Měsíčník informací ze života našeho domova.
BŘEZEN 2015
OSOBNOSTI MĚSÍCE Tomáš Garrigue Masaryk 7. března 1850, Hodonín – 14. září 1937, Lány byl první československý prezident, český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista. Život Masaryk se narodil v chudé rodině. Po absolvování čejkovické školy a reálky v Hustopečích chvíli praktikoval v hodonínské škole a posléze se učil zámečníkem ve Vídni. Obou činností zanechal a nastoupil jako podučitel hustopečské reálky a začal se připravovat k studiu na gymnasiu. Jeho nepříliš majetní rodiče (otec pracoval jako čeledín a posléze dráb, matka jako kuchařka v panských službách) ho nemohli na studiích vydržovat. Proto se od 15 let živil sám jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Po maturitě ve Vídni začal studovat filozofickou fakultu. Během studia se seznámil s Franzem Brentanem a rodinou Rudolfa Schlesingra, jehož syna vyučoval. Na prázdninové cestě s mladým Schlessingrem, už po absolutoriu, se seznámil s Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele. 10. srpna 1877 byli zasnoubeni. Získání docentury z filozofie pozdrželo sňatek do 15. března 1878. Po celou dobu studia byl Masaryk literárně činný, napsal mnoho studií a odborných statí. V letech 1879 až 1880 se stal otcem Alice a Herberta. Po rozdělení University Karlo-Ferdinandovy na českou a německou část přijel Masaryk do Prahy, aby zde přednášel. V českém prostředí si vytvořil mnoho odpůrců svým kontroversním přístupem ke studentům a vykládanému tématu a názory na katolickou církev. Masaryk z protestantských pozic kritizoval některé vlastnosti katolické církve.
Viděl nutnost náboženství pro moderní společnost, ale požadoval po katolictví radikální reformu. Masaryk přijel do Prahy jako uznávaný filosof a získal si mnoho přátel mezi svými studenty a později i v okruhu lidí kolem revue Athenaeum, kterou sám založil. Spor o pravost rukopisu Královédvorského a Zelenohorského se stal celonárodní aférou. Masaryk se postavil za jejich nepravost a pro velkou část nacionalistů byl vlastizrádcem. Masaryk začal pracovat na poli politiky. Zde našel spolupracovníky v Josefu Kaizlovi a Karlu Kramářovi a formuloval nový politický směr, který prosazoval „přesné vědecké poznávání věcí proti romantické fantastice“ – realismus. Revue „Čas“ se stala tribunou realistů, v níž předávali své názory a postoje poměrně úzkému okruhu veřejnosti. Koncem roku 1890 byli přijati do mladočeské strany, na jaře 1891 získali mandáty do Říšské rady (celorakouského parlamentu) a v prosinci 1891 byl Masaryk zvolen do zemského sněmu. Později svou další politickou kariéru přerušil. Jednou z příčin byla skutečnost, že se mu rodina rozrostla o další dvě děti – Jana a Olgu. I nadále byl literárně činný. Napsal mnoho studií i vědeckých statí, inicioval vznik Ottova slovníku naučného a také psal články do odborných časopisů, jako byly „Naše doba“, nebo do novin „Čas“, na jejichž vzniku se aktivně podílel. Masaryk na Češích odsuzoval omezený rozhled a okruh zájmů. Příčil se mu český nacionalismus, který vycházel jen ze slepé nenávisti ke všemu německému a nedobře nesl rozrůstající se antisemitismus. Jeho aktivita v roce 1899, kdy se zasazoval o obnovení procesu s židem Hilsnerem, který byl odsouzen za rituální vraždu mladé Češky, to ostatně dokázala. Masaryk byl hluboce věřící člověk, přesto uvítal vznik Volné myšlenky, kterou vnímal především jako antiklerikální hnutí. Za první světové války Masaryk zaujal stanovisko nezávislosti českého národa a jeho vystoupení ze svazku Rakouska-Uherska. Ve své knize „Nová Evropa: Stanovisko slovanské“ ospravedlňuje boj proti monarchii, nutnost lepšího státoprávního uspořádání ve východní
