Myš svou myšku kolébala Myš svou myšku kolébala: -Spinkej, kolem všechno spí, dám ti kůrku, moje milá, dám ti čtyři drobečky. Ale myška odpovídá: -Ty moc pištíš, to je bída! Raděj sežeň, milá mami, chůvu, která zazpívá mi. Myší máma zaprosila: -Myšička mi nechce spát, přijď k nám večer, kachno milá, ubožátku zazpívat! -Ga ga, kachna kolébá se, vyzpěvuje s pýchou v hlase: -Spinkej, nebreč, tuž si svaly, půjdem spolu na žížaly. Hloupá myška se však mračí: -Nezpívej mi tady radši! Copak mě to baví? Hlas máš skřehotavý! Matka myš zas poprosila: -Myšička mi nechce spát, pojď k nám, prosím, žábo milá, ubožátku zazpívat! Žába kváká:-Kva kva kva, kdo tu slzy prolévá? Neplač, myško, do jara daruju ti komára! Hloupá myška dál se mračí: -Nekvákej mi tady radši! Tvůj zpěv mne snad zahubí, hlas máš jako potrubí! A myš u dalších vrat zvoní: -Myšička nám nechce spát, pojď k nám večer, milý koni, ubožátku zazpívat! -I ha ha!-kůň řehtá z výšky dolů k uším hloupé myšky: -Spi, pak budem veselí, napasem se v jeteli! Myška se však pořád mračí:
-Nevřískej mi tady radši! Tohleto zpěv jistě není, to je rovnou burácení! Ta myš shání, žebrá zase: -Myšička mi nechce spát, přijď k nám večer, milé prase, ubožátku zazpívat! Zpívá prase z hloubi bříška: -Teď už usne malá myška... až pak slunko probudí jí, pustíme se do pomyjí. Hloupá myška dál se mračí: -Nechrochtej mi tady radši! Koho spát by napadlo? Hlas máš jako struhadlo! Matka myš zas poprosila: -Myšička mi nechce spát, přijď k nám, prosím, slípko milá, ubožátku zazpívat! Nadechla se slepice zakdákala velice: -Ko ko dák, už půjdem spát, zítra červů nazobat! Ale myška dál se mračí: -Nezpívej mi tady radši! Tvé protivné kdákání jenom ruší ze spaní! U vody myš poprosila: -Myšička nám nechce spát, přijď k nám večer, štiko milá, ubožátku zazpívat! Začla štika zpívat hned, ani hlásku neslyšet. Jak pod vodou mlčky zpívá dlouhá štika mlčenlivá. Hloupá myška se však mračí: -Nezpívej mi tady radši! O čem zpíváš, to se neví, když neslyším ty tvé zpěvy! Matka myš zas poprosila: -Myšička mi nechce spát, přijď k nám večer, kočko milá, ubožátku zazpívat! Kočka zpívá zakrátko: -Mňau, ty jsi mé cukrátko, zahrajem si ještě chvilku pak si lehnem na postýlku. Hloupá myška blahem tleská? -Jé, ta písnička je hezká!
Zazpívej jí zas, ty máš pěkný hlas! Myš přiběhla, celá bledá, v postýlce svou myšku hledá, co se stalo, nepochopíproklepala zdi i stropy, po myšce však ani stopy.
Posel Náš král by se ženil rád, do novin dal inzerát. Nabídku měl za měsíc od princezny z Nemanic: "Vezmu si tě, ať jsi tlustý, plnovous ať nosíš hustý. Že jsi hloupý? Je mi fuk, hlavně, když jsi prima kluk!" S poselstvím král poslal posla, královského vybral osla. Řekl:"Vem si paruku, jdi jí žádat o ruku." Osel za princeznou kluše, u kola mu praskla duše, byla šestkrát lepená. Před trůnem si boty zuje, doslova vzkaz vyřizuje, V rozpacích se červená. Byla svatba převeliká, na trůně pan ženich hýká. Jaký ženich? Osel přec, princezničky snoubenec.
O nezvedných kůzlátkách Koza praví kůzlatům: Budu dlouho mimo dům, buďte hodná, neperte se, vlk to všechno slyší v lese. Máma ještě z vrátek není, už se perou o lupení.
