Městské muzeum: - Vánoční ozdoby výstava ve spolupráci s firmou Vánoční ozdoby DUV - Královédvorské Vánoce výstavní síň Staré radnice Prodejní trhy

KRONIKA MĚSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM – 2005

PROSINEC

Kulturní pořady měsíce prosince Hankův dům: - Hvězdička betlémská - zpívání a povídání o Vánocích. - Sněhová vločka – představení žáků ZUŠ. - B. L. Nelson: Velká zebra aneb jakže se to jmenujete? Hra v předplatném. - Hana a Petr Ulrychovi a Javory - Vánoční koncert. - Věneček I. a II. – taneční. - Sport a hry - hudební pořad zpěváka Pavla Nováka pro I. stupeň ZŠ. - Barok Collegium. - Královédvorské Vánoce, trh na náměstí T.G.M. - BIG BAND Dvorský – Vánoční koncert. - Kašpárek v pekle – loutková scéna Klíček. - Vánoční koncert Záboje – Sbor řídí Vít Mišoň, MVDr Petr Růžička, klavírní doprovod Tomáš Mervart. Knihovna: - Adventní dílna - tradiční výroba voňavých svíček. - Vánoce s večerníčkem. - Hory severního Pákistánu – vyprávění Ing. Radko Chadimy. - Malování na trička - s výtvarnou Kateřinou Baliharovou. - Prodejní výstava ve dnech 08.-22. prosince. Městské muzeum: - Vánoční ozdoby – výstava ve spolupráci s firmou Vánoční ozdoby DUV - Královédvorské Vánoce – výstavní síň Staré radnice – Prodejní trhy. Členové „Palcátu“ vzpomínají V souvislosti s úmrtím pana Rudolfa Fialy byla na jeho pohřbu v Husově sboru pronesena slova o „Palcátu.“ Zaznamenejme si proto pro kroniku alespoň podstatnou část práce tohoto církevního odboru: „O práci „Palcátu“ v letech 1939 –1945. Po ustavení náboženské Církve československé ve Dvoře Králové nad Labem byly v letech 1925 –1930 postupně založeny různé odbory, které podporovaly a rozšiřovaly činnost náboženské obce. Tak vznikl sociální odbor, Jednota mládeže, pěvecký sbor „Farský“ a dramatický a vzdělávací odbor „PALCÁT.“ Posláním „Palcátu“ bylo pořádání různých vzdělávacích, kulturních a zábavných pořadů. Pro děti se hrálo loutkové divadlo, nacvičovala se divadla a různé kulturní večery. Svépomocí nadšených členů „Palcátu“ bylo v přednáškovém sálku při Husově sboru vybudováno malé jeviště. Na jaře v roce 1939 připravili členové tehdejší Jednoty mláděže dva literární večery pod hlavičkou Jednoty a další akce byly již pořádány pod hlavičkou „Palcátu“, kam členové Jednoty mládeže přešli. Předsedou „Palcátu byl bratr František Nosek a uměleckým vedoucím souboru se stal bratr Rudolf Fiala. Členy „Palcátu“ byli mladí dělníci a studenti, učňové a úředníci. Scházeli se několikrát v týdnu v přednáškovém sálku, nebo v kanceláři Rady starších, aby připravovali různé kulturní akce. V těžkých dobách nacistické okupace byly kulturní podniky velkou posilou našich občanů. Členové „Palcátu“ organizovali spolu s Městským osvětovým sborem města pět cyklů „Besed o české kultuře.“ Všechny akce byly pořádány buď v přednáškovém sálku Husova sboru, nebo v Hankově domě či v kinu „Svět.“ Palcátníci si doplňovali své znalosti ve svém studiu, nebo v kursech, které vedli významní kulturní profesionálové. Mezi kulturní akce té doby patřily „Literární večery české poezie“, uskutečněné rovněž v Náchodě a Jaroměři. Jednalo se o večery našich známých básníků: Wolkera, Nezvala, Čechova, Halase, Hory, Seiferta i Fr. Šrámka. Dále to byly taneční večery, kde se zúčastnili i členové divadla D 34 z Prahy, rovněž tu byla hostování členů Národního divadla z Prahy G. Prejsové, Julie Zeyera. „Palcát“ pořádal i výstavy, 359

PROSINEC


na kterých se podíleli mnozí významní umělci. Byla to výstava fotografií Jana Lukase, výstava fotografií Dvora Králové nad Labem, výstava malířů ak. Fišárka, Vl. Kouckého, Vl. Sychry, Al. Wachsmana a kreseb J. Kozy, J. Stránského a St. Veselého a v neposlední řadě i obrazy a kresby Květoslava Bubeníka. Byly to také „Večery uměleckého přednesu Ludmily Pelikánové“, kde zazněly verše a slova: Karla Hynka Máchy, Františka X. Šaldy, Otakara Březiny, Karla Jaromíra Erbena, publicisty O. Nase, Jiřího Wolkera, Jana Nerudy, Hanse Christiana Andersena, Boženy Němcové, rab. Tagore a Františka Halase. Dále to bylo pět cyklů „Besed o české kultuře“ spolu s osvětovým sborem města: „O poesii“, kdy byl přednášejícím básník František Halas, „O divadle“, kdy přednášel režisér divadla D 34 Emil František Burian, „O výtvarném umění“ – profesora Dr. Jaromíra Pečírka, „Hudba české země“ prof. Dr. Mirko Očadlíka, a „O českém filmu“, kdy přednášel filmový kritik Karel Smrž. Soubor pořádal rovněž kursy pro členy a příznivce „Palcátu.“ V roce 1940 to bylo „O herecké a režisérské práci“, 1941 „O jevištní mluvě“, 1942 „Teorie o přednesu veršů“, 1943 „Divadelní teorie“, 1944 „O jevištní mluvě – II. část“ a v témže roce „Kurs o divadle ÚMDOČ. Byl by to jistě dlouhý výčet všech umělců, profesionálů i souborů, kteří se na kulturních akcích „Palcátu“ podíleli. Vždyť v letech 1939 –1945 bylo „Palcátem“ uspořádáno 86 kulturních podniků ve 214 dnech, s návštěvou více jak 42.000 občanů města a okolí. Každý jedenáctý den byli členové „Palcátu“ ve styku se svými spoluobčany. Svědčí o tom četný dokumentační materiál zesnulého pana Rudolfa Fialy (plakáty, texty, režijní knihy a fotografie), který za svého života předal do Státního archivu v Trutnově. Výroční schůze Svazu diabetiků Konala se ve špejcharu s tímto programem: - Zahájení - Zpráva o činnosti, hospodářské výsledky za rok 2005 - Zpráva o hospodaření - Informace o sjezdu Diabetiků ČR - Diskuse, vystoupení hostů, závěr z činnosti : - každé pondělí se cvičí v ZŠ R.A. Dvorského - každou středu se jezdí plavat do krytého bazénu Trutnova - možnost rekondičního pobytu v délce jednoho týdne - možnost rekondičního dvoudenního pobytu (víkendového) - přednáškový cyklus uskutečňovaný jedenkrát měsíčně EMP. Předsedou Územní organizace Svazu diabetiků je Mirek Beličák. Výstava „Vánoční ozdoby“ Městské muzeum a Vánoční ozdoby – Družstvo umělecké výroby Dvůr Králové nad Labem uskutečnilo výstavu s úvodním slovem paní Evy Mervartové a předsedy družstva Miroslava Šorma. Něco z historie: „Tradici výroby foukaného skla v Podkrkonoší zavedl již ve 2. polovině 19. století Josef Kynčl, rodák ze Zdobína. Ten odešel ve svých třinácti letech do Vídně, kde se vyučil u krajana Ježka, rodáka z Miletína, perlařství. Na jaře roku 1862 se vrátil zpět na Zdobín a stal se vlastně prvním foukačem skleněných perel na území Čech a Moravy. Do své živnosti přijal další učedníky a svého bratra jako tovaryše a tímto došlo k rozšíření nového, podomácku dělaného řemesla, v celém okolí. Josef Kynčl odebíral od ostatních perlařů výrobky a posílal je firmě Hofer do Vídně, odkud byly dále rozesílány do celého světa. Během I. světové války se v Podkrkonoší objevili Japonci, kteří u perlařů pracovali bez nároku na mzdu, pouze za stravu. Umění výroby skleněných perel potom přenesli do své země a svými levnějšími výrobky zaplavili celý světový trh. V tomto těžkém období se střediskem výroby stala obec Doubravice, kde byl vytvořen větší závod, odkud se zboží expedovalo. Perlaři přešli i na výrobu imitace ovocných plodů např. třešně, rybíz, angrešt. Během světové krize ve 2. polovině třicátých let dvacátého století tato domácí výroba skleněných perel úplně zanikla. Na popud starosty Doubravice, pana Josefe Černého, jednal Sklářský ústav v Hradci Králové o možnosti jiného využití umu perlařů a jejich domácího zařízení. Při tomto jednání navázal na 360