Evropě a dokonce předjímá i některé aspekty budoucí spolupráce mezi státy Evropy, eventuelně i ve formě federace demokratických států. K dosažení politické samostatnosti bylo nezbytné zviditelnit český národ a přesvědčit státníky velmocí o potřebnosti a užitečnosti samostatného českého státu. Nejprve odešel do Ženevy. Později spolu s Benešem odjeli do Francie, kde se k nim připojil Milan Rastislav Štefánik. V září 1915 odjel Masaryk do Londýna a situaci ve Francii svěřil Benešovi. Po únorové revoluci přesídlil do Ruska, kde dal podnět k sestavení samostatných legií z českých a slovenských přeběhlíků a zajatců. Když do války vstoupily USA, vydal se přes Dálný Východ do Spojených států, aby zde působil na presidenta Wilsona, který do té doby po válce hodlal zachovat rakouskou monarchii, byť národně svobodnou. V Americe zorganizoval velkou přesvědčovací kampaň mezi americkými Čechy a Slováky na podporu samostatného státu. Československo bylo uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním presidentem. 24. května 1934 jím byl zvolen počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a zůstal na zámku v Lánech. Když „Tatíček Masaryk“ zemřel, pro jeho obdivovatele zemřel symbol morální velikosti a velké autority. Jeho heslo bylo: „Nebát se a nekrást“. Masaryk byl označen za „presidenta Osvoboditele“ a ještě za jeho života byl přijat zákon „Masaryk se zasloužil o stát“, známý též jako Lex Masaryk. Masarykova osoba bývá spojována s pouze s obdobím první republiky, ačkoli značnou část svého díla vykonal již před ní.
Jan Ámos Komenský 28. 3. 1592 Nivnice, + 15. 11. 1670 Amsterdam - biskup jednoty bratrské, pedagog, vědec a spisovatel. Komenského jako "učitele národů" zná snad každý Čech a celý kulturní svět. Některé spisy tohoto velkého zakladatele pedagogiky byly a jsou vydávány i daleko za hranicemi naší země včetně Latinské Ameriky, Japonska a Austrálie. Jeho učebnice latiny Svět v obrazech a Brána jazyků otevřená byly ve své době pedagogickým hitem a patřily mezi nejrozšířenější knihy na světě. Komenský byl i velký spisovatel a většina Čechů zná alespoň podle názvu jeho nejslavnější česky psané dílo Labyrint světa a ráj srdce. Pro Čechy představuje Komenský prototyp vlastence, který vroucně miloval svůj národ, hluboce prožíval jeho utrpení po Bílé hoře, pracoval ze všech sil pro jeho dobro a přes mnohá zklamání a pocity beznaděje věřil, že nakonec zvítězí. Často jsou citována jeho prorocká slova: "Věřímť i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu vláda věcí tvých k tobě se opět navrátí, ó lide český." Jako poslední biskup jednoty bratrské pečoval o ni do posledního dechu. Sám člověk hluboce zbožný, ale zároveň tolerantní, usiloval o sblížení církví a porozumění mezi nimi. Jako myslitel přesáhl Komenský svou dobu a má co říci i dnešnímu člověku. Ač svými lidskými osudy a těžce prožívanou národní bolestí byl postavou spíše tragickou, jeho dílo a myšlení byly přímo symbolem touhy po lepším světě a člověku, po všeobecné harmonii, životě v míru, bez válečných katastrof. Jeho slova "Pušek se má užíti proti šelmám, kdežto z děl by se měly slévat zvony nebo hudební nástroje," zní i dnes aktuálně. Jeho humanismus, tolerance, úcta k vědění, láska k pravdě a víra v pokrok a spravedlnost představují hodnoty dodnes živé. O životě a díle J. A. Komenského
existuje dnes již celý vědní obor - komeniologie. Jen seznam knižních publikací s touto tematikou za léta 1945-82 přesahuje sto stran. Podle vlastního životopisu se narodil v Nivnici na jižní Moravě. Dětství prožil v Uherském Brodě, ale záhy (asi v roce 1604) osiřel a žil u své tety ve Strážnici. V letech 1608-11 navštěvoval bratrskou školu v Přerově. Poté studoval teologii v Herbornu a Heidelbergu. Roku 1616 byl vysvěcen na kněze a v roce 1618 se ujal řízení bratrského sboru ve Fulneku. Zde ho také zastihla porážka českého stavovského povstání, k němuž a jeho představitelům choval sympatie a úctu. Záhy po Bílé hoře se musel jako bratrský kněz skrývat. Nejčastěji dlel na brandýském panství Karla staršího ze Žerotína. V době těchto tragických událostí ho postihlo i osobní neštěstí, zemřela mu žena a dvě děti. V této těžké situaci napsal na sklonku roku 1623 Labyrint světa a ráj srdce, v němž podal nemilosrdnou kritiku současné společnosti a všech jejích