my underground Abbé J.Libánský text: Vratislav Brabenec Václav Havel Ivan Magor Jirous Svatopluk Karásek

Abbé J.Libánský

my underground

text:

Vratislav Brabenec Václav Havel Ivan “Magor” Jirous Svatopluk Karásek rodinné fotoalbum * family album * familienfotoalbum 1972/82

5--

“Vše leží na zemi. Materiál připravený k přestěhování do depozitáře” - napsal kdysi Eugen Brikcius. Má pravdu. Zvedl jsem materiál a přestěhoval do depozitáře a nyní - po čtvrt století - opět oprášil. Jenom oprášil. Bez vylepšení a retuše: ani nás nikdo neretušoval, a ta uplynulá doba je na nás vidět. Stejně jako my, prošly negativy tou dobou se vším, co k tomu patřilo - včetně sklepů, stodol, poloúspěšného schovávání před státní policií a nakonec vystěhování. Ať zůstanou tak, jak jsou. Doufám, že i my jsme zůstali - alespoň částečně - takoví, jací jsme byli. Dovolil jsem si ten luxus, vydat své “rodinné album” - není to nic jiného, než krabice plná subjektivních pohledů, bez ladu a skladu, bez chronologie a nároku na úplnost. Ale je z nich vidět, že jsme v tom marasmu žili - ve sklepích a po vazbách, s hromadou dětí na koncertech, svatbách, výstavách a vůbec... Omlouvám se všem, kteří se tady nenajdou. Buďto jsem je nevyfotil, nebo jejich fotky pohltil čas nebo StB. Těšme se spíš z těch, kteří by se tu našli, kdyby tady ještě byli: Jarda Kukal, Šálek, Jirka Němec, Stáňa Karásková, Peťák, Nikolaj Stankovič, Šárka nebo Mejla Hlavsa. Abbé L.

--6

“Everything is scattered on the floor - stuff ready to be moved to the depot’ this was once written by. Eugen Brikcius . He is correct . I have picked up the material and moved it to the depot. And now, a quarter of a century later, I have dusted it off again. Just dusted it off. Without corrections and retouching: We have also not been retouched, the signs of time show on us. Just like us the negatives have passed through time including all that went along with it: the cellars, barns, hiding (unfortunatly not always successful) from the Statepolice - and the exil. They shall stay as they are. I hope that we as well, at least partly, have stayed as we were. I have afforded myself the luxury to release my family album. It is nothing but a heap of subjective pictures without chronological order and claim to being complete. But one can see in the pictures that despite the societal depravity we LIVED. Not only in the cellars and prisons but with many children at concerts, weddings exhibitions, and all that. I apologize to all who cannot find themselves here. Either I did not photograph you or the pictures have been swalloed by time or the police. Let us enjoy the pictures of those who would have found themselves here if they were still with us (Jarda Kukal, Šálek, Jirka Němec, Stáňa Karásková, Peťák, Nikolaj Stankovič, Šárka nebo Mejla Hlavsa). Abbé L.

“ Alles liegt am Boden herum - Material zur Übersiedelung ins Depot bereit” - hat irgendwann Eugen Brikcius geschrieben. Er hat recht. Ich habe das Material gehoben und ins Depot überführt, und jetzt ein Vierteljahrhundert später - wieder abgestaubt. Nur abgestaubt. Ohne Nachbesserungen und Retusche: Auch uns hat niemand retuschiert, die Zeit sieht man uns an. So wie wir, sind auch die Negative durch die Zeit gegangen - mit allem, was dazu gehörte: den Kellern, Scheunen, sich verstecken (leider nicht immer erfolgreich) vor der Staatspolizei - und dem Exil. Sie sollen bleiben, wie sie sind. Ich hoffe, dass auch wir, zumindest teilweise, geblieben sind, wie wir waren. Ich habe mir den Luxus erlaubt mein Familienalbum zu veröffentlichen - es ist nichts anderes als ein Haufen subjektiver Bilder, ohne chronologische Ordnung und Anspruch auf Vollständigkeit. Aber man sieht in diesen Bildern, dass wir trotz all dem gesellschaftlichen Elend GELEBT haben. Gelebt, nicht nur in den Kellern und Haftanstalten, sondern auch mit vielen Kindern auf Konzerten, Hochzeiten, Ausstellungen, und überhaupt. Ich entschuldige mich bei allen, die sich hier nicht finden. Entweder habe ich Euch nicht photographiert, oder die Bilder wurden von der Zeit oder der Staatspolizei geschluckt. Freuen wir uns über die Bilder derjenigen, die sich hier gefunden hätten - wenn sie noch unter uns wären (Jarda Kukal, Šálek, Jirka Němec, Stáňa Karásková, Peťák, Nikolaj Stankovič, Šárka nebo Mejla Hlavsa).

Abbé L. 7--

Mnohokrát jsem se přesvědčil o tom, že naše osudy silně ovlivňují věci na první pohled nezřetelné, veřejně neakcentované, dávající o sobě vědět spíše jen skrze náš vnitřní neklid a nutkání, než racionálním zdůvodněním. Představuji si je jako trochu tajemný spodní proud, vyvěrající ze samé podstaty života a jsoucí jí proto blíž. Underground a život v něm takovým proudem byl a nikdo z nás jej v sobě nemůže potlačit či zapomenout, jako nelze zapomenout a potlačit touhu po svobodě.

I have often experienced that our fate is strongly influenced by things that are at first glance hard to define, they do not manifest themselves clearly in public. Things that show themselves through our inner inquietude and our urges rather than through rational reasoning. I imagine it as a somewhat mysterious undercurrent that arises from the pure essence of life, and is therefor closer to it. The Underground and the life in it was such a stream, and nobody can suppress or forget it within himself. No more than one can forget and suppress the desire for freedom.

Oft habe ich die Erfahrung gemacht, dass unser Schicksal stark von Dingen beeinflusst wird, die auf den ersten Blick nur schwer definierbar sind, sich öffentlich nicht klar manifestieren. Dinge, die eher durch unsere innere Unruhe und unser Drängen in Erscheinung treten als durch rationale Begründung. Ich stelle sie mir als eine etwas geheimnisvolle Tiefenströmung vor, die aus der reinen Essenz des Lebens entspringt, und ihr deshalb näher ist. Der Underground und das Leben in ihm war so ein Strom und niemand von uns kann ihn in sich selbst unterdrücken oder gar vergessen. Ebenso wenig wie man die Sehnsucht nach Freiheit vergessen und unterdrücken kann.

Praha září 2004

--8 --8

9--

"Lidé jsou tak fantastičtí. Nemůžete udělat špatný snímek." Andy Warhol Warholova slova použitá v záhlaví tady nestojí kvůli tomu, aby snižovala estetické zásluhy Jaroslava Abbé Libánského. Napadla mne proto, že mi Abbého fotografie připomínají nepochybně nejkrásnější doby mého života, kdy jsme pobývali ve společenství, které pro nás znamenalo mnohem víc než pokrevní vazby, s nimiž jsme byli spojeni na jiných místech. Není třeba ronit slzy nad tím, jak a kam se tato společnost paprskovitě rozstříkla, ani nad těmi, kteří již mezi námi nejsou (především Jarda Kukal a Mejla Hlavsa). Abbého fotografie jsou všechno jiné než efektní: civilistní by byl myslím nejpřesnější příměr. Možná právě proto vystihují atmosféru tohoto zprofanovaného slova undergroundu: vždyť i my jsme žili obyčejné životy - a především obyčejné životy naplněné tuhým zápasem o přežití v dusné atmosféře tuhnoucí normalizace. Nicméně přerušované našimi církevními svátky, jimiž byly radostné poutě na čím dál tím řidší koncerty podzemních kapel a truchlivější poutě na soudní procesy. Naplněné však přesto hlubinnou radostí z toho, že jsme pořád spolu. Tak jako nás dočasně ubývalo do vězení, přicházeli mezi nás noví. A především - rodily se děti, které - ať si o tom dnes myslí cokoliv - prožily dětství plnější a hodnotnější než jejich vrstevníci. Díky Abbému i my pamětníci můžeme tehdejší doby připomenout. A ti, kteří to nezažili, mohou snad trochu nahlédnout, jak jsme žili. Kdysi jsem přijel do Staré Říše s Juliánou a Žluťákem, vezl mne z nějakého vězení. A druhý den se Juliánini katoličtí příbuzní pohoršovali nad tím, že na městečku viděli nějakého divného člověka (Pepa Hrubý měl dlouhou pletenou černou šálu, vláčel ji za sebou po zemi). A Juliánina maminka jim řekla: "Co na tom záleží, jak vypadá? Kdybyste věděli, jak oni se mají rádi! Měli byste se od nich učit." Abbé, tak fotografuj dál ostrůvky lásky, které mezi námi ještě zbyly. Ivan “Magor” Jirous V Prostředním Vydří 1.října 2004

