Na americkou výzvu chtějí kývnout

Čestmíra Veselá česká architektka v Bruselu vypráví o nejen o projektování budov Evropského parlamentu

Evropan: str. 5

Irena Moozová nová vedoucí českého Zastoupení Evropské komise hledá nové formy komunikace o EU

ČR a EU: str. 2

Ondřej Liška předseda Výboru pro evropské záležitosti PSP ČR odmítá vytváření zcela nového textu Evropské ústavy

Zaměřeno na téma měsíce: str. 3

číslo 2 / 2007

Nezávislý měsíčník založený 30. dubna 2004

ročník 4

cena 15 Kč

Na americkou výzvu chtějí kývnout

SLOVO

ČR a EU: str. 2

Frankofonie Luděk Sefzig (ODS) předseda senátního Výboru pro záležitosti EU Smlouva o ústavě byla již odmítnuta dvěma zakládajícími státy EU a nelze tudíž počítat, že bude ratifikace dokončena, pokud tyto státy své stanovisko nezmění. Nedovedu si představit, že by tak občané těchto dvou zemí udělali na pokyn jiné členské země EU, třebaže by jí byla jedna z větších členských zemí nebo předsedající země. Tak také hovoří i oba velvyslanci těchto zemí, s nimiž jsem o tom osobně diskutoval. Dokončit ratifikaci v zemích, které ji zatím neratifikovaly, je jen spíše technickou otázkou bez valného významu. Státy EU se budou muset znovu otázkou reformy institucí zabývat. Začnou tím, co je v zakládajích smlouvách již překonané. Pokud se shodnou na novém smluvním základě, tak jej budou muset přijmout opět souhlasem všech zemí a jejich občanů, a to buď parlamentní cestou či referendy. Domnívám se, že než otázka Ústavy je v současné době důležitější to, aby členské země našly řešení v důležitých problémech, jako je například závislost na dovozu energetických surovin z nestabilních zemí.

INZERCE

Prahu a dalších 9 měst čeká festival Frankofonie – spousta zajímavých akcí, které spojuje dorozumívací jazyk – francouzština. Filmy oceněné na mezinárodních festivalech, literární večer, tanec, hudba, divadlo, výstavy, turnaje v petanque, přednášky či dny otevřených dveří se uskuteční od 16.března v Praze i v regionálních francouzských centrech.

Měsíc v EU: str. 6 Český premiér Mirek Topolánek a jeho polský protějšek Jarosław Kaczyński se sešli ve Varšavě, aby projednali své postoje k umístění amerického radaru v ČR a raketové základny v Polsku. Shodli se na tom, že na výzvu chtějí reagovat pozitvně. Zdůraznili, že tato zařízení nebudou namířena proti Rusku. Oba se však budou muset vyrovnat s nejednoznačným přijetím tohoto postoje ve svých vládních koalicích a zejména v národních parlamentech. foto: REUTERS/Peter Andrews

Ústava pro(vokující) Evropu EVROPSKÁ UNIE – V dějinách sjednocené Evropy dosud nevyvolával žádný dokument tolik emocí jako Ústava pro Evropu. Do ústraní ji poslala referenda ve Francii a Nizozemsku, složitě připravovaný dokument se ocitl v politickém vakuu. Oprášit se ho pokusila německá kancléřka Agela Merkel. Podaří se jí nabídnout Evropě smlouvu, ke které se přihlásí všech 27 členských států? Na konci října roku 2004 představitelé pětadvaceti členských států a tří kandidátských zemí podepsali Smlouvu zakládající Ústavu pro Evropu, jejíž znění následně jednomyslně schválili. Nastalo období rati-

fikace členskými státy, problematický proces, který na čas zahnal dokument do ústraní. Už v roce 2004 stihli dokument schválit Maďaři a Litevci, o rok později se k němu pozitivně vyjádřilo Rakousko, Belgie, Kypr,

Německo, Řecko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Slovensko, Slovinsko a Španělsko, v roce 2006 byla Ústava ratifikována v Estonsku a Finsku. Veškeré snahy však zastavily Francie a Nizozemsko – v referendech, které se v těchto

státech uskutečnily jen pár dní po sobě, občané Euroústavu odmítli. Ve zbylých státech Unie byla rozhodování dočasně odložena.

(pokračování na straně 3)

Obézní Evropané Evropané tloustnou, dokonce se začíná mluvit o epidemii. Každé páté dítě je otylé a nadváhou trpí více než polovina dospělých. Evropský parlament i Komise žádají členské státy, aby se zapojily do propagace zdravého životního stylu.

Evropské horizonty Zdeňka Velíška

Čekání na francouzské prezidentské volby

Kdybych měl pojmenovat příčinu toho, že Evropská unie už dva roky působí dojmem jakéhosi ochromení, měl bych asi na jazyku jen jedno slovo: Francie. Nebo pro větší přesnost: francouzské prezidentské volby. Budou letos - ve dvou kolech - v dubnu a v květnu. Ale francouzští

politici jimi žijí od roku 2004. (Nicolas Sarkozy ještě déle!) Vše podřizují a někdy i nemravně obětují svému úspěchu v maratónu nevyhlášené předvolební kampaně. Prezidentské ambice některých z nich - především socialisty Laurenta Fabiuse - ovlivnily už v r. 2005 neblaze výsledek francouzského referenda o evropské ústavní smlouvě. Jejich rétorika vydatně a bohužel úspěšně živila ve voličích nevoli nad důsledky rozšíření EU o deset zemí a slibovala „jinou“ Evropu. Po fatálním NE v referendu se od francouzské politické scény nedalo čekat žádné proevropské gesto zásadní povahy. Před volbami respektují přece hlavní politické subjekty všude stejně okázale „vůli lidu“.

Teď už ale do francouzských voleb hlavy státu zbývá jen pár týdnů a nad EU visí otázka, co se dá očekávat po nich. Oživení evropské integrace bylo zatím popelkou mezi cíli hlavních kandidátů, Nicolase Sarkozyho, za vládnoucí UMP, a Ségolène Royal, za opoziční socialisty. Žádný z nich neslibuje, že vezme v Evropě iniciativu do svých rukou a vdechne integračnímu procesu novou dynamiku, ani že udělá z Evropy předního hráče světové politiky, jako to dokázali de Gaulle, Mitterrand a ještě trochu i Chirac. Royal slibuje zvýraznění sociální orientace evropské politiky; Sarkozy - jakkoli je označován za liberála - v roli prezidenta rovněž nepřipustí, aby Brusel omezoval tradiční atributy francouzského „zao-

patřovatelského státu“. Naopak chce, aby kvůli jejich zachování byla okleštěna samostatnost ECB. Třetí z prezidentských kandidátů s jistými šancemi, Francois Bayrou, (z centristické UDF), vrátil tématu „Evropa“ jeho globální dimenzi, ale pro její snazší dosažení navrhl „Evropu dvou kruhů“. Ten vnitřní by byl jen pro země eurozóny. Nedá se vyloučit, že tahle myšlenka tedy jinými slovy myšlenka vícerychlostní Evropy - bude dominovat jak ve Francii (Sarkozy hlásal něco podobného už dřív), tak nakonec v celé EU v rámci diskuse o osudu evropské ústavní smlouvy. Podle mne by to nebyl šťastný francouzský příspěvek k řešení otázky „jak dál v Evropě“. A žádný jiný, bohužel, zatím nevidím.

2

Evropské záležitosti na MMR Ptáme se Blanky Týřové, ředitelky odboru MMR Každý kraj v ČR má dnes své evropské informační centrum. Jak tuto skutečnost hodnotíte z pozice ředitelky Eurocenter? V současné chvíli slouží občanům 13 Eurocenter. V listopadu 2005 bylo za přítomnosti předsedy Evropské komise J.M. Barrosa a předsedy vlády ČR slavnostně otevřeno Eurocentrum Praha. V průběhu roku 2006 následovalo postupné otevírání regionálních Eurocenter v jednotlivých krajích, přičemž poslední Eurocentrum bylo zprovozněno 20. listopadu 2006 ve Zlíně. Tím byl završen projekt vybudování Eurocenter v každém krajském městě České republiky a z toho máme samozřejmě radost. Eurocentra vznikla na základě poptávky veřejnosti po srozumitelnosti a dostatku základních i odborných informací o Evropské unii. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že naprostá většina obyvatel ČR (89%) souhlasí s míněním, že fungování EU je třeba zpřehlednit a více přiblížit chápaní obyčejných lidí. V oblasti evropské problematiky existuje velké množství různých informací, avšak zorientovat se v nich vyžaduje hodně času. Tento stav jsme chtěli změnit, a proto byl vybudován komplexní systém informování. Kromě celostátní sítě Eurocenter je občanům k dispozici také bezplatná informační linka Eurofon 800 200 200, internetový portál Euroskop.cz a časopis Eurokurýr. Každý občan České republiky tak má možnost zavolat, přijít a nebo vyhledat potřebné informace na internetu.

Euroskop zve na besedy 26. února pořádá ostravské eurocentrum ve spolupráci se Sdružením na ochranu spotřebitele seminář o uplatňování práv při nákupu zboží v České republice a zahraničí. Akce se koná v Eurocentru Ostrava od 14 hodin. Stejné místo bude 6. března hostit přednášku Rodericka Jonese, vedoucího české sekce tlumočníků v Evropské komisi. Setkání v 10.30 hod. nabídne mimo jiné informace o aktuálních možnostech uplatnění tlumočníků v evropských institucích. 9. března pak R. Jones své vystoupení zopakuje v Karlových Varech. Jak získat dotace na technologie v podnicích budou radit o dva dny později v Karlových Varech. Seminář, pořádaný Eurocentrem ve spolupráci s CzechInvestem, začíná v budově karlovarské krajské knihovny v 15 hodin. 12. března v 16 hodin začíná v pražském Eurocentru seminář o programu Grundtvig – Evropská spolupráce v oblasti vzdělávání dospělých. Přednášet budou zástupci Národní agentury pro evropské vzdělávací programy. Na tentýž den se v Eurocentru Hradec Králové chystá seminář eTwinning – informace o projektu, ve kterém školy z různých zemí realizují vzdělávací aktivitu na dálku, prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Seminář začíná v 9 hod. 20. března od 14 hod. se zájemci mohou informovat o tom, co změní vstup České republiky do Schengenského prostoru. Seminář se koná v Eurocentru Ostrava, na dotazy budou odpovídat zaměstnanci Ministerstva vnitra České republiky. (sti)

Březen ve znamení Frankofonie Dorozumívací nebo úřední jazyk je francouzština. Takové je kritérium spojující účastníky kulturní události, která se uskuteční v Praze od 16. do 26. března. Hlavním stanem festivalu je Francouzský institut ve Štěpánské ulici 35 v Praze. Tam se uskuteční sedm projekcí filmů oceněných na festivalech, které v běžné distribuci nenajdete. Snímky budou s českými titulky nebo simultánně tlumočeny. Dny jsou rozvrženy do „národních večerů“. Kanadský, švýcarský, albánský a regionu Valonsko-Brusel, francouzský a rumunský. Kromě toho v pondělí 19. března na půdě institutu proběhne literární diskuse šesti spisovatelů, kteří píší ve francouzštině a kteří poodhalí, proč si vybrali právě francouzský jazyk. Čtyři z nejprestižnějších literárních cen byly letos ve Francii uděleny frankofonním spisovatelům pocházejícím z Kanady, Ameriky a Konga. A proto se pořadatelé chtějí nad touto otázkou zamyslet. Dny Frankofonie probíhají i v devíti dalších městech. Pro diváky je připraven tanec, hudba, divadlo, projekce, výstavy, turnaj v petanque, přednášky či dny otevřených dveří v místních francouzských centrech. Pavel Farkaš

ČESKÁ REPUBLIKA A EVROPSKÁ UNIE

EN č. 2 / 2007

Hlavní je dialog a komunikace PRAHA – Do čela Zastoupení Evropské komise (ZEK) v ČR byla po velmi rozsáhlém konkurzu jmenována v závěru loňského roku JUDr. Irena Moozová. Tato bývala diplomatka pracovala mimo jiné i jako zástupkyně velvyslance v Madridu, zástupkyně vedoucího české delegace v OBSE ve Vídni a poslední 2 roky jako vedoucí zastoupení ČR v UNESCO. O svých plánech v nové funkci poskytla Evropským novinám krátký rozhovor. Jak se podle vás daří Zastoupení Evropské komise v České republice plnit své poslání? ZEK v ČR je součástí sítě zastoupení Evropské komise, jež pod vedením místopředsedkyně pro institucionální vztahy a komunikační strategii M. Wallström působí ve všech 27 členských zemích Unie. Na rozdíl od Delegací EU, zaměřených na předvstupní spolupráci, na monitoring kandidátského státu a jeho přípravu na vstup, je hlavním posláním ZEK především podpora dialogu a komunikace. ZEK proto aktivně spolupracuje s médii, navazuje kontakty s politickými subjekty celého spektra, představuje hlavní komunikační priority Evropské komise. ZEK se snaží vytvářet podmínky pro informovanou diskusi o otázkách EU v rámci Akčního plánu, Plánu D a Bílé Knihy o Komunikaci. foto: archiv ZEK V tomto případě by si neinformovaný čtenář mohl opět pomyslet něco Irena Moozová. o bruselské byrokracii, ale je to právě naopak: hlavním cílem uvedených iniciativ je přiblížit Komisi občanům členských zemí Unie, po- formačního „deficitu“. Ostatně i průzkumy Eurobarometru ukazují, že jen moci jim nalézt odpovědi na jejich otázky. Za zásadní však považuji o něco méně než 40% našich občanů ví, jak fungují evropské instituce. I především to, že chceme působit v obou směrech - tedy nejen přinášet když se toto číslo postupně zvyšuje a velké procento občanů naopak indiinformace a vysvětlovat, co Evropská komise kterým svým návrhem či kuje spokojenost s informovaností o EU, myslím si, že zde máme co dohározhodnutím myslí, ale zpětně přenášet do Bruselu informace o tom, nět. ZEK zde proto – společně se specializovanými orgány státní správy co si o těchto názorech či rozhodnutích myslí občan členského státu ČR – má nezastupitelnou roli a já osobně zde vidím významnou možnost nebo některá jeho instituce. A upřímně mohu říci, že zatím máme re- uplatnění našeho zastoupení. zervy v řadě výše uvedených oblastí. Jsme však teprve na začátku pro- Myslím si, že musíme hledat především nové způsoby, jak s občany o evcesu, který je stále živý a vyvíjí se. ropských záležitostech komunikovat. Chceme si vzít poučení z předstupních informačních kampaní a postupně občanům umožňovat širší a aktivJaká je podle vás vůbec touha Čechů po informacích o EU? nější účast v otevřeném dialogu o Evropské unii. Chtěla bych především, aby za tímto účelem do České republiky, nejen do Prahy, ale především do Myslím si, že zájem o informace o EU rozhodně existuje. Oproti politikům krajů a obcí, zavítalo co nejvíce představitelů evropských institucí. Věřím, a intelektuálům, kteří jsou informačně výborně vybaveni, jsou zde však že v tomto ohledu plně využijeme především české předsednictví v Evobčané, nevládní subjekty, instituce, kteří se přiznávají k určité formě in- ropské unii v roce 2009. Připravil Jan Štifter

Česko zaplatí za zásoby spekulantů PRAHA – Česká republika bude platit. Evropská komise požaduje pokutu za to, že stát nepředešel vytváření spekulativních zásob potravin před vstupem do Evropské unie. O výši pokuty zatím není rozhodnuto. Při každém rozšíření Unie je součástí Smlouvy o přistoupení ustanovení, které požaduje, aby členský stát předcházel hromadění zemědělských produktů v měsících před přístupem. „Zajišťování rezerv bývá velkým lákadlem, protože v Unii jsou ceny obecně vyšší než v jednotlivých zemích před vstupem do společenství,“ řekla EN tisková mluvčí českého Zastoupení Evropské komise Catherine Sustek. Komise zkoumala poskytnuté údaje a zjistila, že došlo k nedovolenému naplnění skladů. Čes-

ilustrační foto: Jan Štifter ké republice tak uložila povinnost platit za to, že prohřešku nezabránila, ačkoliv se k tomu podpisem smlouvy zavázala. „Taková jsou pra-

vidla pro přistoupení. Členské státy jsou s touto svou povinností obeznámeny již před vstupem,“ tvrdí Sustek. Podle jejích informací nebylo dosud rozhodnuto, jak vysokou částku bude muset Česká republika zaplatit. „Přesná výše poplatku, který je vypočítáván nejen pro Českou republiku, ale všechny v roce 2004 přistoupivší státy, bude známa během několika příštích týdnů,“ uvedla Sustek s tím, že pokuta bude nižší, než se původně očekávalo. Česká republika by po zaplacení pokuty mohla získat peníze zpět. Finanční odškodné má právo požadovat po osobách, které byly za nepovolené hromadění potravin odpovědné. Jan Štifter

Masivní příliv evropských peněz. Kdy už nastane? ČESKÁ REPUBLIKA - Na peníze z Evropské unie, které budeme moci čerpat díky strukturálním fondům, stále netrpělivě čekají zejména představitelé obcí, kteří se na tuto příležitost dlouhodobě připravují. Podle stávajících dohod a za předpokladu dostatku kvalitních projektů a prostředků na vlastní kofinancování by mohla Česká republika získat v období 2007 - 2013 až 738 miliard korun, což je zhruba 100 miliard korun ročně. „K otočení pomyslného bruselského kohoutku je však stále daleko. Příprava programů se neustále protahuje, v současné době probíhá vyjednávání o příslušných dokumentech mezi zástupci české vlády a Evropské komise. Konečné výsledky těchto jednání rozhodně nemůžeme čekat dříve než v květnu,” uvedl poslanec Evropského parlamentu a předseda Svazu měst a obcí ČR ing. Oldřich Vlasák. JEDINEČNÁ PŘÍLEŽITOST Přestože si na výzvy v novém programovacím období budeme muset ještě několik měsíců počkat, je nesmírně důležité, již dnes postupně připravovat nové projekty. Jak totiž zdůraznil poslanec Vlasák, toto období, které se před námi otvírá,

bude svým způsobem jedinečné: „Doposud jsme totiž čerpali podstatně méně, bilance vůči evropskému rozpočtu - pomyslné má dáti a dal - byla zhruba vyrovnaná. V budoucím finančním období bychom měli získat až o sedmdesát procent více, než do společné europokladny odevzdáme. Tento příznivý vývoj skončí po roce 2013, kdy se dá očekávat další rozšíření Unie o jižní a východní sousedy. Česká republika se totiž při dobrém ekonomickém vývoji dostane nad průměr Evropské unie a masivnímu přílivu peněz tak bude navždy konec.“ MĚSTA UŽ MAJÍ ZKUŠENOSTI Mnohá města se na čerpání ze Strukturálních fondů intenzivně připravují, jedním z nich je Jičín. Toto město si vedlo dobře i v minulém plánovacím období, když se radnici podařilo získat z Fondu soudržnosti téměř 360 milionů korun na akci Cidlina. „Jsme úspěšní v programu PHARE i v několika dalších národních programech. Především mám na mysli spolupráci s ministerstvem životního prostředí. Naopak mám velmi špatnou zkušenost se společným regionálním operačním programem, který se v minulém programovacím

období připravoval velmi pomalu. Od samého začátku jsme vytvářeli velký projekt multifunkční sportovní haly. A s odstupem času musím říct, že už snad nic horšího nás nemohlo potkat. Neustále se měnily podmínky, takže jsme museli několikrát žádosti přepracovávat. I když byla v programu předem stanovena výše finanční podpory, ve finále se rozdělovalo daleko méně peněz,“ postěžoval si jičínský starosta Martin Puš. Jičínští mají v současné době zásobník zhruba šedesáti projektů, z nichž budou postupně vybírat především podle priorit. Z těch větších jmenujme Valdštejnovo evropské a univerzitní centrum. Čtyři roky příprav v současné době vrcholí dokončením projektové dokumentace pro stavební povolení. Zajímavé jsou i další projekty, jako například Centrum cestovního ruchu Český ráj či obchvat města Jičína. Také v Hořicích se připravují na možnost čerpání evropských peněz. Skupina odborníků se zabývá přípravou projektů ve spolupráci s Centrem evropského projektování. Zmiňme třeba projekt bezbariérového města, který by vyžadoval téměř stomilionovou dotaci. Eva Veselá, autorka je mluvčí europoslance Oldřicha Vlasáka

