podání trestního oznámení, zažádání o vykázání osoby násilné ze společného bytu a podobně. Pracovníci tohoto oddělení se ohrožené osobě snaží objektivně poradit v její situaci. Podle odpovědí na konkrétní otázky, které jí položí, vyvodí poradci intervenční organizace ta nejlepší další možná řešení a doporučí ohrožené osobě příslušné instituce, na které se může v případě potřeby obrátit.44 Bezpečnostní plán Intervenční centra nabízí obětem domácího násilí bezpečnostní plán, ve kterém radí, co vše by ženy měly udělat, pokud zůstávají s násilným partnerem nebo pokud odešly od násilníka. Na internetové stránce http://www.stopnasili.cz jsem se lze seznámit s níže uvedeným bezpečnostním plánem.

Plánování bezpečí, pokud zůstává žena ve vztahu s násilným partnerem: 

Mít u sebe důležitá telefonní čísla.



Na jednom místě mít peníze, doklady, mobil nebo telefonní kartu.



Důležité doklady, náhradní klíče či základní oblečení uschovat u někoho, komu můžeme důvěřovat.



Promyslet si, kam můžeme v případě nebezpečí odejít (k rodičům, kamarádce, do krizového centra či azylového domu).



Promyslet si únikovou cestu z bytu nebo domu.



Svěřit se někomu, co prožíváme.



Poprosit sousedy o pomoc a sjednat si s nimi nějaký signál, po kterém informují policii.



V nebezpečí volat Policii – 158, případně linku 112.

Plánování bezpečí po odchodu z násilného vztahu: 

Pokud odcházíte s dětmi, zanechte doma krátkou zprávu, že z důvodů stupňujícího se násilí na dočasnou dobu odcházíte.



Majiteli domu písemně oznamte, že se nevzdáváte nároku na byt, ale že jste nucena jej z důvodu ochrany a bezpečí pro stupňující se násilí dočasně opustit.

44

BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí, Brno: Computer Press, 2008, s. 115-116.

42



Muže informujte písemně přes Oddělení sociálně právní ochrany dětí o zdravotním stavu nezletilých dětí. Toto oddělení by Vám mělo být nápomocné a nesdělovat místo Vašeho pobytu, pokud jste v utajeném azylovém zařízení. Pomůže Vám podniknout právní kroky spojené s podáním žádosti o svěření nezletilých dětí do Vaší péče.



Zůstáváte-li ve svém bytě, můžete, pokud nemá partner v bytě trvalé bydliště: vyměnit zámek, instalovat bezpečnostní zámky a dveře (pokud tam trvalé bydliště má, výměnou zámku byste se mohla dopustit trestného činu).



Promyslete si, koho můžete informovat o tom, že s partnerem už nežijete a pokud by se objevil poblíž domu nebo dětí, aby zavolal policii.



Sdělte osobám, které jsou v kontaktu s Vašimi dětmi (mateřská škola, školka, kroužky), kdo je oprávněn děti vyzvedávat.



Vyhýbejte se místům, kam jste obvykle s partnerem chodívali nebo kde je možnost toho, že se potkáte.



Pokud na Vás muž čeká před zaměstnáním apod., vyjděte bočním východem, změňte trasu cesty domů, pokud by Vás sledoval, jděte na Policii.



Pokud jste odešla ze společné domácnosti, a potřebujete se vrátit pro Vaše věci, napište si seznam všeho, co si potřebujete vzít. V případě, že hrozí, že by se k Vám mohl partner chovat násilně, požádejte Policii ČR o asistenci. Pokud s Vámi nepůjde Policie ČR, můžete o asistenci požádat Městskou policii, případně si zajistěte nějaké svědky, nikdy se nevracejte do bytu sama.



Pokud máte s partnerem nezletilé děti, informujte ho písemně o jejich zdravotním stavu a kopii zasílejte na oddělení sociálně právní ochrany dětí.

Seznam věcí, které nezapomenout při odchodu: ● rodné listy

● dokumenty o hypotéce

● lékařské zprávy

● občanský průkaz, pas

● průkaz zdravotní pojišťovny

● léky

● nájemní smlouvu

● peníze, kreditní a vkladní knížky ● klíče od bytu, auta

● náhradní oblečení

● řidičský a technický průkaz

45

● oddací list45

Stopnasili.cz [online]. 2007- [cit. 18. květen 2009]. .

43

Shrnutí: Kolem nás nebo našich blízkých se může dít něco, co by se dalo označit jako domácí násilí. Jestliže si nejsme skutečně jisti, že se jedná o násilí, můžeme se obrátit na krizová centra, kde jsou připraveni nám poradit a pomoci. Pokud se ocitneme na místě oběti nebo jako účastník domácího násilí, máme možnost obrátit se nejen na intervenční centra, ale také na policii, soudy, státní zastupitelství nebo zdravotníky. Zmíněné instituce nám poradí, jak máme v dané situaci postupovat. Jestliže musí oběť žít s pachatelem ve společné domácnosti, obvykle si rozmyslí, jestli ho nechá soudně stíhat, nebo jestli svoje obvinění stáhne. V této fázi se může násilí ještě zintenzivnit. Tímto se domácí násilí opět skryje před společností a pachatel nejenom že zůstane nepotrestán, ale dál může pokračovat v týrání. Ve většině situací tak trestní oznámení podávají oběti až v okamžiku, kdy již déle nemohou snášet dlouhodobý fyzický či psychický teror, případně již dojde k újmě na zdraví, anebo útok proti jejich osobě nabyl takových rozměrů, že u nich vyvolá obavu o své zdraví či život. Dočasným řešením, jak zabránit dalšímu útoku je, že policie může násilníka vykázat ze společně obývaného bytu nebo domu. V přílohách uvádím úřední záznamy o vykázání, které jsem získala od Obvodního oddělení Policie ČR v Žamberku. Pokud se ocitneme v roli oběti, měli bychom si zapamatovat, že za danou situaci v žádném případě nemůžeme. Důležité je si uvědomit, že nikdo nemá právo komukoli ubližovat. A proto je podstatné někomu o tomto problému, který prožíváme, říct.

44

4 Domácí násilí z právního hlediska Tato kapitola se zabývá tím, jaké postavení zaujímá oběť domácího násilí v trestním právu, k jakým trestným činům v situaci domácího násilí dochází a jak jsou tyto trestné činy řešeny. Před samotným rozborem trestných činů je potřeba zdůraznit zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod, konkrétně Hlava druhá-Lidská práva a základní svobody a Hlava pátá-Právo na soudní a jinou právní ochranu. Z těchto Hlav jsou vybrány níže uvedené články, týkající se problematiky domácího násilí.

4.1 Listina základních práv a svobod V Listině základních práv a svobod jsou stanoveny nejvýznamnější zásady, na kterých je náš právní řád postaven. Povinností státu je chránit základní práva a svobody svých občanů. Stát nemůže a nesmí tolerovat žádné případy porušování těchto zásad. Má tedy povinnost řešit všechny případy porušování základních práv a poskytovat ochranu ohroženým osobám. V obecném ustanovení článku 1 Listiny základních práv a svobod je stanoveno, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Základní práva a svobody jsou tedy nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. V článku 3 je uvedeno, že nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

Hlava druhá - Lidská práva a základní svobody Oddíl první: Základní lidská práva a svobody Článek 5 deklaruje, že každý člověk je způsobilý mít práva. Článek 7 zajišťuje nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Omezena může být jen v situacích stanovených zákonem. Nikdo nesmí být podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

45

Článek 8 oznamuje, že osobní svoboda je zabezpečena. Nikdo nesmí být stíhán nebo připraven o svobodu jinak než z důvodů a způsobem, který určí zákon. Pokud člověk není schopen splnit smluvní závazek, nesmí být zbaven svobody. Obviněná nebo podezřelá osoba z trestného činu se může zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna nebo odevzdána soudu. Soudce tak musí do 24 hodin rozhodnout, jestli zadrženou osobu pošle do vazby, nebo jí propustí na svobodu. Zadržet obviněného je možné jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Tato osoba musí být pak do 24 hodin předána soudu. Žádná osoba nesmí být vzata do vazby, jen z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. V zákoně je uvedeno, v jakých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takovýto postup musí být do 24 hodin oznámen soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů. Článek 10 nám říká, že každý člověk má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý je chráněn právem před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života. Rovněž máme právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Článek 12 informuje o tom, že naše obydlí je nedotknutelné. Není povoleno do něj vstoupit, pokud s tím osobně nesouhlasíme. Domovní prohlídka je přípustná jen z důvodů trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zákon stanoví postup provedení domovní prohlídky. Jiné zásahy do obydlí mohou být zákonem dovoleny jen, je-li to v demokratické společnosti nutné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých, anebo pro zabránění závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Jestliže je obydlí užíváno také pro podnikání nebo vykonáváno k jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem umožněny, je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.46 46

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁSNĚMOVNA [online]. 2006- [cit. 26. únor 2010].

