Měsíčník Smíchovské střední průmyslové školy Únor 2009

Měsíčník Smíchovské střední průmyslové školy

6

39

Anketa - Palach

HIP HOP

Únor 2009

Záhady bible

Florbal

42

32

Obsah: Dobrý den v druhém pololetí ! ................................................................................................................... 3 Schůze Rady rodičů dne 13.ledna 2009 ..................................................................................................... 3 Co nás stál rok 2008 – aneb nic není zadarmo! ....................................................................................... 4 Co se nám povedlo v roce 2008 – zlepšení prostředí školy ................................................................... 5 ANKETA K JANU PALACHOVI .......................................................................................................... 6 Dny otevřených dveří ve Smíchovské SPŠ ............................................................................................. 12 Filozofická úvaha........................................................................................................................................ 12 DŮLEŽITOST MLUVENÉHO PROJEVU ....................................................................................... 21 Machine Ball Cup .......................................................................................................................................22 Praxe 2. a 3. ročníků oboru IT ................................................................................................................. 23 Seminář JavaScript......................................................................................................................................23 VIRTUÁLNÍ ŠKOLA .............................................................................................................................. 26 Ing. BRABCOVÁ Helena, profesorka výpočetní techniky.................................................................. 26 HOCHMUTH Jan, 4.A ............................................................................................................................. 28 KOLÁŘ Petr, 4.L ....................................................................................................................................... 29 Minulost a současnost SSPŠ očima Mgr. Jaromíra Zeleného .............................................................. 30 The Action................................................................................................................................................... 31 ÚSPĚCH FLORBALISTŮ ...................................................................................................................... 32 Lyžařský výcvikový kurz v Peci pod Sněžkou........................................................................................ 33 LYŽAŘSKÝ KURZ .................................................................................................................................. 33 Lyžák - zajímavost ......................................................................................................................................33 Mistrovství ČR středních škol v basketbalu ........................................................................................... 34 BASKETBALOVÉ MČR STŘEDNÍCH ŠKOL ................................................................................. 36 ANKETA K ŽIVOTNÍMU STYLU ..................................................................................................... 37 HIP HOP .................................................................................................................................................... 39 ZÁHADY BIBLE – vědci tvrdí : všechno bylo jinak .......................................................................... 42 ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA ................................................................................................................... 44 MATURITNÍ PLES - FOTO .................................................................................................................. 46 Maturitní ples školy ....................................................................................................................................46

2

DOBRÝ DEN V DRUHÉM POLOLETÍ ! Je po prvním pololetí. První ročníky mají za sebou povedený lyžařský kurz, máme za sebou krásný maturitní ples, čtyři termíny dnů otevřených dveří, je po pololetních prázdninách, blíží se třetí čtvrtletí. Letí to. Maturantům se blíží první maturitní zkouška: písemná práce z českého jazyka a literatury. Druháci a třeťáci v IT si začnou zajišťovat praxi. Každý má své starosti (a snad i radosti). Kdo k nim přistupuje zodpovědně a nenechává vše na poslední chvíli, má velkou naději, že své povinnosti zvládne. S velkou nadějí očekáváme přihlášky ke studiu v naší škole. Všichni si moc přejeme, aby se hlásili samí výborní žáci devátých tříd základních škol, a vy jste získali slušné nástupce a my vzorné žáky. Opět bychom rádi budoucí první ročník naplnili v prvním kole přijímacího řízení, ale vzhledem k novým pravidlům to asi nebude snadné. Program na únor, březen a duben 2009:

(změna vyhrazena)

ÚNOR 2009 23.2.-1.3.

jarní prázdniny

BŘEZEN 2009 27.3.

(pátek) zápis průběžné klasifikace za 3. čtvrtletí

DUBEN 2009 1.4. (středa) písemná maturitní zkouška z ČJL 1.4. (středa) pedagogická rada – hodnocení 3. čtvrtletí (středa) schůzky rodičů 1.4. 9.4. (čtvrtek) Velikonoční prázdniny 10.4. (pátek) Velikonoční prázdniny 13.4. Velikonoční pondělí 15.4. – 17.4. praktické maturitní zkoušky tříd 4.A,B,S Mgr. Zbyšek Nechanický

SCHŮZE RADY RODIČŮ DNE 13.LEDNA 2009 Přítomni: výbor RR, p. ředitel Ing. Radko Sáblík, p. Káranská, 6 rodičů, p. Hradecký - vedoucí SK Schůzi zahájila pí Hochmuthová, která předala slovo p. řediteli.Prvním bodem je příprava maturitního plesu. 1. P. ředitel dále informoval o již vystaveném 3. díle internetového zpravodajství, autoři: st. Poledne a Nikodém ze 4.B a komiksu "Škola očima studentů", jejímiž autory jsou st. Kundert a Kuchař ze 4.B. Dále konstatoval, že Studentská rada se i přes výtky stále nesešla, sám její předseda nevyvíjí žádné aktivity vč. účasti na RR a ze třídy předsedy SR st. Podroužka z 2.C si ani nikdo nekoupil lístek na maturitní ples. Bude se řešit smysl dalšího fungování Studentské rady. 2. Tištěný Presík pro 73 studentů (rodičů) se částečně dotuje z provozních peněz školy. V lednovém Presíku byla zveřejněna anketa mezi rodiči na třídních schůzkách. Virtuální škola - byla sestavena pracovní skupina a podepsána dohoda.

3

3. Členové skupiny doporučili vybrat systém Unicorn Universe. Od 1.2.2009 začnou první krůčky v uvedení VŠ do provozu. 4. Všechny tři Dny otevřených dveří proběhly, bohužel trochu s propadem zájmu. čtvrtý Den proběhne 21.1.2009 5. Ve škole ukončili svoji působnost pí.profesorka Frýzková a p. profesor Havel. 6. Pak se ujal slova st. Hradecký a požádal RR o odsouhlasení finanční částky na nákup nových pevných disků, žárovek a kancelářských potřeb, což bylo RR odsouhlaseno. Dále předal seznam plánovaného nového vybavení do SK, mimo jiné i zakoupení mobilní klimatizační jednotky do studentského klubu na období letních měsíců, neboť zde vystupuje teplota přes 35 st.C, čímž trpí nejen studenti, ale i technika. (jedná se o již schválenou částku rozpočtu pro SK ze září 08) RR doporučila p. Hradeckému, aby předložil konkrétní nabídku. 7. Stav účtu RR k 31.12.2008 byl 491.984,51 Kč. 8. Příští schůzka RR se koná 10.2.2009 Zapsala Věra Hlaváčová

CO NÁS STÁL ROK 2008 – ANEB NIC NENÍ ZADARMO! V kapitole přímých nákladů (prostředky na učební pomůcky) byla vyčerpána celá přidělená částka ve výši 408. 000,- Kč. Že jde o částku nedostatečnou, není asi pochyb. V kapitole provozních nákladů byla vyčerpána celá přidělená částka 5. 599. 700,- Kč, vzhledem k její nedostatečnosti došlo ke ztrátě cca 141. 000,- Kč, která musela být uhrazena z doplňkové činnosti školy. Z Rezervního fondu školy bylo čerpáno dále 267. 000,- Kč na dovybavení tříd a kabinetů. Z Investičního fondu školy bylo vynaloženo 656. 256,- Kč na obnovu hardware dvou počítačových učeben, konkrétně učeben 202 a 402. Byla provedena rekonstrukce topné soustavy metodou EPC (firma Komtern zainvestovala a škola následných osm let bude splácet z uspořené energie) ve výši cca 2. 270. 000,- Kč. Zřizovatel dále poskytl mimořádnou investici na rekonstrukci podlah v přízemí v prostorách bývalých dílen v celkové výši 2. 000. 000,- Kč. Byl realizován grant na vybavení laboratoře elektrotechniky profesora Kadlece, celková poskytnutá dotace na zařízení a práci byla 242. 000,- Kč. V rámci doplňkové činnosti školy jsme získali cca 617. 000,- Kč, cca 141. 000,- Kč bylo použito na ztrátu, zbytek navržen k rozdělení do Rezervního fondu a Fondu odměn. Výnosy doplňkové činnosti byly především za pronájmy, umístění reklamy, školení.

Přehled některých zajímavých provozních vydání školy v roce 2008 Topení a ohřev vody Elektrická energie Úklidová firma Mzdové a finanční účetnictví Opravy, údržba Výdaje na pronájmy Vodné, stočné, splašky, déšť Revize budovy a přístrojů Telefonní poplatky Propagace školy

4

- 1. 467. 585,- Kč - 619. 597,- Kč - 527. 509,- Kč - 447. 420,- Kč - 428. 545,- Kč - 214. 608,- Kč - 123. 323,- Kč - 104. 967,- Kč 90. 664,- Kč 73. 708,- Kč

Daň za nezaměstnávání postižených Pojištění zaměstnanců Pojištění budovy Internet Kancelářské potřeby Bankovní poplatky Odvoz odpadů Hygienické prostředky Tonery

-

73. 415,- Kč 69. 204,- Kč 56. 323,- Kč 49. 140,- Kč 48. 160,- Kč 44. 149,- Kč 42. 734,- Kč 41. 071,- Kč 36. 415,- Kč

Půl milionu za teplo v učebnách … Na moji žádost připravila hospodářka školy paní Myslivečková přehled o spotřebě tepla a zaplacené ceně za něj. Zároveň také poskytla přehled vývoje cen plynu respektive námi odebíraného tepla. Za listopad a prosinec jsme v roce 2008 zaplatili za teplo a ohřev vody 542. 000,- Kč. V porovnání s prosincem a listopadem roku 2007 je to navýšení o 182. 500,- Kč, ačkoli množství dodaného tepla bylo o 78 GJ menší!!!!! V roce 2007 jsme kupovali teplo za dané měsíce ve výši 288,- Kč za GJ, v roce 2008 již za částku 433,- Kč!!! Od ledna 2007 do ledna 2009 stoupla cena tepla o 72,7 %!!!!!

Vývoj růstu ceny tepla za 1 GJ : Leden 2007 Leden 2008 Leden 2009

- 252,- Kč - 293,- Kč - 434,- Kč

Ing. Radko Sáblík, ředitel školy

CO SE NÁM POVEDLO V ROCE 2008 – ZLEPŠENÍ PROSTŘEDÍ ŠKOLY Také v roce 2008 jsme usilovně pokračovali v dalším zpříjemnění prostředí školy a zvýšení úrovně technického vybavení školy. Pokračovali jsem v trendu výměny počítačů v učebnách výpočetní techniky – v roce 2008 to byly učebny výpočetní techniky 402 a 202. Výměna počítačů stála 656.256,- Kč. Nutná výměna výpočetní techniky za neopravitelné přístroje v učebnách a kabinetech vyučujících nás v roce 2008 stála 50.000,- Kč, nový školní server, dokončení instalace Wi-Fi sítě a 1 notebook Apple MacBook 56.000,- Kč. Povedlo se nám upravit prostory ve 4. patře budovy a zařídit nové audio video studio. Tato rekonstrukce obnášela připojení studia na centrální topný systém školy, rekonstrukci podlah, vymalování a následné vybavení audio video studia nábytkem a technikou. Tato akce stála školu 216.400 Kč. V září byla zprovozněna další učebna výpočetní techniky – a to učebna č. 6 jako učebna serverových operačních systémů. Do této učebny byly instalovány prozatím PC z učebny č. 402 a nové LCD monitory za 75.500,- Kč. Kromě technického vybavení učeben postupně obnovujeme také školní nábytek a PVC. V roce 2008 jsme vyměnili PVC v učebně 211 za 59.100,- Kč, židličky v 4 učebnách za 148.700,Kč a zrepasovali jsme stoly ve 3 učebnách za částku 55.000,- Kč. V loňském roce se nám také povedlo získat investiční prostředky k rekonstrukci budovy školy. Proběhla rekonstrukce a modernizace topného systému a instalace automatické regulace vytápění školy za 2.300.00,- Kč a rekonstrukce nevyužité části školních dílen na tělocvičnu za cca 2.000.000,- Kč. Eva Myslivečková, hospodářka školy

5

ANKETA K JANU PALACHOVI Tentokrát jsem požádal studenty, aby se pokusili zamyslet nad pojmem hrdina a také nad činem Jana Palacha. Níže uvádím odpovědi studentů 4.L, 4.A a 4.B. Jejich vyjádření je ve většině případů bez uvedení jmen, neboť taková byla naše dohoda. Já autory příspěvků pochopitelně znám, ale respektuji jejich přání neuvádět jejich iniciály ve veřejném médiu. Co se týká odpovědí studentů, za které jim velmi děkuji, nebudu je osobně komentovat. Pouze si myslím, že by rozbor této ankety mohl být dobrým podkladem pro diskusi o tomto činu v některé z hodin z oblasti humanitních předmětů … Otázky : 1). Kdo je podle vás hrdina? 2). Kde či od koho jste se něco dozvěděl o Janu Palachovi? 3). Jaký názor máte na jeho čin? A jak bych odpověděl já, pokud bych položil otázky sám sobě? 1. Hrdina je člověk, který v mezních situacích reaguje velmi statečně či zodpovědně vůči svému okolí, přičemž někdy riskuje tímto činem svoji kariéru, mnohdy své zdraví a v extrémním případě i vlastní život. 2. Já se dozvěděl o činu Jana Palacha od rodičů a prarodičů v době, kdy se stal, jejich reakce byla dost emotivní, v souvislosti s tehdejší dobou. Bylo mi necelých sedm let a už jsem ledasco chápal. 3. Těžko někdo přesně zjistí, co se odehrávalo v myšlenkách Jana Palacha. Domnívám se, že se pokusil svým extrémním činem vyburcovat lidi, kteří se začínali smiřovat s pokračováním doby zvůle komunistického režimu. Rozhodně jeho čin chápu zcela jinak, než kdy někdo sebevraždou řeší své osobní problémy. S tím se jeho případ prostě srovnávat nedá. On zvolil k protestu maximálně extrémní řešení, vyvolané extrémní a emotivně velmi náročnou situací. On se rozhodl obětovat život pro to, v co věřil, a to způsobem maximálně krutým vůči sobě, tedy nesmírně bolestivým demonstrativním upálením. Naopak nikomu jinému neublížil, myšleno fyzicky, mnoho lidí snad zranil v jejich černém svědomí. Bohužel mnoho lidí asi nezasáhl vůbec. O nás Češích se říká, že jsme národ, který se pod nátlakem dokáže ohnout, aniž by se pokoušel „větru“ vzdorovat a musel být zlomen. Právě ono ohnutí, naše rychlé přizpůsobení se dalšímu útlaku, se dle mého pokoušel Jan Palach svým činem změnit. Mimochodem, v našich „moderních“ dějinách není mnoho let, kdy jsme jako národ byli svobodní a mohli rozhodovat sami o sobě. Většinou jsme se před někým museli hrbit. Což nás možná naučilo chovat se jako „smějící se bestie“, tedy oficiálně kolaborovat s vládnoucí mocí a po straně si dělat legraci – ze všeho, bohužel v konečném důsledku především sami ze sebe. 1621 až 1918 - habsburská nadvláda - 297 let nesvobody 1918 až 1939 - první republika - 21 let svobody 1939 až 1945 - diktatura fašismu - 6 let nesvobody 1945 až 1948 - druhá republika - 3 roky svobody 1948 až 1989 - diktatura komunismu - 41 let nesvobody 1989 až 2009 - Česká republika - 20 let svobody Celkem za necelých posledních 400 let - 45 let svobody a demokracie : 344 let útlaku Ing. Radko Sáblík, ředitel školy

6

Odpovědi studentů 4. L : 1. Podle mě je to jen ta osoba, která se dokáže hlavně v kritických situacích zachovat tak, jak je potřeba. Pokud však se snaží zviditelnit tím, že koná nějaký skutek, když ve skutečnosti potřeba není, pak to není hrdina, ale naprostý sobec hledající slávu. Většina doopravdických hrdinů to totiž nepokládá za něco výjimečného, ale za něco docela obyčejného a zachovat se obyčejně i v krizové situaci (nebo tak, jak má být obyčejné) je samo o sobě hrdinským činem, proto o těch skutečných hrdinech skoro nevíme. 2. V hodinách dějepisu ve škole a na ten popud jsem se byl i podívat u pomníku Jana Palacha. 3. Každý člověk by měl konat tak, jak sám uzná za vhodné a také proto drží svůj život jen ve svých rukou. S jeho názorem se moc neztotožňuji, protože sebevražda je stále jen sebevražda a možná za svého života by dokázal mnohem víc. Spoléhat na to, že se něco udělá tím, že ukončíme veřejně svůj život, je naprosto pošetilé, protože lidé by to nemuseli pochopit. Taky se jeho čin poměrně minul účinností, nechal napospas svoji rodinu a přátele. Jeho myšlenka byla vznešená, ale měl se pokusit přesvědčit veřejnost tak, aby mohl ve svém díle pokračovat. Na návaznost na první otázku si nemyslím, že byl hrdina, ale měl hrdinskou myšlenku, kterou nakonec moc dobře nevyužil, ale na druhou stranu mnoho lidí v té době neudělalo vůbec nic. Nosek Zdeněk 4.L 1. Hrdina je ten člověk, který dokázal něco výjimečného například, byl zapsán do historie. 2. Byl studentem filozofie, protestoval proti okupaci Československa a následně byl upálen. Na těžké popáleniny 3. stupně bohužel podlehl. 3. Myslím si, že byl hrdina. A jeho čin byl velmi pozoruhodný vůči své vlasti. 1. Hrdina je člověk, který svými skutky vybočuje z řady a staví se proti bezpráví. 2. Poprvé od rodičů na výročí někdy v 8 letech 3. Můžete zemřít jako hrdina, nebo žít tak dlouho, dokud se z vás nestane padouch. 1. Hrdina je podle mého názoru někdo, kdo udělá pro ostatní společnost nějaký čin a i obětuje třeba něco svého. 2. O Janu Palachovi jsem se nejvíce dozvěděl od profesorů ve škole. 3. Nevím o této události moc, ale myslím, že sebeupálení byl při demonstraci přehnaný čin. 1. Někdo, kdo něco dokázal. Dosáhl něčeho velkého, co ovlivnilo okolní svět a po jeho smrti se na něj nezapomnělo. 2. Dozvěděl jsem se o něm při výuce dějepisu na základní škole. 3. No, je zajímavé, že Palachovo sebeobětování došlo k naplnění až o dvacet let po jeho smrti při demonstracích známých dnes jako Palachův týden. A že se lidé nebouřili už po jeho smrti nebo po smrtích ostatních sebevrahů ve stejném duchu. 1. Hrdina je člověk, který je proslulý za pomáhání lidem. Má větší schopnosti než normální smrtelník. 2. První informace jsem se dozvěděl na základní škole. 3. Jako demonstraci nemusel volit sebeupálení, ale stačilo by něco mírnějšího, aby to také zažil.

