MĚSÍČNÍK SMÍCHOVSKÉ STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY
Leden | PRESÍK
SLOVO ŠÉFREDAKTORA Milí pedagogové, studenti! Vítám vás v novém roce a zároveň u mého maturitního projektu. Poprvé i já si vyzkouším práci s novým designem, který vytvořili mí kolegové. V tomto čísle najdete mnoho zajímavostí z uplynulého měsíce a také toho, co nás čeká. Přeji mnoho úspěchů v tomto roce a maturantům k maturitám, aby ji bezpečně zvládli. Doufám, že se vám nový design bude líbit a užijme si tento rok, jako by byl náš poslední :D . Panský Jan
Toto číslo sestavil Jan Panský
Šablonu vytvořili Daniel Šlahař
Str. 2
Vojtěch Povolný
PRESÍK | Leden
Obsah Co si přečtete v novém čísle? Dobrý den v novém roce!
4
Úvodní slovo
5
PŘIPRAVOVANÁ KOMUNIKACE POMOCÍ ŠABLON A DIÁŘE
9
Obecná informace
9
USTANOVENÍ KOMISE ICT A JEJÍ ÚKOLY
11
Pohozené injekční jehly …
14
PAN PREZIDENT VÁCLAV HAVEL
14
Smrt bývalého prezidenta
17
Na Petřín za zrcadly
18
Nicholas Winton
19
Příběh Nicolase Wintona
19
Nicholas Winton aneb Nickyho rodina
21
ROK VE SPOJENÝCH STÁTECH
22
Rozhovor s Martinem Koňaříkem
26
Maturitní projekt – dálkově ovládaný robot
28
MMA
30
Basketbal na naší škole
31
Florbalisté se předvedli ve skvělém světle
33
Florbal
34
NESTIHLI JSTE NĚCO PŘEČÍST? STÁHNĚTE SI STARŠÍ ČÍSLO Z ARCHIVU. Str. 3 WWW.SSPS.CZ
Leden | PRESÍK
Dobrý den v novém roce! Vánoce a vánoční prázdniny jsou za námi! Je tady rok 2012! Vysvědčení se blíží! Výsledek pololetního snažení se rýsuje. Věřím, že bude spokojenost u žáků, učitelů i u rodičů. Ještě se dají výsledky ovlivnit! V novém roce nás čekají dva DOD (10. a 30. ledna) a potom uvidíme, jak jsme byli úspěšní. To nám potvrdí nebo nepotvrdí až počet zápisových lístků (nikoliv přihlášek) odevzdaných uchazeči do naší školy. První část prvního ročníku odjede na lyžařský kurz do Špindlerova Mlýna a jistě si užije radovánky na sněhu. Maturitní ples v Lucerně se uskuteční ve středu 1. února a jistě tam nemůžeme chybět. Letos jednodenní pololetní prázdniny připadnou na pátek 3. února a hned budou následovat jarní prázdniny.
Program na leden a únor 2012: (změna vyhrazena)
LEDEN 2012 3. 1. (úterý) 10. 1. (úterý) 19. 1. (pátek) 30. 1. (pondělí) 31. 1. (úterý) ÚNOR 2012 1. 2. (středa) 3. 2. (pátek) 6. – 12. 2.
zahájení výuky v roce 2012 3. den otevřených dveří SSPŠ uzavření klasifikace za 1. pololetí 4. den otevřených dveří SSPŠ ukončení 1. pololetí
maturitní ples v Lucerně pololetní prázdniny jarní prázdniny Mgr. Zbyšek Nechanický, zástupce ředitele školy
Str. 4
PRESÍK | Leden
Úvodní slovo Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
JAK TEN ČAS LETÍ … A CO ROK 2012?
P
ředevčírem končily letní prázdniny, včera byly Vánoce, dnes začíná nový rok, zítra bude konec třetího čtvrtletí a pozítří budeme maturovat. Tak mi alespoň v poslední době přijde běh času, který se pro mě osobně tak nějak mění. Asi jak stárnu. Měl by být stále stejný, minuta by měla mít stále šedesát vteřin, hodina šedesát minut, den dvacet čtyři hodin a měsíc kolem třiceti dnů. Nevím, jak je to možné, ale zdá se mi, že tato časová pravda v poslední době nějak neplatí. Jako by se i čas zbláznil, když už „vyšiluje“ celý svět. Nebo možná svět až tak „nevyšiluje“, možná se díky všemocným komunikačním technologiím a stále vyššímu vlivu médií jen tak nějak smrskává, vše je teď skoro za rohem. Co chci, to si najdu na internetu, co chci, se dozvím v médiích. Co nechci, si najdu na internetu také a také se dozvím. Není kam se schovat, není kam před tím uniknout. Pokud někdo pozorně sleduje média, popisující hodně barvitě svět kolem nás, a doposud se nezbláznil či netrpí hlubokou depresí, musí být silnou osobností. Hospodářská krize, korupce, terorismus, bouřlivé demonstrace, vraždy, nehody, zase ta krize, zase ten terorismus, genocida atd. Ne, nepomlouvám média, vždyť ta nám dávají jen to, co my sami chceme slyšet, za co jsme ochotni zaplatit. Nedávno jsem studentům položil otázku, který je nejstrašnější predátor v dějinách tohoto světa. Ozvalo se pár názvů různých dravců, proslavených především fantasmagorickými filmy, až konečně někdo prozíravý řekl – člověk! Ano, geny dravce jsou v každém z nás, možná již trochu zdegenerované, ale stále tam jsou. Tyto geny nám říkají, co je přirozené činit. Přežít, zajistit si své teritorium a zplodit další pokračovatele rodu. Bohužel člověk, na rozdíl od jiných predátorů, k naplnění svého výše uvedeného životního poslání, nevyužívá jen svých vlastních sil, ale zneužívá i techniku, kterou stále zdokonaluje. Mluví se o temném středověku, ale když se pravdivě podíváme do historie, žádné století nebylo tak krvavé a žádné nepřineslo tolik utrpení a mrtvých, jako to dvacáté. A to jedenadvacáté jako by se nechtělo nechat zahanbit … Str. 5
Leden | PRESÍK
Pokud někdo dočetl až sem, musí mít pocit o mé hluboké depresi a musí zvažovat, zda má smysl vůbec dělat něco jiného, než se jen ze všech svých sil bavit, než to bouchne, než vypukne ohromný chaos, po němž snad z našeho druhu přežije jen hrstka nejsilnějších, nejbrutálnějších. Opak je pravdou. Přes vše prožité, stále zůstávám umírněným optimistou. Kromě toho, co především slyšíme, kromě toho, s čím jsme dost drasticky konfrontováni, existuje i jiný svět. Možná méně viditelný, ale nesmírně důležitý. Na rozdíl od jiných predátorů jsme dokázali také vytvořit morálku a vytvořit zákony. Nastolit pravidla, jež některá konání zapovídají. Dokážeme soucítit nejen s vlastní smečkou, tvořenou vlastní krví, ale pomáhat i jiným. Obětovat se pro jiné. Takových je mnoho, pouze nedostávají takový prostor ke zviditelnění se. Logicky, pokud nejde o pořádný „doják“, ale o běžnou lidskou slušnost, solidaritu a podobně, nejsou takové skutky příliš zajímavé, neprodají bulváry a nezvýší cenu reklamního času televizních stanic. Lidstvo nikdy nebylo tak mocné, nemělo tak rozvinutou techniku. Ale také si nikdy tolik neuvědomovalo cenu jednoho lidského života. Nelpělo tak na jeho ochraně i kvalitě, využívajíc mimo jiné i listinu lidských práv a svobod. Přitom bychom mohli být zdánlivě v klidu. Členů tohoto našeho druhu z čeledi savců je už osm miliard, tedy dostatek pro přežití druhu. Ztráta jednoho, deseti tisíc, ale i milionu životů z hlediska přežití druhu nemá valný význam. Na druhé straně, především v naší západní kultuře, si snad většina uvědomuje, že přes předchozí tvrzení je každý lidský život jedinečný, nezaměnitelný a nenahraditelný. Že je nutné lidský život a jeho důstojnost žití stavět nad vše ostatní. Chránit jako oko v hlavě. Trochu mě mate, jak někteří vidí jeho hodnotu rozdílně, ale to je jistě věc hodná filosofické diskuse. Má vyšší cenu život hokejisty nebo pětiletého kluka, když oba zahynou cizím zaviněním při tragické nehodě? A proč tomu hokejistovi budou tisíce lidí nosit k různým uměle vytvořeným pomníčkům květiny a na pohřeb a k uctění památky vědce, který vynalezl lék a zachránil tak tisíce jiných životů, přijde vzdát holt a poslední sbohem jen pár kolegů a rodinných příslušníků? Lidé, tvořící tak zvanou západní kulturu, se nikdy neměli tak dobře. Životní úroveň je však tak trochu uměle vytvořená, na dluh budoucích generací. Správná a chvályhodná solidarita se malinko zdeformovala, solidaritu vyžadují i lidé či celé skupiny lidí, kteří ji nepotřebují, pouze chtějí zvýšit svoji životní úroveň. Sociální stát se zvrhl v podporu kde koho a politici, kteří chtějí být znovu a znovu voleni, si kupují masy svých voličů za výhody, na které nejsou prostředky. Proto se vyspělý svět ocitá v dluhové pasti, která hrozí nejhorší krizí v jeho dějinách. A na různé výhody, získané pouze za účelem zvolení jisté skupiny osob, si nikdo už nechce nechat sáhnout. Což je vcelku logické. Fascinuje mě, když vidím láteřit pána a paní ve středních letech, oba s tak padesáti kily nadváhy, jež svými břichy postrkují nákupní košík, neb jejich ruce na madla málem nedosáhnou. Zatímco do objemného nákupního vozíku házejí jednu nezdravou tyčinku a balenou potravinu za Str. 6
PRESÍK | Leden
druhou, nadávají na poměry, na bídu, kdy málem nemají ani na žrádlo. Na kopec svého nákupu, přepadávajícího přes okraj vozíku, přihodí nejčerstvější vydání Blesku či jiné podobné tiskoviny, aby osvěžili a rozvinuli kromě své tělesné stránky i svého ducha. Radujíc se z nepříjemností a neštěstí jiných, o nichž si přečtou, rozvaleni na gauči a ládující se nakoupenými zbytečnostmi. Co nás tedy čeká? Není lehké ve víru děsivých zpráv nepropadat depresím, nihilismu. Není lehké zůstat pozitivně naladěn, když kolem nás je tolik zdůrazňované zášti, falše, sprostoty, udavačství, zla. Uměle přiživované blbé nálady. Přesto to mnozí dokáží a díky nim má lidská rasa i jinou tvář, než je jen násilí, nenávist, nevraživost, obžerství, sobectví bez hranic a potměšilá radost z neštěstí či problémů jiných. Ač to není mnohdy jednoduché, stále existuje na světě mnoho optimistických lidiček, kteří jsou ochotní se vzdělávat, vzdělávat jiné, pomáhat, milovat, poctivě pracovat, nežádat nespravedlivé výhody pro sebe na úkor jiných, ctít skutečnou solidaritu. Proč ale o tom všem mluvím? Ozývají se totiž hlasy různých mudrců, že největším zlem pro tuto planetu je člověk. Že se svět mění v cyklech a při těchto změnách vyhyne vždy mnoho živočišných druhů. Aby posléze některý jiný povstal z popela a stal se dominantním. Spekulují o tom, zda se již vláda doposud nejhoršího predátora v dějinách světa nenaplnila. A pro podporu svých tvrzení využívají i mayské kultury, mayského kalendáře a poukazují na rok 2012. Tento rok má být dle některých prognostik rokem zlomovým, má snad přijít katastrofa, konec světa, spekuluje se o datu 21. prosince 2012, kdy končí mayský kalendář. Já bych se rád přiklonil i k jinému výkladu mayského poselství. Ano, v roce 2012 končí jeden cyklus jejich kalendáře, má podle jejich legend zaniknout starý svět, ale podlé týž legend má zároveň přijít počátek světa nového. Lepšího. Což by nemuselo být zase tak špatné, pokud by převážil optimismus, soucit, láska, solidarita. Pokud bychom dokázali vyjít z nepochybné hospodářské i kulturní krize posíleni, třeba i duševně znovuzrozeni. Možná však, a to je daleko pravděpodobnější, bude rok 2012 jen dalším v řadě. Kdy je na každém z nás, zda bude svět po jeho uplynutí zase o trochu horší nebo o trochu lepší. Každý z nás k tomu může přispět tím, jak se bude chovat, jak bude jednat, jak bude žít. Zda jako živočišný predátor bez zábran, nebo jako predátor, který si sám stanovil nějaká pravidla, nastavil nějakou morálku a té chce dostát. Já se kloním k druhé možnosti a věřím, že Str. 7
Leden | PRESÍK
takových lidí bude na tomto možná trochu bláznivém světě většina. A to si přeji do nového, tak trochu mysteriózního roku 2012.