--10

“Humans are so fantastic! They cannot make a bad picture.” Andy Warhol Warhol’s words are not being quoted here at the beginning to diminish the aesthetic quality of Abbé Jaroslav Libansky’s work. They came to my mind because Abbé’s picture remind me of the undoubtedly most beautiful time of my life: When we lived a kind of community that meant definitly more to us than bloodties which connected us to other places. One does neither need to shed tears about how and when this community scattered nor about those who are no longer amongst us (first of all Jarda Kukal and Mejla Hlavsa). Abbé’s photographs are anything else but upfront effective. “Civil” is in my opinion the most accurate description. This is possibly why they reflect the term “Underground”: We also lived ordinary lives – lives filled with the tough struggle for survival in the suffocating atmosphere of an increasingly tight society of “normalitation”. Nevertheless they were interrupted by our church services: The cheerful pilgrimmages to increasingly rare concerts of underground bands, and those downbeat ones to court appearences. Despite all that our lives were filled with the deep joy of always being together. We were often temporarily reduced in number due to various prison sentences, but new ones also joined us. And most of all: Children were born into this world who, however they may think of it today, had a richer, more prosperous childhood than their peers. Thanks to Abbe we participants can call those times into memory. Those who did not experience it may possibly gain a little insight into our past lives. At that time I came with Juliana and Zlutak to Stará Říše, he had just picked me up from prison. The next day Juliana’s catholic relatives gossiped about the strange individuals that they had seen in the small town – Pepa Hrubý wore a long, black woolen scarf which he dragged behind on the ground. And Juliana’s mother said to them: “Who cares what they look like? If you only knew how much they all like each other! You should learn from them.” So, Abbé, keep fotographing those islands of love that still remain for us. Ivan “Magor” Jirous Prostřední Vydří 1st October 2004

11--

“Menschen sind so fantastisch! Man kann von ihnen keine schlechten Aufnahmen machen.” Andy Warhol Warhols Worte werden hier nicht am Anfang zitiert um die ästhetische Qualität von Jaroslav Abbé Libanskys Arbeit zu mindern. Sie sind mir deshalb in den Sinn gekommen, weil mich Abbés Bilder an die zweifellos schönste Zeit meines Lebens erinnern: Als wir eine Gemeinschaft lebten, die für uns weitaus mehr bedeutete als Blutsverwandtschaften, welche uns mit anderen Ebenen verbanden. Man muss darüber keine Tränen vergießen, wie und wohin sich diese Gemeinschaft zerstreut hat, auch nicht über jene, die nicht mehr unter uns sind (vor allem Jarda Kukal und Mejla Hlavsa). Abbés Fotographien sind alles andere als vordergründig effektiv. “Zivil” wäre meiner Meinung nach die treffenste Bezeichnung. Möglicherweise reflektieren sie gerade deshalb die Atmosphäre des mittlerweile banalisierten Begriffs “Underground”: Auch wir haben gewöhnliche Leben geführt – Leben die voll waren vom beinharten Überlebenskampf in der erstickenden Atmosphäre einer sich immer verkrampfter “normalisierenden” Gesellschaft. Nichtsdestotrotz waren sie unterbrochen von unseren kirchlichen Feiertagen: den heiteren Pilgerfahrten zu immer seltener gewordenen Konzerten von Underground Bands, und den bedrückenden zu Gerichtsverhandlungen. Dennoch waren diese Leben erfüllt von der tiefen Freude über unser ständiges Beisammensein. Wir wurden zwar vorübergehend aufgrund von diversen Gefängnisaufenthalten weniger, aber es kamen auch Neue zu uns. Und vor allem – es kamen Kinder zur Welt, die, wie auch immer sie heute darüber denken mögen, eine erfülltere, reichere Kindheit erlebten als ihre Altersgenossen. Dank Abbé können wir Beteiligten uns diese Zeiten in Erinnerung rufen. Jene, die es nicht erlebt haben, können vielleicht einen kleinen Einblick in unsere damaligen Leben gewinnen. Damals kam ich mit Juliana und Žluťák nach Stará Říše, er holte mich gerade aus irgendeinem Gefängnis ab. Am nächsten Tag entrüsteten sich Julianas katholische Verwandte über den seltsamen Typen, den sie im Städtchen gesehen hatten – Pepa Hrubý trug einen langen gestrickten schwarzen Schal, er schleifte ihn am Boden hinter sich her. Und Julianas Mutter sagte zu ihnen: “Wen kümmert es, wie sie aussehen? Wenn ihr wüsstet, wie gern sie sich alle haben! Ihr solltet von ihnen lernen.” Abbé, fotografiere weiter jene Inseln der Liebe, die uns noch geblieben sind. Ivan “Magor” Jirous Prostřední Vydří 1.Oktober 2004

--12

13--

O českém undergroundu Jak definovat nedefinovatelné, jak popsat nepopsatelné? Možná fotografie zachytí vzpomínku lépe než slovo. Fotka zachytí atmosféru – a ta byla podstatná. Ta zvláštní atmosféra setkávání, kdy nikdo nevěděl předem, co bude, co se stane. V té atmosféře byla určitá úzkost. Bylo vždy velmi pravděpodobné, že dojde k razantnímu zásahu policie, že dojde k zatýkání a rozehnání, ale v té úzkosti nebyl strach, byl spíše přítomen pocit společného překonávání strachu. Ano, přijde postih a přesto se sejdeme, přesto budeme hrát a poslouchat muziku, kterou chceme. Musíme si na tom trvat, jinak nám vezmou všechno. Žili jsme svobodu v nesvobodě, vypadalo to uboze, ale byla to nádhera. Někdy se řádilo a byl rachot, zatímco jindy – například když Londýn vybrnkával na kytaru – bylo i v půl druhé v noci několik set posluchačů tak ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Pro me byla setkání českého undergroundu velkým přínosem a už asi nikdy nic takového nezažiju, ale mohu s tímto obohacením žít až na věky. Svatopluk Karásek, srpen 2004

About the Czech Underground How can one define the undefinable, describe the undescribable? Possibly Photography is able to better capture a memory than the Word can. A photograph captures the atmosphere – and that was vital. The special atmosphere of the meetings when nobody knew what will be, what might happen. A certain sense of anxiety hung in the air. A stormy police intervention was always very likely. Also arrests and violent dispersal were likely. In this anxiety we had no fear, rather the feeling of overcomming fear together dominated. Yes, the police repression will come – but we will meet despite of it. Nevertheless we will play and listen to the music we like. We have to insist, because otherwise they will take everything away from us. We lived freedom in bondage. It had the semblance of misery but it was glorious. Sometimes we acted up and made quite some racket. At other times - when for example Londyn plucked the guitar strings – hundreds of people were even at two o’clock in the morning so quiet that you could hear a needle drop. For me those meetings of the Czech Underground were a great enrichment and I will most likely never experience such moments again. But I can live with this enrichment forever. Svatopluk Karásek, August 2004

