Měsíčník informací ze života našeho domova.
ÚNOR 2015 Motto: „Jakkoli nám chyby druhých lidí mohou být na obtíž, buďme k nim tolerantní. I když si to možná nechceme připustit, i my jsme omylní a nikdy nevíme, kdy budeme sami potřebovat shovívavost svého okolí.“
OSOBNOSTI MĚSÍCE JAN WERICH nar. 6. 2. 1905, zem. 31. 10. 1980 (75 let) Jan Werich
patří
k
nejváženějším
našim
divadelním
nejznámějším a
a
filmovým
legendám. O to překvapivější pak může pro někoho být, že natočil vlastně jen několik filmů. Inu, doba nepřála. Do širokého kulturního povědomí se dostal spolu se svým kamarádem Jiřím Voskovcem ve druhé polovině dvacátých let, v době uměleckého kvasu a hledání nových forem. Oba vystudovali práva, ale táhlo je to k divadlu, k filmu, ke kumštu. Od roku 1927 do roku 1938 se stali hlavními postavami Osvobozeného divadla a doslova idoly tehdejší mládeže. Vedle divadla se věnovali i své velké lásce filmu. Oba si zahráli ve čtyřech filmech PUDR A BENZIN (1931), PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932), HEJ RUP (1934) a SVĚT PATŘÍ NÁM (1937). Zejména poslední dva, režírované Macem Fričem, patří do zlatého fondu českého filmu. Samostatně se Jan Werich objevil ještě v roli uprchlého trestance v Cikánově filmu U NÁS V KOCOURKOVĚ
(1934),
který
mezi
řadou
průměrných
a
podprůměrných komedií své doby rovněž poněkud vyčnívá. Druhou světovou válku strávili Voskovec s Werichem v emigraci v USA a po roce 1945 se pokusili navázat tam, kde roku 1938 museli skončit. Ne zcela úspěšně. Doba byla už jiná a oba tvůrci rovněž. Navíc se rychle
blížila nová diktatura. Voskovec se rozhodl pro druhou emigraci, Werich zůstal doma. V nových nesvobodných poměrech se mu žilo a tvořilo těžce. Divadlu se mohl věnovat alespoň trochu podle svých představ až po několikaleté přestávce ve druhé polovině 50. let, kdy stál v čele Divadla ABC, které se snažilo navázat na odkaz Osvobozeného, třeba i tím, že obnovilo některé jeho hry, v nichž byl Werichovým partnerem Miroslav Horníček (Balada z Hadrů, Těžká Barbora). V oblasti filmu našel Werich uplatnění jen zřídka. Roku 1951 hrál hlavní dvojroli v nesmrtelné komedii CÍSAŘŮV PEKAŘ, PEKAŘŮV CÍSAŘ, roku 1955 v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL a roku 1963 v Jasného filmu AŽ PŘIJDE KOCOUR. Vedle několika menších rolí ve filmech PÁD BERLÍNA (1949), HUDBA Z MARSU (1954) a BARON PRÁŠIL (1961) se v šedesátých letech ještě uplatnil, ovšem s velikým šarmem, v několika vesměs kratších televizních filmech. Všechny se díky němu staly legendami. Posledním hraným dílem, v němž vystupoval, byl seriál PAN TAU (1969). Jan Werich patří nesporně k největším českým hercům 20. století, jak ovšem vyplývá z jeho krátké filmografie, zároveň k těm nejvíce nevyužitým. Bohužel. A to zejména pro nás diváky.
Božena Němcová Česká spisovatelka
4.2.1820 ve Vídni,
byla spolu s K.H.Borovským, J.K. Tylem a K.J.Erbenem v popředí české literatury ve 40. a 50. letech 19.století. Božena Němcová vl. jménem Barbora Panklová byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali. Po jejím narození se rodina usadila v Ratibořicích u České Skalice na statcích kněžny Zaháňské. Němcová neměla žádné zvláštní vzdělání. Do školy chodila v České Skalici. V dětství na ni měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou. Také pobyt v německé rodině panského správce, kde poprvé přišla do styku s literaturou, měl na ni velký vliv. Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než Němcová. Manželé se téměř každý rok stěhovali. Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti. Manželství Němcové nebylo šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný. Když rodina konečně zakotvila v Praze, začala se Němcová scházet se všemi představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. V roce 1845 se Němcovi přestěhovali na Chodsko. Němcová se začala věnovat sběratelské činnosti a zajímala se o sociální podmínky lidu.
Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel. Vlastenectví manželům Němcovým přinášelo nemalé problémy, tajná policie je stále sledovala. Za nástupu Bachova absolutismu se jejich situace ještě zhoršila, protože Němcová se nebála říkat nahlas své názory. Pochopila rozdíl mezi opravdovým vlastenectvím a opatrným vlastenectvím měšťáků. V roce 1850 byl její manžel přeložen do Uher a Němcová se vrátila do Prahy. Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv ke shromažďování materiálů, ze kterých potom psala pohádky. Z malých honorářů za její literární činnost se jí i dětem žilo bídně. V roce 1861 přijela do Litomyšle redigovat své spisy. Bohužel onemocněla a svou práci nedokončila. Koncem padesátých let se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Potkalo
ji
velké
neštěstí,
když
jí
zemřel
syn
Hynek.
V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička. Hlavním hrdinou v
jejích
dílech
byl
prostý
venkovský
lid.
Božena Němcová zemřela v lednu 1862. Její pohádky a povídky zařadila veřejnost do zlatého fondu české literatury. Dílo Boženy Němcové: Národní báchorky a pověsti /1845-1847/ pohádky, místní pověsti a legendy. Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky. Hlavní myšlenkou pohádek je rovnost všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silou zla. Slovanské pohádky a pověsti / 1857-1858/ - Němcová je napsala tak, jak je slyšela od vypravěčů.
Obrazy z okolí Domažlického – cestopisné články, ve kterých použila poznatky z Chodska a z několikaletého pobytu na Slovensku. Babička / s podtitulem Obrazy z venkovského života – 1855/ - v tomto velkolepém díle čerpala náměty ze svého dětství a vše rozšířila poznáním lidového života. Není to životopis, jsou v něm jen úryvky z autorčina života. Knihu tvoří dvě části. První obsahuje život na Starém bělidle, příjezd babičky. Představuje další osoby: mlynáře, panského strážníka Mojžíše, bábu kořenářku, bláznivou Viktorku, paní kněžnu se schovankou Hortenzií, členy Proškovy rodiny a mnoho dalších. Druhá vnitřní část popisuje přírodní dění během ročních období a život v jednotlivých fázích roku. Božena Němcová napsala Babičku v těžkém období svého života, kdy se ve vzpomínkách vracela do svého dětství. Babička měla být ideální obyvatelkou ratibořického údolí. Baruška /1853/, Divá Bára /1856, Dobrý člověk /1858, Pan učitel /1860/, Chyže pod horami – povídky Boženy Němcové podobné tvorbě J.K.Tyla. Pohorská vesnice /1856/ - povídka z prostředí chodské vesnice si klade za cíl urovnat vztahy mezi šlechtou a lidem. V zámku a podzámčí / 1856/ - povídka poukazuje na kontrast mezi krutostí chudoby a marnotratností zbohatlíků. POUŽITO ze stránek Česko – Slovenská filmová databáze a osobnosti.cz Zpracovala: Mazurková Olga, aktivizační pracovník
Pamětní medaile k 20. výročí založení města Havířova Váha: 69g, Průměr: 60mm, Kov: BR
příprava stavby nákupního centra PERMON
Zpracovala: Mazurková Olga, aktivizační pracovník POUŽITO ze stránek historie města Havířova
Byli jsme osloveni naším spolupracujícím dobrovolnickým centrem ADRA Havířov s možností zapojit se do potravinové sbírky pro ukrajinské město Mukačevo, se kterým dlouhodobě spolupracují. Dne 5. února 2015 jsem s touto možností oslovila uživatele na schůzce Výboru obyvatel. Taktéž zaměstnanci byli informováni. Touto cestou chci poděkovat těm kolegům a uživatelům za jejich vstřícnost při této humanitární pomoci, že neváhali ani chvíli a aktivně se zapojili. A že se toho sešlo hodně: mouky, cukry, oleje, rýže, těstoviny, děské krupice, paštiky, polévky, konzervy, čaje a další trvanlivé potraviny. V pátek 13. února 2015 si pro potravinovou sbírku přijely paní Holková s paní Žoričovou z ADRY, které si vše převzaly, osobně poděkovaly uživatelům v Tvořivých dílnách, a já předávám jejich velké poděkování všem ostatním, kteří se do sbírky zapojili. Velmi si toho váží. Vše se bude odvážet do ukrajinského města Mukačeva poslední týden v únoru a ihned se budou všechny tyto věci distribuovat do jednotlivých rodin.