ZÁPIS Z KONFERENCE RADY RODIČŮ, ÚTERÝ 13. 12. 2011 Zapsala Ing. Monika Melzerová
Přítomni: p. ředitel Ing. Radko Sáblík, pí. Káranská Eva, výbor RR (4 členové) p. Kubec, p. Hromádka, pí. Melzerová, p. Kaněra, p. Nerad - omluven, zástupce SK p. Plíva, + 1 rodič¨
Schůzku vedl p. Kubec 1.
STAV ÚČTU – 422 100,- KČ
Informace ředitele školy: 1.
TERMÍNY PRO PŘIHLAŠOVÁNÍ STUDENTŮ K STÁTNÍM MATURITÁM
2.
VYTVÁŘENÍ PODPŮRNÝCH VÝUKOVÝCH MATERIÁLŮ NA VIRTUÁLNÍ ŠKOLU
3.
VYTVOŘENÍ PREZENTACE NABÍDKY MATURITNÍ ČETBY Z ČJ
4. SCHOLA PRAGENSIS A DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ 5.
PRVNÍ DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
6.
ROZPOČTOVÉ OPATŘENÍ NA ROK 2011
7.
KONFERENCE VYUČUJÍCÍCH IT ZŠ PRAHY 6
8.
SPOLUPRÁCE SE ZŠ ČERVENÝ VRH
9.
SPOLUPRÁCE SE ZŠ K OŘENSKÉHO
10. POZDNÍ PŘÍCHODY STUDENTŮ 11. PROBLEMATIKA PRAŽSKÉHO ŠKOLSTVÍ 12. SLOŽENÍ PRACOVNÍCH SKUPIN ZABÝVAJÍCÍCH SE VYUŽÍVÁNÍM IT V ŘÍZENÍ ŠKOLY 13. STÍŽNOST NA PROF. PETRÁŠKA 14. ANKETA MEZI STUDENTY PRVNÍCH ROČNÍKŮ
Informace SK žádost o nákup vybavení SK nabíječka pro dva ovladače WI 10 ks myší Bezdrátový přístupový bod 2 PC sety 1 PC bez monitoru Tonery
299,3 230,2 690,18 557,6 539,2 000,Str. 8
PRESÍK | Leden
Celkem hlasování: pro – 5, proti – 0, zdržel se – 0
33 315,-
p.Plíva informoval o důvodu velké spotřeby toneru a papíru v SK, studenti si kopírují učebnice RR doporučuje opatřit kopírku informací o zákazu kopírování učebnic, pokud se toto bude opakovat bude se uvažovat o monitorování tisku a používání kopírky prostřednictvím čipů a studentům bude nadměrné kopírování vyúčtováno
Další: 1.
LÍSTKY NA MATURITNÍ PLES JSOU OBJEDNANÉ
Další konference RR se uskuteční 10. 1. 2012 v 17:00 hodin
PŘIPRAVOVANÁ KOMUNIKACE ŠABLON A DIÁŘE
POMOCÍ
Obecná informace Jak jsem dříve deklaroval, hodlám v druhém pololetí tohoto školního roku nechat zahájit nový systém komunikace mezi pedagogy a studenty. Bude také sloužit pro přenos informací mezi vedením školy, managementem školy a zaměstnanci. Nejde v žádném případě o plnohodnotné využívání systému, ale o pilotní projekt, který má tento způsob odzkoušet a na základě získaných zkušeností přijmout další případné úpravy. Paní profesorka Kopeluková již školí skupiny pedagogů, kteří se s ní individuálně domlouvají na termínech. Tato aktivita z obou stran mě velmi těší a vážím si jí. Pro přenos informací je možno využívat i v systému virtuální školy více možností, níže naznačuji jen některé z nich. - využití systému diáře a tzv. pozvání na schůzku : několika jednoduchými kliky je možné vytvořit jednotlivci či skupině jednotlivců tzv. schůzku v jeho diáři, toto se jeví velmi výhodné pro informaci pro studenty o jejich účasti na nějaké školní akci, na oznámení písemné práce (pozvu dotyčnou třídu na písemku v přesný den a hodinu), ale i na takový domácí úkol, u něhož nechci nechat zavěsit vypracovaný dokument - využít systému šablon : mohu pomocí šablon oznámit písemku, sraz, ale mně se jeví výhodný pouze pro případ, kdy vyučující požaduje zavěšení vypracovaného úkolu do systému, v takovém případě musím vytvořit prostor pomocí šablon, kam studenti dokument zavěsí - vytvořit si pro každého studenta speciální prostředí podobné, jako mají studenti čtvrtých ročníků v předmětu maturitní projekt, tedy hodnotící list v daném předmětu, kam mohou studenti zavěšovat své práce, pedagog je má pak pohromadě, včetně nových verzí a Str. 9
Leden | PRESÍK
komunikace může probíhat velmi jednoduše pomocí komentačních bodů, každý vidí hned, jak probíhá proces dotváření dané práce Pochopitelně stejné možnosti platí i pro komunikaci mezi zaměstnanci. Příklad. Někdo z vedení školy či ze sekretariátu vytvoří v diáři tzv. pozvání na schůzku, tím se každému zaměstnanci v jeho diáři objeví informace, kdy se koná pedagogická porada, ale též, kdy mají uzavřít klasifikaci, kdy mají odevzdat např. tématické plány, přesčasy apod. Pokud si zaměstnanci a studenti zvyknou využívat diáře, vše se stane přehlednějším. Jedním pohledem bude každý vědět, kdy ho co čeká, co má kdy učinit, odevzdat. Tento systém se dá využít i pro pouhou informaci, po níž musí vykonat dotyčný další činnost. Například zadání úkolu může být klidně vystavené i jinde, v diáři může být pouze informace, kdy se úkol odevzdává a odkaz, kde se nalezne zadání. Nebo třeba i informace, že bylo předáno ústně v hodině. Pak už je věcí každého, aby si potřebné informace sehnal či dohledal. Tento systém budu vyžadovat používat od sekretariátu školy, svých zástupců a vedoucích předmětových komisí. Dále budu vyžadovat, aby si každý pedagog našel minimálně jednu třídu, ve které bude tento systém zkoušet. Je velmi potřebné, aby se zapojili všichni, neboť jedině tak mohou k tomu podávat všichni zasvěcené připomínky. Ty bude shromažďovat komise ICT, diskutovat o možných vylepšeních a vymýšlet takové úpravy, aby mohl být systém plnohodnotně využíván od začátku školního roku 2012/2013. Se svými podnětnými návrhy mohou pochopitelně přicházet i studenti.