--14

Über den tschechischen Underground Wie kann man das Undefinierbare definieren, das Unbeschreibliche beschreiben? Möglicherweise vermag es die Fotographie besser eine Erinnerung einzufangen als das Wort. Ein Foto erfasst die Atmosphäre – und die war entscheidend. Die besondere Atmosphäre der Begegnungen, als niemand zuvor wusste, was sein wird, was geschehen wird. Eine gewisse Beklommenheit hing in der Luft. Ein stürmischer Polizeieingriff war stets sehr wahrscheinlich. Ebenso wie Verhaftungen und gewaltsame Zerstreuung wahrscheinlich waren. In dieser Beklommenheit hatten wir jedoch keine Angst, vielmehr dominierte das Gefühl, gemeinsam Angst zu überwinden. Ja, die polizeiliche Ahndung wird kommen und wir treffen uns trotzdem. Wir werden trotzdem spielen und Musik hören, die wir wollen. Wir müssen darauf bestehen, sonst nehmen sie uns alles weg. Wir lebten die Freiheit in der Unfreiheit. Es hatte den Anschein der Trostlosigkeit, aber es war herrlich. Manchmal haben wir uns ganz schön aufgeführt und Lärm gemacht. Andere Male – zum Beispiel, wenn Londyn die Gitarrensaiten zupfte – waren einige hundert Besucher noch um halb zwei in der Nacht so still, dass man eine Nadel beim Aufschlag gehört hätte. Für mich waren die Begegnungen des tschechischen Undergrounds eine große Bereicherung und ich werde so etwas wahrscheinlich nie wieder erleben. Aber ich kann mit dieser Bereicherung auf ewig leben. Svatopluk Karásek, August 2004

15--

Milý Abbé! Navštívil nás ukrajinský vědec. Hledal magická místa po celém světě. Psal o tom doktorskou práci. Ukázal jsem mu Clayoquot Sound na Vancouver Islandu. Záliv na západním pobřeží ostrova ho okouzlil, ale nebylo to ono. Když přijel podruhé, měl už jakousi magickou krajinu v New Mexico. Vyprávěl složitě o tom, jak na tom kousku světa není vlastně nic vyjímečného, ale přesto má grády, které dlouho hledal. Mám rád podobná vyprávění. Pojedli a popili jsme po slovansku. Vyprávění o nevýrazné, a přesto silné krajině nebralo konce. Pak byla dlouhá, tichá pauza. Měl jsem dojem, že jsem všechny jemnosti jeho výkladu úplně nepochopil. Zeptal jsem se: „Adriane, máš přeci nějaké fotografie z toho N. Mexica?“ A. se hodně rozčílil. Oči zúžil po tatarsku a pak nám výrazně sdělil: “Krajinu, kterou zkoumám, přeci nemůžu fotografovat!“ Najednou jsem to pochopil. Když z krajiny sejmu její obraz, nebude už celá. Trochu z ní ubyde. Od té doby na fotografie koukám jinak. Nemělo by se o tom možná ani psát, aby Adrianovo učení zůstalo vcelku. Pravda, většinou to říkám jen přátelům, kteří také fotografují. Dívají se podobně přísně jako tehdy Adrian, když jsem se ho nesměle tázal na snímky krajiny z N.M. Někteří jen soucitně kývnou hlavou, ušklíbnou se a převedou hovor jinam. Myslí si o mně své. Já o nich taky. Krajiny obličejů jsou vystavené náporu jako ona oblast v N.M. Některé obličeje život přeorá, oseje, zúrodní a nesklidí, jiné ponechá jejich magické jalovosti. Za obličej se dá určitě i obratně schovat. Krajiny vlasů, omítek, nápisů a dětí. Z vyčerpané, ušlapané země vyrostly drzé houbové kreatury. Každá po svém. Hold všem, kteří nejsou k rozeznání! Sláva nebožtíkum! Dík nezúčastněným! Vratislav Brabenec, Praha říjen 2004 P.S. Původně jsem chtěl napsat obsáhlejší studii o nesmyslnosti světelných obrázků. Kdybych se lépe znal a sám sobě nenalhával pracovitost, věděl bych dobře, jak to dopadne. Pokud by někdo měl zájem o další výklad, dovedu rozvést nastíněné na několik neposlouchatelných hodin. Už předem se za to stydím, ale někdy přednáším bez varovaní lidem, kteří o to vůbec nestojí. Vařím z vody a stavím z písku.

--16

17--

Dear Abbé, A Ukrainian scientist visited us. He was searching for magical places all over the world. He was writing his Ph.D thesis about it. I showed him Clayoquot Sound on Vancouver Island. The inlet on the west coast of the island mesmerized him, but it was not quite it. On his second visit he had discovered a magical landscape in New Mexico. He spoke elaborately about how there really was not anything unique about this part of the world, but somehow it had that magical quality that he had been seeking for so long. I enjoy such conversations. We ate and drank Slavic Style. Our conversation about this plain yet powerful landscape was endless. Then there was a long silent pause. I got the feeling that I had not completely understood all the nuances of his observations. I asked him, “Adrian, you must have photos of this landscape in N. Mexico?” A. became upset. He squinted his eyes like a Tatar and then told us with great emphasis, “I can’t possibly photograph a landscape that I am exploring!” And suddenly I understood. If one captures a single image of a landscape it will never be complete. A piece will be lost. Since that time I view photographs differently. Perhaps one should not even write about it, so that Adrian’s lesson remains complete. True, usually I only tell this to my friends who do photography. They look at me sternly as Adrian did when I had asked about photos of the landscape in N.M. Others simply nod their heads, frown, and change the subject. They have their opinion of me. And I have my opinion of them too. The landscapes of faces are exposed to similar stresses as the landscape in N.M. Life plows, sows, bears fruit that are not harvested and in some cases it maintains the magical barrenness of faces. One can surely and cleverly hide behind a face. The landscapes of hair, plaster, signs and children. Mushroom-like creatures grow defiantly from the exhausted, downtrodden earth. Each according to its own. Hail to all those who cannot be identified! Glory to the departed! Thanks to the non-participants! Vratislav Brabenec, Prague October 2004 P.S. Originally I had intended to write a more detailed study about the absurdity of light images. If I knew myself better, and did not fool myself into thinking that I was hard working, I would have known the result. If someone is interested in a longer explanation I am capable of foreshadowing these thoughts for many intolerable hours. I am ashamed ahead of time as sometimes I am apt to give lectures without warning to those who are not in the least bit interested. I cook with water and build with sand.

--18

Lieber Abbé, Ein Ukrainischer Wissenschaftler besuchte uns. Er war auf der Suche nach magischen Orten überall in der Welt. Er schrieb seine Doktorarbeit darüber. Ich zeigte ihm Clayoquot Sound auf Vancouver Island. Diese Einbuchtung an der Westküste der Insel hypnotisierte ihn zwar, traf es aber nicht genau. Bei seinem zweiten Besuch hatte er eine magische Landschaft in New Mexico entdeckt. Er sprach ausführlich darüber, dass dort eigentlich nichts Einzigartiges war, aber es trotzdem diese magische Qualität gab, die er so lange gesucht hatte. Ich genieße solche Konversationen. Wir aßen und tranken im “Slawischen Stil”. Unsere Konversation über diese schlichte, jedoch machtvolle, Landschaft war endlos. Dann gab es eine lange, stille Pause. Ich hatte das Gefühl, nicht alle Nuancen seiner Beobachtungen völlig verstanden zu haben. Ich fragte ihn: ”Adrian, du musst doch Fotos von dieser Landschaft in New Mexico haben?” A. wurde sauer. Er schlitzte seine Augen wie ein Tartar, und sagte dann mit großem Nachdruck, “Ich kann unmöglich eine Landschaft fotographieren die ich erforsche!” Und plötzlich verstand ich. Wenn man ein einzelnes Bild einer Landschaft einfängt, wird sie niemals komplett sein. Ein Stück wird verloren sein. Seit dieser Zeit betrachte ich Fotographien anders. Vielleicht sollte man nicht einmal darüber schreiben, damit Adrians Lektion komplett bleibt. Richtig, normalerweise sage ich das nur zu meinen Freunden, die sich mit Fotographie beschäftigen. Manche sehen mich so ernst an wie Adrian als ich ihn über die Fotos der New Mexico Landschaft befragte. Andere nicken einfach mit dem Kopf, runzeln die Stirn und wechseln das Thema. Sie haben ihre Meinung von mir – und ich habe auch meine Meinung von ihnen. Die Landschaften von Gesichtern sind ähnlichen Spannungen ausgesetzt wie die Landschaft in N.M. Das Leben ackert, sät, trägt Früchte, die nicht geerntet werden, und in manchen Fällen erhält es die magische Unfruchtbarkeit von Gesichtern. Man kann sich sicherlich, und schlau, hinter einem Gesicht verstecken. Die Landschaft des Haars, dem Verputz, den Zeichen, und Kindern. Pilzähnliche Kreaturen wachsen trotzig aus der erschöpften, niedergetretenen Erde. Jedes entsprechend seiner Art. Heil all jenen, die nicht identifiziert werden können! Glorie denen, die weg sind! Dank an die Nichtteilnehmer! Vratislav Brabenec, Prag October 2004 P.S. Ursprünglich war es meine Intention, eine detailreichere Studie über die Absurdität von Lichtabbildungen zu schreiben. Würde ich mich besser kennen, und narrte mich nicht selber in dem Glauben, dass ich hart arbeite, hätte ich gewusst, was dabei rauskommt. Wenn jemand an einer längeren Erklärung interessiert ist, bin ich fähig diese Gedanken für unerträglich viele Stunden ihre Schatten vorauswerfen zu lassen. Ich schäme mich schon im Vorhinein, da ich manchmal dazu neige, ohne Warnung denjenigen Vorträge zu halten, die nicht im Geringsten interessiert sind. Ich koche mit Wasser und baue mit Sand.

