prosinec 2013
Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství
ZAHRADA V PROSINCI HISTORIE PIVA
VÁNOČNÍ OZDOBY
ŠTĚDROVEČERNÍ KAPR
NA DVORKU A ZAHRADĚ
Zahrada potřebuje
PÉČI TAKÉ V PROSINCI
B
líží se vánoční svátky a s nimi starost o nákup vhodného dárku pro naše blízké. Ani v tomto období bychom ale neměli zapomínat na naše zahrady a políčka. Zasluhují a vyžadují péči, i když zima hlásí svůj ná-
V době zimního spánku můžeme odpilovat některé přestárlé stromy v ovocné zahradě a připravit místo pro nové moderní odrůdy. Měli bychom také zkontrolovat cibuli. Pokud z ní začne při skladování rašit bílá nať, nemusíte ji vyhazovat. Vyplatí se vysadit
tak mít čerstvou nať během celé zimy. Zasít lze i semínka řeřichy, sóji či červené řepy – a už za několik dnů budeme mít zdravou pochoutku na chleba s máslem či do salátů. A teď už se přesuneme na záhony. Na ty, kam jsme na podzim zakopali chlévskou mrvu
stup. Práce nás čeká u ovocných a okrasných stromů. Od poloviny prosince z nich můžeme odebrat rouby. Vezmeme je ale pouze z mladých a zdravých stromů a z větví, které rostou na jeho jižní straně, kde jsou nejlépe vyzrálé.
ji do květináče a nechat vyrůst na světlém a teplém místě. Nať následně využijeme do pomazánek či polévek. Do květináče si můžeme vysadit také kousek pažitky ze záhonu a dva až tři kořeny petržele nebo celeru. Budeme
nebo kompost, už naplánujeme výsadbu plodin tzv. první trati, které potřebují nejvíce živin. Sem patří všechny košťáloviny, dále brambory, pór, celer a plodinová zelenina - rajčata, paprika, okurky, tykve.
Máme-li na zahradě chřest a jeho nať je stále zelená, není kam spěchat. Stále vytváří zásobní látky a ukládá je do kořenů. Z nich bude na jaře čerpat živiny pro růst nových výhonků, čím více je těchto zásobních látek, tím bude vyšší úroda. Jakmile ale udeří první silné mrazy, nať zežloutne a odumře. V té chvíli ji zahradními nůžkami ustřihneme a dáme do kompostu nebo spálíme. Tím zabráníme rozšíření nemocí. Kdo chce dopěstovat bílý chřest v lehčí
Pozornost bychom měli věnovat i květinám. Nádoby, ve kterých až do prvního mrazu kvetly chryzantémy a ostatní podzimní okrasné květy, důkladně vyprázdníme. písčité půdě, může nad jejími kořeny hned nyní udělat lopatou asi 50 centimetrů vysoký hrobeček a zakrýt černou fólií a po stranách zatížit. Na jaře si na této zelenině pochutnáme o pár dnů dříve. V zahradách s těžší půdou by bylo
lepší se rozhodnout pro zelený chřest, jehož pěstování je méně pracné. I u tohoto chřestu postupujeme shodně. Uděláme menší kopeček, aby se letošní stonky do příchodu jara alespoň trocha rozložily a později nepřekážely při sklizni. Pozornost bychom měli věnovat i květinám. Nádoby, ve kterých až do prvního mrazu kvetly chryzantémy a ostatní podzimní okrasné květy, důkladně vyprázdníme. V teplejších oblastech lze do nich ještě zasadit pozdní odrůdy tulipánů. Před výsadbou je do dvou třetin výšky naplníme směsí zeminy na květy a písku v poměru 2:1. Potom vysadíme cibule a nádobu doplníme zeminou až do výšky dvou centimetrů pod okraj. Jako poslední krok je zalijeme a necháme přes zimu na chladném, ale chráněném místě. Nezapomínejme ani na to, že nikdy není pozdě zbavit půdu plevele. Foto: sxc.hu
Z LESŮ A VOD
Jak vybrat ten správný
VÁNOČNÍ STROMEK Atmosféra Vánoc by nebyla úplná, kdyby v našich domácnostech chyběl ozdobený stromek. Kousek přírody uvnitř našich domovů je poměrně novým symbolem tradičních svátků. Máme pro vás několik rad, pokud přemýšlíte nad tím, jaký stromek si letos pořídit, a jak se o něj postarat.
K
oupit si můžeme několik druhů stromků. Ještě než se pro něj vypravíme, je dobré si rozmyslet, kam ho vlastně postavíme. Místo by nemělo být příliš suché, nehodí se například dát ho blízko topení. Také by na něj neměly dopadat přímé sluneční paprsky. Určitě bychom se měli ujistit, že na zvoleném místě půjde stromek dobře zajistit proti pádu. Poslední věc se může zdát jasná, ale raději ji tu přeci jen zmíníme. Stromek by se vám měl na vybranou pozici vejít. Je lepší dvakrát přeměřit jak pokoj, tak stromek, než později litovat a zbytečně jej zastřihovat. A nyní už k vlastním stromkům. Nejlevněji vyjde smrk ztepilý. Jeho výhodou je právě cena, nevýhodou zase krátká životnost. Jehličí padá už po letmém doteku a na stromku vydrží jen několik dnů. Lépe je na tom smrk pichlavý nebo také stříbrný. Je odolnější než jeho příbuzný, za což si ale budete muset připlatit a navíc se také smířit díky pichlavosti s obtížnější manipulací. Oba pak spojuje pravidelné větvení a menší jehličky. Stromek se tak snadno zdobí a dobře vypadá. Velmi často se v českých domác-
nostech objevuje borovice. Na rozdíl od smrku nemá tak pravidelně uspořádané větve, které jsou navíc řidší. Jehličí je delší a tak se na něj hůře věší ozdoby. K dostání je borovice lesní a černá. Prvně jmenovaná je levnější,
ale nemá příliš pevnou korunu a nevypadá tak dobře. Při rozhodování může hrát roli také vůně stromu. Je-li pro vás toto kritérium důležité a upřednostňujete intenzivnější pocit, zvolte raději borovici.