Využití diáře studenty pro vlastní potřebu Byl bych velmi rád, kdyby si studenti zvykli do svého diáře nahlížet. Až se začne plnit informacemi, přičemž plnohodnotný provoz očekávám od září 2013, budou mít jistě dostatek důvodů tak činit. Věřím v pochopení zkušebního provozu v druhém pololetí tohoto školního roku ze strany studentů, i vyučující se musí se systémem naučit spolupracovat. Naopak očekávám vstřícný a aktivní přístup ze strany studentů. Domnívám se však, že by studenti mohli využívat diáře i mezi sebou. I pro ně je otázka několika kliků, aby vytvořili schůzku a na ni pozvali své kamarády. Budou pak mít velmi ucelený přehled o svých školních i soukromých aktivitách. Co se týká práv k nahlížení do osobního diáře studentů, patří pouze jim a nemá právo do něho nahlížet kdokoli jiný, včetně například jejich rodičů, ředitele školy či správců virtuální školy. Jak postupovat při vytvoření schůzky bude možné pochopit z návodu, který připraví jeden ze správců virtuální školy, konkrétně student Moravec ze třídy 3.A. Str. 10
PRESÍK | Leden
Pevně věřím, že tato služba přispěje k ještě lepší informovanosti studentů, nebudou muset namátkově nic hledat po virtuální škole, ale podle zjištěných úkolů či informací případně vyhledají místo, které budou potřebovat. Zároveň vždy ve chvíli, kdy přijde zpráva o akci přímo do diáře nebo bude odesláno zadání úkolu či informace pomocí šablony, dostanou i informaci emailem o této nové události na virtuální škole. Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
USTANOVENÍ KOMISE ICT A JEJÍ ÚKOLY Od prosince 2011 pracuje na škole skupina pedagogů, která nese pracovní název „komise ICT“. Jde o velmi aktivní pedagogy, kteří zastupují jednotlivé předmětové komise. Z předmětové komise výpočetní techniky sami projevili mnozí stát se součástí této pracovní skupiny, za což jsem velmi rád. Již na první schůzce, a během další internetové diskuse, se projevila vysoká aktivita jednotlivých členů a ti přicházejí s mnohými podnětnými návrhy. Přitom jsou vysoce pozitivní, tedy nehledají důvody, proč něco nejde, ale hledají způsoby, jaká učinit opatření, aby to šlo. Za toto jim i touto veřejnou formou děkuji a těším se na další spolupráci a její výsledky.
Co od pracovní skupiny očekávám : 1). Nalezení vhodného využití IT pro systém řízení a pro výuku s ohledem na rozdílné potřeby různých komisí, přenášení těchto požadavků do konečné realizace 2). Působení členů komise ve svých předmětových komisí v pozitivním duchu, tedy snižování nejistoty některých pedagogických zaměstnanců s prací s výpočetní technikou, něco na způsob pozitivní osvěty 3). Shoda všech na základní tezi, tedy že IT nelze ignorovat, je naopak třeba hledat takovou míru a způsoby jejího využití, aby co nejlépe IT podporovala specifika školy a jednotlivých předmětů 4). Přibližování jednotlivých stanovisek, především členů komise výpočetní techniky, jejichž odborné názory a požadavky na systém jsou velmi rozdílné 5). Očekávám velmi rozdílné a mnohdy i protichůdné názory. Očekávám i jejich sveřepé hájení jednotlivými členy komise. Na druhé straně doufám, že vždy bude diskuse probíhat v pozitivním duchu a bude vedena pouze věcnými argumenty. I s respektem k názoru jiným. Doufám taky v absenci negativního přístupu a myšlení, naopak věřím v jednoznačně pozitivní přístup všech členů.
Str. 11
Leden | PRESÍK
Složení komice ICT a jejich subkomisí : Všichni členové mají v komisi ICT rovnocenné postavení, komise se bude dle potřeby scházet a komunikovat společně či po svých subkomisí, podle potřeby. Složení obecné subkomise pro využití IT : ředitel školy, zástupce ředitele pan profesor Nechanický, paní profesorka Kaigerová, paní profesorka Emingrová, paní profesorka Scharnaglová a pan profesor Palek. Jde tedy o všechny vedoucí předmětových komisí a vedení školy. Složení odborné subkomise pro využití IT : ředitel školy (jako moderátor), paní profesorka Spurná, paní profesorka Kopeluková, paní profesorka Kaiferová, pan profesor Kolář, pan profesor Bayer, pan profesor Koňařík, pan profesor Lochman a vedoucí IT oddělení pan Černohorský. S výjimkou ředitele školy jsou všichni odborníci z oblasti IT.
Oblasti, kde by měla komise dát řediteli doporučení k jejich řešení :
a). Harmonogram činnosti (je nutné se domluvit, co je vhodné řešit jako první, druhé, co řešit paralelně apod.) b). Spolupráce s ředitelem pro vytvoření vnitřního předpisu pro způsob komunikace ve škole (tyto body budou zařazeny do organizačního řádu školy, ten by měl být novelizován) c). Koncepce rozvoje využívání IT ve výuce, vytváření multimediálních učeben, vybavení vyučujícími notebooky (shromáždění požadavků, vyhodnocení jejich oprávněnosti, stanovení priorit vložení prostředků do jejich nákupů apod.) d). Využívání notebooků studentů k výuce, pilotní program, postupné zavádění i do dalších předmětů (hledání vhodného pilotního programu na vhodných třídách a ve vhodných předmětech, vytvoření ankety pro všechny studenty ohledně jejich přístupu k notebookům a jejich názoru na míru jejich využití, stanovení podmínek a priorit, jak vyšší využití notebooků ve výuce zajistit) e). Využívání systému virtuální školy pro řízení školy a přenos informací, zjednodušení jednotlivých kroků pro uživatele (sjednotit požadavky na jednotlivé oblasti virtuální školy, hledat co možná nejvyšší míru shody, ačkoli nikdy nebude vše vyhovovat všem, sladit požadavky s tím, co je reálné v systému uskutečnit) f). Využívání systému virtuální školy pro výuku, naplňování systému podpůrnými výukovými texty, prezentacemi apod., spolupráce mezi komisemi a se studenty (hledat vhodnou míru spolupráce, aby do září 2013 byly u všech předmětů požadované základní prezentace tématických okruhů, hledat další způsoby, jak zajistit vytvoření vhodných prezentačních materiálů pro výuku, pomoc a spolupráce mezi komisemi, vhodné využití studentů při jejich praxích či za pomoci jejich maturitních projektů) Str. 12
PRESÍK | Leden
g). Výhled do dalších let, stanovení priorit, hledání zdrojů na jejich realizaci (co je potřeba zajistit do dalších let ohledně vybavení kabinetů, počítačových, odborných a kmenových učeben, jakým směrem se bude vyvíjet IT a co bude v podmínkách školy využitelné, tutoriály, videokonference, výuka on-line, videopřednášky apod.) Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Seminář Dobrý den, jsem Cyril Filcík, absolvent SSPŠ a rád bych vám nabídl možnost účastnit se kroužku ve kterém se naučíte základy Blenderu a ještě trochu víc. Blender je 3D modelář nabízející velmi kvalitní prostředí pro širokou škálu možností. Podle zájmu účastníků můžu navrhnout tři směry kudy by se mohl tento kroužek ubírat. Za prvé by to byla cesta herního průmyslu, kde bychom se naučili jak se vytváří herní modely a co vše je k tomu zapotřebí, za druhé by to mohlo být cestou fotorealistického modelování a za třetí, a tuto cestu bych doporučoval, by jsem vás seznámil obecně (ale pořádně) s Blenderem a pokud by byl zájem i další školní rok mohl bych pokračovat některou z předchozích cest. Co vše Blender nabízí: - Vytváření modelů s materiály a texturami - UV mapping (způsob aplikace textury na model - to se týká hlavně herní grafiky) - Kompozici obrazu, textur a metriálů (poněkud složitější okruh) - Animace - Vazby mezi modely (například kostry...) slouží k animaci - Jednodušší nástroj na střih vyrenderovaného videa či snímků - Scriptování (v Blenderu jde naprogramovat přímo vlastní hra ale je k tomu nutná znalost Pythonu, jinak se scriptování dá použít i na vytvoření novych vazeb mezi modely) - Sculpting (jde o způsob modelování) - Pokročilá fyzika kouře, vody, látek, částic atd. Ti kteří se již seznámili se Cinemou 4D rychle zjistí, že Blender nabízí jednu podstatnou výhodu, a to je rychlost a přehlednost s jakou je možné pracovat, protože Blender (jako ostatní 3D modeláře na podobné úrovní tj. Maya, 3D Studio Max) velmi efektivně využívá zkratky. Pro zájemce, kroužek by se konal od začátku února, konkrétní hodiny bych poté domlouval osobně s nimi. Pokud máte zájem pište na moji adresu:
[email protected] Cyril Filcík
Str. 13
Leden | PRESÍK
Pohozené injekční jehly … V posledních letech se stále častěji setkáváme s problémem, kterým je poranění se o pohozené injekční jehly. Tyto injekční jehly odhazují na veřejných prostranstvích většinou injekční uživatelé drog a tím bezprostředně ohrožují osoby, které se o ně náhodně poraní. Injekční uživatelé drog, především ti, kteří si půjčují jehly a stříkačky anebo sdílí roztok drogy, jsou mnohem častěji postiženi některými infekcemi přenášenými krví, především virovou žloutenkou typu C ale i infekcí HIV (virus lidského imunodeficitu). K přenosu těchto infekcí stačí minimální množství krve, která zůstává v průsvitu injekční jehly. Inkubační doba u žloutenky se pohybuje od dvou týdnů do šesti měsíců, u infekce HIV je podobná. Protilátky proti viru HIV lze zjistit za 2 až 3 měsíce po nákaze a v případě opakovaného rizika je nezbytné vyšetření opakovat.
riziko vzniku výše uvedených infekčních onemocnění: - bezprostředně po poranění nechat ranku co nejdéle volně krvácet, nemačkat (krvácení sníží dávku viru) - po zastavení samovolného krvácení ranku vymýt vodou a mýdlem, ošetřit desinfekčním roztokem s antiseptickým a protivirovým účinkem (např. Jodisol, Persteril) - co nejdříve vyhledat praktického lékaře, lékaře hygienické stanice nebo se obrátit přímo na nejbližší infekční oddělení nemocnice s poliklinikou.