.

46

Hlava pátá -Právo na soudní a jinou právní ochranu V článku 39 se píše, že pouze zákon určí, jaké jednání je považováno za trestný čin a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, je možné za jeho spáchání nařídit. V článku 40 je oznámeno, že soud rozhodne o vině a výši trestu za spáchání trestného činu. Každý, proti němuž je zahájeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným rozsudkem soudu nebyla jeho vina prohlášena. Obviněný má právo hájit se sám nebo prostřednictvím obhájce. Pokud si nezvolí svého obhájce, bude mu určen soudem, protože ho musí mít. Zákon stanoví, v jakých situacích má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. Obviněný má právo odmítnout výpověď, tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven. Nikdo nemůže být trestně stíhán za jednání, za které byl už pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Toto rozhodnutí nevylučuje uplatnění výjimečných opravných prostředků v souladu se zákonem. Trestnost činu se posuzuje a o trestu se rozhodne podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro obviněného příznivější.47

4.2 Trestné činy domácího násilí Trestní právo v České republice nezná samostatné pojetí domácího násilí. Případy násilného jednání zahrnuje široké spektrum hrubého chování včetně vyhrožování, pohlavního zneužívání, zadržování finančních prostředků, nadávek, fyzických útoků, užití zbraně, mrzačení, nebo dokonce vraždy.

47

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁSNĚMOVNA [online]. 2006- [cit. 26. únor 2010].

.

47

Jestliže takové chování dosáhne intenzity trestného činu, je situace řešena v rámci jednotlivých skutkových podstat trestního zákona.48 Před částí, která se bude zabývat nejčastěji spáchanými trestnými činy a výši jejich trestu, bude uvedeno, jak trestní zákon vysvětluje pojmy subsidiarita trestní represe, trestný čin, přečiny a zločiny, pachatel, spolupachatel a účastník. Trestní odpovědnost § 12 - Zásada zákonnosti a zásada subsidiarity trestní represe Pouze trestní zákon vymezuje trestné činy a určuje trestní sankce, které lze za jejich spáchání získat. Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatnit jen v situacích společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje prosazení odpovědnosti podle jiného právního předpisu. § 13 - Trestný čin Trestný čin označuje trestní zákon jako protiprávní jednání, které je trestné a splňuje znaky uvedené v tomto zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, pokud trestní zákon neurčí výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. § 14 - Přečiny a zločiny Trestné činy zákon dělí na přečiny a zločiny. Za přečiny jsou považovány všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, za které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou považovány za přečiny. Mimořádně závažnými zločiny jsou úmyslné trestné činy, za něž trestní zákon určí trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.49

48

PROKOP, M. Právní ochrana dětí a obětí domácího násilí, Brno: Ekologický právní servis, 2000, s. 53, 5557. 49 Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010- [cit. 15 leden 2010]. .

48

§ 22 - Pachatel Pachatel trestného činu je ten, kdo svým činem naplnil znaky skutkové podstaty trestného jednání nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Pachatelem trestného činu může být i ten, kdo k uskutečnění činu využil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného jednání je i ten, kdo k uskutečnění činu využil osoby, která se nechovala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem. V těchto situacích není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním učinila. § 23 - Spolupachatel Pokud byl trestný čin spáchán vědomě společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. § 24 - Účastník Účastníkem na spáchaném trestném činu nebo jeho pokusu je ten, kdo vědomě spáchání trestného činu naplánoval nebo řídil, vzbudil v někom jiném rozhodnutí učinit trestný čin, nebo umožnil, usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména získáním prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se použije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, pokud trestní zákon nestanoví jinak. Trestní odpovědnost účastníka končí, jestliže rozhodl ustoupit od dalšího účastenství na trestném činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého účastenství. Dále trestní odpovědnost účastníka zaniká, pokud oznámil účastenství na trestném činu v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého účastenství, mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno podat státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může učinit oznámení nadřízenému.

49

Podílí-li se na činu více osob, nebrání zániku trestní odpovědnosti účastníka, který takto jednal, je-li čin spáchán ostatními pachateli nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu nebo přes jeho včasné oznámení.50 Trestné činy proti životu a zdraví § 146 - Ublížení na zdraví Ublížení na zdraví je jednou z nejfrekventovanějších forem případu domácího násilí. Pojmem ublížení na zdraví se rozumí takové způsobení poruchy normálních tělesných funkcí nebo duševních funkcí, které znesnadňují poškozenému výkon jeho obvyklé činnosti, tedy má vliv na způsob jeho života a není pouze přechodného charakteru, trvá nejméně 7 dnů. 51 Ten, kdo jinému vědomě ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin: na těhotné ženě, na dítěti mladším patnácti let, na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li ublížením na zdraví těžkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li vědomým ublížením na zdraví smrt.52 § 145 - Těžké ublížení na zdraví Těžká újma na zdraví je vážná porucha na zdraví nebo vážné onemocnění. Za těžkou újmu na zdraví je považováno zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo vážné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy nebo delší dobu trvající porucha na zdraví.

50

Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010- [cit. 26. únor 2010]. . 51 Martin Prokop, Právní ochrana dětí a obětí domácího násilí, Brno: Ekologický právní servis, 2000, s. 53, 55-57. 52

Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010- [cit. 26. únor 2010]. .

50

Jedná se o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které poškozenou osobu vážně omezuje v běžném způsobu života. Pracovní neschopnost trvá v takových případech přes tři týdny.53 Odnětím svobody na tři léta až deset let bude potrestán ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li úmyslně těžkou újmu na zdraví: na dvou nebo více osobách, na těhotné ženě, na dítěti mladším patnácti let, na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti a to opětovně nebo ze zavrženíhodné pohnutky. Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li těžkou újmou na zdraví smrt. 54 § 140 - Vražda Nejzávažnější trestný čin podle § 140 trestního zákona je vražda. Skutková podstata tohoto trestného činu je v zákoně vymezena tak, že pachatel úmyslně usmrtí jiného. Existuje několik alternativ odůvodňujících přísnější postih pachatele, který se např. dopustil trestného činu zvláště surovým způsobem, opakovaně, na těhotné ženě. Poměrně častým zakončením vleklých případů vyznačujících se rozličnými formami násilí v rodině může být i trestný čin účasti na sebevraždě podle § 144 trestního zákona. Deliktu se dopustil pachatel, který jiného přiměl k sebevraždě, nebo k ní pomáhá jinému za situace, kdy se osoba poškozená o sebevraždu skutečně pokusí. Zpřísněný postih hrozí pachateli, dopustí-li se trestného činu na osobě mladší osmnácti let, osobě duševně nedostatečně vyvinuté nebo stižené dušení chorobou, anebo na těhotné ženě. Člověk, který úmyslně usmrtí jiného, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let. Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předešlém uvážení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let.

53

Martin Prokop, Právní ochrana dětí a obětí domácího násilí, Brno: Ekologický právní servis, 2000, s. 53, 55-57. 54

Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010- [cit. 26. únor 2010]. .