19--

...Nejdůležitější politickou událostí v Československu od nástupu Husákova vedení v roce 1969 bylo nepochybně vystoupení Charty 77. Duchovní klima pro toto vystoupení však nepřipravila žádná bezprostředně politická událost: připravil ji soudní proces s mladými hudebníky kolem skupiny The Plastic People. Proces, v němž proti sobě nestály dvě politické síly nebo koncepce, ale dvojí pojetí života: na jedné straně sterilní puritanismus post-totalitního establishmentu, na druhé straně neznámí mladí lidé, kteří nechtěli nic jiného než žít v pravdě: hrát hudbu, jakou mají rádi, zpívat o tom, čím skutečně žijí, žít svobodně, důstojně a v bratrství. Byli to lidé bez politické minulosti, žádní uvědomělí političtí opozičníci s nějakými politickými ambicemi, žádní bývalí politici, vyloučení z mocenskych struktur. Tito lidé měli všechny možnosti adaptovat se na daný stav, přijmout "život ve lži" a žít si v klidu a v bezpečí. Rozhodli se však jinak. Přesto - nebo přesněji: právě proto - měl jejich případ zvláštní odezvu: dotýkal se vlastně každého, kdo ještě nerezignoval. Navíc přišel jejich případ do doby, kdy po létech čekání, apatie a skepse k různým formám vzdoru se začal objevovat nový úkaz: jakási "únava z únavy", kdy už lidé začínali mít dost tohoto neplodného vyčkávání a pasívního přežívání v naději, že se snad poměry přeci jen obrátí k lepšímu. V určitém smyslu to byla ona poslední kapka, kterou přetekl pohár. A mnoho skupin a proudů, do té doby izolovaných, zdrženlivých nebo angažujících se těžko navzájem slučitelnými způsoby, pocítilo náhle silně a společně nedělitelnost svobody: všichni pochopili, že útok proti českému hudebnímu undergroundu je útokem proti tomu elementárnímu a nejdůležitejšímu, proti tomu, co vlastně spojovalo všechny: proti "životu v pravdě", proti skutečným intencím života. Svoboda rockové hudby byla pochopena jako svoboda člověka, tedy i jako svoboda filosofické a politické reflexe, jako svoboda literatury, jako svoboda vyjadřovat a bránit nejrůznější sociální a politické zájmy společnosti. V lidech se probudil skutečný pocit solidarity a uvědomili si, že nezastat se svobody druhých - byť by jim byli svou tvorbou a svým životním pocitem sebevzdálenější - znamená zříci se dobrovolně i své vlastní svobody... Václav Havel "Moc bezmocných"

--20 --20

21--

...Undeniably, the most important political event in Czechoslovakia after the advent of the Husák leadership in 1969 was the appearance of Charter 77. The spiritual and intellectual climate surrounding its appearance, however, was not the product of any immediate political event. That climate was created by the trial of some young musicians associated with a rock group "The Plastic People of the Universe". Their trial was not a confrontation of two differing political forces or conceptions, but two differing conceptions of life. On the one hand, there was the sterile puritanism of the posttotalitarian establishment and, on the other hand, unknown young people who wanted no more than to be able to live within the truth, to play the music they enjoyed, to sing songs that were relevant to their lives, and to live freely in dignity and patnership. These people had no past history of political activity. They were not highly motivated members of the opposition with political ambitions, nor were they former politicians expelled from the power structures. They had been given every opportunity to adapt to the status quo, to accept the principles of living within a lie and thus to enjoy life undisturbed by the authorities. Yet they decided on a different course. Despite this, or perhaps precisely because of it, their case had a very special impact on everyone who had not yet given up hope. Moreover, when the trial took place, a new mood had begun to surface after the years of waiting, of apathy and of skepticism toward various form of resistance. People were "tired of being tired"; they were fed up with the stagnation, the inactivity, barely hanging on in the hope that things might improve after all. Im some ways the trial was the final straw. Many groups of differing tendencies which until then had remained isolated from each other, reluctant to cooperate, or which were committed to forms of action that made cooperation difficult, were suddenly struck with the powerful realization that freedom is indivisible. Everyone understood that an attack on the Czech musical underground was an attack on a most elementary and important thing, something that in fact bound everyone together: it was an attack on the very notion of living within the truth, on the real aims of life. The freedom to play rock music was understood as a human freedom and thus as essentially the same as the freedom to engage in philosophical and political reflection, the freedom to write, the freedom to express and defend the various social and political interests of society. People were inspired to feel a genuine sense of solidarity with the young musicians and they came to realize that not standing up for the freedom of others, regardless of how remote their means of creativity or their attitude to life, meant surrendering one’s own freedom... Václav Havel "The Power of the Powerless"

--22 --22

...Unbestreitbar das wichtigste politische Ereignis in der Tschechoslowakei nach dem Beginn der Husak Ära 1969 war das Erscheinen der Charta 77. Das geistige und intellektuelle Klima, das diese Erscheinung umgab, war jedoch nicht das Produkt eines unmittelbaren politischen Ereignisses. Das Klima wurde erzeugt durch den Strafprozess einiger junger Musiker, die aus dem Umfeld der Rockgruppe “The Plastic People of the Universe” kamen. Dieser Prozess war nicht die Konfrontation zweier unterschiedlicher politischer Kräfte oder Konzepte, sondern von unterschiedlichen Lebenskonzepten. Auf der einen Seite gab es da den sterilen Puritanismus des posttotalitären etablierten Systems, und auf der anderen Seite unbekannte junge Leute, die nichts anderes wollten als in der Wahrheit leben zu können, die Musik spielen, die ihnen Freude machte, die Lieder zu singen, die für ihre Leben Bedeutung hatten, und frei in Würde und Partnerschaft zu leben. Diese Menschen hatten keine Vergangenheit als politische Aktivisten. Sie waren weder hoch motivierte Mitglieder der Opposition mit politischen Ambitionen, noch waren sie ehemalige Politiker, die von den Machtstrukturen ausgeschlossen wurden. Man hatte ihnen jede Möglichkeit gegeben, sich an den Status Quo anzupassen, die Prinzipien eines Lebens in der Lüge zu akzeptieren, und damit das Leben von den Autoritäten ungestört zu genießen. Dennoch entschieden sie sich für einen anderen Weg. Trotzdem, oder gerade deshalb, hatte ihr Fall eine ganz besondere Auswirkung auf jeden, der noch nicht die Hoffnung aufgegeben hatte. Mehr noch, als der Prozess stattfand, hatte nach den Jahren des Wartens, der Apathie und des Skeptizismus gegenüber verschiedener Formen des Widerstands eine neue Stimmung begonnen an die Oberfläche zu kommen. Menschen waren “des Müdeseins müde”; sie hatten die Stagnation satt, die Inaktivität gerade eben noch dabei zu bleiben in der Hoffnung, dass sich die Dinge schließlich doch verbessern würden. Auf manche Art war der Prozess der letzte Strohhalm. Viele der Gruppen mit unterschiedlichen Tendenzen, die bis dahin voneinander isoliert geblieben waren – widerwillig zu kooperieren – oder Formen des Widerstandes verpflichtet waren die, Kooperationen erschwerten, wurden plötzlich von der mächtigen Erkenntnis getroffen, dass Freiheit unteilbar ist. Jeder verstand, dass ein Angriff auf den Tschechischen Musik- Underground ein Angriff auf eine höchst elementare und wichtige Sache war, etwas das faktisch alle miteinander verband: es war ein Angriff auf den grundsätzlichen Gedanken in der Wahrheit zu leben, auf die wahren Ziele des Lebens. Die Freiheit, Rockmusik zu spielen, wurde als eine menschliche Freiheit verstanden und demnach essentiell gleich der Freiheit sich mit philosophischer und politischer Reflektion zu beschäftigen, der Freiheit zu schreiben, der Freiheit, die verschiedenen politischen und sozialen Interessen der Gesellschaft auszudrücken und zu verteidigen. Menschen waren angeregt, ein echtes Gefühl der Solidarität mit den jungen Musikern zu empfinden, und sie begannen zu verstehen, dass nicht für die Freiheit anderer aufzustehen – egal wie fern deren kreative Ausdrucksmöglichkeiten oder ihre Einstellung gegenüber dem Leben – die Aufgabe der eigenen Freiheit bedeutete... Václav Havel "Die Macht der Ohnmächtigen"