Při poranění se o pohozenou injekční jehlu je velmi důležité provést soubor opatření, která zamezí nebo alespoň sníží
Ing. Eva Vacková
PAN PREZIDENT VÁCLAV HAVEL Jeho jméno jsem sice znal, ale skutečně jsem ho zaregistroval až v památných událostech v listopadu roku 1989. Nebyl jsem ani předtím bez informací. Má teta v roce 1977 podepsala Chartu. Můj otec podpis nepřipojil, protože měl nás tři syny ve věku středoškolských či budoucích středoškolských studentů a reálně hrozilo, že by nám komunisté studovat nedovolili. Str. 14
PRESÍK | Leden
Ale alespoň otec doma za zataženými roletami na psacím stroji Chartu přepisoval. Až později jsem pochopil, jaké těžké dilema tehdy prožíval. Alespoň jsem toto prohlášení jako student gymnázia četl, na rozdíl od mnoha, kteří ho pokorně veřejně odsuzovali, aniž by znali jeho obsah. Tehdy jsem se také poprvé dozvěděl o Václavu Havlovi. I z Hlasu Ameriky, jehož poslech byl přes činnost komunistických rušiček v naší rodině klasickým rituálem. Mimochodem, otci komunisté v roce 1969 sebrali pas a vrátili mu ho až nějakou dobu po konferenci v Helsinkách, někdy kolem roku 1979. Do té doby nemohl vycestovat ani ke spřáteleným soudruhům z NDR … Rok 1989 jsem prožíval velmi intenzivně, již jako učitel této školy jsem každý den chodil na demonstrace zvonit klíči, aktivně se zúčastnil stávky studentů a většiny pedagogů. Mladší z mých bratrů, jako čerstvý vysokoškolák, byl i se svou budoucí manželkou na Národní třídě, naštěstí se jim podařilo proklouznout a nedostali od zvláštních jednotek policie nakládačku. Můj druhý bratr byl v té době coby čerstvý inženýr elektrotechniky na roční vojenské službě a když jsem s ním mluvil telefonicky, říkal, že jsou vojáci domluvení a kdyby dostali rozkaz vyjet proti demonstrantům, obrátí zbraně proti svým velitelům. Když jsem uslyšel první prezidentský projev Václava Havla, byl jsem dojatý, nadšený a hrdý. Když jsem viděl, jak mu tleskají v americkém kongresu, byl jsem opět dojatý, opět nadšený a opět hrdý. Po létech, kdy jsem se musel stydět za představitele našeho státu, tady byl někdo, na koho jsem mohl být pyšný. Václav Havel mi tehdy přišel jako osoba z jiného světa, v duchu jsem ho stavěl na úroveň Gándího, považoval ho málem za poloboha. Tehdy jsem si do něj promítal veškeré své naděje, on měl být tou osobou, která zázrakem přivede zemi zdevastovanou čtyřicetiletou komunistickou tyranií k lepší budoucnosti. On, který raději, než by popřel své názory, šel za ně do vězení, byl opakovaně zatýkán a internován. Svým způsobem mučedník, který neváhal na sebe vzít hříchy nás ostatních a s nimi na bedrech trpět v bolševických věznicích. Po jisté době jsem pocítil rozčarování, za což nemohl ani tak Václav Havel, jako já osobně, neboť jsem po svém prezidentovi chtěl více, než on byl reálně schopný uskutečnit. Stále jsem si ho vážil, ale prostupovalo mnou zklamaní a zmatení, když se on zapletl do vnitrostranického boje o moc, začal dělat některé prokazatelné chyby a mnohá jeho prohlášení o jeho osobě jako spojnici mezi východem a západem mi přišla jako minimálně naivní. Po období zbožštění osoby Václava Havla přišla opatrná kritika i v médiích, někteří politici si dovolili veřejně s ním decentně nesouhlasit. Nakonec mnozí začali pomalu zapomínat na jeho Str. 15
Leden | PRESÍK
zásluhy, možná však jen do jeho osoby promítali své vlastní rozčarování, když se vše ukazovalo daleko těžší, než jsme si v listopadu 1989 a následných měsících ve své naivitě představovali. Další euforii zbožštění jsem zaznamenal po smrti Václava Havla. Mnoho článků či projevů považuji za servilních, neupřímných a svým způsobem pokryteckých. Ocenil jsem to, co řekl premiér, s Václavem Havlem jsem v mnohém nesouhlasil, ale vždy jsem si ho vážil. Tak nějak vyjádřil i můj názor. Pana prezidenta Havla jsem osobně neznal, nikdy se s ním nesetkal. Téměř vše, co o něm vím, jsem se dozvěděl zprostředkovaně z médií, musel si vytvářet svůj vlastní názor z informací minimálně rozporuplných a mnohdy značně protichůdných. Myslím si, že pan president byl osobností, která měla své silné i slabé stránky. Nebyl žádný světec, ale svým životem dokázal, že je ochotný za svou pravdu jít i do vězení, podstoupit šikanování ze strany vládnoucích komunistů, že je ochoten za svými názory stát i později, ačkoli nejsou právě populistické a ačkoli třeba nemusí mít vždy pravdu, alespoň z mého pohledu. Jsem velice rád, že se mu dostalo zasloužené pocty v souvislosti s jeho smrtí a že se s ním mnozí přišli rozloučit. Nikoli z povinnosti, ale protože to tak prostě cítili. Nelíbila se mi okázalost a umělost některých výjevů s tím souvisejících, naopak mě dojímala spontánnost do politiky nijak nezapletených lidí. V souvislosti s událostmi okolo smrti Václava Havla mám už jen tři poznámky, které považuji za správné ve spojitosti s panem prezidentem sdělit. Za prvé. Ač jsem s mnohými jeho pozdějšími kroky již nesouhlasil, stále mu jsem vděčný za to, co vykonal v kritických chvílích roku 1989. Kdy jsme nevěděli, jestli na nás komunisti nepošlou své Lidové milice a nevyvolají krvavé střety. Na samet při demonstracích a nesmírnou slušnost mezi lidmi v listopadu 1989 dokázal on navázat a přivést zemi ke svobodným volbám, jak nám slíbil. Za druhé. Pokud po panu Havlovi chce někdo něco pojmenovávat, což je v případě velkých osobností běžné, přimlouval bych se, aby jeho jméno neslo divadlo či knihovna. Letiště mi přijde poněkud mimo. Za třetí. Svou smrtí Václav Havel dokázal ještě jednou a naposledy ukázat na české komunisty, ukázat, co jsou ve skutečnosti zač. Zatímco jemu odmítli vzdát poslední poctu, hovoříc o něm jako o zrádci národa, svými vřelými sympatiemi naopak zahrnuli zesnulého severokorejského diktátora, z jehož rukou skapávala krev tisíců obětí z jeho vlastního národa. Voliči komunistů, těch třináct procent, co jim dává hlas ve volbách, a při přepočtu Str. 16
PRESÍK | Leden
šedesátiprocentní účasti v nich necelých osm procent naší populace, by se za své představitele měli stydět. Pokud tak nečiní, což předpokládám, pak jsem nucen konstatovat, že se stydím já za tuto část naší populace. A sděluji jim, že na rozdíl od nich, za které se před světem stydím, tak za pana Václava Havla, ač jsem s ním mnohdy nesouhlasil, jsem se stydět nemusel. A děkuji mu, že naposledy ukázal lidem, proti komu a proti čemu celý život bojoval a kvůli komu ho část z něj musel strávit ve vězení. Když za nic jiného, tak za tento svůj zásadový postoj si zaslouží Václav Havel úctu všech slušných lidí. Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Smrt bývalého prezidenta Václav Havel, jméno, o kterém čteme a slyšíme všichni od dětství. Je to přeci bývalý pan prezident a spisovatel, osoba působící i v divadle. Poslední dobou rušil naplánovaný program, byl dlouhodobě nemocný a ve věku 75 let nás trvale opustil. Příčinou smrti bylo dle slov jeho doktora Tomáše Bouzka oběhové selhání. Pan Havel měl naštěstí smrt, která nepatří mezi nejhorší, zemřel ve spánku v neděli ráno na chalupě na Trutnovsku, jak uvedla jeho tajemnice. Navíc s ním jeho poslední chvíle prožila kromě jedné ze sester boromejek, které o něj pečovaly, i jeho manželka Dagmar. Havel se v posledních měsících společnosti stranil, byl slabý a jeho organismus se plně nezotavil po zánětu dýchacích cest. Uplynulé týdny odpočíval na chalupě v Hrádečku. Naposledy pan Havel na veřejnosti vystoupil minulý týden při pražské návštěvě tibetského duchovního dalajlámy. Byl silná osobnost, co uměla bojovat i přes všechny problémy. I v době zdravotních problémů byl tento rok aktivní. Zahájil projekt své prezidentské knihovny, která měla být umístěna na Pražském hradě, ale zatím sídlí v centru Prahy v Řetěžové ulici. Na plátnech kin se objevila i jeho adaptace hry Odcházení, která byla přijata kritiky překvapivě nepříznivě. I své narozeniny oslavil velkolepě, v Centru současného umění DOX s přáteli a vlivnými politickými osobnostmi. Tento politik, dramatik a spisovatel byl považován za symbol revoluce v roce 1989 a bojovníka za lidská práva, v politice strávil 12 let a udělal toho pro náš národ více než kdokoliv jiný, dle mého názoru se mu nikdo nevyrovná. Proto snad nikoho nepřekvapí, že ve smutečním průvodu, který se konal tři dny po jeho smrti, tedy 21.12. ve středu, se objevily tisíce lidí. Při spatření rakve všichni začali cinkat klíči a tleskat. Zkrátka vzdali panu Havlovi úctu a čest, jaká mu právem náleží. Roman Pochop
Str. 17
Leden | PRESÍK
Na Petřín za zrcadly Fyzika naštěstí není jenom o tom, sedět hodinu co hodinu v lavici a lámat si hlavu všemožnou látkou.