nešvarů, aby jediný útulek před všemi nepravostmi našel ve vlastním nitru. Za tajného pobytu v Čechách napsal ještě několik "útěšných" spisů a pořídil mj. mapu Moravy. Začal se též zabývat otázkami výuky a výchovy. Výsledkem této práce byl náčrt české Didaktiky. V roce 1628 opustil definitivně vlast a odešel do exilu do polského Lešna, jednoho ze středisek českých exulantů. V Lešně žil s několikerým přerušením do roku 1656. Působil tam jako učitel, později rektor bratrského gymnázia a jako sekretář a archivář a od roku 1648 biskup jednoty bratrské. Učil, staral se o jednotu bratrskou a přitom napsal řadu pedagogických děl. Ve Velké didaktice (Didactica magna) vypracoval ucelený systém školské soustavy. Někdy ve třicátých letech zaujala Komenského myšlenka na vypracování pansofie, univerzální vědy, která by obsáhla všechno lidské vědění. Vypracoval nejdříve náčrt pansofie známý jako Předchůdce vševědy (Prodromus pansophiae). Spisek vyšel v Anglii, kam byl Komenský pozván svými přáteli a členy parlamentu, aby tu pokračoval v uskutečnění svých vševědních plánů. Avšak bouřlivé politické události v Anglii odsunuly tyto plány do pozadí a Komenský opustil Londýn a usadil se na několik let (1642-46) v Elblagu,
obsazeném Švédy. Zde za podpory švédské podnikatelské rodiny de Geerů pokračoval v práci na učebnicích a na pansofii. Několikrát se pokusil zasáhnout i do politického dění, aby nebyla zapomenuta "česká otázka". Ale protestantská Evropa uzavřela v roce 1648 s Habsburky vestfálský mír, kterým jim byly české země ponechány na pospas. Tato tragédie a další osobní neštěstí - smrt druhé manželky, vyvolaly u Komenského silné pocity zklamání a beznaděje, vyjádřené ve spise Kšaft umírající matky jednoty bratrské. Ale ani teď se nevzdal. Jeho aktivní duch, láska k národu a lidem mu dodávaly síly v těžké zkoušce. V roce 1650 odjíždí na pozvání sedmihradských knížat Rákócziů do Blatenského Potoka, kde se pokusil v praxi uskutečnit svůj program školské reformy a otevřel zde první třídu své pansofistické školy. Během čtyřletého pobytu zde napsal i několik dalších pedagogických spisů a politických traktátů. V posledních letech lešenského pobytu (1654-56) se Komenský začal zabývat myšlenkami všenápravy, které pak rozvinul hlavně v Amsterdamu, kam se uchýlil po vypálení Lešna v dubnu 1656 a kde prožil posledních čtrnáct let svého života. Zkáza Lešna znamenala pro Komenského další životní katastrofu. Přišel o celou knihovnu i většinu svých rukopisů a bratrskou tiskárnu. Za pobytu v Amsterdamu vyvrcholila Komenského vědecká a literární činnost. Vydal zde asi 62 svých spisů. Nejvýznamnějším výsledkem této plodné práce byla Obecná porada o nápravě věcí lidských, v níž jsou nejdůrazněji vysloveny jeho základní společensko-filosofické myšlenky: pomocí výuky a výchovy přispět k nápravě člověka a celé lidské společnosti, v níž by bylo místo i pro svobodné Čechy. V posledních letech svého života zesílily u Komenského sklony k iracionalismu, víře v proroctví a vidění (tzv. revelace). Napsal v té době také řadu náboženských spisů i polemik a politických traktátů. Ne vždy měl v tomto směru šťastnou ruku. A tak Komenskému přibývalo i odpůrců a kritiků. Největší rozpaky, i mezi mnoha jeho přívrženci, vyvolaly dvě knihy, v nichž shrnul "proroctví" a "vidění" několika přátel a známých, mj. svého spolužáka a přítele M. Drabíka (Světlo v temnotách, 1657 a
Světlo z temnot, 1663). V revelacích byla vesměs "prorokována" zkáza Habsburků a příznivé vyřešení situace českého národa. Byla to reakce bezmocného člověka v kritické situaci, kterou nemůže zvládnout, výraz touhy po příznivé změně osudů českého národa a protest proti vítězství násilí. Zpracovala: Mazurková Olga, aktivizační pracovník
Dne 6. března proběhlo v našem zařízení hudební vystoupení skupiny BUNTARANTA. Tato skupina je složena z dětí a vedoucích z turistického oddílu Buntaranta Ostrava, kteří rádi zpívají. Jezdí zpívat lidem se záměrem potěšit je, aktivně zapojit a navodit příjemnou atmosféru.