51

Odnětím svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li výše uvedené činy: na dvou nebo více osobách, na těhotné ženě, na dítěti mladším patnácti let, na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti a to: opětovně, zvlášť surovým, trýznivým způsobem, nebo v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový užitek nebo ve snaze zakrýt, usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky. Kdo přiměl k sebevraždě jinou osobu nebo jí k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři roky. Trestem odnětí svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin na těhotné ženě nebo na dítěti. Spáchá-li pachatel uvedený čin na dítěti mladším čtrnácti let nebo na osobě stižené duševní poruchou, bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let.55 Trestné činy ohrožující život nebo zdraví § 149 - Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení Kdo mučením nebo jiným nelidským a krutým zacházením ve spojení s výkonem pravomoci orgánu státní správy, soudu, územní samosprávy nebo jiného orgánu veřejné moci působí jinému tělesné nebo duševní utrpení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán: spáchá-li čin na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti, spáchá-li takový čin opětovně nebo nejméně se dvěma osobami. Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin na těhotné ženě nebo na dítěti mladším patnácti let. Tato výše trestu mu bude udělena, jestliže spáchá čin zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo těžkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na osm až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li výše uvedeným činem smrt.56

55

Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010- [cit. 26. únor 2010]. .

56

Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010- [cit. 26. únor 2010]. .

52

§ 199 - Týrání osoby žijící ve společném obydlí Trestem odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta bude potrestán ten, kdo týrá blízkou osobu nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, způsobí-li těžkou újmu na zdraví, provede-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo páchá-li takový čin po delší období. Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo smrt.57 Trestné činy proti svobodě Omezování osobní svobody podle § 171 trestního zákona se dopustí ten, kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody (např. když partner zakazuje manželce navštěvovat její příbuzné, při porušení zákazu jí odebírá její klíče od bytu a nedovoluje jí vstoupit, dokud dostatečně neodprosí). V situaci trestného činu zbavení osobní svobody podle § 170 trestního zákona se jedná o intenzivnější zásah do osobní svobody poškozené, který se svým charakterem blíží uvěznění. § 170 - Zbavení osobní svobody Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude potrestán ten, kdo jiného bez oprávnění uvězní nebo jiným způsobem zbaví osobní svobody. Spáchá-li tento čin člen organizované skupiny, bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let. Výší tohoto trestu bude potrestán pachatel, způsobí-li takovým činem: fyzické nebo psychické útrapy, těžkou újmu na zdraví, nebo spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro někoho jiného značný prospěch. Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán, jestliže uvězněním nebo jiným způsoben zbavení osobní svobody způsobí smrt, nebo spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného užitek velkého rozsahu.

57

Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010- [cit. 26. únor 2010]. .

53

§ 171 - Omezování osobní svobody Trest odnětím svobody až na dvě léta, hrozí tomu, kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody. Pachatel, který brání jinému užívat osobní svobody v úmyslu usnadnit jiný trestný čin, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin jako člen organizované skupiny. Výše toho trestu mu bude udělena, pokud způsobí takovým činem fyzické nebo psychické útrapy, těžkou újmu na zdraví, nebo spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný užitek. Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li uvedeným činem smrt, nebo spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.58 Rozšířený je trestný čin vydírání, kdy pachatel poškozenou osobu nutí násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy, aby něco konala, opomenula nebo trpěla. Jako vydírání je považováno např. přinucení ženy násilím k orálnímu sexu. Jestliže pachatel jiného nutí, zneužívá jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opomenul nebo trpěl, jedná se o trestný čin útisku podle § 177 trestního zákona. 59 § 175 – Vydírání Pokud někdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, trpěl nebo opominul, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li uvedený čin: jako člen organizované skupiny nebo nejméně se dvěma osobami, spáchá-li takový čin se zbraní, zapříčiní-li takovým činem značnou škodu, učiní-li takové jednání na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti. Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude potrestán ten, který způsobí takovým činem těžkou újmu na zdraví, nebo zapříčiní takovým činem škodu velkého rozsahu. 58

Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010 - [cit. 26. únor 2010]. . 59 Martin Prokop, Právní ochrana dětí a obětí domácího násilí, Brno: Ekologický právní servis, 2000, s. 53, 55-57.

54

Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem smrt. § 177 - Útisk Trestem odnětí svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti, bude potrestán ten, kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo spáchá-li uvedený čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný užitek. Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, zapříčiní-li uvedeným činem škodu velkého rozsahu, nebo učiní-li takové jednání v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 178 - Porušování domovní svobody Odnětím svobody až na dvě léta bude potrestán, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, užije-li při uvedeném činu násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvává a použije v takovém případě násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí a takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem. 60 Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství § 183 - Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí Neoprávněné porušení tajemství listiny nebo jiné písemnosti, fotografie, filmu nebo jiného záznamu, počítačových dat anebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí druhou osobou, bude pachatel potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. 60

Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010- [cit. 26. únor 2010]. .

55

Odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, spáchá-li uvedený čin se záměrem získat pro sebe nebo pro jiného majetkový nebo jiný prospěch, zapříčiní-li jiné osobě škodu nebo jinou vážnou újmu, anebo ohrozí-li její společenskou vážnost. Pachatel bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem, spáchá-li uvedený čin jako člen organizované skupiny, zapříčiní-li takovým činem značnou škodu, nebo spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný užitek. Způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu, nebo spáchá-li ho v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. § 184 - Pomluva Trestem odnětí svobody až na jeden rok bude potrestán ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zvláště poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo mu zapříčinit jinou vážnou újmu. Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným účinným způsobem.61 Trestné činy narušující soužití lidí § 353 - Nebezpečné vyhrožování Hrozby usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou můžou vzbudit obavu. V takovémto případě může být pachatel potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, pokud se dopustí takového to činu: jako člen organizované skupiny, vůči dítěti nebo těhotné ženě, se zbraní nebo na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti.

61

Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010- [cit. 26. únor 2010]. .

56

§ 354 - Nebezpečné pronásledování Pokud pachatel jinou osobu pronásleduje tím, že: jí nebo jejím blízkým osobám vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou, vyhledává její blízkost, sleduje ji, vytrvale ji pomocí prostředků elektronických komunikací kontaktuje, omezuje ji v jejím běžném způsobu života nebo zneužije jejích osobních údajů v úmyslu získání osobního nebo jiného kontaktu jejích blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Trestem odnětí svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li uvedený čin: na dítěti, na těhotné ženě, se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami.62

Shrnutí: Z právního hlediska není domácí násilí definované jako trestný čin. Rovněž neexistuje přesná definice tohoto násilí. Náš právní řád se snaží bojovat s projevy domácího násilí. Vyskytuje se řada trestných činů, které s domácím násilím souvisejí: ublížení na zdraví, omezování osobní svobody, znásilnění, vražda, vydírání, vyhrožování, útisk, pronásledování atd. Povinností státu je tedy chránit základní práva a svobody svých občanů. Stát nemůže a nesmí tolerovat žádné případy porušování těchto zásad. Má tedy povinnost řešit všechny případy porušování základních práv a poskytovat ochranu ohroženým osobám. Trestní zákon definuje výši trestu za spáchání trestného činu. Výše trestu odpovídá závažnosti trestného činu, a proto není u všech případů stejná.

62

Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010 - [cit. 26. únor 2010]. .

57

5. Učitel uprostřed domácího násilí Domácí násilí není jen jedna hádka nebo konflikt, jedná se o opakované systematické napadání a používání moci. Násilí se opakuje v cyklech a má rostoucí tendenci. Při těchto opakujících se případech je ohrožen nejen psychický, ale i fyzický stav dětí. Tato kapitola se věnuje tomu, jaký dopad může mít domácí násilí na děti, jestli je vhodné zabývat se touto problematikou ve školách, do jaké míry jsou učitelé informováni o domácím násilí a jakou úlohu v této problematice zaujímají učitelé a školy.