7

1. Podle mě jsou hrdinové lidi, kteří se zasloužili o stát, či bojovali za naši svobodu. 2. Ze školy z hodin dějepisu 3. Podle mě to byl velmi statečný čin, který ale bohužel nesplnil účel, spojenecká vojska Prahu neopustila. Slovo hrdina je dnes hojně používáno, ačkoliv je to mnohokrát nevhodné. Jak se ale hrdina stane hrdinou? Pravděpodobně nějakým činem, kterým zachrání buď jednotlivému člověku nebo skupině lidí život. Menší čin bych za hrdinství nepovažoval, protože pak by toto slovo ztrácelo velice rychle smysl. Mnoho lidí považuje Jana Palacha za hrdinu. Já jsem ho tak nikdy nevnímal. Nevím, kdy jsem se o něm dozvěděl, jestli v mládí od rodičů nebo na základní škole při výuce vlastivědy. Každopádně to, že někdo spáchá sebevraždu za hrdinství nepovažuji, ať už tím myslel cokoliv, nikomu nepomohl. Sám zmařil svůj život a myslím, že by se dalo proti systému, se kterým nesouhlasil, bojovat daleko efektivněji. Já Jana Palacha považuji jen za člověka, který nevydržel žít ve společnosti, která byla pro jedince velice náročná. Tak jak dneska mnoho lidí ukončuje svůj život naprosto zbytečně, ukončil ho i Jan Palach 1. Hrdina je podle mě někdo, kdo vykonal nějaký hrdinský čin, i když při provedení tohoto činu bylo ohroženo například jeho zdraví, Hrdina je například někdo, kdo zachránil lidský život, či lidské životy při nějaké mimořádné události. Například hrdiny jsou podle mě třeba hasiči, neboť riskují denně své životy za účelem záchrany životů, či majetku ostatních ať už při požáru, nebo v jiné situaci. 2. Poprvé jsem se o Janu Palachovi dozvěděl nejspíše na základní škole. 3. Jeho čin byl dle mého názoru hrdinský, neboť obětoval sám sebe pro lepší zítřky a to ani nemohl vědět, zda jeho sebevražedný čin bude mít nějaký užitek nebo ne. Ale nejspíše tušil, že jeho čin vyvolá určité reakce, které k těm lepším zítřkům pomohou. 1. Hrdina je podle mne kdokoliv, kdo někoho zachrání před nebezpečím, ať je jakékoli (fyzické či psychické). Což si myslím že je zhruba i pravý historický význam. Ale pozor! Hrdina nemusí bojovat jen s terorem. Hrdinou může být vědec, který vynalezl něco pro lidstvo. Hrdinou může být kdekdo v čemkoli. Pro každého z nás to může být někdo jiný. 2. Prvně jsem se o něm dozvěděl na základní škole, dále od rodičů. 3. Každý by to neudělal. Chtělo to hodně odvahy. Jen je škoda, že se nikdy nedozví, jaká vlna se po jeho smrti vznesla. 1. Výraz hrdina patří podle mě do minulosti. Představuji si silného válečníka, který sice není vojevůdce či charismatický lídr, ale dokáže konat velkolepé skutky a především se obětovat pro druhé, pro všechny. Dnes je tomu sice podobně, ale ne každého to osloví, každý si spíše všímá svého. 2. Jan Palach je známé jméno, ale abych řekl pravdu, vůbec nic se o něm kromě informací ze školy, nedozvídám. Navíc teď, také díky této anketě, jsem si připomněl, co vlastně udělal. 3. Je sice zajímavý tento čin sebeupálení, ale podle mě naprosto hloupý, mě by to nevyburcovalo, spíš bych si řekl, že lidé jsou z tohoto režimu už zoufalí a nevědí jak zapůsobit. Osvobození od komunismu trvalo spoustu let i přes veškeré snahy. Na takovou prasárnu, jako je omezování

8

lidské svobody, ponižování lidského já, se musí jedině silou, použitím nejjemnějšího výrazu: defenestrací na ně!

Odpovědi studentů 4. A : 1) Dle mého názoru je hrdina ten, který na úkor sebe a svých cílů uskuteční čin, který něco či někoho zachrání a nebo významně pomůže společnosti, rodině a nebo komukoliv jinému. 2) O Janu Palachovi jsem se dozvěděl z televizního vysílání a ze základní školy. 3) Jeho čin ve mně zanechává rozporuplné myšlenky, ale spíš obdiv. Nepochybně to byl hrdinský čin, který měl otevřít oči českému národu. V jeho stopách šli i mnozí další. Akorát nemůžu tvrdit nebo si ani netroufám tvrdit, jaký účinek jeho čin měl v porovnání se sebevraždou Jana Palacha a jeho následníků. Petr Lukáš 1. Ten, kdo si je plně vědom vlastní povinnosti, jde jim vstříc, třebaže ví, že cesta bude těžká, strastiplná či dokonce hrůzostrašná. 2. Hodiny dějepisu. 3. Podle mě naprosto zbytečný čin. 1. Hrdina je člověk, který si pro své činy umí vybrat tu správnou dobu. Jen díky správnému načasování mají jeho činy tu správnou váhu. 2. Poprvé asi v hodinách dějepisu 1. Podle mého názoru je možné nazvat hrdinou toho, kdo udělal nějaký čin, jehož následky byly pro ostatní lidi velkým přínosem nebo pokud tento čin vstoupil do historie. 2. Od známého. 3. Podle mého názoru se jednalo o hrdinský čin, takže za to má můj obdiv. 1. Podle tohoto dotazníku by se jistě hodilo říci, že hrdina byl i Jan Palach, vzhledem k tomu co dokázal provést. Spáchat sebevraždu určitě je pro psychicky nepostiženého člověka strašné. Bohužel on v politické straně nedokázal velice uspět. Na světě existuje mnoho lidí, kteří něco dokázali a pozvedli svět výše a zlepšili ho. Ovšem je na každém, kdo koho nazve hrdinou. Může to být pro někoho i James Bond. 2. O výročí, které teď proběhlo, jsem se dozvěděl až na základě tohoto dotazníku. O Palachovi vím už od vyučování na základní škole, ale postupem času jsem na něho zapomněl. 3. Tento čin, který provedl, se může považovat za hrdinský čin, ale i tím, že šlo o závažnou věc, která zasáhla tisíce lidí, tak v podstatě nic nedokázali. Jeho čin se tak může označit za neúspěšný. Ovšem jak pro koho. Je to sporné... Hrdina je pro mne člověk, který je schopen udělat důležitou věc, nehledíc přitom na sebe. Hrdinové jsou ti, kteří dokážou v nejtěžší chvíli správně zareagovat. Nejobdivuhodnější jsou potom ti, kteří dotyčný čin spáchají, i když vědí, že je veřejnost pravděpodobně odsoudí. Jan Palach se pokusil svým činem vyburcovat veřejnost. To se mu povedlo jen částečně, doopravdy nic nezměnil. Osobně více obdivuji spíše lidi, kteří něco dokážou spíše svým životem než svou smrtí.

9

1. Hrdinou je každý. Kdokoliv z nás se stává chvílemi hrdinou a padouchem. Každý z nás má své malé prohry a velké výhry, i naopak. Pro někoho je hrdinou člověk, který vám najde peněženku, pro jiného člověk, který zachrání život. Hrdinství s sebou nese odvahu a bez ní je člověk ovládán strachem. Postavit se svému strachu je veliký kus hrdinství a málokdo se hrdinou stane. 2. Myslím si, že první povědomí o jeho činu jsem získal na základní škole, protože do té doby jsem se o události a historii mnoho nezajímal. 3) To je těžké. Osobně nejsem zastáncem sebevražd a domnívám se, že nikomu nepřísluší hodnotit činy druhých, když ani my nejsme bez poskvrny. Co se týká jeho skutku konkrétně, svou smrtí nic nezískal, mnoho ztratil a průběh dějin nezměnil. Tento čin je veliký. Sebeobětování pro národ nás uvědomuje, že jednotlivec nic neznamená ve srovnání s národem. Určitě se stal pro mnoho lidí hrdinou, pro mne také - vždyť překonal svůj strach.

Odpovědi studentů 4. B : 1. Hrdina je někdo, komu podle mého nezáleží jen na sobě a opravdu udělá něco důležitého pro druhé bez vidiny zisku. Např. Michal Velíšek, který se před pár lety zastal paní s kočárkem a byl při tom zastřelen. 2. Tak například v Kladně je Střední průmyslová škola Jana Palacha. Takže při rozhodování s výběrem střední školy, ale už jsem o něm určitě slyšel i na základní škole. Nedávno také byla konference na filozofické fakultě UK na téma lidské pochodně. Jinak je Jan Palach už dost známý svým činem sebeupálení 3. Chtěl vyjádřit svůj nesouhlas s tehdejším režimem a udělal to, co asi uznal za správné. Byl to jeho život, ale mohl alespoň myslet na své rodiče, pro které to musela být obrovská rána když přišli o svého syna v tak mladém věku. Já bych to určitě neudělal a volil mírnější cesty Karel Janeček 1. Člověk, který se nějakým svým činem zaslouží o blaho či zdraví ostatních osob. 2. Ve škole. 3. V době, která byla, to chápu a podporuji. 1. Podle mě je hrdinou člověk, který někomu na ulici v nouzi zachrání život. Člověk, který přemýšlí v krizových situacích rozumně a udělá čin, o kterém si budou lidé dlouho povídat. 2. Z novin a z internetu. 3. Myslím si, že upálení je trochu extrém, ale je fakt, že jinak přesvědčit zaslepenou společnost o něčem jinak nelze než brutálním útokem.... 1. Richard M. Nixon 2. Dějepis 3. Udělal správnou věc, i když za to zaplatil životem 1. Hrdina je podle mě člověk, který zachraňuje lidské životy. Například hasič, záchranář. 2. Z televize 3. Vím, že se upálil, a to je podle mě blbost. Za žádné situace by se neměl brát lidský život. 1. Hrdinové jsou podle mého názoru lidé, kteří zachraňují lidské životy, přičemž nasazují své vlastní. 2. O Janu Palachovi jsem se dozvěděl v hodinách dějepisu na základní škole. 3. Jeho čin byl odvážný, ale asi bych zvolil jinou formu protestu.

10

1. Hrdina je podle mě ten kdo se zastane někoho, když je v nějakém maléru, zachrání ho před něčím, postaví se proti někomu a nebojí se natvrdo říct svůj názor. 2. Vím o co jde, je to kus naší historie, dověděl sem se to v dějepisu a od rodiny. 3. Myslím si že tento čin nebyl zbytečný, ale měl se tomu postavit trochu jinak. Vždycky se to dá vyřešit jinak. 1. Podle mě je to ten člověk, který dokáže pomoci i ostatním a nemusí mít z toho žádný prospěch. Ať už je to pro jednoho jediného člověka. 2. Myslím, že na ZŠ 3. Souhlasím s vyjádřením protestu, ale se způsobem, jakým ho vyjádřil on, rozhodně nesouhlasím. 1. Člověk, který se zaslouží svými činy o něco, co pomůže jiným třeba slabším,nemocným lidem atd. 2. Ve škole 3. Jeho pohřeb se stal velkým protestem proti pokračující okupaci 1. Hrdina je podle mě člověk, který se něčím zaslouží o dobro ostatních, někomu pomůže, či někoho zachrání. 2. Nejspíš jsem prvně o Janu Plachovi slyšel na základní škole od profesorky na dějepis. 3. Je to dost složitá otázka, ale udělal něco, co za hrdinství sám považoval. I když si myslím, že dost svérázným a možná hloupým způsobem. Každý si ho ale na druhou stranu bude asi hodně dlouho pamatovat. 1. Hrdina je podle mě ten, kdo nějakým způsobem někomu pomohl. Největší hrdinové jsou ti, co pomáhají a přitom riskují svoje vlastní zdraví a někdy i život!!! 2. O Janu Palachovi jsem se dozvědel ve škole. 3. Chtěl důrazným způsobem poukázat na tehdejší špatnou situaci, ale myslím si, že mohl najít i jinou cestu, než že spáchá sebevraždu. Kdo má právo na to si vzít svůj život??? 1. Podle mě je hrdina každý, kdo se umí společensky a zdvořile chovat. Každý, kdo umí odpouštět a pomáhat druhým 2. O Janu Palachovi jsem se dozvěděl doma od rodičů a pak převážně z médií 3. Vybral si sám a bojoval svou smrtí za druhé. Ale můj názor je, že to bylo zbytečné, aby si vzal život. Pro mnohé je však je hrdinou. 1. Pro mě je hrdina ten, kdo někomu pomůže, zachrání .... 2. Internet 3. Smrtí nic nedokázal

11

DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ VE SMÍCHOVSKÉ SPŠ Tradičně naše škola, stejně jako většina ostatních, pořádá dny otevřených dveří (DOD). Tyto akce mají přesvědčit zájemce o studium a jejich rodiče, že přihlásit se do naší školy je správné. Že se lze do SSPŠ dostat na základě kriterií přijímacího řízení, že lze studium zvládnout a hlavně, že studium dává dostatečný základ pro další studium na vysokých školách nebo pro možnost uplatnit se na trhu práce. Každoročně připravujeme tyto dny s jasným cílem. Chceme oslovit dostatečný počet žáků devátých tříd ZŠ, kteří mají předpoklady a také chuť studovat. Příprava DOD je dlouhodobá, souvisí s prezentací školy na výstavě Schola Pragensis a musí se časově připravit tak, aby návštěvnost těchto DOD byla co nejvyšší. Informace o termínech DOD uchazeči získávají prostřednictvím odborných příruček o volbě studia střední školy, na našich webových stánkách a pomocí již zmíněné výstavy Schola Pragensis. V letošním školním roce jsme počtvrté zorganizovali čtyři DOD. První, (25. listopadu) vždy nejnavštěvovanější, navštívilo 161 (loni 214, předloni 258, před třemi roky 338) potencionálních zájemců. Druhý (8.prosince) 79 (loni 80, předloni 101, před třemi roky 170), třetí (8. ledna) 81 (loni také 81 předloni 115, před třemi roky 95) a čtvrtý (21. ledna) 100 (loni 70, předloni 70, před třemi roky 60) zájemců. Celkem se do naší školy v tomto školním roce přišlo podívat v rámci DOD 421 zájemců. Pro srovnání: ve školním roce 2004/2005 naši školu navštívilo 607 potenciálních uchazečů, v roce 2005/2006 663 uchazečů, v roce 2006/2007 544 uchazečů, v roce 2007/2008 445 uchazečů. Chci na tomto místě poděkovat všem, kteří se aktivně zapojili do organizace nebo se podíleli na prezentaci. Děkuji kolegům a děkuji také studentům 3.L, 3.A a 2.B. Studenti uvedených tříd se zhostili svého úkolu vzorně! Věřím, že i letos, kdy je model přijímacího řízení úplně jiný než v předchozích letech, budeme úspěšní a budeme mít dost studentů v budoucím prvním ročníku. Mgr. Zbyšek Nechanický

FILOZOFICKÁ ÚVAHA Albert Einstein : „Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno… Kdo se nedokáže divit, kdo už nedokáže žasnout, je takříkajíc mrtvý a oči má vyhaslé.“ Lidé už odjakživa zkoumají principy věcí a jejich zákonitostí. Patří to k jejich životu. Ale co by se stalo kdyby nebyly některé fyzikální zákony sepsány? Určitě by to ušetřilo žáky a lidi zajímající se o studia těchto zákonů. Sice by věděli ze zkušeností a vyprávění, že se nemají stavit do cesty mohutnějšímu pohybujícímu se tělesu, ale věděli by pouze, že by je to zranilo nebo i zabilo a další okolnosti by neznali, nezkoumali je kvůli nezájmu. Proč to také zkoumat? K čemu je znalost jaké síly působí a proč tak působí? Někoho to možná nezajímá, ale všichni nejsme stejní a jiní lidé se tomu pokusí přijít na kloub. Muselo by to být nudné jen tak se s tím spokojit a dále nebádat nad podstatou věci. Život přeci je o poznávání nových věcí a nabývání zkušeností. Jak by vypadal život bez zajímání se? Kolik lidí by zahynulo z pouhé nevědomosti, že dlouhodobé potopení pod vodou nezpůsobí pouhé usnutí, ale smrt? Člověk se musí zajímat už

12

jen pro to aby žil, měl snadnější život, úspěšný život. Zájmu o určitou záležitost předchází údiv. Údiv provází lidi denně. Žasne se nad něčí krásou, nad nepochopením určitého činu a záležitosti, nad vším možným. Tento lidský projev bývá provázen menšími obavami a respektem, zajímavým pocitem tajemna a nepoznaní, ale hlavně touhou dozvědět se něco více. Je to vždy velká výzva prozkoumat to co nám není jasné a pochopit to, sblížit se s tím. I když nad tím někdo mávne rukou, stejně o tom bude dále přemýšlet a nedá mu to spát. Nastane velké zadostiučinění při zjištění, že člověk pochopil tu určitou věc. Ale je toto konec jeho zkoumání? Není to naopak impuls k dalšímu bádání nebo porovnávání a hledaní dalších věcí vhodných k zamyšlení? Vždyť nebýt lidí co se zajímají, nebylo by technických vynálezů, objevů v lékařství a spousty dalších pro lidstvo významných okolností. Zádrhel nastává při setkání s něčím neurčitelným. To se do lidské psychiky dostává i velký strach. Věci, které nelze poznat i se všemi dostupnými prostředky a vědomostmi, věci které nelze osahat jsou něčím pro člověka něčím tajemným a strašidelným. Je možné, že tento strach brání ve výzkumu. Ale na druhou stranu není to přeci jen větší výzva? V dřívějších dobách se také muselo postavit čelem k neznámu a pokusit se to prorazit k jádru poznání. Ale i v těch dobách jako dnes bylo velkým nepoznaným tématem smrt, posmrtný život, nadpřirozené jevy, jiné životy než ten náš pozemský. Tyto záležitosti vedou k věčným debatám a hádkám a činí tak život zajímavějším a ne nudným. Vědět, že po smrti nic není by sice bylo pro užití života dobré, ale takto to dává alespoň nějakou naději a myšlenku. Bez poznávání by se nedalo žít, ale určité věci je mít lépe nepoznané. Jaroslav Rohlíček, 4. A