PROSINEC

usnesení „Schůze zájemců pro výrobu perel“ ze dne 7. července 1929 v Hořicích, kde páni Všetečka a Holan oznámili, že po návštěvě odborné školy v Železném Brodě nabyli přesvědčení, že je možné perlaře přeškolit na novou výrobu. V době od 3. do 14. března 1931 se konal speciální kurs výroby ozdob na vánoční stromky ve škole v Železném Brodě. Zúčastnili se ho tři perlaři. Sklářský ústav v Hradci Králové uspořádal od 18. května 1931 další kurs k výrobním technikám foukání skla – volné foukání a do formy. Zároveň proběhl kurz zušlechťování ozdob – zlacení, stříbření, lakování atd. 20. července 1931 se konala zakladatelská valná hromada Sklářského družstva pro výrobu vánočních ozdob se sídlem na Zdobíně. Od tohoto dne se datuje nepřetržitá existence formy Vánoční ozdoby. Rychlý vzestup výroby vedl nejen k ukončení dovozů vánočních ozdob do Československa (především z Německa), ale i razantnímu nástupu firmy na zahraniční trhy. Nabídková kolekce vánočních ozdob byla oceněna v roce 1935 na světové výstavě v Bruselu, udělením ceny „Grand Prix.“ Druhá světová válka sice znamenala opětné přerušení rozvoje firmy, ale ihned po ní následoval vzestup, oceněný v roce 1958, opět na světové výstavě v Bruselu, udělením zlaté medaile „Expo 58.“ Důležitým mezníkem v historii družstva byl i rok 1965, kdy došlo ke sloučení s podnikem Mirex. Důvodem sloučení bylo to, že na poměrně malém území byly dva podniky se stejným výrobním programem. Posledním významným bodem v historii družstva je pochopitelně rok 1990, v jehož průběhu došlo k důsledné privatizaci. Vánoční ozdoby, Družstvo umělecké výroby ve Dvoře Králové nad Labem se specializuje na tradiční výrobu skleněných vánočních ozdob. Veškeré výrobky jsou ručně foukány a ručně dekorovány. Pro výrobu se používá světová standardní barevnice ve velStaré, fotografované perličkové ozdoby zapůjčila Mě-muzeu paní Adéla Jirkovská (Zborovská ulice) – obojí na snímku.

mi jemném členění odstínů – cca 2.000 barev ve všech efektech. Bohatá nabídka posypů a doplňků k dekorování ozdob umožňuje splnit i ta nejrozmanitější přání a představy zákazníků. V evidenci družstva je asi 70.000 artiklů, přičemž tzv. živých je asi 35.000 druhů výrobků. Do roku 1991 provádělo družstvo veškerý export prostřednictvím firmy Jablonex a.s. Od roku 1992 spolupraZleva paní Mervartová, která byla dlouhá léta návrhářkou vánočních ozdob a manželé Čermákovi.

361

PROSINEC


cuje v oblasti zahraničního obchodu s firmou Ornex s.r.o. Jablonec n. Nisou formou komisionářských smluv. Veškerý odbyt do zahraničí je prováděn na základě konkrétních, předem zadaných, objednávek. Družstvo prakticky nevyrábí zboží na sklad pro předem neznámého odběratele. Tento systém je sice velmi náročný pro řízení a zabezpečení výroby, umožňuje však přizpůsobit provedení výrobků nejrozmanitějším představám a požadavkům zákazníků. Toto je i hlavní důvod, proč družstvo nemá a ani nevydává katalog zboží, ale dává přednost osobním kontaktům se zákazníky. Družstvo je komplexně vybaveno pro realizaci zahraničního obchodu, neboť disponuje vlastním konsignačním skladem. Každá zásilka odchází do zahraničí, připravená dle přání zákazníka, včetně členění na filiálky a celního odbavení se všemi předepsanými doklady. Tento sklad využívají i další výrobci vánočních ozdob a doplňků České republiky právě s ohledem na kvalitu a komplexnost poskytovaných služeb, potřebných k problémové expedici zboží do zahraničí. Podstatná část exportů firmy směřuje do USA, Holandska, Německa, Švýcarska, Rakouska, Itálie a Francie. V menším objemu export směřuje do Anglie, Belgie, Dánska, Švédska, Finska, Slovinska, Ruska, Izraele a Řecka. Paní Adéla Jirkovská, která zapůjčila k vystavení část svých sbírek, se k tomu vyjádřila takto: „Mojí snahou je sbírat zejména ozdoby, které vznikly v naší oblasti.Tyto krásné střípky minulých časů se snažím zachytit ve své sbírce možná i proto, že kromě krásy, kterou představují, nesou sebou staré ozdoby i nějaký příběh.“ Dopis do státního – okresního archivu Trutnov Státní, okresní archiv Trutnov, ředitel Bc. Roman Reil Vážený pane řediteli, srdečně Vás zdravím a přeji hodně úspěchů. Přiloženě Vám zasílám drobný „Pamětní spisek českých hraničářů, vydaný k jubilejní slavnosti 28. června 1926, kterou vydal místní školní výbor v Dolním Nemojově.“ Vyzval jsem totiž před více jak dvěma roky královédvoráky, aby byli nápomocni „kronice“ a oni mi předávají fotografie a písemné pamětihodnosti ze svých domácností. U mne se to sejde, a já to po zhodnocení dělím mezi muzeum, knihovnu a nebo vracím. Setkal jsem se také s tím, že došlo k nabídce bratrů Tröstrových k převzetí pozůstalosti po jejich panu otci. Ta sestává z mnoha krabiček s diaobrázky v rámečcích, které mají vztah k opevnění našeho státu před II. světovou válkou a po ní. Jejich pan otec byl zaníceným sběratelem, fotografem a dokumentaristou uvedených objektů a dokonce i odbojového hnutí. Vše pan Tröstr důkladně popsal v sešitech s očíslováním. Nabídl jsem to, se svolením obou bratrů, Městskému muzeu, ale to, dle slov jednoho z bratrů, se pozastavilo nad tím, že se vlastně nejedná o sbírku se vztahem k našemu městu. Sbírka je to skutečně veliká, to je ne do nákupní tašky, ale na vozík. Byla by to podle mne škoda nevyužít, ale sám si s tím neporadím, snad by se našlo nějaké řešení. Myslím ve spolupráci s oběma bratry a zdejším muzeem. Nechci, aby to bylo bez paní ředitelky Mgr. Jiřičkové, s kterou jsem jednal jako s první a možná, že už nachází nějaké řešení. Pokud se jedná o ten spis „40. let práce České hraničářské školy“, tak ten si, (pokud chcete), můžete ponechat. Vyhotovil jsem kopie a předal po jednom ředitelce školy v Nemojově p. PaeDr. Rejlové a knihovně Slavoj. Rozhovor pro „Královédvorské listy“ Kronika a kronikář města: Miroslav Puš: „Čtenáře by jistě zajímalo, jak jsi se stal kronikářem, který již šestým rokem zachycuje dění našeho města.“ Kronikář: „Stalo se tak na základě konkursu za přítomnosti pana starosty Švuba a tajemníka Kadlčíka. Předem jsem se ale poradil s panem Janem Schwarzem pravda, že se tím dostanu kousek mimo vlastní kroniku, současné dění, dokonce i do míst, která byla některými kronikáři zapomenuta. Z toho však neslevím. A hodnocení kroniky přece nepřísluší samotnému kronikáři, to je otázka těch, kteří ji budou číst a studovat. „Kronika měla své předchůdce o kterých bychom měli něco vědět.“ „To v každém případě. Mým vzorem je bývalý kronikář Bedřich Söllner, který popsal a nakreslil rukou mnoho. Každý se o tom může přesvědčit, kroniky jsou v knihovně. Byl to bezpochyby 362