5.1 Reakce dětí na domácí násilí Rámec, ve kterém se vzdělávání odehrává, se zřetelně změnil. Změnila se společnost, změnily se hodnoty a životní styl, odlišilo se sociální postavení rodin. Zvyšuje se počet neúplných a dysfunkčních rodin, narůstá domácí násilí, týrání a zneužívání dětí, agresivita dětí i kriminalita mladistvých. Vzor, jež si některé děti osvojují v rodinách a někdy také ve veřejném životě a v médiích, působí velmi intenzivně na jejich chování. Proto je potřeba, aby škola vychovávala mnohem více, než tomu bylo dříve. Na školách se zvyšuje počet žáků se specifickými poruchami učení a chování, děti problematické, ale objeví se i mimořádně nadané dítě. Učitel by měl poznat, zjistit, co žáci potřebují, co je trápí nebo proč se případně chovají nestandardním způsobem. Při současných počtech žáků v některých třídách to není lehké. Učitel musí vědět něco o diagnostice, o komunikaci a o tom, jak reagovat na rozmanité vzdělávací potřeby žáků či vyhrocené kázeňské situace. Měl by znát, jak nejvhodněji mluvit s dětmi, jak předcházet konfliktům nebo je řešit a měl by znát nejrůznější formy a metody učení pro různé typy žáků.63 Děti mohou mít zkušenost s násilím už ve velmi raném věku. I když se může zdát, že malé dítě nemůže nic takového vnímat, není to tak. Zkušenost s násilím může ovlivnit negativně rozvoj dětského mozku a jeho funkcí. Děti pak mají potíže s učením, koncentrací, empatií i rozvíjením normálních vztahů s druhými. Mají problémy s důvěrou nebo s pocitem „mít rád“. Nechtějí riskovat další citové ztráty, proto se raději emočně „oddělují“ od svého okolí. 63

HRUBÁ, J. Rodina a škola (Kdo pomůže učitelům a rodičům?) [online]. Leden 2009- [cit. 24.únor 2010]. .

58

Jak děti reagují na násilí, záleží na mnoha okolnostech: na blízkosti, intenzitě násilí a jeho frekvenci . Všechny děti nereagují stejně, některé se dokáží s traumatickou událostí brzy vypořádat, jiné jsou postiženy na celý život. Záleží na dětském temperamentu nebo na tom, zda dítě samo nebylo objektem násilí či zneužívání. Některé děti jsou více depresivní, mají strach, stáhnou se, anebo jsou sebedestruktivní. Jiné začnou být agresivní k rodičům a ostatním dětem, jiné jsou rozpolcené nebo zase příliš aktivní, neopatrné. Nejmenší děti o násilí mluvit nemohou, větší pak nechtějí. Mají strach riskovat ztrátu toho, kdo se o ně stará. Je doporučováno, aby děti, které prožily traumatický zážitek z domova, o tomto problému hovořily.64 Dlouhodobé trvání domácího násilí způsobuje, že děti ztrácejí pocit jistoty a bezpečí, cítí se bezmocné, svalují vinu na sebe, je narušena jejich sebedůvěra, jsou vážně traumatizovány. I když se děti neúčastní napadení, mohou v rodině vycítit atmosféru strachu, neklidu, nervozity, nejistoty. Chlapci mají spíše problémy, které se kategorizují jako vnější – nepřátelství a agrese. Dívky mají spíše vnitřní problémy –deprese a somatické potíže. Děti mohou být neklidné, úzkostné, trpí malou sebeúctou, depresemi, jsou zlostné, mají potíže se sebekontrolou, přestávají komunikovat s vrstevníky, učiteli a učitelkami. Některé děti trpí stresem vyvolanými indispozicemi (bolesti hlavy, břicha), obzvlášť žijí-li v jedné domácnosti s násilníkem, nebo když jsou nuceny ke kontaktu s otcem, který se dopouštěl na jejich matce nebo na nich násilí. Děti si vybavují útok a prožívají opakovaně stavy úzkosti, které mohou směřovat až k poruchám spánku či dokonce regrese - návrat do předchozích vývojových období. Posttraumatické stresové poruchy přetrvávají do budoucnosti, mohou se projevit až při výběru partnera nebo výchově vlastních dětí. Děti se mohou od dospělých naučit roli oběti, ale i roli agresora, přijmout toto jednání za normální a přirozené.65

64

HRONOVÁ, M. ZPRAVODAJ OBČANSKÉ SDRUŽENÍ ROSA(Domácí násilí a malé děti) [online]. Leden 2005- [cit. 2010-09-02]. s. 6, < http://www.rosa-os.cz/fileadmin/rosa/zpravodaj_0105.pdf >.

65

HRONOVÁ, M. ZPRAVODAJ OBČANSKÉ SDRUŽENÍ ROSA- DOMÁCÍ NÁSILÍ A MALÉ DĚTI [online]. Leden2005 [cit. 2010-09-02]. s. 5 < http://www.rosa-os.cz/fileadmin/rosa/zpravodaj_0105.pdf >

59

5.2 Úloha a odpovědnost škol Některé děti si myslí, že za problémy v rodině mohou samy. Úkolem dospělých, kteří s dětmi pracují, je probudit v nich znovu sebevědomí. Ujistit je, že nikdo nemá právo ubližovat druhému. Již malé děti by měly vědět, co znamená domácí násilí. Mělo by se o něm mluvit i ve škole. Učitelé by si také měli více všímat drobných signálů, které mohou nasvědčovat tomu, že dítě zažívá domácí násilí. Signálem zde může být například změna jeho chování, kdy se třeba z upovídaného a hravého kluka či holčičky stává zamlklý, duchem nepřítomný a plachý žák, anebo naopak úporně snaživý. Takové změny naznačují, že kolem dítěte není něco v pořádku. Dojde-li učitel k závěru, že se jedná o domácí násilí, pak by měl dítěti v klidném a důvěrném prostředí dát najevo, že je kdykoliv připravený mu pomoci. Má-li pocit, že dítě nebo jeho matka jsou ohroženi na životě, neměl by váhat a měl by na to upozornit příslušné orgány. Někdy může být učitelův rozhovor s rodičem prvním impulzem k tomu, že týraná maminka začne hledat pomoc. Doporučení pro pracovníky, kteří jsou díky své profesi v kontaktu s dětmi a dospívajícími: 

Znát a vyhledávat informace o domácím násilí.



Při nápadnostech v chování dítěte prověřit i úvahu o domácím násilí v rodině.



Při vysoké pravděpodobnosti, že dítě žije v domácím násilí, je důležité uvažovat o vhodné pomoci.



Postupy pomoci se řídí konkrétními okolnostmi daného případu. Důležité je zabezpečit právo na bezpečí a ochranu tělesné a psychické integrity dítěte.



Pracovat na prevenci domácího násilí ve školách. To znamená mluvit o této problematice ve školách, zařadit téma domácí násilí do programů škol.66

66

FOJTÍKOVÁ, Z. Metodický portál, Články: Nikdo nemá právo ubližovat druhému [online]. 22. prosinec 2005- [cit.01. 02. 2010. ]. ISSN 1802-4785. .