Platón : „Žádný z bohů nefilozofuje ani netouží státi se moudrým neboť právě v tom záleží zlo nevědomosti, že člověk který není krásný a dobrý ani moudrý, si o sobě myslí, že je takový.“ Je evidentní že Platón, jakožto filozof, viděl bohy jako něco mnohem vyššího než jsou lidé a chtěl v tomto tvrzení ukázat že bohové se nedají ani trošku připodobňovat k lidem. Kdyby totiž pouze připustil že bůh má nějakou lidskost, ba by se dala jen částečně k němu přidat nějaká lidská vlastnost (např. láska, nenávist, chamtivost), ztratil by tento bůh svojí dokonalost, čímž by zároveň ztratil svoji božskost. Bůh by v podstatě neměl mít žádné lidské vlastnosti, aby se s ním lidé nemohli ztotožňovat, připodobňovat se k němu, či se dokonce snažit přesáhnout jeho božskost, protože by pak nemělo smysl mít jakékoliv bohy, což by ovšem zase lidem sebralo víru. Při správném pohledu na toto téma by bůh neměl mít ani lidskou podobu, protože už kvůli ní se člověk může připodobňovat k bohu, či přidávat bohům lidské vlastnosti. Dále nám tento výrok říká, že člověk není krásný ani dobrý, ani moudrý i když si to o sobě myslí. Toto tvrzení vypovídá o lidské aroganci a nadměrné sebedůvěře. Člověk se vždy snaží být lepší než jeho předchůdci, nebo než ostatní lidé v jeho okolí. Pokud se to člověku opravdu daří a je dobrý v tom, co dělá, právem si možná myslí že je nejlepší v okolí, ba možná i na celém světě a důsledkem toho si věří pořád víc a je stále víc arogantní. To se ale bohům stát nemůže, protože nemají zapotřebí s kýmkoliv soutěžit, dokazovat kdo je lepší, či, jak říká Platón, filozofovat, neboť bůh nepotřebuje být lepší, bůh je dokonalý. Nemusí se stát moudrým, protože bůh je všudypřítomný, vševědoucí a nemůže se zlepšovat, protože jeho dokonalost nejde už více zdokonalit. V tomto se řecké náboženství dá považovat za poněkud nesprávné, kvůli tomu, že bohové Olympu se zdají být velmi nedokonalí, protože byli zobrazováni jako lidé a měli lidské vlastnosti. Dal by se vidět problém už v tom, že bohů bylo více, což může způsobovat určitou soutěživost, nebo dokonce pocity jako jsou láska, žárlivost atd. Znamená to, že bohové mohli i chybovat a tudíž se poté stávat i terčem posměchu, čímž ztráceli svoji autoritu mezi věřícími, což

13

mohlo způsobovat že lidé v tyto bohy ztráceli víru, a to má i svoje další důsledky, jako například vetší kriminalita(lidé se nebáli trestu od bohů). Závěrem této úvahy bych tedy chtěl vše shrnout. 1). Je těžké vyjádřit jak by měl vypadat ideální bůh, ale nápovědu můžeme hledat v Judaismu, který se tomuto ideálu blíží nejvíce. Bůh by měl být cosi, co je všudypřítomné, vševědoucí, nemá pocity a ani žádné lidské vlastnosti. Bůh musí být dokonalý ve všech směrech aby nebylo možné ho nijak zpochybňovat a z toho vychází že by neměl mít ani podobu a ani žádné jméno. 2). Lidé, ať už budou sebevíce moudří, nikdy nedosáhnou božství či naprostého poznání, protože by se tak zbavili své lidskosti a neměli by už smysl žít, neboť poznání je možná smysl našeho života. Ševčík, 3. B

Aristoteles : „Údiv vedl lidi k filosofování – na počátku i dnes – a to tak, že se zarazili s údivem u nejbližších otázek a potom se pomalu zamýšleli i nad většími věcmi… A kdo se zamýšlí a diví, ten se domnívá, že neví.“ Je až k údivu kolik krásného a tajemného se dá nalézt kolem nás, v přírodě, v lidech samotných a ve vesmíru. Člověk je tvor zvídavý má touhu všechno poznávat a objevovat. Honosit se vědomím že právě on přišel na to že toto funguje takhle a ono jinak. Ale víme toho mnoho, nebo nic? Lidstvo jako takové žije už několik tisíciletí, snad i desítky tisíc let ale co doopravdy víme o vzniku vesmíru, našeho světa a nás lidí i o ostatních obyvatelích této planety, účelu našich životů a budoucnosti? Nejprve člověka asi zajímalo, jak všechno co vidí a slyší, nebo vnímá jakýmikoliv smysli vzniklo a za jakým účelem vlastně se všechno koná. Báje, mýty a pověsti nám bohatě stačili a byli všeobecně uznávané jako první vědění. Ale postupem času se objevovali velicí myslitelé, kterým pouhá myšlenka mýtů, bohů a bájí nestačila a začala sama uvažovat nad všemi věcmi, které je zajímali a nebo byli zajímavé. Podle citátu pana Aristotela byl na počátku všeho údiv. Údiv jako brána do světa nevědomí a zároveň poznání. Podivujeme se nad všemi možnými skutečnostmi života a smrti, účelu žití a podobně. Objevujeme nové a nové poznatky a ucelujeme si své vlastní vědění a při každém novém údivu a hledání “pravdy“ na naše nově vzniklé otázky nám neustále vyvstávají na povrh další a další neobjasněné a nám neobjevené záhady. To v nás vyvolává pocit nevědomosti a snad i stísněnosti. „Víme že nic nevíme“. Život a smrt je přirozená součást lidské existence a všeho, jak my říkáme živého. Ale za jakým účelem žijeme a proč tedy také umíráme? Je na to vůbec nějaká odpověď a pokud ano tak jaká? Kdo si zaslouží žít a kdo zemřít, to je otázka, kterou si klade mnoho lidí a právě zajímavé na tom je, že pouze lidi mají schopnost přemýšlet na tak vysoké úrovni že je něco podobného vůbec udiví a zaujme. Ne stromy a květena, ne živočichové kteří žijí volně v přírodě a nebo domestikovaně s námi v domě a nebo na gauči. To člověku byla dána tato schopnost a díky tomu si také myslí že může všechno, jen kdyby to dokázal. Za jakým ale účelem? Stejně jako se divím že nedokáži já a snad ani nikdo jiný s vědeckým chladem odpovědět na tyto otázky objevují se stále nové a nové. „Nic“ nevíme, i když náš stupeň vědění je na neuvěřitelně vysoké úrovni. Ale i přes naši veškerou úroveň civilizovanosti jsme pouhé bytosti lidské. Je vůbec možné někdy dosáhnout maximálního stupně vědění? Nevím a zase jsem na začátku všeho nevědění. Je to už jako had Urobos zakousnutý do svého vlastního ocasu tvořící ze svého těla osmičku a označující tak nekonečnost. Vlastně je nemožné všechno vědět, protože co my víme, na co ještě můžeme přijít. Jan Hochmuth, 4.A

14

A. Einstein : „Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno… Kdo se nedokáže divit, kdo už nedokáže žasnout, je takříkajíc mrtvý a oči má vyhaslé.“ Jako téma své úvahy jsem si zvolil výrok Alberta Einsteina, který poukazuje na důležitost a nedílnou součást života, tajemno. Ale co je to vůbec tajemno? Proč je pro člověka důležité? Na tyto a další otázky se vám pokusím odpovědět v této úvaze. Tajemnem se dá chápat něco jako úkaz, jev, jako něco nehmatatelného, čemu člověk nedokáže porozumět. Může mít mnoho podob. Pro někoho může být tajemno, že v tzv. Bermudském trojúhelníku mizí bez příčiny lodě, jiný zase nemůže pochopit, proč proboha to auto nemůže nastartovat. Jak je vidět, pro každého je tajemnem něco jiného a každý zaujímá k tajemnu jiný postoj. Jisté je však to, že každý z nás by měl do svého života trochu tajemna vpustit. Trocha tohoto elementu dokáže z okázalé monotónní šedi jednotlivých dní udělat pestrou škálu barev a pocitů. Tajemno ale není jen občasné zpestření našeho bytí, ale člověk ho dokonce potřebuje. Především pomáhá rozvíjet představivost. Ptáte se jak? Inu. Použiji již jednou zmíněný příklad s Bermudským trojúhelníkem. Když se řekne název tohoto území, tak každý hned začne přemýšlet nad tím, proč a jakým způsobem zde může docházet k tak tajemným zmizením někdy i velkých zaoceánských plavidel. Někoho třeba napadne, že tam může být velká koncentrace vodních vírů, které stahují lodě pod hladinu. Jiný mu ale namítne, že tuto aktivitu by určitě zachytily satelity a přijde s vlastním návrhem vysvětlení. Ať se tam děje cokoliv, tak pro náš účel to jako příklad bohatě postačí. Jde o to, že pouhá zmínka o tomto tajemném místě vyvolává v lidech pocit vzrušení a každý si začne představovat, co se tam asi může dít. Tajemno není jen nástroj k rozvíjení naší představivosti, ale má vliv na mnoho dalších aspektů lidského bytí. Např. zmíním strach, zvědavost, úžas a jiné. Tyto, dá se říci vlastnosti, jsou další nedílnou součástí našich životů. Nikdo z nás nemůže říct, že se nikdy nebál, že nebyl nikdy zvědavý a že nikdy nad ničím nežasl. Samozřejmě že těchto “stavů mysli“ lze dosáhnout i bez zásahů tajemna, ale i to často bývá jejich příčinami. Tajemno nás může děsit tím, že je to něco, čemu nerozumíme, něco nad naše chápání a proto se toho bojíme. Jenže v někom toto nemusí zákonitě vzbuzovat strach, ale třeba zvědavost. Nevíme, co můžeme očekávat a tak se to pokoušíme zjistit. Odhalování podstaty tajemna je pro zvědavého člověka dobrodružstvím, při kterém může dosáhnout uspokojení tím, že té věci přijde na kloub. Tímto se dostávám k závěru své úvahy o tajemnu, ke které mi dal popud výrok jednoho z nejslavnějších vědců kteří kdy žili. Co přesně se Albert Einstein pokoušel těmito slovy vyjádřit, to s jistotou věděl jen on. My o významu těchto slov můžeme pouze polemizovat. Vidno však, že tajemno bylo součástí i jeho života a že nechtěl dopustit, aby se vytratilo. Josef Nikodém, 4. B Albert Einstein mě neustále přesvědčuje o jeho velikosti osobnosti. O vědeckých znalostech a pokrokových myšlenkách už víme dlouho, však je také držitelem Nobelovy ceny za fyziku, ale to že ho lze považovat i za filozofa, tak o tom mě přesvědčil až v poslední době, když jsem hledal informace o něm na internetu. Šlo by o něm hovořit, jako o renesančním člověku tím, že se zajímal o velký počet vědeckých oborů a k tomu se ještě snažil filozofovat o člověku a o jeho běžném životě. Einsteinův citát: „Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno… Kdo se nedokáže divit, kdo už nedokáže žasnout, je takříkajíc mrtvý a oči má vyhaslé.“ bude předmětem mé úvahy. Užití v praxi tohoto citátu je na každodenním pořádku. Dalo by se to přirovnat k běžnému životu člověka od jeho počátku až po jeho konec. Každé novorozeně poznává svět, snaží se všechno osahat, očichat, okousat či rozžvýkat. To se dá přirovnat k hledání tajemna z Einsteinova citátu. Každé dítě se dále učí a objevuje ať ve školce, na základní, střední a vysoké škole. To je hledání tajemna a všeho nového ve školním věku. Následném životě se člověk v práci snaží poznávat další neznámou a neznalost. Zde jsou příkladem tohoto člověka

15

profesionální vědci, vývojáři a vynálezci. Člověk, který nepoznává a neučí se v každodenní prácí či ve svém volném čase, tak tomu vyhasínají oči a duše umírá hned po studiích. Tady máme další příklad v podobě dělníků, kteří jdou z práce do hospody a z hospody do práce. Další smutnou možností, jak vidět člověka s vyhaslými očima je se zaměřit na starší obyvatelstvo. Občas lze vidět například v hromadném dopravním prostředku staršího člověka, který jen tak sedí a už ho nic nezajímá. Tento člověk je unaven životem a nemá už síly na objevování a šlo by říci, že už jen dožívá svůj dlouhý a bohatý život. Avšak i tito staří lidé si zaslouží naší úctu. Tito lidé žijí velmi stereotypně a nejsou schopni už ani žasnout nad žádnou krásou světa. To je jen jeden typ člověka, kdyby byli všichni lidé takoví, tak bychom zde stále lovili zvěř a sbírali jídlo z keřů a stromů jako v pravěku. Takto by nenastal nikdy žádný pokrok lidstva, ale díky bohu jsou lidé, kteří vynalézají, hloubají a vymýšlí inovace. Příkladem tohoto člověka je samotný Albert Einstein. Tito lidé žasnou a objevují tajemno. Nám tím umožňují žít pohodlně a dále objevovat a hledat tajemno. Tento citát nám dává, jasně najevo ať nepřestáváme přemýšlet, vymýšlet a objevovat nové věci neboli již zmíněné Einsteinovo tajemno. Člověk, který jenom „přežívá“, tak není plnohodnotným člověkem. Musí všichni každodenně žasnout nad tajemnem. Zde je vidět Einsteinova nadčasovost, s kterou přemýšlel o smyslu života člověka a jeho poslaní. Michal Prošek, 4.A

Aristoteles : „Údiv vedl lidi k filosofování – na počátku i dnes – a to tak, že se zarazili s údivem u nejbližších otázek a potom se pomalu zamýšleli i nad většími věcmi… A kdo se zamýšlí a diví, ten se domnívá, že neví.“ Komu byl určen tento citát ze 4. století př.n.l.? Aristotelovým žákům nebo filozofům, kteří nesdíleli Aristotelovy filozofické názory? To nevím. Zamyslím-li se nad tímto citátem, s určitostí mohu říci, že byl v té době pravdivý. Mnoho otázek nebylo možno zodpovědět, mnoho věcí čekalo na svůj objev, mnoho úkazů nebylo možno vysvětlit. Ano, bylo 4. století př.n.l., když Aristoteles řekl : „ …na počátku i dnes…“, ale jeho tvrzení je všeobecně platné a nadčasové, tedy platné i dnes a v daleké budoucnosti. Nejen údiv a zamyšlení nad nezodpovězenou otázkou, ale touha znát odpověď, byla a je hnací síla nejen rozvoje vědy, ale lidstva samého. Každý nový objev dal a dává odpovědi na otázky, před tím nezodpovězené, ale se vzrůstajícím stupněm poznání přicházejí otázky nové. Nacházíme nové zákonité vztahy mezi zcela odlišnými obory lidské činnosti. A když si položíme otázku, jestli ta nebo ona lidská činnost je kladná nebo záporná, musíme znovu říci: „Víme toho již hodně, ale toto nevíme“. Uvědomíme-li si, že člověk je jen součástí obrovského makro a mikro světa, zase si můžeme položit otázku: Až kam sahá makrosvět? Končí vůbec někde? A když končí, kde to je? Co nebo kdo řídí ten nekonečný koloběh vesmíru? To je pohled do makrosvěta, ale stejné jsou otázky při pohledu do mikrosvěta. I když máme k dispozici mnoho poznatků, některé zákonitosti můžeme předvídat, že jsou, ale zatím o tom nemáme reálný důkaz a tak si musíme sami dát odpověď – nevíme. Budeme-li se zamýšlet sami nad sebou, s určitostí se nám vynoří také otázky, na které nebudeme znát odpověď. Až kam nás zavede přemýšlení o životě a smrti? Opět nevíme. A tak ti, kterým nestačí ta odpověď – nevíme, postupně zaplňují prázdná bílá místa na mapě poznání v celém lidském bytí. Nevím, jestli mé úvahy byly dostatečně přesvědčivé, tak bych je chtěl ještě podpořit příkladem, pro jehož pochopení není potřeba žádné složité vědecké vysvětlování. Sledujme malé dítě, které se už umí dorozumívat se svým okolím. Právě ta možnost komunikace dává dítěti dalekosáhlé možnosti. Samo prozkoumává svůj okolní svět a velice brzy zjistí, že daleko rychleji se dostane za hranice nepoznaného, když se bude ptát těch, kteří tvoří jeho vesmír. A otázky jsou to opravdu záludné, na které se těžko hledá odpověď, která by byla pro dítě pochopitelná. „Kam chodí sluníčko spát? A jak to dělá, že hřeje a svítí?“ Po více či méně uspokojivé odpovědi

16

následuje vodopád dalších – proč, jak, kde? Stejné otázky si kladli lidé v dobách dávno minulých a hledali na ně odpověď. Údiv, zvědavost a touha znát pravdivou odpověď je nutila hledat souvislosti a zákonitosti, kterými by se nepoznané dalo reálně vysvětlit. Co můžeme říci na závěr? Hranice lidského poznání se neustále posouvá. Každá lidská generace pokračuje tam, kde skončily generace předcházející. A na konci je vždy: dále už nevíme. Petr Sklenička, 4. A

A. Einstein : „Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno… Kdo se nedokáže divit, kdo už nedokáže žasnout, je takříkajíc mrtvý a oči má vyhaslé.“ Určitě je dobré, když každý ví na čem je nebo kde se nachází. Když to není však možné, není třeba možnost si předem neznámo objasnit, tak ne že to lidem protiví, ono se jim to naopak líbí či je to přímo přitahuje. Čím to je ? Možná to má něco společného s lidmi, kterým se líbí například horory. Okamžité očekávání a strach zároveň s napětím co brzy přijde. Ale v tajemnu toho bude více, bude v tom něco, co člověka nutí nechtít znát hned celou pravdu, poodhalovat jí postupně přes různé nástrahy. Už jen výše zmíněný citát od Alberta Einsteina skrývá určitou dávku tajemství, u kterého záleží na jednotlivém člověku, jestli bude mít touhu ho objevovat či ho nechá přikrytého pod divnými spletenci slov Alberta Einsteina. Možná se Einstein domníval, pokud jsem správně odhalil jeho tajemství, kdo patří do lidské skupiny, vyhýbajícím se neznámu, překvapením a dalším podobným věcem, tak že jde o lidi mrtvé, neužívající si života či dokonce nevidící svět takový, jaký ve skutečnosti je. Skutečně se jedná o to nejkrásnější, co můžeme zažít, jak Einstein přímo říká. Myslím, že buď Albert Einstein toho moc nezažil, nebo se v celém citátu skrývá něco jiného, nějaké tajemno, o kterém možná ani Einstein při psaní netušil. Není pochybu o tom, že Albert Einstein byl skvělý matematik, fyzik, chemik a jiní určitě vědí lépe co ještě dál. Možná že jeho vztah ke všem číslům a vzorečkům ho přimělo vytvořit tento citát. Je pochopitelné, že jeden z faktoru, který ho hnal stále dál a dál v práci byla touha objevit tajemství další proměnné ve vzorečku, aby díky tomu mohl postoupit dál v objevovaná zdánlivě nekonečné chodby, kde na konci může čekat zásadní objev či zjištění, že někde je již chyba a je nutné tajemství objevovat znova. Takhle to možná mohlo fungovat pro Einsteina, je možný, že to pro něj bylo to nejkrásnější na světě, co mohl zažít, dost možná si bez toho ani nedokázal představit svůj život. Ale co běžný lidé, co čekají od života víc než jen pouhé odhalování neznáma? Pro ně skryl Einstein do citátu úplně jiné tajemství, který říká, že tak vzdělaný člověk jako Einstein, nemusí mít cit pro psaní citátu podle reality, ale pouze podle svých osobních názorů. Ještě že se Albert Einstein držel toho co mu opravdu šlo a to posouvání lidského chápání pomocí vzorečku a výpočtu,nikoliv psaním nesmyslných citátu. Je však možné, aby si někdo vyložil Einsteinovo tajemno jinak? Určitě ano, protože největší tajemno skrývá každý člověk sám v sobě, což způsobuje, že každý má jiný, svůj, názor. Václav Stuchl