Výhody obou pak spojuje jedle. Má hustý a pravidelný tvar, krásně voní, díky délce jehlic se pohodlně zdobí a dlouho vydrží. Ze všech zmíněných stromků za ni také zaplatíme nejvíce peněz. Podle Sdružení pěstitelů vánočních stromků je nejprodávanějším druhem v České republice jedle kavkazská (od 40 do 50 %) a smrk pichlavý (asi 30 %). Když si vybraný strom přineseme v prosinci domů, měli bychom se o něj řádně postarat. Než ho v plné kráse rozbalíme a usadí-
Při rozhodování může hrát roli také vůně stromu. Je-li pro vás toto kritérium důležité a upřednostňujete intenzivnější pocit, zvolte raději borovici. me na to správné místo, měl by být uložen v chladnější místnosti a nejlépe by měl stát v nádobě s vodou. Aby tekutinu lépe absorboval, můžeme mu odříznout kmínek. Až ho postavíme do stojanu, měli bychom dbát na to, aby voda sahala až ke kůře. Strom ji totiž saje pletivem právě pod kůrou. Přijímá vodu i jehličím, další možností je tedy kropit stromek
rozprašovačem. Po vánočních svátcích nastává každoroční dilema, kam odstrojený a často opadaný stromek odložit. Dávat bychom ho měli vedle kontejnerů na směsný odpad, nikdy ne do nich. Nepatří ani k nádobám na tříděný odpad. Pokud máme popelnice v domu nebo vnitrobloku, měli bychom stromky vynést ven. Ve většině měst je pak odvezou pracovníci technických služeb. Tato starost nám ale odpadne, když si koupíme stromek v květináči. V Brně ho nabízí například Ekologická poradna s tím, že si ho po Vánocích můžete buď ponechat, nebo se zúčastnit dubnové jarní výsadby. Podpoříte tím původní českou dřevinu – jedli bělokorou. Rádi bychom připojili ještě jedno varování. Rozhodně se nevyplácí jít s pilkou nebo sekyrou do lesa a odnést si stromek nelegální cestou. Lesníci dřeviny chrání speciálním postřikem či nátěrem, který začne po přechodu do teplého prostředí silně zapáchat. „Lesy ČR posilují intenzitu dozoru v lesích a zároveň činí řadu preventivních opatření, aby ohrožené porosty ochránily. V rámci prevence se lesníci v předvánočním čase pohybují zejména v místech, která by zloděje mohla nejvíce nalákat. Dohled probíhá každý den nepravidelně v denní či noční dobu. Samozřejmostí je i spolupráce s Policií České republiky. Lesníci přistupují i k odstraňování bočních větví či přestříkávání větví a kmínku stromu barevným sprejem, čímž sníží estetickou atraktivnost stromku. Lidem se navíc krádež stromku rozhodně nevyplatí: každému zloději totiž hrozí pokuta, která může dosáhnout až výše 15 000 Kč,“ uvedl mluvčí Lesů ČR Zbyněk Boublík. Foto: Mediafax.cz
Z LESŮ A VOD
Tradiční štědrovečerní menu?
JEDINĚ S KAPREM
Patří již ke štědrovečerní tradici a je neodmyslitelnou součástí svátečního menu – smažený kapr. Nebylo ale tomu tak od nepaměti a kapr o Vánocích není zase až tak starou tradicí. Ten se začal na vánočním stole v Čechách „usidlovat“ na přelomu 19. a 20. století a to především v zámožnějších rodinách, neboť nebyl levný. Kapr se upravoval na černo, připravoval se tři dny předem a vařil se např. s ořechy, perníkem či švestkami.
ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PŘI NÁKUPU ŽIVÉHO KAPRA
P
ostupně se však rybníkářství rozvíjelo, kapr zlevňoval, a tím rostla i jeho obliba v tuzemských kuchyních. V podobě, v jaké ho známe dnes, tedy smažený kapr s bramborovým salátem, ho poprvé připravila Magdalena Dobromila Rettigová a v kuchařce měl tento recept premiéru v roce 1924. Tolik krátký výlet do historie,
• nekupujte kapra, který plave na boku, nebo břichem vzhůru • kapr nesmí být poraněný ani otlučený • neberte kapra z přeplněné kádě, kde se ryby nemohou ani hnout, jsou z toho ve stresu a do těla se jim vyplavují látky, jež mohou způsobit pachuť masa • kapr by měl působit čile • zajímejte se, odkud, a z jaké vody kapr pochází ale víte, jak takového kapra správně vybrat a přepravovat? Jak ho zabít, a kdy ho vlastně koupit? Odborníci, zabývající se rybami, mluví jasně – nejlepší je čerstvá ryba. Naprosto ideální stav by byl,
kdybychom si kapra mohli koupit až na Štědrý den. Dlouhé skladování zhoršuje chuť rybího masa. To se totiž rychle rozkládá. Většinou však možnost zakoupit rybu o Štědrém dnu nemáme
a pořizujeme ho jeden až dva dny dopředu. Proto musíme dbát na jeho správné skladování, a to už ve chvíli, kdy si ho neseme domů. Pokud jsme si vzali kapra živého, tak i dnes, byť to působí úsměvně, platí doporučení slavné české kuchařky Marie Janků-Sandtnerové: „Nemohou-li ryby býti ve vodě, ovineme je do vlhké utěrky a do úst jim vložíme kousek chleba, který jest namočen v kořalce nebo čistém lihu.“ Když jsme si zakoupili kapra živého a on zdárně přežil i transport do našich domovů, vyplaval se nám ve vaně, pak v den „D“, po rozloučení s celou rodinou, přichází čas jeho usmrcení. Ti zkušenější vědí jak na to, a pro ty, které letos čeká premiéra, je zde rada od tiskového mluvčího Státní veterinární správy Josefa Dubna: „Kapra nejprve omráčíme tupým předmětem kousek nad očima, poté okamžitě vykrvíme přetnutím žáber, popřípadě přetnutím míchy a cév těsně za hlavou. Kapra nelze za živa zbavovat
NEPOUŠTĚJTE KAPRA NA SVOBODU Najde se řada lidí, kteří si koupí kapra, na jeden, dva dny ho dají do vany, aby se s ním potěšily děti, a pak se s velkou slávou vydají ho pustit na svobodu s tím, že mu darují život. Jenže opak je pravdou. Vylačněný kapr není s to po vypuštění v řece či rybníce přežít a v 70 % uhyne. šupin, vytlačovat mu jikry anebo mlíčí, ohrožovat oči, či brát ho za skřele!“ Jestliže si kapra necháme zabít, pak vězte, že dopravovat ho delší dobu v igelitové tašce není tím nejlepším řešením, neboť se zkracuje životnost rybího masa. Navíc teplota by během přepravy neměla překročit 5° Celsia. Ideální je proto použít termotašku s ledem.
Vánoční ryby však nenakupujeme pouze na sádkách či trzích, ale jednou z možností je i její zakoupení v hypermarketech. Zde je mají zabité, položené v ledu a pohled na ně je pro gurmány krásný. Ale pozor, i tady se snažte ověřit si jejich čerstvost. Např. tím, že si k rybě čichnete, ta musí být cítit rybinou a nikoli hnilobným či čpavkovým zápachem. Od takového kousku rychle pryč. Zda je čerstvá, poznáte, když do ní píchnete prstem – musí být na dotek pružná a důlek, který vytvoříte, za chvíli zmizí. Ti zkušenější poznají čerstvost ryby podle zabarvení žáber, pokud jsou narůžovělé, pak je ryba v pořádku. Pomoci si můžete i „pohledem do očí“, ty rybí by měly být průzračné a bez zákalů.
Mýtus: čím těžší, tím méně chutný Říká se, že kapr kolem 2,5 kg má nejlepší maso, čím větší, tím je cítit bahnem. Je to však mýtus.
Rybáři se nad tím usmívají a říkají, že pro kvalitu masa je nejdůležitější, z jaké vody ryba pochází. „Když si vytáhnete 2,5 kilového kapra ze zabahněného a neudržovaného rybníku, nebude se dát ani jíst, jak bude cítit bahnem. Naproti tomu, když třeba na Slapech chytíte čtyřkilového kapra, pochutnáte si na úžasném mase,“ říká Dušan Hýbner ze Středočeského územního svazu ČRS.