60

Školy a univerzity sehrávají jedinečnou úlohu při tom, aby studenti pochopili práva a potřeby obětí domácího násilí. Výskyt kriminality ve školách představuje již dnes závažný problém. Mnoho škol je nuceno reagovat na incidenty, k nimž dochází. Programy, které se zaměřují na pomoc obětem domácího násilí, by se měly orientovat na všechny úrovně škol, od středních přes vyšší odborné až po univerzity, s cílem účinně reagovat na chronické trauma i na násilné incidenty, které se na půdě školy mohou vyskytnout. Tyto programy by měly zahrnovat poradenství v oblasti krizové intervence i osnovy, které obsahují kurzy k problematice pomoci obětem domácího násilí, prevence násilí a řešení konfliktu bez prvků násilí. Programy, které poskytují krizovou intervenci a nácvik reakce na stres, pomohou studentům a učitelům lépe reagovat na vlastní stresy i na stresy jedinců v jejich okolí, ve škole i mimo ni. Osnovy by se měly věnovat tomu, jak pomáhat lidem, kteří byli viktimizováni, jak zasáhnout, jaké služby jsou dostupné obětem domácího násilí, jaká mají práva. Školy by měly informovat děti ve věku 7-8 let o problémech vztahujících se k násilí v rodině, zneužívání dítěte a incestu. Školní osnovy pro děti a mládež ve věku 12-18 let by měly obsahovat výuku o druzích viktimizace, včetně násilí v rodině, sexuálního útoku, atd. Problematika vlivu viktimizace na oběť by měla být využita coby důležitá metoda výuky dětí ve školním věku.67 Na internetové stránce: http://www.stopnasili.cz jsou uvedeny postupy, jak pracovat s třídou mladších a starších žáků. Prevence a práce se třídou - mladší žáci Pro dítě, které je svědkem domácího násilí, může být třída jediným bezpečným místem. Učitelé by proto měli zajistit ve škole prostředí, kde se nebude tolerovat násilí v jakékoli podobě. Prevence násilí by měla být součástí vyučování.

67

DUFKOVÁ, I., ZLÁMAL, I. Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí, Praha: Střední policejní škola Ministerstva vnitra, Středisko pro výchovu k lidským právům a profesní etiku, 2005, s. 46.

61

Školy mohou v rámci primární prevence domácí násilí zařadit do svých rámcových vzdělávacích programů tak, aby se změnil názor na domácí násilí obecně, narušily se přetrvávající stereotypy vzorů chování pro muže a ženy a vytvořilo se prostředí netolerující násilí. Škola by se měla zejména zaměřit na rozvoj schopnosti řešit konfliktní situace nenásilným a bezpečným způsobem. Děti by měly mít informace o bezpečí, kdo a jak jim může pomoci v případě ohrožení, jak a na koho se mohou obrátit, pokud se cítí ohrožené. Měly by vědět, jak jim může pomoci policie, ale i například pracovníci Linky bezpečí. Měly by vědět, že mají právo na bezpečí a to jak ve škole, na ulici, tak i doma, měly by mít poznatky o vlastním těle, nebezpečných dotycích. Měly by být informovány o tom, že útok nemusí přijít od lidí, kteří mají vzhled zločince, ale může přijít a většinou přichází od lidí navenek příjemných, milých a velmi často to mohou být také lidé velmi blízcí. Nesmí se proto bát o svých pocitech hovořit. Prevence a práce se třídou – starší žáci U starších žáků by se měla prevence zaměřit na to, jak vypadají zdravé a nezdravé vztahy, hranice ve vztahu. Dále si vysvětlit, co je násilí, jaké jsou varovné signály začínajícího násilí ve vztahu, znaky a taktiky násilných partnerů a kde mohou oběti hledat pomoc. Vhodné by bylo i zařazení této problematiky do učiva, o tom, jak nežádoucí je domácí násilí, a jak je možné se proti němu bránit. Vhodné jsou například i kurzy sebeobrany. Učitelé by měli být proškoleni, aby dokázali dítě, studentku či studenta vyslechnout, poskytnout mu informace a odkázat je na další pomoc.68

5.3 Škola a oznamovací povinnost V některých situacích musí být těžké, být pedagogem. Může se stát, že ve chvíli důvěry začne žák učiteli najednou povídat, jak doma tatínek bije maminku. Jak situaci zvládnout? Jak rychle, profesionálně a co nejvhodněji zareagovat? Učitel by měl upozornit odbor sociálně právní ochrany dětí, policii, eventuálně státní zastupitelství. 68

Stopnasili. cz (Oznamovací povinnost) [online]. 2007- [cit. 2010-02-11]. .

62

Jsou to opatření, která vyžadují odvahu, protože asi nenajdou pochopení u rodičů, z nichž aspoň jeden bývá agresorem a jen zřídka si tuto skutečnost připustí. Příznaky domácího násilí odmítá, podceňuje nebo má mnoho vysvětlení, proč k tomu došlo. Učitel musí počítat i s tím, že se může on sám stát obětí jeho agrese. Přesto je důležité v takové situaci dítěti pomoci.69 Jestliže získá pracovník školy hodnověrným způsobem poznatky o tom, že někdo připravuje, páchá nebo již spáchal jednání, které lze posoudit jako týrání dítěte, má podle § 167 a 168 trestního zákona tzv. oznamovací povinnost. Při zanedbání této povinnosti nastupuje pro tuto osobu trestní odpovědnost za nepřekažení nebo neoznámení trestného činu. Zákon rozeznává jednak překažení trestného činu podle §167 trestního zákona, který je páchán nebo se připravuje a dále neoznámení trestného činu podle §168 trestního zákona již ukončeného protiprávního jednání. Překazit trestný čin lze včasným oznámením policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci, ale také každým jednáním, které zabrání dokončení protiprávního jednání. Tuto povinnost nemá pouze ten, kdo by s tím měl značné potíže nebo by sebe uvedl v nebezpečí smrti. Jakmile se kdokoli ve škole dozví o násilí páchaném na dítěti, pak by mělo být jeho oznámení orgánům činným v trestním řízení bezodkladné. Povinností školy také je informovat orgán sociálně-právní ochrany dětí. Orgán sociálně právní ochrany dětí zajišťuje zvláště ochranu práv dětí na příznivý vývoj a řádnou výchovu a chrání jejich oprávněné zájmy. Předním stanoviskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte. Každý, kdo přijde do kontaktu s dětmi, má právo obrátit se na orgán sociálně právní ochrany dítěte a upozornit na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, anebo na skutečnosti, že na dětech byl spáchán trestný čin ohrožující zdraví, život, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo je podezření ze spáchání takového činu, anebo že děti jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami.

69

ŠVANCAR, R., UČITELSKÉ NOVINY (Učitel uprostřed domácího násilí) [online]. Prosinec 2007- [cit.

23.únor 2010].

63

Školy, školská zařízení, zdravotnická zařízení a jiná zařízení určená pro děti jsou však povinny oznámit orgánům sociálně právní ochrany dětí skutečnosti, které nasvědčují tomu, že mají ve svém okolí děti, jichž se dotýká shora uvedená charakteristika a to bez zbytečného odkladu po tom, kdy se o takové skutečnosti dozví. Co může dělat učitel, jestliže má podezření na domácí násilí, týrání dítěte a rodiče odmítají se školou komunikovat? Nejprve by měla škola zkusit komunikovat s obětí domácího násilí a přimět jí situaci v zájmu dítěte řešit – například odkázáním na centra pomoci pro oběti domácího násilí. Pokud rodič odmítá komunikovat, má škola v případě podezření na trestný čin povinnost dát podnět policii, informovat OSPOD. Návrh je možné dávat i přímo státnímu zastupitelství a jako oznamovatel žádat, aby byla škola informována o přijatých opatřeních ve lhůtě do 30 dnů. Škola musí popsat skutečný stav, který je příčinou podezření na trestný čin a vychází z okolností a ze situace, z jaké se o podezření na spáchání trestného činu dozvěděla. Jestliže se trestný čin neprokáže, nemůže být pracovník školy odsouzen za pomluvu. OSPOD musí zachovat mlčenlivost o oznamovateli. 70

Shrnutí: V rodinách, kde dochází k násilí mezi partnery, mohou být svědky tohoto jednání právě děti. Děti mohou mít zkušenost s násilím už od nízkého věku. Jejich reakce na násilí záleží na mnoha faktorech: na blízkosti, intenzitě násilí a jeho frekvenci. Odezva dětí na událost nemusí být u všech stejná. Některé mohou být neklidné, úzkostné, trpí malou sebeúctou, depresemi, jsou zlostné, mají potíže se sebekontrolou, přestávají komunikovat s vrstevníky i dospělými. Jak docílit, aby došlo k poklesu páchání trestných činů? Vhodným řešení by mohla být dostatečná informovanost společnosti.