3

TÉMA MĚSÍCE

EN č. 2 / 2007

Ústava pro(vokující) Evropu (pokračování ze strany 1) NEÚSPĚŠNÁ WALLSTRÖM Pár dní před negativními referendy publikovala eurokomisařka Margot Wallström svých „Deset důvodů“, proč by měla být Ústava uvedena v život. Tvrdila, že dokument změní Unii v transparentnější společenství, zavede spravedlivější a účinnější rozhodování, nabídne také větší pravomoce občanům. „Dokážete-li shromáždit milion podpisů v podstatném počtu zemí EU, můžete Komisi vyzvat, aby předložila návrh nového předpisu či politiky. Ve skutečnosti tak získáte právo iniciativy, které dříve náleželo pouze Komisi. Tato skutečnost představuje skutečný pokrok v cestě k přímé demokracii v Evropě,“ uvedla Wallström. Její provolání nepadlo na úrodnou půdu, Francouzi s Nizozemci řekli Bruselu jasné ne a Ústava se na čas stala mrtvým dokumentem. Evropu zavalila vlna diskusí o tom, jaký zvolit postup, zda ještě bude možné Ústavu oživit. Emoce zatím nepřestaly sílit a další debaty jsou nasnadě, důvodem bude především současné vedení Unie – v čele stojí Němci. NOVÁ HRA NĚMECKA „Státy, které už Ústavu ratifikovaly, daly jasně najevo, že dokument, který určuje základní principy fungování evropského společenství, je nutností,“ řekl EN senátor Parlamentu ČR Richard Sequens. „Bylo by velkou chybou myslet si, že odmítnutí Ústavy ve Francii a Nizozemsku znamená konec Ústavy jako takové. Byl to jen impuls k novým jednáním o dalším směřování Unie na společných základech.“ Nová jednání se nesou v duchu německého předsednictví Evropské unii. Kancléřka Angela Merkel rozehrála novou hru, ze které může vzejít

zbrusu nový dokument – text, který stejně jako stávající Ústava bude potřebovat souhlas všech členských států. Důvodů je více, Německo nemůže předložit Francouzům a Nizozemcům smlouvu, kterou už dříve smetli ze stolu. Také z pražského jednání s premiérem Mirkem Topolánkem Merkel pochopila, že česká vláda je nakloněna nové verzi. Podobný je postoj Poláků i Britů. „Jde nám o to, aby byl na konci našeho předsednictví v červnu stanoven další harmonogram ústavního procesu a aby do voleb do Evropského parlamentu na jaře 2009 dospěl k úspěšnému konci,“ řekla Merkel, která v polovině ledna letošního roku prohlásila na půdě Evropského parlamentu, že selhání jednání o Evropské ústavní smlouvě chápe jako historický neúspěch. HLASY PRO A PROTI Angela Merkel se ocitá v nezáviděníhodné situaci. Vzala na svá bedra snahu přinést Evropě dokument, pro který by členské státy byly schopny zvednout ruku. Problém je v několika pasážích, na které mají evropské státy jiný názor – legendární je už dnes kupříkladu spor o Chartu základních práv, která obsahuje mimo jiné právo na stávku. Francouzi na ní jednoznačně trvají, ovšem má-li nová dohoda projít také ve Velké Británii, nesmí zmiňovanou Chartu obsahovat, Britové ji vnímají jako socialistickou a jsou zásadně proti. Snahu Merkel navíc podkopává i bývalý německý prezident Roman Herzog. V nedělníku Welt am Sonntag prohlásil, že ani dosud neratifikovaná ústava nebude schopna řešit problémy Unie – ústavní smlouva s řadou nedostatků bude podle něj problémy jen prohlubovat. „Staré“ Ústavě není nakloněna ani řada europoslanců. „Už samotný název dokumentu

ilustrační foto: archiv EK je zavádějící, nejedná se ani o ústavu, a není ani pro Evropu, je typickou multilaterální smlouvou, přičemž pouze první část z pěti má charakter ústavy. V dokumentu chybí závazky Rumunska a Bulharska,“ uvedl EN europoslanec Jaromír Kohlíček několik bodů, se kterými je v případě smlouvy nespokojen. „V integraci zachází až příliš daleko, když obsahuje katalog lidských práv, který se v mnoha případech nesmyslně překrývá s platnou Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv, nebo když umožňuje plíživý a obtížně kontrolovatel-

ný přesun pravomoci z národní na evropskou úroveň,“ sdělil EN své připomínky také europoslanec Jan Březina. Tvrdí však, že zatím nemusí být nic ztraceno. „Pokud německé předsednictví zvládne svoji iniciační a koordinační roli, kterou na sebe dobrovolně vzalo, může existovat naděje, že se Evropská unie nové smlouvy, ať už nazývané Ústava nebo jinak, nakonec přece jen dočká.

Jan Štifter

ZAOSTŘENO NA TÉMA MĚSÍCE

Novou smlouvu potřebujeme, ať už se bude jmenovat jakkoliv Smlouva o ústavě pro Evropu byla ratifikována 18 členskými zeměmi, francouzští a nizozemští voliči ji Ondřej Liška (SZ) v referendech předseda Výboru pro evrop- odmítli. Po tzv. ské záležitosti PSP ČR období reflexe se stala opět tématem číslo jedna a německé předsednictví Radě EU si vzalo za úkol dát ústavními procesu znova směr. Je obecně známo, že to nebude lehké. O tom, že novou smlouvu potřebujeme, lze jen stěží pochybovat. Důvody, které vedly k jejímu sepsá-

ní, jsou stále platné. Je na čase učinit další krok a dát Unii průhlednější a efektivnější demokratickou strukturu a jejím institucím jasnější rámec. Bez toho nebude schopná čelit výzvám, které před ní stojí: reformě společných politik, včetně zemědělské, rozšíření o další kandidátské země i posílení své role na mezinárodním poli. Ústava pro Evropu řadu takových změn přináší. Posiluje mj. rozpočtovou kontrolu Evropským parlamentem, rozšiřuje oblasti většinového hlasování v Radě, zakotvuje Unii v chartě práv a svobod, vytváří funkci evropského ministra zahraničí, která přispěje ke koordinaci společné zahraniční a bezpečnostní politiky unijních zemí, přisuzuje národním parlamentům důležitější roli při tvorbě evropské legislativy, a tím posiluje celkovou demokratickou legitimitu Unie.

Současné znění textu Evropské ústavy bylo výsledkem kompromisu, a proto má i slabiny. Je zřejmé, že pokud má být budoucí text přijatelný skutečně pro všechny země, musí doznat změn. Tato příležitost by měla být využita k prohloubení demokratických prvků evropské demokracie, tedy nejen posílení Evropského parlamentu, ale i role parlamentů členských zemí při kontrole přesunu kompetencí na komunitární úroveň. Debata o tom, zda napsat nový text či se vrátit ke starému je zavádějící, neboť nová smlouva je tak či tak tvořena především již platnými smlouvami a k nim přidává změny, na nichž se dohodl Konvent a Rada EU. Je tedy zcela neadekvátní domnívat se, že by mohl nebo měl vzniknout zcela nový text. Současný text je tak nejen vhodným, ale také jediným možným východiskem pro další debatu. V příštích

týdnech a měsících se bude diskutovat především o tom, které nové prvky oproti dosavadním smlouvám jsou žádoucí pro budoucnost EU a zároveň přijatelné pro všechny, a zda naopak nebylo v současném návrhu něco zásadního opomenuto. V té souvislosti se hovoří především o oblasti sociální a energetické politiky, které by mohly být v příští smlouvě ošetřeny například formou zvláštních protokolů. Ukázalo se totiž, že právě v oblasti energetiky Unie potřebuje užší spolupráci. Podobně nedostatečně artikulovaná politika EU v oblasti sociální byla hlavním důvodem pro francouzské „ne“. Pevně věřím, že věcný tón debaty o budoucnosti Unie zvítězí i v českých zemích. Úspěšný projekt mírové a prosperující Evropy si to zasluhuje a jeho zdárné pokračování je v zájmu celé české společnosti.

POHLED ZA HRANICE

Velká Británie

Posedlost a perverzita, říkají britští kritici Ústavy Odpůrcům přijetí Evropské ústavy nahrává velmi rezervovaný přístup Velké Británie, která tradičně patří k největším kritikům dění ve sjednocené Evropě. Například opoziční lídr David Cameron si v nedávném vydání Sunday Telegraph postěžoval, že současné německé předsednictví Evropské unie ignoruje přání voličů. „Posedlost Evropské unie s vytvářením nové ústavy není jen zatvrzelá, ale přímo perverzní,” nebral si servítky šéf konzervativců. Jeho stranický kolega a stínový ministr obrany Liam Fox ještě diplomatickou mluvou přitvrdil, když

za hlavního zahraničního partnera označil nikoliv Evropskou unii, ale USA. „Je to zcela zřejmé s ohledem na historické a kulturní dědictví,“ uvedl Liam Fox. Labouristický ministr pro evropské záležitosti Geoff Hoon jej za to neopomněl příslušně kritizovat. „To jen potvrzuje, že konzervativci chtějí zatlačit Británii do pozice opomíjené země v Evropě. V takové situaci se nebudeme schopni plnohodnotně podílet na vytváření mezinárodních dohod o problémech, jakými jsou například globální změny klimatu nebo světová chudoba,“ řekl Geoff Hoon.

Ostrovní velmoc chtěla všelidové hlasování uskutečnit již v první polovině roku 2006, ale dobrým důvodem pro jeho odloženi bylo odmítnutí Euroústavy ve Francii a Nizozemsku. Verze dokumentu o 300 stranách byla po mnoha kompromisech podepsána představiteli jednotlivých členských zemi 29. října 2004 v italském Římě a měla nahradit již existující smlouvy. Každá země EU má právo veta, ale s největším napětím se čeká na postoj největších států a právě rezervovanost Britů se řadí k největším komplikacím, které stojí před ratifikací Ústa-

vy. Vládní labouristé i opoziční konzervativci se k problematice vyjádří obsáhleji patrně až před volbami v roce 2009, i když právě opozice by dala zmiňovaný dokument již teď nejraději k ledu. Do voleb se budou tamní politici věnovat spíše problémům, které řadové občany trápí mnohem více, jako je například vojenská angažovanost země v Iráku a Afganistanu. Média přinášejí každodenně zpravodajství o nejnovějším dění v těchto oblastech, ovšem slova o Evropské ústavě zde zaznějí jen zřídka. Petr Pohorský

4

INZERCE

EN č. 2 / 2007

Nejnovější akvizice společnosti Explosia, a.s. Explosia, a.s. je výrobní a obchodní společností, působící především v oblasti výroby výbušnin a služeb spojených s aplikací energetických materiálů pro civilní i vojenské použití. Firma byla založena v roce 1920 a od svého vzniku prošla řadou forem a podnikatelských seskupení - od samostatné akciové společnosti přes závod v rámci větších firemních celků zpět k samostatně hospodařící společnosti od 1.6.2002. Explosia, a.s. zaujímá významné postavení v oblasti trhavin a střelivin na trhu ČR, ale je i významným exportérem, především do zemí EU. Dne 11. ledna 2007 akciová společnost Explosia završila svůj dlouhodobý záměr a získala majoritní podíl ve firmě Fospol, a.s., největším uživateli průmyslových výbušnin při povrchovém dobývání hornin v ČR. Tímto krokem si Explosia stabilizovala podstatnou část stávajícího odbytu vyráběných výbušnin a spojením silného výrobce výbušnin s jejich dominantním uživatelem na trhu zajistila do budoucna vysoký potenciál růstu pro oba subjekty. Dominantní činností akvizicí získané společnosti Fospol, a.s. je poskytování služeb při povrchovém dobývání hornin, především vrtných, trhacích a zemních prací při lomařské těžbě. V tomto oboru společnost v současné době provádí rozpojení cca 5,0 mil. tun hornin ročně celkem na 18 lokalitách, přičemž používá vrtných prací pomocí samohybných pásových vrtných souprav, trhacích prací velkého i malého rozsahu za použití prů-

myslových trhavin, sekundérního rozpojování hydraulickými rozbíjecími kladivy na pásových nosičích a nakládky a převozu rubaniny a ostatních materiálů pomocí strojních mechanizmů pro zemní práce. K realizaci těchto prací je společnost dobře vybavena moderní technikou a přiměřeným počtem pracovníků s odpovídající kvalifikací a dlouholetými zkušenostmi. V posledních letech společnost nabízí svým objednatelům systém tzv. „komplexní obsluhy“ lomu, jenž zahrnuje sloučení vrtných prací, trhacích prací a sekundérního rozpojení materiálu s nakládkou a svozem suroviny do primárního drtiče do jednoho souvislého technologického celku, doplněného o převoz hotových výrobků na mezideponie, vyvážení odvalu a provádění skrývek, výklizů apod. tak, aby poskytovaná služba byla opravdu komplexní a objednatel mohl soustředit svoje kapacity pouze na zpracování navezené suroviny v technologické lince a prodej výrobků. Tímto systémem společnost v současné době obsluhuje již 9 lomů s celkovou roční těžbou cca 2,5 mil. tun hornin. Největší objem prací společnost provádí pro akciové společnosti Holcim (Česko), Krkonošské vápenky Kunčice, Stavby silnic a železnic, Tarmac CZ a příležitostně i některé další lomy v České republice. V současné době společnost každým rokem provádí cca 300 - 350 ks trhacích prací velkého rozsa-

územní působnost akvizicí získané společnosti Fospol, a.s. hu s celkovým odvrtem cca 190.000 bm a spotřebou trhavin přibližně 950 t. Doplňkovými aktivitami společnosti Fospol, a.s. je provádění vrtných, trhacích a zemních prací včetně související přepravy a uložení materiálu na inženýrských stavbách či jiných stavebních akcích a příležitostná činnost v oboru stavebních destrukcí, demolic a demontáží. Společnost pro svou vlastní potřebu provozuje rovněž silniční motorovou dopravu a přepravu těžkých nákladů.

V současné době společnost prochází trvalým procesem postupné restrukturalizace, jejímž cílem je zejména úspora výrobních nákladů dosažená maximální optimalizací celého výrobního procesu a zkvalitněním řídícího a organizačního potenciálu. V rámci tohoto procesu dochází mj. k optimalizaci počtu zaměstnanců, zvýšení efektivity práce, náhradě nepotřebné a zastaralé techniky novou a výkonnější a úpravám technologie přípravy a realizace trhacích prací, přede-

vším na odloučených lokalitách s nízkým objemem těžby. Úspěšnou restrukturalizací společnost do budoucna plánuje dosáhnout vyšší flexibility ve vztahu k měnícímu se trhu a v následujících letech hodlá dále posilovat svou pozici jednoho z významných subjektů v oboru služeb pro povrchové dobývání hornin. Kapitálová účast společnosti Explosia, a.s. je bezesporu tím nejvýznamnějším ze všech důležitých kroků na této cestě k budoucí prosperitě. (PR)

EN č. 2 / 2007

5

EVROPANKA

„Pro své kolegy nejsem cizinec, ale Čech, Evropan,“ říká česká architektka v Bruselu Čestmíra Veselá S Čestmírou Veselou jsem si dala sraz na Lucemburském náměstí, přímo před novými budovami D4 a D5 Evropského parlamentu, na jejichž výstavbě se podílela. Přijela autem, vystrčila hlavu z okénka a řekla: „Vy jste paní Kunertová? Pojeďte se mnou, oni se mě všichni pořád ptají na ten parlament, a já na něm přitom dělala tak málo. Ukážu vám něco, na co jsem vážně pyšná.“ Vyrazily jsme k historickému centru a než jsem ji stihla připravit na rozhovor, spustila o sobě a o své práci sama. Projely jsme kolem Královského paláce a zastavily před Královským muzeem krásných umění. „Tady jsem dělala celý vnitřek a myslím, že se to vážně povedlo,“ prohlásila a zaparkovala na chodníku před klasicistní budovou. Prý tu má něco jako rezervované stání. Jakási značka tam sice byla, pokud jsem si ale stihla všimnout, rozhodně se netýkala povolení pro její auto…

Jak dlouho jste v Belgii? Jsem tu od roku 1988, bylo to vlastně dost banální vdala jsem se za Belgičana. Velice často ale jezdíme do Prahy, obě děti mluví česky, manžel se taky naučil česky a myslím, že kdybychom bydleli v České republice, líbilo by se mu tam. Pracuje jako obchodník v bance KBC, která koupila ČSOB, takže do Prahy jezdí služebně častěji než já. V tuhle chvíli je to ale otázka zaměstnání a finanční rozvahy. Měla jste problém sžít se s Belgičany? Jak moc udržujete kontakt se zdejší početnou českou komunitou? Belgičané jsou hrozně prima. Já mám skvělou rodinu a moji kolegové v práci jsou fajn. Podle mě Belgičané nejsou nacionalisté – nefandí žádnému sportu… Určitě tu je rivalita mezi Vlámy a Valony, ale vůči zbytku světa jsou otevření a přívětiví. Myslím si, že jsou v něčem dál než zbytek Evropy. Nemám ráda euroskeptiky – když jde na Slovensku k evropským volbám dvacet procent lidí, tak to mé kolegy a kamarády urazí a nechápou, proč vůbec vstupovali do Evropy. Já to vnímám stejně. Pro své kolegy nejsem cizinec, ale Čech, Evropan. Cizinec je z Afriky nebo z Asie. Když se otvíralo tohle muzeum, přišla i belgická královna, a mne představili slovy „vy máte štěstí, ona je z Prahy“. Je to ale hodně tím, že jsem za Belgičana vdaná a mám kamarády mezi Belgičany. Lidé, kteří jsou tu kvůli práci, žijí často v jakémsi ghettu a přátelí se kromě krajanů s Finy, Angličany, Řeky. Já sama mám na krajany bohužel kvůli práci málo času, takže se společných akcí zúčastním zřídka. Mnozí ze zdejších Čechů si vás pamatují ze setkání s europoslancem Vladimírem Remkem v Českém centru, kde jste jeho asistenta, bývalého vnitropolitického redaktora Československé televize Josefa Morávka, vyzvala k odchodu. Řekla jste tehdy, že když jste ho uviděla sedět pod velkým portrétem Pavla Tigrida (v Českém centru tehdy probíhala dlouhodobá výstava o českém exilu), udělalo se vám psychicky i fyzicky špatně. Co říkáte tomu, že vás později někteří krajané kontaktovali a děkovali za vaši iniciativu – netušili totiž, kdo Morávek je? To byla nepříjemná příhoda, protože jsem vyvolala konflikt. Já na tyhle akce chodím málo, tehdy jsem se dostavila a zrovna jim to začala kazit. Na druhou stranu tam bylo plno lidí, kteří jsou v Belgii mnohem déle než já, pana Morávka v životě neviděli a nevědí, co to je za člověka. Přišlo mi sprosté jim neříct, s kým tam sedí, když já to věděla. V každém případě je nepříjemné vyvolávat konflikty a být agresivní na lidi, i když si to zaslouží. Velmi mě ale potěšilo, že si pak někteří zjistili, kdo byl pan Morávek a reagovali na můj výstup kladně. Dodnes mě ale štve, že tu pořád je a jediná Beseda (český krajanský spolek v Belgii) mu poslala dopis, že k nim nesmí – jinak žádná další reakce.

tože ten se přesně podle tohoto klíče choval za komunistů. Koncem 80. let se začal stavět Evropský parlament – lákalo vás to? Napadlo vás už tehdy se na jeho rozšíření podílet? Abych řekla pravdu, moje starosti potom, co jsem se do Belgie přistěhovala, byly dost pragmatické – musela jsem si nechat uznat diplom, což trvalo dost dlouho. Aby člověk mohl pracovat v Belgii jako architekt, musí mít belgickou národnost, nebo královský dekret o výjimce – to platí i dnes, kdy je Evropa poměrně otevřená. Já jsem se vdala, ale dva roky trvalo, než jsem dostala občanství a další dva roky, než jsem držela v ruce belgický pas a mohla se jít přihlásit na obec architektů. Pak jsem musela ještě nějakou dobu pracovat jako stážistka a přitom se pořád učila – v Belgii platily jiné normy, vznikaly nové materiály (dnes každý ví, co je sádrokarton, tehdy byl ale neznámý a já ho také neznala). Byla to dobrá, i když docela tvrdá škola. Neexistovaly česko-francouzské technické slovníky – dneska mám v oblasti stavebních technologií lepší slovník než můj manžel, dokonce i ve vlámštině. Tohle všechno mi dalo tolik práce, že jsem se o Evropský parlament moc nezajímala. Dnes jste jedním z podílníků společnosti CERAU, která stavěla nové části Evropského parlamentu – jak jste se k ní dostala? Po třech letech působení v předchozí firmě, kde se projektovalo hlavně bydlení, jsem měla pocit zacyklení a chtěla jsem zkusit něco nového. Protože jsme v té době měli malého syna, vzala jsem si telefonní seznam a našla dvě kanceláře blízko nás – CERAU nakonec vyhrálo. Už v té době bylo pár jejich architektů vyčleněno na práci na Evropském parlamentu. Mně připadaly jiné zakázky, hodně mě bavilo Muzeum přírodních věd, někdy od roku 1995 jsem dělala Muzeum krásných umění, což byla obrovská zakázka – hala, restaurace, kavárna i výstavní sály, dohromady několik tisíc metrů čtverečních. Mimochodem jsem zažila čtyři ředitele muzea… Byla jsem tou zakázkou tak zaměstnaná, že pro Evropský parlament jsem projektovala jen budovu, která k němu původně nepatřila, nicméně developerská firma přišla za námi, protože jsme od budovy EP měli podklady a věděli o předpisech, použitých materiálech apod. Ve výsledku je to určitě dobře, protože ten nový blok najednou končí jakoby jinak, ta fasáda – kterou jsem dělala já, interiér dělala druhá část týmu - je prosklenější, vzdušnější a navazuje na další část města. Hlavně má parlament díky ní konec, což podle mne předtím neměl… Celý komplex měří 360 metrů, ten „můj“ kus má 36 metrů. Jaký je pro vás hlavní rozdíl mezi prací na „malých“ zakázkách (třeba byty, domy) a prací na velkých projektech, jakým bylo třeba Královské muzeum krásných umění?