Platón : „Žádný z bohů nefilozofuje ani netouží státi se moudrým neboť právě v tom záleží zlo nevědomosti, že člověk který není krásný a dobrý ani moudrý, si o sobě myslí, že je takový.“ Je evidentní že Platón, jakožto filozof, viděl bohy jako něco mnohem vyššího než jsou lidé a chtěl v tomto tvrzení ukázat že bohové se nedají ani trošku připodobňovat k lidem. Kdyby totiž pouze připustil že bůh má nějakou lidskost, ba by se dala jen částečně k němu přidat nějaká lidská vlastnost(např. láska, nenávist, chamtivost), ztratil by tento bůh svojí dokonalost, čímž by zároveň ztratil svoji božskost. Bůh by v podstatě neměl mít žádné lidské vlastnosti, aby se s ním lidé nemohli ztotožňovat, připodobňovat se k němu, či se dokonce snažit přesáhnout jeho božskost, protože

17

by pak nemělo smysl mít jakékoliv bohy, což by ovšem zase lidem sebralo víru. Při správném pohledu na toto téma by bůh neměl mít ani lidskou podobu, protože už kvůli ní se člověk může připodobňovat k bohu, či přidávat bohům lidské vlastnosti. Dále nám tento výrok říká, že člověk není krásný ani dobrý, ani moudrý i když si to o sobě myslí. Toto tvrzení vypovídá o lidské aroganci a nadměrné sebedůvěře. Člověk se vždy snaží být lepší než jeho předchůdci, nebo než ostatní lidé v jeho okolí. Pokud se to člověku opravdu daří a je dobrý v tom, co dělá, právem si možná myslí že je nejlepší v okolí, ba možná i na celém světě a důsledkem toho si věří pořád víc a je stále víc arogantní. To se ale bohům stát nemůže, protože nemají zapotřebí s kýmkoliv soutěžit, dokazovat kdo je lepší, či, jak říká Platón, filozofovat, neboť bůh nepotřebuje být lepší, bůh je dokonalý. Nemusí se stát moudrým, protože bůh je všudypřítomný, vševědoucí a nemůže se zlepšovat, protože jeho dokonalost nejde už více zdokonalit. V tomto se řecké náboženství dá považovat za poněkud nesprávné, kvůli tomu, že bohové Olympu se zdají být velmi nedokonalí, protože byli zobrazováni jako lidé a měli lidské vlastnosti. Dal by se vidět problém už v tom, že bohů bylo více, což může způsobovat určitou soutěživost, nebo dokonce pocity jako jsou láska, žárlivost atd. Znamená to, že bohové mohli i chybovat a tudíž se poté stávat i terčem posměchu, čímž ztráceli svoji autoritu mezi věřícími, což mohlo způsobovat že lidé v tyto bohy ztráceli víru, a to má i svoje další důsledky, jako například vetší kriminalita(lidé se nebáli trestu od bohů). Závěrem této úvahy bych tedy chtěl vše shrnout. 1)Je těžké vyjádřit jak by měl vypadat ideální bůh, ale nápovědu můžeme hledat v Judaismu, který se tomuto ideálu blíží nejvíce. Bůh by měl být cosi, co je všudypřítomné, vševědoucí, nemá pocity a ani žádné lidské vlastnosti. Bůh musí být dokonalý ve všech směrech aby nebylo možné ho nijak zpochybňovat a z toho vychází že by neměl mít ani podobu a ani žádné jméno. 2)Lidé, ať už budou sebevíce moudří, nikdy nedosáhnou božství či naprostého poznání, protože by se tak zbavili své lidskosti a neměli by už smysl žít, neboť poznání je možná smysl našeho života. Petr Ševčík, 3. B Albert Einstein : „Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno... Kdo se nedokáže divit, kdo už nedokáže žasnout, je takříkajíc mrtvý a oči má vyhaslé.“ O údivu se mluví snad na všech úvodních hodinách filozofie. Filozofové totiž byli první, kod se začal divit a žasli, protože jim přestaly stačit odpovědi, které v té době dostávali lidé na své otázky. Na každou otázku, která lidi napadla, se odpovídalo pomocí mýtů. Ptal-li se člověk například na to, proč se střídají roční období, proč na jaře všechno kvete a na podzim naopak vše zaniká, dostalo se mu odpovědi prostřednictvím mýtu o bohyni Déméter a její dceři Persefoně. Prý je to proto, že na jaře se Persefona vrací z podsvětí zpět na zem ke své matce a na podzim znovu sestupuje do podsvětí. Filozofové se ptali dál, protože takové odpovědi je neuspokojily. V dnešním moderním světě žijí lidé konzumním životem. Život ubíhá velmi rychle, neustále se nám zdá, že máme málo času a nic nestíháme. Lidé tak nemají čas žasnout, divit se. Avšak i kdyby lidé čas měli, možná by se ani divit nechtěli, protože prý jen děti, vědci a blázni se diví. Dnes se každý snaží tvářit, že všechno ví, a nějaký údiv nebo úžas by je v očích druhých lidí znemožnil. Lidé se řídí hlavně tím, co si kde přečtou, co vidí nebo slyší v médiích, a nenapadne je, že by měli podrobit svět svému kritickému pohledu. Takoví lidé se líbí manipulátorům, protože jim usnadňují práci, jsou lépe ovlivnitelní než lidé kriticky uvažující. Lidé se začínají divit a ptát teprve tehdy, dojde-li k tzv. mezní situaci.mezní situace nastává tehdy, když se nám přihodí něco, díky čemuž svět ztratí svou samozřejmost, například při úmrtí blízké osoby.

18

Druhá část Einsteinova výroku se dá na dnešní lidi velmi dobře vztáhnout. Dnešní lidé opravdu mohou připomínat mrtvé s vyhaslýma očima. Jejich zájmy jsou většinou velice povrchní. Více než otázky zabývající se tím, proč to tak na světě chodí, je spíše zajímá , díky jakému mobilnímu telefonu budou více „In“, nebo s kým právě chodí jejich oblíbená celebrita. Né každý člověk může být opravdový filozof, ale i přes to by si měl každý z nás chvilku, kdy na chvíli zapomene na zběsilé tempo okolního světa a bude se divit a žasnout. Můžeme mít pocit, že už není nad čím žasnout, že všechno už o světě víme. Není to však pravda, neboť můžeme objevit něco nového i na tom, co už známe. Kromě toho zbývá mnoho dalších věcí, které jsou pro nás tajemné a nad kterými můžeme žasnout. A jelikož je jich mnoho, máme velkou šanci, že si z nich alespoň jednu vybereme. Je-li tajemno podle Alberta Einsteina tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, nestojí to za to abychom se o to pokusili? Proto se snažme, abychom nebyli mrtví s vyhaslýma očima. Buďme živí a mějme oči široce otevřené. Jsme přeci racionální inteligentní bytosti. Nebo snad ne? Petr Šíma, 4. A

Platón : „Žádný z bohů nefilozofuje ani netouží státi se moudrým neboť právě v tom záleží zlo nevědomosti, že člověk který není krásný a dobrý ani moudrý, si o sobě myslí, že je takový.“ Už je to určitě mnoho a mnoho let, kdy Platón dostal tuto myšlenku, ale s velkou pravděpodobností ho inspirovalo chování a počínání lidí, které dennodenně pozoroval kolem sebe. A co že tedy viděl? Myslím že už v dobách kdy Platón žil bylo na světě mnoho přetvářky, falše, lží a lidí, kteří ze sebe dělali úplně někoho jiného než doopravdy byli. Je zcela zřejmé, že si Platón takových lidí všímal a věděl kdo jaký je i když o sobě mohl tvrdit, že je moudrý a dobrý, tak on věděl že není, neboť žádný chytrý člověk o sobě nemusí prohlašovat, že je takový, protože další chytrý člověk to vidí a pozná i bez toho, aniž by to o sobě někdo musel tvrdit, ale jenom hlupák bude tvrdit, že je chytrý a že toho hodně zná a ví a že je jiný než doopravdy je, aby skryl svou hloupost. A jak je to dnes? Stále jsou takový lidé mezi námi? Určitě ano, tato Platónova myšlenka platí stálé a stále platit bude, neboť hloupých lidí, kteří ze sebe dělají někoho jiného, někoho chytrého je stále víc a víc. Co je na tom nejhorší je však to, že takový lidé jsou mnohdy uznáváni a je na ně pohlíženo jako na moudré a dobré jenom kvůli tomu, že byli schopni přesvědčit jiného hlupáka o tom, že jsou jiní než doopravdy. Potom tito lidé často řídí a rozhodují o životech těch dobrých a moudrých. A to mohla být jedna z myšlenek, která vedla Platóna k tomuto citátu. Další význam může být takový, že jediný moudrý a dobrý je bůh a lidé jsou ti špatní a hloupí, protože žádný člověk nikdy nebude dokonalý a nebude znát všechno vědění světa a že člověk, který na sobě nebude pracovat a nebude se vzdělávat a bude jenom mluvit zůstane hlupákem, ale ten kdo na sobě bude pracovat se stane moudrým, avšak nikdy ne tak jako je sám bůh. Nikdo není nejlepší a nikdo nemůže být skvělý bez toho aby pro to něco udělal, proto by jsme se měli snažit žít svůj život tak abychom se stávali moudřejšími, aby bylo stále více těch dobrých a chytrých a ne tak jako je tomu dnes, že se mi zdá, že je stále víc a víc těch zlých a hloupých. Každý má své právo stát se chytrým, stačí jenom chtít a něco pro to udělat, vždyť život je příliš krátký na to abychom ho promarnili zbytečnými řečmi o tom jak jsme skvělí a přitom jsme sami věděli, že klameme lidi kolem, ale nejvíc sami sebe. Chytrost by měla vítězit nad hloupostí, tak se snažme ať tomu tak doopravdy je. Toto Platón věděl a my bychom si to měli taky uvědomit. J. Štamfest 4. A

19

Aristoteles : „Údiv vedl lidi k filosofování – na počátku i dnes – a to tak, že se zarazili s údivem u nejbližších otázek a potom se pomalu zamýšleli i nad většími věcmi… A kdo se zamýšlí a diví, ten se domnívá, že neví.“ Nad tímto výrokem Aristotela je třeba se pozastavit.Zamysleme se , co tím myslel , co ho vedlo k takovým myšlenkám. Člověk je odjakživa tvor zvídavý .Touží poznávat , stávat se chytřejším , dokonalejším Vždy , když pozná něco nového ,je svým způsobem zaujat .Touží vědět vše , co vědět může. V každém vědění je ale Aristotelem zmiňované zamýšlení se.Přemýšlení a zaobírání se všemi možnými problematikami vedlo a vede člověka stále kupředu.Od počátku věků se lidská osobnost snaží pátrat po smyslu života.A proč?Protože ještě před pátráním po smyslu života zde bylo spousty dalších otázek týkajících se života. Jeho vznik , původ světa , hledání prvotní látky.Stejné je to se vším.Každý problém či otázka má nějaký základ , nad kterým také musel někdo dříve uvažovat. Všechny věci ,které dodnes známe , známe jen proto ,že nad tím vším někdo uvažoval.Někdo si dal tu námahu a pozastavil se nad tím dotyčným problémem a snažil se ho nějakým způsobem jemu vlastním řešit či se snažil navázat v daném problému na myšlenky a úvahy někoho jiného.Ale vždy a v každém problému je jeho podproblematika , kterou musel již dříve někdo řešit.A proč člověk hledá stále nové věci k poznání?Protože ví , že není dokonalý a má stále co zkoumat.Toto je návaznost na poslední větu v tomto výroku. Pokud by člověk přestal bádat , zkoumat a řešit , lidská společnost by se začala rozpadat. Člověk by dosáhl svého vrcholu vědění a nepokračoval by dál.Pro lidskou rasu by to bylo zánikem z důvodu ukončení rozvoje lidské osobnosti. Ale jelikož je lidská psychika a fantazie neomezená a nesmírně rozmanitá , člověk stále nad něčím přemýšlí.Přemýšlí z důvodu nutkavé potřeby nových informací , o kterých ví , že je lze získat a budou pro něj přínosem – poznáním.Ten kdo přemýšlí a řeší totiž ví , že má stále co poznávat a že tak žije v určité nevědomosti , jemu samozřejmě nepříjemné , protože on chce vědět víc.Ale k tomu aby mohl vědět víc , potřebuje se člověk propracovávat od věcí obecných , tudíž jednodušších , až do podrobných detailů záležitosti , ke kterým stejně dříve nebo později při usilovném zkoumání dospěje. Dokud člověk stále bádá , zkoumá a přemýšlí , má nějaký důvod.Důvod vědomosti o nevědomosti.Možnosti se zdokonalit a otevřít si tak větší obzor a náhled na věc. David Šulc. 4. A

20

DŮLEŽITOST MLUVENÉHO PROJEVU NAHLAS A RYCHLE!

Převzato ze 100 + 1, číslo 1/2009 Chcete vypadat chytře? Mluvte plynně, nahlas, zřetelně a rychle. Neužívejte slang. Podle psychologů na mluveném projevu velmi záleží zejména při přijímacích pohovorech do nového zaměstnání. Nevhodný projev může zničit sebelepší šance – vynikající školní výsledky, perfektní kvalifikaci i dobré vystupování. Rétorika je dnes proto nedílnou součástí výuky na vysokých školách v USA i Evropské unii.

21

Jak zjistili psychologové, dokážete-li mluvit rychle a plynně, když vysvětlujete nějaký problém, lidé vás automaticky považují za velmi chytrého a nadaného člověka. Pokud mluvíte příliš rychle a posluchači nestíhají, není to minus pro vás, ale berou to jako svůj nedostatek. Ing. Radko Sáblík, ředitel školy

MACHINE BALL CUP Přesně podle plánu ve středu 17. prosince 2008 ve 14.30 hodin začíná vánoční „mešinbolování“ skupiny A. Nyní si prosvištíme nikoliv slovíčka, ale složení skupiny. Pavel Petrášek, loňský mistr SSPŠ, Pavel Kubát (2.L), Miroslav Havel (pedagogický sbor) a nováčci Marek Suchánek (1.D), Milan Troller (1.L) a Martin Kuska (2.L). Martin by nebyl nováčkem, kdyby před rokem pořádně četl plakátek s datumem registrace. Celý rok se pak pečlivě připravoval na tento druhý ročník a příprava se mu opravdu vyplatila. Pojďme ale pěkně od začátku. Prvním Kuskovým soupeřem byl spolužák Kubát, od něhož jsem čekal, že mi Martina „připraví“. To udělal, ale trochu jiným způsobem, než jsem si představoval. Podlehnul 0:5 (a 1:3) a nechal Martina se rozehrát. Já jsem Marka Suchánka také nešetřil a vyhrál 6:1, 6:2. Kubát si spravil chuť na profesoru Havlovi, což bylo s blížícím se koncem klasifikačního období poněkud netaktické. Souboj o první místo v tabulce začal nečekaně brzy – už v šestém zápase skupiny, kdy ke třetímu počítači zasednuli Petrášek a Kuska. Nebudu vás dlouho napínat, oba zápasy jsem prohrál. Ale jenom o jeden gól! To mi ale není nic platné, bod jsem nezískal žádný a soupeř všech šest. Martin hned na to porazil i kolegu Havla, který ten den prostě neměl formu. Doufal jsem, že Martin někde klopýtne a že bych ho třeba mohl ještě předstihnout na skóre, ale sám jsem vyhrával pouze o gól a ty dva výsledky 6:0 s Milanem Trollerem a 7:0 s kolegou Havlem to nemohly vytrhnout. Navíc Kuska ani neokusil hořkost porážky. Jedno zaváhání sice přišlo, kdy s Milanem Trollerem remizoval 3:3, ale to bylo až v posledním zápase skupiny v době, kdy už měl prvenství ve skupině jisté. Vítězem „skupiny mistrů“, jak byla skupina po losování pracovně nazvána, se tedy s 28 body a skóre 38:10 stal Martin Kuska. Druhé místo a přímý postup do čtvrtfinále získal za 24 bodů při skóre 42:18 Pavel Petrášek. Pavel Kubát a Milan Troller se kvalifikovali do osmifinálové skupiny D a Marek Suchánek a profesor Havel se s turnajem rozloučili. Co nás čeká teď? V únoru se odehraje osmifinálová skupina D ve složení Kubát, Málek, Šindléry, Svoboda, Maleček, Troller, z níž vítěz bude hrát čtvrtfinále proti Honzovi Říhovi a druhý muž skupiny proti zatím neporaženému Martinu Kuskovi. Já se postavím v play-off proti Davidu Musilovi a na to se vůbec netěším. Nutno říci, že po odehrání základních skupin je šance na zopakování loňského finále malá, ale já ani úřadující vicemistr Tomáš Vančo se určitě nevzdáme. Ještě vám přináším komentář profesora Havla: „Děkuji všem za pěkně strávené odpoledne a také panu profesorovi Petráškovi za precizní organizaci turnaje. Bohužel pro mě to bylo odpoledne ne moc výsledkově vydařené a turnaj pro mě skončil. Na druhou stranu jsem se náramně pobavil. Hlavně zápas s panem Petráškem mě doslova dostával do kolen díky vtipu diváků, hlavně pana Vanča a soupeře samotného. V nejednom případě jsem musel využít reklamní přestávky. Prostě výborná atmosféra, ve které byla hořkost porážky o něco sladší.“ Pavel Petrášek mistr SSPŠ v Machine Ballu [email protected]

22

PRAXE 2. A 3. ROČNÍKŮ OBORU IT Květen je zdánlivě daleko, studenti 2. a 3. ročníku oboru Informační technologie však již musí pomalu přemýšlet, v jakém podniku či organizaci budou praxi plnit. Vykonání desetidenní praxe je podmínkou pro splnění učebních plánů. Ve školním roce 2008/2009 je stanoven termín praxe na 18. až 29. května 2009. Studenti mají možnost si praxi zajistit sami, výhodou toho je, že si zvolí takovou organizaci, která jim nabídne zajímavou práci nebo dají přednost pohodlí a najdou si organizaci v okolí svého bydliště. Formální vztahy mezi firmou, školou a studentem se zajišťují smluvně. Tuto smlouvu obdrží studenti do konce února současně s nutným vysvětlením jak postupovat. Informace poskytne a dotazy zodpoví v jednotlivých třídách p. Palek Miroslav- garant praxí. BC. Palek Miroslav, garant praxí

SEMINÁŘ JAVASCRIPT a „Nejnepochopenější programovací jazyk světa“ Náš JavaScript seminář se dostává do desáté lekce, za svojí první polovinu, bude tedy zajímavé nejen pro účastníky semináře, ale i pro ostatní, si udělat inventuru stavu znalostí a dovedností srovnáním se slavným nadčasovým článkem Douglase Crockforda o JavaScriptu: „Nejnepochopenější programovací jazyk světa“ 2001)http://javascript.crockford.com/javascript.html s použitím překladu Virtage Software, Libor Jelínek. „JavaScript, známý též pod jmény LiveScript, JScript a ECMAScript, je jedním z nejoblíbenějších programovacích jazyků. Prakticky každý počítač na světě má nainstalován nejméně jeden interpret jazyka JavaScript. Popularita JavaScriptu vznikla z jeho role skriptovacího jazyka pro WWW stránky.“ Dnešní situace se vůbec nezměnila, JavaScript je na všech počítačích a ve všech známějších webových prohlížečích. Jeho význam na klientské straně ještě vzrostl ve spojení s AJAXem a WEB 2.0. „I přes tuto obrovskou rozšířenost, je tu jen malé povědomí o JavaScriptu jako velmi hezkého dynamicky objektově orientovaného programovacího jazyku určeného zdaleka ne jen pro WWW. Proč tomu tak je a proč je tento jazyk tak pochopen?“ Cílem našeho semináře bylo dát do povědomí nejen JavaScript možnosti, ale cíl semináře je značně širší než se naučit další programovací jazyk. Je to tvorba moderních webových aplikací pomocí novinky Microsoftu, Expression Studia 2, které má pěknou podporu JavaScriptu, i serverové strany PHP a ASP. Ve spojení s prohlížečem Firefox a jeho zásuvným modulem FireBug, dostáváme dobré JavaScript vývojové prostředí.