PROSINEC

„pan“ kronikář. Dnešní kronice předcházel také Jaroslav Jakoubek i Viktor Schön, ale bohužel i tací, po kterých zůstalo pár bezcenných stránek.“ „Kronikaření si vyžádá dost času a sil a nejsme už mladí.“ „To rozhodně. Kronika, to jsou události nejen roků, ale především dnů. Setkal jsem se s názorem, že naše kronika je jistá posedlost. Souhlasil jsem s tím, zvlášť když jsem se setkal s lidmi, kteří „by to dělali“ až když položili otázku „co za to.“ Já jim říkal, nejprve ukaž co umíš, ale tomu oni asi nerozumí.“ „Sledovat dění předpokládá mít řádku spolupracovníků, lidí, kteří chtějí pomoci, někteří rádi, jiní nemusí ochotou oplývat.“ „Ta řádka jsou a byli desítky a možná i stovky občanů města, okolí, republiky a dokonce i ciziny. Spolupracují umělci, prostí lidé, faráři, spolky, děti i dospělí, podnikatelé a mnoho dalších. Kdo se do kroniky začte, tak to jistě pozná. Zdůrazňuji, že všichni, které jsem kdy o něco požádal, to udělali rádi, a svědčí to o tom, že mají svoje město v lásce a ke kronice důvěru. Koho by to nepotěšilo?“ „Jsou však lidé s rozdílnými názory, kterým se musí dostat v kronice místa. Jak to kronika řeší“? „Pořádnou dávkou objektivního nazírání“ „Každý z nás však má svůj „rukopis“, řekl bych obrazně, že píše „levou“ a nebo „pravou“ rukou.“ „Rozumím kam otázka míří a pokusím se ji blížeji vysvětlit. Nikdo se toho nevyvaruje, v každém z nás dřímá nějaké to přesvědčení či názor. Rozdíl je jenom v tom, jestli kronikář dokáže být k rozdílným názorům tolerantní, dokáže je přijmout a hlavně zapsat. Pracoval jsem v aktivním věku s mnoha spolupracovníky z řad techniků, ale převážně s dělníky. Dodnes rád vzpomínám na hezkou řádku těch, kteří tu už nejsou, a s úsměvem se zdravíme s žijícími. Mnohdy jsme nebyli žádnými „svatoušky“, ale byli jsme dobrá „parta“, v práci i zábavě. Přesto byly mezi námi rozdílné názory a já jsem se je naučil respektovat. Vždycky jsem si vážil v prvé řadě toho, zda se jedná o poctivého a pracovitého člověka. Takového, který nás neuměl „podtrhnout“ a nebyl „křivák.“ Nepíši tedy kroniku „čehý“ ani „hot“, ale na kronice je jistě znát, že nepřechází ani obyčejného člověka, dělníka. Za to se nestydím, k tomu se naopak hlásím.“ „Přesto se mluví o jakémsi patriotismu, který je také v kronice znát.“ „Nepochybně podharťském. Nikdo mi to jistě nebude mít za zlé. V Podharti jsem se narodil, prožil dosavadní život a tady jsem „doma.“ Nikdy bych si však nedovolil odsunout ostatní části města do pozadí.“ „Jak by to vypadalo, kdyby do kroniky někdo zasahoval jaksi z „úřední moci“ či jinak?“ „Okamžitě bych skončil. Tím jsem se od samého začátku netajil. Přijmu cokoliv a rád, ale nikdy bych nechtěl být někomu něčím poplatný. Jsou i choulostivé otázky, ale je přece na druhém, aby si z kroniky dovedl vybrat, co bylo a nebylo dobré, a to je smyslem zápisu v kronice.“ „Je ještě něco o čem by měli čtenáři vědět?“ „Určitě o tom, že za mnoho vděčím svým rodičům. Po tátovi za houževnatost, umět se s mnoha životními překážkami poprat, a matce za dobrý vztah ke knize. To mi dalo sílu zdolávat i kroniku.“ Ostuda lidské civilizace Tiskem celého světa jsou zveřejňována svědectví o umírajících dětech černého kontinentu, ale odezva není žádná a nebo minimální. Organizace OSN pro výživu a zemědělství vydala v těchto dnech zprávu, ve které se uvádí, že hlad a podvýživa zabíjejí ročně šest milionů dětí, z toho přes pět milionů v Africe. Hladoví tedy téměř sedmina lidstva, v přepočtu na hlavu je to přes 850 milionů lidí. A ani Organizace spojených národů nemá peníze. A přitom se v naší republice, právě tak jako v jiných zemích, „nadbytečné“ obilí pálí. Co jsme to za „civilizaci“, kdy nechá člověk umírat člověka?

363

PROSINEC


Recyklace odpadků Slouží k tomu, aby se odpadky změnily na dále použitelné materiály. Ovšem jen s tou podmínkou, že dojde k roztřídění, ve směsné popelnici nejsou nic platné. Sběr se provádí v kontejnerech. Papír, neumaštěný a jinak neznečistěný je možné recyklovat až sedmkrát. A nechá se vyrobit novinový papír, lepenka na krabice, sešity, obaly na vajíčka a toaletní papír. Sklo, je třeba rozdělit na bílé a barevné a potom slouží opět jako sklo s neomezenou možností recyklace. Plasty, patří do žlutých kontejnerů, na speciální lince se dále dělí na několik skupin. Z PET lahví se vyrábějí vlákna sloužící k výplni zimních bund a spacáků či jsou přídavkem do zátěžových koberců. Z mikrotenových sáčků a igelitových tašek se opět vyrábějí folie a různé pytle na odpady. Samostatnou skupinou je pěnový polystyren, ze kterého se vyrábějí speciální cihly. Zbývá směs plastů, ze které se nechají vyrobit protihlukové stěny u dálnic, zahradní nábytek a odpadkové koše. V našem městě jsou tyto kontejnery umístěny, ale vlastní třídění se ještě občany nevžilo. Betlémáři tvoří a brání své dílo Převzato z časopisu „Betlémy a betlémáři“ ročník 15, číslo 57, září 2005: „Dne 10. listopadu 1990 se v hradeckém muzeu poprvé sešli betlémáři z celé republiky, aby na valné hromadě založili Československé sdružení přátel betlémů. Patronem betlémářů byla ředitelka muzea v Třebechovicích Marie Vaclíková, která jako první u nás prosadila, aby se muzeum v Třebechovicích stalo specializovaným muzeem na betlémářství, jako první toho druhu v Československu. Postavila se také do čela jednání o založení betlémářského sdružení. Pod její patronací došlo k požádání o registraci sdružení, u které byli ještě pánové Zdeněk Škvára, Jiří Šimek a doktor Vladimír Vaclík. Ti všichni svolali první setkání do Hradce Králové právě na 10. listopad 1990. Padesát budoucích členů sdružení se tehdy nechalo vyfotografovat před budovou muzea a zvolilo si vedení. ........ .... Myslím si, že stojí zato zamyslet se nad časopisem, který naše sdružení vydává. První číslo vyšlo 1. prosince 1990 ve Východočeských tiskárnách, provoz 22 ve Dvoře Králové nad Labem. Tento speciální betlémářský časopis se řadí k předním betlémářským periodikům a díky časopisu si získalo i sdružení jméno mezi dalšími organizacemi v Evropě. Od dvacátého čísla tiskne časopis tiskárna v Ústí nad Orlicí k naší spokojenosti. Není to vůbec jednoduchá práce a zásluha na vydávání patří hlavně PhDr. Vladimíru Vaclíkovi. V sobotu 10. září se sešel výkonný výbor ČSPB. Projednal konání odborného semináře a oslav 15. výročí založení sdružení. Důležité bylo vystoupení doktora Richtery k webovým stránkám sdružení a e-mailu. .......... O webové stránky se bude starat právě doktor Lukáš Richtera a jeho bratr Kristián, (poznámka kronikáře - oba rodáci Dvora Králové nad Labem), což zaručuje po ukončení práce Dr. Vaclíka záruku kvality.“ Tolik zkráceně z článku „Velký den betlémářů se přiblížil.“ V uvedeném časopise je také Otevřený dopis královédvorských betlémářů, regionální pobočky Českého sdružení přátel betlémů ve Dvoře Králové nad Labem. Adresován je Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, Mgr. Lenka Jaklová, asistentka pro styk s veřejností, Wonkova 1142, 500 02 Hradec Králové. Věc: Křížová cesta (Kalvárie) Vážení přátelé, dne 19. ledna 2005 proběhlo jednání na krajském úřadě, kde náš člen Leoš Pryšinger předložil námi navrhované trasy Kalvárie od žírečského viaduktu směrem k poslednímu dochovanému místu, což jsou původní základy kaple nalezení sv. Kříže. Tato trasa koncepčně navazuje na okruh naučné stezky KUKS – BETLÉM, a tento projekt schválilo zastupitelstvo Dvora Králové nad Labem. Na schůzce 30. srpna 2005 v obci Kuks, kterou vedla Ing. Arch. Alena Koutová, byl předložen jiný projekt Křížové cesty, jejíž trasa neodpovídá z historického ani koncepčního hlediska původní skutečnosti. Vzhledem k tomu, že od roku 2002 jsme se myšlenkou postavení kalvárie intenzivně zabývali a koncepčně navazovali na naučnou stezku, která byla v tom roce slavnostně otevřena, předpokládali jsme, že bude vyvoláno jednání po 19. lednu 2005, kde bychom se mohli k jednotlivým trasám v terénu vyjádřit a sdělit výhody námi navrhované trasy Kalvárie. Žádáme o svolání schůzky přímo v uvedené lokalitě za účasti zainteresovaných institucí. Děkujeme za pochopení a těšíme se na další spolupráci. 364