Sledujete dění v České republice? Mám pocit, že v české společnosti pořád probíhá jakási revoluce. Jak jinak chápat, že premiér zvedá prsty zvláštním způsobem v parlamentu – to, že podvádí svou manželku, je koneckonců jeho soukromá věc, ale že podvádí tisíce voličů, už soukromé není a mně chybí ta společenská reakce. Zdejší král nabídl svou rezignaci, když nechtěl podepsat zákon, který byl „proti jeho svědomí“ (šlo o zákon o potratech z roku 1990). Politika nemá být špinavá, a když je, máme média, aby na to ukázala. Jenže v českých politických komentářích se dočítám, že česká politika je špinavá práce, plná přesvědčování, vedoucí jen k seberealizaci, a pokud lidé na tohle nereagují, pak tu pan Morávek sedět může, pro-

Je to hodně o rozpočtu, taky se dostanete třeba k materiálům, po kterých v privátní sféře jen tak nesáhnete, stejně tak technologiím – tady v muzeu nebo i v tom parlamentu je neuvěřitelná vzduchotechnika, kterou vůbec nevidíte, a přitom bezvadně funguje, nebo tady v kavárně hraje hudba, přitom nevidíte žádné reproduktory. Jsou to úplně rozdílné světy. Já mám ty technické věci ráda, možná i proto sahám po podobných projektech, navíc moji kolegové mají fakultu architektury, ale já jsem inženýr architekt z ČVUT a ta naučená technika se mi tu vrací. Mnoho starých domů v Bruselu vzalo za své kvůli výstavbě budov evropských institucí, některé stojí

Čestmíra Veselá se narodila v roce 1962 v Praze, po vystudování ČVUT se jako čerstvá inženýrka – architektka provdala do Belgie. Dnes působí ve firmě CERAU, pro kterou pracuje na velkých zakázkách jako jsou nové budovy Evropského parlamentu pro nově přistoupivší státy Unie či rekonstrukce interiéru Muzea krásných umění v Bruselu (foto). Má dvě děti, 16tiletého syna a 14tiletou dceru. foto: autorka

v těsné blízkosti (na přání Bruselanů zůstalo mezi novými budovami Evropského parlamentu secesní průčelí stanice vlakového nádraží, které se jinak skrylo v podzemí) – jak vnímáte vzájemné působení původní zástavby a nových kolosů? Já nejsem urbanista, ale podle mne problémem Evropského parlamentu není stará zástavba, ale ta nová. Bývá spíš zvykem nechat kolem velkých budov trochu prostoru, parky a podobně, ale tady? Je tu Lucemburské náměstí, Evropský parlament, ten někde končí, a místo aby tam zůstal kus volné plochy pro park nebo fontánu, postavili tam obytné domy větší než parlament. Lidé koukají z oken bytů do kanceláří europoslanců a vůbec mi kvalita těch domů přijde… přinejmenším nevhodná. Parlament totiž dostal úkol, aby tisíce metrů čtverečních kanceláří kompenzoval odpovídajícími metry k bydlení. Není to ale jeho chyba, je to spíš špatná koncepce města. Jak bude za takových 15, 20 let vypadat Brusel? Evropská unie se rozhodla už další budovy nestavět, ale kupovat či pronajímat. Podle mne je Brusel americké město uprostřed Evropy. Má administrativní centrum, chudší čtvrť kolem a rezidenční bydlení v předměstských čtvrtích. Je to hodně o daních: lidé je tu platí podle místa bydliště. Skoro všichni sice pracují v Bruselu, kde jezdí tramvají, ničí silnice a chodníky, ale bydlí mimo, v „satelitních“ městech, v domech se zahradami. Jejich daně tak jdou městečkům a vesnicím, ve kterých žijí, a Brusel nedostane nic. Jenže i tohle má svůj háček – když dnes vyjíždíte z Waterloo nebo Kraainem ráno do práce v Bruselu, musíte počítat na cestu minimálně hodinu. Takže ti bohatí se nakonec přestěhují zpátky do Bruselu, do nových bytů, které se teď staví či revitalizují a vznikají tu vnitrobloky se zahradami jako v Anglii. Brusel má totiž od roku 2002 územní plán, který předtím neměl. Díky novým, luxusním bytům město zbohatne a tím pádem bude mít peníze na opravy, výstavbu, lepší infrastrukturu.

Vize některých urbanistů představují centrum Prahy budoucnosti jako skanzen, kam nebudou moci jezdit auta a kde budou zakonzervovány historické památky. Mluví se o tom, že díky deregulaci nájemného se z centra odstěhují lidé a zůstanou tam jen obchody, kanceláře a luxusní byty pro pár vyvolených a pro cizince. Myslíte si, že nakonec dospěje Praha ke „znovuzabydlování“ jako Brusel? Já jsem jeden z mála architektů, který má rád auta. Koncepčním řešením podle mne není auta zakázat, ale vymýšlet nové technologie a způsoby, jak by co nejméně škodila životnímu prostředí. Trvalo dlouho, než člověk auto vymyslel, a když už ho používá, začne zase chodit pěšky? To je přece nelogické. Navíc jsou některá auta vyloženě krásná, ráda se na ně chodím dívat třeba na autosalony. Problém vylidňování Prahy je v podstatě totéž, co se dělo tady, jenže se z toho nikdo nepoučí (a nejen z Bruselu, i z jiných evropských měst), taky každé ráno a večer stojí spousta aut na výpadovkách a znečišťují ovzduší a vytvářejí smog. Je přece dobré chodit do práce blízko místa, kde bydlím a mít v okolí zázemí, rozdělovat život na bydlení a práci je škoda. Co je vaším pracovním snem? Líbí se mi sportovní stavby, chtěla bych postavit třeba fotbalový stadion – ale co já vím, třeba už budu stavět jen byty…

S Čestmírou Veselou hovořila Eva Kunertová

6 Měsíc v Evropské unii Evropská komise chce snížit výrobní kvóty cukru na tento a příští rok o dalších 12 procent, což jsou zhruba dva miliony tun cukru. Ministr zemědělství Petr Gandalovič návrh kritizuje – podle něho by další snižování nemělo být plošné, ale týkat se těch, kteří dosud žádné snížení nepodstoupili. Podle evropské komisařky pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischer Boel může nedostatečná restrukturalizace cukrovarnictví vést k nadprodukci cukru. Konečné rozhodnutí o novém návrhu Komise by mělo padnout na podzim. Náklady bankovních služeb rostou díky porušování pravidel pro hospodářskou soutěž. Ve své zprávě to uvedla Evropská komise a varovala banky, že mohou očekávat antimonopolní vyšetřování. Šetření v komerčních bankách probíhalo od roku 2005. Rozporuplná je především koncentrace trhu v některých zemích EU, velké rozdíly v poplatcích obchodníkům, velké rozdíly v mezibankovních poplatcích, vysoké a trvalé výnosy, praktiky, oslabující konkurenci mezi drobnými bankami či odlišné technické standardy v EU. Spotřebitelé zaplatí kartami 1350 miliard eur ročně, z toho banky získají zhruba 25 miliard z poplatků. Celkový obrat drobného bankovnictví je asi 250-275 miliard eur ročně, což představuje zhruba 2% HDP Evropské unie. Evropský soudní dvůr odsoudil Českou republiku za to, že neumožňuje lékařům a zubařům z ostatních členských zemí volně poskytovat své služby. Příslušné opatření evropské směrnice mělo Česko zavést do své legislativy do vstupu do Unie, tedy už v roce 2004, podle něho by jim měl stačit diplom vydaný v mateřské zemí. V současnosti však musí být lékaři z ostatních států Sedmadvacítky členy České lékařské komory, aby mohli v ČR dočasně pracovat. Česká republika musí uhradit soudní výlohy a Evropská komise, která ČR zažalovala, určí lhůtu, během které bude směrnice implementována. Evropská komise vydala Zelenou knihu, která má změnit evropské zákony o ochraně spotřebitele a přizpůsobit je vývoji v digitálním světě. Současné směrnice (osm hlavních upravuje například prodej na dálku, podomní prodej nebo smluvní podmínky) jsou díky novým technologiím a digitálním službám zastaralé, zelená kniha zahajuje konzultační proces o revizi dosavadní legislativy. Podle komisařky pro ochranu spotřebitele Megleny Kunevy se svět on-line má stát důvěryhodným tržním prostorem pro spotřebitele. V současnosti nakupuje po internetu přeshraničně pouze 6% zákazníků v Unii. Velká Británie omezila vývoz drůbežího masa do některých zemí kvůli smrtelnému viru ptačí chřipky. Mutace viru přenosná na člověka, H5N1, se objevila začátkem února na východě Anglie v podniku největšího evropského producenta krůtího masa Bernarda Matthewse. Britské úřady vybily na 160 tisíc krůt a vymezily bezpečnostní zóny kolem místa nákazy. Evropská unie krokům britské administrativy důvěřuje, jiné země přijaly preventivní opatření (dovoz britského drůbežího zakázalo Rusko, Japonsko, Hongkong, Jižní Korea, Ukrajina a Jižní Afrika). Ptačí chřipka se v Evropě poprvé objevila na začátku roku 2006. Evropská unie chce omezit obchodování s Íránem, týkající se citlivých komodit. Obohacený uran, který Írán používá v reaktorech, mu může sloužit i k výrobě jaderných zbraní. Írán to popírá s tím, že má právo na mírové využití jaderné energie pro zabezpečení energetických potřeb země, podle Rady Evropské unie ale své závazky v oblasti jaderného výzkumu neustále porušuje; proto Rada navrhuje zákaz obchodu se zbožím, které by mohlo sloužit k rozvoji íránského nukleárního programu, zákaz vydávání víz pro některé Íránce či zmrazení aktiv spojených s jaderným rozvojem. Evropská komise uvolní 600 tisíc eur na humanitární pomoc obětem záplav v Jakartě. Podle odhadů deště zatopily více než dvě třetiny města, které i s předměstími čítá na 14 milionů lidí. Peníze půjdou především na dodávku potravin a čisté vody, dále na oblečení, pokrývky či nouzové záchody nebo čističky vody. Záplavy postihly na 340 tisíc lidí, 29 přišlo o život. Evropský parlament odhlasoval otevření trhu mezinárodní osobní železniční dopravy od roku 2010. Poslanci naopak zamítli navrhované uvolnění stejného trhu na vnitrostátních železnicích, které bylo plánováno od roku 2017. Schválený „železniční balíček“ také rozšiřuje práva cestujících, zavádí například náhradu jízdného při velkém zpoždění vlaků či tzv. evropský řidičský průkaz pro strojvedoucí a průvodčí. Pět ze čtyřiadvaceti českých poslanců Evropského parlamentu se dostalo do vedení výborů, poprvé je Čech předsedou parlamentního výboru – bývalý místopředseda EP Miroslav Ouzký (ODS) stanul v čele Výboru pro životní prostředí. Zuzana Roithová (KDU-ČSL) zůstala první místopředsedkyní Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele, Libor Rouček (ČSSD) prvním místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, Miloslav Ransdorf (KSČM) prvním místopředsedou Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Petr Duchoň třetím místopředsedou Výboru pro rozpočtovou kontrolu. Zástupci nové extrémně pravicové frakce Identita, tradice a suverenita se do vedení žádného z výborů či podvýborů nedostali.

EVROPSKÁ UNIE

EN č. 2 / 2007

Nižší emise a vyšší cena automobilů Evropská komise chce do roku 2012 snížit emise CO2 u nových automobilů na 130 gramů na kilometr v rámci boje proti globálnímu oteplování. Krok vychází z Kjótského protokolu, podle kterého je třeba snížit emise skleníkových plynů – EU se zavázala, že emise u nových automobilů v roce 2012 nepřesáhnou 120 gramů na kilometr. Stávající strategie snižování emisí je založena na dobrovolném závazku automobilek či informacích pro spotřebitele (emisní značky), podle Komise je ale dosavadní pokrok nedostatečný a k naplnění Kjótského protokolu nestačí (od roku 1995 do roku 2004 klesly emise nových aut v EU ze 186 na 163 gramů na kilometr). Podle výrobců aut ale návrh přinese zbytečně zdražení. „Je to nejambicióznější strategie, jak snížit emise oxidu uhličitého, a to je zásadní krok, který zabrání klimatickým změnám,“ řekl předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Evropský automobilový průmysl si podle Barossa musí zachovat svou konkurenceschopnost orientací na inovační technologie v zájmu spotřebitelů i zaměstnanců. Evropská unie má v plánu i zvýšení dotací na vývoj a výzkum nových technologií, které by mohly snížit emise CO2 až na 95 gramů v roce 2020. V současné době vypouštějí auta zhruba 160 gramů oxidu uhličitého na kilometr. Společnost motorových výrobců tvrdí, že nové technologie, které by splnily cíle Komise, zdraží každý vůz o 2,5 tisíce eur (tj. asi 70 tisíc korun). Jednotlivé automobilky už ve svém postoji tak jednotné nejsou – francouzské a italské firmy, které se orientují na malé a úsporné vozy, návrh EK podporují, naopak negativní reakce zaznívají hlavně z Německa. „Zvýšení nákladů na výrobu mohou znamenat, že se některé evropské vozy budou vyrábět jinde – konkrétně v Rusku, Indii a Číně, kde dávají automobilovému průmyslu dobré podmínky,“ prohlásil generální tajemník Evropského sdružení auto-

Je ještě zdravé jezdit ve městě na kole?

foto: Eva Kunertová

mobilových výrobců Ivan Hodač. Například česká Škoda podraží podle něho o 3 až 4 tisíce eur. Auta jsou v Evropě druhým největším producentem skleníkových plynů (na prvním místě je průmysl), navíc je tento sektor jeden z mála, kde emise stoupají (od roku 1990 do roku 2006 stouply o 26 procent). Podle závěrů Mezivládního panelu pro změny klimatu, který proběhl na přelomu ledna a února v Paříži, má člověk významný podíl na globálním oteplování. Snížení emisí oxidu uhličitého u nových automobilů se ale podle odborníků projeví nejdříve za 10 let, a i tak bude dál stoupat teplota ovzduší a zvyšovat se hladina oceánů – podle vědeckých studií to může trvat stovky let.

Srbští politici hrají o čas Hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carla del Ponte požádala představitele Evropské unie, aby nejednali se Srbskem o Dohodě o přidružení a stabilizaci, dokud nebude dopaden generál Ratko Mladič, obviněný z válečných zločinů. 21. ledna vyhrála srbské volby nacionalistická Srbská radikální strana (někdejšího prezidenta Slobodana Miloševiče), ale druhá a třetí – Demokratická strana prezidenta Borise Tadiče a Demokratická strana Srbska premiéra Vojislava Koštunici – daly dohromady potřebnou sílu k vytvoření vládní koalice. Unie jim vzkázala, že pokud sestaví proevropský kabinet, mohou se asociační rozhovory (jakýsi předstupeň přístupových jednání), pozastavené loni v květnu kvůli nedostatečné spolupráci Bělehradu s Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii, brzy obnovit. Srbsko přitom dosud nevydalo ani jednoho ze dvou nejžádanějších válečných zločinců, tedy ani někdejšího předáka bosenských Srbů Radovana Karadžiče, ani jeho vojenskou pravou ruku, generála Ratka Mladiče.

Carla Del Ponte je přesvědčena, že srbští politici hrají o čas. „Počítají s tím, že mandát tribunálu vyprší v roce 2010 a Rada bezpečnosti OSN už nemusí podpořit jeho prodloužení,“ řekla Del Ponte. Připomněla, že právě kvůli liknavosti někdejšího (a stále úřadujícího) premiéra Vojislava Koštunicy a prezidenta Borise Tadiče, tedy předsedů stran nové koalice, byly asociační rozhovory zastaveny. Některé členské země, včetně České republiky, ale usilují o obnovení jednání, především v kontextu řešení budoucího statusu Kosova. Zvláštní zmocněnec generálního tajemníka OSN Martti Ahtisaari totiž zveřejnil plán budoucího uspořádání Kosova, který se sice výslovně nezmiňuje o odtržení této jihosrbské provincie, ani o zachování srbské svrchovanosti, ale pravomoc mít vlastní ústavu, vlajku, hymnu a podepisovat mezinárodní smlouvy se podle Bělehradu (a konečně i podle Prištiny) rovná faktické nezávislosti. Srbsko proto hrozí, že přeruší styky s těmi zeměmi, které Kosovo jako stát uznají. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii vznikl v roce 1993, veškerá líčení by měl ukončit do roku 2008 (a další dva roky na případná odvolán). Sama Carla del Ponte svoji činnost u ICTY ukončí letos v září.