Jméno „Java ve jméně JavaScript by mohla napovídat o tom, že nějak souvisí s Javou, je jeho podmnožinou nebo odlehčenou verzí. Matoucí jméno přispívá k falešné představě o JavaScriptu jako interpretované Javě. Java je ve skutečnosti interpretovanou Javou. A JavaScript je naprosto jiný jazyk! JavaScript je sice syntakticky podobné Javě, stejně asi jako Java k jazyku C. Ale není to díky tomu, že je podmnožinou Javy, stejně jako Java není podmnožinou C, jen kvůli podobnosti syntaxe. Je úsměvné, že JavaScript se stal vhodnější pro aplikace na straně klienta, pro které původně byla určena Java.

23

JavaScript vytvořený v Netscapu měl málo nápadité původní jméno LiveScript a tak si lidé od Netscape chtěli vypomoct marketingovým trikem přejmenováním na jméno připomínající Javu. Ve stejné době totiž Sun Microsystems uváděl Javu jako hlavní programovací jazyk na WEBu. Skript možná dělá dojem, že se nejedná o velký programovací jazyk. Pravda je velmi subjektivní a záleží na úhlu pohledu. JavaScript v porovnání s C vyměnil výkon za dynamické vlastnosti.“ Na začátku semináře jsme si vyjasnili roli JavaScriptu jako nezastupitelného webového programovacího prostředku na straně klienta. K problematice Javy velkého programovacího jazyka pro internetové aplikace se zvažuji vrátit v dalším školním roce ve formě semináře. Důvodem zařazení je nejen jeho velká profesionální popularita, ale i to, že většina vysokých škol (FEL, VŠE atp.) si jej vybrala ke studium.

Lisp v kabátu C „Syntax JavaScript příkazů podobající se C (složené závorky, příkazy for atp.) nám vnucuje představu, že se jedná o další procedurální jazyk. Ale je to chyba, JavaScript má mnohem blíž k funkcionálním jazykům typu Lisp nebo Scheme než s C nebo Javou. Má však pole místo seznamů a objekty místo vlastností, funkce jsou především třídy, má uzávěry (closures) a je slabě typovaný (loose type-control).“ I když tahle problematika je značně teoretická a nad rámec naší školy (kromě slabého datového typování proměnných), pokusím se naznačit problematiku. Funkcionální programovací jazyky jsou založené na ideji definovat to, co se má dělat než, jak se to má dělat (procedurální programovací jazyky). Lisp (zkratka List processing – zpracování seznamů) je programovací jazyk s dlouhou historií používaný v oboru umělé inteligence. Ne nadarmo se o zkratce Lisp hanlivě vyjadřuje Lost In Stupid Parantheses (Ztracen v pitomých závorkách). Scheme je jeden z Lisp dialektů použitý v oblasti umělé inteligence, grafice a výzkumu. Uzávěr je v základu ukazatel na funkci, který je možné přiřadit jako hodnotu proměnné, vrátit ji jako návratovou hodnotu jiné funkce nebo použít jako parametr volání funkce.

Změna „JavaScript byl navržen k interpretaci uvnitř webového prohlížeče Netscape Navigatoru. Jeho velký úspěch z něj učinil povinné vybavení každého webového prohlížeče. To si muselo vynutit jeho určitou změnu. JavaScript je vlastně takový „superman“ programovacích jazyků. Dobře se hodí pro velké množství i newebových aplikací. První verze JavaScriptu byly funkčně velmi chudé, bez prostředků pro ošetření výjimek, vnitřní funkce a dědičnosti. Dnešní JavaScript je však kompletně objektově orientovaný programovací jazyk. Bohužel mnoho názoru na jeho schopnosti vychází z nepochopení. Po Netscapu se dozoru ujala komise organizace ECMA nad dalším vývojem, jeho rozšiřováním a vypořádání se s jeho největším problémem: existencí příliš mnoha verzí vytvářející další zmatek.“ Zde lze vzít na vědomí názor experta, že největším problémem JavaScriptu je existence různých verzí.

Chyby v návrhu „Žádný programovací jazyk není dokonalý. JavaScript není výjimkou a některým věcem by bylo lepší se vyhnout. Např. příliš mnoho klíčových slov, operátor + znamená jak sčítání čísel, tak i spojování řetězců, jednoduchým vynuceným přetypováním, nebo k chybám náchylný příkaz with. Podobné chyby v návrhu jsou příčinou častých programátorských chyb. Naštěstí mnoha těmto problémům se lze vyvarovat dobrým programem lint, což je kontrola

24

JavaScript programu. Nedokonalostí je poměrně hodně, a bohužel komise ECMAScript se příliš k jejím řešením nemá, spíše se zaměřuje na vytváření nových chyb.“ Autorova kniha „Best parts“ ukazuje slabá míst JavaScriptu, které v semináři uvedu.

Příšerné implementace „Některé z dřívějších implementací JavaScriptu byly dost chybové a vrhaly špatné světlo na celý jazyk. Ke všemu byly použity v ještě horších webových prohlížečích.“

Příšerné knihy „Skoro všechny knihy o JavaScriptu jsou prostě příšerné. Obsahují chyby, hloupé příklady, učí špatné praktiky. Důležité vlastnosti jazyka jsou často chabě vysvětleny nebo úplně vynechány. Recenzoval jsem tucty knihy a jediná kniha, kterou můžu doporučit je JavaScript: The Definitive Guide (5. výdání) od Davida Flanagana. (Autoři, pokud jste napsali dobrou, pošlete mi ji.)“ Sám autor vydal velmi krásnou knížku „Best Parts“ o JavaScript základech, ale je škoda, že se obloukem vyhnul problematické části JavaScriptu DOM (Document Object Model) a vyzval jiné autory, aby ji zpracovali. Druhé vydání doporučené knihy je rozprodané, takže ji nemohu posoudit, ale plně souhlasím s názorem autora na vydané JavaScript knihy na českém trhu. Nedoporučuji kupovat ani jednu knihu o JavaScriptu a proto taky píšu elektronickou učebnici!!! Pro mne jako autora semináře je velkou výzvou hledat dobrý způsob učení a nezopakovat zmíněné chyby jiných autorů. Zde bych chtěl poděkovat všem studentům, kteří chodí na seminář, je to pro ně i pro mne zcela nový prostor světa budoucnosti webových aplikací. Z množství vydaných knih o JavaScriptu lze soudit, že se jedná o moderní, ale i módní záležitost. Z vašich podnětů jsem usoudil, že je třeba upřednostnit přímo na hodinách řešení vzorových příkladů, víc komentovat vzorové příklady a nenechávat otevřené odkazy s tím, že se proberou v pozdějších hodinách.

Příšerný standard „Oficiální specifikace jazyka je spravována a publikována organizací ECMA. Tato specifikace je mimořádně k ničemu, nesmírně nepřehledná, a velmi obtížně srozumitelná. Tento fakt mírně zbavuje viny autory knih. Komise ECMA a TC39 by se měly hluboce stydět.“ Vzhledem k tomu, že vlastním skvělou knihu Crockforda o JavaScriptu, pochopím jeho zdrcující kritiku, ale to není jádro problému – viz odstavec příšerné implementace JavaScriptu.

Amatérismus „Většina lidí píšící JavaScript nejsou programátoři. Chybí jim vzdělání a disciplína k psaní dobrých programů. JavaScript má mnohem více možností a síly, než jakou jsou schopni využít. To celé přispělo k pověsti JavaScriptu jako jazyku vhodného maximálně pro amatéry, rozhodně ne však pro profesionální programátory. To však jednoduše není pravda.“ I JavaScript knihy se orientují na masu čtenářů amatérů a ty nelze odradit náročným obsahem, ale pro profesionální tvorbu webových stránek je třeba jiné průpravy. A proto vznikl tento seminář vycházející z nulových znalostí, ale z chuti se dopracovat k profesionalitě.

25

Objektová orientovanost „Je JavaScript objektově orientovaný nebo ne? Má objekty obsahující data a metody pracující nad těmito. Objekty mohou obsahovat další objekty. Nemá však třídy, ale má konstruktory, které dělají, to co třídy včetně schopnosti chovat se jako proměnné a metody tříd. Nemá dědičnost třídy (class-oriented), ale má prototypovou (prototyped-oriented). Hlavní dva pilíře vytváření objektů je dědičnost (je A) a zapouzdření (má A). JavaScript umí obojí a díky dynamické povaze exceluje zejména v zapouzdření. Někdo argumentuje že JavaScript není skutečný objektově orientovaný jazyk, protože neposkytuje skrývání informací mezi objekty (viditelnost private, protected, public z Javy): všichni členové objektů jsou totiž veřejné. JavaScript objekty mohou mít soukromé proměnné a metody. Samozřejmě, je potřeba trochu námahy pro pochopení, protože JavaScript je skutečně nejnepochopenější jazyk na světě. Někdo argumentuje že JavaScript není skutečný objektově orientovaný jazyk, protože neposkytuje dědičnost. Ale JavaScript podporuje nejen klasickou dědičnost, ale dokonce i paradigmata znovupoužití kódu.“ Všechny moderní programovací jazyky jsou objektově orientované a JavaScript nemůže být výjimkou. Věřme expertovi, že JavaScript zná 100%. Vysvětlil bych jen pojem „programovací paradigmata“, která představují vyzkoušené a ověřené programovací styly, vedoucí k tvorbě kvalitního softwaru. V Praze dne 23. ledna.2009

Ing. Josef Neumann

VIRTUÁLNÍ ŠKOLA ROZHOVOR S ING. BRABCOVÁ HELENA, PROFESORKA VÝPOČETNÍ TECHNIKY Jste koordinátorem systému „virtuální školy“, co vlastně tato funkce obnáší?

„Mám na starosti komunikaci mezi námi a poskytovatelem. V pravidelných intervalech vedeme jednání s vedoucí projektu poskytovatele. Mým úkolem je dodat potřebné údaje, řešit problémy, případné spory. Zajistit konzultace.“ Jak byste charakterizovala systém „virtuální školy“, jak se podle vás liší třeba od klasické e-školy?

„Doposud stačilo, aby se člověk v mládí profesně vyprofiloval a mnohdy pak s dosaženými znalostmi vystačil během celého produktivního věku. V dnešní době však vznikají nebo zanikají stále nové obory a mění se poptávka po určitém okruhu odborníků. Lidé jsou během svého života nuceni obměňovat svou specializaci, neustále se vzdělávat a zvyšovat si kvalifikaci. Vyspělé země proto stále více kladou důraz na tzv. celoživotní vzdělávání, které však pro případného studenta může přinášet velké problémy. Většinou se již jedná o pracovně aktivního člověka, který má svou rodinu a který se nemůže plně věnovat studiu. Nemůže zůstat finančně nezajištěn, přestěhovat se do místa, kde vzdělávací instituce sídlí a studovat klasickou prezenční formou. Jako každá moderní škola chceme tomuto trendu věnovat pozornost. Chceme studenty připravit na práci v prostředí, které je v budoucím studiu jistě nemine: e-

26

learning neboli studium přes internet. Studenti budou mít do školního virtuálního systému přístup odkudkoliv a kdykoliv, stačí pouze připojení k internetu.“ Všichni členové pracovní skupiny, jmenované k tomuto problému ředitelem školy, se nezávisle na sobě přiklonili k nabídce systému poskytovanému Unicorn Universe. Jaké důvody u vás převážily? „Hlavním důvodem pro volbu systému bylo, že se jedná o hostované řešení. Systém běží na infrastruktuře provozovatele, přístup do systému je omezen pouze na autorizované uživatele, uživatelská data jsou v systému pravidelně zálohována.“ V jakém stadiu příprav se právě nacházíte a jaké budou další kroky?

„V první tzv. ověřovací fázi nasazení systému do něho budou zapojeni všichni studenti tříd 2.A, 2.C a 2.L, dva studenti 4. ročníku a asi třetina učitelů. Všichni obdrží email s přihlašovacími údaji a návodem jak postupovat.“ Všichni pedagogové školy umí základní operace s počítačem, využívat textový a tabulkový editor, přijímat a odesílat e-maily. Přesto možná u některých zavládnou pochyby, zda budou umět se systémem pracovat. Co byste jim vzkázala?

„Základní dovednosti, které jste vyjmenoval, stačí. Není třeba se učit nějaké „programování“. Jde spíš o pochopení systému. Učitelům by měl tento systém pomoci při organizování výuky, zpřístupnění podpůrných výukových materiálů apod. Jak pravil klasik: Musíme si pomáhat ☺ Já teda budu.“ V prosinci 2008 se uskutečnila pracovní schůzka zástupců Unicorn College a vyučujících naší školy zabývající se programováním. Vy jste také byla jejím účastníkem. Co bylo náplní této schůzky a jaké vidíte perspektivy spolupráce naší školy s Unicorn College z pohledu přínosů pro výuku?

„Diskutovali jsme o tom, jaký by měl být v dalších letech směr výuky programování na střední odborné škole. Co by měl absolvent střední školy umět, aby se uplatnil v praxi, co by měl znát, aby úspěšně pokračoval ve studiu na vysoké škole. Unicorn College přislíbila školení učitelů programování. Vazba střední školy na vysokou školu je myslím vždy přínosem.“ Na naší školu jste přišla teprve nedávno. Pracovala jste i dříve v oblasti školství?

„Ano, učím již 18 let.“ Jaké předměty vyučujete či v následných letech budete vyučovat?

„Vyučuji výpočetní techniku, programové vybavení a programování.“

Jak je pro vás osobně obtížné „stíhat být in“, tedy držet krok s dynamickým rozvojem informačních technologií?

„Co budu učit v budoucích letech závisí na potřebách školy. Snažím se. Je-li to možné, jezdím na školení, semináře. Sleduji a studuji odbornou literaturu. Konzultuji s odborníky z praxe.“ Jaký dojem máte ze studentů naší školy? Dá se s nimi vyjít, projevují dostatek zájmu o vaše předměty, nezlobí vás příliš?

„Myslím, že na naší škole jsou všichni studenti vzdělávatelní, někteří i velmi talentovaní. Bohužel není tomu tak na všech středních školách v ČR. Učit slabé studenty je velmi vyčerpávající práce a nepřináší výsledky. To je pro učitele stresující. Proto mi dělá velkou radost učit naše studenty. Všichni mají výborné předpoklady pro studium. Jde jen o to, jestli se jim chce učit, využít příležitost získat kvalitní vzdělání, jestli se dokážou soustředit, vydržet, rozpoznat, co je důležité. Několika studentům by neuškodilo trochu pokory, sebezapření a slušnosti. Předměty, které vyučuji, studenty zajímají. Např. ve třídách 2.C a 2.D jsou studenti velmi tvořiví, jejich práce jsou nápadité, funkční, vkusné.“

27

Děkujeme za rozhovor

ROZHOVOR S HOCHMUTH JAN, 4.A Byl jsi jmenován ředitelem školy do pracovní skupiny, která připravuje zavedení systému „virtuální školy“. V ní je ředitel, zástupce ředitele, vedoucí komise výpočetní techniky, další dva pedagogové a dva studenti. Berou ostatní vaše názory vážně, když jste studenti?

„Domnívám se, že ano. Bylo by nesmyslné nás vybrat do týmu a zcela ignorovat naše názory a návrhy. Ostatně ten systém má sloužit především nám studentům a má nám pomoci při výuce.“ Jak bys charakterizoval systém „virtuální školy“, jak se podle tebe liší třeba od klasické e-školy?

„Jde o podporu výuky a zajištění vysoké kvality a efektivity vzdělávacího procesu. Je využíván informační systém provozovaný nad platformou Unicorn Universe, díky kterému dokážeme velmi jednoduchým způsobem integrovat nástroje elektronického vzdělávání (e-learning), studijní agendy a administrativy školy do jednoho celku. Na rozdíl od toho, e-škola jako taková slouží pouze k základním prvkům výuky, online testům a podobně. Chtěl bych ale podotknout, že obě varianty jsou pouze doplňkem standardní výuky.“ Všichni nezávisle na sobě jste se přiklonili k nabídce systému poskytovanému Unicorn Universe. Jaké důvody u tebe převážily?

„Asi největší plus pro Unicorn Universe byl ten, že o veškerou technickou stránku se bude starat druhá strana a škole díky tomu odpadnou zbytečné starosti i náklady. Kdyby totiž škola zvolila jinou alternativu, byl by zapotřebí nějaký hosting, správce a hlavně vysoké finanční náklady.“ Paní profesorce Brabcové, která je koordinátorem tohoto systému, máte pomoci s jejím testováním a odlaďováním. Na co je dle tebe potřeba dát hlavní důraz?

„Tak určitě to bude bezpečnost dat. Jak dat studentských, tak i školních. Dále funkčnost a jednoduchost. Nikoho by nebavilo v tom dělat, když to bude složité. A co víc? To nevím, vyplyne to z kontextu a postupem času.“ Studuješ obor Výpočetní technika. Jaký je tvůj vztah k výpočetní technice a kterou oblastí se zabýváš?

„Co se týká výpočetní techniky, tak je to jeden z největších pokroků lidstva (samozřejmě až po televizních seriálech). „Výpočetku“ mám rád a chtěl bych se jí i živit. Co se mých znalostí týká, zaměřuji se převážně na hardware počítačů a počítačové sítě, správu systémů a podobně.“ Jaké máš plány po absolvování maturity?

„Hrozně rád bych se dostal na nějakou z vysokých škol, kde se vyučuje výpočetní technika. Jsem ale přizpůsobivý, takže jsem i ochotný chodit na nějakou zemědělku a učit se o počítačích sám. Ono by mi stejně nic jiného nezbylo.. ☺“ O letních prázdninách a také před vánočními svátky jsi vykonával brigádu přímo v naší škole. Jak jsi se k tomu dostal a co jsi vlastně dělal?

„Dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím. Pan Bayer se jednou zmínil, že to bude muset dělat, slovo dalo slovo a já se stal jeho pomocníkem. Náplní práce bylo starou páteř školy, která běhala na cat.5e kabelech (100Mb/s) vyměnit za novější cat.6 (1

28

Gb/s). Dále jsem měnil i kabeláž v učebně č.202, takže kdo chce, je tam slušně rychlá síť. ☺“ Co je tvým žákovským projektem, který zpracováváš? Mohl bys ho v kostce popsat, oč se jedná a jaký má být jeho výstup?