23--

25--

--26

27--

--28

29--

--30

31--

--32

33--

--34

35--

37--

39--

41--

43--

45--

47--

49--

51--

53--

55--

57--

59--

61--

63--

--64

65--

--66

67--

--68

69--

--70

71--

73--

75--

77--

79--

--80

81--

--82

83--

--84

85--

87--

89--

91--

--92

93--

--94

95--

97--

99--

--100

101--

103--

105--

107--

--108

109--

111--

--112

113--

--114

115--

--116

117--

--118

119--

--120

121--

--122

123--

--124

125--

--126

127--

--128

129--

131--

133--

135--

--136

137--

--138

139--

141--

143--

145--

147--

149--

151--

153--

155--

157--

159--

161--

163--

--164

165--

167--

--168

169--

171--

173--

175--

177--

179--

--180

181--

183--

--184

185--

187--

189--

191--

193--

195--

197--

--198

199--

--200

201--

203--

205--

--206

207--

--208

209--

--210

211--

213--

215--

Kavárna Medúza, říjen 2004 /Cafe Medůza, August 2004/: Jirka Kabeš, Míša Zajíčková, Pavel Zajíček, Vráťa Brabenec, Nikola Brabencová, Dáda Libánská

Byla to docela veselá stolní společnost, když jsme se v kavárně Medúza pokoušeli fotografie popsat. Doma mi pak došlo, že jsme většinu časových údajů odvozovali od délky, resp. krátkosti mužských vlasů - podle různých návratů z vězení. Takže to tak veselý zase nebylo. It was a rather funny party at our table when we tried to identify the photographs. Then at home it became clear to me that we had determined most of the dates by the length of the men’s hair depending on when they returned from the various prisons. Actually it was not all that funny... Es war eine recht lustige Runde als wir versuchten die Photos zu beschriften. Zuhause ist mir dann klar geworden, daß wir die meisten Zeitangaben anhand der Haarlänge der Männer bestimmt haben - entsprechend der Zeiten wann sie aus den verschiedenen Gefängnissen zurückgekehrt sind. Eigentlich wars doch nicht so lustig...

005- Jarda Kukal, Libčice/V, 1977 Jarda Kukal, Libčice/V, 1977 Jarda Kukal, Libčice/V, 1977 009- DG 307, koncert “Dar stínům”, Nová Víska 1979 DG 307, Concert “Dar stínům”, Nová Víska 1979 DG 307, Konzert “Dar stínům”, Nová Víska 1979 013- Magorovo pověstné pampeliškové víno, ročník 1980 Magor’s famous dandelion wine, Vintage 1980 Magors berühmter Löwenzahnwein, Jahrgang 1980 017- Plastic People, koncert Klukovice 1973 Plastic People, concert Klukovice 1973 Plastic People, Konzert Klukovice 1973 021- Plastic People, koncert “Co znamená vésti koně”, Kerhartice 1981 Plastic People, concert “Co znamená vésti koně”, Kerhartice 1981 Plastic People, Konzert “Co znamená vésti koně”, Kerhartice 1981 028- Jan Brabec, zkouška PP ve sklepě u Dina, Praha/Vyšehrad 1977 Jan Brabec, PP-rehearsal at Dino’s cellar, Praha/Vyšehrad 1977 Jan Brabec, PP-Probe im Keller bei Dino, Praha/Vyšehrad 1977 029- Jiří Kabeš, zkouška PP ve sklepě u Dina, Praha/Vyšehrad 1977 Jiří Kabeš, PP-rehearsal at Dino’s cellar, Praha/Vyšehrad 1977 Jiří Kabeš, PP-Probe im Keller bei Dino, Praha/Vyšehrad 1977 030- V. Brabenec a P. Janíček, PP zkouška u Honzy Brabce, Zbraslav 1980 V. Brabenec and P. Janíček, PP-rehearsal at Honza Brabec’s, Zbraslav 1980 V. Brabenec und P. Janíček, PP-Probe bei Honza Brabec, Zbraslav 1980 031- Plastic People, koncert Klukovice 1973 Plastic People, concert Klukovice 1973 Plastic People, Konzert Klukovice 1973 032- J. Kukal a Vasil Šnajdr, Nová Víska 1979 J. Kukal and Vasil Šnajdr, Nová Víska 1979 J. Kukal und Vasil Šnajdr, Nová Víska 1979 033- J. Kukal a “Bobeš” Rössler, Nová Víska 1979 J. Kukal and “Bobeš” Rössler, Nová Víska 1979 J. Kukal und “Bobeš” Rössler, Nová Víska 1979 034- Ivan “Magor” Jirous, oficielní portrét s pampeliškovým vínem, St. Říše 1980 Ivan “Magor” Jirous, official portrait with dandelion wine, St. Říše 1980 Ivan “Magor” Jirous, offizielles Portrait mit Löwenzahnwein, St. Říše 1980 039- Kuchyně u Němců v Ječné 7, Nika, Marcela, Ondřej, Markéta a David Němcovi Praha 1979 Kitchen in Němec family apartment at Ječná 7, Nika, Marcela, Ondřej, Markéta and David Němec, Praha 1979 Küche “u Němců” in Ječná 7, Nika, Marcela, Ondřej, Markéta und David Němec Praha 1979 041- Jiří “Picek” Fryc a Ladislav Plíva, Nová Víska 1979 Jiří “Picek” Fryc and Ladislav Plíva, Nová Víska 1979 Jiří “Picek” Fryc und Ladislav Plíva, Nová Víska 1979