Na svatbě Viléma z Rožmberka se jedly ryby v tisících Z historického hlediska se kapr do českých kuchyní dostal v nedávné době. Že ryby jsou skvělým jídlem, však lidé znali už mnohem dříve. Důkazem je zpráva z roku 1568 o svatební hostině Viléma
z Rožmberka, jež působí až neuvěřitelně. Během ní se totiž, kromě jiného, zkonzumovaly téměř tři tisícovky kaprů, přes dvanáct tisíc pstruhů, pět tisíc sumců a stejný počet lososů, nepočítaje stovky štik, candátů, lipanů, raků a mořských ryb. Foto: Mediafax.cz
DIETNÍ KAPR PODLE KNĚŽNY ZAHÁJSKÉ
PEČENÝ KAPR NA MEDU S OŘECHY
Co budeme potřebovat: 8 menších porcí kapra, olej na potření a vymazání pekáče, špetka sladké papriky, 1 lžíce hladké mouky, sůl, zelená petrželka, 4 kolečka citronu, vývar nebo víno na podlití
Co budeme potřebovat: 1 tříkilový kapr, sůl, pepř, 80 g másla, 6 lžic medu, 2 lžíce dijonské hořčice, 1 lžička worcesteru, 100 g vlašských ořechů
Jak na to: Porce kapra osušíme v utěrce, nasolíme a potřeme malounko olejem, můžeme je i poprášit hladkou moukou smíchanou se špetkou papriky – budou pak mít chutnou kůrčičku. Porce opečeme na grilu nebo v troubě, když jsme předtím pekáč mírně vymazali olejem a kapra trochu podlili vývarem nebo vínem. Rybu při pečení neobracíme. Podáváme obloženou citrónem a zdobenou zelenou petrželkou.
Jak na to: Vykuchaného kapra bez hlavy omyjeme a osušíme. Posolíme a opepříme. Troubu předehřejeme na 180 °C, pekáč vymažeme trochou másla. Rozpustíme máslo, smícháme s medem, hořčicí a worcesterem. Vnitřek kapra potřeme částí omáčky. Kapra vložíme do pekáče, posypeme ořechy a přelijeme zbylou omáčkou. Zakryjeme alobalem a dáme péct. Po dvaceti minutách odstraníme alobal, kapra přelijeme výpekem, případně podlijeme trochou vody a dopečeme 30 – 40 minut..
KAPR NA ČERNO Co budeme potřebovat: 2 lžíce másla, kořenová nastrouhaná zelenina (1 mrkev, 1 menší celer, 1 petržel), 1 nadrobno nakrájená cibule, 2 lžíce krupicového, cukru, směs koření (3 hřebíčky, špetka tymiánu, 10 kuliček pepře, 6 kuliček nového koření, 1 bobkový list), 2 kolečka citronu i s kůrou, 25 ml octa, 750 ml rybího vývaru nebo vody, 6 osolených porcí kapra, 4 lžíce povidel, 100 g pokrájených sušených švestek, 50 g loupaných nasekaných mandlí, 20 g rozinek, 50 g nasekaných vlašských ořechů, 2 lžíce strouhaného perníku Jak na to: Ve větším hrnci rozehřejte máslo a osmahněte na něm kořenovou zeleninu a cibuli. Přisypte cukr a za stálého míchání ho nechte zkaramelizovat. Přidejte koření, citron a minutu opékejte, pak přilijte ocet a nechte ho odpařit. Takto připravený základ omáčky zalijte vývarem nebo vodou a zvolna pět minut povařte. Do vroucí omáčky přidejte kapra a 12 – 15 minut ho za občasného otáčení duste. Poté rybu vyjměte a do omáčky přimíchejte povidla. Sušené ovoce, rozinky, mandle a ořechy povařte asi 5 minut ve vodě. Omáčku propasírujte, dejte do ní povařené sušené ovoce i s tekutinou a zahustěte perníkem. Před podáváním kapra ohřejte v páře a přelijte teplou omáčkou. Jako přílohu doporučujeme houskový knedlík.
KAPR SMAŽENÝ NA POVIDLECH Co budeme potřebovat: 2 porce kapra, sůl, 2 lžíce švestkových povidel, 1 vejce, trochu hladké mouky, strouhanku na obalení, 30 g oloupaných na nudličky nakrájených mandlí, 100 g rozehřátého másla, citron, citronová šťáva Jak na to: Porce kapra osolíme, pokapeme citronovou šťávou a půl hodiny necháme v chladu. Pak porce obalíme v mouce, ponoříme do kaše z vajíčka, povidel a mandlí. Ihned obalíme strouhankou a usmažíme v oleji. Ozdobíme plátky citronu.
SILVESTROVSKÝ KAPR Co budeme potřebovat: mrkev, petržel, cibule, kapr, na nálev: 3/4 litru vody, 2 kuličky nového koření, 2 kuličky pepře, 1 lžička hořčičného semínka, 1 bobkový list, 3 dkg soli, 10 tabletek cukerínu, 1/4 l octa Jak na to: Uvaříme si nálev. Nakrájíme mrkev, petržel a cibuli. Porce obaleného upečeného kapra naložíme do sklenic, přeložíme zeleninou a zalijeme nálevem. Necháme ustát 6 až 8 dní.
ZA PLOTEM
Tuzemská
HISTORIE PIVA
Obliba piva mezi obyvateli České republiky je všeobecně známá. A to nejen v samotném Česku, ale také ve světě. Vždyť v průměru vypije každý Čech ročně až 144 litrů piva, což je stále na světě nejvíce. Počátky výroby piva sahají do 7. tisíciletí před naším letopočtem, kdy v Mezopotámii pěstovali obilí a dokázali z něj vytvořit kvašené nápoje. Podobné moky chystali na našem území později kmeny Bojů, Markomanů, Kvádů a Slovanů. Doložená historie vaření piva u nás je nesmírně zajímavá a bohatá. Pojďme si ji přiblížit.
1088
Nejstarší doložená zmínka o výrobě piva. Nachází se v nadační listině krále Vratislava II. pro vyšehradský chrám. Panovník v ní mimo jiné přidělil kanovníkům desátek z chmele.
12. století
Rozkvět výroby piva. Vařit ho mohly nejen kláštery a města, ale také měšťané.
13. století
Doba rozvoje řemeslné výroby piva. Je spojena se zakládáním nových královských měst, která dostávala od krále privilegia. Důležitou roli hrálo i přidělení práva várečného a práva mílového. To zakazovalo asi od okruhu deseti kilometrů dovážet cizí pivo do města. Obě pak získala poddanská města od příslušné šlechty. Už ve středověku měla česká piva
vysokou kvalitu. Vliv na to měly sladovnické cechy, které stanovovaly, z jak velkého množství sladu a kolik piva může jeden dům vyrobit. Dohlížely rovněž na kvalitu a na to, aby mok vyráběl jen ten, kde se tomu vyučil. Tím pádem se tuzemské pivo mohlo vyvážet na dvory cizích panovníků.