„Co se týká žákovského projektu, vybral jsem si zabezpečení školních počítačů a sítě. Náplní práce je zjistit současný stav zabezpečení školní sítě a počítačů a snaha o jejich případné vylepšení a nebo celkové předělání. Bohužel je to běh na dlouhou trať a místy i finančně náročný.“ Jak bys charakterizoval atmosféru na škole, z pohledu vztahů mezi studenty, mezi studenty a kantory, případně mezi studenty a vedením školy? Co by dle tebe bylo dobré vylepšit?

„Atmosféra na škole? Myslím, že je to tak za trojku, zlatý průměr. Studenti se chovají ke kantorům většinou zdvořile, ke svým spolužákům různě. Vždycky byly vztahy na naší škole dobré a myslím si, že až na pár výjimek nás pan ředitel a kantoři vždycky chválili.“ V médiích se hodně píše o důležitosti komunikace mezi studenty a kantory. Jak by dle tebe měla vypadat například odborná diskuse v hodině, aby se nezvrhla v prázdné tlachání? Jsou toho zdejší studenti a kantoři schopni? Udržet takovou diskusi na úrovni vyžaduje i sebekázeň účastníků.

„Co se týká odborné diskuze, je opravdu těžké ji vést. Hlavním důvodem je fakt, že se vždycky najde někdo, kdo bude diskuzi narušovat a nebo se vůbec nezapojí. Ti co se zapojí jsou většinou kočírováni profesorem. Určitě je ale namístě takovou diskuzi vyvolávat, protože díky ní se mohou studenti dozvědět informace, které běžně nejsou v tematickém plánu a nebo ve výkladu zahrnuty.“ Děkujeme za rozhovor

ROZHOVOR S KOLÁŘ PETR, 4.L Byl jsi jmenován ředitelem školy do pracovní skupiny, která připravuje zavedení systému „virtuální školy“. V ní je ředitel, zástupce ředitele, vedoucí komise výpočetní techniky, další dva pedagogové a dva studenti. Berou ostatní vaše názory vážně, když jste studenti?

„Kdyby nebrali naše názory vážně, tak bych na svém působení v této skupině rozhodně netrval. Integrování studentů do pracovní skupiny bylo logickým krokem, protože převážná skupina uživatelů budou studenti. A asi všichni se shodneme, že řešení typu „O nás bez nás“ by nebylo ideální.“ Jak bys charakterizoval systém „virtuální“ školy, jak se podle tebe liší třeba od klasické e-školy?

„Klasická e-škola byla více méně jen o testech. Setkal jsem se s ní jen párkrát a nijak zvlášť mě neuchvátila. Naproti tomu Virtuální škola pomůže ke zkvalitnění mnoha hledisek studia. Dodá novou formu komunikace. Žáci si přes něj mohou lépe naplánovat svůj čas (i mimoškolní), hledat nové informace a zároveň v reálném čase komunikovat s kantorem. Studenti budou mít možnost využít některých zvýhodněných nabídek od partnerů. Svoji úlohu zde budou nově hrát rodiče a veřejnost.“ Všichni nezávisle na sobě jste se přiklonili k nabídce systému poskytovanému Unicorn Universe. Jaké důvody u tebe převážily?

„Tak hned od začátku mě nadchnul svojí koncepcí. Původní Virtuální škola měla být celá pod střechou. Byl to obrovský a velice nákladný systém. Naopak řešení od

29

Unicornu je velice kompaktním systémem za zlomkovou cenu. Konkurence Unicornu byla slabá po stránce služeb. Velkou měrou se na našem rozhodování podílel fakt, že jsme bráni spíše jako partneři než sérioví zákazníci. To předčilo nedostatky a varianta Unicornu nenalezla dalšího konkurenta.“ Paní profesorce Brabcové, která je koordinátorem tohoto systému, máte pomoci s jejím testováním a odlaďováním. Na co je dle tebe potřeba dát hlavní důraz?

„Určitě na odladění všech nepřesností a pokud možno upravit systém plně našim požadavkům. Hlavním smyslem bude po celou dobu podávat paní profesorce Brabcové takovou zpětnou vazbu, aby na samém konci testování byl systém plně funkční a srozumitelný pro všechny skupiny.“ Studuješ obor Technické lyceum, což je všeobecný obor, něco jako reálné gymnázium za první republiky. Proč sis ho vybral, respektive proč jsi mu dal přednost třeba před oborem Informační technologie?

„Tak reálná gymnázia zlikvidovala komunistická éra. Byla to jen otázka času, kdy se toto prázdné místo na trhu zaplní. Informační technologie na mě byla moc konkrétní. Lákalo mě spíš strojírenství. Technické lyceum je takovým univerzálem a díky tomu nakonec vyhrálo. Dostanete dobré všeobecné vzdělání a zároveň něco málo praxe (počítače). Samozřejmě velkou roli hrálo přijetí na základě průměru, které v době zmatků s přijímacím řízením bylo velkým plusem.“ Když se zpětně ohlédneš, naplnila se tvá očekávání? Nebo bys třeba doporučil vedení školy změnit skladbu některých předmětů, něco rozšířit, přidat, změnit obsah?

„Se studiem jsem v zásadě spokojený. Osobně mi připadá jako velká škoda ztráta strojírenství, ale chápu to jako nutné strategické rozhodnutí. Jako studentovi lycea mi vadilo, že jsme se do některých učeben vůbec nedostali.“ Jaké máš plány po absolvování maturity?

„Chtěl bych pokračovat dál na VŠ. V delším časovém horizontu bych chtěl spojit cestování se studiem někde v zahraničí.“ Zajímáš se o některou oblast výpočetní techniky více? Vykonáváš nějaké brigády v tomto oboru?

„Nejvíce z výpočetní technologie mě zaujala oblast sítí. Tato oblast skýtá ohromný potenciál do budoucna. Vždy mě bavilo hledat nová řešení. Moje brigády toho moc společného s výpočetní technikou nemají. Do budoucna bych si v tomto oboru rád přivydělal, protože je přínosné, když vám práce přinese něco navíc.“ Jak bys charakterizoval atmosféru na škole z pohledu vztahů mezi studenty, mezi studenty a kantory, případně mezi studenty a vedením školy? Co by dle tebe třeba bylo dobré vylepšit?

„Paradoxně jsou naše třídní vztahy ke konci studia asi nejlepší. Máme zvláštní smysl pro humor, který může některým kantorům působit menší potíže. Ale jinak jsme dobrý kolektiv. Ke způsobu jednání s vedením nemám výhrady.“ V médiích se hodně píše o důležitosti komunikace mezi studenty a kantory. Jak by dle tebe měla vypadat například odborná diskuze v hodině, aby se nezvrhla v prázdné tlachání? Jsou toho zdejší studenti a kantoři schopni? Udržet takovou diskuzi na úrovni vyžaduje i sebekázeň účastníků.

„Reálné to určitě je. Spousta profesorů se o to snaží již dnes. Klasické odvykládání a dál už nic je nesmírně nudná a málo přínosná forma. Na to, aby žáky dovedl k diskusi, musí být profesor bezesporu osobnost, aby se to někam nezvrtlo a dokázal udržet diskusi v patřičných mezích.“ Děkujeme za rozhovor

MINULOST A ZELENÉHO

SOUČASNOST

SSPŠ

OČIMA

MGR.

Každý, kdo se ráno před 8. hodinou poctivě přezouvá a nedobíhá do hodiny, si jistě všimne pár tabulí v přízemí školy, kde se nacházejí fotografie profesorů

30

JAROMÍRA

v jednotlivých školních letech. Z pohledu je poslední tabule nejstarší a asi jen málokoho napadne, že se na ní vyskytuje i někdo ze současného profesorského sboru naší školy. Udělejte si chvilku čas a sami uvidíte. Pana Mgr. Zeleného jsme již prozradili a právě jeho se bude týkat tento rozhovor (jakožto našeho třídního) ☺ Tak nejdříve, jak dlouho jste na této škole? Jak to všechno začalo? Proč jste si vybral zrovna Smíchovskou průmyslovku?

„Když se pořádně na uvedená tabla podíváte, tak tam najdete minimálně tři „vykopávky“ stejně staré, nebo i starší než jsem já. Jmenovat je nebudu, najděte si je sami. Moje éra na SSPŠ byla odstartována 1. 9. 1975. Učit jsem ale začal už v roce 1968, a to sice na železničním učilišti, kde v té době byly obory s maturitou. Já však toužil po skutečné střední škole, prostředí učiliště mi nevyhovovalo. Moje tužba se vyplnila v roce 1975 (čekal jsem tedy 7 let), kdy se na SSPŠ uvolnilo místo učitele matematiky a fyziky. Jelikož jsem byl obklopen výbornými spolupracovníky, vydržel jsem zde až dodnes.“ Víte, kolik přibližně studentů proteklo Vašima rukama? Kolik tříd, jako třídní jste připravil na maturitu? Vzpomínáte obzvláště na nějakou z těchto tříd?

„Budu chvíli počítat…Za 34 let na této škole mi prošlo rukama 9 tříd po 30 ti žácích, čili přibližně 270 studentů jsem dovedl jako třídní k maturitě. To je slušná řada, že? ☺ Nejraději vzpomínám asi na tu první třídu (1975- 79), asi jako vy budete za 30 let vzpomínat na svou první lásku.“ Můžete zhruba přiblížit, jak probíhalo vyučování dříve a jak probíhá dnes? Vidíte nějaký znatelný rozdíl mezi studenty?

„Průběh vyučování (tím myslím i jeho náplň) se za tu dobu prakticky nezměnil. To je právě a matematice krásné, jak si jde suverénně světem. Není poddajná žádné době. O změnách úrovně žáků by se nechala napsat celá studie. Jejím závěrem by bylo, že úroveň studentů bohužel stále klesá.“ 4) Jak vidíte plány do budoucna? Učení Vás jistě baví, čeká Vás po letošní 4. L další „elka“ ?

„Plány do budoucna mám jednoduché. Plánuji, že budu ještě dlouho zdravý. A jestli mi pan ředitel dá ještě jednu třídu technického lycea? To se zeptejte jeho, já osobně bych to uvítal, protože učit matematiku mě stále opravdu baví a rád se pohybuji mezi mladými lidmi.“ Viktor Veselý (elitní třída 4. L)

THE ACTION Studenti druhých ročníků zhlédli v prosinci specifický emotivní projekt „The Action“, zaměřený především na mladé a začínající řidiče. Cílem projektu je prevence konzumace alkoholu a užívání omamných látek před řízením motorových vozidel a během něj, zejména ve vazbě na předchozí návštěvu diskoték a nočních klubů. Boj proti rychlé nebo nezodpovědné jízdě a důraz na používání bezpečnostních pásů jsou dalšími sděleními, která působí na cílovou skupinu. Program ukazuje realitu života zasaženého dopravní nehodou a používá při tom moderní komunikační prostředky srozumitelné mladým lidem. V roce 2004 byl v České republice poprvé uveden v české verzi ve spolupráci holandské společnosti ITC, agentury EuroNet.CZ a Ministerstva dopravy. Ing. Eva Vacková Dne 15.12. jsme navštívili akci BESIPu s názvem The Action v Kongresovém centru, jejím účelem bylo poučení o následcích autonehod způsobených alkoholem nebo rychlou jízdou. Vyslechli jsme 5 příběhů od lidí, kterých se nějakým způsobem nehoda dotkla. Ať už od zástupců třech hlavních složek integrovaného záchranného systému nebo motorkáře, který po nehodě zůstal na kolečkovém křesle. Ale nejzajímavější se mi zdál příběh matky, jejíž syn zemřel při

31

dopravní nehodě, když byl sražen opilým řidičem z motorky. Akce byla připravena, aby zaujala teenagery a mladé lidi a myslím si, že se jim to povedlo. Aneta Kulhawiková 2.L

ÚSPĚCH FLORBALISTŮ Semifinále Prahy Sešli jsme se 9.1.2009 na stadionu Na Kotlářce. Naše družstvo nastoupilo jako vždy hned k prvnímu zápasu celého hracího dne. Soupeřem byla škola z Panská. Byl to velmi tvrdý a těžký zápas. Nakonec jsme to uhráli jen na remízu 2:2, což nám zkomplikovalo postup do finále. Do dalšího zápasu jsme nastoupili s velkým odhodláním, protivníkem bylo gymnázium Na Zatlance. Byl to velice pěkný zápas, vyhráli jsme 9:1, škoda že jsme neudrželi čisté konto, ale hlavně že jsme vyhráli. Naším posledním soupeřem se stalo gymnázium Postupická. Bylo jasné, že šance na vítězství s florbalovými specialisty je mizivé, ale přesto panovala na začátku velmi dobrá nálada, že alespoň remízu bychom mohli uhrát. Na konec jsme podlehli 4:1. Jelikož Panská také porazila Zatlanku, tak jen záleželo na tom, jak bude hrát poslední zápas dne proti Postupické. Pokud by Panská vyhrála, tak by postoupila na náš úkor do finále. Byl to velice napínavý zápas. Postupická nastřílela za pár okamžíků dva góly, ale pak se hra dost změnila. Najednou po malé chybě obrany Panská snížila na 2:1. Necelé dvě minuty před koncem Panská vyrovnala na 2:2 a my v ten okamžik přišli o postup do finále. Čas běžel neúprosně, do konce zápasu zbývalo jen pár okamžiků. 44 sekund před koncem padl gól do branky Panské. Nám zbývalo jen doufat, že Postupická udrží míček až do hvizdu rozhodčího. Dokázala to a my jsme se mohli radovat z postupu do pražského finále.

Finále Prahy Sešli jsme se zde s myšlenkou na lepší umístění než loňský rok, kdy naše škola obsadila 4. místo. Dnes jsme chtěli uhrát alespoň 2. místo, jelikož na Postupickou jsme si moc nevěřili. Jako vždy jsme opět hráli první zápas dne. Tentokrát bylo naším soupeřem gymnázium Voděradská. Do zápasu jsme moc zhurta nešli, všem hráčům byla pořádná zima, jelikož v hale se moc netopí. Postupem času se oba týmy dostávaly do hry. Zápas skončil remízou 1:1. Druhý zápas jsme hráli proti známemu soupeři, gymnáziu Postupická. Byl to zápas, ve kterém šlo především o to, abychom nedostali moc gólů, aby nám to nezhoršilo celkové skóre. Dopadli jsme, vzhledem ke kvalitě soupeře, docela dobře, prohráli jsme 4:1. Rozhodujícím zápasem pro nás byl zápas s OA Krupkova. Všichni hráči věděli, že jde o docela dost a podle toho to taky vypadalo. Každý ze sebe vydal maximum co mohl. Při tomto zápase bylo velmi těžké dál soupeři gól. Uměl výborně bránit a měl ohromné štěstí. Nakonec se nám podařílo soupeři vstřelit tři góly, ale jeden jsme bohužel dostali. Nakonec turnaj pro nás dopadl celkem dobře. Naše škola obsadila ze 62 středních škol krásné 2.místo. Musím říci, že tento poslední hrací den byl velice pěkný jak z pohledu druhého místa, tak i z kvality florballu, ale hlavně jak se k tomu kluci postavili. Mgr. Liboslav Matoušek, profesor TV

32

LYŽAŘSKÝ VÝCVIKOVÝ KURZ V PECI POD SNĚŽKOU Jako již mnoho let, tak i letos vyjeli žáci prvních ročníků na lyžařský kurz na chatu Protěž do Pece pod Sněžkou. Letos nám přálo počasí, sněhové podmínky i nemnoho lyžařů na sjezdovkách. Věřím, že kurz se musel líbit. Studenti byli rozděleni do družstev a všichni nakonec sjeli všechny sjezdovky. Jedna jediná zlomenina ve skupině 73 lyžařů a jedné lyžařky zase není tak moc. Závěr kurzu tradičně obstaral závod ve slalomu. I ten se podařil a v každém družstvu se našel vítěz. Jediné, co bych kritizoval, byla poměrně malá připravenost studentů na zvýšenou fyzickou zátěž. Asi by měli všichni vedle nutného vysedávaní před monitory také trochu přidat na sportování. Zaběhat si, zaplavat si, projet se na kole zase není takový problém. Já jsem na kurzu byl rád a věřím, že podobné pocity mají i studenti, kteří tam byli. Mgr. Zbyšek Nechanický

LYŽAŘSKÝ KURZ Tak máme za sebou další akci, další lyžařský kurz. Nebyl zrovna ničím výjimečný. Snad jen tím, že byl sníh, že bylo sluníčko a nefoukal vítr, že byli všichni hodní (hahaha), že chodili všichni brzy spát (hahaha), že nás žáci poslouchali na slovo a že všechno snědli. Takže vlastně nemám o čem psát, tak vám zde zveřejním alespoň výsledky našich slalomových závodů. Závod se jel v sobotu odpoledne, na obávané sjezdovce „Mulda“. Jelo se na dvě kole, oba časy se sčítaly. A samozřejmě zvítězili ti nejlepší, nejodolnější a nejrychlejší.