--216

043- “Čaroděj OZ” L. Drožď, Jonáš a Johanna Libánských, Libčice/V, 1981 “Čaroděj OZ” L. Drožď, Jonáš and Johanna Libánský, Libčice/V, 1981 “Čaroděj OZ” L. Drožď, Jonáš und Johanna Libánský, Libčice/V, 1981 045- Rozloučení s Paulem Wilsonem, (P.Wilson, M. Hlavsa, “Alfred” Michl, J. Kabeš), Rychnov 1977 Farewell Party for Paul Wilson, (P.Wilson, M. Hlavsa, “Alfred” Michl, J. Kabeš), Rychnov 1977 Abschiedsfeier für Paul Wilson, (P.Wilson, M. Hlavsa, “Alfred” Michl, J. Kabeš), Rychnov 1977 047- Svatba Petry a Viktora Parkánových, Chotiněves 1978 Wedding of Petra and Viktor Parkán, Chotiněves 1978 Hochzeit von Petra und Viktor Parkán, Chotiněves 1978 049- Kopání žumpy v Libčicích/V, 1978 Digging the cesspit at Libčice/V, 1978 Graben der Senkgrube in Libčice/V, 1978 051- “Alfred” Michl, rozloučení s Paulem Wilsonem, Rychnov 1977 “Alfred” Michl, Farewell Party for Paul Wilson, Rychnov 1977 “Alfred” Michl, Abschiedsfeier für Paul Wilson, Rychnov 1977 053- 45. narozeniny Egona Bondyho, (I.M. Jirous, E. Bondy, P.Zajíček), Klukovice 1975 45th birthday of Egon Bondy, (I.M. Jirous, E. Bondy, P.Zajíček), Klukovice 1975 45. Geburtstag von Egon Bondy, (I.M. Jirous, E. Bondy, P.Zajíček), Klukovice 1975 055- 45. narozeniny Egona Bondyho, (Jan Kozlík a E. Bondy), Klukovice 1975 45th birthday of Egon Bondy, (Jan Kozlík and E. Bondy), Klukovice 1975 45. Geburtstag von Egon Bondy, (Jan Kozlík und E. Bondy), Klukovice 1975 057- 45. narozeniny Egona Bondyho, (J. Štefl, P. “Peťák” Lampl, E. Brikcius, “Charlie” Soukup, “Londýn” Vokatý, Šárka Mikolášková), Klukovice 1975 45th birthday of Egon Bondy, (J. Štefl, P. “Peťák” Lampl, E. Brikcius, “Charlie” Soukup, “Londýn” Vokatý, Šárka Mikolášková), Klukovice 1975 45. Geburtstag von Egon Bondy, (J. Štefl, P. “Peťák” Lampl, E. Brikcius, “Charlie” Soukup, “Londýn” Vokatý, Šárka Mikolášková), Klukovice 1975 059- U Josefa Kordíka na faře v Libčevsi, 1979 At Josef Kordík’s parish house in Libčeves, 1979 Bei Josef Kordíks Pfarrhaus in Libčeves, 1979 061- Farář Píša a Jiří Němec, Nová Víska 1979 Parson priest Píša and Jiří Němec, Nová Víska 1979 Pfarrer Píša und Jiří Němec, Nová Víska 1979 063- Abbé Libánský, kotelna České pojišťovny, Praha 1972 Abbé Libánský, Furnace Room of Česká pojišťovna, Praha 1972 Abbé Libánský, Heizraum der Česká pojišťovna, Praha 1972 064- Vasil Šnajdr, Praha 1979 Vasil Šnajdr, Praha 1979 Vasil Šnajdr, Praha 1979 065- Štěpán Kosík, Libčice/V 1977 Štěpán Kosík, Libčice/V 1977 Štěpán Kosík, Libčice/V 1977 066- Vlasta Třešňák cestou na letiště při vystěhování do Švédska, Praha 1982 Vlasta Třešňák on the way to the airport - into the exil in Sweden, Praha 1982 Vlasta Třešňák, auf dem Weg zum Flughafen - ins Schwedische Exil, Praha 1982 067- Dino Vopálka, Nová Víska 1979 Dino Vopálka, Nová Víska 1979 Dino Vopálka, Nová Víska 1979 068- Milan Korbelík zkouší kvalitu vína, Osoblaha 1981 Milan Korbelík tests the quality of wine, Osoblaha 1981 Milan Korbelík tested die Weinqualität, Osoblaha 1981 069- V. Voják, T. Liška a D. Němec, (svatba J. a V. Vojákových), Praha V. Voják, T. Liška and D. Němec, (Wedding of J. and V. Voják), Praha V. Voják, T. Liška und D. Němec, (Hochzeit von J. und V. Voják), Praha 070- Plastic People, koncert “Co znamená vésti koně”, Kerhartice 1981 Plastic People, concert “Co znamená vésti koně”, Kerhartice 1981 Plastic People, Konzert “Co znamená vésti koně”, Kerhartice 1981

217--

071- Plastic People, koncert “Co znamená vésti koně”, Kerhartice 1981 Plastic People, concert “Co znamená vésti koně”, Kerhartice 1981 Plastic People, Konzert “Co znamená vésti koně”, Kerhartice 1981 075- Dalibor Blattný, Zbuzany 1980 Dalibor Blattný, Zbuzany 1980 Dalibor Blattný, Zbuzany 1980 077- Jonáš Libánský a Lída Kukalová, Libčice/V 1981 Jonáš Libánský and Lída Kukalová, Libčice/V 1981 Jonáš Libánský und Lída Kukalová, Libčice/V 1981 079- Jonáš a Tadeáš Libánských, Libčice/V 1980 Jonáš and Tadeáš Libánský, Libčice/V 1980 Jonáš und Tadeáš Libánský, Libčice/V 1980 087- Tadeáš Libánský, Dalibor Princ a David Soukup, Libčeves 1979 Tadeáš Libánský, Dalibor Princ and David Soukup, Libčeves 1979 Tadeáš Libánský, Dalibor Princ und David Soukup, Libčeves 1979 089- Tadeáš, Jonáš a Johanna Libánských, Osoblaha 1981 Tadeáš, Jonáš and Johanna Libánský, Osoblaha 1981 Tadeáš, Jonáš und Johanna Libánský, Osoblaha 1981 091- David Soukup, Nová Víska 1979 David Soukup, Nová Víska 1979 David Soukup, Nová Víska 1979 092- Jan Schneider, Hrádeček 1978 Jan Schneider, Hrádeček 1978 Jan Schneider, Hrádeček 1978 093- Jan Schneider, Nová Víska 1979 Jan Schneider, Nová Víska 1979 Jan Schneider, Nová Víska 1979 094- J. Kabeš a Ondřej Němec, (svatba M. a J. Jirousových), Praha 1976 J. Kabeš and Ondřej Němec, (Wedding of M. and J. Jirous), Praha 1976 J. Kabeš und Ondřej Němec, (Hochzeit von M. und J. Jirous), Praha 1976 095- Jan Komárek, Praha 1973 Jan Komárek, Praha 1973 Jan Komárek, Praha 1973 097- Milan Korbelík, tělo Jana Korbelíka a Štěpán Kosík, Libčice/V 1977 Milan Korbelík, body of Jan Korbelík and Štěpán Kosík, Libčice/V 1977 Milan Korbelík, Körper von Jan Korbelík und Štěpán Kosík, Libčice/V 1977 099- Fotbalový tým Plastic People, (Mejla Hlavsa, Jan Schneider, Dino Vopálka, Svatopluk Karásek, Jan Pavelka, Jan Kindl, Honza “Dlouhán”, XY, Pavel Zajíček, Vasil Šnajdr, Jan Brabec), fotbalový zápas, Černolice 1977 Football Team Plastic People, (Mejla Hlavsa, Jan Schneider, Dino Vopálka, Svatopluk Karásek, Jan Pavelka, Jan Kindl, Honza “Dlouhán”, XY, Pavel Zajíček, Vasil Šnajdr, Jan Brabec), Football Match, Černolice 1977 Fußballmannschaft Plastic People, (Mejla Hlavsa, Jan Schneider, Dino Vopálka, Svatopluk Karásek, Jan Pavelka, Jan Kindl, Honza “Dlouhán”, XY, Pavel Zajíček, Vasil Šnajdr, Jan Brabec), Fußballspiel, Černolice 1977 100-101 Fotbalový zápas, Černolice 1977 Football Match, Černolice 1977 Fußballspiel, Černolice 1977 103- Jan Pavelka a Pavel Zeman, fotbalový zápas, Černolice 1977 Jan Pavelka and Pavel Zeman, Football Match, Černolice 1977 Jan Pavelka und Pavel Zeman, Fußballspiel, Černolice 1977 105- Mejla Hlavsa, Jan Brabec a Ondřej Němec, fotbalový zápas, Černolice 1977 Mejla Hlavsa, Jan Brabec and Ondřej Němec, Football Match, Černolice 1977 Mejla Hlavsa, Jan Brabec und Ondřej Němec, Fußballspiel, Černolice 1977 107- Fotbalový zápas, Černolice 1977 Football Match, Černolice 1977 Fußballspiel, Černolice 1977 108- Jim Čert, Nová Víska 1979 Jim Čert, Nová Víska 1979 Jim Čert, Nová Víska 1979 111- Byt u Jonáků, nahrávání “Daru stínům” (DG 307), Praha 1979 Apartment “u Jonáků”, Recording “Dar stínům” (DG 307), Praha 1979 Wohnung “u Jonáků”, Tonaufnahmen “Dar stínům” (DG 307), Praha 1979