O
bčas určitě není od věci něco z té látky vidět v praxi, a tak v pátek 4. listopadu vyrazila celá 3. C v doprovodu paní profesorky Zýkové na Petřín do proslulého zrcadlového bludiště. Vzhledem k tomu, že jde o vyhledávanou turistickou atrakci, nebyli jsme v bludišti sami, přesněji řečeno jsme byli s ostatními návštěvníky v neustálé tlačenici. I tak jsme ale všechno poměrně dobře viděli, a často se i zasmáli. V případě mnohých z nás totiž došlo díky různě prohnutým nebo natočeným zrcadlům k zajímavým proměnám. Nepochybuji o tom, že někteří jedinci by svůj obraz v některých zrcadlech rádi zachovali. Koneckonců, kdo už bludiště někdy navštívil, dobře ví, o čem je řeč. Zkrátka, i když šlo místy o trochu hektickou podívanou, ve výsledku jsme si to všichni určitě užili, možná i leccos pochopili, a v neposlední řadě šlo o zajímavé zpestření a ideální způsob, jak pro jednou zakončit páteční výuku. Martin Cvrček
M
Přednášky MFF
atematicko-fyzikální fakulta UK pořádá každý rok sérii přednášek z moderní fyziky. Je určena zájemcům ze středních škol a široké veřejnosti. Přednášky mají vždy společné téma, které je pro daný rok významné. Letošním tématem je „Einsteinovo gravitační dědictví“, ke stému výročí Einsteinova působení v Praze. Každá přednáška popisuje jednu část Einsteinovy teorie. Obtížnost je odpovídající znalostem studentů středních škol. Doporučil bych návštěvu všem, kteří mají zájem o fyziku a moderní technologie. Přednášky se konají každých 14 dní ve čtvrtek od 18:00 v holešovickém areálu MFF. Potřebné informace lze získat na adrese http://www.mff.cuni.cz/verejnost/hrom/201108/pmf_2011.pdf Student SSPŠ
Str. 18
PRESÍK | Leden
Nicholas Winton Nicholas Winton se narodil 19. května 1909 v rodině německo-židovského obchodníka Wartheimera v Londýně. Při svých studiích se Nicholas zaučoval v bance. Svoje zkušenosti poté uplatnil v bankách Berlína a Hamburku kde žil u svých příbuzných. Později se vrátil do rodné Anglie, kde se věnoval opět bankovnictví. V zimě 1938 se zapojil do záchrany židovských dětí z Československa, kterým umožňoval dostat se do Anglie až do vypuknutí války. Poté vstoupil do armády, kde bojoval za královské letectvo RAF. Příběh Nicolase Wintona Na konci třicátých let byla Praha stabilní a rozvíjející se demokratický stát v srdci Evropy. Vzduchem se ale nesla spousta strachu z nacistického Německa a jeho vůdce Adolfa Hitlera, který měl ve svém plánu zabrat celou Evropu. Lidé se mu smáli, dělali si z něj legraci, načesávali si jeho směšnou patku a kreslili si jeho knír. Lidé v Československu, ale cítili i nebezpečí a trýznil je strach z války. Protestovali proti Hitlerovým požadavkům na zabrání Sudet a byli připraveni se bránit. K vítězství však potřebovali pomoc od západních spojenců, které se k nim ale otočili zády. V roce 1938 zaprodala demokratická Anglie po podepsání Mnichovské dohody Československo Hitlerovi. Začala okupace Sudet. Situace v Sudetech byla velice neúnosná, zvlášť pro židovské rodiny. Ty začaly prchat a zakládaly uprchlické tábory.
Str. 19
Leden | PRESÍK
V tu dobu Nicholas Winton ani netušil co se v Evropě děje. Žil uspořádaný život bankéře a mohl si dovolit víc než průměrný člověk. A tak se rozhodl, že odjede na lyžování do Švýcarska, kam ale vůbec nedojel. Na požádání svého kamaráda Martina Blaka se rozhodl odjet do Prahy a zjistit situaci v Evropě. Nicholas nabídku přijal a společně odjeli do Evropy. Poté co přicestoval, naskytl se mu pohled na ubohé a vystrašené lidi v uprchlických táborech, kde byla spousta opuštěných židovských dětí, o které se nikdo nestaral. Jeho úmysl byl jednoznačný, zachránit ubohé židovské děti. Začal tak s prosbou korespondovat země mimo Evropu, zdali by nebylo možné poskytnout azyl pro opuštěné a bezmocné židovské děti. Jeden dopis směřoval i do Bílého domu, ale vyhovělo pouze Švédsko a Británie Nicholas neváhal ani chvilku a dle seznamu dětí napsaného devětadvacetiletým Angličanem začal shromažďovat povolení k pobytu, kauci v hodnotě 50 liber a náhradní rodinu pro každé dítě. V hotelu Šroubek kde každé ráno snídal, poskytoval informace zoufalým rodičů o vyslání jejich dětí do Anglie s německými špiony v zádech. Jelikož Britské úřady pracovaly pomalu, byl nucen některé z dokladů falšovat. Po dlouhé a vyčerpávající práci za pomoci jeho rodinných příslušníků však dal vše dohromady a vypravil 14. března 1939 první kindertransport s 20 dětmi. Nejvíce dětí odjíždělo v červnu, kdy se mu podařilo odeslat, až 200 dětí. Nejčastěji se jednalo o děti německých a rakouských uprchlíků, kteří tu hledali azyl, ještě než byla podepsána MD. Poslední transport byl vypraven 2. srpna 1939 a dosáhl celkového počtu 669 dětí. Největší neštěstí bylo, když plánované vypravení nejpočetnějšího transportu 1. září, se neuskutečnilo, jelikož začala 2. Světová válka. Nicholas se nikdy sám neodhodlal, aby se přiznal k tomu co dokázal v době války. Až jeho žena našla na půdě svého domu kufr se všemi důkazy a nálepkovou knihu kde vše bylo vysvětleno. Předala ji historičce Elizabeth Maxwelové, která uspořádala setkání v reality show: the live se zachráněnými dětmi. Jeho velice dobrý skutek přinesl Nicholasi Wintonovi v roce 1998 řád T.G.M od prezidenta Václava Havla a v Británii povýšení do šlechtického stavu od roku 2002 tak již už Sir Nicholas Winton. Dvakrát navržen na Nobelovu cenu za mír. O jeho hrdinství byl ztvárněn film od režiséra Mateje Mináče, Všichni moji blízcí. A autobiografický dokument Síla lidskosti. Tento člověk je pro zachráněné děti, v dnešní době jsou to lidé v důchodovém věku, OTCEM A HRDINOU!!! Martin Novotný 4.D
Str. 20
PRESÍK | Leden
Nicholas Winton aneb Nickyho rodina Dnes již 102 letý, Nicholas Winton. Co vlastně tenhle člověk dokázal? Snímek Nickyho rodina je volnou dramatizací událostí z let 1938-2010. Jméno Nicholase Wintona už zná dnes skoro úplně každý. Zachránil stovky převážně československých židovských dětí tím, že pro ně vypravil speciální vlak a odvezl je do bezpečí na Britské ostrovy. O svém činu ale nemluvil, protože ho nepovažoval za nic úžasného, a nebýt toho, že jeho žena jednoho dne našla knihu výstřižků, kam si lepil obrázky a údaje o zachráněných dětech, nikdy by se svět o jeho činu nedozvěděl. Před čím se je snažil zachránit? Doba byla tvrdá, bylo období druhé světové války, a Německo se snažilo ovládnout co nejvíce území. Kdyby Winton neudělal, co udělal, všech 669 československých dětí by zahynulo spolu s ostatními v koncentračních táborech nejspíše v plynových komorách. Proč mu jeho práce nepřišla úžasná? Protože nedokázal zachránit všechny, co o to stály. Kolem 2000 dětí bylo potřeba zachránit, ale Winton nemohl dokázat zachránit všechny. Bohužel v té době to nebylo tak jednoduché, jak by si každý rodič i Winton přál. Myslíme, že příběh Wintonových dětí zasáhl všechny na tolik, že se zamyslí a začnou pomáhat všem, co to potřebují. My začali, tímto článkem. Kateřina Pilná, Lukáš Pokorný 2 A
Nickyho rodina Jedná se o skvěle zpracovaný dokument od slovenského režiséra, scenáristy a producenta Mateje Mináče. Věrně popisující dokument o osudech lidí v Československu, kteří jako zázrakem přežili druhou světovou válku díky Nicholasi Wintonovi, který riskoval nejen svůj život. Jednalo se o děti, kterým Nicholas Winton zařídil narychlo pasy a všechny potřebné dokumenty a díky tomu jim umožnil odcestovat do Velké Británie. Děti z židovských rodin, které byly odtrženy a adoptovány prošly peklem, avšak menším peklem než jejich rodiče, kteří skončili v koncentračních táborech a byli nemilosrdně zabiti. Nicholas Winton se ani přes své zásluhy neprohlašuje za hrdinu. Po tomto skutku neváhal a vrhl se na další velké věci na pomoc lidem a nebýt jeho ženy, která na půdě rodinného domu objevila knihu výstřižků, kdo ví, jestli bychom se Str. 21
Leden | PRESÍK
o tom to velkém hrdinství vůbec dozvěděli. Do dnes zbývá spousta nezodpovězených otázek, které se pomalu odkrývají. Kdyby bylo víc lidí jako Nicholas Winton a víc takových činů, byla by naše společnost určitě někde výš. Tento film byl velice emotivní a strhující s věrnými daty a správnými souvislostmi. Sikora Vojtěch 4.L Dne 12. 12. 2011 jsme se spolu s několika třídami zúčastnili dokumentárního filmu Nickyho rodina. Film pojednává o panu Nicholasovi Wintonovi a o téměř zapomenutém příběhu záchrany 669 českých a slovenských dětí židovského původu těsně před začátkem II. světové války. Většina dětí ani nevěděla, kdo byl jejich hrdinou, který obětoval tolik času a úsilí, aby přežily. Nicholas Winton se o svém činu více než půl století nikomu nezmínil, dokonce ani své manželce. O půl století později manželka Nicolase něco hledala na půdě a nevědomky našla knihu, v níž byly dokumenty a seznamy dětí. Nicholas Winton jí seznámil s celou historií toho, co udělal. Ona to ukázala několika dalším lidem, kteří našli nějaké zachráněné děti a představili je naživo v pořadu BBC nejen Nicholasu Wintonovi, ale seznámili celý svět s jeho málo uvěřitelným hrdinským činem. Byl to krásný dokument a za jeho činy mu patří můj veliký obdiv a je jen škoda, že takových lidí není (nebylo) více. Panský Jan 4.A
ROK VE SPOJENÝCH STÁTECH ROZHOVOR S CEJNAR Cyril, student oboru IT ze třídy 4. B V loňském roce jsi strávil celý školní rok v USA. Jak ses dostal k tomuto studijnímu pobytu? „O ročním studiu jsem už věděl dlouho, protože hodně mých kamarádů v USA studovalo a někteří z nich ještě studují. Proto jsem se také rozhodl strávit rok ve Spojených státech.“ Jak jsi na tom byl s jazykem a kolik ti v tomto směru dal roční pobyt v USA? Jak je dle tebe důležitá výuka cizích jazyků?