15. století
Města vedla se šlechtou rozepře kvůli ochranářským opatřením. Jejich příčinou bylo to, že šlechta si začala uvědomovat ekonomické výhody výroby piva.
1499
V Praze je založen pivovar U Fleků.
1517
Prakticky každý mohl založit pivovar, a to bez ohledu na stav. Může za to Svatováclavská smlouva Ludvíka Jagellonského, která určila pravidla pro výrobu piva.
1547
Začalo upadat městské řemeslné vaření piva. Řadě měst byl po vzbouření proti Habsburkům zkonfiskován majetek.
18. století
Malá revoluce ve vaření piva. Zasloužil se o ni sládek František Ondřej Poupě. Přivedl k dokonalos-
ti tradiční řemeslnou výrobu piva. Navrhl nová zařízení pro výrobu piva i sladu. V Brně dokonce založil pivovarskou školu. Přechází z původně svrchně kvašeného ve spodně kvašené podle bavorského vzoru. Na konci století se i zásluhou Poupěte přechází z pšenice na ječmen a český chmel.
časy, a to kvůli několika faktorům. Patří mezi ně průmyslová výroba sladu, dobré podmínky pro pěstování ječmene a chmele, výroba strojního zařízení pro pivovary a sladovny, a v neposlední řadě vysokoškolské a středoškolské vzdělávání odborníků. Pivo, chmel i slad se staly důležitými vývozními artikly.
1847
1918
Založení Měšťanského pivovaru v Plzni. Vyráběl pouze spodně kvašená piva. Sládek Groll, jenž pocházel z Bavorska, tu vytvořil prototyp dnešního světlého ležáku. Ten se stal později převažujícím typem nejen na českém území, ale také ve světě. Celé české pivovarnictví zažívá zlaté
Po vzniku Československé republiky zůstalo na území nového státu asi 60 procent výrobního potenciálu pivovarů z bývalé habsburské monarchie.
1945
Druhá světová válka znamenala těžkou ránu pro celý průmysl. Řada pivovarů po skončení bojů neobnovila činnost. Následovalo období plánovaného hospodářství. Pivovarnictví i výroba sladu byly postupně zestátněny a centrálně řízeny.
1989
Po sametové revoluci se uskutečnila privatizace pivovarů. Některé zanikly, jiným pomohl zahraniční kapitál.
1991
Vznikl první minipivovar. Dnes už neexistující Meloun – hostinec a pivovar U Lípy ve Svinišťanech v Královéhradeckém kraji.
1992
V tomto roce přibyly na českou mapu minipivovarů další čtyři podniky – v Praze, Brně, Senticích a v Chýni.
1995
Od roku 1991 do roku 1995 funguje 15 minipivovarů. Některé z nich však mají jen občasný provoz.
2000
Na českém území je celkem 48 velkých pivovarů a 24 minipivovarů. Největším z nich minipivovar Valašský Beran ve Slušovicích.
2005
Od roku 2001 do roku 2005 vzniklo v České republice 26 minipivovarů, v roce 2005 jich bylo celkem 49. Na výrobě piva se v Česku podílely 0,16 %.
2008
Evropská unie zapsala chráněné zeměpisné označení „České pivo“. Česká republika usilovala o tento zápis více než tři roky. Hlavními přínosy jsou garance kvality pro zákazníky, ochrana před nekalou konkurencí pro pivovary a záruka stabilní poptávky pro dodavatele surovin.
2010
V ČR vaří pivo už 95 minipivovarů. Jejich celkový podíl na výrobě piva je 0,35 %.
2012
V České republice je evidováno asi 160 minipivovarů
2013
V současné době působí v České republice téměř 230 pivovarů. Těch malých (do 10 tisíc hektolitrů ročně) je asi 180 (některé zdroje udávají, že jich je až 250). Mění se také zvyky spotřebitelů. Více než dříve se prosazují piva nealkoholická a piva ovocná.
Minipivovary – je jich stále více a obliba roste
Razantní nástup minipivovarů nastal v roce 2011 a jejich počet dál roste. Lidé stále více upřednostňují místní a lokální výrobce před velkými a zavedenými značkami. Rozvoj se netýká jen jedné regionální oblastí, ale je patrný ve všech koutech Česka. Minipivovar je podnik, který má obvykle roční výstav 500 – 3 000 hektolitrů piva, maximálně však do 10 000 hektolitrů. Existuje několik druhů minipivovarů. Buď vaří pivo
samostatně, nebo je spojený přímo s restaurací. V takovém případě je to restaurační minipivovar. Většina piva uvařeného v minipivovarech se spotřebovává přímo, jen malá část se plní do sudů nebo lahví. Návštěvníci podniků, kde se pivo připravuje, tak mohou zažít jedinečnou atmosféru. Varna je často umístěna blízko restaurace, a to zákazníkům nabízí něco navíc, oproti klasickým restauracím. Malé pivovary vaří většinou pivo nefiltrované, které má omezenou trvanlivost, proto je ideální k okamžité spotřebě. Další výhodou je to, že minipivovary mohou vyrábět řadu druhů piv. Můžeme si tak vychutnat moky višňové, medové, či dokonce meduňkové. Ve srovnání s velkými pivovary mají ty malé nízké náklady na provoz. Pro obsluhu zařízení a vaření piva stačí jen dvě osoby. Větší i menší podniky mají ale společné to, že o kvalitě a úspěchu rozhoduje sládek. Ten musí vědět maximum nejen o samotné výrobě, ale také o možných technologických problémech. V tomto roce, konkrétně 16. dubna, byl na ustavující valné hromadě založen Českomoravský svaz minipivovarů. U jeho vzniku stálo 32 restauračních minipivovarů.
Foto: sxc.hu
ZA PLOTEM
Víte, co kupujete
NA FARMÁŘSKÝCH TRZÍCH?