EU vytáhla do boje proti obezitě Evropané tloustnou, dokonce se začíná mluvit o epidemii. Každé páté dítě je otylé a nadváhou trpí více než polovina dospělých. Evropský parlament i Komise žádají členské státy, aby se zapojily do propagace zdravého životního stylu. Evropská unie chce podporovat zdravou výživu a tělesné aktivity ve školách, v práci i v soukromí – kromě dostupnosti by se podle poslanců Evropského parlamentu měla i snížit cena zdravých potravin. Už v roce 2000 vyhlásila OSN obezitu jako hlavní problém průmyslového světa – nadváhou trpí 27 procent mužů a 38 procent žen (mimochodem na léčbu nemocí souvisejících s nadměrnou váhou padne v průměru šest procent národních rozpočtů na zdravotnictví). Za zmínku stojí jistě i to, že polovina lidí umírá na srdeční a cévní choroby a třetina z nich v přímém důsledku obezity. Evropský parlament navrhl desatero pravidel pro zdravý životní styl, podle nichž je třeba obezitu uznat jako chronickou nemoc a léčit ji, vychovávat děti ke zdravým návykům nebo navýšit rozpoč-

ty školám, aby mohly žákům nabízet čerstvé ovoce a zeleninu. Stejní zákonodárci ale varují před přílišnou horlivostí kampaní proti tloušťce, která by mohla vést k nárůstu jiných poruch stravování – anorexie a bulimie. Unie chce využít i média – neměla by jen poskytovat prostor pro reklamu, ale informovat i o nutričních hodnotách potravin. Při nákupech se víc a víc spoléháme na štítky s nápisem „méně cholesterolu“, „nízkotučný“, „light“ či „bohatý na vitamíny“, málokdo si ale přečte podrobný rozpis živin, který je na obalu také uveden. V polovině roku vstoupí v platnost regulace, která má především omezit propagaci potravin s vysokým obsahem tuku, cukru a soli, a zaručit, že výroky o kladném dopadu výrobku na lidské zdraví musejí být opřeny o vědecké důkazy. Další zjednodušení systému označování potravin se stane součástí Bílé knihy, kterou chce na jaře představit Evropská komise a která má přinést konkrétní návrhy, jak řešit narůstající obezitu. Evropa prudkým nárůstem obezity dohnala Spojené státy devadesátých let – jen za rok přibude 400 tisíc obézních dětí. Nejde přitom jen o estetický problém, obezita je nemoc a pojí se s řadou vážných onemocnění (cukrovka, vysoký tlak, nemoci srdce, mrtvice nebo některé typy rakoviny). Špatné stravovací návyky a nedostatek pohybu způsobují v Evropě zbytečná úmrtí, jimž se dá předejít.

Stránku připravila: Eva Kunertová, Brusel

7

PREZENTACE

EN č. 2 / 2007

„Na skládce jsme nalezli i uhynulá zvířata,“ říká radní Pardubického kraje pro životní prostředí Petr Šilar Dospělí lidé jsou někdy nepořádní a odhazují odpadky, kam je napadne. Na „černých“ skládkách podél silnic se objevují i nebezpečné odpady, jako jsou ropné látky, uhynulá zvířata nebo injekční stříkačky. Jedinou cestou, jak se dostat z bludného kruhu ven, je zřejmě výchova mladé generace. Jak velkým problémem je výskyt odpadků v silničních příkopech v Pardubickém kraji? Je to problém především proto, že je to blízko silničních tahů a brání to i jejich údržbě. V příkopech se objevují nejenom pytle s odpadky, které vyhazují třeba chataři, ale též nebezpečné odpady poškozující životní prostředí. Na jedné velké „černé“ skládce v Cerekvici nad Loučnou jsme našli i uhynulá zvířata. Co se v nich nejčastěji objevuje? Jsou to především domácí odpady, papírky vyhozené z oken projíždějích aut. Nejhorší jsou ale pneumatiky, kanystry se zbytky nebezpečných látek, které vytékají do podzemních vod, uhynulá zvířata nebo dokonce injekční stříkačky. Odpady musíme sesbírat, aby neohrožovaly životní prostředí nebo dokonce životy obyvatel. Které odpady zde nejvíce škodí životnímu prostředí a čím? Například igelity, které se prakticky nerozkládají a zůstávají dlouhou dobu na místě nebo látky znečišťují podzemní toky. Při hře s některými nebezpečnými

látkami se mohou otrávit nebo zranit děti nebo zvířata. Hlavně v okolí odpočívadel je nepořádek obrovský. Jak dlouho může trvat, než se příroda z případné ekologické škody vzpamatuje? Jako v případě všech nebezpečných látek, které tam nepatří, skoro nikdy. Příroda se s tím neumí vypořádat, nemá na to přirozený proces. Nejvíce odpadků je vidět na jaře, když sleze sníh. Potom to zaroste zelení a odpad přibývá, protože to není vidět. Při čištění příkopů se potom někdy naskytne hrůzný pohled. Biologický rozklad plastů jsou desítky let, pneumatiky by tam zůstaly skoro na věčnost. Co může krajský úřad v těchto případech dělat, aby zabránil bezohlednému ničení životního prostředí? Bohužel nevidím jinou možnost než ve větší prevenci. Děláme propagaci na třídění a recyklaci odpadu a začínáme s tím právě u dětí. Můžeme pomoci v ekologické výchově, těžko ale ohneme „starý strom“. Většinu odpadu přitom vyhazují dospělí lidé. Nebude lépe, dokud nikdo neodhodí igelitový pytlík ne proto, že dostane pokutu, ale protože se to nemá. Je to běh na dlouhou trať, který souvisí s celkovou kulturností národa. Jak nákladná a časově náročná je likvidace odpadků, které končí u silnic? Správa a údržba silnic musí na úklidy těchto skládek vynakládat nemalé částky. Zá-

leží to však i na starostech příslušných obcí, jestli hledají původce nepořádku nebo to prostě uklidí. Jednou jsme takto v okolí Letohradu naplnili odpadky čtyři Avie. Chystáte nějakou osvětu mezi obyvateli, aby si uvědomili dopady svého nezodpovědného konání? Rozjeli jsme výchovnou kampaň v podobě inzerátů a reklam, na kterou letos půjde přes 150000 korun. Ty by ale mohly místo toho jít na opravy silnic. Mimoto děláme celokrajskou bilboardovou a letákovou kampaň na třídění a recyklaci odpadů, která ročně stojí 2,5 milionu korun. Zde větší částí přispívá firma EKO KOM. Máte vytipovaná některá „oblíbená“ místa, která notoricky přitahují provinilce, aby tam vyváželi nepotřebné věci? Jsou to všechna parkoviště a odpočívadla u hlavních silnic, tam to je chronické. Lidé se najedí a odpadky tam vyhodí. Jakmile se někde objeví první fůra odpadu, rázem na ní přibude televize, lednička a začne vznikat skládka. To je téměř pravidlem. V lesích to jsou staré rokle, kam se v minulosti vozily odpadky a nešvary dále přežívají. Hodně odpadu je v lesích kolem rekreačních center, jako jsou Seč nebo Pastviny, kde je velká koncentrace chat a jejich majitelé nechtějí příslušné obci platit poplatky za odvoz odpadu.

Jak se mohou lidé zbavit odpadu, který se nepatří do popelnic? Každá obec má vyhlášku o odpadech, kde je určeno, že odpad patří jenom na vyhrazená místa. Situace na vesnicích se za poslední léta velmi zlepšila, neexistuje obec, která by neměla

kontejnery na tříděný odpad. Hustota sběrných dvorů se zvyšuje, každá vesnice má velkokapacitní kontejnery. Daleko větší nepořádek je v anonymních městských sídlištích, kde se lidé neznají. (PR)




   


 
 

 



   







8

EKONOMIKA / MÉDIA

EN č. 2 / 2007

Střední podnikatelé a evropská legislativa Evropský parlament zveřejňuje pravidelně statistiky a permanentně zdůrazňuje potřebu napomoci rozvoji malého a středního podnikání. V současné době je k dispozici návrh konkrétních opatření, jež by měla kromě jiného zvýšit i konkurenceschopnost firem. Osud návrhu je však velmi nejistý. Nový přístup vychází ze statistik, které uvádějí, že malé a střední podniky tvoří 99 % podniků a zaměstnávají zhruba 75 milionů lidí v celé Evropské unii. V některých oborech, jako například v textilním průmyslu nebo stavebnictví, vytvářejí až 80 % pracovních míst. „Malé a střední podniky jsou v Evropě dlouhodobě hlavním zdrojem pracovních příležitostí, napomáhají vytvářet podnikatelské pro-

středí, jsou zdrojem inovací,“ uvádí se ve zprávě. NUTNOST ÚPRAVY LEGISLATIVY Evropská legislativa je podle předkladatelů zprávy málo flexibilní k potřebám malých a středních podnikatelů a v mnoha oblastech existují administrativní překážky, které brání úspěšnému rozvoji podnikatelského prostředí. Komise hodlá tento

stav změnit a do budoucna dává střednímu stavu vysokou prioritu při tvorbě nových politik. Zdůrazňuje potřebu systematičtější spolupráce s malými a středními podniky, jejichž postoje se mají promítnout již od počátku do tvorby nových politik tak, aby lépe odpovídaly jejich potřebám. Navíc má být tvorba politik lépe koordinována mezi orgány EU, zástupci členských zemí i zástupci samotných podniků. ZÁSADNÍ OPATŘENÍ Jak toho chce docílit? Navrhuje několik zásadních opatření. Má být například

zvýšena účast středního stavu na tvorbě programů dalšího vzdělávání zaměstnanců tak, aby lépe odpovídaly potřebám průmyslu. Dále chce zlepšit přístup k trhům pro malé a střední podnikatele, například zlepšením veřejných zprostředkovatelských služeb s důrazem na spolupráci v příhraničních regionech. Pravidla pro získání veřejné podpory či pravidla pro účast v některých programech EU bývají někdy pro malé a střední podnikatele příliš komplikovaná. Komise proto navrhuje zjednodušit administrativu těchto programů, například snížením počtu dokumentů, které musí žadatelé

Placení kartami je pro obchodníky nevýhodné BRUSEL, EVROPSKÁ KOMISE- Retailové bankovnictví, tedy bankovní služby určené široké veřejnosti začalo Komisi zajímat už před několika lety. V této oblasti podle ní existuje mnoho překážek volné soutěže spojených s platebními kartami. Poplatky z plateb kartami dosahují ročně 25 miliard euro, dotčené společnosti jako Visa Europe nebo Mastercard proto mají obavy o budoucnost svého odvětví v případě tvrdší regulace ze strany Evropské unie (EU). Komisi vadí zejména koncentrace trhu s platebními kartami v mnoha členských státech, dále velké rozdíly mezi zeměmi v poplatcích za platby ve vnitrozemí i mezi zeměmi v EU. Z vysokých zisků v některých státech pak vyplývá silné postavení bank, které si mohou dovolit stanovit nadměrné poplatky u platebních karet. Komise se na poplatky z plateb kartami zaměřila už dříve. V roce 2002 na ně udělila společnosti Visa pětiletou výjimku za podmínky, že budou stanoveny na základě obhajitelných nákladů a budou postupně snižovány. Roku 2003 vyhrožovala společnosti Mastercard, že poplatky z plateb jejími kartami prohlásí za ilegální překážku volné soutěži. Mastercard poté slíbila výrazné snížení poplatků od začátku roku 2008. Tažení proti poplatkům z plateb kartami neprobíhá pouze na úrovni celé EU. Nedávno se na tento problém zaměřil polský úřad pro volnou soutěž a ochranu spotřebitele. Poplatky prohlásil za neobjektivně stanovené tak, aby přinášely další zisky bankám, které vydávají karty společností Visa a Mastercard. Podle něho byly poplatky daní uvalenou na obchodníky, kterou nakonec platí zákazníci. Počátkem ledna byla 20 polským bankám vyměřena pokuta v celkové výši přes 40 milionů euro. Visa a Mastercard varují regulátory před snižováním poplatků, které by podle nich mohlo z karet udělat méně dostupný platební prostředek. Ban-

foto: Lada Stehlíková ky by pak nemusely investovat do rozvoje těchto způsobů placení. Komise hodlá začátkem roku 2008 vytvořit jednotný evropský platební prostor (SEPA), který by umožnil vstup konkurence do kartového odvětví a tím snížil ceny pro zákazníky a obchodníky. Opatření v oblasti volné soutěže u platebních karet jsou tak přípravnou fází před vytvořením SEPA. Tomáš Fridrich

poskytnout, nebo umožněním výjimek z některých pravidel EU. Pro zlepšení konkurenceschopnosti hodlá Komise podniknout další kroky pro usnadnění účasti firem v evropských programech výzkumu. Jaká je však budoucnost této nové politiky středních stavů lze těžko odhadovat. Dosavadní strategie ztroskotaly a iniciativa se vždy pomalu ale jistě vytrácí. Získat zájem bývá stále složitější. Patrné je to i v českém prostředí.

Vlastimil Růžička, s využitím zprávy EP

Cizincům české pivo chutná Podle průzkumu, který zveřejnila Asociace cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), vypijí cizinci během pobytu v ČR v průměru čtyři velká piva. „To by znamenalo, že Češi nemají zdaleka tak jednoznačně nejvyšší spotřebu piva na světě v přepočtu na počet obyvatel, jak je dlouhodobě deklarováno,“ podotýká člen prezidia asociace Tomio Okamura. Z oficiálních statistik totiž vyplývá, že Češi vypijí ročně 160 litrů piva na osobu, což je řadí na 1. místo na světě. Němci vypijí 130 litrů, v samotném Bavorsku ale v průměru 180 litrů piva na osobu ročně. Průzkum se prováděl mezi více než 10 tisíci zahraničními turisty během roku 2006, namátkově formou dotazníku. Výsledky průzkumu by podle Okamurových slov znamenaly, že zahraniční návštěvníci vypijí v ČR 12,5 % (2 mil. hektolitrů) veškerého piva vypitého ročně v České republice. Ve spotřebě na osobu a rok to představuje 20 litrů z deklarovaných 160, které podle statistik vypije za rok každý Čech. „To znamená, že reálná spotřeba Čechů v přepočtu na hlavu se pohybuje kolem 140 litrů ročně, nikoliv tedy deklarovaných 160 litrů. Navíc je potřeba si uvědomit, že v ČR pracuje několik set tisíc cizinců, kteří také pivo konzumují,“ dodává Okamura. Na základě údajů hraniční statistiky dosáhl počet zahraničních osob, které navštívily Českou republiku v roce 2006 přibližně 101 milionů osob. (vru)

Komise chce podpořit elektronické obchodování BRUSEL, EVROPSKÁ KOMISE - Evropská unie si uvědomuje, že směrnice a jiná legislativa neodpovídají současnému stavu. Mnoho služeb souvisejících s digitálními technologiemi není pokryto legislativou, která je zastaralá a je třeba ji přizpůsobit novým trendům v obchodování. Vývoj se odehrál hlavně v oblasti elektronického obchodování. Jeho obliba rychle stoupá a zboží ze vzdálených obchodů je dostupné na pár kliknutí myší. Většina evropských spotřebitelů však na internetu nakupuje v domácích obchodech, protože má z internetových nákupů v zahraničí obavy.

Podle průzkumu Netmonitor z poloviny minulého roku téměř třetina uživatelů českého internetu nakupuje jeho prostřednictvím třikrát až čtyřikrát ročně a přes deset procent nakupuje v internetových obchodech až třikrát do měsíce. K tomu, aby spotřebitelé více důvěřovali zahraničním elektronickým obchodům je potřeba, aby byla stanovena jasná pravidla. Stížnosti, které evropští zákazníci na zahraniční internetové obchody podávají se nejčastěji týkají nedodání zboží, zpoždění dodávek a vracení zboží a peněz. Evropská komise nyní vydává takzvanou zelenou knihu, která má nastartovat diskusi, po níž by byla přija-

ta opatření v různých oblastech, například vyjasnění pravidel pro vracení zboží, kdy v různých zemích platí jiné předpisy nebo práva v případě nedodání zboží. Objevily se také nové problémy jako je prodej hudby přes internet. Tu by mohl v budoucnu zákazník reklamovat jako to platí u CD nosičů. Současná iniciativa pochází od nové členky Komise Megleny Kunevy, která má na starosti záležitosti spotřebitelů. „V současné době nefungují nákupy po internetu tak, jak by měly a složitá pravidla brání zavedení nové generace skvělých podnikatelských myšlenek,“ říká komisařka. Podle jejího názoru je obnova předpi-

sů záležitostí dobrého fungování jednotného vnitřního trhu: „Otázkou je, zda si můžeme dovolit mít v Evropě 27 elektronických minitrhů a upírat spotřebitelům větší výběr, příležitosti a konkurenceschopné ceny. Musíme vnést do světa elektronického obchodování nový pocit spotřebitelské důvěry.“ Konzultace na základě Zelené knihy budou trvat tři měsíce. Poté budou vytvořeny konkrétní návrhy na řešení současných problémů v podobě předpisů i jiných opatření. Tomáš Fridrich

MÉDIA

Evropany zajímá televize s vysokým rozlišením LUCEMBURK – Televizní diváci v Evropě jsou stále náročnější na kvalitu obrazu. S rozvojem širokoúhlých plazmových a LCD televizorů stoupá poptávka po televizních programech ve vysokém rozlišení obrazu, které jsou mnohem nákladnější na výrobu pořadů i distribuci signálu. Ještě před třemi lety přitom o takzvanou High Definition Television (HDTV) nejevil téměř nikdo zájem. V Evropě vysílal pouze jediný pokusný satelitní kanál, který sledovala hrstka nadšenců ochotných utrácet horentní sumy za prototypy nejnovějších televizních přijímačů. Nebývalý růst poptávky po domácích kinech a velkoplošných obrazovkách ale donutil provozovatele televizních programů přehodnotit postoj k otázce kvality vysílání.

LEPŠÍ KVALITA, VYŠŠÍ CENA Čím se vlastně televize s vysokým rozlišením obrazu odlišuje od klasického televizního vysílání? Především v hustotě bodů, z nichž se skládá obraz. Zatímco u standardního vysílání jej tvoří maximálně 720 svislých sloupců a 576 vodorovných řádků, tedy 414.720 bodů (u systém PAL běžného v Evropě včetně České republiky), u HDTV to je nejčastěji 1920 sloupců na 1080 řádků, tedy 2.073.600 bodů. Taková kvalita si logicky žádá i výkonnější přijímače. Větší hustota bodů pak umožní zachovat vynikající kvalitu obrazu i na širokoúhlých televizorech, zatímco u klasických přijímačů by se tento efekt ztrácel. Vysoké náklady na výrobu HD pořadů i jejich distribuci (zaberou mnohem větší prostor na satelitu i v kabelových rozvodech, který by za normálních okolností

umožnil šířit několik televizních programů ve standardní kvalitě) ale vedly televizní společnosti v celé Evropě k tomu, že naprostá většina HD kanálů vysílá jako placené stanice. Výjimkou je snad jen britská veřejnoprávní BBC, která ve vysokém rozlišení obrazu nabízela i několik přenosů z loňského Mistrovství světa ve fotbale. DIVÁCI MAJÍ ZÁJEM, TELEVIZE VÁHAJÍ Evropští provozovatelé zatím nad HDTV váhají. Čekají, jak dopadne zavádění této novinky ve Velké Británii a Německu, které už zaznamenaly první problémy. Německá placená satelitní služba Premiere musela sloučit své programy HD Film a HD Sport do jediného, protože se jí při malém počtu diváků s HDTV přijímači nevyplatilo provozovat oba a

blokovat si na satelitu místo pro programy se standardním rozlišením. Veřejnoprávní televize ARD a ZDF zase odsunuly start HD vysílání z příštího roku na rok 2010, protože není jasné, jak je budou financovat. Naproti tomu Francie a Irsko zkoušejí vysílat televizi s vysokým rozlišením obrazu i přes pozemní vysílače. Ani toto vysílání ale není přístupné všem divákům a musí se za něj platit. Kabelové společnosti musí kvůli HDTV nejprve digitalizovat svoje sítě a provozovatelům televize přes internet se vyplatí takové programy šířit jenom ve chvíli, kdy využívají optická vlákna až ke koncovému uživateli. K tomu všemu existuje ještě jeden vážný problém, a to je nedostatek zajímavých HD programů v národních jazycích jednotlivých zemí. Proto třeba HDTV dosud nevysílá v České republice.