I. družstvo

II. družstvo

III. družstvo

Dutý Martin - 55.35 Tuháček Tomáš - 55,99 Kraus Jan - 57,10

Demiš Marek - 59,25 Faigl Marek - 59,94 Panský Jan - 61,36

Povolný Vojtěch- 61,41 Lukáš Matěj - 62,82 Rataj Jan - 62,84

IV. družstvo

V. družstvo

Snowboard

Saidl Michal - 62,66 Král Kryštof - 64,18 Hubáček Dominik - 67,52

Procházka Lukáš - 68,78 Kabele Adam - 72,07 Novák Jiří - 72,32

Svoboda Šimon - 78,32 Dyntar Ondřej - 80,87 Veselý Dominik - 81,18

Kurz byl až na jednu zlomenou ruku výborný a snad i studenti budou na něj vzpomínat v dobrém. I když jsme jim nic nepovolili, všechno zakázali a nutili je brzo do postele. Mgr. Liboslav Matoušek, vedoucí kurzu

LYŽÁK - ZAJÍMAVOST Jak jste se již dozvěděli ze dvou článků přede mnou, lyžařský kurz proběhl bez problémů. Stala se však také spousta

33

různých kuriozit. Já sám jsem prožil dvě, které si myslím, že stojí za zmínku. Příjezd do Pece a vykládka zavazedel proběhla rychle a bez potíží. To bylo asi 11:40, ve 12:00 byl naplánován odchod od autobusu na chatu. Protože však bylo více zavazadel, než se vešlo do jedné rolby, já a další dva spolužáci jsme zůstali dole a čekali hlídajíce zavazadla na rolbu, která se pro nás měla vrátit. Po 45 minutách rolba sice přijela, ale řidič nám oznámil, že musí jet ještě natankovat, a protože s námi podruhé již nepočítal, musí odvézt jiné návštěvníky Krkonoš, kteří si ho objednali. Po hodině a půl už přijel pro nás. Následovalo však zjištění, že se ani napodruhé zbytek zavazadel nepovede odvézt. Museli jsme tedy čekat další hodinu dole, nyní již ve dvou členné sestavě. Na chatu Protěž jsme se dostali asi okolo třetí hodiny. Dále bych se chtěl zmínit o jedné skutečnosti, která se sta(á)la na pokoji č.1. Vše začalo nenápadně. Na pokoji se nám začaly shromažďovat prázdné skleněné lahve od pití. Když jsme jich měli na pokoji okolo osmi, napadlo nás udělat s nimi nějakou kulišárnu. Nejprve jsme pod každou nohu stolu dali jednu lahev a na stole postavili věž ze zbylých lahví. Protože se nám to však zdálo trochu chudé a neúplné, koupili jsme si každý ještě minimálně jednu limonádu ve skle. To už věž začala vypadat zajímavěji. Vrcholem všeho však bylo, když nám paní domácí půjčila pivní podtácky, basu a ještě nějaká víčka. Po těchto posledních úpravách věž vypadala nejhonosněji. Byla tedy postavena na čtyřech lahvích, další čtyři byly postaveny na krajích stolu, čtyři uprostřed stolu byly na sebe poskládány lahve do výše asi jeden metr. Limonádová věž, jak jsme jí začali říkat, se těšila velikému zájmu. Chodili se na ni dívat všichni, kdo procházeli kolem našeho pokoje. Líbila se i všem profesorům a sklidila veliký úspěch. Ale každá radost jednou musí skončit, a tak i naše věž těsně před večerkou byla za doprovodu hudby poklidně rozebrána a ekologicky zlikvidována. Vojtěch Povolný, 1.C

MISTROVSTVÍ ČR STŘEDNÍCH ŠKOL V BASKETBALU Ve dnech úterý 17. února až čtvrtek 19. února 2009 je naše škola pořadatelem Mistrovství ČR středních škol v basketbale. Akce se uskuteční v obou halách Sparty Praha na Letné. Zúčastní se po šesti nejlepších družstev v kategorii chlapců i dívek, jedno místo v kategorii chlapců má zajištěno jako pořadatel i naše škola. Organizačními přípravami pověřil ředitel svého asistenta pana Filipa Scholze, ředitelem turnaje je Mgr. Liboslav Matoušek, na přípravách se podílejí i další zaměstnanci školy. Záštitu nad akcí převzalo Hlavní město Praha, osobně náměstkyně primátora a radní pro školství Ing. Marie Kousalíková. Dalšími partnery akce jsou Asociace školních sportovních klubů, Česká basketbalová federace, Městská část Praha 7, Pražský basketbalový svaz, ČT Sport 4, Mattoni, Bohemia Sport, TK plus. Probíhají ještě jednání i s dalšími možnými partnery.

34

Z již vyřčeného vyplývá, že půjde o velmi prestižní akci naší školy. Z tohoto důvodu bude v těchto dnech i náhradní rozvrh, aby mohli naši studenti vytvořit potřebnou a důstojnou kulisu. Ředitel žádá pedagogický sbor, aby vhodně motivoval studenty k účasti i vhodnému způsobu fandění. Zajímavé nápady na vytvoření skvělé kulisy vítány. Níže předložený program je informativní, mohou se však změnit pouze časy v řádech půl hodin. Vše bude upřesněno krátce před akcí.

Předpokládaný program : Úterý 17. února 2009 : 8.00 až 11.40 hodin - výuka ve škole 13.30 hodin - sraz celé školy před halou Sparty (tam kde se konají tradiční zahájení školního roku) 14.00 až 15.00 hodin – slavnostní zahájení za účasti celé školy 15.00 až 17.00 hodin – první zápasy, co nejvyšší setrvání přítomných vítáno

Středa 18. února 2009 : 8.30 hodin – sraz jednoho ročníku před halou (ten den nemá organizovánu výuku) 9.00 až 13.00 hodin – dopolední program zápasů 14.00 hodin – sraz jednoho ročníku před halou (ten den nemá organizovánu výuku) 15.30 až 17.30 hodin – semifinálové zápasy play off 19.00 až ??? hodin – společenská akce ve škole za účasti VIP hostů a realizačních týmů družstev

Čtvrtek 19. února 2009 : 8.30 hodin – sraz celé školy před halou (ten den není organizována výuka) 9.00 až 11.00 hodin – zápasy o 5. a 3. místo 11.00 až 12.00 hodin – finále dívek 12.00 až 13.00 hodin – finále chlapců 13.00 až 14.00 hodin – slavnostní zakončení, vyhlášení výsledků a nejlepších hráček a hráčů Ing. Radko Sáblík, ředitel školy

35

BASKETBALOVÉ MČR STŘEDNÍCH ŠKOL ROZHOVOR S STRACH Andrej, 3.L Byl jsi asi jediným ze současných studentů školy, který se výrazně prosazoval v bývalém školním družstvu basketbalistů, které se před dvěma roky probojovalo na Mistrovství ČR do Šumperka a v těžké konkurenci nakonec skončilo čtvrté. Jak bys zpětně zhodnotil toto družstvo?

„Na tyto časy hodně rád vzpomínám, protože družstvo bylo jak po basketbalové, tak po kamarádské stránce hodně dobré. Byli jsme dobrá parta a „starší“ studenti k nám „mladým“ byli super. Zápasy v Šumperku byly velmi zajímavé a myslím, že jsme se jako družstvo držely velmi dobře …“ Jaké je dle tebe současné basketbalové družstvo školy, jak vidíš vaše šance navázat na předchozí úspěchy?

„Bohužel podle mého názoru není tým zrovna silný a šance na možné úspěchy jsou malé, ale doufám, že něco vybojujeme a určitě pro to uděláme vše ...“ V polovině února bude naše škola pořadatelem Mistrovství ČR basketbalistů a tím pádem má jako pořadatel zajištěnu účast. Těšíš se na zápasy v hale na Spartě?

„Na Spartě se mi hala moc líbí, je velká a okolo hřiště je dost místa, takže se moc těším …“ Hraješ v současné době za BK Beroun, jeden čas jsi hrál také za BA Spartu. Co v současné době hrajete za soutěž a jak se vám daří?

„Tento rok nám začal vycházet dobře a doufáme, že dobře dopadne i zbytek sezóny. Zatím držíme 3.místo v ligové soutěži U18, ale je to velmi těžké a také vyrovnané.“ Na jakém postu nastupuješ a jaké jsou tvoje silné stránky? Jak bys charakterizoval Andreje Stracha jako basketbalistu?

„Na hřiště nastupuju jako křídlo (2 nebo 3) a mezi mé silné stránky patří asi převážně tříbodové střely, patřím spíš k obráncům. Charakteristika basketbalového hráče je velmi těžká, protože nějaké zápasy se podaří a nějaké zase vůbec, ale myslím, že já patřím spíše mezi mírné „nerváky“, kteří chtějí za každou cenu vyhrát …☺ ☺“ Jaké jsou tvoje další basketbalové plány?

„Do budoucna bych bez basketbalu nechtěl zůstat, tento sport mám velmi rád. Příští rok však už budu hrát v kategorii bez věkové hranice, takže nevím, jak to se mnou dál bude. Chtěl bych se probojovat do základní sestavy mužů v Berouně, kde se hraje II.liga …“ Jak moc je náročné dojíždět každý den do Prahy, pak zase zpátky, poté chodit na tréninky. Jak se toto vše dá zvládat s pohledu studia?

„Dojíždění je také jeden z důvodů proč jsem přestal hrát za BA Spartu, protože to bylo velmi namáhavé a zdlouhavé. Moc volného času nemám, zvláště když ob víkend máme v sobotu i neděli zápasy. Zvládat se to ale dá a čas na školu se najde vždycky ☺.“ V prvním ročníku jsi měl vyznamenání, od té doby nějak na nástěnce mezi přízemím a prvním patrem chybíš. Proč?

„V „prváku“ jsem většinu věcí uměl ze základní školy a i předměty byly ještě lehké. V podstatě i týdně bylo trochu míň hodin a tudíž víc volna. S každým ročníkem je více předmětu, více hodin týdně a tím pádem míň a míň času. Skloubit školu, dojíždění, basketbal a také nějaké soukromé zájmy je těžší a těžší. Navíc už by se našlo pár předmětů, které mi dávají docela zabrat.“

36

Jaké máš plány po absolvování maturity?

„Jestli všechno dopadne dobře a já odmaturuji, chtěl bych si zkusit poslat pár přihlášek na vysoké školy. Když to vyjde, zkusím to, když ne, tak si budu hledat nějakou práci nebo bych jel na rok např. do Anglie ..“ Studuješ Technické lyceum na škole se zaměřením na oblast informačních technologií. Jaký je tvůj vztah k výpočetní technice?

„Výpočetní technika zasahuje v dnešní době téměř do každého odvětí a některé práce na PC mě moc baví… Ale asi nejraději bych se chtěl dostat do automobilového průmyslu - takové navrhování nových aut, technologií a desingů, to by mě bavilo …“ Děkujeme za rozhovor

ANKETA K ŽIVOTNÍMU STYLU Tentokrát jsem požádal studenty ze třídy 4.L, aby se pokusili zamyslet nad tzv. životním stylem a poslali mi svůj názor. Autory odpovědí znám, respektuji však přání některých neuvádět jejich jméno ve veřejném médiu. Níže jsou došlé odpovědi. Studentům za ně velmi děkuji. Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Životní styl neznamená pouhou jednu věc, ale komplex více věcí. Je to například módní styl, strava, sport, kultura, atd. Můj názor na téma životní styl je tolerantní a nezávislý. Ať si každý nosí oblečení jaké chce, jí co se mu zlíbí, sportuje nebo pouze fandí a žije nebo nežije kuůturním životem. Každému se líbí něco jiného a má právo to dávat najevo jakýmkoli způsobem, pokud tím neomezuje druhé a neporušuje zákony. Matěj Kaipr, 4.L

V dnešní době je mnoho různorodých stylů a každý z nich značí o konkrétním člověku alespoň něco málo (např. zapřísáhlý rocker asi nebude citlivka a diskant zase nebude holdovat pivu ve velkém). Ale ve své podstatě máme každý svůj vlastní životní styl, na světě neběhá nikdo druhý, kdo by měl naprosto stejné zájmy a názory na svět. Každý vidíme svět ze svého úhlu pohledu, co je pro mě dobré, může být pro někoho jiného špatné a obráceně. Dneska se životní styly spojují především s muzikou, což je ale pomíjivé, protože i člověk, který dokáže prosedět v hospodě roky, může poslouchat disko, takže podle mne by spíš měl být životní styl posuzován ne podle toho, co se komu líbí za muziku, ale podle toho, kdo má jaké názory. Tomáš Kilinger 4.L Když pozoruji dav lidí kolem sebe, který se jako lavina valí ulicemi, zjišťuji, kolik toho mají všichni podobného. I když v některých situacích může být dobré být davem, můj názor je, že je určitě dobře, pokud se někteří a to vlastně všichni, trošku liší. Vždyť by bylo hrozné, kdyby by byli všichni naprosto stejně oblečení a chovali se stejně. Oblékat se tak, jak se nám líbí, je naprosto přirozené, samozřejmě jen v rámci nějakých mezí, a pokud to

37

odpovídá mému přesvědčení, je to hezké, ale také velice nebezpečné, jelikož každý ví, kdo jste a to není vždy příliš velkou výhodou. Osobně například nesouhlasím s životním stylem nazývající se EMO. Pokud je to přání a filosofie daného jedince, tak neprotestuji, ale někteří by to mohli vzít špatně. Žijeme sice v demokracii, ale sami si musíme říct, kdy je dobré dát najevo to, co jsme uvnitř nebo to, co si myslíme. Jsem člověk, který se rád odlišoval od ostatních už v základní škole a také mi to přineslo mnoho nesnází, ale stále vřele souhlasím, když se lidé někdy nechovají jen jako stádo, avšak také jako jednotlivci. Každý by měl mít nějaký svůj styl, proto zase se moc nepřikláním k variantě, kdy se hlásíme názory jen k nějaké přesně světem dané kastě, ovšem pokud to vyhovuje, tak proč ne. Můj názor je takový, abychom si každý vytvořili svůj vlastní styl tak, aby se dal použít v životě, jak veřejném, tak i soukromém, protože jsou jiné podmínky mezi jinými lidmi a pokud hledáme universální, měl by být tak stavěný. Pro příklad uvedu, že rocker se mezi rockery bude chovat úplně jinak než na ulici mezi ostatními lidmi, kteří třeba ani moc rocku nehoví a někteří by mu možná dokonce udělali zle, či nějak jinak ublížili. Ovšem měl by nám naprosto přesně vyhovovat a nijak by nás neměl omezovat, a proto si myslím, že jen přesně dané světem nestačí. Je krásné mít možnost projevu, ale realita vždy není tak vznešená jako myšlenky stylů, ale je jen otázkou člověka, jak svůj život bude žít., tak žijte jen podle vás, avšak nezapomeňte žít taky trochu mezi lidmi, samota je ubíjející a člověk je tvor společenský ☺. Zde použiji slov Sokrata „Svět není černobílý, ale v odstínech šedi, kterou si sami vybarvíme.“ Nosek Zdeněk 4.L V dnešní době se vyskytuje celá řada životních stylů, každý z nás má svůj vlastní názor na tyto styly. Podle mého názoru je na každém z nás, jaký si zvolí vlastní životní styl. Většinou se lidé snaží kopírovat celebrity a podle toho se pak odvíjí jejich životní styl. Je to každého vlastní volba, ale z mého pohledu jsou některé styly opravdu zajímavé ☺. Kropáček Jiří, 4.L Můj životní styl je cvičení. Cvičím bojové sporty už od mala. A chtěl bych je cvičit až do konce života. Nijak zvlášť nedřu. Cvičím pro radost. Samozřejmě, že rozvíjím své fyzické a technické schopnosti, ale hlavně si chci udržovat fyzickou kondici a žít zdravě. Nepiju, nekouřím, nepřecpávám se, nebo se aspoň snažím, to jídlo je tak dobrý, nejím na noc. Můj názor je, že životní styl se odvíjí od společnosti, ve které člověk žije. Na Zemi je mnoho takových stylů jako “emo”, “punk” a podobně. Z mého hlediska styly jako emo nebo punk nepodporuji a vůbec se mi nelíbí, mám radši obyčejné lidi, které na sebe neupozorňují nějakými extravagancemi. Životní styl člověka by měl vypovídat o jeho osobnosti a názoru na okolní prostředí. Je ovlivněn zejména prostředím, ve kterém daný člověk žije. Na světě je mnoho takovýchto stylů. Většinou jsou životní styly spojeny s hudebními žánry: Punk, Rock, Metal, Disko, atd. Tito lidé se dají na první pohled rozpoznat podle stylu oblékání a přístupu k životu. Každý má svůj životní styl, i když někdo říká že ne, že žije úplně normálně a nosí obyčejné oblečení, přesto je to styl. Neboli není extrémní. Mně je úplně jedno, co kdo nosí a jak žije, dokud neovlivňuje svým chováním a vystupováním můj osobní prostor. Jediní, kterých lituji

38

a vadí mi, jsou lidé bez domova, které často potkáváme na ulici, protože nepříjemně zapáchají a tak dále. Nevím, jestli se tomu dá říkat životní styl, ale myslím si, že v jistém smyslu ano. Ostatní, například emaři, punkeři, hopeři či anarchisti mi v jistém smyslu nevadí. Můj názor na životní styly je takový, že každý si může dělat vše, co mu zákon nezakazuje, oblékat se jak chce, i povídat co chce. Rozhodně nemám rád lidi, kteří mezi sebou mají spory jen kvůli tomu, že každý vyznává jiný směr nebo se jinak obléká. Všichni by si měli být rovni, i když nejsou ze stejné společenské vrstvy. Sám se do nějakého výrazného stylu, který by vyjadřoval moji příslušnost k nějaké sociální skupině, neoblékám. Samozřejmě mi to nijak nevadí, když vidím někoho oblečeného například do hiphopového nebo metalistického stylu, protože jsme svobodná společnost, ve které se každý může prezentovat jak chce. Měly by se však dodržovat některé společenské a etické normy. Těžko si může někdo dovolit přijít například do Národního divadla s roztrhanými kalhotami a vytahanou mikinou. Můj pohled na životní styl je ovlivněn mojí sportovní činností, která je pro mě životním stylem. Nejsem odpůrce zábavy a posezení s přáteli, ale aby alkohol nebo drogy byly stěžení podmínky pro můj život, to opravdu nepodporuji. Proto si myslím, že každý by měl na své tělo dohlížet a hlídat si co pro něj dělá, protože tělo mu to stejnou mincí oplácí.

HIP HOP Hip hop je styl populární hudby, ale je to také novodobý taneční styl, a pro mnohé i životní styl spojovaný s módou a životními názory. Je tvořen ze dvou hlavních elementů, jimiž jsou DJing a rap. Hudba, označovaná jako hip-hop, vzniká spojením rytmů mixovaných DJem a veršů, které do nich vkládá rapper (též označovaný jako MC). K již zmíněné hudbě, ať už reprodukované (DJing), nebo zpěvu (rap), patří grafický projev známý jako graffiti, akrobacie či tanec označovaný pojmem breakdance.

Jak to vše začalo… Hudební žánr hip hop se objevil někdy na přelomu 60. a 70. let 20. století v New Yorku. V té době si Djové začali pohrávat s funkovými a popovými písněmi, takže z nich izolovali bicí a začali mezi skladbami mluvit. Nejdříve jenom dávali k dobru pár vtípků, později své projevy stále více stylizovali. Tak postupně vznikl rap a z DJ’s se stali MC’s. Za zakladatele hip hopu můžeme považovat Dje Koola Herce, který se do USA přistěhoval v roce 1967 z Jamaiky a přinesl s sebou i jamajský způsob zpěvu, který se nazýval toasting, který lze charakterizovat

39

jako recitování improvizovaných veršů do rytmu reggae. V roce 1970 se stal rap v USA oficiálně uznávaným hudebním žánrem. O pár let později vznikl samotný hip hop. Kořeny tohoto stylu můžeme najít v západoafrické a afroamerické hudbě. Jedna z prvních hip hopových skladeb byla píseň Rappers Delight od Sugar Hill Gang. Brzy po nich se objevili dnes stále známí Run D.M.C. Jejich alb se prodalo více jak 3 miliony kusů. Z Hip-Hopu a všeho, co k tomu patří, se stala nejen světově rozšířená kultura, ale také úspěšně výdělečná činnost. Hip hop do ČR pronikl hlavně po stránce výtvarné, mladí lidé začali po revoluci jezdit do Berlína, který byl jedním z nejpomalovanějších měst na světě, kde spatřili fenomén grafitti. Hiphopovými průkopníky je v České republice považována skupina PSH (Peneři Strýčka Homeboye) a legendární Raper Orion (zakladatel PSH). Mediálně známějšími se však stala až skupina Chaozz, která se se svými písněmi (Policiééé, Svišti na golfovým hřišti a Vodopády) dostala až na první místa v komerčních hitparádách.

