Lidové vánoční ozdoby

Lidové vánoční ozdoby petr herynek

ARGO

petr herynek

Lidové vánoční ozdoby Fotografie Petr Herynek, Jan Malý a archiv autora. Obálku s použitím fotografie Petra Herynka a grafickou úpravu navrhl Libor Batrla. Odpovědný redaktor Stanislav Předota. Technický redaktor Milan Dorazil. Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 00 Praha 3, [email protected], www.argo.cz, roku 2010 jako svou 1 458. publikaci. Vytiskl PBtisk Příbram. Vydání první. ISBN 978-80-257-0353-3 Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod Kosmas Sklad: KOSMAS s.r.o., Za Halami 877, 252 62 Horoměřice Tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387 E-mail: [email protected], www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz

Příroda a člověk

Od pradávných dob je člověk úzce spjat s přírodou. Příroda ho odjakživa fascinovala. Vzhlížel k ní s obdivem, úctou a pokorou. Stromy, které se majestátně vypínaly k nebi, mu skýtaly užitek, ale i ochranu před nebezpečím. Příroda, ale především lesy a stromy, mu dávaly možnost přežít. Už pohanský člověk vědomě zakládal stromové háje, kde se pohřbívalo, odbývaly soudy, pobožnosti a obětiny bohům. V hájích bylo zakázáno kácení stromů a jakékoliv poškozování a ničení se velmi tvrdě trestalo. Strom se stal symbolem nadpřirozené síly a byl také prostředníkem mezi člověkem a bohy. Do korun stromů lidé vyslovovali svá přání a šelest listí nebo pohyb větví byl souhlasnou odpovědí, kdežto klidná koruna znamenala nesouhlas. Praktiky lidové magie byly však různé. Lidé některých pravěkých národů se domnívali, že i duše zemřelých mohou dočasně přebývat v korunách stromů. Když bylo nutné některý vzácný strom pokácet, poprosili jej za odpuštění. Zvláštní pozornost lidé věnovali stromům vždyzeleným, hlavně jehličnanům, neboť je považovali za sídla bohů. Staly se symboly houževnatosti, věčného života a nesmrtelnosti, neboť jejich zeleň je věčná a přetrvá nepřízeň zimy a mrazivé povětří. Proto je vysazovali na místa odpočinku zesnulých, na hřbitovy. Tento zvyk nalézáme u většiny vyspělých pravěkých kultur. Germáni stavěli před domy jedle, takzvané zimní máje, a opatřovali je světly. Podle jedné z legend patří prvenství zdobení stromku opatu Kolumbánovi, který žil v 6. století. Vánoce roku 573 trávil na dvoře burgundského krále Gontrana. Aby odvedl tamní obyvatele od pohanské víry, ozdobil jejich posvátnou jedli, uctívanou za zimního slunovratu, pochodněmi rozloženými do tvaru kříže. Záře zapálených pochodní přilákala davy zvědavců, kterým pak kázal o narození Krista. Zimní scenérie

9

Vánoční stromek

V lidových představách plnila zeleň stálezelených jehličnanů ochrannou a blahonosnou funkci. Převážná většina ozdobených stromků se vztahovala k zimní době, především k období slunovratu. Staří Keltové používali ozdobené stromky jehličnanů k uctění boha slunce a věčného života, oslavovali je a věřili, že stromky a zelené větvičky přinášejí štěstí, zdraví a úspěch. S ozdobenými větvemi a stromky se setkáváme při různých lidových obřadech, například při římských Saturnáliích, tedy při oslavách slunovratu, nebo starověkých slavnostech konaných 22. března, kdy byla městem nesena ozdobená borovice. V našich zemích se při oslavách jara chodilo koledovat s ozdobeným stromkem nazývaným líto a ve středu po Velikonocích chodila omladina po Praze s ověnčenými májičkami a zpívala jarní písně. Pradávným zvykem zdobení jehličnanů je i stavění májů. V severských zemích byly malé stromky ozdobeny figurkami zvířat, pentlemi, řetězy a zažehnutými svícemi také na oslavu návratu slunce. Každý předmět na stromku měl svůj symbolický význam. Zlacené ořechy představovaly bohatství, hvězda připomínala kometu nad Betlémem, červená jablka symbolizovala život a životodárnou energii krve, jelen mužnou sílu, dlouhověkost a v křesťanském výkladu touhu lidské duše po Kristovu učení, kotva byla symbolem naděje, řetězy představovaly bájné hady, miminko bylo symbolem zrození nového života, pes značil věrnost. Dále to byly symboly lásky, štěstí a zdraví. Vánoční stromek ozdobený pouze srdíčky