Všem s velkým srdcem ještě jednou děkuji. Zpracovala: Gabriela Kunčická, vedoucí sociálního útvaru Na následující stránku jsem vložila poděkování koordinátora projektu za pomoc při humanitární potravinové sbírce.
I MY JSME ŠIKOVNÍ: DZR ZELENÉ PATRO V měsíci únoru jsou mé služby k dispozici uživatelům na zeleném patře. Po domluvě s Hankou jsme vymyslely různé aktivity a ráda bych Vám napsala, jak jsou i zde všichni šikovní. Každý přiloží „ruku“ k dílu, někdo doslova, někdo radou, někdo milým úsměvem a jiný zazpívanou písničkou, vtipem nebo „úklidem“. Jelikož se těšíme na jaro, vytvořili jsme si z keramiky ovce a berana, kteří nám budou sloužit k výzdobě patra na velikonoční období. Paní Eliška Tesková, Jiřina Procházková, Marie Černošková i Čerešňová vyráběly kuličky a z nich ovečky a berana. Po vypálení je p. Elfí Vystavělová, Jiřina Procházková a p. Kamil Hrabal ovečky naglazoval. A jelikož šla uživatelům práce od ruky, tak p. Ludmila Hanzelková a Jiřina Procházková vyrobily z hlíny ještě pár slunečnic. Další tvořivé dopoledne jsme se domluvili, že uděláme zimní obraz. Paní Jiřina a Marie Čerešňová namalovaly obrázek na rám a ostatní vyráběli kuličky z krepového papíru, které jsme na obraz nalepili jako sníh. Obrázek se nám moc povedl a hned byl pověšen na zeď, aby zdobil chodbu u výtahu. Moc legrace jsme si užili i během soutěže v pečení moučníku z tvarohu. Nejen, že se zapojil i muž, p. Teska, který nám pomohl nejen mícháním, ale i svým humorem. Ale zapojili se vlastně úplně všichni, každý chvilku „tahal pilku“, přesněji držel vařečku, váleček,
těsto, plech,.... A odměna byla veliká: Odpolední káva s osvěžujícím tvarožníkem s ostružinami. Vím, že tohle vše zvládnou téměř všichni uživatelé našeho domova, ale mám pocit, že zrovna o uživatelích ze zeleného patra se to moc neví. Proto jsem moc ráda, že je mohu i touto cestou pochválit.
Zpracovala: Silvie Švecová, ergoterapeut
KULINÁŘSKÁ SOUTĚŽ: “ŘÁD SLADKÉHO POTĚŠENÍ z TVAROHU” V úterý 17. února dopoledne proběhla na našem středisku kulinářská soutěž v pečení. Zúčastnila se všechna tři patra. Každé patro si peklo po svém, ale každý moučník musel obsahovat tvaroh.
Na zeleném patře se pekl moučník, který obsahoval jak tvaroh, tak domácí ostružiny. Uživatelé byli velice dobře naladění a práce jim šla od ruky, po celou dobu pečení vládla na zeleném patře velmi dobrá nálada.
Na modrém patře se úkolu zhostili výborně: jejich moučník obsahoval velmi líbivou ingredienci, a to maliny. Uživatelé, kteří byli přítomni u pečení, se jen olizovali.