Přesto všechno největší satelitní operátor v Evropě, společnost SES Astra předpokládá, že do roku 2010 nabídne jenom ze svých družic na sto programů HDTV. A to nejen přímo divákům satelitní televize, ale také jako distribuční cestu pro šíření HD programů na pozemní vysílače, do kabelů a optických sítí. Dnes přes satelity Astra vysílá pro Evropu 26 takových programů včetně stanic Discovery, National Geographic, History Channel, Premiere, ProSieben, Sat.1 či Anixe. Ke konci roku 2005 jich bylo pouze šest.

Jan Potůček autor je redaktorem týdeníku Reflex

9

REGIONY A EU

EN č. 2 / 2007

Pardubický kraj od září v Bruselu PARDUBICKÝ KRAJ – Kraj bude mít zastoupení v Bruselu. Rozhodla o tom Rada Pardubického kraje s tím, že bruselská epizoda východočeského hejtmanství začne nejspíše v září letošního roku. „V lednu letošního roku odstartovalo nové plánovací období Evropské unie, v jehož rámci bude Česká republika předsedat Radě Unie, a to v prvním pololetí roku 2009. V této souvislosti Ministerstvo zahraničních věcí ČR nabízí krajům a vybraným českým agenturám a institucím prostory v Czech Pointu. Pardubický kraj tuto nabídku přijal,“ vysvětloval vicehejtman Roman Línek. Pardubický kraj tak bude na jednom centrálním místě s dalšími českými kraji a institucemi. „Czech Point sídlí na takzvané dobré adrese a vybudování krajského zastoupení v tomto objektu je navíc pro Pardubický kraj levnější a tedy výhodnější nabídkou,“ vysvětlovala EN

krajská tisková mluvčí Kateřina Nohavová, proč kraj nezvolil možnost vlastní kanceláře, jak už v minulosti učinilo několik samospráv. Zastoupení Pardubického kraje v Bruselu si klade za cíl především navazovat a udržovat spolupráci s institucemi EU a dalšími organizacemi významnými pro Unii, republiku i východočeské hejtmanství. Mělo by také vyhledávat příležitosti pro Pardubický kraj, podporovat jeho iniciativy a posilovat postavení samosprávy na evropské scéně. Začleněno bude do organizační struktury krajského úřadu, konkrétně do odboru strategického rozvoje kraje. „V roce 2007 bude činnost zajišťována pouze jedním pracovníkem, v dalších letech kraj případně rozhodne o personálním posílení,“ doplnila Nohavová. „Rozpočet je zatím pouze v návrhu, roční náklady na provoz v roce 2007 odhadujeme přibližně na jeden milion korun. Jan Štifter

Czech Point

foto: KrÚ PK

Ústecký kraj se spojil se Saským státem ÚSTÍ NAD LABEM – Zástupci Svobodného státu Sasko, Vládního prezídia v Drážďanech a v Chennitz podepsali s vedením Ústeckého kraje počátkem února společné prohlášení o spolupráci. Zavázali se spolupracovat při řešení obdobných problémů, jako je například nezaměstnanost, získávání nových investorů, podpoře cestovního ruchu či oprav domů a silnic a mnoha dalších. „Podpisem této smlouvy dáváme vzájemné spolupráci oficiální podklad. Znamená to, že můžeme v rámci platných zákonů obou zemí spolupracovat i na úrovni institucí a úřadů,” uvedl těsně před podpisem smlouvy hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc. Státní ministr a šéf Saské státní kanceláře Hermann Winkler bere smlouvu o úzké spolupráci za začátek budování společného prostoru up rostřed Evropy. „Je to o vzniku oblasti na území dvou sousedních států, které mají podobné problémy a společně je řeší,” uvedl Hermann Winkler. Už teď společně zasahují policisté, záchranáři a plán společných zásahů připravuje i Horská služba. Podle hejtmana Jiřího Šulce se úzká spolupráce samospráv může stát podnětem pro ještě lepší spolupráci obou států na vládní úrovni.

Společně chtějí se svými problémy bojovat zástupci samospráv na české i německé straně. Na ústeckém hradě Střekov proto podepsali prohlášení o spolupráci. foto: autor Text společného prohlášení projednalo a schválilo v září 2006 Zastupitelstvo Ústeckého kraje. V textu smlou-

vy obě strany deklarují vůli k úzké spolupráci v mnoha úrovních. Jedná se o podporu a zintenzívnění spolu-

práce, zvláště v oblastech cestovního ruchu, hospodářství, dopravní infrastruktury, zemědělství a lesnictví,

rozvoje venkova, záchranářství, životního prostředí, veřejné správy, zdravotnictví a sociálních věcí, kultury, vědy a umění a také sportu. Obě strany se také zavázaly ke spolupráci v rámci rozvoje výměny informací a zkušeností v uvedených oblastech. „Konkrétním výsledkem společného postupu má být i úzká spolupráce zemských úřadů v Sasku a Krajského úřadu Ústeckého kraje při územním plánování, ale i při usilování o dotace z fondů Evropské unie,” vysvětluje František Janačík z tiskového odboru Ústeckého kraje. Obě strany podle něho během dvou měsíců sestaví společný řídící výbor za účelem koordinace a vyhodnocování společných aktivit, které z tohoto prohlášení vyplynou. Řídící výbor sestaví roční plán prací a akcí, které souvisí se spoluprací obou stran a zařídí koordinaci s Česko - Saskou pracovní skupinou. Oblast, kde bude spolupráce deklarovaná prohlášením se na saské straně omezuje na Vládní kraje Chemnitz a Dresden a na české straně na Ústecký kraj. Podobnou smlouvu o vzájemné spolupráci před časem uzavřely německé příhraniční oblasti s Karlovarským krajem. Milan K. Osvaag

Bohumín: nový hraniční most konečně v provozu MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ – Od listopadu roku 2005 je hotov nový hraniční most přes řeku Odru do Polska ve Starém Bohumíně. Po celých čtrnáct měsíců stál nečinně kvůli nedořešené dohodě mezi českou a polskou vládou o provozu na novém hraničním přechodu. Na vině byla jak špatná komunikace mezi příslušnými orgány na obou stranách, tak i technické nedostatky zázemí pro celní kontrolu na polské straně včetně vhodného dopravního značení. Až 19. ledna tohoto roku se především řidiči kamiónů dočkali. Už nemusejí využívat přes třicet kilometrů vzdálený hraniční přechod v Českém Těšíně. Hraniční most Bohumín - Nowe Chalupki byl slavnostně otevřen. Strategický dopravní uzel za stovky milionů korun bude v blízké budoucnosti napojen na dálnici D 47. „Nový most s hraničním přechodem je určený pro osobní automobily a kamióny bez omezení hmotnosti. Starý most bude zatím sloužit pěším a cyklistům,“ uvedla mluvčí bohumínské radnice Lucie Balcarová. Zástupci města chtějí osobní vozy na starý most vrátit. Bude s ním totiž propojeno přilehlé náměstí Svobody ve Starém Bohumíně a dá se proto očekávat větší příliv polských turistů.

I když si obě země zatím nevyměnily příslušné diplomatické nóty a nový přechod tak není zcela plnohodnotný, po mostě se už prohánějí kamióny a osobní vozy. Zatím se nepotvrdily obavy mnoha obyvatel na obou stranách hranice z průjezdu velkého množství nákladních automobilů, i když by všichni asi nejraději upřednostnili obchvat Bohumína. „Žádné závažné problémy se na novém hraničním přechodu neobjevily. Drobné technické nedostatky jsou průběžně odstraňovány a přechod je hojně využíván,“ řekla pro Krajské noviny mluvčí Oblastního ředitelství Služby cizinecké a pohraniční policie Daniela Vlčková. „Naše spolupráce s polskými kolegy je dobrá, stejně jako na ostatních hraničních přechodech s Polskem,“ dodala. Podle starosty Bohumína Petra Víchy je důležité, že se se sousedními Krzyzanowicemi dokázali dohodnout na tom, že je Odra musí spojovat a nikoli rozdělovat. „Vždycky nám šlo o stejnou věc a proto nevidím problém ani v dohodě o provozu osobních aut do 3,5 tuny na v budoucnu zmodernizovaném starém mostě,“ řekl Petr Vícha. Pavel Plohák

Čtrnáct měsíců most mezi Bohumínem a obcí Nowe Chalupki zahálel kvůli špatné komunikaci příhraničních orgánů. Až letos v lednu byl konečně otevřen. foto: Pavel Plohák

10

PUBLICISTIKA

EN č. 2 / 2007

Karlovarské oplatky

Evropský parlament Z únorového plenárního zasedání ve Štrasburku

aneb tak trochu detektivní příběh Kvůli vstupu České republiky do Evropské unie se rozpoutala válka o to, které firmy získají výhradní právo vyrábět tradiční karlovarské oplatky. V pozadí konkurenčního boje mezi dosavadními výrobci populárního turistického suvenýru se opět vynořily kontury stále živého sudetoněmeckého traumatu, obzvláště, když se do této malé oplatkové války zapojil také europoslanec Bernd Posselt. O CO VLASTNĚ JDE? Tradiční karlovarské oplatky se vyrábějí již celá staletí v celém západočeském regionu. Po vysídlení německých obyvatel si někteří výrobci (těch byly jen v Karlových Varech desítky), odvezli svoje know how na tuto oblíbenou pochoutku s sebou a vyráběli ji dále, stejně jako jejich čeští následovníci v Karlových Varech. Poklidná symbióza na české i německé straně vydržela až do okamžiku, kdy česká vláda požádala Evropskou komisi o uznání tzv. chráněného zeměpisného označení (PGI) pro některé tradiční české výrobky na evropské úrovni. Dosavadním německý producentům se proto vůbec nelíbí, že získání takové ochranné známky by jim nadále znemožňovalo vyrábět oplatky pod léta užívaným a především velmi úspěšným názvem Originální karlovarské oplatky. MÝTUS O TAJNÉM RECEPTU Tradici výroby v lázeňském trojúhelníku zachránili, podobně jako třeba v případě slavné Becherovky, národní správci, kteří se ujali výroby po r. 1945. Patřil k nim i žijící karlovarský cukrář, pamětník pohnutých časů. Jeho vyprávění je velmi cenné a překvapivě rozbíjí mýtus o existenci tajného receptu na zaruče-

ně pravé karlovarské oplatky. „Žádný tajný recept neexistoval. Oplatky jsme vyráběli podle vídeňské kuchařky z r. 1906. Tradiční receptura nikdy neobsahovala vřídelní vodu, jak se nyní zdůrazňuje. Ta se dávala jen do lázeňských sucharů! Cech cukrářů přísně hlídal, aby se ty normy dodržovaly a především, aby oplatky nepekli pekaři. Pravé karlovarské oplatky mohli totiž vyrábět jen karlovarští cukráři.“ Ještě po osvobození se načas udržela legendární firma Bayer, která zůstala největším producentem oplatek v celém regionu. Ale pak již nastává soumrak zlaté éry. Příznačné je, že ruku v ruce s lázeňstvím začala skomírat i výroba slavných oplatek. Jejich výroba byla přesunuta do Prahy a Mariánských Lázní. Od té doby se v Karlových Varech oplatky pouze spékaly. Je ironií osudu a pro další vývoj příznačné, že karlovarské oplatky se pak vyráběly všude jinde, jen ne v Karlových Varech. V padesátých letech byla jejich produkce začleněna pod Hlavní správu pekáren Praha. V rámci další reorganizace byla nakonec výroba umístěna do Mariánských Lázní, kde se udržela dodnes jako součást produkce nadnárodního koncernu. Iluzi, že se vyrábějí přímo v Karlových Varech, pak až do devadesátých let udržovalo několik malých spékáren a prodejny s teplými, voňavými oplatkami.

I bez přídomku ,,karlovarské“ mohou mít oplatky úspěch.

PRAVÉ, ECHTE, ORIGINAL? Taková situace trvá prakticky až dosud, i když se po revoluci objevilo několik nových karlovarských firem, které výrobu oplatek obnovily. Je přitom zajímavé, že od začátku devadesátých let hned několik subjektů současně užívá ochrannou známku „Pravé karlovarské oplatky“, případně „Originální karlovarské oplatky“. Stejnou známkou ovšem chrání své oplatky i zahraniční producenti, k nimž patří především firmy Wetzel nebo Dr.Quendt. Nabízí se tedy otázka, která z nich vlastně pravé karlovarské oplatky vyrábí? Samozřejmě, že každá z nich se dušuje, že právě ona je ta pravá. Trochu světla do této detektivky vnáší ředitel jáchymovské firmy Bodam Tibor Herák. Přiznává, že tradice jeho firmy je krátká a k výrobě oplatek se dostal díky svému příbuznému, který však nepatřil k tradičním karlovarským výrobcům. Impulsem k obnovení výroby se stal nedostatek oplatek na trhu. Stejně tak prozrazuje, že podle žádného tradičního receptu oplatky nevyrábí, protože by to dnes podle dřívější receptury zkrátka nebylo možné a je si dobře vědom i skutečnosti, že tato receptura nikdy neobsahovala vřídelní vodu. Nečekané je i jeho sdělení, že recept na výrobu oplatek je dokonce součástí dodávky strojního zařízení, které lze získat od známých českých strojíren. Na otázku, které oplatky považuje za nejlepší odpovídá zase překvapivě: „Ty, které dělají v Drážďanech.“ KDYŽ SE DVA PEROU Boj českých i německých producentů se rýsuje zatím nerozhodně. Německá strana disponuje úctyhodnou tradicí, ta česká fenoménem slavného místa. Ať tak či onak, případné udělení evropské ochranné známky žádnou z těchto stran neohrozí, protože stačí, aby své výrobky přejmenovaly, jak už to bylo nuceno učinit několik domácích firem. A populárním oplatkám se daří i bez přídomku karlovarské. Dokazují to oblíbené Lázeňské oplatky z Mariánských Lázní, které vsadily na kvalitu výroby i prodeje, noblesní vizuální styl a někdejší zlatou éru, jež evokuje jejich reklamní kampaň. Sám Tibor Herák přiznává, že více než konkurence z německé strany se obává hrozby z východu. To, že čínské podniky si s ochrannými známkami hlavu nijak nelámou, víme všichni. Mnoha známkami ochráněný karlovarský porcelán nemilosrdně válcují i bez požehnání Bruselu.

foto: Miloš Spáčil

Hana Čechová

TIPY EVROPSKÝCH NOVIN Slovenský institut zve na večer se současnou slovenskou hrou, komponovaný pořad inscenovaného čtení v osobní interpretaci současných slovenských dramatiků jako např. R. Olekšák, V. Klimáček, J. Bodnárová, A. Grusková a další. 26.2 Umělecké centrum Univerzity Palackého Olomouc (Divadlo Konvikt). Polský institut zve na projekci filmu Po sezoně (2005). V režii Janusze Majewskiho uvidíte poslední filmovou roli Leona Niemczyka. Do penzionu v oblasti Mazurských jezer přijíždí starší tajemný pán. Penzion je v zimě zavřený a kromě majitelky Rity, pokojské a pana Leona v něm ještě bydlí jedna mladá žena. Leon se snaží se všemi seznámit, pro každou z nich je však někým jiným. Kým

je ve skutečnosti? 27.2. v 17.30, Malé nám. 1, Praha 1. Italský kulturní institut zve na mimořádnou výstavu konanou v rámci mezinárodního projektu Pampaedia, Labytint světa a ráj srdce J. A. Komenského očima současných italských umělců a studentů. Od 28.2. 2007 do 22. 4. 2007, Šporkova 14, Praha 1 Rakouské kulturní fórum zve na koncert studentů Hudební fakulty AMU a Mozartea Salzburg. Zazní díla B. Martinů, C. Francka, A. Dvořáka. 28. 2., 19.30 hod. HAMU-Sál Martinů, Malostranské nám. 13, Praha 1 Národní galerie – Sbírka starého umění zve na doprovodnou komentovanou pro-

hlídku na téma Dílo pruského malíře Michaela Leopolda Willmanna. Kolem r. 1652 se v Nizozemí inspiroval Rembrantem či Rubensem, v Praze později Karlem Škrétou. Více se dozvíte na prohlídce v rámci dne volného vstupu, 7.3. od 17 hodin ve Valdštejnské jízdárně, Valdštejnská 3, Praha 1. Maďarské kulturní středisko pro vás přichystalo bohatý program na 14.3. Od 17 hodin ve sklepní galerii vernisáž výstavy studentů Univerzity L. Moholy-Nagye Budapešť s názvem Tradiční techniky a materiály v nových formách, ten samý den po 18. hodině ve velkém sále přednášku Ágnes Horváthové u příležitosti 125. narození skladatele a pedagoga Zoltáne Kodálye a o hodinu později slavnostní koncert

Adorján Balázs Trió u příležitosti státního svátku MR. Rytířská 25-27, Praha 1 Goethe-Institut Praha zve na výstavy německé taneční fotografie Zastavený čas: Obrazy tance. Prezentuje vybrané taneční fotografy a výtvarné umělce z Německa a jejich pohled na tanec a pohyb. 20.3.20.4., Goethe-Institut, 2. patro. Rumunský kulturní institut zve na projekci v rámci Klubu současného rumunského filmu. Film Buď požehnáno, vězení (2003) režiséra Nicolae Margineana osvítí plátno promítacího sálu FAMU 28.2. v 18 hodin. 1. patro paláce Lažanských, Smetanovo nábřeží 2, Praha 1. (far)