Str. 22
PRESÍK | Leden
„Ohledně jazyka to bylo náročné hlavně zezačátku. První měsíc byl docela těžký, protože jsem se musel hodně soustředit ve škole, abych všemu správně porozuměl. Jazykově mi pobyt dal opravdu velké znalosti. Naučil jsem se dobře anglicky a hlavně zjistil, že je angličtina v dnešním světě velmi důležitá. Myslím si, že na výuku angličtiny a i jiných cizích jazyků by měl být kladen větší důraz, protože je velmi důležité umět cizí jazyk.“
Kde jsi bydlel a jaké zkušenosti jsi udělal s místními lidmi? Je velký rozdíl mezi životem v USA a u nás? „Celý rok jsem strávil v Texasu. Žil jsem v rodině. Bydleli jsme v menším městě, které bylo nejstarší v Texasu. Rodina, u které jsem žil byla moc příjemná, a nemohl bych si přát lepší. Život je celkově jiný, mě osobně životní styl Američanů tolik nenadchl. Každý je odkázaný na auto a pěšky skoro nikdo nechodí. A lidé se také chovají úplně jinak, všichni jsou přátelští a zajímají se navzájem o život druhých. Je normální, že na ulici potkáte neznámou osobu a popovídáte si.“
Do jaké školy jsi chodil a jak tě tam přijali tvoji spolužáci a jak pedagogové? „Chodil jsem do klasické „highschool“. Spolužáci byli super, už první den jsem se skamarádil s hodně lidmi. Všichni jsou hodně přátelští. Pár spolužáků mě vzalo hned první den na oběd. První den jsem se právě trochu bál jak to asi bude fungovat ve škole, ale hned po první hodině, kdy mě oslovilo několik spolužáků, jsem věděl, že to nebude vůbec špatné. Pedagogové byli stejně přátelští, kdykoli jsem měl nějaký problém tak mi rádi pomohli a vysvětlili věc, kterou jsem nechápal.“ Ve středních školách v USA nejsou prý klasické třídy, jak je známe my u nás. Jak tam funguje systém výuky na střední škole? „Ve třídě nejsou hlavně klasické lavice jako u nás, každý žák má svou vlastní. Tím pádem se každý také víc soustředí na látku, kterou pedagog vykládá.“ Mohl bys nám sdělit, jak vypadal tvůj klasický výukový den na střední škole v USA? „Školní den mi začínal asi v 8:30. Každý den jsme o první hodině poslouchali US hymnu. Hodina trvala 50 minut. Po hodině jsem se musel rychle přesunout do jiné třídy, protože přestávky byly pouze pětiminutové. Po třetí hodině jsem měl přestávku na oběd, která trvala 50 minut. Měli jsme velkou školní jídelnu. V jídelně jsme si každý den vybírali jídlo, jaké jsme chtěli, nebo jsme si mohli přinést svoje vlastní z domova. Po obědě mě čekaly další tři hodiny výuky. Po skončení výuky jsem měl ještě sportovní část, kterou pro mě byl golf. Str. 23
Leden | PRESÍK
Okolo třetí hodiny jsem opustil školu a přesunul jsem se na golfové hřiště, kde jsem strávil dvě až tři hodiny.“ Jak probíhá vlastní výuka a jak jsou využívány prostředky informačních technologií, např. dataprojektory, interaktivní tabule apod.? „Při výuce jsme využívali informační technologie často. Skoro při každém předmětu učitelé používali dataprojektory k výuce. Velmi často jsme měli promítnuté základní informace co se v každé hodině bude probírat a poté jsme si mohli zapisovat poznámky.“ Jak studenti využívají vlastní počítače? „Osobní počítače jsme prakticky používat vůbec nemohli. Ve škole jsme měli přístup do knihovny, kde jsme mohli pracovat na školních počítačích.“ Odkdy mohou studenti řídit automobil a jakými dopravními prostředky dojíždějí do školy? „Řídit je povoleno od 16 let. Většina studentů si hned v 16 zažádá o řidičský průkaz a pak dojíždí do školy vlastním autem. V některých případech, kdy je studentovo bydliště značně vzdáleno od školy je možno zařídit výjimku a student může dostat řidičské oprávnění dříve než v šestnácti letech.“ Mládežnický sport v USA není organizován ve sportovních klubech, ale právě na středních školách. Jak je sport podporován školou, městem a jeho obyvateli? Je tomu opravdu tak, jak vídáme v některých filmech ze středoškolského prostředí? „Ano, hodně sportů je organizováno školou a jsou součástí výuky studentů. Každý student si může zvolit sport, jaký chce dělat a může se stát částí školního týmu. U některých sportů záleží na výkonnosti jedince, jestli není dostatečně dobrý, nemusí být do týmu přijat. Obyvatelé města jsou samozřejmě fanoušky týmů, hlavními sporty jsou fotbal, basketbal a baseball.“ Musí mít každý středoškolský student svůj sport? Nebo existuje něco obecného, jako je u nás tělesná výchova? A jakému sportu ses věnoval ty osobně? „Není podmínkou, aby student měl zvolený určitý sport. Ve škole je také něco jako u nás tělesná výchova. Na tento předmět chodí ale pouze minimum studentů, většina se snaží být v jednom ze sportovních týmů.“
Str. 24
PRESÍK | Leden
Jaké jsou dle tebe největší klady tvého ročního pobytu v USA? A doporučil bys ho i jiným? „Jako hlavní výhodu beru jazyk. Podle mého názoru je to nejjednodušší možnost jak se naučit jazyk. Věřím, že každý se za rok strávený v anglicky mluvící zemi naučí výborně anglicky, protože se musí snažit mluvit a komunikovat v anglickém jazyce. Další skvělá zkušenost je, že člověk zjistí jaký je život v jiné zemi, jak lidé fungují a vše co je s životem spojeno.“ Na jakém principu jsou v USA přijímáni studenti na střední školy? „V podstatě žádné přijímací řízení není. Studenti jsou přiděleni na střední školu v blízkosti jejich bydliště. Pouze u soukromých škol může být vyhlášeno přijímací řízení, ale i to je trochu nezvyklé.“ Existují v USA také střední odborné školy, jako je tomu u nás? „Jestli takové školy jsou tak jich moc není. Většina středních škol má všeobecnou výuku.“ Jaká je možnost studovat na vysokých školách v USA, jaké musí být splněny podmínky a kolik stojí běžné školné na vysokých školách? „Studium na vysoké škole je už těžší. Každý student si musí platit školné. Nejsou školy, kam by studenti mohli chodit zadarmo jako tomu je u nás. K přijetí na vysokou školu musí studenti mít splněnou zkoušku SAT. Každá vysoká škola má určitou minimální hranici bodů ze zkoušky SAT. Pokud student nesplní minimální hranici bodů, nemůže být přijat na školu. Nejlepší školy mají samozřejmě bodovou hranici ze SAT velmi vysoko. Školné na jeden rok se pohybuje v rozmezí $10 000 - $60 000. Studenti také mohou získat stipendium, kdy je jim školné odpuštěno, nebo platí pouze část. Stipendia se dají získat za sport, dobré známky na střední škole, zajímavé aktivity na střední škole.“
Str. 25
Leden | PRESÍK
Jaké jsou tvoje studijní výsledky na naší škole, a uvažuješ, že bys po maturitě odešel studovat do USA na vysokou školu? „Výsledky na SSPŠ mám docela dobré a jsem s nimi spokojený. O studiu v USA jsem přemýšlel a měl jsem i nějaké nabídky jít na jednu ze škol v okolí místa kde jsem bydlel, ale zatím nevím. Příští rok studium na vysoké škole v USA určitě zkoušet nebudu. Zkusím nejdřív české školy, a když se mi výuka v příštím roce líbit nebude tak se možná pokusím o nějakou školu v USA.“ Můžeš nás seznámit s tématem svého maturitního projektu a co je jeho cílem? „Můj projekt porovnává české školství a školství v USA. Porovnávám základní, střední a vysoké školy. Cílem projektu je zjistit a ukázat rozdíly ve dvou odlišných systémech.“ Máš nějaký nápad, co by dle tvého názoru mohlo obohatit či zpestřit výuku na naší škole? „Pravděpodobně více skupinových prací, na kterých by studenti pracovali společně a navzájem si radili a získávali zkušenosti. Také bych uvítal více práce s informačními technologiemi.“ Máš ještě něco, co bys doplnil k předchozím otázkám, co by podle tebe mohlo zajímat čtenáře Presíku? „Pouze bych doplnil, že určitě doporučuji studium v USA. Může to být skvělá zkušenost pro každého, kdo se toho nebude bát.“
Děkujeme za rozhovor.