Srdíčka z perníku a pečiva

10

V Evropě se ozdobené stromky objevovaly již od čtvrtého století našeho letopočtu. Některé prameny uvádějí, že v Alsasku byl v roce 1509 jehličnatý stromek, který měl představovat rajský strom, ozdoben jablky, ořechy a sušenkami. Vánoční stromek, jak jej známe dnes, má nepochybně německý původ. První písemné zmínky jsou z roku 1570 v kronice města Brémy, kde je zmínka o jedli ozdobené papírovými květy, sladkostmi, datlemi a zapálenými svícemi. Podobné zápisy jsou od poloviny 16. století i v kronikách jiných německých a švýcarských měst. Stromky byly zpočátku zdobeny v cechovních domech pro děti řemeslníků. První zmínka o stromku v soukromém domě je ze Štrasburku z roku 1642. Katolická církev považovala vánoční stromek za pohanský zvyk a zdobení stromku vytrvale pronásledovala. Když bylo patrno, že pronásledování je marné, prohlásila vánoční stromek za „Kristův strůmek“, který svou sytou zelení symbolizuje věčný život a Ježíšovu nesmrtelnost. V 16. století se u nás a vlastně v celé Evropě zdobily pouze větve jehličnanů. Jako ozdoby se používaly pentle, papírové růže, malé obrázky a přírodniny. V Čechách ozdobil první vánoční strom ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich v roce 1812 ve svém zámečku „Ztracená varta“ v Libni. Velká jedle byla ozdobena jablky, zlatými řetězy, stuhami, papírovými ozdobami, ořechy a svíčkami. Pražské noviny již v roce 1843 píší o běžných nákupech vánočních stromků v Praze, později i na tržištích a náměstích v jiných větších městech. Na venkově si lidé uřízli stromek přímo v lese. Ozdobený stromek se záhy stal dalším a posléze dominantním atributem českých Vánoc. Na císařském dvoře ve Vídni byla ozdobena honosná jedle teprve v roce 1816, po Rakousku následovala Francie, Dánsko, Norsko a Amerika. Velkou zásluhu na rozšíření vánočního stromku mají paradoxně války. Při německo-francouzské válce se o Vánocích 1870 rozsvítily vánoční stromky ve vojenských lágrech a lazaretech, ale i v zákopech. Měly vyvolat pocit klidu, míru a domova. Obdobně tomu bylo i za první světové války, kdy se stal vánoční stromeček oblíbeným vánočním dárkem. Dívky posílaly polní poštou svým mládencům na frontu miniaturní umělý stromek se svíčkami v dárkovém balení, aby jim přivodily pocit své blízkosti. Kněz a kazatel Václav Krolmus (1790–1861) se zmiňuje o vánočním stromku ve svých Staročeských pověstech: „…v Čechách o Štědrém večeru na koutním stole mají smrček nebo jedličku, májku okrášlenou věníkem, ovocem, pečivem a oděvem, jablky, hruškami, slivkami, mandlemi, rozinkami, perníkem, ptáčky, šátky atd., osypanou neb nad stolem zavěšenou obráceně dolů. V Praze a okolí kladou stromek mezi vánoční jídla, kde zasednou ku stolu k večeři štědrovečerní…“. Zdobení vánočních stromků se šířilo poměrně rychle ve městech, ale mnohem pomaleji na venkově. Koncem osmnáctého století začíná i průmyslová výroba umělých skládacích stromečků. Stromky jsou doplněny i malými skleněnými svíčkami, miniaturními ozdobičkami a řetězy.