V
poslední době se v mnoha českých městech stávají stále oblíbenější farmářské trhy. Zákazníci si mohou vybrat z celé řady produktů, které často prodávají sami výrobci. I při této formě prodeje musí obchodníci dodržet řadu podmínek, aby kupující dostal nezávadné potraviny. Pokud i vy na trhy chodíte, máme pro vás přehled pravidel, která sestavila Státní veterinární správa (SVS). Trhy schvaluje obec a dozoruje je příslušná krajská veterinární správa. Ta provozovateli schvaluje tržní
Osoby manipulující s potravinami musí být držiteli zdravotního průkazu, dodržovat požadavky na osobní hygienu a musí nosit čistý oděv. řád. Stane se tak v případě, že nebyl vydán nařízením obce. Nejprve se budeme věnovat masným výrobkům. Na farmářských trzích si můžeme obvykle koupit maso od chovatelů. Pro ně platí řada norem, aby se jejich produkty nezkazily a byly naprosto v pořádku. První z nich je registrace výrobce u veterinární správy. Pokud
tak neučiní, musí striktně dodržet několik podmínek. Mezi ně patří to, že maso z králíků a drůbeže musí být vykucháno (u králíků navíc nesmí být oddělena hlava) a prodat smí maximálně deset kusů týdně. Maso musí být také uloženo při teplotě nejvýše 4 °C. Zákazník neregistrovaného prodejce snadno pozná, protože jeho výrobky musí být označeny nápisem: Maso není veterinárně vyšetřeno – určeno po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele. Zároveň platí, že kromě drůbeže a králíků je nepřípustné prodávat maso
z domácí porážky provedené v hospodářství. Specifika platí také pro prodej mléka a smetany. Ty se mohou nabízet jen prostřednictvím prodejního automatu, který je zapsán u krajské veterinární správy. U čerstvých vajec je nutné uvádět jméno a adresu chovatele a datum minimální trvanlivosti. Data ale nemusí být na skořápce v případě chovů do 50 nosnic. Chcete-li si na trhu koupit med, máte jistotu, že pochází ze stejného kraje, ve kterém ho kupujete. Tedy pokud prodávající dodržel všechny předpisy. Samozřejmostí jsou informace o druhu medu a jméno, příjmení a adresa včelaře. Rybáři se zase musí připravit na to, že usmrcení a další opracování ryb mají povinnost nahlásit celých sedm dní předem. Výše uvedené platilo pro neregistrované podniky. Ty, které naopak registrované jsou, musí samozřejmě také dodržovat teplotní řetězec (dodržování teploty doporučené výrobcem, popřípadě teploty stanovené legislativou EU). U jednotlivých potravin se však odlišuje. Pro maso vepřové, hovězí, skopové a maso
Zákazník neregistrovaného prodejce snadno pozná, protože jeho výrobky musí být označeny nápisem: Maso není veterinárně vyšetřeno – určeno po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele. velké zvěře je stanovena teplota 7 °C, pro drůbež, králíky a drobnou zvěř 4 °C, pro vnitřnosti 3 °C, pro vejce 5 – 18 °C (nekolísavá teplota), pro mléčné výrobky jiné než UHT (vysokoteplotní úprava), sterilované a sušené je to 4 – 8 °C. Pro čerstvé chlazené ryby
platí teplota tajícího ledu, tedy 0 °C. Ani ve všech těchto případech nesmí prodejce zapomenout viditelně uvést název, množství a datum spotřeby nebo minimální trvanlivosti. Měl by také přímo na místě doložit původ produktů. Samozřejmostí je zákaz prodeje potravin s prošlou dobou použitelnosti a ochrana výrobků před znečištěním z okolního prostředí. Musí být také dodržovány hygienické standardy, tedy čisté prostředí i všechny nádoby určené k přepravě potravin. „Osoby manipulující s potravinami musí být držiteli zdravotního průkazu, dodržovat požadavky na osobní hygienu a musí nosit čistý oděv. Při prodeji nebalených potravin, zejména masa, musí mít k dispozici zdroj pitné vody k mytí rukou,“ informuje SVS. A rozhodně by také v místech uskladnění a prodeje neměly být žádné odpadky, upozorňují veterináři. A na závěr ještě jedno pravidlo, které vás možná překvapí. Na farmářských trzích je nepřípustné prodávat potraviny s označením “domácí“. Až tedy příště půjdete na svůj oblíbený trh, podívejte se, zda se tyto normy dodržují. Vybírat můžete i podle toho, jak se prodejci řídí nařízeními inspektorů.
Foto: sxc.hu
ZA PLOTEM
VÁNOČNÍ OZDOBY
z ovoce, perníku, slámy i včelích pláství Pokud přemýšlíte nad tím, jak ozdobit vánoční stromek, máme pro vás inspiraci. Nebude třeba kupovat skleněné ani speciální barevné koule, vystačíte si s přírodními materiály a pomůckami, které máte doma.
P
rvní možností je použít usušené ovoce. Hodí se k tomu pomeranče, citróny či limetky. Stačí je nakrájet na tenčí kolečka a dát usušit. K tomu můžeme využít topení, jen bychom ovoce neměli dávat příliš blízko. Položíme ho buď na plech s pečícím papírem, mřížku nebo utěrku a po několika dnech otočíme. U mřížky je ta výhoda, že vzduch lépe cirkuluje
Klasikou jsou vánoční perníčky. A vůbec není problém si je jednoduše udělat i doma. a ovoce může lépe dýchat. Pak už jen provlékneme vlasec nebo mašli a dáme na stromek. Kromě sušeného ovoce doporučujeme zavěsit i plátky čerstvých citrusů. Uschnou samovolně, pomaleji a navíc krásně voní. Jestli si chceme aroma Vánoc užít ještě víc, kupte si celou skořici,
zahákněte ji na provázek a přidejte k dalším ozdobám. Více možností úprav nám nabízí speciální slané těsto. To uděláme jednoduše, když v teplé vodě rozpustíme půl kilogramu soli, pak přidáme stejné množství hladké mouky a kapku lepidla na tapety. Těsto dobře propracujeme. Čím déle, tím lépe. Pak ho vyválíme na asi půl centimetru tenký plát a vykrojíme z něho požadovaný tvar.
Výsledky naší práce následně usušíme jako ovoce, tedy pozvolna u topení. Ozdobičky libovolně obarvíme, aby nám na stromku ladily. Při jejich tvorbě ale nezapomeňte na dírku na pověšení. Klasikou jsou vánoční perníčky. A vůbec není problém si je jednoduše udělat i doma. Na vál si připravíme 400 g mouky, asi 125 g moučkového cukru, přidáme dvě vejce, 50 g másla nebo tuku, lžíci medu a perníkové koření. Vše promícháme, vypracujeme těsto a necháme uležet. Stačí pak vyválet plát tenký asi tři milimetry, vykrajovátky si oddělíme budoucí ozdoby a dáme do trouby. Pečeme asi deset minut. K perníku pochopitelně patří bílá poleva. Utřeme jeden bílek se 150 g moučkového cukru (můžeme také zakápnout citronovou šťávou) a vytvoříme si dobře známou hmotu. Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, krásné ozdoby vytvoříme i z ruličky toaletního papíru. Až nám dojdou všechny útržky, zbyde nám váleček z tvrdého papíru. Ten lehce zmáčkneme a rozstříháme na asi centimetr široké proužky. Sedm si jich vyskládáme vedle sebe a složíme k sobě do tvaru kola. Tam, kde se stýkají, naneseme lepidlo a spojíme. Vznik-
ne nám krásná hvězda, kterou podle fantazie nabarvíme nebo ozdobíme třpytkami. Do středu pak můžeme napíchnout skleněný kamínek z bižuterie. Velmi jednoduchá může být výroba ozdobiček ze slámy. Vhodná jsou k tomu stébla z žita. Jako příklad uvedeme snadnou, ale velmi pěknou hvězdičku. Čtyři delší stébla napíchneme uprostřed na špendlík, jejž pak zapíchneme do dřeva. Pak je rozprostřeme do hvězdy, vezmeme si barevnou režnou nit a každé druhé stéblo podvlékneme. Uděláme dva uzly, zbytek nitě odstřihneme, špendlík odstraníme a máme hotovo!