Rozhovor s Martinem Koňaříkem Na dnu otevřených dveří jsem se procházel po škole a z ničeho nic jsem narazil na pana prof. Koňaříka, který se zmínil, že se studenty naší školy vytváří zajímavý projekt zvaný „Team development“, tak mi to nedalo a další úterý jsem navštívil jejich přípravné hodiny. Dozvědět se o tom více by bylo nejlepší formou rozhovoru. Tak tady ho máte. Už nějakou dobu existuje projekt zvaný "Software Development Team" pro mladé začínající programátory a grafiky, můžete nám více přiblížit, o co jde? „Jedná se o skupinu programátorů a grafiků z řad studentů naší školy, zkrátka lidí, co se chtějí tvorbě aplikací věnovat více, nad rámec výuky.“ Str. 26
PRESÍK | Leden
Jaký je účel (náplň) celého projektu? „Doufám, že cílů je více, jednak jde samozřejmě o vyvíjené "produkty", ať už to jsou modely, které ukazují, jak by některé aplikace mohly či měly fungovat, jednak je to aplikace, na které pracuje většina členů týmu. Nejvíc ale jde o výměnu zkušeností mezi jednotlivými členy týmu a také o vzájemnou motivaci něco vytvářet.“ S tímto nápadem jste přišel Vy, nebo studenti? „Založit tým byl můj nápad a dovedlo mne k němu hned několik důvodů. Jednak to byla anketa v Presíku, kde se mluvilo o tom, zda studenti jsou či nejsou sami schopni vytvořit, řeknu to obecně, větší a funkční databázovou aplikaci. Dalším důvodem byla moje spolupráce s jedním ze studentů naší školy, jehož malou aplikaci využívají lidé po celém světě. Aby to bylo pochopeno správně - on tuto aplikaci vytvořil dříve, než jsme začali spolupracovat, já jen předložil analýzu a nabídnul pomoc při odladění navazující části aplikace. Řekl jsem si, že určitě by se našlo ve škole více šikovných programátorů a že by bylo zajímavé spojit jejich síly.“ Může se tohoto projektu zúčastnit kdokoli, nebo je to určeno jen pro „nadané“ studenty? „Tak samozřejmě nadaní studenti jsou vítáni dvojnásob, ale dveře jsou otevřené pro všechny. Primárně jsem oslovil pouze studenty druhých ročníků, nejen protože je znám, neboť všechny druháky IT oboru učím, ale hlavně protože mají pro tvorbu aplikací nejlepší prostor. Tým rozšířilo v nedávné době několik studentů třetího ročníku, přinesli nové nápady a cenné zkušenosti. A dokonce se k nám přidalo i několik prváků. Nezvu pouze pány studenty ročníku posledního a důvod je zřejmý - jejich starostí teď bude především úspěšně odmaturovat.“
Kolikrát do týdne se scházíte a kolik času tomu věnujete? „Pravidelně se scházíme jednou týdně, je to taková moderovaná diskuse, referáty jednotlivých členů, ukázky dílčích částí, rozdělení dalších úkolů. Členové týmu pak tvoří doma, přičemž elektronicky komunikujeme i průběžně.“
Pod slovem development si vybavuji slovo "vývoj", máte něco konkrétního v plánu, co budete vytvářet (popřípadě vytváříte), nebo to necháváte na studentech? „Ačkoliv náš tým začal fungovat až v listopadu, předvedli jsme již začátkem prosince vedení školy a některým dalším hostům funkční model "Úkolů pro virtuální školu", neboli samozřejmě již něco vytváříme. Prozradím, že hlavní aplikací, na které pracujeme, je hra. Chtěli bychom vytvořit on-line RPG hru, která bude nejen zábavná, ale měla by Str. 27
Leden | PRESÍK
mít i edukativní prvky. Nechci nyní prozrazovat detaily, tvorba tak rozsáhlé aplikace je běh na dlouhou trať, nejde o žádnou primitivní střílečku, až budeme mít nějakou beta-verzi, určitě hotový kus díla rádi představíme, ale to ještě pár měsíců potrvá.“ Máte ještě něco, co byste chtěl případně doplnit? „Snad jen bych využil této příležitosti a pozval ke spolupráci další studenty se zájmem o vývoj aplikací. Scházíme se každé úterý, 7. a 8. Vyučovací hodinu v učebně 202.“ Děkuji za rozhovor
Panský Jan 4.A
Maturitní projekt – dálkově ovládaný robot S Davidem Vítkem (4.C) jsme si povídali o maturitním projektu „Dálkově ovládaný robot“ na kterém spolupracuje. Jak ses k projektu dostal a proč právě dálkově ovládaný robot? „To proto, že když jsem vybíral maturitní projekt, tak v seznamu ze kterého bylo možné si vybrat byly projekty, které mě nijak nezaujaly a tak jsem začal přemýšlet nad vlastním tématem. Po nějakém čase mi spolužák navrhl spolupráci na projektu a ve výsledku z toho vznikl právě dálkově ovládaný robot.“ Co si ty osobně představíš pod slovem robot? „Představím si stroj, který je do jisté míry samostatný a dokáže komunikovat se svým okolím popř. zjišťovat nějaké údaje a vykonávat příkazy.“ Co očekáváš od svého projektu? „Že se něco přiučím v oblasti elektrotechniky, programování a možnostech propojení s různým hardwarem.“ A co by měl váš projekt přinést ostatním? (např. studentům) „Měl by být přiblížením řídících systému v jiné podobě, ukázkou velkých možností, které nabízejí. Nebo také jako inspirace pro projekty budoucí.“
Str. 28
PRESÍK | Leden
Jaké to je dostat "volnou ruku" co se týká projektu? Když vezmeš, že ostatní spolužáci mají stanovená pravidla? „Volná ruka mi vyhovuje, je to jeden z důvodů proč jsem si vybral zrovna tento projekt.“ Co je nebo bylo největším problémem ve vašem projektu? „Doposud jsme nenarazili na žádný závažnější problém, zatím vše jde podle plánu.“ Co bude váš robot vlastně umět? „To jsme do poslední chvíle nevěděli ani my sami, nabízela se velká spousta možností, ovšem konečné rozhodnutí je, že bude schopen snímat teplotu, vzdálenost, pohyb bude zajištěn pomocí pásů a dvou motorů. Vybírali jsme především z důvodů omezených financí.“ A co jeho velikost? „Robot bude poměrně malý, položený na papíře by měl zabírat plochu o velikosti nejvýše formátu A5. Co se týká výšky, ta bude záležet na finálním tvaru karoserie.“ Máme prosinec, v jaké fázi nyní jste? „V tuto chvíli se již dokáže pohybovat, snímat teplotu a vzdálenost jak se můžete dočíst v našich harmonogramech na virtuální škole, nyní pracujeme na aplikaci pro jeho ovládání z počítače.“ Berete někde inspiraci nebo je to cele Váš nápad? „Vzhledem k tomu ze Arduino je poměrně rozšířené tak se samozřejmě inspirujeme některými projekty, ale na robota stejných parametrů jsme zatím nenarazili.“ Máte / máš v plánu i po dokončení projektu dále pokračovat v rozvoji robota? „Vzhledem k tomu, že robot po dokončení zůstává škole tak nejspíš ne, možná časem vytvoříme nového.“ Jak se bude Váš robot jmenovat? „Jméno zatím nevíme, ale před dokončením projektu bychom jej chtěli vymyslet.“ Budete mít pro robota i nějaké praktické využití? „Možná by se prakticky i využít dal, ale vzhledem k jeho schopnostem si nejsem jistý, v jakých situacích by byl užitečný.“ Str. 29
Leden | PRESÍK
MMA Dobrý den, v tomto článku vám chci přiblížit bojový sport MMA je to víceméně moderní sport, který se dostává do popředí v posledních letech. Tedy MMA či jinak Vale-tudo, je fenomén posledních dvou desetiletí, ovšem jeho počátky sahají až do 7. stol. př. n. l. kdy Řekové zavedli na Olympijských hrách Pankration, drsnou směs starověkého boxu a zápasu, ve které byly povolené všechny údery a zápasnické techniky (včetně lámání končetin, vypichování očí a úderů na genitálie), které by vedly k poražení soupeře. Zápasy trvaly často několik hodin a nezřídka končily smrtí. Pankratisty využíval pro jejich legendární schopnosti např. Alexandr Veliký při svých taženích. Tento způsob boje přetrval v Řecku dodnes, ovšem s jasnými a bezpečnými pravidly chránícími oba zápasníky. Zápasníci jsou připravovaní ve všech třech úrovních boje: v postoji, zápas a boj na zemi, protože v MMA nemá byť dobrý, ale jednostranný bojovník šanci. Existuje několik elitních profesionálních soutěží jako je například americká UFC , bývalá japonská PRIDE nebo STRIKEFORCE . Vedle toho je samozřejmě bezpočet soutěží. V profesionálních bojích se bojuje na omezený počet kol s přesně daným časovým limitem, povinné chrániče tvoří pouze speciální rukavice a chránič zubů. Je několik způsobů, jak dosáhnout vítězství- K.O., vzdáním soupeře (submission) nebo zastavení rozhodčím (T.K.O). Tento sport bych vám chtěl doporučit. Pokud chcete začít chodit, stačí si vzít tričko, kraťasy a láhev na pití a vyrazit do gymu. Jeden je hned blízko naší školy na Andělu ve Zborovské ulici. Doufám, že vás tento sport zaujal a třeba se jednou potkáme v tělocvičně. Student SSPŠ
Str. 30
PRESÍK | Leden