PROSINEC

Za Královédvorské betlémáře: Karel Richtera v.r. Leoš Pryšinger v.r. předseda místopředseda Smetanova 933 544 01 Dvůr Králové n.L. tel. 499 624 222 tel. 737 944 307 Ve Dvoře Králové nad Labem, 6. září 2005. Doplňující poznámky ke zveřejněnému dopisu a k vybudování Křížové cesty (Kalvárie). „Při badatelských pracích v souvislosti s realizací naučné stezky Kuks – Betlém jsme zjistili původní místo, kde velmi pravděpodobně stála kaple Nalezení sv. Kříže. Z obce Žireč vedla do tohoto prostoru křížová cesta (Kalvárie). Poslední zastavení bylo asi 800 metrů od Braunova Betléma. Původní trasa byla zničena, a proto ji naše sdružení navrhuje obnovit. V tomto našem návrhu se objevují dvě varianty obnovené trasy: Jedna z nich vede od sousoší sv. Floriána směrem k železničnímu viaduktu a kolem remízku směrem na poslední zastavení křížové cesty. Ve druhé variantě – schůdnější a reálnější – navrhujeme trasu od kaple sv. Odillona na původní místo (asi 800 metrů). Předpokládáme, že tato část by měla sedm zastavení k viaduktu a týž počet zastavení k samotnému místu posledního zastavení (podle mapy z roku 1752). V případě realizace této varianty by byl na křížovou cestu výhled z obou stran jedoucího vlaku. Má také přednost při pronájmu nebo zakoupení pozemků. Převážná část z nich patří Městu Dvůr Králové a zastupitelstvo města se k jejich využití pro tento účel staví kladně, a už se také vyjádřilo. Možnost realizace Křížové cesty se také projednávala už v dubnu 2002 na poradě za účasti zástupců Královédvorských betlémářů, Klubu českých turistů a měst Dvůr Králové nad Labem a Jaroměř a také za účasti akadem. sochaře Vladimíra Preclíka, kde jsme také doporučili jeho tvůrčí účast na této akci. Kdyby se podařilo zahájit realizaci této akce ještě v letošním roce, bylo by to zároveň symbolické připomenutí dokončení posledního zastavení křížové cesty právě před 270 lety. V souvislosti s projektem křížové cesty nabízíme roli koordinátora, poněvadž už v roce 2002 jsme iniciovali tuto myšlenku, že: - respektujeme uměleckou garanci prof. Vlad. Preclíka - působíme přímo na místě a můžeme koordinovat přípravné práce (studii), topografické práce, projekt i průběh prací - můžeme se starat o bezpečnost a údržbu křížové cesty po dokončení, event. obsluhovat parkoviště a pod. - ochraně a propagaci památek na býv. Šporkově panství se České sdružení přátel betlémů ve Dvoře Králové věnuje systematicky. Tolik kronika města k předaným písemnostem. Podrobnější údaje (korespodence) jsou v příloze této kroniky v kopiích. (Podklady pro kroniku byly předány p.Leošem Pryšingerem) Vzpomínka hasiče Eduarda Rykra „Když skončila druhá světová válka, bylo mi tehdy osm let. Hasičství je zřejmě dědičné a tak jsem chodil s otcem, který byl tehdy jednatelem „Župy“, do hasičské zbrojnice. Hasiči měli tehdy „župní systém“ a naše město bylo střediskem 109. Podzvičinské župy. Starostou byl tehdy pan Lelka a jednatelem můj otec Emil Rykr. Především v pondělí, a to až do sedmdesátých let se konala cvičení a nebo školení. Ve zbrojnici vládl především pan Tomášek, který dlouhá léta v budově bydlel a staral se i o techniku. Když pak odešel do penze, vystřídali ho pánové Šnábl Josef, Volák Jiří a na konec Luděk Hrnčíř. Na podzim roku 1971 zahájili svoji činnost profesionální hasiči. Domovník pan Tomášek byl také zároveň řidičem sanitky, která byla až do padesátých let součástí naší práce. Byl vlastně jedinným trochu placeným hasičem ve městě, ostatní svoji činnost vykonávali zdarma. Je třeba říci, že v té naší „hasičárně“ bylo hezky a i veselo, chodili jsme tam za poučením a zábavou. V padesátých letech byl proveden velký nábor nových, především mladých členů a byl jsem mezi nimi i já. Zúčastňovali jsme se školení, výcviku a také hasičských soutěží v celém hradeckém kraji. Staral se o nás především pan Josef Šnábl a pan Josef Kuřík. Pod 365

PROSINEC


jejich vedením jsme dosahovali docela pěkných výsledků, mimo jiné třeba druhé místo v krajské soutěži v Hradci Králové. Tito dva jmenovaní trenéři cvičili také jedno družstvo žen. Výbor organizace tehdy tvořili pro nás velice vážení lidé. Vzpomenu pana Šormu, dlouholetého starosty sboru, dále pana Karla Nezbedu – velitele, který se jako automechanik staral také o techniku. Dále vzpomínám na pana Václava Bartošku a Richarda Munzara. Dále pak dlouholeté členy Felixe Gilla, pana Tykala staršího, Jaroslava Kadavého a bylo by jich ještě mnoho, které by bylo možno jmenovat. Musím také vzpomenout na taneční hudbu a dechovku, kterou vedl pan Theodor Devoty. Členové potom vybudovali, jak se říkalo v „akci Z“, v zadní části objektu sklad civilní obrany, který se v sedmdesátých letech proměnil na tělocvičnu a posilovnu. Také jsme přizpůsobili garáže pro příjem cisternové stříkačky. Mnoho hodin práce bylo věnováno údržbě budovy i techniky. Krátce po II. světové válce bylo instalováno čtyřiceti členům do bytu rozhlasové zařízení, pro rychlé volání k zásahům. Později to nahradily telefony. Vzpomenu také našich častých cest na Moravu do Sedlic u Opavy, tedy do míst, kde naši tátové po válce pomohli, této válkou poničené obci, s technikou. Toto přátelství trvá do dnešních dnů. Tradiční bylo také „Václavské posvícení“, které jsme jako hasiči pořádali a také oblíbený „Hasičský bál.“ Mnoho hodin věnovali naši členové preventivním prohlídkám provozoven a bytovek, kde se snažíme především radit uživatelům, jak předcházet možným a zbytečným starostem. Příchodem profesionálů do požární stanice se naše činnost zredukovala především na prevenci a starost o údržbu budovy, která nám stále patří.“ Autor tohoto článku se k poválečnému období, do doby přejití na profesionální činnost, vyjadřuje velmi skromně a stručně, přesto však ukazuje na záslužnou činnost hasičského sboru. Kronika panu Rykrovi a dalším členům Sboru dobrovolných hasičů děkuje. KINO po rekonstrukci Dne 6. prosince se po dvouměsíční přestávce otevřelo kino Svět. Došlo k celkové výměně sedadel a novému ozvučení. Výběrovým řízením byla vybrána královédvorská firma LESTAV spol s r.o. a pražská firma INTON spol. s r.o. Bylo rozšířeno jeviště, akustické úpravě sálu

Řady nových sedadel a první návštěvníci.

a k rozšíření stupňů pro nová sedadla. Ta byla dodána firmou HOKO s r.o. Vlčnov. Ozvučení je skutečně moderní, sedmikanálový digitální reprodukční systém DOLBY DIGITAL EX je na výši doby. Novinkou jsou také sedadla pro dvojice, umístěná v poslední řadě a kino se vrátilo k prodeji lístků na zakoupené místo. Celkové náklady činily tři miliony korun. První promítání se uskutečnilo zdarma a promítán byl film „V dobré společnosti“ a také ceny vstupenek zůstaly stejné. Mezi prvními návštěvníky byl i pan místostarosta Mgr. Vasil Biben.

366


PROSINEC

Připraveno bylo i drobné pohoštění.

Také předsálí změnilo svoji tvář.

Zdeněk Matěna - dlouholetý „promítač“, zahajuje představení s novým ozvučením.

Pohled do sálu ještě před rekonstrukcí.

367

PROSINEC


Křest knihy „Historie a současnost“ D.K.n.L. a okolí V přednáškovém sále Městského muzea – Špejcharu proběhl křest knihy: „Historie a současnost ve fotografii.“ Kmotry se stali Ing. Jiří Rain, prof. PhDr. Vladimír Wolf a Jan Schwarz. Autory této publikace jsou Mgr. Eva Tomková, Mgr. Alexandra Jiřičková slovem a Tomáš Kubelka – fotograf. Editorem je Alexandra Jiřičková a vydalo ji Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem. Ing. Jiří Rain, prof. PhDr. Vladimír Wolf a Mgr. A. Jiřičková při křtu knihy vydané Městským muzeem.