Mé je, mé, mé je, mé! Né-e, né, né-e, né! V tom na dveřebuchy, buchy... Otevřete, neposluchy! Černý kozlík nejdřív zmlk: -Děti, jde sem na nás vlk. Na dveře zas-buchy, buchy... Otevřete, neposluchy, já jsem vaše maminka. -Máma klepe zlehýnka. Jak? Pojď mi ukázat. -Takhle, sotva je to znát: klepy, klep, klepy, klep. Vlk to zkouší-buchy, klep, vlk to plete-klepy, buch. -Nevidíme tě, když ťukáš, aspoň v okně se nám ukaž, máš-li rohy, bílou bradu! Mám jen břicho plné hladu. -To jsi si to , vlku splet. Já vím! Jsem tu naposled. A vlk ještě z vrátek není, už se perou o lupení: Mé je, mé-né-e, né! F. Hrubín
Nastydlé strašidlo Naše hradní strašidlo před nedávnem nastydlo. Dokud bylo ještě zdravé, bylo veselé a hravé. Jezdilo po chodbě hradu na koloběžce z dvou hadů, nebo na turisty z Vídně baflo z kamen. Ale vlídně!
Takže se jen chvilku báli a potom se rozesmáli. Teď s ním žádná psina není. Copak je to za strašení? Kvůli rýmě ve dne v noci skuhrá jenom o nemoci. Turistické výpravy tyhle řeči nebaví. Špatně skončí hrad či zámek, když tam straší ufňukánek. M. Kratochvíl
Hrnečku, vař! Stalo se jednou v Dolní Hůrceanebo jinde? Kdo ví, snad... V chatrči za vsí u hřbitova bydlela s dcerou chudá vdova, a měly bídu, měly hlad. Jednou šla dcera na jahody: v lese jí potkal stařeček. Dala mu najíst. On jí za to daroval-kdepak, žádné zlatokouzelný hrnek, hrneček. I když je prázdný, poruč směle: Hrnečku, vař!-a navaří. Stačí jen vykřiknout zaklínadlo, tak aby slovo k slovu padalo, a pak se kouzlo podaří. Nechceš-li přijít do neštěstí, musíš znát ještě tohleto: Dřív nežli k jídlu zvedneš lžíci, odvolej kouzlo! Stačí říci: Hrnečku, dost!- a bude to. Vzala si hrnek a šla domů a matce řekla zvesela: I kdyby to byl dárek z pekla, zažene hlad! A honem řekla: Hrnečku, vař! A viděla: Hrneček se dal do vaření, byl hotov, než bys řekl pět. A pak si obě za stůl sedly
a jedly, jedly, jedly, jedly, a kaše byla jako med. Když ráno vyšla dcera na trh, matka se plácla do čela: Dřív než se vrátí, umřu hlady! Však nejsem trdlo-vím si rady: Hrnečku, vař! A viděla: Už je té kaše plný hrnek, už teče dolů ze stolu. Hrneček vaří celý žhavý. Jestli ho nikdo nezastaví, zavalí dům i stodolu! Už je té kaše po kolena, už je té kaše do pasu. Jakpak jen byla tamta slova? marně si láme hlavu vdova a stojí v němém úžasu. Už se ta kaše valí dveřmi, už pod ní chatrč zmizela. Kaše se valí do vsi dolů, zmizelo pod ní stádo volů, je vidět jen věž kostela. Už je té kaše celý kopec, už se ten kopec valí vpřed. Hrneček vaří celý žhavý. Jestli ho nikdo nezastaví, zavalí kaše celý svět! Dobrý den
Děd vševěd Když mě holič Homola včera stříhal dohola, spáchal na mě těžký hříchtři vlasy mi neustříh. Kdo mě viděl, křičel hned: "Hele, mladý Děd Vševěd! Dobře, dědo, že jsi tady. Splň nám přání! Dej nám rady!" Kdekdo se chtěl chyb a zmatků zbavit kouzlem, přes pohádku. Jak jsem skončil? Jakpak asi!