Smyslem je snaha o propojení dvou generací, možnost sblížení, znovunastolení
vzájemné
úcty
smysluplného trávení volného času.
a
komunikace,
příjemného
a
A to se povedlo i u nás. Každý z našich uživatelů dostal chrastící nástroj a záleželo na každém, zda si jen zazpívá, připojí i zvuk „chrastítka“ nebo bude pouze poslouchat. Odpoledne to bylo velice příjemné.
Zpracovala: Chodilová Radka, aktivizační pracovník
Ve středisku Helios Domova seniorů v Havířově se 19. 3. odpoledne konal 6. ročník Missis senior. Zúčastnilo se ho šest odvážných důchodkyň.
Soutěžilo se ve třech disciplínách. Nejdřív se dámy představily, dále prokazovaly vědomosti v oblasti nářečí a na závěr se konala módní přehlídka se zaměřením na život ve vesnici. Čtyřčlenná porota, ve které byl i primátor města Havířova Daniel Pawlas, nakonec rozhodla takto: Na trůn pro vítězku usedla Anna Boszczyková ze střediska Luna havířovského Domova seniorů. S titulem první vicemissis se může pyšnit Alžběta Palovská z Centra sociálních služeb Český Těšín. Titul druhé vicemissis patří Jiřině Procházkové ze střediska Helios.
V soutěži Missis sympatie dostala nejvíce hlasů z publika Alžběta Palovská. Velice čiperná seniorka prozradila také recept na dlouhověkost s názvem Elixír života. Suroviny: 10 lžiček přátelství, 3 špetky trpělivosti, 250 gr. štěstí, 10 kapek humoru a 10 dkg zdraví. Vše dobře zamíchat a pravidelně užívat. Akci moderovaly Gabriela Kunčická a Silvie Švecová. O hudební doprovod se postarala Hudba Mazánek z Opavy.
Zpracovala: Chodilová Radka, aktivizační pracovnice Zdroj: KARVINSKÝ A HAVÍŘOVSKÝ DENÍK
V úterý 10. března jsme v dopoledních hodinách přivítali na Heliosu zástupce ADRY
ze Slovenska, Ruska, Běloruska, Ukrajiny,
Holandska, Rakouska, Německa a Norska.
Naši evropští kolegové přijeli v počtu10 plus překladatel, který nám pomáhal lehce zdolávat jazykové bariéry. Během tří dnů, které v ČR strávili, měli dost nabitý programy – jenom v Havířově navštívili Charitativní obchůdky, Sociální šatníky, a rovněž chtěli blíže poznat, jak funguje dobrovolnická činnost v domově.
Proto jsme už dopředu domluvili s uživatelkou paní Hutníkovou Libuší a její dobrovolnicí paní Evou Hýblovou, že vzácné hosty seznámí s tím, jak společně tráví svůj čas, co dělají, jak navzájem fungují a co jim to dává.
Po příjezdu hostů si tito nejprve prohlédli celé středisko, byli seznámeni s chodem obou našich služeb, seznámili se v průběhu návštěvy jak s některými uživateli, tak i se zaměstnanci, vyměňovali si zkušenosti a názory, shlédli relaxační místnost Palouček, kapli, Tvořivé dílny. Měli na nás spoustu dotazů, kolegové se zajímali o to, jak o seniory pečujeme, jaké aktivity jim nabízíme a jak jsou tyto využívány. Však si také odnesli reprezentativní vzorky vyrobené našimi uživateli.