Historické fotografie a kresby z archivu Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem. Překlad Jana Petráčková, Jana Stupková, Jaroslav Neumann, Renata Procházková. Jazyková úprava Martina Kubíková. První vydání. Grafická úprava a tisk – ARPA Dvůr Králové nad Labem. Náklad 5.000 výtisků. Tato publikace vyšla s podporou Města Dvora Králové nad Labem u příležitosti oslav 735. výročí první písemné zmínky o městě. Za odbornou spolupráci si zaslouží poděkování: Kniha Dvůr Králové nad Labem a okolí. Historie a současprof. PhDr. Vladimír Wolf nost ve fotografii. prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, Csc. PhDr. Vlastimil Havlík Ing. Martin Čermák a Zdeněk Čermák Devět stovek zápasů Vladimíra Lubiny Hokejová legenda z našeho města se ke svým začátkům vyjadřuje takto: „S hokejem jsem začínal dost pozdě, až v deseti letech a na otevřeném kluzišti. Od malička jsem totiž měl touhu dávat góly. Před domem jsme měli přírodní kluziště, a tak se rovnou ze školy šlo bruslit. Jednou pořádal místní hokejový klub nábor mládeže, a tak jsem to šel zkusit. Musím poděkovat rodičům, že se mnou na tréninky a utkání jezdili.“ Vladimír Lubina se narodil 11. února 1967 v našem městě. Do pardubického dorostu vstoupil v sezóně 1984-85. V těchto letech byl také na Mistrovství Evropy 18 a účastnil se jako perspektivní mladíček v letech 1985 – 1987 Mistrovství světa juniorů. Na vojně 1986-1988 hrál v dresu Dukly Jihlava a protože podával velmi dobré výkony, už se čekalo na jeho návrat do Tesly Pardubice. Po návratu pomohl vybojovat mužstvu třetí titul mistra ligy. V seniorské reprezentaci startoval na Mistrovství světa 1990, 1991, 1992 a 1998, vždy bronzová medaile, také na čtvrtém Kanadském poháru. Reprezentační dres také oblékl na Zimních olympijských hrách v roce 1992 a také z Albertville si přivezl bronz. Dres se lvíčkem na prsou si oblékl celkem ve 137 zápasech, z toho 124 za ČSSR a 13 za ČR. Získal cenu nejlepšího střelce ligy 1990-91 se 41 góly. V roce 1990 se již zdálo, že jeho hokejová kariéra pomalu končí, opak však byl pravdou. Odešel sice do finského Repais Lahti, posléze do švýcarských Martigny a Zugu, potom do EV Kaufbeurenu, kde ho potkalo dlouhodobé zranění. Hrál také za německý Sachsen. V roce 1995 se vrátil zpět do Pardubic. Poctivě trénoval a stal se opět oporou mužstva. 368


PROSINEC

V sezónách 1997- 1999 hrál za Třinecké železárny a zahrál si s navrátilcem z Finska Otakarem Janeckým. V sezóně 2002- 2003 získal za akci sezóny „Zlatou helmu.“ Ještě je nutné vědět, že od roku 1984 do roku letošního sehrál 899 ligových utkání a jen v pardubickém dresu nastoupil v 867 utkáních. A až jednou s hokejem skončíte?: „Vždycky jsem říkal, že trénovat nechci, ale pomalu tomu přicházím na chuť. Dvakrát jsem pořádal hokejovou školu a s dětmi mne to bavilo. Určitě bych ale po zbytek života trénovat jen mládež. Mě na tom trénování láká to vzrušení a také technicko – taktické věci. To se dá aplikovat jen ve velkém hokeji. Pokud se tedy dostanu výše, zkusil bych i dospělé.“ Nemocnice schválena do holdingu Zastupitelé, po bouřlivé diskusi, schválili vstup městské nemocnice do holdingu Královéhradeckého kraje. K tomuto se vyjádřil JUDr. Josef Pojezdný, „že chybí zajištění, aby nemohl být majetek z kraje převeden na jinou osobu, která by již v tomto areálu nemusela provozovat zdravotnickou péči.“ Zdeněk Kmínek navrhoval, „aby smlouva s holdingem obsahovala bod o zachování akutní lůžkové péče a byla vypuštěna část, že město nejednalo pod tlakem.“ Dále uvedl, že nám „nikdo nedává garanci, že tu akutní péče zůstane, a pokládá to za nejdůležitější hlasování zastupitelstva za celé čtyři roky, kdy se převádí majetek za více jak čtyřicet milionů korun.“ Starosta města Ing. Jiří Rain uvedl: „město předložilo zástupcům kraje upravené znění smlouvy. Tam garance nejsou obsaženy.“ Poslanci města museli o vstupu rozhodnout, protože návazně budou smlouvu schvalovat krajští zastupitelé. Ředitel nemocnice Ing. Miroslav Vávra vysvětlil, „že kraj vlastně další zdravotnické zařízení nepotřebuje a je to z jeho strany projev velkorysosti. Dále k tomu uvedl, „že je přesvědčen, že pokud nedojde k zařazení do krajského systému, tak tato nemocnice během půl roku zanikne.“ Zdeněk Kmínek trval na zajištění záruk, které by zaručovaly navrácení majetku, „pokud už nebude kraj v areálu provozovat zdravotnické zařízení.“ Zasedání skončilo, když pro vstup do holdingu hlasovalo sedmnáct zastupitelů, proti byl jeden a dva se hlasování zdrželi. Převod má být dokončen do 30. června 2006. Kdo hlídá dodržování práv zaměstnanců Úřady práce: které se zabývají nelegálním zaměstnáváním, diskriminací zaměstnanců o zaměstnání, tzv. „švarcsystémem“, dále zprostředkováním zaměstnání či ochranou zaměstnanců v případě platební neschopnosti podniku. Inspektoráty práce: fungují od 1. července letošního roku. Dohlížejí nad dodržováním předpisů v oblasti uzavírání, změn a ukončování pracovního poměru, pracovní doby, doby odpočinku, dovolené, překážek v práci, mzdy nebo platu, náhrady mzdy a nebo platu, náhrady cestovních výdajů. Dohlížejí také na bezpečnost práce, zaměstnávání mladistvých, osob pečujících o děti či bezmocnou osobu. Sokol a oddíl trampolín V Českém poháru jednotlivců se umístila v ženách Petra Rychterová na patnáctém místě a Markéta Vinařová jako dvacátá osmá. Muži: David Kursa šestý, synchronní dvojice ženy: na osmém místě Rychterová, Vinařová, muži: Kursa, Psutka z Olomouce jako druzí. Žákovský pohár – žákyně Rychterová jedenáctá, Vinařová jednadvacátá, žáci: Kursa – šestý. Co je „Lustrační zákon“ O jeho zrušení se zasazují poslanci za komunistickou stranu, ale je stále v platnosti. Lustrační osvědčení dokládá, že osoba nebyla: „V letech 1948 až 1989 příslušníkem Státní bezpečnosti ani jejím vědomým spolupracovníkem, vysokým funkcionářem Komunistické strany, příslušníkem Lidových milicí, členem prověrkových komisí v letech 1948 a 1968, absolventem vysokých škol pro policisty a politické funkcionáře v bývalém SSSR.“