70

Stopnasili. cz (Oznamovací povinnost) [online]. 2007 [cit. 11. únor 2010]. .

64

Informovanost o této problematice by měla probíhat už na základních školách. Školy by měly informovat o problémech vztahujících se k násilí v rodině. Mohou v rámci primární prevence domácí násilí zařadit do svých rámcových vzdělávacích programů tak, aby se změnil názor na domácí násilí obecně, narušily se přetrvávající stereotypy vzorů chování pro muže a ženy a vytvořilo se prostředí netolerující násilí. Důležitou úlohu zde hrají také učitelé, kteří se snaží vytvořit ve škole klidné a příjemné prostředí pro své žáky. Měli by si více všímat drobných signálů, které mohou nasvědčovat tomu, že dítě zažívá domácí násilí. Měli by vědět, jak nejvhodněji s ním mluvit o tomto problému. Učitelé by neměli zapomenout připomenout, že nikdo nemá právo ubližovat druhému. V případě hrozícího nebezpečí se musí obrátit na příslušné instituce, které se zabývají problematikou domácího násilí.

.

65

Závěr Domácí násilí patří k nejrozšířenějším formám násilí. Vyskytuje se v rodinách všech příjmových kategorií. Dochází k němu mezi vzájemně si blízkými lidmi. Vzdělání, náboženská orientace, věk ani sociální původ nemá na násilí vliv. Zahrnuje všechny formy fyzického, sexuálního a psychického násilí ve všech typech intimních vztahů. Charakteristickým rysem tohoto násilí je jeho opakování, dlouhodobost a každodenní přítomnost. Z výzkumů a studií uvedených v této práci vyplývá, že problematika domácího násilí zůstává nadále společensky závažným problémem. Přestože situace ještě není ideální, ve společnosti se o domácím násilí stále více hovoří. Měli bychom si uvědomit, že násilí v rodině není soukromou záležitostí, kterou by si měli účastníci vyřešit sami. V řadě případů se jedná o skutečné trestné činy a přestupky. Poučenost o tom, jak se zachovat v situaci domácího násilí, je jedním z důležitých faktorů, které zvyšují ochotu poskytnout obětem násilí účinnou pomoc. Lidé, kteří vědí jak se k násilí chovat, projevují zároveň větší snahu proti němu také zasáhnout. Vznikají zákony, které by měly pomáhat těm, kdo se sami bránit nedovedou, rozšiřuje se počet odborníků, na které se mohou týrané osoby obracet. Přesto to neznamená, že domácí násilí zmizí. Část společnosti totiž stále vnímá násilí uvnitř rodin spíše jako privátní věc, ve které se člověk může jen stěží zorientovat, a proto učiní lépe, když se nebude vůbec vměšovat. Důležitou roli v ochraně bezpečnosti před domácím násilím sehrává dostatečná informovanost širokého spektra společnosti. Informovanost o této problematice by měla probíhat už na základních školách. Samotnou pomoc obětem domácího násilí poskytují specializovaná poradenská centra, intervenční centra, soudy, státní zastupitelství, zdravotníci a policie. Domácí násilí by se mohlo ve společnosti, kde bude normou vážit si ve vztahu jeden druhého i sami sebe, pomalu vytrácet. Člověk vyrůstající ve zdravém, láskyplném prostředí pravděpodobně nebude bít svou ženu a trápit svoje děti. A snad se také naučíme dívat kolem sebe a být připraveni jednat, když vidíme, že se někomu v našem okolí děje bezpráví. I kdybychom se vícekrát mýlili, možná na naši pomocnou ruku někdo čeká.

66

Použitá literatura

BUSKOTTE, A. Z pekla ven: žena v domácím násilí. Brno: Computer Press, 2008, s. 4288, 115-116, ISBN 978-80-251-1786-6. CARTER, J. Mizerové, aneb, Jak přimět muže, aby nám neubližovali, a zároveň neklesnout na jejich úroveň. PrahA: Aurora, 2002, s. 76, ISBN 80-7299-058-6. CONWAYOVÁ, L., H. Domácí násilí. Praha: Albatros, 2007, s. 13-59, ISBN 978-80-0001550-7. DUFKOVÁ, I., ZLÁMAL, I. Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí. Praha: Střední policejní škola Ministerstva vnitra, Středisko pro výchovu k lidským právům a profesní etiku, 2005, s. 58-60. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004, s. 29-42, 78ISBN 80-7013-397-X. MARREWA, A. Nenechte si ubližovat. Praha: Portál, 2002, s. 49, ISBN 80-7178-510-5. PLESKOVÁ, K. a kol. Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Brno: Nesehnutí, 2005, s. 30-33, ISBN 978-80-87217-01-6. PROKOP, M. Právní ochrana dětí a obětí domácího násilí, Brno: Ekologický právní servis, 2000, s. 53-57, ISBN 80-902570-8-9. Britské listy [online]. 7. březen 2002- [cit. 2. květen 2009]. . ISSN 1213-1792. Businesscenter.cz (Trestní zákon) [online]. Leden 2010- [cit. 15 leden 2010]. . Centrála Bílého kruhu bezpečí, o.s., (DONA linka) [online]. 9. leden 2009- [cit. 23. květen 2009]. . Copyright Bílý kruh bezpečí, o.s. (www.domacinasili.cz) [online]. 21. duben 2007- [cit. 16. květen 2009]. . FOJTÍKOVÁ, Z. Metodický portál, Články: Nikdo nemá právo ubližovat druhému [online]. 22. prosinec 2005- [cit.01. 02. 2010. ]. ISSN 1802-4785. . HRONOVÁ. stopnasili.cz[online]. 2006 [cit. 18. květen 2009]. .

67

HRONOVÁ, M. ZPRAVODAJ OBČANSKÉ SDRUŽENÍ ROSA(Domácí násilí a malé děti) [online]. Leden 2005- [cit. 2010-09-02]. s. 5,6, < http://www.rosaos.cz/fileadmin/rosa/zpravodaj_0105.pdf >. HRUBÁ, J. Rodina a škola (Kdo pomůže učitelům a rodičům?) [online]. Leden 2009- [cit. 24.únor 2010]. . PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁSNĚMOVNA [online]. 2006 [cit. 26. únor 2010]. . PIKÁLKOVÁ. stopnasili.cz [online]. 2004 [cit. 18. květen 2009]. . STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR[online]. červenec 2006- [cit. 2. květen 2009]. . STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR – Středisko empirických výzkumů [online]. červenec 2006- [cit. 2. květen 2009]. . Stopnasili.cz [online]. 2007- [cit. 18. květen 2009]. . Stopnasili.cz [online]. 2007- [cit. 18. květen 2009]. . Stopnasili. cz.(Oznamovací povinnost) [online]. 2007- [cit. 2010-02-11]. . ŠVANCAR, R. UČITELSKÉ NOVINY (Učitel uprostřed domácího násilí) [online], prosinec 2007- [cit. 23.únor 2010]. VOŇÁKOVÁ, J. Vaše právo, první právní pomoc ženám, obětem domácího násilí, Praha: proFem, 2006, s. 10-11, ISBN 80-903626-4-8.

68

Příloha 1 ……………………………. Č. j.

………………………………..