Pokud chceme, můžeme malými nůžkami zastřihnout konce. Ještě jednodušší je použít včelí plástve, které jsou k dostání ve specializovaných obchodech. Vykrajovátky protlačíme požadovaný tvar, na kraji propíchneme a můžeme pověsit.
Foto: Thinkstock.com, Sxc.hu
ZA PLOTEM
LIMOUSINSKÝ SKOT Od těžké práce ke skvělému masu
Je to druhé nejrozšířenější plemeno skotu ve Francii a stále větší popularitu získává také v České republice. Seznamte se - limousine. Obliba ve Francii není náhodná, právě z její střední části s názvem Limousin tento skot pochází.
H
istorie plemene sahá až do konce 17. století. První dochovaná zmínka je z roku 1698. Devatenácté století znamená pro limousine rozvoj tělesného rámce a osvalení díky křížení. Plemenná kniha vznikla v roce 1886. Nejprve bylo vybráno 1 800 zvířat, v roce 1914 jich bylo už 5 416. První vývozy směřovaly z Francie na jihoamerický kontinent – do Brazílie, Uruguaye a Argentiny. Evropa objevila kouzlo tohoto plemene hlavně v 60. letech minulého století. U nás se první nákupy čistokrevných zvířat uskutečnily v roce 1990.
Limousine od ostatního skotu poznáte především díky barvě. Je červená až plavá, se světlejší srstí okolo mulce (partie kolem nozder), očí a na koncích končetin. Krávy dosahují výšky v kohoutku 137 centimetrů při váze až 650 kilogramů, býci dorostou do 143 centimetrů v kohoutku a váhy až 1 400 kilogramů. Charakteristické je výrazné osvalení kýty, plece a beder. Výhodou limousinského skotu je jeho dobrá chodivost, plodnost, dlouhověkost a také odolnost proti počasí. Vždyť oblast, odkud pochází, se tyčí až do výšky 1 000 metrů nad mořem a teploty se tam
pohybují od -15 do +30 °C. Sníh tam vydrží i několik měsíců. Proto se není co divit, že se plemeno limousine používalo nejdříve jako tažné, a to dokonce až do poloviny 20. století. Vhodné bylo díky velkému tělesnému rámci a už zmíněné vyvinuté svalovině. Oceňováno je pro bezproblémové porody a pastevní schopnost. Maso má velmi výtečnou kvalitu, s jemným vláknem, je dobře vybarvené, šťavnaté a zároveň křehké. Za to vděčí jemné kostře a nízkému podílu odpadu a tuku. V Česku se chová i pro užitkové křížení. Foto: Michal Vaňáč
NA TALÍŘI
REGIONÁLNÍ POTRAVINA to nejlepší ze všech krajů
Regionální potraviny jsou jistotou, že kupujete kvalitní a poctivé výrobky původem z České republiky. Pokud ale výrobci chtějí užívat značku Regionální potravina, musí projít náročným procesem výběru.
O
cenění Regionální potravina získají každý rok nejlepší produkty ze 13 krajů České republiky. Hodnotí se především vztah produktu k regionu, inovativnost, použité suroviny nebo senzorické vlastnosti. I kvůli tomu se společnostem vyplatí své zboží přihlásit. „Podpora a propagace regionálních výrobců potravin dlouhodobě patří mezi priority Ministerstva zemědělství. Pomáhají rozvíjet region
Značku Regionální potravina získá v každém kraji pouze jeden výrobek z dané kategorie. Pokud se porotci dohodnou, v některých kategoriích nemusí být ocenění uděleno vůbec.
a zákazníkům navíc usnadní výběr mezi kvalitními potravinami. Chceme v tomto trendu i nadále pokračovat,“ uvedl ministr zemědělství Miroslav Toman. Získat ocenění Regionální potravina není vůbec jednoduché. Musí se jednat o potravinářský nebo země-
dělský výrobek, který je vyroben v příslušném kraji a pochází zejména z tuzemských surovin. Regionální složky musí tvořit minimálně 70 % výrobku, hlavní složka ale musí striktně ze 100 % pocházet z České republiky. Navíc ho musí vyprodukovat malá nebo střední firma s maximálně 250 zaměstnanci. Hodnotitelé dbají také na to, aby přihlášený produkt aspoň „v jednom znaku vykazoval výjimečné kvalitativní charakteristiky, které
zvyšují jeho přidanou hodnotu a zaručují jeho jedinečnost ve vztahu k běžným výrobkům dostupným na trhu, přičemž regionální charakter výrobku je rovněž deklarace výjimečných kvalitativních znaků“, uvádí metodika udělování Regionální potraviny. S tímto vědomím také výrobci vyplňují přihlašovací formuláře. Ty se skládají ze čtyř oddílů. Část A připadá na identifikační údaje žadatele, část B je technická dokumentace výrobku, část C dokládá specifikace vlastností regionálního výrobku, část D obsahuje čestné prohlášení o pravosti předložených
Regionální složky musí tvořit minimálně 70 % výrobku, hlavní složka ale musí striktně ze 100 % pocházet z České republiky. Navíc ho musí vyprodukovat malá nebo střední firma s maximálně 250 zaměstnanci.
dokumentů a věrohodnosti dodaných informací. Všechny tyto parametry posuzuje hodnotitelská komise. V ní zasedají zástupci Ministerstva zemědělství, Státního zemědělského a intervenčního fondu, Potravinářské komory ČR, Agrární komory ČR, krajských úřadů, Státní veterinární správy ČR a Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Výsledkem jejich práce pak bývá
každý rok až devět oceněných výrobků v jednotlivých krajích. Uděluje se v těchto kategoriích: Masné výrobky tepelně opracované, včetně uzených mas, Masné výrobky trvanlivé, Sýry včetně tvarohu, Mléčné výrobky ostatní, Pekařské výrobky, včetně těstovin, Cukrářské výrobky, včetně cukrovinek, Alkoholické a nealkoholické nápoje, s výjimkou vína z hroznu révy vinné, Ovoce a zelenina v čerstvé nebo zpracované formě a Ostatní. Značku Regionální potravina získá v každém kraji pouze jeden výrobek z dané kategorie. Pokud se porotci dohodnou, v některých kategoriích nemusí být ocenění uděleno vůbec. Držitel značky je pak povinen označit oceněný výrobek logem Regionální potravina nejpozději do šesti měsíců od jeho udělení a má právo ho užívat po dobu čtyř let. Ani během tohoto období nemá vyhráno. Kdykoliv ho totiž mohou zkontrolovat zaměstnanci Státní veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Pokud pak inspektoři zjistí porušení pravidel, může o značku přijít. To se stane také v případě, když se změní složení nebo technologie výroby tak, že se upraví i charakter produktu. Přesto všechno se producentům potraviny vyplatí přihlásit. Zvýší se povědomí o jejich jménu a potěší i větší zájem o výrobky samotné. V letošním roce značku Regionální potravina získalo přesně 100 výrobků, celkem jich je 371. Přehled všech krajských vítězů včetně informací o jejich producentech naleznete v Katalogu potravin oceněných značkou Regionální potravina. Ke stažení je na adrese http://eagri.cz/public/web/ file/261355/Katalog_RP_2013. pdf.