Basketbal na naší škole Poslední listopadový den se ve stařičké sokolovně na Žižkově sešla basketbalová reprezentace naší školy, aby sehrála úvodní kolo POPRASKové soutěže. Jako nasazené družstvo jsme nemohli mít jiný cíl, než postup. A to i přesto, že nám opět někteří hráči ukončili „kariéru“ na naší škole. Další basketbalisté nebyli nominováni z výkonnostních, zdravotních nebo studijních důvodů. Někteří nedostali povolení ze svého mateřského klubu. Vše tedy leželo na pouhé sedmičce hráčů, která musela odehrát tři utkání (ve zkráceném čase) během dopoledne. Na první pohled vypadaly ostatní školy nebezpečně, ale hratelně. K prvnímu zápasu proti KG Modřany jsme nastoupili v základní sestavě: Panský (4.A), Jelínek (1.D), Méri (3.B), Steinhauser (3.D) a kapitán Mandel (3.A). Na lavičce byli připraveni: Nevyjel (4.C) a Dúha (1.B). Od prvního rozskoku bylo všem jasné, kdo bude na palubovce kralovat. Ve žlutém hrající Smíchováci nedali soupeři šanci. Sehraná dvojice Jelínek – Steinhauser, doplněná Mandelem, pomalu soupeře rozkládala a ničila. K nim se přidal i zbytek našeho týmu a bylo z toho bezproblémové, vysoké vítězství. Podle rozpisu jsme měli po prvním zápase volno. Tak dlouhé, že jsme se mohli podívat na dívčí zápasy ve vedlejší tělocvičně. Škoda, že jsme nemohli fandit našim holkám, ale tolik jich na škole nemáme, abychom z nich utvořili tým. Také jsme stihli nastudovat naše další soupeře. A vyplatilo se. Obchodní akademie Kubelíkova to hrála tzv. na dva hráče. Ostatní byli jen do počtu. Proto stačilo se na tyto dva baskeťáky zaměřit, přitvrdit obranu a občas se trefit do správného koše. Naší taktiku jsme dodrželi, s přehledem zvítězili a postoupili do play-off, kde se na nás chystalo Gymnázium Botičská. Asi mírný favorit. Kluci si tuto školu nepřáli, trochu se jich báli. Začali jsme však skvěle. Tvrdě jsme Str. 31
Leden | PRESÍK
bránili a dobře zakončovali naše útoky. V poločase to vypadalo na jednoduchý postup. Nahrávalo nám i to, že jsme nemuseli nikam spěchat, protože tento turnaj se netradičně hraje na hrubý čas. Mohli jsme zdržovat (tedy nechvátat), používat i jiné taktické praktiky, abychom zápas v klidu dovedli do vítězného, postupového konce. Ale to naši hráči neumí. Mají rádi dramatické koncovky (to už je na naší škole tradiční) a asi si libují v tom, když tělocvikáři dostávají srdeční kolapsy. Náš desetibodový náskok byl během chvilky pryč, taktika se bortila před očima. Naše hra neměla s basketbalem nic společného. Ještě, že naši reprezentanti mají v sobě naprogramovanou touhu po vítězství, bojovnost a klid. To nám dopomohlo k zázračnému tříbodovému hodu Michala Steinhausera a k vítězství. Klukům za postup děkuji a přeji hodně štěstí v dalším kole. A našemu kapitánovi také brzký návrat na palubovku a k basketbalovému koši. Bude nám v dalších utkáních hodně chybět. Mgr. Liboslav Matoušek
ŠKOLNÍ TURNAJ Druhá basketbalová událost proběhla tentokráte v naší školní tělocvičně. V rámci Dne otevřených dveří se konal turnaj tříd v basketbalu trojic na jeden koš. Oproti letům minulým byla účast velmi slabá. Ještě, že se našlo alespoň 6 tříd, které obětovaly svůj volný odpolední čas a přišly si zahrát. Na rozdíl od pin-pongu, kde byla přihlášena pouze jedna třída. Dříve se hrávalo již dopoledne a žáci přišli v hojném počtu. Asi to nebylo tím, že by tak milovali sport, ale ulili se z výuky. Je to smutné, ale taková je realita současné doby. Povinně to však nařizovat nebudeme!!! Malou účast nahradila kvalita, pohoda a dobrá nálada. Do tělocvičny se přišli podívat nejen návštěvníci DODu, ale také nehrající studenti, absolventi školy, profesoři i pan ředitel. Na palubovce se střetli nejen basketbalisté, ale zastoupení měla také házená, fotbal, volejbal, florbal nebo obyčejní zapálení „nesportovci“. Jedna třída se nebála nasadit děvčata. Loňští vítězi si vyrobili speciální sadu dresů. Hrálo se ve dvou tříčlenných skupinách každý s každým, následovalo semifinále a boje o konečné umístění. Favorité tentokráte nezaváhali a dodriblovali k medailím. skupina A 4.B vs. 2.D 8 : 4 skupina B 2.A vs. 4.C 6 : 18 skupina A 2.D vs. 2.L 14 : 15 skupina B 2.A vs. 4.D 4 : 6 skupina A 2.L vs. 4.B 6 : 8 skupina B 4.D vs. 4.C 16 : 2 o 5.-6. místo 2.A vs. 2.D 4 : 12 semi. A1/B2 4.B vs. 4.D 24 : 2 semi. A2/B1 2.L vs. 4.C 8 : 16 o 3. místo 4.D vs. 2.L 8 : 22 FINÁLE 4.B vs. 4.C 26 : 28 po prodl. Str. 32
PRESÍK | Leden
Hodnotili jsme i nejlepší střelce. Bitva to byla do poslední sekundy. 1. místo Matouš KOS 4.B (36 bodů) 2. místo Tomáš Haltmar 4.C (32 b.) 3. místo Jan NEVYJEL 4.C (28 b.) Blahopřeje všem zúčastněným i vítězům.
Florbalisté se předvedli ve skvělém světle Naši florbalisté se pustili do posledních bojů před novým rokem.Jejich soupeřem na úvod osmifinálové skupiny se utkali s nevyzpytatelným protivníkem Gymnáziem Ohradní. Zápas začal ve velmi ostrém tempu ,které mu naštěstí soupeř nedokázal čelit celé utkání.Tudíž jsme po prvním poločase vedli 4:1 a nakonec si došli pro velmi klidné vítězství v poměru 7:1.Toto vítězství nám dodalo sebevědomí do dalšího utkání ve kterém jsme se utkali se soupeřem z kategorie těžších Obchodní akademií Kubelíkova ,která se v posledních letech vždy dostala do vyřazovacích bojů středoškolské ligy.Zápas začal oťukáváním a opatrnou hrou z obou stran načež se jako první prosadili naši borci a o chvíli pozdějc se podařilo náskok zvýšit na uklidnujících 2:0 jenže soupeř se nevzdával a ve spolupráci s rozhodčími,kteří nepískali zrovna fér se jim v přesilové hře podařilo snížit a dokonce i vyrovnat ovšem do přestávky se podařilo dostat ztracené vedení na naši stranu a na světelné tabuly tedy svítilo poločasové skóre 3:2 pro SSPŠ.Druhý poločas začal jako horor dva rychlé góly v naší síti a rázem jsme prohrávali 3:4 ovšem naši hráči se dokázali semknout a ukázat srdce pravých smíchovských průmyslováků a Str. 33
Leden | PRESÍK
začali se prát o každý balón a odměnou jim bylo nakonec otočení zápasu v jejich prospěch a cenná výhra 6:4 a nečekané zajištění jasného postupu do čtvrtfinále už po úvodních zápasech osmifinálové skupiny .
SSPŠ 7:1 Gymnázium Ohradní Branky :4x Pochop,Recht,Zoth,Malec Asistence: 2xPochop,2xRecht,Zoth SSPŠ 6:4 OA Kubelíkova Branky:2xPochop,Zoth,Lubenský,2xMalec Asistence:3xLubenský,Pochop,Recht
Florbal Pro psaní tohoto článku jsem se rozhodl poměrně rychle, je to totiž sport, kterým žiji, a tak bych se rád podělil s ostatními, co od něj můžou čekat.
P
ro začátek něco málo z historie. Historie florbalu začala v USA na konci padesátých let 20. století. Hrálo se v halách s hokejkami a lehkým plastovým pukem. Po příchodu do Evropy byl puk brzy nahrazen míčkem z umělé hmoty. Na začátku 70 let se ještě hrálo na malé branky bez brankáře. První mezinárodní utkání bylo odehráno v roce 1985, a to mezi Švédskem a Finskem. Mistrovství světa je organizováno každoročně, v sudých letech pro muže a v lichých pro ženy. Florbal je už šest let po sobě nejrychleji rozvíjejícím se sportem v republice. Registrační horečku si drží zhruba tři roky. 29. listopadu 2002 překročil počet registrovaných florbalistů 20 000 hráčů. Jak se vůbec florbal dostal k nám? Vůbec první setkání s florbalem v České republice se pravděpodobně událo díky výměnnému pobytu studentů VŠE v Praze se studenty helsinské univerzity KY v roce 1984. Na svém zájezdu do Čech Finové přivezli sadu florbalových hokejek a malá tělocvična na VŠE Str. 34
PRESÍK | Leden
byla svědkem prvního historického zápasu mezi Finy a Čechy. Po odjezdu nám Finové hokejky zanechali a tak se s nimi hrálo až do doby než se zničily. A jaké že jsou pravidla? Hraje se v halách na hřištích velikosti 40 x 20 metrů, hřiště je ohraničeno po celém obvodu mantinely vysokými 50 cm, branka má rozměry 160 x 115 cm. Hrací čas je 3 x 20 minut s 10 minutovými přestávkami. Na hřišti má každé družstvo 5 hráčů a jednoho brankáře, brankář nemá hokejku. Utkání řídí dva rozhodčí s rovnocennou autoritou. Hokejky i míček jsou vyrobeny z plastových materiálů. Ve florbalu je především zakázán tvrdý kontakt s protihráčem, blokování, sekání, nebo kopání do soupeřovy hokejky. Nehraje se rukou ani hlavou, není povolena hra hokejkou nad úrovní kolen. A jak ve světě? Ve Švýcarsku šli svou cestou. Hlavním rozdílem bylo to, že brankář měl hokejku, jako má brankář v hokeji. Ve Švýcarsku hrají „velký florbal“ (Grossfeld) pouze v nejvyšších soutěžích. V nižších soutěžích se hraje tzv. Kleinfeld – malý florbal, kde v poli hrají pouze 3 hráči (plus brankář). Tak a teď něco málo z mistroství světa. Konalo se již osm ročníků mistrovství světa, přičemž šestkrát vybojovalo vítězství Švédsko, ale při posledním mistrovství v roce 2008 v České republice je sesadilo z trůnu Finsko. To titul obhájilo na vlastní půdě v roce 2010. Češi na domácí půdě obsadili čtvrté místo, ve Finsku získali bronz, když porazili tým Švýcarska jasným rozdílem 9:3. Pro tým Česka to byla historicky druhá
medaile. Na závěr bych rád řekl, že člověk, který celý život nic nedělal, a chce to změnit, by měl zkusit tohle. Když to vezmu z vlastního pohledu, mně osobně to dodává energii, zabaví mě to, poznám spoustu nových lidí při zápase je to něco, co nikdo nepozná, pokud to nezkusí… Roman Pochop
Uzávěrka 30. 1. 2012 Str. 35
Leden | PRESÍK
Str. 36