Představiteli tohoto stylu z hudební branže jsou např. Beastie Boys, Eminem, Snoop Dogg, Busta Rhymes, 50 Cent, Dr. Dre, G-Unit (Gorilla Unit); a u nás např. PSH, Chaozz, Supercrooo, Indy & Wich, Marpo; a na SR - Vec, Kontrafakt, …

MÓDA Tato původně černošská móda vznikla z pouličních ghett v USA, a proto bývá spojována s pojmy „urban“ nebo „street“. Počátek hip hopové módy se rozvinul z tzv. gangsta stylu inspirovaným vězeňským odíváním devadesátých let minulého století. Jedním z nejvíce viditelných prvků jsou nízko nošené kalhoty. Tento způsob oblékání vzniknul ve vězení, kde se nenosily pásky, aby se na nich vězni nemohli oběsit. Vězni ale dostávali kalhoty, které jim neseděly a byly jim příliš velké. Proto jim při chůzi padaly dolů a odhalovaly lem jejich spodního prádla. Mnoho trestanců si tento styl nošení oblíbilo pro jeho pohodlnost a nosili ho i po návratu z vězení. Dále se vězeňský styl (gangsta styl) vyznačoval vojenskou bundou s kožešinou na kapuci, teplákovými soupravami, flanelovými košilemi, jednobarevnými nátělníky, armádními a farmářskými botami. Podle této šablony se v dalších letech začal utvářet styl, který zasáhl a stále výrazně ovlivňuje svět módy...

40

Co si dnes správný hip hoper vezme na sebe, když vyrazí do ulic? Důležitou součást celého outfitu tvoří čepice s rovným kšiltem nasazená buď šikmo nebo otočená kšiltem dozadu. Další podstatou oděvu je volné triko nebo tričko ve stylu dresu. Hoperský styl klade důraz hlavně na volnost jednotlivých částí oděvu. Jako svršek se nosí různé mikiny s kapucou, nejvíce trendy barvy jsou - černá, šedá, tmavě zelená, tmavě modrá, vínová, hnědá; dále košile ležérního stylu, pod kterými mají bílé tričko, bundy jsou nejčastěji s kapucou buď ve vojenském stylu, nebo barevnější s různými nápisy. Oblíbené jsou i jednobarevné nátělníky většinou v černé nebo bílé barvě. Džíny nosí volně střižené a svěšené na bocích, aby alespoň trochu odkrývaly spodní prádlo. Kromě nich mívají někdy na sobě teplákovou soupravu nebo volné sportovní kalhoty. Na obuv kladou hopeři také velký důraz. Musí jít o kvalitní boty, což znamená značkové tenisky, které mají většinou velký povolený jazyk a široké tkaničky. Velký důraz klade hip hoperská móda také na doplňky, které výborně dokreslují celé outfity. Hopeři si potrpí na mohutných viditelných špercích jako jsou prsteny, náramky a náušnice. Důležité jsou masivní řetězy s velkými přívěsky ze zlata či platiny, často ve tvaru dolaru nebo kříže. Větší velikost všech částí patří prostě do jejich image. Dalším důležitým doplňkem ze světa Hip - Hopu je sada šperků na zuby, zvaná „grillz“. Grillz se začaly používat už od poloviny 80. let a jsou obvykle vyrobeny ze zlata, stříbra nebo jiných drahých kovů. Jsou do nich vsazeny diamanty, smaragdy a jiné klenoty. Hlavním smyslem Hip-Hop grillz je, že vlastník má tolik peněz, že si může dovolit dát šperky i na zuby. Grillz jsou v poslední době velmi populární, protože člověk je pak schopný předvést tzv. milionový úsměv… =)))

DJ –ing První DJové na „block parties“ (neformální událost, kdy se sejdou sousedé a přátelé, poslouchají hudbu a tancují) začali izolovat bicí z různých písní a vkládat je do svých písní, tím začala být jejich představení mnohem zajímavější, zábavnější a dalo se na jejich písně lépe tancovat. Tato technika hraní se pak stala běžnou pro Jamajku a do New Yorku ji začali přinášet právě přistěhovalci z Jamajky. Zvláště se o to postaral kmotr hip hopu Kool DJ Herc, který na parties v Bronxu z hudby pouštěl a spojoval pouze rytmické části. Jeho následovníci styl dále obohatili vynálezem scratchingu (který zahrnuje zastavování běžící desky, její zrychlování a jiné podobné kousky). DJ tradičně

41

používá dva gramofony a z nich hrajících stop kreativně komponuje nové zvuky. DJ potřebuje dva gramofony, tzv. slipmaty - speciální podložky na plotnách gramofonu, aby po nich desky pěkně klouzaly, speciální gramofonové jehly, mixer, sluchátka a sestavu reproduktorů a zesilovačů.

Rapování (MC) Role „Emcee“ (MC = Microphone Controller nebo Master of Ceremony) se zrodila po spojení DJe a hudby, kde MCs začali mluvit mezi písně. Nejdříve pouze nabádali k tomu, aby ostatní lidé tančili a také vkládali do hudby vtipné anekdoty. Nakonec se tato jejich činnost stala více stylizovaná a začala být známa jako rapování. Dříve byl rap doménou hlavně černochů a latinoameričanů, ale postupem času do hip-hopu pronikají i běloši, z nichž nejznámější je Eminem nebo Beastie Boys.

Druhy rapu Gangsta rap je druh „rapu“, který byl populární hlavně v 90. letech minulého století. Jeho součástí bývají tvrdé a násilné texty, které jsou často mířené proti policii. Tvůrci jsou nebo byli často v rozporu se zákonem. Později někteří zbohatli natolik, že se mohli živit pouze rapem a nepotřebovali dělat pouliční business (drogové dealery,…) a stali se z nich slavní „rapeři“ jako třeba Dr.Dre, Snoop Dogg a skupina N.W.A (Niggaz With Attitude) Pop rap je další prvek v hip hopu. Beaty a rýmy při silné melodii hooks, obvyklá struktura pop-songu. Je méně agresivní narozdíl od jiných druhů rapu. K nejznámějším představitelům patří Nelly, MC Hammer, Vanilla Ice. Latin rap není stejnorodý hudební styl, ale spíše doba, která pokrývá celou hip-hopovou muziku zaznamenanou latinsky (jako latinský a španělský hip hop). K nejznámějším představitelům patří Fat Joe, Cypress Hill. Freestyle rap je přísná řeč. Rap, který je v momentě hotový, žádný text předtím se neskládá. „Raper“ popisuje svoji situaci a různé okolnosti, které se dějí okolo něj. Freestyle Battles jsou soutěže, kde rapeři soutěží mezi sebou formou Freestyle rapu a zároveň se přitom uráží. Martin Kříž, 2.A

ZÁHADY BIBLE – VĚDCI TVRDÍ : VŠECHNO BYLO JINAK Čerpáno z Revue objevů, vědy, techniky a lidí 21. století, vydání extra Poznámka autor příspěvku : Ve zvláštním vydání výše uvedeného časopisu je na 116 stránkách rozebráno plno překvapivých objevů, které vycházejí jak z textů Bible, tak z vědeckých poznání. Ač sám nejsem věřící, připadají mi některé poznatky velmi zajímavé. Proto jsem se rozhodl připravovat v tomto školním roce z těchto zajímavostí seriál do Presíku.

Potopa světa Celkem existuje asi 300 národů, které ve svých pověstech mají zmínku o potopě. Lze tedy

42

předpokládat, že tyto mýty mají základ ve skutečné události. Někteří vědci se dnes nejnověji přiklánějí k názoru, že biblická potopa se týkala oblasti Černého moře, do kterého se v určité době vevalilo silou mnoha Niagarských vodopádů moře Středozemní.

Důvody potopy podle Genesis Genesis nabízí dva důvody, proč Bůh ztrestal lidstvo potopu. První byl v tom, že se lidstvo pářilo s božskými bytostmi, druhý popisuje všeobecnou špatnost lidí vedoucí až k jejich degeneraci.

Bospor se prolomil a způsobil potopu světa Černé moře bylo asi před 100 000 lety sladkovodním jezerem, napájení vodami Dněstru, Dněpru a Donu. Jeho hladina byla podstatně nižší než dnes. Pak se na čas jezero rozšířilo, ale díky pohybům země nakonec znovu ustoupilo a vysychalo. Asi před 20 000 lety břehy vyschly a úrodnou půdu kolem jezera osídlili lidé. Pokračovalo však tání ledovců a zvyšovala se hladina světových moří, Středozemí nevyjímaje. Zhruba před 8 až 9 tisíci roky se hladina Středozemního moře dostala nad úroveň hladiny Černého jezera. Slaná voda si postupně našla cestu do jezera přes do té dobu suchou bosporskou šíji a vzniklo dnešní Černé moře. Jak rychle k tomu došlo a zda toto může být onou biblickou potopou, se názory vědecké obce liší.

Jedna nebo více potop Téma potopy světa není vázáno pouze na oblast Středozemního moře nebo Blízkého východu. I ostatní národy světa mají svého „Noema“. Například v kultuře mexických Zapotéků se jmenuje Tezi a stejně jako Noema ho vyvolili bohové k záchraně všeho tvorstva. V Indii se „Noe“ jmenuje Manu a zachránil jej i s jeho ženou bůh Višnu. O potopě vypráví také řecká báje o Deukaliónovi. Potopa světa se vyskytuje i v mytologii Mayů a souvisí se stvořením lidstva. První lidé byli stvořeni z hlíny, ale rozpustil je liják. Bohové tedy stvořili lidi ze dřeva, ale tito tvorové nepracovali, a tak na ně bohové seslali potopu, která je částečně zahubila a částečně odplavila do lesů, kde se z nich stali opice. Do třetice již byli stvořeni dnešní lidé, kteří ctí bohy a staví pro ně chrámy. Mohlo by se tedy zdát, že námět potopy světa je jakýmsi lidským archetypem. Je ale pravděpodobnější, že jednotlivé zprávy popisují konkrétní události. Ve vnitrozemí jsou to většinou záplavy v důsledku velkého množství srážek, tání sněhu nebo zemětřesení, například protržení hrází jezer. V pobřežních oblastech Tichého oceánu mohou být příčinou vlny tsunami.

Sodoma a Gomora Co se vyjadřuje zvoláním „sodoma – gomora“ Zatímco zvolání „sodoma – gomora“ se dodnes používá k vyjádření údivu či pohoršení nad obecnou

43

mravní pokleslostí, výraz „sodomie“ označuje přímo sexuální úchylku. V biblickém příběhu vstoupí do Sodomy tři božské bytosti a Lot jim nabídne pohostinství. Zatímco přebývají v jeho domě, obklíčí dům všichni sodomští muži a dožadují se vydání cizinců – „vyveď je k nám, ať si s nimi užijeme“. Právě tato hrozba hromadného homosexuálního zneužití podnítí boží trest. Výraz sodomie označoval pak po celý středověk sexuální styk mezi muži, v 18. a 19. století se používal pro anální styk ať již mezi muži nebo mezi mužem a ženou. V některých zemích byla, a například v Saudské Arábii doposud je, sodomie trestná. V současnosti se tento termín používá pro označení zoofilie.

Co zahubilo hříšná místa? Bizardní vzhled krajiny v oblasti kolem Mrtvého moře, kam jsou dávná města Sodoma a Gomora situována, svádí k hledání nejfantastičtějších hypotéz o zničení hříšných měst. Od zaplavení vodami Mrtvého moře přes sopečnou erupci až k výbuchu atomové bomby. Pravda však bude zřejmě poněkud prozaičtější. Z biblického textu můžeme vyvodit, že oblast, v níž se nacházela Sodoma a Gomora, byla vodnatou planinou, na které se nacházely jámy s asfaltem. Při hledání příčin katastrofy se vědci soustředili na možnost nejpravděpodobnější, zemětřesení. Pro zničení města z nepálených cihel je třeba síly zemětřesení 7,0 stupně Richterovy stupnice, takové se vyskytuje jednou za několik tisíc let a tak výjimečná událost by jistě stála za zaznamenání. Výkopy v místech pravděpodobného výskytu měst odhalily, že se tam kolem roku 2400 před Kristem odehrála v rozmezí padesáti let dvě ničivá zemětřesení. Katastrofy byly pravděpodobně doprovázeny ničivými požáry. Biblická „síra a oheň“ padající na Sodomu může představovat výbuch plynných uhlovodíků, uvolněných při ničivém zemětřesení, ale také může jít o páru z horských pramenů. Zemětřesení navíc mohlo být doprovázeno či přímo způsobeno vulkanickou činností, což by dobře vysvětlovalo biblický „sirný oheň.“ V krajině okolo Mrtvého moře jsou velká ložiska síry a dehtu, která mohla podle jedné teorie vybuchnout po zemětřesení.

(pokračování příště – Noemova Archa, Neposkvrněné početí) Ing. Radko Sáblík, ředitel školy

ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA Čerpáno z Revue objevů, vědy, techniky a lidí 21. století, leden 2009

Nový mobil bude napomáhat příjemnějšímu vstávání

44

Vědci ze dvou finských výzkumných center se zaměřili na výzkumy spánku. Ti si všimli, že běžný mikrofon je citlivý vůči zvukům, které se ozývají v posteli díky spáčovým pohybům. Této vlastnosti mikrofonů, které jsou součástí všech mobilů, se vědci rozhodli využít k mapování spánkových fází a vytvořit tak inteligentní budík, který se ozve v té nejpříhodnější době. Tento telefon by vás měl probouzet v momentě, kdy jste díky přirozeným biorytmům už téměř vzhůru. Mozek je na vstávání již připravený a vstávání je tak příjemnější. Správný čas na probuzení, který však není nikdy dříve než 20 minut před časem, na který si budík nařídíte, odhadne telefon díky statistické analýze zvuků, které zaznamená jeho mikrofon.

Velký moskevský teror – 1000 poprav denně

aneb jak se budoval komunismus Podle odtajněných sovětských archívů NKVD během let 1937 a 1938 zatkla 1. 548. 367 osob, z nichž pak bylo 681 692 zastřeleno. Což v průměru znamená asi 1 000 poprav denně. Celkový počet obětí ježovštiny, jak se tomuto období přezdívalo, se někdy odhaduje na 950 tisíc až 1,2 milionu, vzhledem k neúplné dokumentaci může být i podstatně vyšší. Stalinův dekret ze 7. dubna 1935 umožňoval udělovat tresty smrti i dětem, které dosáhly věku dvanácti let. Další dekret z 9. června 1935 zaváděl trest smrti za útěk přes hranice. Téměř každý zatčený zažil tak zvaný běžící pás, tedy výslech, který mohl trvat až několik dní. Během něho nedostával nic k jídlu, nebylo mu dovoleno ani usnout. Bití a další formy fyzického mučení byly běžnou součástí výslechů. Zvláště účinné se ukázaly ve spojení s psychickým tlakem. Jako rukojmí si brali vyšetřovatelé rodinné příslušníky, včetně dětí a připojovali vyhrožování jejich smrtí. Výsledkem byli zcela zlomení a vyčerpaní lidé, kteří se nakonec přiznali k čemukoli. Po únoru 1948 si tyto metody NKVD úspěšně osvojila i československá StB (Státní bezpečnost). V Československu byli nejdříve obžalováni lidé, kteří se „provinili“ jen tím, že chtěli žít ve svobodné zemi. Tak byla zavražděna Milada Horáková. Pak se začali soudruzi likvidovat navzájem, jako příklad slouží proces s významným komunistou Rudolfem Slánským, který se předtím sám na zavedení teroru podílel. Celkový počet obětí v SSSR mezi roky 1929 až 1953, kdy Stalin zemřel, se odhaduje na 22 milionů lidí.

A jak třeba vypadala taková čistka ve špičkách sovětské armády v pojetí soudruhů? Popraveni byli : 3 z 5 sovětských maršálů 13 z 15 velitelů armád 8 z 9 admirálů flotily

50 z 57 velitelů armádních sborů 154 z 186 velitelů divizí 16 ze 16 politických komisařů armád 98 ze 108 členů Nejvyššího vojenského sovětu atd.

Poznámka autora příspěvku : Jak se zdá, soudruzi se s tím moc nepárali.

Důležité jistě je, že se ze svých drobných „chyb“ a „přehmatů“ poučili a omluvili se. Pro ty desítky milionů zavražděných po světě ve jménu budování komunismu má tato „sebereflexe“ soudruhů nepochybně obrovský význam. Ing. Radko Sáblík, ředitel školy

45

MATURITNÍ PLES - FOTO

MATURITNÍ PLES ŠKOLY

Aktuální informace „last minute“, více v dalším čísle… Sekretářka ředitele pro studentskou agendu paní Karanská předložila přehled prodaných lístků na maturitní ples školy, který se uskutečnil v úterý 27. ledna 2009 od 19.00 do 01.00 hodin v Lucerně.

Celkem bylo prodáno : 548 lístků k sezení za 300,- Kč 481 lístků k sezení za 250,- Kč 700 lístků k stání za 150,- Kč Celkem bylo prodáno v předprodeji ve škole 1697 lístků za 389. 650,- Kč. Lístky bylo možné ještě zakoupit přímo před akcí v pokladně Lucerny. Údaj o jejich počtu nebyl do uzávěrky Presíku znám. Pouze studenti tříd 2.C (12 lístků), 2.D (10) a 2.L (7) si zakoupili méně než 23 lístků ve třídě.

Ohlasy na maturitní ples Myslím, že tento ples se velice povedl. Program byl velice bohatý. Sám jsem byl na plese přítomný od 16:45, takže jsem měl možnost vše sledovat. Velmi efektivní bylo jak naše, tak učitelské překvapení. Jako správný čtvrťák jsem si užil své šerpování a pobíhání s plachtou. Ples hodnotím za 1. Matěj Kaipr, 4.L

46

Maturitní ples v roce 2009 Smíchovské střední se podle mého velice kvalitně vydařil. Já jsem byl spokojený a mí rodiče a známí byli nadšeni. Spolek tragických tanečníků si vedl výborně, ale Haka borců ze 4.L si myslím, že neměla konkurenci!!! :) Tanec sice nesnáším, ale vyzvat maminku jako maturant se přece sluší a vypadalo to že, většina maturantů své maminky vyzvala, včetně mě! Po vydařeném plese se šlo na after pořádně zakalit, vip maturanti měli parádní hostinu a ostatní... smůlu. :) Trsalo a pilo se bez větších problémů až do rána, takže se after párty taky vydařila. Selix Radek, 4.L 27.1.2009 se konal maturitní ples letošních maturitních tříd a podle mého pohledu „čtvrťáka“ se doopravdy povedl. Velice pěkně mě překvapilo představení našich kantorů, protože vidět je každý den sedět za katedrou, jak se nás snaží něco naučit a pak je vidět jako obyčejné lidi si pořádně užívat, je doopravdy skvělý zážitek. Samozřejmě i předtančení klasických tanců a latinsko-amerických tanců bylo moc krásné. Nejvíc jsem si však užil naší Haku, protože jsem tam sám seděl a řval. Nevím, jaké to bylo pro ostatní, ale asi budu mluvit za nás všechny, když řeknu, že jsme si to pořádně užili ☺. Zdeněk Nosek 4.L, korekce Tomáš Kilinger 4.L ☺

47