Nový předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pöttering seznámil europoslance s hlavními záměry svého dvouapůlletého funkčního období. V programovém projevu na plenárním zasedání EP ve Štrasburku tento 61letý německý křesťanský demokrat mj. vyzval k obraně evropských hodnot a vytváření Evropy občanů, k uskutečňování reforem v zájmu demokracie a parlamentního systému, jakož i k podpoře dialogu kultur, partnerství a tolerance. Většina řečníků v rozpravě Pötteringovy priority podpořila. Pötteringovu programovému projevu naslouchali i německá kancléřka Angela Merkel a předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Prezentace se rovněž zúčastnilo 9 z 11 Pötteringových předchůdců, kteří Parlament vedli od roku 1979, kdy se europoslanci začali volit přímo. Evropský parlament v prvním čtení podpořil navrhovanou novelu směrnice o odpadech. Cílem europoslanců je dosáhnout do roku 2012 přinejmenším ustálení množství vzniklého odpadu a do roku 2020 jeho dalšího výrazného snížení. Parlament potvrdil i zásadu „hierarchie odpadů“, kdy se řešení pro zacházení s odpady řídí podle dopadu na životní prostředí. EP naléhá, aby směrnice stanovovala „opatření zaměřená na minimalizaci celkových environmentálních a zdravotních vlivů souvisejících s vznikem odpadů a nakládání s nimi, jež by rovněž měla přispět ke snížení využívání zdrojů“. Poslanci rovněž podpořili tématickou strategii Evropské komise pro recyklaci odpadů. Evropský parlament znovu odmítl návrh Evropské komise na dobrovolné odlišení přímých plateb v zemědělství, který europoslanci neschválili už loni v listopadu. Parlament opět vyzval Evropskou komisi, aby navrhovaná nová pravidla vzala zpět. Komise navrhla, že by členské státy EU mohly zkrátit všechny přímé platby až o 20 %. Výjimkou mají být malí příjemci, kteří v přímých platbách obdrží méně než 5 000 eur ročně. Většina poslanců v tom vidí „renacionalizaci“ Společné zemědělské politiky (SZP). Pro doporučení zpravodaje Lutze GOEPELA (EPP-ED, DE), aby Parlament návrh Komise znovu odmítl, hlasovali 572 poslanci, proti 65 a 16 se hlasování zdrželo. Rozhodnutí o dalším postupu je teď na Komisi a Radě EU. Evropský parlament podpořil navrhovanou reformu společné organizace trhu s vínem. Kroky s cílem obnovit životaschopnost evropského vinařství však podle europoslanců mají být obezřetné. Parlament doporučuje prozatím nerušit destilační opatření a umožnit členským státům omezit klučení vín a práva na výsadbu liberalizovat jen postupně. Poslanci rovněž naléhají na přísná pravidla upravující označování vín a uznávané postupy pro výrobu vína. Pro zprávu Kateriny Batzeliové (PES, EL) o reformě společné organizace trhu s vínem hlasovali 484 europoslanci, proti 129 a 24 se hlasování zdrželi. Evropský parlament vyzval ke zmírnění dopadů zvyšování cen energie. „Pokud ihned nezačneme jednat, vzroste do roku 2030 závislost Evropy na dovozech energie ze současných 50 % na 71 %“, konstatují europoslanci. V příštích letech budou podle Parlamentu nutné obrovské investice do energetické infrastruktury i do zajištění dodávek energie. Evropský parlament zdůraznil naléhavou potřebu učinit na celosvětové úrovni konkrétní kroky proti změnám podnebí. Strategie Evropské unie by podle europoslanců měla být založena na těchto klíčových cílech: omezit zvýšení průměrné globální teploty na 2° C oproti úrovni před průmyslovou revolucí a zavázat se k celkovému snížení emisí pro všechny průmyslové země o 30 % do roku 2020 - ve srovnání s úrovněmi emisí z roku 1990 - s cílem dosáhnout do roku 2050 omezení v řádu 60-80 %. Americká tajná služba CIA využila v letech 2001-05 evropský vzdušný prostor k nejméně 1 245 letům a její tajná vězení „mohla být umístěna na vojenských základnách USA“ v Evropě, konstatoval dnes Evropský parlament. Schválením závěrečné zprávy dočasného výboru k domnělým aktivitám CIA zároveň Parlament vyjádřil politování nad nečinností některých států EU vůči nezákonným operacím CIA i nad nedostatečnou vstřícností Rady EU vůči EP. Pro hlasovali 382 europoslanci, proti 256 a 74 se hlasování zdrželi. Evropský parlament nastínil priority nadcházející vrcholné schůzky šéfů států a vlád Evropské unie. Na summitu v Bruselu se 8. a 9. března 2007 lídři Sedmadvacítky mají věnovat zejména pokroku v uskutečňovaní tzv. Lisabonské strategie, jejímž hlavním cílem je posílit hospodářských růst a zvýšit zaměstnanost. Podle europoslanců je tato strategie „odpovědí Evropy na výzvy globalizace“. (zr)

11

PUBLICISTIKA

EN č. 2 / 2007

SMLOUVA O ÚSTAVĚ PRO EVROPU Základní přehled novinek JAK VZNIKLA ? 1. Stálý předseda Evropské rady (volený na 2,5 roku) - na nejvyšší úrovni EU se ruší dosavadní princip půlroční rotace, důvodem byla potřeba, aby Unie měla svého odpovědného představitele bez národního mandátu, který bude snadněji zajišťovat koordinaci, spolupráci i formulovat strategické záměry (volen a případně i odvolán má být kvalifikovanou většinou) 2. Ministr zahraničí EU - funkce není úplnou novinkou, má sloučit Vysokého zmocněnce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a komisaře pro vnější vztahy (bude jak zmocněncem Rady Unie, tak místopředsedou Evropské komise). Má přispět k sjednocení zahraniční politiky EU. 3. Evropský veřejný žalobce - tato funkce se předpokládá po úspěšné ratifikaci Smlouvy jednotlivými členskými státy, bude upravena zvláštním evropským zákonem, jehož obrysy Smlouva nastiňuje (zatím není shoda, co je mimořádně závažná kriminalita ohrožující EU, ani o procesních pravidlech, včetně způsobu jejich fungování na úrovni členských států). 4. Posílení role národních parlamentů - každý národní parlament bude mít v budoucnu možnost podat rozklad (především pro porušení zásady subsidiarity, tj. povinnosti rozhodovat na co nejnižší možné úrovni a proporcionality), pokud se na stej-

ném stanovisku shodne 1/3 parlamentů, Komise musí návrh revidovat (tzv. žlutá karta, někteří kritici, např. europoslanci ODS žádali červenou, zastavit jednání). 5. Klauzule vzájemné obrany a doložka solidarity (článek I - 41, odst.7 a článek I - 43) - velká novinka, při event. ozbrojeném útoku se členské státy zavazují poskytnout si navzájem „pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci“. Při teroristickém útoku nebo přírodní či jiné pohromě se rovněž zavazují k solidární pomoci všemi prostředky, včetně vojenských (dosavadní smlouvy takovou pomoc jen předpokládají). 6. Metoda strukturované spolupráce je zvláštní druh posílené spolupráce - vztahuje se na ty státy, které jsou ochotny přijmout „přísnější závazky“ a navázat užší spolupráci. Smlouva ji zatím předpokládá uplatnit v oblasti obrany (článek I - 41, odst. 6), předpokládá se, že tento mechanismus se uplatní i v jiných oblastech, třeba v otázce integrace. 7. Evropská lidová iniciativa - úplná novinka, kdy (podle článku I - 47) „jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu států se může ujmout iniciativy a vyzvat Komisi“, aby jednala o jejich iniciativě. Zastupitelská demokracie má být tak doplněna tzv. participativní demokracií, jde o vědomé posílení aktivit občanské společnosti.

Rozšiřování Evropské unie a vývoj integrace vyvolaly potřebu reformovat evropské instituce a zefektivnit jejich rozhodování, posílit jejich demokratický charakter a zjednodušit složitý právní systém Unie (nahradit několik desítek tisíc stran kratším textem).

•

Prosinec 2000 Evropská rada v Nice přijala „Prohlášení o budoucnosti Unie“

• Prosinec 2001 Evropská rada v Laekenu přijala novou Deklaraci o budoucnosti EU

• 28.2.2002 - 10.7.2003 Evropský konvent (105 členů včetně 39 zástupců z kandidátských zemí, mezi nimi 3 zástupci ČR) jednal a odsouhlasil návrh Smlouvy (text odmítlo 5 členů a 4 alternativní členové, mezi nimi i jeden zástupce ČR J. Zahradil a navrhli „Smlouvu o evropské spolupráci“, místo Evropské unie hodlali ustavit Evropu demokracií - svým návrhem nevzbudili větší pozornost)

•

Říjen 2003 - červen 2004 mezivládní konference mírně upravila text Smlouvy připravený Evropským konventem

• 17. - 18. 6. 2004 na zasedání Evropské rady v Bruselu byla Smlouva o Ústavě pro Evropu jednomyslně přijata (ČR zastupoval premiér V. Špidla)

• 29. 10. 2004 nejvyšší představitelé 25 členských států EU v Římě slavnostně Smlouvu po-

ilustrační foto: Jan Štifter depsali (za ČR premiér S. Gross a ministr zahraničí C. Svoboda)

• 12. 1. 2005 Smlouvu schválil Evropský parlament - z 677 přítomných hlasovalo pro 500 poslanců, 137 bylo proti a 40 se zdrželo (český nesouhlas byl nejsilnější - z 24 poslanců bylo jen 7 pro, proti hlasovali poslanci ODS, KSČM a 2 nezávislí, V. Železný a J. Bobošíková, 2 poslanci ODS se zdrželi)

CO JE JEJÍM OBSAHEM? Smlouva o Ústavě pro Evropu byla vypracována Evropským konventem, nejdemokratičtějším shromážděním v dějinách sjednocené Evropy za účasti zástupců demokraticky zvolených a demokraticky ustavených institucí členských i kandidátských států a institucí Unie. Práce Konventu trvala 16 měsíců. Není pouze ústavou, ale i smlouvou, neruší ani nenahrazuje ústavy členských států Unie. Vedle Preambule má čtyři části Preambule (jedna stránka textu) odkazuje na evropské kulturní, náboženské a humanistické dědictví vzpomíná temných stránek minulosti a vyjadřuje přesvědčení, že sjednocená Evropa nadále půjde cestou míru, civilizace, pokroku a prosperity ujišťuje, že nová Evropa „jednotná v rozmanitosti“ vytvoří svým obyvatelům nejlepší možnosti a podmínky k životu

ČÁST I. Základní ustanovení ústavy (přibližně 40 stran textu) je vlastní ústavní část, má devět hlav a 60 článků definuje Evropskou unii, její hodnoty, cíle, působnost, rozhodovací postupy a instituce Hlava I. Článek I - 2: Hodnoty Unie. Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů. Článek I - 3: Cíle Unie: 1. Cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel. 2. Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic a vnitřní trh s volnou a nenarušenou soutěží. 3. Unie usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, s vysokým stupněm ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok. Bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte…“ Článek 7 nově Evropské unii dává právní subjektivitu, ta umožní, aby EU mohla uzavírat mezinárodní dohody nebo být zastoupena v mezinárodních organizacích.

Další článek vymezuje symboly Unie. Hlavu II. tvoří jen dva články, které se týkají základních práv občanů EU (přesně je vymezuje část II.) článek 10 vymezuje evropské občanství, připojuje ho k národnímu občanství. ( Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.) Poskytuje i další práva: právo volně se pohybovat a pobývat na celém území Unie, právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách, konzulární a diplomatickou ochranu ve třetích zemích, právo podávat petice Evropskému parlamentu, právo obrátit se na evropské instituce ve svém jazyce a ve stejném jazyce obdržet odpověď Hlava III. (články 11 - 18) popisuje rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy, rozlišuje tři kategorie pravomocí (výlučné pravomoci EU, sdílené pravomoci EU a členských států a podpůrné, koordinační i doplňkové činnosti EU), je třeba ale výslovně upozornit, že EU disponuje pouze takovými pravomocemi, které jí členské státy svěří Hlava IV. (články 19 - 31) se zabývá institucemi EU, má relativně nejvíce novinek proti současné praxi (důvodem je umožnit efektivní fungování Unie) a)Evropská rada je chápána jako samostatný orgán a dosavadní rotující půlroční předsednictví je v ní nahrazeno postem stálého předsedy voleného na 2,5 roku s možností jednoho prodloužení b)Radě ministrů budou nadále na základě rotace předsedat členské státy, vždy skupina tří zemí po dobu 18 měsíců (pouze Radě pro vnější vztahy bude předsedat ministr zahraničních věcí EU) c)Evropskému parlamentu se přiznává větší vliv než nyní, významně se rozšíří jeho legislativní pravomoci a bude spolurozhodovat prakticky o všem s Radou ministrů EU, také se mírně mění celkový počet a rozdělení mandátů (ještě více jsou zvýhodněny malé země proti vel-

kým), celkový počet poslanců by neměl převýšit číslo 750 d)v Evropské komisi by až do roku 2014 měl mít každý členský stát jednoho zástupce, po tomto roce se počet komisařů sníží tak, aby odpovídal dvěma třetinám těchto zemí, každý stát tak bude zastoupen vždy ve dvou ze tří po sobě jdoucích obdobích e)kvalifikovaná většina (potřebná pro schválení návrhu) při hlasování v Evropské radě a v Radě ministrů je ve Smlouvě stanovena jako dvojitá většina alespoň 55 % členských států tvořených nejméně 15 státy a reprezentujících nejméně 65 % obyvatelstva (u návrhů, které nebude předkládat Komise ani ministr zahraničních věcí EU, bude zapotřebí 72 % zemí a 65 % obyvatelstva). K blokaci návrhu bude zapotřebí aspoň 4 zemí, které musejí splňovat populační kritérium 35 % obyvatelstva. Ovšem, v mnoha oblastech, a to těch nejdůležitějších, zůstává v platnosti povinnost jednomyslnosti (tj. v případě nesouhlasu může kterýkoli stát zastavit jednání), a to v zahraniční a bezpečnostní politice, v otázkách daňových, rozpočtových, sociálních, zahraničním obchodě a v oblasti vnitra a justice Hlava V. (články 33 - 44) vymezuje nástroje, které umožňují výkon pravomoci Unie, z existujících 11 uplatňuje jen šest (v minulých smlouvách bylo vymezeno dohromady 36 různých typů jednání). Patří k nim legislativní akty (evropský zákon a evropský rámcový zákon), nelegislativní akty (evropské nařízení a evropské rozhodnutí) a tzv. hlediska (doporučení a stanovisko) Další hlavy VI. až VIII. (články 45 - 57) řeší záležitosti týkající se demokracie v EU (průhlednost působení evropských institucí, dialog s občanskou společností, odbory, církvemi aj.), financování EU včetně rozpočtu a vztahy s nejbližším okolím Unie

ho prostředí, práva na dobrou správu veřejných věcí apod. Ve formě politické deklarace byla přijata již v roce 2000, začleněním do Smlouvy nabývá právní závaznosti má sedm hlav a 54 článků (články 61 - 114), hlava VII obsahuje obecná ustanovení, která upravují výklad a použití Listiny prvních šest hlav se zabývá konkrétními okruhy práv a svobod: (1) Důstojnost, (2) Svobody, (3) Rovnost, (4) Solidarita, (5) Občanská práva, (6) Soudnictví ČÁST III.

Politiky a fungování Unie (přibližně 130 stran) nejrozsáhlejší část Smlouvy, má sedm hlav a 322 článků (články 115 - 436) přebírá nebo mírně upravuje již uzavřené dohody ze stávajících smluv upřesňuje, které evropské orgány mají při výkonu dané politiky působit, jaké právní nástroje mohou v konkrétních oblastech zvolit a za použití kterých rozhodovacích procedur přijímat závěry první dvě hlavy se zabývají základními principy (především zásadami rovnosti a nediskriminace), tři a čtyři vnitřními politikami EU, další vnějšími vztahy a hlavně postavením a činností unijních institucí včetně finančních ustanovení

ČÁST IV. Obecná a závěrečná ustanovení (přibližně 285 stran) tento obsáhlý dodatek má 12 článků (zajišťují právní kontinuitu nové Smlouvy s předcházejícími, postup v případě provádění změn i při schvalování Smlouvy, tj. proceduru ratifikace aj.), dále 36 protokolů a dvě přílohy a konečně Závěrečný akt, který obsahuje 50 prohlášení k jednotlivým ústavním článkům i vyjádření jednotlivých členských států

Závěrečná hlava IX. (články 58 - 60) se zabývá členstvím v EU, upřesňuje podmínky pro vstup do EU, vymezuje postup při pozastavení členství členské země, která hrubě poruší hodnoty a cíle EU a také umožňuje dobrovolné vystoupení z Unie

ČÁST II. Listina základních práv Unie (přibližně

Připravil Václav Veber 13 stránek textu) listina (charta) obsahuje nejen občanská a politická autor přednáší na katedře historických věd práva zapsaná v Evropské úmluvě o lidských prá- Filozofické fakulty Univerzity Pardubice vech z roku 1950, ale týká se také dalších oblastí: sociálních práv pracovníků, ochrany životní-

12

PUBLICISTIKA / NÁZORY

RECENZE

BABÍK, Michal: Iniciativa Aristide Brianda 1929–1930 a Československo: k československé reflexi evropských integračních snah v meziválečném období. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 217 stran. Přestože byla iniciativa Aristide Brianda, významného francouzského státníka, vynikajícího právníka a fenomenálního řečníka, ve své době neúspěšná, stala se nejvýznamnějším pokusem o integraci meziválečné Evropy. Kniha Michala Babíka, pojednávající o této problematice, je mírně rozšířenou verzí rigorózní práce obhájené v roce 2006 na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Skládá se ze dvou hlavních částí. První část se zaměřuje na integrační snahy před vznikem Panevropského hnutí, vztah jeho zakladatele Coudenhove-Kalergiho s Briandem i na základní charakteristiku Briandovy iniciativy. Podle slov autora je cílem této části pokusit se zjistit, zda je možné snahy francouzského ministra zahraničí hodnotit jako akt spíše panevropský či francouzský. Druhá část je pohledem na ohlas Briandovy iniciativy v Československu. Je rozčleněna na odezvy významných osobností, např. prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše apod., reakce československé vlády a Národního shromáždění a na odezvy vybraných dobových periodik, které vycházely na území tehdejšího Československa. Kniha Michala Babíka je velmi zajímavým a příjemně čtivým exkurzem do dějin evropské integrace. Informace jsou zasazovány do širších souvislostí a pro zpestření textu doplňovány citacemi dobových reakcí významných politiků. V příloze je publikace doplněna o text Memoranda o organizaci režimu evropské federální unie, které francouzská vláda zaslala evropským členům Společnosti národů, a text odpovědi československé vlády na něj. Zaujalo mě, že pro zapamatovatelnost a přehlednost podstatných informací autor používá na konci vybraných kapitol shrnutí v bodech. V práci nechybí seznam pramenů a literatury a jmenný rejstřík, který považuji za nepostradatelný pro dobrou orientaci v knize. Eva Pichová

ANKETA EN Na extrémech počasí se zřejmě podílíme svým způsobem života i my. Co nás donutí to změnit?

Jiřina Šiklová socioložka a publicistka

Negativních zpráv je tolik, zpráv o konci světa také mnoho, takže lidi to neberou vážně. Kdyby se věřilo více tisku a vůbec médiím a nedělala ze všeho „senzace“, tak by občané brali takovéto informace vážně a třeba tlačili na politiky, aby přijali opatření. Komercializace médií, to,že se špatné zprávy stávají senzací, se negativně obrací proti lidem, podobně jako ta povídka o pasáčkovi, který mnohokráte volal, že se blíží vlk a když sousedé přišli, tak se jim vysmál. Jednou vlk opravdu přišel a nikdo mu nešel na pomoc. A s těmi negativními prognózami je to podobné.

Michal Lukeš ředitel Národního muzea

Že člověk svou činností a moderními technologiemi ovlivňuje počasí a životní prostředí na zemi je zcela nepochybné. Bohužel já jsem celkem skeptik, že se v brzké době podaří něco změnit výrazně k lepšímu. Státy a velké firmy uvažují spíše o tom, kolik co stojí a kolik se vydělá či prodělá, běžnému člověku je pak bližší košile než kabát, nerad se vzdává i špetky svého pohodlí a myslí si, že např. globální oteplování se ho netýká. Bojím se, že naše myšlení změní až nějaký veliký problém, který však nechci zbytečně přivolat.

Vratislav Kulhánek předseda dozorčí rady Škoda Auto

Nejsem si jistý, že se na extrémech počasí podílíme svým způsobem života. Různé erupce v minulých tisíciletích, vznik doby ledové určitě nebyly zapříčiněny způsobem našeho života. Nicméně to neznamená, že bychom za zlepšení životního prostředí neměli bojovat všemi rozumnými prostředky.

Jiří Grygar astrofyzik

Lidstvo má tendenci řešit problémy metodou, které říkám efekt kapajícího vodovodního kohoutku. Všimnu si, že kohoutek začal kapat a dobře vím, že by to chtělo vyměnit těsnění. Jenže pokaždé to kvůli jiným záležitostem odložím, až těsnění praskne; vytopím sebe i sousedy v celém činžáku. Škoda je značná a jen značným úsilím a nemalým nákladem vše opravím. To těsnění by stálo pár korun a jeho výměna by zabrala pár minut.

EN č. 2 / 2007

Katalánská zastavení v pražském Karlíně Na tiskové konferenci Real Estate Karlín Group (REKG), která představovala nový administrativní komplex Corso IIA katalánského architekta Ricarda Bofilla, se hovořilo především o industriální Praze, o spolupráci developerů s pražským magistrátem, o myšlenkovém sepjetí Serge Borensteina, jež je jedním z duchovních otců myšlenky přeměny dělnického Karlína v moderní městskou čtvrť se světovými architekty, kteří jeho vize plní. „Nechci z Karlína vybudovat umělý prostor. Musí to být mladá, moderní čtvrť, které ale zůstane její nezaměnitelná duše, “ řekl Borenstein na tiskové konferenci.