369

PROSINEC


Historici a dokumentaristé však tvrdí, že tento zákon kdo chtěl, tak obešel. Obchází a obcházel se třeba tím, že lidé se do funkcí nejmenují, ale jsou jen pověřováni a oblíbeným trikem je drobná úprava vlastního jména, třeba vynecháním háčku. Ministerstvo vydalo od roku 1992 téměř půl milionu lustrací. Pro další zachování lustrací se v těchto dnech vyslovili poslanci ODS, lidovci, unionisté a větší část poslanců sociální demokracie. Medaile Karoliny Grohové Na mistrovství České republiky v přespolním běhu se umístila žákyně Karolina Grohová (61 startujících - 2000 m) na prvém místě. Dorostenec našeho města Ondřej Fejfar (60 startujících – 4.000 m) obsadil šesté místo, Radoslav Groh byl osmý. Muži mílaři 4.000 m: Jan Buchar z našeho města byl třicátý třetí. Kronika sportovcům blahopřeje. „Dvoráci“ – výroční schůze Klub českých turistů „Dvoráci“ uskutečnil v DDM Jednička svoji výroční schůzi a tímto programem: - zahájení - zpráva o činnosti - zpráva o činnosti značkařů - návrh akcí na rok 2006 - návrhy, připomínky, diskuze - výběr členských příspěvků na rok 2006 - závěr „Žirafa“ opět nově Mateřské centrum „Žirafa“ připravilo pro maminky s dětmi do jednoho roku „Klub Miminko“ Zde by mělo dojít k setkávání maminek a dětí přibližně stejného věku, předávání zkušeností a mělo by napomoci k navázání nových přátelství. Schůzky se konají každou středu od 13,30 do 16,00 hodin. Maminky tu mají stoly na přebalování dětí, deky na lezení a také možnost ohřát jídlo. Součástí setkání jsou také masáže kojenců a jejich cvičení. Návštěva je umožněna také budoucím maminkám. Firma, která dala lidem práci Do řady úspěšných firem našeho města patří právem i firma pana Josefa Seidla a spol. s r.o., která byla založena 22. května 1990. Její sídlo je v Husově ulici 120, a předmětem činnosti se stala protipožární ochrana staveb. Pan Josef Seidl k tomu uvádí následující: „Něco z krátké historie. Moji společníci měli zkušenosti v oboru již z předchozích zaměstnání. Byli jsme, v době svého založení, první soukromá firma našeho oboru v republice. Začínali jsme v pronajatých prostorách s desíti pracovníky. Zlom nastal na konci roku 2000, kdy jsme zvítězili ve výběrovém řízení na dodávku protipožárního zabezpečení nově budovaného areálu Pražského výstaviště v Holešovicích. Jednalo se o zakázku obrovského rozsahu, nezbylo než rozšířit firmu, investovat do vybavení a nalézt k této činnosti odpovídající výrobní prostory. Proto jsme v roce 2001 nejprve pronajali prostory pana Stanislava Purmy v bývalém OZAPu. Ukázalo se, že ani tyto prostory svým rozsahem nevyhovují a proto jsme v následujícím roce 1992 pronajali od města objekt bývalého Okresního podniku služeb (dříve „komunálu“). Tento objekt byl ve velmi špatném technickém stavu, bylo třeba uskutečnit nákladnou rekonstrukci celého objektu a město na toto nemělo potřebné finanční prostředky. Proto jsme v roce 1993 celý objekt zakoupili a v letech 1993-1994 provedli kompletní rekonstrukci, včetně přístavby nové haly a garáží. Velká pozornost je věnována především novým materiálům a technologiím z oboru a troufáme si tvrdit, že v rámci České republiky patříme bezpochyby ke špičce. Společnost se z původních desíti pracovníků rozrostla na dnešních (cca) padesát pět odborníků. Vlastníky společnosti jsou, rovným dílem, společníci Josef Seidl a Eduard Vašátko. Tato mladá firma, která se dopracovala skvělých výsledků, již realizovala stovky prestižních zakázek po celé naší republice. Pro příklad je třeba uvést jen ty nejvýznamnější: Pražské výstaviště Praha – Holešovice, Česká národní banka – Praha, 370


PROSINEC

Škoda Mladá Boleslav a Vrchlabí, letiště Praha, jaderná elektrárna Temelín, většinu elektráren, řetězce hypermarketů a mnoho dalších. V rámci města sponzorujeme zdejší sportovní kluby a kulturní akce.“ Tato firma provádí: - protipožární nátěry, nástřiky a deskové obklady na OK, dřevo a beton - lepené obklady ORDEXAL na ocel, beton, plechové stěny a střechy, potrubí z plastů, keramické stropy Miako a Hurdis, skříně rozvaděčů aj. - protipožární podhledy a stropy, sendvičové a šachtové stěny a ostatní požárně dělící konstrukce ze všech v ČR certifikovaných materiálů - protipožární ucpávky a těsnění kabelů a plastových instalací v požárně dělících konstrukcích, těsnění spár, ochrana kabelových rozvodů nátěrem, kabelové žlaby. Systémy INTUMEX, HULTI, DICO, PROMASTOP a další - protipožární ochrana vzduchotechnických potrubí proti vnějšímu i vnitřnímu požáru . obklady plechu i výroba potrubí z deskových materiálů - atypické konstrukce s požární odolností, protipožární úpravy ocelových požárních uzávěrů, požární ochrana technologických aparátů v průmyslu - hasící přístroje všech typů a provedení jejich revize - revize požárních hydrantů Dále je to bezplatná informační a poradenská služba v oblasti materiálových aplikací pro projektanty a ke všem provedeným pracím nabízí firma dlouhodobé smlouvy. Tolik pro kroniku města, dle ochotně předaných písemností pana Josefa Seidla, kterému kronika tímto děkuje. Nová služba Městské nemocnice Od pondělí do pátku mohou občané, kteří jdou na odběr krve, využít odběrovou místnost v přízemí nové polikliniky. Správce nemocnice pan Tomáš Machek k tomu sdělil: „pacienti nemusí tuto službu platit, odpadne, zvláště vesnickým a městským občanům, cesta autobusem do nemocnice, naopak občanům Podhartě zůstane stávající služba v nemocnici zachována. Nyní jsou ve městě již ambulance interní, urologická a chirurgická a stávající v nemocnici jsou zachovány.“ Koupí město „Teplárnu?“ Tato otázka vystoupila do popředí poté, co byl vyhlášen na toto účelné zařízení konkurz. O možnosti zúčastnit se výběrového řízení společně se soukromou firmou již zastupitelé jednou jednali. Nyní je na rozhodnutí, zda vytvoří jednu společnost. Starosta Ing. Jiří Rain k tomu řekl: „Cílem je se snažit o co nejmenší navýšení ceny tepla. Podobný systém již funguje ve dvaceti jiných městech. Tím se však město k ničemu nezavazuje, protože případná smlouva by podléhala schválení zastupitelstva.“ Zastupitelé chtěli v diskusi vyjasnění, jaký majetek bude do případné firmy vložen. Mělo by se jednat o výměníky, rozvodny a další teplárenské objekty, které má v držení město. Zastupitel Mgr. Petr Vojtěch upozornil, že nový nabyvatel koupí Teplárnu i s pohledávkami, které by se měly pohybovat kolem sedmdesáti milionů korun. Přesto, že doporučil, aby se s vstupem počkalo, většina zastupitelů odsouhlasila, že město do společnosti vstoupí a uložila připravit smlouvu. V případě, že společnost Teplárnu nezíská, vztah mezi městem a VŠT skončí. Zpět také dostane „město“ vložený majetek. Pro budoucnost Teplárny je důležitý osud zdejších textilek, které byly a dosud jsou největším odběratelem páry. Jejich nízký odběr a nebo dokonce odpojení by znamenalo další zvyšování tepla do domácností. Teplárna je pro město důležitá a na jejím provozu jsou závislá celá sídliště i Městská nemocnice, která dokonce nemá ani záložní zdroj tepla. Benefiční koncert Diakonie Tento adventní koncert na podporu místní Diakonie se vydařil. Organizátorem byl místní evangelický sbor a Nadace „Divoké husy.“ Tato nadace zdvojnásobuje výtěžky pořádaných benefičních akcí ve prospěch organizací působících v sociální a zdravotní oblasti.