11

Zdobení vánočního stromku

Příklady nejrůznějších ozdob nalézáme již ve starodávných pohanských dekoracích. Vedle nesporné zdobné hodnoty měly tyto předměty podpořit snahu člověka o prosperitu, upevňování zdraví a prodloužení života, ochranu majetku, úrody a v neposlední řadě měly zajišťovat lásku, šťastné živobytí a potomstvo. S nástupem křesťanství, které světským pompézním oslavám příliš nepřálo, některé zvyky a ozdoby ustoupily do pozadí nebo zcela zmizely. Význam původních ozdob byl časem zapomenut, a pokud se některé zachovaly, staly se pouhými ozdobnými předměty bez hlubšího významu. Navíc k nim přibyly i některé nové ozdoby křesťanského charakteru. S příchodem vánočního stromku začíná sice krátká, zato však velmi bohatá historie vánočních ozdob. Lze říci, že se jejich výroba ubírala dvěma směry. V šlechtických sídlech, palácích a měšťanských domech byla vánoční výzdoba pompézní s přemírou lesku. Vánoční stromy byly vysoké a úměrně k nim byly vyráběny na zakázku honosné vánoční ozdoby v uměleckých dílnách, sklářských hutích a manufakturách. Stará vánoční ozdoba Anny Pajmové

Stará vánoční ozdoba Marie Kessenbrockové

12

Druhý směr zahrnoval ozdoby vycházející z lidových tradic našeho národa a přírodních materiálů, které byly obyvatelům venkova důvěrně známy. Průmyslová výroba vánočních ozdob začala po roce 1840. První ozdoby byly v řadě případů jen upravené stávající výrobky manufakturních dílen. Byly to například betlémové figurky opatřené očkem k zavěšení, drobné ozdoby a figurky z cínu, papíru, vaty, soustružené a jiné dřevěné hračky. Poptávka po ozdobách rychle narůstala a v krátké době vznikly specializované výrobny vánočních ozdob, nebo se stávající dílny přeorientovaly na nový sortiment, který se podle nároků odběratelů neustále rozšiřoval. Prapůvodní ozdoby byly jedlé. Bylo to hlavně různé čerstvé i sušené ovoce, sušenky a jiné pamlsky. Postupem času byly čerstvé potraviny nahrazeny umělými. Jedny z prvních ozdob, které se mohly jíst, ale zároveň byly trvanlivé, byly tragantové vánoční ozdoby, které se dříve užívaly na zdobení dortů a cukrovinek. Tragant je přírodní klovatina získaná z tropických druhů kozinců – Astragalus. Spolu s cukrem, arabskou gumou a barvivy se z něj vytvářely jedlé nebo nejedlé vánoční ozdoby. Historické korálkové ozdoby

13

Staré ozdoby z vaty, krepového papíru a látkových aplikací

Starodávné střapce Anny Peškové

Výroba tragantových ozdob byla známa od roku 1850 a končila po roce 1900. Z tragantu se vyráběly věrné napodobeniny šunek, buřtů, salámů, párků, sýrů, ale i různé preclíky a pečivo. I takové ozdoby okrašlovaly naše stromky. V letech 1860–1900 se vyráběly vánoční ozdoby z barevného vosku. Město Lyon zase proslulo výrobou lametových ozdob, které byly utkány z jemného kovového stříbrného vlákna. Vyráběly se mezi léty 1870–1900. Ploché cínové figurky, vojáčci a drobné ozdoby byly na vánočních trzích v letech 1870–1930. V německém městě Sebnitz a později v Nelahozevsi se vyráběly krásné kombinované ozdoby z papírové hmoty, látky, kovu a skla. Byly obtáčeny jemným, spirálovitě stočeným drátkem. Vznikly jako vedlejší produkt při výrobě klobouků a dekoračních předmětů. Jejich výroba je datována mezi léty 1870–1910. Vatové ozdoby se vyráběly v létech 1873–1920. Po roce 1878 vychází knížka „Návody k ozdobení stromku pro šikovné ruce“. V tu dobu lze koupit barevné vystřihovánky z tvrdého papíru, ze kterého se pak slepovaly například hodiny, krabičky a kufříky, košíčky, lampionky, kornoutky, hodiny a další předměty, které sloužily jako hračky, ale následně i vánoční ozdoby. Z papírmašé, která se získala smísením starého papíru, sádry, hlíny nebo kaolinu a vody, se vyráběly prostorové ozdoby. Hmota se vtlačovala do dvou polovičních forem a po zaschnutí se obě části slepily a omalovaly. Cínové ozdoby se vyráběly sletováním malých cínových dílků, ploché se odlévaly do formiček. Vyráběly se domky nebo celá městečka, venkovské chaloupky, koule, hvězdy, zvířátka, kočárky, klícky s ptáčky, sáně, hračky, figurky. Ozdoby měly zprvu třpytivý lesk, proto se jim říkalo „briliantky“. Drážďanské papírové ozdoby se vyráběly od r. 1900. Razily se průmyslově z hnědé lepenky. Byly pečlivě kašírovány a barveny, mnohé měly vysoký lesk a vyráběly se v různých tvarech: hudební nástroje, ozdoby, exotická a domácí zvířata, vozíky (někdy i s otočnými koly), střevíce, jídelní nádobí a další.