Jméno Ricardo Bofill (68) je ve světě architektury fenomén. Podle jeho projektů vznikly stavby ve více než padesáti zemích světa. Sídlo společnosti Shiseido v Tokiu, firmy Donnelley v Chicagu, Paribas centrum a Christian Dior v Paříži, letiště v Barceloně... Slavný architekt odpověděl Evropským novinám na několik otázek. Co rozhodlo o tom, že jste si v nabídkách vybral právě Prahu? Praha je krásná. Byl jsem jí uchvácen hned, když jsem ji poprvé, zhruba před deseti lety, uvi-

děl. Její centrum si uchovalo svoji kulturu a historii. Je to taková vitrína, kterou všichni obdivujeme. Střed Prahy je však obklopen dalšími přilehlými čtvrtěmi, které jsou v podstatně bez urbanistiky. Takovou čtvrtí je i Karlín Co je na Karlíně zvláště přitažlivého, jeho industriální ráz? Ano. Myslím si ale, že i tak je možné z Karlína udělat krásnou část města. Jsou tu vytyčené ulice, kostel a celá řada významných budov, takže je už, dalo by se říci, hotovou čtvrtí. Je však i čtvrtí, která potřebuje prožít určitou transformaci. Transformace neznamená úplnou proměnu, protože Karlín už svůj život má. Je zapotřebí docílit toho, aby tu vedle sebe existovaly administrativní a obytné Ricardo Bofill v Praze. prostory, hotely, obchody, kina atd. Aby byl místem setkávání, aby žil ve dne v noci, aby Jaká je podle vás česká architektura, které měl opravdu evropský ráz. Aby byl jakým- vlivy se tady nejvíce projevují? si centrem velkého rozvoje, kde by se mohli Českou architekturu mám rád. Pravda je, že se setkávat intelektuálové, umělci a vůbec lidé, celou řadu let nijak nerozvíjela, ale jsou tu noví, kteří mají rádi město jako takové. A k tomu kvalitní tvůrci. Dovolil bych si ale dát jednu je jistě potřeba celá řada dobrých architektů. radu: pozor na módu a pozor na německý vliv, Jednou bych byl třeba rád u toho, až se budou protože tam nikdy architektura dobrá nebyla! upravovat veřejná prostranství. Ulice, zeleň, Text a foto: Vlastimil Růžička odpadkové koše…

Jihočeský hejtman varuje Evropu před rozdíly v dopravní síti

Doprava je motorem ekonomiky Evropská unie by měla přehodnotit svou dopravní politiku v návaznosti na nedostatečný stav dopravní sítě nových členských států EU. To je základní teze, s kterou jihočeský hejtman Jan Zahradník odjel do Bruselu na plenární zasedání Výboru regionů EU. Umožňuje mu to post zpravodaje stanoviska, který Výbor regionů schvaluje k střednědobému vyhodnocení Bílé knihy o evropské dopravní politice. Jedná se o programový dokument Evropské komise z roku 2001, stanovující priority a trendy vývoje evropské dopravy, včetně cílů do roku 2010. „Na poločas naplňování Bílé knihy bylo naplánováno tzv. střednědobé vyhodnocení, během něhož chce EU zjistit, zda skutečný vývoj na poli evropské dopravy sleduje vytčený směr a zda je reálné do roku 2010 dosáhnout požadovaného stavu. Zároveň je to však příležitost poukázat na to, že od doby, kdy se Bílá

kniha schvalovala a kdy Evropská unie sčítala 15 států, se přistoupením dalších 12 států do EU radikálně změnila evropská dopravní síť. A právě napojení nových států na evropskou síť je zcela nedostatečné,“ řekl Jan Zahradník. Zároveň zdůraznil, že tím nemá na mysli jen Jihočeským krajem prosazovaný dopravní Eurokoridor Sever- Jih, ale například i dopravní koridory, které postrádají například Polsko, Slovensko a Maďarsko. „V tuto chvíli vnímám dopravní problematiku z horizontu zájmů prosperity všech regionů EU a tvrdím, že dopravu nelze vnímat jen jako důsledek růstu ekonomiky, nýbrž především jako motor ekonomiky. Navíc by měla působit jako integrační prvek ve sjednocující se Evropě a tím pádem je nezbytné evropskou dopravní síť homogenizovat. Tedy odstranit její úzká hrdla a vybudovat chybějící spoje. To se týká jak železničních korido-

rů, tak dálnic,“ vysvětluje svůj postoj Jan Zahradník. Návrh stanoviska ke střednědobému vyhodnocení Bílé knihy obsahuje i upozornění na to, že už vstupem do EU došlo v nových členských zemích k výraznému nárůstu dopravy. Pokud však Evropská komise nepřehodnotí svou dopravní politiku, v konečném důsledku hrozí, že pomyslné nůžky rozdílné životní úrovně regionů vyspělých zemí původní patnáctky a nových členských zemí se budou ještě rozvírat. „Důsledné vyhodnocení dopravní infrastruktury stávajících 27 členů EU jako jednoho celku by se mělo odrazit i ve finančních nástrojích sjednocování, tedy ve vlastním rozpočtu EU a v přehodnocení prioritních projektů transevropské dopravní sítě, což je vlastně vstupenka k evropských fondům,“ dodal Jan Zahradník. (zr)

Leden předurčil řešení „velkých témat“ v EU V průběhu ledna se v dění v EU projevovaly především dvě základní roviny: viditelný a přesvědčivý start německého předsednictví Radě EU a viditelné změny v institucích a procedurách Unie, vyvolané lednovým rozšířením o Rumunsko a Bulharsko. Vedle toho se udála i řada dalších, spíše jednorázových, ale současně důležitých akcí. Razantní a ostrý start německého předsednictví se projevil nejen v řadě vážných diskusí na předem známá a pro budoucnost EU závažná témata, ale rovněž v intenzivních politických aktivitách, které němečtí politici vůči těmto tématům vykonávají. A rozhodně nezůstává pouze u všeobecně patrné snahy německé kancléřky Angely Merkel o nalezení podpory pro završení procesu přijímání Evropské ústavní smlouvy. Německo pro svůj šestiměsíční předsednický mandát zvolilo vysokou laťku dalších priorit, mezi něž patří i oblast hospodářská, energetická a ekologická – a to pokud možno ve vzájemné symbióze. Mezi konkrétní témata z těchto sfér pak patří například zlepšení koordinace hospodářské a finanční politiky, pokrok v oblasti zdanění a Jednotného vnitřního trhu, či zcela konkrétně pak přijetí směrnice o platebních službách. V průběhu německého předsednictví bychom se rovněž měli dočkat dosažení dohody o mezinárodním „roamingu“ v oblasti telekomunikačních služeb a dalšího vývoje v procesu uvolňování služeb obecně. Současně Německo přislíbilo, že v práv-

ní úpravě směrnice o službách v obecném vymezení se pokusí učinit další krok k jejich skutečnému otevření bez ohledu na hranice členských států. Vstup Rumunska a Bulharska do EU pak vedl k řadě změn v institucionálním a procedurálním uspořádání Unie. Došlo například k ustanovení dvou nových komisařů z těchto zemí do exekutivy EU a 35 rumunských a 18 bulharských poslanců Evropského parlamentu, čímž se jejich celkový počet zvýšil na 785. Vstupem obou zemí došlo rovněž ke změnám hlasovacích vah v případě rozhodnutí, která Rada EU nepřijímá jednomyslně, nýbrž většinou. Rumunská váha je značná a čítá 14 hlasů; Bulharsko pak disponuje hlasy deseti, když celkový počet hlasů v Radě je 345 a úroveň kvalifikované většiny činí 255 hlasů. Významné personální změny se v polovině ledna dočkal Evropský parlament; v proběhlých volbách nahradil dosavadního předsedu, španělského socialistu Josepa F. Borrella dlouholetý německý euro-poslanec, křesťanský demokrat Hans-Gert Pöttering. K velmi stručnému připomenutí dalších lednových záležitostí snad sluší zmínit i vyhlášení roku 2007 jako Roku rovných příležitostí v EU. V souvislosti s tímto rozsáhlým projektem bude v průběhu celého roku pořádáno mnoho zejména informativních a vzdělávacích aktivit, jež by

se v důsledku měly projevit především v dalším odstraňování projevů zjevně diskriminačního počínání nejen v oblasti trhu práce, ale kupříkladu i ve vztahu poskytovatel služby a jeho klient. K nesporně zajímavým z pohledu dlouhodobé perspektivy v citlivé oblasti pak patří studie Evropské komise „Scénář rozvoje zemědělství a venkova do roku 2020“, s nástinem očekávaných trendů. Tyto počítají s další kvalitativní přeměnou sektoru zemědělství a kvantitativním snižování podílu zemědělských aktivit na celkovém ekonomickém výkonu, navíc v podmínkách omezující se veřejné finanční podpory. Jedním z východisek budoucího zaměření zemědělské výroby se má stát například produkce zemědělských plodin pro účely ekologicky vstřícných energií. Fanoušci kopané snad zaregistrovali, že současně s volbou Michela Platiniho šéfem UEFA se objevily návrhy na vytvoření ochranného právního rámce pro tento sport pod deštníkem EU. Kopaná je nejenom nejpopulárnější sport na světě, ale i výrazný kulturně společenský fenomén, a zajisté i významné podnikatelské odvětví. Ruku v ruce s volbou nového předsedy se tak znovuobjevily snahy tyto různé aspekty doprovázející nynější existenci kopané zkrátka právně upravit pod hlavičkou legislativy EU. Petr Zahradník, EU Office České spořitelny

13

PREZENTACE / INZERCE

EN č. 2 / 2007

ČSOB Pojišťovna loni zvýšila svůj tržní podíl ČSOB Pojišťovně se loni v obchodní činnosti dařilo. Její předepsané pojistné, tedy souhrnná částka, již platí klienti za sjednanou pojistnou ochranu v životním i neživotním pojištění, stouplo o 11,6 procenta na 7,674 miliardy korun. ČSOB Pojišťovna tak opět zvýšila svůj tržní podíl a posílila svou pozici čtvrté největší domácí pojišťovny. V životním pojištění vykázala ČSOB Pojišťovna růst předepsaného pojistného o 12 procent na 4,432 miliardy korun a více než 11procentním tempem rostlo také neživotní pojištění, v němž předpis dosáhl sumy 3,242 miliardy korun. V obou těchto oblastech přitom ČSOB Pojišťovna podle předběžných údajů České asociace pojišťoven vysoce předstihla tempo růstu celého domácího trhu a její celkový tržní podíl se tak zvýšil na 6,4 procenta. Ten přitom v neživotním pojištění dosahuje 4,5 procenta a v životním dokonce 9,4 procenta. „Za loňským výsledkem stojí dobrá práce našich pojišťovacích poradců a také rozvoj spolupráce se sesterskou ČSOB v oblasti bankopojištění, především pak při prodeji životního pojištění v obchodní síti ČSOB. Velký podíl na lepších výsledcích má i růst a prohlubování spolupráce s makléři a makléřskými společnostmi,“ řekl předseda představenstva a generální ředitel ČSOB Pojišťovny Jeroen van Leeuwen. „To, že

se nám podle předběžných údajů podařilo v loňském roce předstihnout tempem růstu většinu našich konkurentů, nás samozřejmě těší, je to však zároveň i závazek do budoucna,“ dodal Leeuwen, podle něhož se loni přiblížil cíl ČSOB Pojišťovny stát se třetí největší tuzemskou pojišťovnou. V neživotním pojištění zaznamenala ČSOB Pojišťovna značné přírůstky v obou objemově nejvýznamnějších druzích pojištění – povinném ručení i pojištění podnikatelských rizik. Předepsané pojistné za povinné ručení, ve kterém ČSOB Pojišťovna již čtvrtým rokem úspěšně praktikuje princip segmentace rizik, stouplo bezmála o čtvrtinu na 1,058 miliardy korun, zatímco celý trh vykázal předběžně pouze jednoprocentní růst. Ve vysoce konkurenčním pojištění velkých rizik, kde loni trh v podstatě stagnoval, se ČSOB Pojišťovně podařilo zvýšit předpis o 9,4 procenta. V životním pojištění se loni slibně vyvíjel obchod u běžně placených a zvláště u jednorázově placených produktů, kde lze v poslední době pozorovat vysoký zájem klientů především o investiční životní pojištění. ČSOB Pojišťovna v této oblasti nabízí jednak investiční životní pojištění Maximal Invest, které se prodává v pobočkách ČSOB a patří k nejúspěšnějším produktům na trhu, jednak produkty Spektrum Invest a Triumf In-

vest distribuované vlastní obchodní sítí. Pojištění Maximal Invest i Triumf Invest jsou spojena s moderními investicemi do zajištěných fondů, což klientům přináší bezpečí zajištěné investice s možností vysoce nadprůměrného výnosu. Jed-

norázových životních pojištění loni ČSOB Pojišťovna prodala za více než 2,1 miliardy korun, což představovalo meziroční nárůst o 26 procent. ČSOB Pojišťovna je univerzální pojišťovna, která nabízí široké spektrum životních i neživotních pojiš-

Studenti se připravují na summit o Evropě Na půdě Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze se sešli v sobotu 17. února studenti českých univerzit s politiky, politology, diplomaty a manažery, kteří se zabývají evropskou problematikou či se přímo aktivně podílejí na rozhodnutích evropské úrovně. Začalo zasedání Modelu Evropské unie, které je součástí Pražského studentského summitu, který proběhne v dubnu. Kromě simulace jednání Rady EU se na sobotním zasedání mohli studenti seznámit například s Evropskou ústavní smlouvou nebo s otázkami, jak má Unie reagovat na současný mezinárodní vývoj. Model EU jako součást Praž-

tění občanům, malým a středním podnikatelům i největším korporacím. V současné době spravuje milion pojistných smluv. Měřeno předepsaným pojistným je čtvrtou největší pojišťovnou na domácím trhu. Tři čtvrtiny jejích akcií vlastní belgická pojišťovna KBC Verze-

keringen NV z nadnárodní skupiny KBC, 25 % drží Československá obchodní banka. Přední světová ratingová agentura S&P zvýšila v prosinci 2006 dlouhodobý úvěrový rating a rating finanční síly ČSOB Pojišťovny na stupeň BBB+ a přidělila mu pozitivní výhled.

VELKÁ MÓDNÍ SHOW JIŘINY TAUCHMANOVÉ A DRAŽBA SVATEBNÍCH ŠATŮ

5. 3. 2007

(vstup v 19 hod.) zahájení v 19:30 hod.

Žofín

Slovanský ostrov 226, Praha 1 Uvádí Lucie Koňaříková a Vlasta Korec Hlavní host Jaroslav Svěcený

ského studentského summitu obsahuje také středoškolský Pražský model OSN a v angličtině vedený středoškolský

Model NATO. Model EU bude pokračovat v březnu druhým setkáním, aby dokonale připravil studenty na hlavní část projektu. Účastníci se během workshopů mají, podle slov pořadatele z Asociace pro mezinárodní otázky (ATO), naučit vše, co souvisí s běžnou prací v Evropském parlamentu a na dubnovém summitu pak co nejdokonaleji simulovat jednání Rady Evropské unie a za účasti ministrů zahraničí řešit problémy, o kterých se během workshopů diskutovalo. Podrobnější informace o summitu na www.studentsummit.cz. Vlastimil Růžička

Výtěžek z dražby svatebních šatů převezme ředitel nemocnice v Motole pan Miloslav Ludvík pro dětské onkologické centrum Motolské nemocnice.

XXXBYDFOUD[

ŠÁRKA KOFROŇOVÁ pronájem realit

APED - Alena Pechová velkoobchod metrového textilu

14

Evropská unie spolufinancuje unikátní vědecký výzkum Výzkumný institut biomedicíny v Barceloně, nesoucí jméno významného španělského fyziologa Augusta Pi y Sunyera (1879-1965), spolu s tamní nemocnicí jsou koordinátory sdružení sedmi vedoucích evropských výzkumných center, které se zabývají výzkumem a diagnostikou zánětlivých a genetických onemocnění střev. Odhaduje se, že ve Španělsku trpí až 118 000 osob nějakým druhem střevní choroby, v Evropě počet takových pacientů dosahuje až 1,5 milionu. Jde převážně o mladé lidi ve věku 15–40 let. Počet zánětlivých střevních onemocnění v Evropě přitom každým rokem stoupá. Náklady na léčení nejsou zanedbatelné. Jenom ve Španělsku je to v průměru 7 382 eura na jednoho pacienta ročně a španělské zdravotnictví je tím zatíženo částkou okolo 1 miliardy eur za rok. Nejčastější chorobou je zánět tlustého střeva nebo Crohnova choroba. Tyto nemoci sice nejsou považovány za dědičné, ale je prokázáno, že k nim existují určité genetické dispozice a že k jejich vzniku přispívá i znečištěné životní prostředí a kouření. Včasná diagnostika v této oblasti a preventivní sledování příbuzných, již nemocných lidí může náklady na léčení významným způsobem snížit. Dosud lékaři jen těžko dokázali určit prognózu vývoje choroby u jednotlivých pacientů. Zmíněné evropské pracoviště již začalo vyhodnocovat, zda určitý chip ADN nazvaný IBDChip, by mohl lékařům pomoci. Ví se, že na vzniku zánětlivých střevních onemocnění se podílí několik genů současně a chip má, mimo jiné, pomoci zjistit, které konkrétní geny to jsou. Tento „biochip“, vyrobený baskickou firmou Progenika Biopharma, je zatím ve stadiu klinických zkoušek na 4 000 pacientech v různých evropských zemích. Francouzský podnik Innopsys zase v rámci tohoto evropského projektu pracuje na rozvoji čtecího laseru, který by dokázal údaje z chipu snadno získávat. Projekt na vývoji chipu je na příští tři roky financován Evropskou unií částkou 3,5 milionu eur. Očekává se, že chip se v klinické medicíně bude moci používat už v roce 2009. Anna Tkáčová

EVROPA

EN č. 2 / 2007

Poláci na raketovou základnu nespěchají Polsko je největším evropským „spřízněncem“ Spojených států amerických. Takový závěr vyplývá z průzkumu pro BBC World Service, který proběhl ve 25 světových zemích. Jeho účelem bylo hodnocení významu USA na světě. Výsledky v Polsku zveřejnila koncem ledna agentura CBOS. Podle ní 38% polské společnosti – nejvíc v Evropě – hodnotí úlohu USA pozitivně, 24% negativně. Kladný pohled na americkou velmoc přitom klesl z loňských 62%, tj. o 24% dolů. Tyto výsledky sice zrcadlí také politické vztahy mezi Spojenými státy a Polskem, přesto v kontroverzní věci protiraketové obrany USA v Evropě Poláci zatím nespěchají. Prezident Lech Kaczyński svěřil tuto záleži-

tost Národní bezpečnostní radě, jeho bratr a premiér Jarosław Kaczyński oznámil, že je příliš brzy na stanovení podmínek pro Američany. Opoziční Občanská platforma také opožďuje své konečné rozhodnutí, trvá ale na tom, aby součásti případné protiraketové obrany na území Polska tvořily část širšího obranného systému NATO. Američané už oznámili, že v blízké době předloží přesnější informace týkající se realizace protiraketové obrany v Polsku. Zatím je známo, že na polském území by mělo stát raketové odpalovací zařízení, zatímco v ČR by šlo o radarovou stanici. Polský premiér dal také najevo v „Signálech dne“ na vlnách polského rádia, že jistá roz-

Tomasz Ryłko

Rovní a rovnejší či menej šikovní a šikovnejší? Slovensko sa zavedením rovnej dane v roku 2004 zaradilo medzi európskych odvážlivcov. Na 19% sa tak dostali dane z príjmov fyzických (FO) aj právnických osôb (PO) spolu s jednou sadzbou dane z pridanej hodnoty (pred r. 2004 FO platili max. 38% a PO 25%). Daňová reforma predchádzajúcej vlády sa stretla s názormi za aj proti. Hovorilo sa o výpadku dane, úspešní podnikatelia to uvítali, dokonca navrhovali zníženie na 15%.