--218

111- Výstava Olafa Hanela v Kolíně, 1975 (z katalogu) Olaf Hanel: Exhibition in Kolín, 1975 (from the catalogue( Olaf Hanel: Ausstellung in Kolín, 1975 (aus dem Katalog) 112- 129 Situace a tváře, 1972 - 1982 Situations and faces, 1972 - 1982 Situationen und Gesichter, 1972 - 1982 131- F. “Čuňas” Stárek, Karel “Kocour” Havelka, Robin Hrubý, Nová Víska 1979 F. “Čuňas” Stárek, Karel “Kocour” Havelka, Robin Hrubý, Nová Víska 1979 F. “Čuňas” Stárek, Karel “Kocour” Havelka, Robin Hrubý, Nová Víska 1979 133- Jaroslav “Boví” Unger, Nová Víska 1979 Jaroslav “Boví” Unger, Nová Víska 1979 Jaroslav “Boví” Unger, Nová Víska 1979 135- Petr Uhl, Juliána Jirousová, Nová Víska 1979 Petr Uhl, Juliána Jirousová, Nová Víska 1979 Petr Uhl, Juliána Jirousová, Nová Víska 1979 136- V. Voják a M. Hlavsa, fotbalový zápas, Černolice 1977 V. Voják and M. Hlavsa, Football Match, Černolice 1977 V. Voják und M. Hlavsa, Fußballspiel, Černolice 1977 137- I. M. Jirous a Jiří Tichý, Nová Víska 1979 I. M. Jirous and Jiří Tichý, Nová Víska 1979 I. M. Jirous und Jiří Tichý, Nová Víska 1979 138- “Šálek”, na faře u Josefa Kordíka v Libčevsi, 1979 “Šálek”, Josef Kordík’s parish house in Libčeves, 1979 “Šálek”, Josef Kordíks Pfarrhaus in Libčeves, 1979 139- D. Janeček a A. Prokešová, (svatba A. a P. Prokešových), Praha 1981 D. Janeček and A. Prokešová, (wedding of A. and P. Prokeš), Praha 1981 D. Janeček und A. Prokešová, (Hochzeit von A. und P. Prokeš), Praha 1981 141- DG 307, koncert “Dar stínům”, Nová Víska 1979 DG 307, concert “Dar stínům”, Nová Víska 1979 DG 307, Konzert “Dar stínům”, Nová Víska 1979 143- DG 307, koncert “Dar stínům”, Nová Víska 1979 DG 307, concert “Dar stínům”, Nová Víska 1979 DG 307, Konzert “Dar stínům”, Nová Víska 1979 145- Svatba Martina a Juliány Jirousových, Praha 1976 Wedding of Martin and Juliána Jirous, Praha 1976 Hochzeit von Martin und Juliána Jirous, Praha 1976 147- Adéla a Šimon Karáskovi, (svatba P. a V. Parkánových), Chotiněves 1978 Adéla and Šimon Karásek, (Wedding of P. a V. Parkán), Chotiněves 1978 Adéla und Šimon Karásek, (Hochzeit von P. a V. Parkán), Chotiněves 1978 149- Svatba Petry a Viktora Parkánových, Chotiněves 1978 Wedding of Petra and Viktor Parkán, Chotiněves 1978 Hochzeit von Petra und Viktor Parkán, Chotiněves 1978 151- Věra a Tobiáš Jirousovi, Margareta Blattná, (svatba Zuzany a Pavla Blattných), Praha 1979 Věra and Tobiáš Jirous, Margareta Blattná, (Wedding of Zuzana and Pavel Blattný), Praha 1979 Věra a Tobiáš Jirous, Margareta Blattná, (Hochzeit von Zuzana und Pavel Blattný), Praha 1979 153- Dáda Libánská, Andula Hradilková a Marcela Němcová, Zbuzany 1980 Dáda Libánská, Andula Hradilková and Marcela Němcová, Zbuzany 1980 Dáda Libánská, Andula Hradilková und Marcela Němcová, Zbuzany 1980 155- Nikolaj Stankovič, Eugen Brikcius, Petruška Šustrová, (svatba Jindry a Vládi Vojákových), Praha Nikolaj Stankovič, Eugen Brikcius, Petruška Šustrová, (wedding of Jindra and Vláďa Voják), Praha Nikolaj Stankovič, Eugen Brikcius, Petruška Šustrová, (Hochzeit von Jindra und Vláďa Voják), Praha 157- Výstava Olafa Hanela v Kolíně, 1975 Olaf Hanel’s Exhibition in Kolín, 1975 Olaf Hanels Austellung in Kolín, 1975 159- “Čaroděj OZ”, Filmový festival “Filmapalast82”, Okna 1982 “Čaroděj OZ”, Film Festival “Filmapalast82”, Okna 1982 “Čaroděj OZ”, Filmfestival “Filmapalast82”, Okna 1982

219--

161- Výstava v zahradě domu Pavla Blattného, Chýně 1976 Exhibition in the garden of Pavel Blattný, Chýně 1976 Ausstellung im Garten von Pavel Blattný, Chýně 1976 163- Štěpán Kosík, Chýně únor 1977 Štěpán Kosík, Chýně únor 1977 Štěpán Kosík, Chýně únor 1977 164- Štěpán Kosík, Antihappening “Zavařování jablečného kompotu”, Chýně únor 1977 Štěpán Kosík, Antihappening “Stewing the apple compote”, Chýně únor 1977 Štěpán Kosík, Antihappening “Einkochen des Apfelkompotts”, Chýně únor 1977 165- Abbé Libánský, Antihappening “Zavařování jablečného kompotu”, Chýně únor 1977 Abbé Libánský, Antihappening “Stewing the apple compote”, Chýně únor 1977 Abbé Libánský, Antihappening “Einkochen des Apfelkompotts”, Chýně únor 1977 167+169 LandArt instalace Petra Švestky, Praha/Hlubočepy 1978 LandArt installation of Petr Švestka, Praha/Hlubočepy 1978 LandArt Installation von Petr Švestka, Praha/Hlubočepy 1978 168- Jiří “Strupílek” Kučera, Praha/Hlubočepy 1978 Jiří “Strupílek” Kučera, Praha/Hlubočepy 1978 Jiří “Strupílek” Kučera, Praha/Hlubočepy 1978 171- LandArt instalace Tadeáše a Abbého Libánských “Strašáci”, (“Pablo de Sax” Veselý a L. Drožď), Okna 1982 LandArt installation of Tadeáš and Abbé Libánský “Scarecrows”, (“Pablo de Sax” Veselý and L. Drožď), Okna 1982 LandArt Installation von Tadeáš und Abbé Libánský “Vogelscheuchen”, (“Pablo de Sax” Veselý und L. Drožď), Okna 1982 173- Abbé a Dáda Libánských, Libčice/V 1977 Abbé and Dáda Libánský, Libčice/V 1977 Abbé und Dáda Libánský, Libčice/V 1977 175- Jana a Mejla Hlavsovi, 45. narozeniny Egona Bondyho, Klukovice 1975 Jana and Mejla Hlavsovi, 45th birthday of Egon Bondy, Klukovice 1975 Jana und Mejla Hlavsovi, 45. Geburtstag von Egon Bondy, Klukovice 1975 177- Ladislav Leština a “Váňa” Bierhanzl, nahrávání “Daru stínům”, byt u Jonáků, Praha 1979 Ladislav Leština and “Váňa” Bierhanzl, Appartment “u Jonáků”, Recording “Dar stínům” (DG 307), Praha 1979 Ladislav Leština und “Váňa” Bierhanzl, Wohnung “u Jonáků”, Tonaufnahmen “Dar stínům” (DG 307), Praha 1979 179- Na faře u Josefa Kordíka, Libčeves 1979 At Josef Kordík’s parish house in Libčeves, 1979 Bei Josef Kordíks Pfarrhaus in Libčeves, 1979 181- Farář Josef Kordík, Libčeves 1979 Parish priest Josef Kordík, Libčeves 1979 Pfarrer Josef Kordík, Libčeves 1979 183- Jiří Němec, Dáda Libánská a Věra Jirousová, Libčeves 1979 Jiří Němec, Dáda Libánská and Věra Jirousová, Libčeves 1979 Jiří Němec, Dáda Libánská und Věra Jirousová, Libčeves 1979 184- Jan Princ na faře u J. Kordíka, v Libčevsi, 1979 Jan Princ, Josef Kordík’s parish house in Libčeves, 1979 Jan Princ, Josef Kordíks Pfarrhaus in Libčeves, 1979 185- “Bobeš” Rössler na faře J. Kordíka, Libčeves 1979 “Bobeš” Rössler, Josef Kordík’s parish house in Libčeves, 1979 “Bobeš” Rössler, Josef Kordíks Pfarrhaus in Libčeves, 1979 187- Ivan “Váňa” Bierhanzl a “Londýn”, Nová Víska 1979 Ivan “Váňa” Bierhanzl and “Londýn”, Nová Víska 1979 Ivan “Váňa” Bierhanzl und “Londýn”, Nová Víska 1979 189- Plastic People (V. Brabenec, J. Rössler a J. Kukal), nahrávání “Co znamená vésti koně” u Václava Havla na Hrádečku, 1981 Plastic People (V. Brabenec, J. Rössler and J. Kukal), recording of “Co znamená vésti koně” at Václav Havel’s country house, Hrádeček 1981 Plastic People (V. Brabenec, J. Rössler und J. Kukal), Tonaufnahmen von “Co znamená vésti koně” in Václav Havels Haus, Hrádeček 1981