Na červeném patře se peklo o sto šest, a to hned na dvou místech: na patře, kde se šlehal krém a v hobby kuchyňce, kde se celý moučník nachystal a dokončil v troubě. Všechna patra se úkolu zhostila na jedničku a celým domovem se linula nádherná vůně. No a co by to byla za soutěž bez poroty. A tak jak bylo vše připravené, přišla na řadu porota, ve které zasedali členové ve složení: zaměstnanci prádelny, údržby, ekonomického útvaru, sociální pracovnice a v neposlední řadě sekretářka ředitele. Všem moc chutnalo a dobroty tak pečlivě porovnali a obodovali. Zpracovala: Tomšíková Petra, aktivizační pracovník
SRDCE NA DLANI S MIRIAM KANTORKOVOU Ve čtvrtek 19. února nás svou návštěvou poctila herecká legenda, dabérka a recitátorka s nezdolnou energií paní Miriam Kantorková. Přijela v doprovodu pana Šimona Pečenky, který její pořad provázel slovem i zpěvem.
Jednalo se o zábavný pořad připravený speciálně pro uživatele domovů seniorů, během kterého vyprávěla paní Kantorková o svém působení v Divadle E. F. Buriana, Divadle D34, o natáčení s Otakarem Vávrou ve filmu “Romance pro křídlovku”, o natáčení seriálu “Ordinace v růžové zahradě”.
Její příchod do jídelny byl opravdu plný energie, elánu, vše doprovázené úsměvem na tváři. A úsměvem provázela opravdu celý svůj pořad, rozdávala jej na všechny strany.
Paní Kantorkové vůbec nebylo proti mysli fotit se s námi tak, jak jsme chtěli my, pózovala jedna radost a ještě přitom žertovala! A co se týče autogramiády, bylo to totéž, podpisy rozdávala s pevnou rukou, vlídným slovem a úsměvem. Nutno dodat, že by s námi po svém vystoupení i nějakou tu hodinku navíc poseděla a prokecala, ale pan Pečenka byl neoblomný a popoháněl ji dál vstříc dalším vystoupením!!! Věřím, že ani my jsme ji zde u nás neviděli naposledy. Paní Kantorková byla natolik vstřícná, že společně s panem Pečenkou vyhlásili vítěze soutěže o “Řád sladkého potěšení z tvarohu”, která u nás proběhla 17. února. Vítězům – zástupcům za jednotlivá patra předali ceny, zvěčnili se s nimi.
A jak dopadla naše kulinářská soutěž? Na prvním místě se umístilo 1. a 2. NP “červené patro” a druhé místo společně obsadila 3. a 4. NP. Gratulujeme!!! Výrobky byly velmi chutné a lahodily i oku!
Pan Piško předal Miriam Kantorkové kytici s poděkováním za všechny přítomné a s přáním pevného zdraví do dalších let.
Uživatelům jsme do poslední chvíle tajili, kdože to k nám přijede. Tak jen doufám, že překvapení stálo za to a program se vám líbil. Zpracovala: Gabriela Kunčická, vedoucí sociálního útvaru
Dne 23. 2. 2015 nás navštívili zástupci společnosti Hyundai, aby seznámili všechny přítomné s výrobou automobilů v této továrně. V úvodu jsme zhlédli film, který nám celou problematiku výroby přiblížil. Následovalo zajímavé povídání o výstavbě závodu, počtu zaměstnanců, počtu vyrobených automobilů a v neposlední řadě představení všech typů automobilů zde vyráběných. Jako perlička byl uveden fakt, že zde nikdy nevyrobili automobil zelené barvy, jelikož o něj není zájem. Naši uživatelé měli na této besedě možnost vyhrát jeden ze tří modelů autíčka. Stačilo odpovědět na velmi jednoduché otázky. A kdo na toto odpolední setkání přišel hladový, s prázdným žaludkem rozhodně neodcházel. Všichni přítomní ochutnali korejské cukrovinky, které byly velmi chutné. Jednalo se o banánové křupky, různé krekry, mini bochánky plněné čokoládou a jiné. Odpoledne to bylo netradiční a velice zajímavé.