Foto: Foto: Mediafax.cz, Regionální potravina
UVAŘTE SI
RECEPTY NA RYBÍ POLÉVKY A BRAMBOROVÉ SALÁT Už jsme si důkladně představili kapra, tedy pochoutku spojenou s časem Vánoc. Neochudíme vás ani o další typická jídla štědrovečerní hostiny – rybí polévku a bramborový salát. Od každého pokrmu jsme pro vás připravili dva méně tradiční, ale o to chutnější recepty. Dobrou chuť!
RYBÍ POLÉVKA S HOUBAMI Co budeme potřebovat: 4 kapří hlavy, vnitřnosti z kapra, 1 kg kysaného zelí, zakysanou smetanu, máslo, houby (hřiby), cukr, hladká mouka, mléko, sůl, pepř Jak na to: Hlavy umyjeme, očistíme, zbavíme žaber a očí a povaříme je asi 10 minut ve slané vodě. Pak je vyndáme a do vývaru vložíme zelí, sůl, kuličky pepře, hřiby a vaříme další asi půl hodinu. Kapří hlavy si odkostíme, umyjeme vnitřnosti a po zmíněné půl hodině přidáme k zelí asi na 10 minut. Mezitím si na pánvi rozpustíme máslo, přidáme mouku, mléko a uděláme jíšku. Tu pak dáme do polévky, stejně jako karamel, který si připravíme z cukru. Nakonec vlijeme smetanu.
SNADNÝ BRAMBOROVÝ SALÁT Co budeme potřebovat: 850 g brambor uvařených ve slupce, 200 g zakysané smetany, 1 cibule, 330 g sterilované zeleniny, lžička soli, pepř Jak na to: Nejprve si nakrájíme uvařené a oloupané brambory. Zeleninu slijeme a přidáme ji k bramborám, stejně jako nadrobno nakrájenou cibuli. Vše osolíme, opepříme, doplníme smetanou a důkladně promícháme.
RYBÍ POLÉVKA SE ZELENOU PAPRIKOU Co budeme potřebovat: 1 kg očištěného kapra, 100 g cibule, 1 zelená paprika, 4 rajčata, 20 g mleté červené papriky, 1,5 l vody, sůl Jak na to: Rybu očistíme, z hlavy odstraníme oči. Hlavu, jikry nebo mlíčí posolíme a necháme hodinu odstát. Pak asi půl hodiny povaříme najemno nasekanou cibuli, přidáme ryby pokrájené na plátky a nakrájenou zelenou papriku. Vaříme asi 20 minut na mírném ohni. Asi pět minut před dovařením doplníme jikrami a nakonec připojíme rajčata a červenou papriku.
BRAMBOROVÝ SALÁT S JABLKEM Co budeme potřebovat: 850 g brambor uvařených ve slupce, 5 dkg másla, hladkou mouku, mléko, mrkev, petržel, ocet, jablko, nakládané okurky, 1 dl oleje, 1 vejce, citronová šťáva, sůl, pepř, cukr, půl velkého kelímku bílého jogurtu Jak na to: Brambory oloupeme a protlačíme sítkem na malé kostky. Poté si rozpustíme máslo, zaprášíme ho moukou, chvíli opražíme, přidáme mléko a uděláme bešamel, který necháme vychladnout. Mezitím dáme vařit mrkev a celer (do vody nalijeme také trochu octa). Do brambor pak nastrouháme jablko a okurky. Z oleje a vejce ušleháme pomocí mixéru majonézu, přidáme citrónovou šťávu, bešamel, trochu cukru, jogurt, osolíme a opepříme. Vše pak smícháme dohromady, necháme vychladit a podáváme.
NA CESTÁCH
NEJMLADŠÍ SKANZEN V ČECHÁCH LÁKÁ na vánoční atmosféru
V malebné krajině Českého středohoří se nachází místo, které rozhodně stojí za návštěvu. Skanzen Zubrnice. Zde se vrátíte do 19. století a poznáte, jak se tehdy žilo a hospodařilo.
O
kolní kopce dokreslují atmosféru místních roubenek. Kromě nich tu nalezneme také stavby hrázděné a zděné. Dominantou na návsi je barokní studna z roku 1695. Nestála tu ale vždy, dovezli ji roku 1977 ze Střížovic u Ústí nad Labem. Nechal ji postavit hrabě Jan František Kolovrat Krakovský z Chlumce. Je na ní umístěn nápis AMOR DEI ET
Nejmladší skanzen v Čechách aktuálně připravuje akce, které přiblíží historické Vánoce. Návštěvníci se mohou 14. a 15. prosince těšit na ukázku vánočních zvyků, zdobení vánoček, vystoupení folklórního souboru, divadlo. PROIMI CAUSA FONTIS l695, což v překladu znamená: Láska k Bohu a bližnímu postavila tuto studnu.
Naše kroky pak mohou vést k zemědělské usedlosti s číslem popisným 61. Jedná se o patrový roubený dům z roku 1808, který byl zároveň největší a nejbohatší usedlostí v obci. Není se co divit, vždyť k němu patřilo až 22 hektarů polí, dva hektary luk, sedm hektarů pastvin, 18 hektarů lesa a navíc i téměř hektar chmelnic. Chybět samozřejmě nemohla ani hospodářská zvířata – koně, telata, kozy
a prasata. Žila tu rodina (tři její generace) se 2 - 3 dětmi. Chybět nemohla ani čeleď, kterou zastupovali dva pacholci a dvě děvečky, později už všechny nahradila pouze jedna děvečka. Dům byl zařízen na skladování chmele. Měl větráky ve střeše, díky kterým se mohl sušit přirozeným teplem. „Během svého stavebního vývoje doznal tento dům několik drobných stavebních změn. Původní roubené stěny přízemní světnice, jejíž součástí byla i podstávka, byly koncem minulého století z důvodu špatného stavu a již nedostačující nosnosti nahrazeny cihlovým zdivem s většími okny. V souvislosti s postavením druhého komína pro sušičku chmele byla původní pec na chleba, která svým tělesem vystupovala ze síně mimo půdorys objektu, nahrazena novou pecí, již v zadní části první komory. Se stavbou druhého komína souviselo i zrušení posledního pole klenby v síni přízemí,“ informují provozovatelé skanzenu. Několik zajímavostí je i v interiéru stavby. Je to například typický systém topení v kachlovém sporáku
ve světnici. V síni ještě stával kotel s vlastním topeništěm. Používal se pro ohřev většího množství vody (koupání, praní, zabijačka). „Světnice je kryta povalovým stropem, který je rekonstrukcí původního poškozeného. Pro tento
region je typický, především u zděných domů, systém odvádění vody z orosených okenních křídel,“ píší stránky zubrnice.cz. Světnice byla také jediným místem, které se vytápělo. Spalo se v patře ve studených komorách. Pro veřejnost je otevřena také expozice vesnické školy (otevřená v
roce 1997), starého obchodu a kostel s pravidelnými výstavami. Obchod například sídlí v domě z poloviny 19. století a nabízí mnoho cenných detailů. Pod vsí je rovněž malé nádraží s výstavou věnovanou dopravě. Tuto technickou památku postavili k lokální dráze Velké Březno – Úštěk už v roce 1890. O kousek dál stojí malý roubený vodní mlýn. Má horní náhon napájený z Lučního potoka a je to patrová roubená stavba s mlýnicí. Od července loňského roku se soubor staveb lidové architektury může pochlubit dalším přírůstkem – víceúčelovým vzdělávacím centrem. „Vzniklo přenesením a citlivou úpravou historického roubeného domu z Loubí na Českolipsku v letech 2009 – 2012. Skanzen v Zubrnicích připravuje ročně desítky vzdělávacích akcí pro školáky. Stavba výrazně zlepší podmínky pro spolupráci se školami,“ lákají pořadatelé. Nejmladší skanzen v Čechách aktuálně připravuje akce, které přiblíží historické Vánoce. Návštěv-
níci se mohou 14. a 15. prosince těšit na ukázku vánočních zvyků, zdobení vánoček, vystoupení folklórního souboru, divadlo. Součástí programu bude výroba vánočních ozdob z tradičních materiálů, kterou si může každý vyzkoušet.