Úřední záznam o incidentu se znaky domácího násilí Dne …………………… v ………… hodin bylo přijato oznámení o incidentu se znaky domácího násilí (dále jen „incident“). Incident šetřili příslušníci Policie České republiky …………………………………………………… v místě (adresa incidentu): ………………………………………………………………………………………………….. Násilná osoba: Jméno a příjmení: ……………………………………………………………………………. Datum narození: ……………………………………………………………………………… Telefon: ……………………………………………………………………………………….. Trvalý pobyt (ulice, č. p., místo): ………………………………………………………..………….. Ohrožená osoba: Jméno a příjmení: ……………………………………………………………………………. Datum narození: ……………………………………………………………………………… Telefon: ………………………………………………………………………………………... Trvalý pobyt (ulice, č. p., místo): ………………………………………………………..………….. Oznamovatel (když osoba jiná než ohrožená): Jméno a příjmení: ……………………………………………………………………………. Datum narození: ……………………………………………………………………………… Telefon: ………………………………………………………………………………………... Trvalý pobyt (ulice, č. p., místo):……………………………………………………………………. Nezúčastněná osoba: Jméno a příjmení: ……………………………………………………………………………. Datum narození: ……………………………………………………………………………… Telefon: ………………………… Trvalý pobyt (ulice, č. p., místo):……………………………………………………………………. Pokud byla na místě přítomna, pokud ne tak důvod:

………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. Svědci incidentu (jméno, příjmení, datum narození, bydliště, telefon): ………………………………………………………………………………………………..… ………………………………………………………………………………………………..… ………………………………………………………………………………………………..… ……………………………………………………………………………………………….…. Násilná osoba obývá společné obydlí s ohroženou osobou: ANO - NE*) Forma páchaného násilí: fyzické - psychické*) Počet nezletilých osob žijících ve společném obydlí: ……………………………………. U těchto osob vypsat jméno, příjmení, datum narození ....................................................................................................................................... ........................................................................................................................................ ........................................................................................................................................ Přítomnost nezletilých osob při útoku: ANO - NE*) Byly splněny podmínky pro vykázání násilné osoby? ANO - NE*) Když ANO tak Odůvodnění vykázání: ....................................................................................................................................... ………………………………………………………………………………………………….. ……..…………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. *)

Nehodící se škrtne.

Převzato: Obvodní oddělení Policie ČR, Žamberk (15. únor 2010)

Příloha 2 .………………………….. ………………………………. Počet listů: Výtisk č.:

Č.j.

Úřední záznam o vykázání Dne ….............. v ……….. hod. využil příslušník Policie České republiky ………………………………………………….. svého oprávnění a podle § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky a

vykázal Jméno a příjmení: …………………………………………………………………..………... Datum narození: ……………………………………………………………………………… Státní příslušnost: ………………………………………… Telefon:..……………………… Trvalý pobyt (ulice, č. p., místo):………………………………………………………………..….. Adresa pro doručování (ulice, č. p., místo, PSČ): ………………………………………………….. ze společného obydlí: ……………………………………………………………………...... které obývá s ohroženou osobou: Jméno a příjmení: ………………………………………………………………….………… Datum narození: ………………………………………….. Telefon:……………..………… Trvalý pobyt (ulice, č. p., místo):……………………………..……………………………..…….... jakož i z jeho bezprostředního okolí…..…………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. na dobu 10 dnů. Vztah násilné a ohrožené osoby:………………………………….………………………… Počet nezletilých osob žijících ve společném obydlí: ……………………………………. Pokud zde tyto osoby žijí, tak vypsat jméno, příjmení, datum narození, trvalý pobyt (ulice, č.p., místo): ………………………………………………………………………………………………….. Odůvodnění vykázání: . Převzato: Obvodní oddělení Policie ČR, Žamberk (15. únor 2010)

Příloha 3 ………………………….. ……………………… Č. j.

Počet listů: 2 Výtisk č.:

Potvrzení o vykázání Příslušník Policie České republiky (dále jen „policista“) ………………………..….. dne …………….. v ………. hod. využil svého oprávnění podle § 44 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii České republiky“) a

vykázal pana(í) Jméno a příjmení: ……………….…………………………………………………………… Datum narození: ………………………….………………………………………………….. Státní příslušnost: ………………………………………….Telefon: ……………………… Trvalý pobyt (ulice, č. p., místo): ……………………………………..…………………………… ze společného obydlí:

které obývá s ohroženou osobou - osobami (uvést jméno a příjmení, datum narození, trvalý pobyt): ………………………………………………………..……………………………………...…. …………………………………………………………………..……………………………… ………………………………………………………….…………………………………….… ………………………………………………………………………………………………….. jakož i z jeho bezprostředního okolí:

na dobu 10 dnů. Vykázaná osoba se po dobu 10 dnů musí zdržet vstupu do prostoru vymezeného policistou a zdržet se styku a navazování kontaktu s ohroženou osobou. Vykázání bylo - nebylo*) provedeno za přítomnosti nezúčastněné osoby. Když nebylo tak z důvodu: …………………………………………….. …………………………………... (otisk kulatého razítka bez státního znaku)

Zpracoval:

Poznámky (námitky vykázané osoby proti vykázání): Na základě ustanovení § 45 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, byla vykázaná osoba vyzvána k vydání všech klíčů od společného obydlí, z něhož byla vykázána. Na základě této výzvy vykázaná osoba klíče vydala - nevydala*). Když vydala, tak specifikace klíčů – typ, barva, popis, markanty: Když nevydala, tak důvody nevydání: Neuposlechnutím výzvy k vydání klíčů se vykázaná osoba může dopustit přestupku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Vydání klíčů: dne………………………….….…….. v ……… hod. Klíče vydal(a) …………………………………………………………. (jméno, příjmení, podpis) Klíče převzal(a) ………………………………………………………. (hodnostní označení, jméno, příjmení, OEČ, podpis) Vrácení – předání*) klíčů: dne …..…..……….….. v …….... hod. Klíče vrátil(a) …………..….…………………….……………………. (hodnostní označení, jméno, příjmení, OEČ, podpis) Klíče převzal(a) …………….……….………………..………………. (jméno, příjmení, podpis) Rozdělovník: Výtisk č. 1: Spis Výtisk č. 2: Vykázaná osoba: …………………………. převzala - nepřevzala - odmítla podepsat*) Když nepřevzala nebo odmítla podepsat, tak z důvodu: …………..………………… (převzala, datum, čas, podpis) Výtisk č. 3: Ohrožená osoba: ………………………….. převzala - nepřevzala - odmítla podepsat*) Když nepřevzala nebo odmítla podepsat, tak z důvodu:

….……………………………… (převzala, datum, čas, podpis) *) Nehodící se škrtněte.

POUČENÍ VYKÁZANÉ OSOBY dle ustanovení § 44 až 47 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky Jakožto vykázanou osobu Vás poučuji ve smyslu ust. § 44 zákona č. 273/2008 Sb. o tom, že: jste byl(a) v souladu s § 44 odst. 1 cit. zákona vykázán(a) ze společného obydlí obývaného s ohroženou osobou, jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí stanoveného v potvrzení o vykázání. Vykázání je účinné od okamžiku, kdy vám bylo sděleno. Vykázán(a) můžete být i ve vaší nepřítomnosti; vykázání bylo provedeno bez ohledu na stanovisko ohrožené osoby. vykázání bude trvat po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení, přičemž tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby; v případě podání návrhu na předběžné opatření podle § 76b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“), v průběhu vykázání, doba vykázání se prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu. Jste povinen/povinna (dle § 45 odst. 1 písm. a) až d) cit. zákona): opustit neprodleně prostor vymezený policistou v potvrzení o vykázání, zdržet se vstupu do prostoru vymezeném v potvrzení o vykázání, zdržet se styku a navazování kontaktu s ohroženou osobou, vydat policistovi na jeho výzvu všechny klíče od společného obydlí, které držíte. Máte právo (dle ust. § 45 odst. 2 písm. a) až d) cit. zákona): vzít si ze společného obydlí před jeho opuštěním věci sloužící vaší osobní potřebě (např. hygienické potřeby, běžné oděvní součásti, léky a zdravotní pomůcky, které užíváte, mobilní telefon), osobní cennosti a osobní doklady; vzít si v průběhu vykázání ze společného obydlí věci sloužící vaší osobní potřebě, osobní cennosti a osobní doklady a věci nezbytné pro vaše podnikání nebo pro výkon povolání. Toto právo můžete uplatnit jedenkrát a pouze v přítomnosti policisty, a to po předchozí dohodě na adrese uvedené v potvrzení o vykázání. ověřit si provedení vykázání na čísle tísňového volání 158. vyzvednout si kopii úředního záznamu o vykázání u příslušného útvaru policie, přičemž úřední záznam o vykázání bude vyhotoven do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí. Dále Vás poučuji o tom, že: Podle ust. § 44 odst. 5 můžete podat proti vykázání příslušnému krajskému ředitelství námitky, a to ústně na místě nebo písemně na adresu uvedenou v potvrzení o vykázání do 3 dnů ode dne převzetí potvrzení o vykázání. Vaše námitky budou bez zbytečného odkladu přezkoumány a o výsledku budete vyrozuměn. Neuposlechnutím shora uvedených povinností se můžete dopustit přestupku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů; pokud se dopustíte závažného nebo opakovaného jednání, abyste zmařil(a) vykázání, můžete se dopustit trestného činu podle § 337 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Po uplynutí lhůty 10 dnů si na policejní služebně (adresa a telefonický kontakt uvedeny výše) můžete vyzvednout klíče, které jste policistovi předal(a) dle § 45 odst. 1 písm. d). Klíče vám budou vydány za předpokladu, že nebyl podán návrh na vydání předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu. Prohlašuji, že jsem shora uvedenému poučení porozuměl(a), což stvrzuji svým podpisem:

.……………………………..…...……………….…………... Jméno, příjmení a podpis vykázané osoby Poučení provedl(a) :

…………………..………………………………………….… Hodnostní označení, jméno, příjmení a podpis policisty

POUČENÍ OHROŽENÉ OSOBY dle ustanovení § 44 až 47 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky Jako osobu ohroženou Vás poučuji ve smyslu ust. § 44 zákona č. 273/2008 Sb. o tom, že: došlo k vykázání osoby uvedené v potvrzení o vykázání z obydlí, které obýval(a) společně s vámi, jakož i z jeho bezprostředního okolí vymezeného v potvrzení o vykázání; toto vykázání je účinné od okamžiku, kdy bylo provedeno, přičemž k vykázání není nutný Váš souhlas. Vykázaná osoba je povinna (dle ust. § 45 odst. 1 písm. a) až d) cit. zákona): opustit neprodleně prostor vymezený policistou v potvrzení o vykázání, zdržet se po dobu vykázání vstupu do prostoru vymezeném v potvrzení o vykázání, zdržet se po dobu vykázání styku a navazování kontaktu s vámi, vydat policistovi na jeho výzvu všechny klíče od společného obydlí ve svém držení, V případě porušení podmínek vykázání ze strany vykázané osoby neprodleně informujte Policii České republiky prostřednictvím tísňové linky 158. Vykázaná osoba má právo (dle ust. § 45 odst. 2 písm. a) až b) a § 44 odst. 5 cit. zákona): vzít si ze společného obydlí před jeho opuštěním věci sloužící její osobní potřebě (např. hygienické potřeby, běžné oděvní součásti, léky a zdravotní pomůcky, které užívá, mobilní telefon), osobní cennosti a osobní doklady; vzít si v průběhu vykázání ze společného obydlí věci sloužící osobní potřebě, osobní cennosti a osobní doklady a věci nezbytné pro vaše podnikání nebo pro výkon povolání. Toto právo může uplatnit jedenkrát a pouze v přítomnosti policisty, a to po předchozí dohodě, přičemž o termínu, kdy k převzetí věcí osobou vykázanou dojde, budete předem informován(a); podat proti vykázání námitky, které budou přezkoumány příslušným krajským ředitelstvím

Policie České republiky. Vaším právem je: podle ust. § 45 odst. 2 písm. d) cit. zákona si můžete u příslušného útvaru policie vyzvednout kopii úředního záznamu o vykázání, přičemž úřední záznam o vykázání bude vyhotoven do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí ve smyslu § 76b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat u příslušného okresního soudu návrh na vydání předběžného opatření spočívajícího v prodloužení vykázání. Podáním návrhu v průběhu vykázání provedeného policistou se zákonná 10denní lhůta prodlužuje až do pravomocného rozhodnutí soudu o vašem návrhu. Předběžné opatření soudu trvá 1 měsíc ode dne následujícího po dni, v němž uplynula zákonná 10 denní lhůta, a bude-li před ukončením této doby zahájeno řízení ve věci samé, může předseda senátu na váš návrh rozhodnout o prodloužení doby trvání předběžného opatření, a to až na dobu 1 roku. V této souvislosti vás žádáme, abyste informoval(a) Policii České republiky o tom, že jste v průběhu policejního vykázání podal(a) u soudu návrh na vydání předběžného opatření, popř. o výsledku rozhodnutí soudu. Dále vás poučuji o tom, že: o vykázání bude informováno intervenční centrum poskytující psychologické, sociální a právní služby. Toto intervenční centrum vás bude do 48 hodin od doručení podnětu od Policie České republiky kontaktovat s nabídkou služeb. V případě potřeby se můžete obrátit i na jiné instituce, které poskytují psychologické, sociální a další služby v oblasti pomoci obětem domácího násilí. Za tímto účelem vám jsou předány kontakty na instituce v místě bydliště a kontakty na linky s nepřetržitým provozem. případným uvedením nepravdivých skutečností se můžete dopustit trestného činu poškozování cizích práv podle § 181, pomluvy podle § 184 a křivého obvinění podle § 345 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, případně přestupku proti občanskému soužití dle § 49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. v době trvání vykázání bude provedena kontrola jeho dodržování ze strany vykázané osoby. V této souvislosti vás žádáme o poskytnutí součinnosti policistům provádějícím tuto kontrolu. Prohlašuji, že jsem shora uvedenému poučení porozuměl(a), což stvrzuji svým podpisem: ……..…..…………………..……………………………….. Jméno, příjmení a podpis ohrožené osoby Poučení provedl(a):

.………………………………………………………………. Hodnostní označení, jméno, příjmení a podpis

Převzato: Obvodní oddělení Policie ČR, Žamberk (15. únor 2010)

policisty

ANOTACE Jméno a příjmení:

Jana Felcmanová

Katedra:

Společenských věd

Vedoucí práce:

Doc. PhDr. Jitka Skopalová, Ph.D.

Rok obhajoby:

2010

Název práce:

Domácí násilí na ženách

Název v angličtině: Domestic violence against women Anotace práce:

Klíčová slova: Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině:

Diplomová práce se zabývá problematikou domácího násilí, které je velkou většinou společnosti považováno za vážný problém. Proč zůstávají oběti domácího násilí s agresorem, z jakého důvodu se agresor takto chová, jaké následky má domácí násilí na ženách, jak je možné zastavit násilí, kolik žen se setkalo s násilím, co si lidé o domácím násilí myslí, je vhodné o této problematice hovořit s dětmi na základních školách? Cílem práce je zodpovědět výše uvedené body a pomocí literatury a různých zdrojů tak podat ucelený pohled na sledovanou problematiku. Domácí násilí, týraná žena, rizikový muž, formy a znaky domácího násilí, mýty domácího násilí, fakta o obětech domácího násilí, trestní zákon, odpovědnost škol. This diploma paper is dealing with domestic violence which is considered a serious issue by most society. Why do victims of domestic violence stay with the aggressor, for what reason does aggressor behave like that, how does domestic violence influence women, how is it possible to stop it, how many women have met with violence, what do people think about domestic violence, is it suitable to discuss such issue with children at basic schools? The aim of this diploma paper is to answer above stated questions with help of literature and other sources and provide a compact view of this social problem. Domestic violence, woman abuse, dangerous man, forms and signs of domestic violence, myths about domestic violence, facts about victims of domestic violence, criminal law, responsibility of schools.

Přílohy vázané v práci: Úřední záznam o incidentu se znaky domácího násilí. Úřední záznam o vykázání. Potvrzení o vykázání.

Rozsah práce:

68 stran

Jazyk práce:

Český jazyk