371

PROSINEC


Na koncertu vystoupil komorní smyčcový soubor Collegium camerale z Trutnova a Královédvorský komorní sbor a vystoupení shlédlo asi sedmdesát posluchačů. Jak sdělil ředitel zdejší Diakonie pan Zdeněk Hojný: „Výtěžek ve výši asi čtyřiceti dvou tisíc korun bude použitý na nákup termoizolačních jídlonosičů pro seniory, kterým jsou obědy dopravovány.“ Pelé rozlosoval MS v kopané 2006 V Lipsku došlo k rozlosování osmnáctého Mistrovství světa, které se bude konat ve dnech 09.06. -09.07.2006. Česká republika bude ve skupině „E“ a jejími prvními soupeři budou Itálie, Ghana a USA. Modeláři z Dubence se činí Na tři stovky papírových modelů bylo možno spatřit v tělocvičně školy v blízkém Dubenci. Jednalo se o soutěž pořádanou v tělocvičně místní ZŠ, které se zúčastnili modeláři z celé republiky. K vidění zde byly skutečně krásné věci ze staveb, vojenské techniky, automobilů, hradů a zámků a řady dalších. Byl zde také soubor 145 modelů Michala Kavaliera z Brna, ale také dílka začínajících modelářů. Většina cen odešla do Ostravy klubu YMCA, z východních Čech byl prvý Tomáš Bäumelt z Dubence s modelem zámku Hluboká. Přemnožení divočáci V mysliveckých kruzích se říká, že tak vysoký počet divokých prasat byl pamatován jen z doby panování Marie Terezie. Ministerstvem zemědělství bylo doporučeno použít i lov netradičními prostředky a v našem kraji byl každý ulovený kus odměněn 200 korunami. Mezi netradiční lov patři odchytová zařízení, dále lov za umělého osvětlení, nebo bachyní, která nevodí mláďata na naháňkách. Děti se baví v sokolovně Přibližně padesát dětí se společně radovalo na karnevalovém reji ve zdejší sokolovně. Setkání bylo plné zábavy, tance a her. Nechybělo ani cvičení na gymbalech, prolézání žebřin s ping-pongovým míčkem a zdolávání dalších překážek, vše v karnevalových maskách. Hezké bylo cvičení sletových skladeb a nechyběly ani sladké odměny. Město si půjčí na přestavbu kuchyně v nemocnici V konkurzu zvítězila Československá obchodní banka, která nabídla nejvýhodnější úvěr. Ten by měl činit dvacet pět milionů korun. Kladně se k tomuto vyjádřila rada města, ale poslední slovo k tomu bude mít ještě zastupitelstvo. Na tuto, tolik potřebnou akci, se v rozpočtu našla jen částka ve výši poloviny potřebné sumy, která by měla činit asi padesát milionů korun. K tomuto se vyjádřil ředitel nemocnice Ing. Vávra: „Tato rekonstrukce je nutná pro další chod zdravotnického zařízení, požaduje ho hygiena.“ Práce by měly začít počátkem ledna 2006. Dojde opravdu na opravu silnic? Zatím dochází k tomu, že jednotlivé firmy zpracovávají projektovou dokumentaci potřebnou k rekonstrukcím ulic Fibichovy, Chelčického, Jungmanovy, Čelakovského, Purkyňovy, Máchovy a Wagnerovy. Tyto rekonstrukce chce město uskutečnit pomocí úvěru u stavebních firem, které provedou stavby ve své režii a město to bude postupně splácet. Jak se k tomu vyjádřil starosta města Ing. Rain: „Tento postup byl odzkoušen už i v jiných městech.“ Opravy by měly začít v příštím roce, až budou vybrány dodavatelské firmy. V letošním roce začala rekonstrukce ulice Alešovy. ZOO a záchrana nosorožců Tato mezinárodní kampaň v trvání šesti měsíců by měla napomoci záchraně a ochraně nosorožců. To platí i pro naší ZOO, která patří k nejznámějším v jejich chodu a hlavně rozmnožování. Do konce tohoto roku by mělo dojít k narození černého nosorožce a v příštím roce by to měli být další čtyři. 372


PROSINEC

Vyšetřovna policie patří městu Tato budova v Rooseweltově ulici již patří městu, když zvítězilo ve výběrovém řízení a zaplatilo za ní čtyři milion korun. Budova bude sloužit „radnici“, v přízemí jako služebna městské policie, zbytek jako kanceláře a archiv. „Královédvorské Vánoce“ Hankův dům a Městské Muzeum pozvalo občany na tradiční „Královédvorské Vánoce.“ Za velmi nepříjemné plískanice sněhu s deštěm a navíc silného větru tu bylo připraveno na pátek: - Ve výstavní síni Staré radnice prodej tradičního lidového zboží - Na náměstí TGM mohli občané shlédnout Betlém, ponocenskou vánoční hru, Divadlo „Nahoru a dolů“, Muzica per legni a komorní sbor Bel Canto, Královédvorský dívčí sbor a Carpe diem – pěvecký sbor Základní umělecké školy. Večer potom Vánoční koncert Big Band Dvorský v sále Hankova domu. - Na náměstí byly stylové stánky s ukázkami řemesel a k pohoštění nabízeno: pivečko, grog, svařáček, horký punč a medovina, káva, čaj, a vepřové hody s nabídkou: ovárek, jitrnicový prejt, kroupy, domácí tlačenka, jitrnice a jelita a zdarma „prdelačka.“ - V sobotu se konal Vánoční koncert pěveckého sboru Záboj v kostele svatého Jana Křtitele. Velice nepříjemné počasí této akci rozhodně nepřálo. V podvečerních hodinách vítr zesílil na vichřici s bohatou nadílkou sněhu, doprava začala váznout ve výše položených obcích okolí města již odpoledne. Duchovní koncert Obec farnost připravila koncert duchovní hudby v Choustníkově Hradišti, kostela Povýšení svatého Kříže. Jak vysvětlil organizátor Jan Láska: „Program zahrnuje staročeské adventní a vánoční skladby, které přednese smíšený sbor Cantus z Jaroměře.“ Pro občany našeho města byl připraven před farou autobus. Děti a Záboj důchodcům Mateřská a Základní škola ze Žirče, dále pěvecký sbor Záboj pod vedením Petra Růžičky, se zúčastnili vystoupení v Domově důchodců v Roháčově ulici. Jak uvedla ředitelka Ludmila Rapáčová: „Věříme, že o Vánocích tu nebude nikdo, koho vy nenavštívili jeho blízcí.“ První etapa výstavby šaten na zimním stadionu Vzhledem k tomu, že tato výstavba je finančně velmi náročná, byla stavba rozdělena na etapy. První z nich zahrnovala v letošním roce dokončenou výstavbu přeložky kanalizace, která umožní uvolnění staveniště pro následnou výstavbu vlastních šaten a také dalších možností výstavby, včetně bazénu a odvodnění souvisejících ploch. Vybudovaná kanalizační stoka „A“má délku 212 metrů. V příštím roce by mělo dojít k realizaci II. etapy, která by měla zahrnovat vybudování vlastní budovy šaten zimního stadionu pod svahem Valové uličky. Poděkování Janu Schwarzovi V Novinách královédvorské radnice vyšel článek v tomto znění: Poděkování Vyslovujeme poděkování redaktorovi Vlastivědného čtení, panu Janu Schwarzovi, za jeho dlouholetou obětavou práci, se kterou se věnoval přípravě a zpracování tohoto jedinečného díla. Přejeme mu hodně zdraví a elánu do dalších let. Ing. Jiří Rain, starosta města Dále byl v těchto novinách další článek v tomto znění: Časopis Vlastivědné čtení o našem městě i jeho okolí seznamoval populární cestou své čtenáře doma i v zahraničí se zajímavostmi, historií i současností našeho města, s jeho významnými obyvateli, přírodními krásami v blízkém i vzdálenějším okolí. Vlastivědné čtení vycházelo pravidelně od roku 1994 a bylo rozděleno do tří řad. První řada obsahovala 15 čísel, z druhé řady jsme měli možnost si přečíst 12 čísel a třetí řada je uzavřena 10. číslem, které vyšlo v prosinci roku 2005. členové RM 373

PROSINEC


Nájemní smlouva pro „Protivítr“ Radou města byla schválena smlouva s touto česko – holandskou společností, která na prostranství někdejších uhelných skladů chce postavit několik obytných domů s obchody v přízemí. Radní schválili také dohodu ke kupní smlouvě, která ustanovuje, že pozemky získá tato firma až po kolaudaci prvních domů. ZOO a asijský pavilon Tato zatím zamýšlená stavba vy měla vyrůst na pozemcích zakoupených krajským úřadem pro potřeby zoologické zahrady. Ta by měla sloužit zvířatům z Asie a vyrůst na části pozemků bývalé slévárny. Jak sdělila zooložka RNDr. Kristina Tomášová: „V současné době chováme nosorožce v podmínkách, které neodpovídají jejich přirozenému prostředí. V hale pro asijská zvířata, jež má vzniknout na pozemku, který pro nás získal kraj, by měli mít dobré podmínky pro další rozmnožování.“ Na výstavbu areálu chce získat peníze také z fondu Evropské unie. Jan Stránský – ukončení akce foto Záboj S panem Janem Stránským bylo předběžně a zcela nezávisle jednáno o možnosti využití jeho aktivity při fotografování průběhu restaurování a přemístění Záboje na náměstí. Tajemnicí MěÚ paní JUDr. Simonou Motlovou byl vyzván dopisem v tomto znění: Odpovědí byl dopis ze dne 17. prosince 2005 v tomto znění: Vážená JUDr. Motlová. Naše akce ohledně foto Záboj zřejmě vyšuměla do ztracena. Je mi líto, že končíte a proto bych Vás chtěl požádat o poslední laskavost, dohledat a zajistit návrat CD s fotografiemi a popřípadě mě informovat, kde bude možno toto vyzvednout. Dále je nutno zničit všechny možné kopie, nebť podléhají autorizaci pana ak, sochaře Jiřího Kašpara. Děkuji Vám za vše co jste učinila pro zdar díla. Bohužel ne vše se v dobré obrátí. Přeji Vám do budoucna mnoho zdaru ve Vašem konání. S úctou Jan Stránský. Drobné zajímavosti měsíce prosince • Mikulášská besídka se konala v ZŠ Strž a zábavné odpoledne se konalo i v Zábavním centru Zálabí, kde vše pořádala škola Komenského. • Dům dětí a mládeže uskutečnil zájezd za betlémy, do muzea voskových figurin a na staroměstský trh v Praze, určený dětem v doprovodu rodičů či prarodičů. • Proběhla beseda s poslancem sněmovny za KDU – ČSL Jiřím Hanušem v aule gymnázia. • Evropská unie vyzvala americkou vládu, aby jí sdělila, zda její špionáž CIA má v Evropě tajné věznice. • Knihovna Slavoj uspořádala soutěž ke čtyřicátým narozeninám „Večerníčka.“ • Do naší ZOO by se měl dostat, k půlroční tygřici Nela, stejně starý tygřík z Poznaně. • Kateřina Baliharová učila v knihovně malování na bavlněná trička a uskutečnila se také prodejní výstava. • ZŠ R. A. Dvorského uspořádala vánoční výtvarnou dílnu (ozdoby, přání) a zároveň se děti pokusí vytvořit rekord ve vytvoření nejdelšího papírového řetězu. • V „Teplárně“ došlo k udušení 46letého pracovníka ruské národnosti zplodinami kysličníku uhelnatého. • Před pěti lety byl zvolen první veřejný ochránce lidských práv - Otakar Motejl - ombudsman. • Čtrnáctého prosince 1935 (před sedmdesáti lety) abdikoval ve svých 85. letech prezident T. G. Masaryk. Čtyři dny poté byl zvolen prezidentem Edvard Beneš. • Před 45. lety byl schválen tehdejším Národním shromážděním nový školský zákon, který prodloužil povinnou školní docházku na devět let, zavedl výrobní praxi a uzákonil studium při zaměstnání. • Dne 18. prosince 1940 podepsal Adolf Hitler směrnici útoku na Sovětský svaz – plán Barbarossa. • Uplynulo pět let od uvedení jaderné elektrárny Temelín do provozu. • První český zvukový film „Fidlovačka“, byl uveden před 75. lety.