14

Komerčně vyráběný vrkoč z třicátých let minulého století se skládal z hůlek, které se zapíchaly do květináče s hlínou. Provrtanými otvory se protáhly červené stužky a na ně se zavěsily perníčky. Vrkoč Anny Peškové.

Sněhové pečivo z Národopisného oddělení Národního muzea

Některé firmy vyráběly ozdoby z vylisovaného plechu. Jejich výroba se příliš nelišila od výroby formiček na cukroví. Vylisovaná plastická zvířátka a jiné ozdoby byly jednostranné nebo oboustranné. Dodávaly se na trh v surovém stavu anebo omalované. Výroba perličkových čili korálkových a skleněných vyfukovaných ozdob počíná v sedmdesátých letech devatenáctého století. Skleněné ozdoby byly natolik populární, že vytlačily z trhu většinu ostatních druhů. Zdobíme jimi vánoční stromky dodnes. Sortiment vánočních ozdob byl neobyčejně široký a můžeme říci, že uspokojoval i náročné zákazníky. Ozdoby zahrnovaly několik okruhů. Byly to kupříkladu předměty denní potřeby, hrnce, konvice, talíře s koláči, dózičky, lucerničky a petrolejové lampy, košíčky, deštníky, kabelky, tašky a kufry, pantoflíčky, lustry, zvonky, kolébky. Oblíbeny byly nebeské žebříky zvané Jakubovy. Z dětských hraček to byli koníčci a houpací koně, nádobíčko, trubky, bubínky a housle. V sortimentu nechyběla domácí ani divoká zvířata, psi, kočky, prasata a koně, husy, kachny, slepice, kohouti a kuřata, králíci, beránci a ovečky, ale ani jeleni, srnci, medvídci a široký sortiment našich i cizokrajných ptáků, veverky, ryby a želvy. Nezapomínalo se na ovoce, zeleninu a polní plodiny. Proto byly v nabídce jablíčka, hrušky, švestky, jahody a maliny, třešně, hrozny, ořechy vlašské i lískové, citrony a pomeranče, česnek, cibule, mrkev a kukuřice. Les nám připomenou žaludy, kaštany, šípky a šišky jehličnanů, houby, kterým kralují hříbky a muchomůrky. Dále pak brouci, pavouci, mouchy, netopýři, vážky. Nelze opomenout různá sluníčka, hvězdy, měsíc, komety a visící rampouchy. Z pohádkových bytostí můžeme jmenovat čerty, anděly, Mikuláše a vánoční muže, ježíšky, ale i lesní duchy, hejkaly a čarodějnice. Potom jsou zde různé venkovské postavičky, kominíci, miminka, madonky a betlémské postavy.

15

Tragantové ozdoby z Národopisného oddělení Národního muzea

Vánoční ozdoby zobrazovaly i výdobytky techniky, například saně, povozy a vozíky, kolotoče, kola a motocykly, balony, letadla a tolik obdivované vzducholodě, auta a lokomotivy. Jak šel čas, měnily se tvary a druhy vánočních ozdob a staré vzory byly nahrazeny novými – moderními. Vyfukované, mnohdy pracně zdobené a několikapatrové špičky měly připomínat barokní věže kostelů a tvořily dominantní ozdobu vánočního stromečku. Dnes znovu objevujeme půvab původních, starých vánočních ozdob. Nalézáme v nich kouzelnou atmosféru dávno minulých časů, um, zručnost a vkus našich předků. Vánoční ozdoby jsou tak krásné, že jsou předmětem sběratelství, dokonce se vyrábějí jejich repliky.