Foto: zubrnice.cz
NA CESTÁCH
VINICE ŠOBES
je symbolem moravského vinařství Při toulkách po národních parcích se tentokrát podíváme do samého srdce Podyjí. Leží tu jedna z nejstarších a nejznámějších vinic v celé České republice - Šobes. Genius loci zde započal už ve starší době kamenné. Bylo tu v době bronzové pravěké hradiště a později zde žili například Keltové.
V
inná réva se tu pěstovala už ve středověku. Vína ze Šobesu jsou všeobecně považována za velmi kvalitní. O tom svědčí i to, že se v době monarchie odvážela na císařský dvůr a do významných vídeňských restaurací. Plocha Šobesu je asi 16 hektarů, víno se pěstuje na 11 z nich. Zbytek připadá na meruňkový sad. Jedinečnost vín tkví zejména v poloze viniční trati. Nachází se totiž na slunečném jižním svahu
v poměrně nízké nadmořské výšce. Proti větru je chráněna ze severozápadu i severovýchodu. Na zdejší mikroklima má výrazný vliv blízká řeka Dyje. Roli samozřejmě hraje i specifická půda – kyselá a kamenitá na rulovém podkladě. Má tu vlastnost, že přes den nasává sluneční teplo a v noci je zase intenzivně vyzařuje. Z vinařského pohledu se vinice nachází ve vinařské oblasti Morava a znojemské vinařské podoblasti u vinařské obce Podmolí.
Z odrůd se tu pěstuje Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Rulandské bílé, Rulandské šedé nebo Sauvignon. Vína si můžete vychutnat přímo v ochutnávkovém stánku na vinici. Réva se tu pěstuje v kopci na typických terasách. Otevřeno bude znovu od 29. března příštího roku do konce září. Svůj půvab má ale Šobes i v zimě, o tom se ostatně klidně přesvědčte sami. Vinice je přístupná po celý rok. Jedinečnost celého místa dokládá i pestrost rostlin a živočichů, kteří se tu vyskytují. Je to jediná lokalita v České republice, kde se vyskytují všechny u nás žijící druhy užovek. V okolí roste teplomilná doubrava s hojným výskytem okrasné cizopasné dřeviny ochmetu evropského. Kromě toho se tu zabydlelo více než 600 druhů rostlin na kilometru čtverečním. Pokud se budete chtít podívat na jednu z deseti nejlepších vinařských lokalit v Evropě, můžete vyrazit z blízkých obcí Havraníky či Hnanice. K Šobesu vede červená turistická značka. Ta kopíruje na hřbetu vinice tzv. Římskou cestu. Tato stará obchodní cesta je už od středověku spojnicí českých zemí s Rakouskem.
Foto: znojmocity.cz
PRANOSTIKY NA PROSINEC
› Studený prosinec – brzké jaro. › Když prosinec bystří, po Vánocích jiskří. › Prýští-li ještě v prosinci bříza, nemívá zima mnoho síly. › Když v prosinci hrom ještě hučí, rok příští stále vítr fučí. › Jaké zimy v prosinci, taková tepla v červnu. › Mléčná dráha v prosinci jasná, bude v příštím roce úroda krásná. › Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to běží. › Mnoho sněhu v prosinci – mnoho ovoce a trávy. › Jsou-li v zimě po cestách ledy, podaří se výborně zelí. › 1. 12. Když mráz na prvního prosince, vyschne nejedna studnice. › 4. 12. O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře. › 6. 12. Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší. › 13. 12. Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá. › 21. 12. O svatém Tomáši meluzína straší. › 23. 12. Svatá Viktorie obrázky na okna ryje. › 24. 12. Na Štědrý večer hvězdičky – ponesou vajíčka slepičky. › 25. 12. Zelené Vánoce – bílé Velikonoce. › 26. 12. Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří. › 28. 12. Máme-li na Mláďátka a svatého Josefa pěkné počasí, zvednou se příští léto brambory.
RADÍTE, JAK NA TO
KRABICE OD VAJÍČEK poslouží jako malý sklad
P
ři přípravě štědrovečerního jídla vám možná zbydou papírové krabičky od vajíček. Byla by chyba je vyhodit. V domácnosti je ještě můžeme použít k několika užitečným věcem. Tou první, a velmi aktuální, je úložní prostor pro vánoční ozdoby. Křehké sklo se v nich nerozbije, navíc se krabice dají dobře skládat na sebe. Kromě toho se do nich vejde spoustu knoflíků, špendlíků, nití či patentek. Budou přehledně uložené, takže se dámy nebudou muset prohrabovat pytlíky, kde se vše promíchá. Stejně tak jejich přednosti ocení pánové v dílně. Menší hřebíky, šroubky, matičky,
vruty nebo hmoždinky mohou odpočívat právě v jednotlivých oddílech. Pokud přemýšlíte, jak uskladnit golfové míčky, pak vězte, že právě k tomuto účelu jsou krabice od vajíček jako dělané. Nemusíme snad ani zmiňovat, že skvěle hoří a výborně se s nimi rozdělává oheň. A na závěr poslední rada. Krabice dobře poslouží i pro pěstování malých rostlin. Stačí dát do boxů po vajíčkách hlínu, zasadit semínka a počkat až vyraší.
Foto: Sxc.hu
Máte i vy užitečnou radu nebo nápad, o který byste se chtěli podělit s ostatními čtenáři a poradit jim? Napište nám na
[email protected] a my váš tip rádi zveřejníme v dalším čísle. Na stejnou adresu se nám také ozvěte, pokud si nevíte rady s problémem při chování domácích zvířat či pěstování na zahrádce. Rádi pomůžeme!
JEN TO DOBRÉ Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství Vydává: Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1 Redakce: 4 Elements Group s.r.o., Bořivojova 878/35, 130 00 Praha 3 Šéfredaktor: Václav Šámal,
[email protected]
© Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu Ministerstva zemědělství, je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce (tištěnou i elektronickou formou) jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného v tomto PDF zpravodaji.