I pro nás byly velmi zajímavé informace o tom, jak se pečuje o seniory, lidi s postižením a sociálně potřebné v jiných zemích. Dopoledne nám velmi rychle uběhlo a kolegové měli ještě před sebou oběd s primátorem města Havířova, Bc. Danielem Pawlasem. Budeme velmi rádi, když v této započaté spolupráci neustrneme, ale budeme v ní pokračovat. Zpracovala: Gabriela Kunčická, vedoucí sociálního útvaru
PRO BYSTRÉ HLAVIČKY Milé bystré hlavičky, hned v úvodu prozradíme tajenku z minulého čísla. Správně hádal ten, kdo vyluštil následující: Život sestává z mnoha malých mincí, kdo jej umí sbírat, má bohatství. (J. Anoulih) V jednosměrce jsou tentokráte uvedena křestní jména, a to jak chlapecká, tak dívčí. Tajenka je velmi krásná a doufám, že Vám všem vykouzlí úsměv na tváři. Začátek citátu Vám tentokrát neprozradím, vše je ukryto v jednosměrce. Autorem je sám život. Řešení odevzdávejte do 15. dne následujícího měsíce aktivizačním pracovnicím. Každý měsíc vylosujeme jednoho šťastlivce a odměníme jej drobným dárečkem. Správné řešení hádanky naleznete vždy v následujícím čísle časopisu a současně zveřejníme úspěšné řešitele. Příjemnou zábavu.
Na závěr prozradíme výherkyni z minulé soutěže: Došlová ANNA Gratulujeme!
JEDNOSMĚRKA Á
A
V
E
J
I
Ř
Í
O
J
O
S
E
F
Z
L
E
X
J
E
M
I
L
O
S
L
A
V
A
Ě
T
A
Í
E
L
I
Š
K
A
CH
Y
Á
Š
T
V
O
J
T
Ě
CH
Ě
Ň
A
T
D
I
T
A
Í
H
U
G
O
J
A
N
J
V
L
A
D
A
D
N
A
L
E
Š
E
A
V
K
V
Ě
T
E
T
A
T
O
Š
A
Š
M
S
S
N
C
L
N
S
M
A
R
T
I
N
E
T
A
Ť
Á
N
A
J
I
V
A
M
M
O
N
I
K
A
E
V
Í
T
N
U
D
O
M
I
N
I
K
J
L
U
B
O
Š
O
T
O
E
P
A
L
A
B
I
V
A
N
A
B
R
I
CH
A
R
D
I
E
M
A
N
U
E
L
E
M
A
Č
A
R
N
O
Š
T
K
J
A
N
A
A
J
A
K
U
B
A
O
N
D
Ř
E
J
D
I
D
A
Ě
T
O
M
Á
Š
D
A
D
É
L
A
E
Z
U
Z
A
N
A
Č
E
D
A
N
A
K
M
I
CH
A
E
L
A
K
U
C
I
V
L
Zpracovala: Denisa Sapíková, sociální pracovník
E
Herec nar. 30. 12. 1942 Většina filmů, ve kterých se objevil, patří už řadu let do zlatého fondu české kinematografie. Díky reprízám, videu a DVD na ně naštěstí nesedá prach a i další generace filmových labužníků tak mají možnost vidět toho zdánlivě obyčejného kluka, žádného krasavce a suverénního lamače dívčích srdcí. Ve svých filmových rolích dokázal být vždy přesvědčivý a přirozený. Jeho postavy nikdy nebyly černobílé, příležitost dostal v různých žánrech a spolupracoval s rozdílnými režiséry. Ztvárnil různé charaktery, které ale mají něco společného. Je v nich cosi komického i tragického zároveň a hlavně jsou hluboce lidské. Jsou to lidé nedokonalí, zranitelní, pochybující; lidé, kteří v životě něco hledají, po něčem touží, tak jako každý z nás. Ať už jsou to mladíci lehce romantičtí (samotářský, přemýšlivý Filip z nezapomenutelného muzikálu STARCI NA CHMELU, 1964), sobečtí a bezohlední (klavírista Milda, LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY Miloše Formana, 1965), nebo horlivě důslední (komická role zaníceného policisty s nepřehlédnutelnými hláškami v komedii Jiřího Krejčíka SVATBA JAKO ŘEMEN, 1967). S Milošem Formanem spolupracoval dvakrát, poprvé v ČERNÉM PETROVI (1964), kde coby kamarád hlavního hrdiny Čenda zaujal mimo jiné dnes už legendárním pozdravem „ahój“. Pomineme-li jeden film natočený v emigraci a NÁVRAT ZTRACENÉHO RÁJE, ke kterému se nechal