374


PROSINEC

• Zahradní centrum GAMI realizovalo „Vánoční strom splněných přání“ pro děti z Dětského domova. • V rámci akce „Děti pomáhají dětem“ došlo na římsko-katolické faře k zhotovení třiceti adventních věnců, které byly prodány a peníze zaslány dětem do „třetího světa.“

Dovětek kronikáře k ukončené kronice roku 2005 Rok uplynul jako voda. Zbývá ještě krátce napsat pár řádků na jeho ukončení. I přesto, že se našeho města stále více a více dotýká nezaměstnanost textiláků, jsou zavírány závody a nebo jejich výroba tlumena, přesto je stále ještě co kronikou zapsat. Nezaměstnanost je stálou hrozbou textiláků. Bývalý „Český Manchester“ je nenávratnou minulostí. Bývalé textilní závody soukromých majitelů, akciových společností a posléze národního podniku TIBA jsou před svým úpadkem. Odešla řada dělníků, kteří v těchto závodech pracovali, dostali „obálku“, kterou všichni vnímají jako „vyhazov“, a mnohdy po léta vykonávané práce. Naše město jim pochopitelně nemůže nabídnout volná pracovní místa, alespoň ne v takovém rozsahu, který by odpovídal počtu propuštěných. To pochopitelně vyvolává nespokojenost, obavy a také trvalou nejistotu. Těm zbývajícím zaměstnancům nynější firmy TIBA spol. s r.o. se mnohdy nedostává peněz na nejzákladnější potřeby, závody jim dluží i dva měsíce jejich mzdu, někdy dostanou, jako záplatu, část ve formě jakési zálohy. Od „něžné revoluce“ uplynula hezká řádka let, a přesto je situace, navzdory slibům mnoha politiků, v našem městě stále horší. Tak to vnímá občan, který v těchto podmínkách pracuje. Je to pochopitelně vnímání zcela jiné než u občana, který, jak se říká „má svoje jisté“, a starosti se zaměstnáním jdou mimo něho. Poněkud jiná situace je v dalším textilním podniku JUTA. Zde zůstává výroba zachována a lze říci i rozvíjena. Souvisí to s inovací výrobního programu, který dává dobré perspektivy do dalších let. V této době je také dost obtížné se dozvědět, jak situace v mnoha závodech vůbec vypadá. Pramení to zřejmě z toho, že se není „čím chlubit.“ Výrobu postupně omezil Strojtex, na útlumu je Družstvo umělecké výroby Vánoční ozdoby. I zde je to provázeno „obálkami.“ Nadbytek je však „politikaření.“ Vzájemná rivalita stranických řad a uskupení se navíc stále stupňuje pod vlivem blížících se voleb. Je tomu tak na politické scéně republiky, nevyhýbá se to ani našemu městu. Svědkem toho jsou zasedání zastupitelstva města a také zdejší tisk. Mnohdy nechutná a nevybíravá slova na adresu protivníků z jedné i druhé strany dávají tušit, že za těchto podmínek našemu městu „pšenice nepokvete.“ Škoda, zvlášť v této době by bylo třeba se stmelit, nacházet potřebné koncepce zaměstnanosti, prosperity a tolik potřebného klidu. Tak tomu však není, pod pojmem „demokracie“ je vnímáno uchopení moci jedněmi nad druhými, dokonce i nevybíravými prostředky. Tak je to prezentováno sdělovacími prostředky „nahoře“ a tak to vidí občané i u nás „dole.“ Potěšitelné je však to, že se viditelně změnila práce Městského muzea a knihovny Slavoj. Knihovna se, díky její paní ředitelce Mgr. Lenky Antošové, stala něčím zcela jiným než bývalou „půjčovnou knížek.“ V době, kdy děti láká od knihy počítač, se pracovnice knihovny snaží svými aktivitami zájem o knihu křísit a to se jim daří. Je to pochopitelně nerovný „boj“, počítače lákají své mladé příznivce svými hrami, mnohdy hodně nevkusnými, ale dětmi žádanými. Městské muzeum získalo příchodem Mgr. Jiřičkové také zcela jiný rozměr. Špejchar se stal jakýmsi centrem kulturního dění a je ku prospěchu, že je zapomenuto dřívější, velmi skromné, „výstavničení.“ Současné výstavy dovedou přiblížit své návštěvníky i ze vzdálených škol, jsou „živé“, kdy si řadu exponátů mohou školáci nejen prohlédnout, ale i „osahat“ a vyzkoušet. Hankův dům je stále vázán otázkou financí. Divadelní představení (některá v předplatném), se musí vybrat tak, aby to bylo penězi dostupné, tedy s několika mála herci a nízkými náklady na představení. Je proto na ředitelce Městského kulturního zařízení paní Zuzaně Čermákové, aby tento nelehký úkol dokázala zvládnout. Samotná kronika si získala velkou řadu příznivců. Stalo se tak na popud kronikáře, který vyzval občany prostřednictvím „Novin královédvorské radnice“ k aktivní spolupráci. Svědčí o tom celá řada fotografií a písemností, které jsou zapůjčeny a nebo „kronice“ darovány. Na tomto základě došlo k vytvoření další části kroniky - ALBUMU fotografií – ze starého Dvora Králové nad Labem. I ty jsou nyní součástí oddělené části kroniky a mohou v budoucnu posloužit k dalším badatelským pracím.

375

PROSINEC


Kronikářem to je prezentováno jako projev úcty k zesnulému panu Vlastimilu Geislerovi, a doplnění jeho sbírky, kterou věnoval našemu městu. Kronikář proto děkuje všem občanům našeho města, vzdáleného okolí a dokonce i ciziny, kteří tvorbě kroniky věnovali a nadále věnují svou přízeň. Jmenovitě děkuje paní tajemnici MěÚ JUDr. Simoně Motlové, která byla a je stále prvním a ochotným korektorem kroniky. Její pomoc při upřesňování kroniky se bude, po jejím odchodu z MěÚ, obtížně nahrazovat. Poděkování patří panu Janu Černíkovi, pracovníkům informatiky a dalším několika pracovníkům Městského úřadu. V příštím roce se rozhodl kronikář skončit. Hledá dalšího kronikáře, nebo kronikářku, kteří by pokračovali v řadě svých předchůdců. Proto již nyní děkuje všem a přeje jen a jen hodně zdaru nejen kronice, ale hlavně našemu městu. Pavel J a n o u š e k - kronikář Města Dvora Králové nad Labem.

376

Městské muzeum: - Vánoční ozdoby výstava ve spolupráci s firmou Vánoční ozdoby DUV - Královédvorské Vánoce výstavní síň Staré radnice Prodejní trhy

Recommend Documents