--220

191- I. Bierhanzl, J. Brabec, L. Leština a “Salám”, (koncert PP “Pašijové hry velikonoční”), Hrádeček 1978 I. Bierhanzl, J. Brabec, L. Leština and “Salám”, (Concert PP “Pašijové hry velikonoční”), Hrádeček 1978 I. Bierhanzl, J. Brabec, L. Leština und “Salám”, (Konzert PP “Pašijové hry velikonoční”), Hrádeček 1978 193- Plastic People, nahrávání “Pašijových her velikonočních” u Václava Havla na Hrádečku, 1978 Plastic People, recording of “Pašijové hry velikonoční” at Václav Havel’s country house, Hrádeček 1978 Plastic People, Tonaufnahmen von “Pašijové hry velikonoční” in Václav Havels Haus. Hrádeček 1978 195- Dr. Prostěradlo Band (“Bacil”, Vasil, J. Rössler, Matuška), N. Víska 1979 Dr. Prostěradlo Band (“Bacil”, Vasil, J. Rössler, Matuška), N. Víska 1979 Dr. Prostěradlo Band (“Bacil”, Vasil, J. Rössler, Matuška), N. Víska 1979 197- Jan Komárek a Aleš Březina, natáčení filmu, Praha 1975 Jan Komárek and Aleš Březina, Film Shooting, Praha 1975 Jan Komárek und Aleš Březina, Dreharbeiten, Praha 1975 198- Hospodští Svobodovi, “U Malvaze”, Praha 1974 Patrons Svoboda, “U Malvaze”, Praha 1974 Gastwirte Svoboda, “U Malvaze”, Praha 1974 200- Petr Ragan, Praha 1978 Petr Ragan, Praha 1978 Petr Ragan, Praha 1978 201- “Londýn”, Nová Víska 1979 “Londýn”, Nová Víska 1979 “Londýn”, Nová Víska 1979 203- Plastic People, koncert Klukovice, 1973 Plastic People, concert Klukovice 1973 Plastic People, Konzert Klukovice 1973 205- Jarda Vožňiak, Plastic People koncert Klukovice, 1973 Jarda Vožňiak, Plastic People Concert Klukovice 1973 Jarda Vožňiak, Plastic People Konzert Klukovice 1973 206- Plastic People, koncert Klukovice, 1973 Plastic People, concert Klukovice 1973 Plastic People, Konzert Klukovice 1973 207- Jarka “Kukalka”, Plastic People koncert Klukovice, 1973 Jarka “Kukalka”, Plastic People concert Klukovice 1973 Jarka “Kukalka”, Plastic People Konzert Klukovice 1973 208+209 Pepa Janíček, Plastic People, koncert Klukovice, 1973 Pepa Janíček, Plastic People, concert Klukovice 1973 Pepa Janíček, Plastic People, Konzert Klukovice 1973 210- Nikolaj Stankovič, Praha, sedmdesátá léta Nikolaj Stankovič, Praha, in the 70s Nikolaj Stankovič, Praha, in den 70ern 211- Vratislav Brabenec, Praha 1977 Vratislav Brabenec, Praha 1977 Vratislav Brabenec, Praha 1977 213- Koncert Plastic People “Pašijové hry velikonoční”, Hrádeček 1978 Concert Plastic People “Pašijové hry velikonoční”, Hrádeček 1978 Konzert Plastic People “Pašijové hry velikonoční”, Hrádeček 1978 217- M. Hlavsa a J. Janíček, sklep u Dina, Praha/Vyšehrad 1977 M. Hlavsa and J. Janíček at Dino’s cellar, Praha/Vyšehrad 1977 M. Hlavsa und J. Janíček im Keller bei Dino, Praha/Vyšehrad 1977

Cover - Jarda Kukal, Nová Víska 1979

IMPRESSUM:

Abbé Libánský © 2004 ISBN 3-9501940-0-2 Institute for culture - resistant goods /Institut für culturresistente güter/ Teschnergasse 41/26, A-1180 Vienna, Austria http://www.kulturresistent.net kontakt: [email protected]

foto/design/typography: Abbé Libánský © 2004

úvodní texty/preface: Vratislav Brabenec, Václav Havel, Ivan “Magor” Jirous, Svatopluk Karásek, Abbé Libánský

překlady/translation by: Veronika Janýrová, Sascha Stipsitz, Paul Wilson, Barbara Zeidler, Štěpán Kosík

thanks to: Barbara Zeidler, Boris Marte, Susanne Schaller, Sascha Stipsitz, Michaela Zajíčková, Štěpán Kosík, Martin Machovec, Pavel Zajíček, Jiří Kabeš, Vratislav Brabenec, Nikola Brabencová, Dáda Libánská, Roger Bér, “Rakousko” & ERSTE Bank

tisk/print: tiskárna GTA - Praha Václav Havel, nar. 1936, spisovatel a dramatik, 1990-2001 prezident České republiky born 1936, playwright and writer, 1990-2001 president of the Czech Republic geb. 1936, Schriftsteller und Dramatiker, 1990-2001 Präsident der Tschechischen Republik

Abbé J. Libánský, nar. 1952 v Praze, od roku 1982 fotograf a umělec ve Vidni born 1952 in Praque, since 1982 freelance Photographer and Artist in Vienna geb. 1952 in Prag, seit 1982 freischaffender Photograph und Künstler in Wien

Vratislav Brabenec, nar. 1943, zahradní architekt, hudebník, saxofonista Plastic People, 1982-1997 exil v Kanadě born 1943, horticulturist, musician, saxophonist of the Plastic People, 1982-1997 exile in Canada geb. 1943, Gartenarchitekt, Musiker, Saxofonist der Plastic People, 1982-2002 Exil in Canada

Ivan “Magor” Jirous, nar. 1944, výtvarný teoretik, básník a publicista born 1944, art thoeretician and critic, poet and writer geb. 1944, Kunsttheoretiker und Kritiker, Publizist und Dichter

Svatopluk Karásek, nar. 1942, farář, hudebník, švýcarský exil 1980-2000, vládní zmocněnec pro lidská práva born 1942, parson, songster, exile in Switzerland (19801990), governmental representative for human rights geb. 1942, Pfarrer, Liedermacher, 1980-1990 Exil in der Schweiz, regierungs -Menschenrechtsbeaufragter