16

Hračky na stromečku Stromeček s ozdobami mi prostě učaroval a od mládí jsem měl snahu nějakými ozdobami k okrášlení stromečku přispět. Proto jsem vyhledával ve své „kramárně“ něco, co by se dalo na stromek pověsit. Byli to malí vojáčci, dřevění ptáčci, koníčci, slepičky a další hračky. Určitě jsem nebyl sám a řada dětí, ale i rodičů, kteří jsou často dětmi do pozdního věku, to dělala také. Miniatury dřevěných trakářků, domečků, vozíčků, panáčků, kominíčků, kolébek, lucerniček, trumpetek a jiných hraček se objevovaly za výkladními skříněmi výroben hraček a hračkářských krámů a byly jimi přizdobeny i vánoční stromky. Módní vlnu zdobení vánočních stromků právě dřevěnými hračkami začal před sto lety Anton Reinbold z Berchstesgadenu, který si jako první ozdobil stromeček pouze miniaturními dřevěnými hračkami. Vyobrazení stromku otiskla řada evropských časopisů. Jeho stromeček se pak stal předlohou pro zdobení stromku v některých domácnostech.

Fosforeskující ozdoby V průběhu druhé světové války a po ní byly hitem fosforeskující ozdoby, které v noci svítily. Byly zabarveny do smetanové barvy. Vyráběly se v Jablonci nad Nisou. Vnitřek ozdob byl plněn voskem a nastříkán fosforeskujícím médiem, které pak v úplné tmě vydávalo zelenavé světlo. Ozdoby byly poměrně drahé. V současných sbírkách se tyto historické ozdoby objevují jen zřídka.

Skleněná fosforeskující ozdoba

17

Anděl Andělé se v mnoha provedeních objevují na vánočních stromcích. Zaujímají vždy čestné místo, zpravidla na vrcholu stromečku. Pověst hovoří o zlatníkovi z Norimberku, kterému zemřela jeho jediná dcera. Celá rodina a především její matka tím byla velmi zarmoucena. Zlatník přemýšlel, jak její zármutek zmírnit. Ze včelího vosku vyrobil anděla s pravými blond vlasy, s pozlacenými křídly z pravého peří, s růžovými, zlatem zdobenými šaty a s tváří své půvabné zemřelé dcery. Anděla umístil na vánoční stromek. Když o Štědrém večeru žena přistoupila ke stromečku, spatřila tvář své dcery, začala se modlit a uvěřila, že se její dcera dostala do nebe mezi anděly. Od těch dob jsou andělé v Německu, ale i v mnoha dalších zemích nedílnou součástí vánočního stromku. Také na našich stromečcích zdomácněli.

Vůně K Vánocům patřily nejen vánoční dekorace, květiny, ale i nejrůznější vůně, které dokreslily tu nádhernou vánoční atmosféru. V domácích dílnách nebo továrnách se vyráběly různé domečky a figurky, ve kterých se pálily vonné směsi, zpravidla složené z kadidla, cedrového dřeva, kůry, santalového dřeva a dřevěného uhlí. Vykuřování obydlí má dávnou, předkřesťanskou tradici. Vonné směsi se pálily na obětních oltářích v chrámech i na venkovních obětištích, vykuřovaly se jimi stavení a chlévy, aby se zabránilo přístupu nečistých sil a vypudily se ze stavení choroby. Věřilo se, že vůně a dým z kadidla oznamují blízkost bohů, kterým tyto vůně byly příjemné.

Vánoční lustry V zámožnějších rodinách byla vánoční výzdoba honosná. Patřily k ní ubrusy, hrací strojky, otáčecí hrací stojánky, andělé a jiné vánoční postavičky, závěsy, vánoční svícny a také vánoční lustry. Lustry se po Vánocích uložily do speciálních, k tomu určených nízkých krabic. Některé lustry ve tvaru pyramidy měly dvojí použití. Během roku byly zavěšeny u stropu, ale v době adventu se jim přišroubovaly nožky a sloužily jako vánoční svícen. Po Vánocích se nožky sundaly a lustr se opět zavěsil.

18