Evropský gurmán

Zač je v Norimberku perník

hodnutí týkající se protiraketových opatření byla s představiteli Spojených států dohodnuta, jde ale zatím jen o technický plán jednání z Američany. Další kroky v této věci jsou Polskem zatím oddalovány. Prezident při tom jako důvod předkládá důležitější úlohy pro Národní bezpečnostní radu, jakými jsou verifikace vojáků Vojenských informačních služeb nebo lustrační zákon. Polsko je sice státem politicky orientovaným na spolupráci s USA, v bezpečnostních záležitostech ale zatím pokládá interní věci za důležitější.

Vývoj dane z príjmov FO a PO > 7

 777AAB

;<  = !$!? 76AB



6DB

DABA6

B7

B

ADC7B6

7BA

C

CB7

AB E77B7F C6DB E76B67F

7CB

7DDBA

6BA

7ABAD

7D6B

B76

7BDC

D

A7B



66B

@   ACBA A7B

7B7

;<  = !$!? A7BA

@ AAB7D

AC76B

* prevod daní FO do obcí a Vyšších územných celkov

Zdroj: Daňové riaditeľstvo SR

Je jasné, že si prilepšili najmä vyššie príjmové skupiny. O dopade na najmenej zarábajúcich sa vedú polemiky. V Programovom vyhlásení súčasnej vlády sa píše: „V oblasti priamych daní vláda pokladá za potrebné zvýšiť mieru solidarity v daňovom systéme, a to najmä postupným zvyšovaním nezdaniteľného základu dane, ale aj prípadnou úpravou výšky daňového bonusu. Vláda navrhne zvýšiť zdaňovanie fyzických osôb s nadštandardnými príjmami.“ So zmenou sa už začalo. Od januára platí nový zákon o dani z príjmov. Najviac kritizovanou časťou zákona sa stalo zdaňovanie FO. Aj keď sadzba dane ostala, parlament schválil zmeny, podľa ktorých sa od začiatku budúceho roka budú viac zdaňovať osoby s nadštandardnými príjmami. Pôjde o hrubú mzdu vo výške približne 47 600 Sk mesačne. Od tejto sumy by mali zamestnanci postupne prichádzať o nezdaniteľnú časť. Ročná nezdaniteľná časť základu dane sa pre všetkých daňovníkov od januára zvýšila z 87 936 Sk na 90 816 Sk. O celú túto sumu prídu tí, ktorí v hrubom mesačne zarábajú viac ako 80 tis. Sk. Živnostníkov sa dotkne vyššie zdaňovanie v prípade, ak ich ročný základ dane presiahne približne pol milióna Sk. Alžbeta Havrillová

PŘEDSTAVUJEME KULTURNÍ INSTITUTY ZEMÍ EU V PRAZE

Bulharský kulturní institut V seznamu lahůdek, které si Evropská unie chrání značkami kvality, má Německo také dva výrobky z franckého (nikoliv bavorského) města Norimberku - klobásu Nürnberger Bratwürste a k naší lítosti i perník Nürnberger Lebkuchen. Pardubičtí patrioti nedají na ten svůj perník dopustit, ale ten norimberský z náměstí Hauptmarkt je zatím přece jen světově známější. Ostatně v samotných Pardubicích perníkáři nijak výjimečnou tradici ani neměli a město perníku získalo svůj voňavý věhlas vlastně až díky obratné obchodní politice velkovýrobních firem na začátku 20. století. Pečivo z medu a mouky znali už v Egyptě před čtyřmi tisíci lety, do našich zemí pronikla znalost výroby perníku na přelomu 13. a 14. století z Německa, pravděpodobně ze zmíněného Norimberku. Ten byl známý výrobou prvotřídního medu, ležel na křižovatce významných obchodních cest a byl centrem obchodu s kořením. Díky tomu se brzy stal i centrem výroby lahodného kořeněného perníku, který rychle nabyl velké obliby v celé Evropě. Také proto čeští tovaryši často putovali k norimberským perníkářům, aby se od nich přiučili. Druhy koření a jeho poměry se ovšem tajily, přesné receptury se předávaly jen ústně. Někteří perníkáři dávali do těsta až 20 druhů koření. V první řadě to byl pepř, a také od slova peprný se odvozuje název perníku, v němčině Pfefferkuchen. V současné době ale převážil název Lebkuchen z latinského libum, což byly v Římě medové obětní koláčky. V době přesných analýz už žádné tajemství neexistuje, ale pro představu můžu uvést první zapsaný recept na perník ze 16. století, uložený v norimberském muzeu: 1 libra cukru, půl žejdlíku medu, 4 loty skořice, 1½ muškátového oříšku, 2 loty zázvoru, 1 lot kardamomu, 1 kvertlík pepře, 5 lotů mouky. Vlastimil Novák

Začátkem února chodil ředitel Bulharského kulturního institutu Bojan Pančev po velké prázdné místnosti a neustále zvedal svůj mobilní telefon. Zrod nové kulturní instituce na mapě Prahy probíhal velmi živelně, nové prostory v Klimentské ulici dostali Bulhaři takřka ze dne na den a aby se institut stihl otevřít začátkem března, museli její pracovníci usilovně pracovat. Bulharská kultura, stejně jako tolik jiných, byla dříve zastoupena kulturním střediskem s bulharskou prodejnou. „Jenomže v 90. letech přišla restituce a my se museli z domu v ulici Na příkopě vystěhovat. Měli jsme sice pár kanceláří v budově ambasády v Dejvicích, ale pro kulturu to bylo naprosto nevyhovující. Na druhou stranu nás to ale motivovalo k větší spolupráci s ostatními kulturními institucemi, nechtěli jsme prostě zmizet ze scény, protože máme co nabídnout,“ říká Bojan Pančev. BULHARSKÁ KULTURA JE V PRAZE UŽ PŘES PŮL STOLETÍ Bulhaři jsou v Praze (a nejen tam) skutečně aktivní. Potkat se s nimi můžete na akcích v původním znění v sálech Městské knihovny, Obecní dům ozdobila velká výstava bulharských děl, Lucernu Music Bar zase rozezněla bulharská etno jazzová hudba. Aktivní jsou i na divadelních prknech, v únoru měla v Divadle v Dlouhé premiéru hra Pokus o létání, v Divadle Bez zábradlí bude na podzim premiéra hry od Christa Bojčeva. A v ne-

Bojan Pančev: Otevíráme začátkem března! Bulharský institut má nové sídlo v Klimentské ulici. foto: Pavel Farkaš poslední řadě byli zastoupeni i na letošních Dnech evropského filmu. KONEČNĚ VE SVÉM: VÝSTAVY, FILM I VYDÁVÁNÍ BULHARSKÝCH KNIH A co chystají v nových prostorách? „Určitě zintenzivníme naši dosavadní činnost, ale stejně se neuzavřeme jen do těchto prostor. Nicméně zde v Klimentské po otevření uspořádáme dvě fotografické výstavy, obsáhlou výstavu olejomaleb, chceme zde pořádat i pravidelná setká-

ní s bulharskými umělci. V podzemí zakládáme knihovnu a máme také radost, že se tu po dlouhé době začaly vydávat knihy bulharské prozaiky – na tom chceme dále spolupracovat,“ usmívá se ředitel institutu. Jazykové kursy prozatím v nabídce chybí, ale to se může změnit na podzim. Podle Bojana Pančeva je vidět vzrůstající zájem o bulharistiku, studentů tohoto oborů na FF UK je dost a „studenti jsou strašně sympatičtí a aktivní. Doufáme, že nám budou v budoucnu pomáhat,“ doplňuje ředitel. Pavel Farkaš

15

SUMMARY

EN č. 2 / 2007

Constitution pro(voking) Europe EUROPEAN UNION – In the history of united Europe, no document has aroused so many emotions like the European Constitution. It has been put into seclusion by referendums in France and Holland, the complicatedly prepared document got caught in a political vacuum. A German chancellor Angela Merkel tries to dust it off. Will she manage to offer Europe an agreement all 27 member states will put their hands up for? „States that already ratified the Constitution clearly demonstrated that a document dictating basic principles of functioning of the European community is a necessity,“ said Richard Sequens, a senator of the Parliament of the Czech Republic . „It would be a big mistake to think that the refusal of the Constitution in France and Holland represents the end of the constitution as such. It was just an impulse for new talks on further steps of the Union on common foundations.“

New negotiations are led in spirit of German chairmanship of the European Union. Chancellor Angela Merkel has started a new play which can produce a brand-new document - a text which will also need an acceptance of all member states. There are more reasons - Germany cannot propose to France and Holland the same agreement they already swept away. During talks in Prague with prime minister Mirek Topolánek Merkel realized that the Czech government is favourable

QUESTIONNAIRE Most probably, people living in developed countries are partly responsible for the extreme weather. What can make us change this?

Jiřina Šiklová sociologist and journalist

Michal Lukeš General Director of the National Museum

There is so many negative news, even information about the end of the world, so people do not take it seriously. If we believed more the press and media in general, and we would not make a „sensation“ out of everything, people would take such information seriously and maybe push politicians to take measures. The commercialization of media, the fact that bad news become a sensation, turns negatively against people. Like in that story about a shepherd calling too many times that the wolf is coming, and when the neighbours came he laughed at them. Once the wolf really came and nobody came to help him. This is similar with the negative forecasts.

It is absolutely beyond doubt that man affects weather and environment by his activity and modern technologies. But I am afraid that we will not manage to make any big changes in the short run. States and big companies rather think about costs, profits or losses. Then, common people prefer shirts to coats, they are not willing to give up some of their comfort, and think that e.g. the global warming does not concern them. I am afraid that our thinking will only be changed by a huge problem, which I am not wishing to bring though.

Jiří Grygar astrophysicist Vratislav Kulhánek President of the Board of Supervisors of Škoda Auto I am not sure that we affect the extreme weather by our way of life. Various eruptions in previous centuries or the origin of the ice age - this was definitely not caused by our way of life. Nevertheless, this does not mean that we shouldn’t fight for better environment with all reasonable means.

People have a tendency to solve problems by a method I personally call the effect of a dripping water tap. I notice that the tap started to drip and I know well that the faucet packing should be replaced. But I always put it off due to other things. And one day, the packing snaps and I flood myself and all neighbours in the house. The damage is huge and only with a great effort and big expenses I can repair it. However, the faucet packing would cost only a few bucks and its replacement would take only a couple of minutes.

to the new version. Similar attitudes are held in Poland and Britain. „By the end of our chairmanship in June, we want to determine further schedule of the constitutional process. And by the European Parliament elections in spring 2009, we want this schedule to come to a successful end,“ said Merkel, who proclaimed in the European Parliament in January that she perceives the failure of negotiations on the European Constitution as a historical fiasco. Many Euro MPs are also unfavourable to the „old“ constitution. „The very title of the document is misleading, it is not a constitution and it is not for Europe - it is a typical multilateral agreement, where only the first part out of five has a character of a constitution. Obligations of Romania and Bulgaria are missing in this document,“

Euro MP Jaromír Kohlíček mentioned few points he is discontent with. „The integration goes too far when it includes a catalogue of human rights, which in many cases unreasonably overlaps with the effective European Convention for the Protection of Human Rights, or when it allows a sneaking and hard-to-control shift of authority from international to European level,“ Euro MP Jan Březina also mentioned his remarks. But he claims that nothing has to be lost so far. „If German chairmanship handles its initiatory and coordinating role it voluntarily accepted, there can be a chance that the European Union would finally have a new agreement, no matter whether it is called the Constitution or not.“ Jan Štifter

Interview with Čestmíra Veselá At the end of the 80s, the construction of the European Parliament started - did it attract you? Did it cross your mind that you might later participate in its enlargement? To be honest, my worries after my move to Belgium were rather pragmatic - I had to have my diploma acknowledged, which took quite a long time. Then I had to work for some time as a trainee and meanwile I was still learning - there are different norms in Belgium and new materials were created (nowadays, everybody knows what plasterboard is, but it was unknown then and I didn’t know it either). Although it was pretty hard, it was a good school. Today, you are one of shareholders of CERUA company, which built new parts of the European Parliament - how did you come to that? After three years in my previous company I wanted to try something new. Because we had a small son at that time, I took a phone book and found two agencies nearby - CERAU finally won. A few of their architects were reserved for works on the European Parliament even then. I was assigned different orders, I really enjoyed the Museum of Natural Sciences. Around 1995, I started working on the Museum of Fine Arts, which was a huge order - a hall, a restaurant, a cafe and exhibition halls, several thousands of square metres in total. By the way, I experienced four museum directors... I was so busy by this order that I designed only one building for the European Parliament, which was not originally a part of it. Nevertheless, the development company came to us, because we had all papers about the EP and we knew about regulations, used materials, etc. Anyway, this was certainly good, because the new block all of a sudden ends somehow differently. The facade - which was done by me, the interior was done by the second part of our team - is more glassed in, more airy, and it connects with other parts of the city. What is the main difference for you between working on „small“ orders (like flats, houses) and working on large projects, like the Royal Museum of Fine Arts? It is mostly about the budget, you can also get to materials that are not commonly used in the private area, as well as technologies - here in the museum or in the parliament, there is unbelievable air conditioning you can’t even see, but it works perfectly, or here in the cafe you hear music playing, but you can’t see any speakers. These are completely different worlds. I like these technical things, maybe that is why I prefer similar projects. Besides, my colleagues studied architecture faculties, but I am an engineer-architect from the Technical University and the learnt technology comes back here.

Čestmíra Veselá was born in Prague in 1962. After graduating at the Czech Technical University in Prague, she married to Belgium as a new engineer - architect. Today, she works for CERAU company on big orders like new buildings of the European Parliament for new member states or a reconstruction of interiors of the Museum of Fine Arts in Brussels. How will Brussels look in 15 or 20 years? The European Union has decided not to build any more buildings, but to buy or lease. In my opinion, Brussels is an American city in the middle of Europe. It has an administrative centre, a shantytown and residential housing in suburban districts. It is much about taxes - they are paid according to your place of living here. Almost everybody works in Brussels, where they travel by trams, damage roads and pavements, but they live outside in „satellite“ towns, in houses with gardens. So, their taxes go to towns and villages they live in, and Brussels gets nothing. But also here is a catch - when you go to work from Waterloo or Kraainem to Brussels every morning, you must count with at least one hour. So, the rich finally move back to Brussels, into new flats that are now being built or revitalized, and intrablocks with gardens like in England are established. Since 2002, Brussels has had a new ground plan. Thanks to new luxurious flats the city will grow rich and so it will have money for repairs and better infrastructure. What is your professional dream? I like sports structures, for example I would like to build a football stadium. But what do I know? Maybe I will be building only flats from now on... Eva Kunertová

European horizonts of Zdeněk Velíšek

Waiting for the French presidential election If I should name the cause why the European Union has been giving an impression of some kind of paralysis, I would have only one word at the tip of my tongue - France. Or, to be more precise - French presidential election. It will take place this year, in two rounds, in April and May. But French politicians have been living with it since 2004. (Nicolas Sarkozy even longer!) They subordinate and sometimes even immorally sacrifice everything to the

success in a marathon of an unproclaimed election campaign. Presidential ambitions of some of them - mainly a socialist Laurent Fabius - adversely affected the result of French referendum on the European Constitution already in 2005. Their speeches substantially and sad to say successfully nourished in voters an annoyance with consequences of EU extension by ten countries, and promies „different“ Europe. After the fatal NO, no pre-European gesture of a fundamental quality could be expected from the French political scene. After all, before elections main political subjects everywhere opulently respect the „people’s will“. But now, there are only few weeks remaining to French presidential election and EU begs the question what to

expect after it. A recovery of European integration has so far been a Cinderella among goals of major candidates - Nicolas Sarkozy from the governing UMP, and Ségolène Royal from the opposing socialists. Neither of the two promises to take the European initiative in his/her hands and breathe new dynamics into the integration process, nor to make Europe a leading player of the world politics, as did de Gaulle, Mitterrand and partly also Chirac. Royal promises emphasized social orientation of European politics, Sarkozy - however called a liberal - also does not tolerate that Brussels should restrict traditional attributes of French „providing country“. To be preserved, on the contrary, he wants the independence of ECB to be curtailed. The

third of the presidential candidates with some chances, Fracois Bayrou from the centrist UDF, returned to the „Europe“ topic the global dimension, but for its easier achievement he suggested „Europe of two circles“. The inner circle would be only for Eurozone countries. We cannot exclude that this thought - in other words an idea of multi-speed Europe - will dominate not only in France (Sarkozy proclaimed something similar earlier), but finally in the whole EU in discussions about the destiny of the European Constitution. In my opinion, it would not be a lucky French contribution to a solution of the future development of Europe. But, unfortunately, I cannot see any other.

16

EVROPSKÉ UDÁLOSTI / INZERCE

Kde se skrývá Radovan První Karadžič?

Vojáci NATO znovu prohledali dům dětí bývalého předáka bosenských Srbů Radovana Karadžiče, který je stále na útěku. Před domem hlídkují italští vojáci z mnohonárodnostních mírových sil EU (EUFOR). foto:REUTERS/Danilo Krstanovic (BOSNIA AND HERZEGOVINA)

EN č. 2 / 2007

zlatá

Poprvé v historii českého alpského lyžování dosáhla naše závodnice na mistrovství světa na nejvyšší stupínek. Šárka Záhrobská vyhrála zlatou medaili ve slalomu na světovém šampionátu ve švédském Aare. foto:REUTERS/Stefano Rellandini INZERCE

X_[bQZU ;_]`\Ud^cUbfYcf_R\QcdY_`bQfQ‹TbÚRicY\^Yz^SX cdQfURQZUZYSX`́c\eÒU^cdf 4_eRbQfYSU)(%##%#@QbTeRYSU4_eRbQfYSUD*$&& %"'$#5*Y^V_0cec`[Sj

gggcec`[Sj

Adresa redakce: Evropské vydavatelství s.r.o., třída Míru 68, 530 02 Pardubice. Centrální telefon a fax: +420 466 611 139, centrální GSM: +420 777 100 388 e-mail: [email protected], IČ: 69168741 Vydavatel:JanDoležal.Ředitelkavydavatelství:JarmilaKudláčková.Ředitelzpravodajstvíakomunikace:MilošSpáčil.Šéfredaktorka:PhDr.ZuzanaNováková. Redaktoři: Jan Štifter, Dita Kocmanová, Tomáš Sachr, Jan Řeháček, regionální a zahraniční dopisovatelé. Fotograf: Miloš Kolesár. Layout: Mgr. Pavel Ševčík. Grafik: Karel Nohava. Jazykové korektury: Iva Málková. Překlady: Jakub Hřib. Produkce: Leona Šolcová. Inzerce: EUROPEAN MEDIA HOUSE s.r.o., Karmelitská 18, 118 00 Praha 1. Telefon a fax: +420 257 534 024, e-mail: [email protected], IČ: 27482855 Tisk: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. Distribuce: ROZŠIŘUJÍ SPOLEČNOSTI PNS, a.s. Předplatné zajišťuje Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrum, Moravské náměstí 12D, 659 51 Brno. Příjem objednávek: telefon: +420 541 233 232, fax: +420 541 616 160 e-mail: [email protected], příjem reklamací: 800 800 890 Cena výtisku: 15,- Kč vč. DPH Evidenční číslo: MK ČR E 14589, ISSN: 1214-696X. Ročník 3, číslo 2, vychází 23.2.2007 Názory spolupracovníků nemusí vždy vyjadřovat názory listu. Nevyžádané materiály nevracíme. Za chyby novinového tisku neručíme.