přemluvit režisérem Vojtěchem Jasným po roce 1989, tak má herec na svém kontě všehovšudy 7 filmů. K tomu, aby se výrazně zapsal do dějin českého filmu, mu stačily tři roky (1964-1967), tedy doba, kdy vládla v tehdejším Československu pro filmaře příznivá atmosféra. Kritika opěvovala jeden z nejvýraznějších talentů nastupující generace, ale dohady o jeho dalším hereckém osudu a vývoji se nakonec ukázaly jako zbytečné. S rokem 1968 přichází nejen emigrace do Anglie, ale zároveň (téměř) definitivně věší herectví na hřebík a začíná zcela novou etapu svého života. Nenapodobuje tak jiné herce - emigranty (např. Jana Třísku, Jiřího Voskovce), kteří se snažili pokračovat ve filmové kariéře i v zámoří. Absolvent pražské DAMU se sice do zámoří (konkrétně Kanady) nakonec taky přesunuje, ale napřed v Británii studuje svoji vysněnou školu - medicínu (doma ji studovat nemohl, protože by měl dvě vysoké školy) a stává se lékařem, kterým je dodnes. Zasvětil svůj život dvěma zcela odlišným a zároveň náročným povoláním. Ta herecká část musí z časového hlediska působit v jeho životopise jako epizodka. Kam by se jeho herectví vyvinulo, jaké by s přibývajícím věkem dostával role, na tyto otázky odpověď nikdy nenajdeme, ale zaplaťpánbůh i za těch pár let strávených před kamerou, díky kterým máme možnost sledovat toho mladého kluka od vedle, nenápadného herce s velkým talentem. Už víte, kdo jsem?
Řešení odevzdávejte do 15. dne následujícího kalendářního měsíce aktivizačním
pracovnicím.
Každý
měsíc
vylosujeme
jednoho
šťastlivce a odměníme jej drobným dárečkem. Správné řešení hádanky naleznete vždy v následujícím čísle časopisu a současně zveřejníme úspěšné řešitele. A na závěr prozradíme výherkyni z minulé soutěže: Vandíková Ludmila. správná odpověď byla: Eliška Balzerová
Zpracovala: Olga Mazurková, aktivizační pracovník střediska Helios
Chlápek si koupí obrovské luxusní auto a vytahuje se před sousedem. Ten povídá: „No, hezkej bourák, ale má taky postel, jako ten můj?” „Váš? Tak mrňavé auto přece nemůže mít uvnitř postel!” „Tak se koukněte!” Jedno zmáčknutí tlačítka na palubní desce a uvnitř onoho obyčejně vypadajícího auta se rozloží pohodlné lůžko. Naštvaný chlápek uhání do autosalónu a nechá si za velké peníze namontovat do své limuzíny rozkládací postel na míru. Hned se jede předvést, ale soused není doma. Tak vyrazí do města. Cestou vidí na odpočívadle stát sousedovo auto. Přijede blíž a vidí, že
okna jsou zevnitř zamlžená. Tak vystoupí a začne bouchat na dveře. Po chvíli se zevnitř na okně objeví obrys ruky, která otře kolečko. Uvnitř je vidět nahatý soused, který naštvaně povídá: „Člověče, co se děje? Co sakra chcete?” „Sousede, mám v autě postel jako vy!” „No, a jen kvůli tomu mě taháte z vany?”
Tanec s policistou Policista vyzve mladou slečnu k tanci a ptá se jí: "Slečno, Vy si taky myslíte, že jsou policajti blbí?" "Ne, ale na hymnu jsem ještě netancovala."
16. duben
Jméno, město,... vědomostní soutěž od 14.00 hodin v jídelně
21. duben
Seniorská kuželka náš tým jede soutěžit v bowlingu
V. ročník turnaje v boccie náš tým jede soutěžit v boccie
24. duben
Lumínci hudební vystoupení od 09.30 hodin v jídelně
30. duben
Pálení čarodějnic od 14.00 hodin, v jídelně nebo zahradě dle počasí
Termín
canisterapie
bude
zdravotního stavu pejska.
upřesněn
dle
Krzystková Libuše Hnilová Josefa Piško Josef Všianský Jaroslav Kubečková Amálie Neunerová Dagmar Procházková Jiřina Papalová Jiřina Stoklasa František Vystavělová Elfrída Čapla Jan
Kovář Jindřich Neunerová Dagmar Na tomto čísle spolupracovaly: Olga Mazurková Radka Chodilová Silvie Švecová Petra Tomšíková Denisa Sapíková Gabriela Kunčická Editace textů: Gabriela Kunčická