Vyškubli mi ty tři vlasy. M. Kratochvíl
Rak a žába Vychloubal se žábě rak: "Já jsem tříčtvrteční drak! Až najdu D, co mi chybí, zmizím z mokré říše rybí a do sluje útesu princeznu si odnesu." Žába vzdychla: "Kvaky, kvak, z tebe bude vážně drak? A co když já jsem zakletá královská dcera Babeta? Pojď sem ke mně trochu blíž, polibkem mě zachráníš..." Zděšený rak ve zmatku začal prchat pozpátkuprincezny ho nevábí, když se mění na žáby. "Propána, to bych si dal!" A dál už D nehledal. M. Kratochvíl
Sedm kůzlátek V jednom malém domečku, vprostřed modrých zvonečků žila byla jedna koza, ta se jmenovala Józa. Měla sedm děťátek, skotačivých kůzlátek. Jednou z rána koza vstala, svým kůzlátkám povídala: "Dneska máme pondělí, musím na trh pro zelí. Navařím vám zelnou kaši, abychom se poměli." Kůzlátka se radovala. "Ne abyste otvírala!" Pak si nový klobouk vzala, zástěru si uvázala, vrátka pěkně na zámek:
"Buďte hodná-mek, mek, mek!" A kůzlátka slíbila. Koza Józa šla a šla a takhle si zpívala: "La la la-mek, mek, mek!" Mám já sedm kůzlátek. První bílé, druhé černé, třetí pěkně dvoubarevné, čtvrté celé střapaté, páté strakamakaté, šesté-to je kozlíček, sedmé mámin mazlíček. Jen co Józa zašla za les, chlupatý vlk z lesa vylez, spustil hlasem, vlčím basem: "Kůzlátka má děťátka, otevřete maličko, vrrvrr, vrátka nevrátka, nesu dobré zelíčko." Ale kdepak kůzlátka! Jenom mrknou přes vrátka,
A jak to dál dopadlo s veselými kůzlátky? Když se Józa vrátila, kůzlátka už dávno spala. A co ráno? Ráno vstala, zelenou kaši spořádala... Tak, A konec pohádky.
O veselé mašince Kdo mě nezná, ať se dívá, jsem veselá mašinka, mašinka-lokomotiva,až můj signál zacinká, připravte se přátelé, k naší cestě veselé. Šťastnou cestu, šťastnou cestu! Od hranic k hlavnímu městu jede, jede vlak, husopaska pasáček, každý mává na vláček, dokud vidět obláček. Rychle, rychle-to mám ráda, letím už jak o závod, telegrafních tyčí řada, běží jako jeden plot, telegrafních drátů linky, z prorcelánu konvalinky. Kolejnice měly strach, naříkají ach, ach, ach. Nebojte se kolejnice, vždyť jste moje pomocnice, nebojte se přece tak, přeletím vás jako pták. Nad řekou železný most, těn měl taky strachu dost. Mašinko, hej-volá k lesu, mám strach, že tě neunesu! Jen se neboj, kampak s tím, jedna dvě tě přeletím. U každého nádraží jako voják na stráži semafor však stál: Dokud nepozdvihnu paži, ať se nikdo neodváží po kolejích dál! Dvě průvodčí má náš vlak, Mařenku a Anduličku, Mařenka je ktrápak? Mařenka má důlek v líčku, kleště nosí cvaky cvak, Andulička taky tak. Už je noc, už je tma, na trať svítí světýlka, to zelené jest pro vlak volný vjezd, na červené pozor dát, ihned zastavit a stát! O půlnoci do tmy tmoucí topič a náš strojvedoucí napínají zrak a když v noci o půlnoci tisích jisker srší vlak, je to drak, je to drak! Letí kola jako šipky, přeletěla přes výhybky, každou výkybku to blaží, když vlak vede do nádraží až k červené čepici, která řídí stanici. Bude chvilka odpočinku pro kola a pro, mašinku?
Že jsi šťastně dojela, ty mašinko veselá, co si budš přát? Kolečka dám spát. Dlouhé spaní, zahálení pro mašinku správnou není, kola, kola-to je jich, rozjeti se po kolejích, honem uhlí, vodu sem, ať zas vidím krásnou zem!
J. Čarek 31.07.2011 16:09
Kozí dům Tydlim bum! tydlim bum! Začal hořet kozí dům. Koza oknem vyskočila, oči svoje vykulila. Macek na zvon zvoní, k ohni všechny honí. Slípka s vědry samý chvat, letí domek polívat. Kohout běží, nedýchá, se žebříkem pospíchá. Tydlim bum! Tydlim bum! Zachránili kozí dům!