Zpracovala: Chodilová Radka, aktivizační pracovník
Výbor obyvatel - 5. únor 2015 v jídelně od 09.30 hodin Přítomni: Mgr. Kunčická, p. Chodilová, p. Švecová, p. Mazurková, sl. Tomšíková Uživatelé: Balounová Marie, Došlová Anna, Hutníková Libuše, Chovancová
Božena,
Krzystková
Libuše,
Kulová
Ludmila,
Lavrovičová Zuzana, Moravcová Alžběta, Otavová Ludmila, Piško Josef, Raszková Ludmila, Štefániková Marie, Vandíková Ludmila, Vondrusová Milada, Vrbová Ludmila, Všianský Jaroslav, Zajícová Helena, Čtviertka Alfred, Zvingerová Anna, Tichá Aurelie, Zajícová Helena, Vnenková Sylvie Program: Seznámení uživatelů s financováním za uplynulý rok. Navržení na pečení červeného patra v hobbykuchyňce rozdělení do dvou skupin. Aktivizační pracovnice zjistí, kdo by měl zájem o pečení a poté se společně domluví skupiny. Probrány akce na únor. Mgr. Kunčická nás seznámila s výsledkem průzkumu zájmu o ples. Ten nebyl pozitivní. Domluvené posezení k MDŽ na 5. března před plánovanou akci Bumtarata. Mgr. Kunčická seznámila uživatele s prosbou o spolupráci při vyplnění dotazníků.
Mgr. Kunčická seznámila uživatele s Potravinovou sbírkou, kterou organizuje ADRA pro obyvatelé Ukrajiny. Mgr. Kunčická se dotazovala přítomných, zda ví, kdo to je klíčový pracovník, zda jsou s nimi v kontaktu, jakou mají funkci. Mgr. Kunčická oznámila uživatelům výši sponzorského daru a k čemu je možno jej využít. Požádala o návrhy na výlety. P. Chodilová připomněla možnost mít dobrovolníka z ADRY. Sl. Tomšíková se ptala na zpětnou vazbu k Taneční terapii. Pro zájem domluveno, že tato terapie bude probíhat 1x měsíčně pro DS.
Zapsala: p. Švecová
PRO BYSTRÉ HLAVIČKY Milé bystré hlavičky, hned v úvodu prozradíme tajenku z minulého čísla. Miloš Kopecký vyřkl toto: “Blbé není stáří, ale ty blbé kecy těch druhých o tom !“ S panem Kopeckým nelze než souhlasit, neboť dobře víme, že u nás v domově si tuto část života užíváme pěkně naplno
. A tak se
pusťme s vervou do další tajenky. Tentokrát jsem vybrala hezký citát o životě: Život sestává z mnoha malých mincí, ????????????? (J. Anoulih) V jednosměrce
jsou
tentokráte
uvedeny
české
řeky,
takže
si zopakujeme také zeměpisné vědomosti. Písmenka, která nejsou součástí názvů řek, prozradí zbylou tajenku. Řešení odevzdávejte do 15. dne následujícího měsíce aktivizačním pracovnicím. Každý měsíc vylosujeme jednoho šťastlivce a odměníme jej drobným dárečkem. Správné řešení hádanky naleznete vždy v následujícím čísle časopisu a současně zveřejníme úspěšné řešitele.
Na závěr prozradíme výherkyni z minulé soutěže: p. Vandíková Gratulujeme! Zpracovala: Denisa Sapíková, sociální pracovník
JEDNOSMĚRKA K
L
A
B
E
O
H
Ř
A
O
S
Á
Z
A
V
A
J
S
V
R
A
T
K
A
E
O
U
N
K
A
U
O
L
Š
E
L
A
V
A
Í
C
I
D
L
I
N
A
I
V
O
K
Á
O
R
L
I
C
E
B
L
O
U
Č
N
I
C
E
Í
M
Ž
E
R
V
L
T
A
V
D
M
O
R
A
D
Y
J
E
B
E
R
M
Ú
S
D P
H
A V
E
O
T
A
V
A
A
O
P
A
V
A
T
Ú
P
A
M
O
S
T
R
A
V
I
C
E
Á
O
D
R
A
C
I
D
L
I
N
A
B
M
E
T
U
J
E
O
M
A
L
Š
H
B
L
A
N
I
C
E
S
V
I
T
A
V
A
A
Ú
S
L
A
V
A
T
J
E
V
I
Š
O
V
K
A
S
L
A
B
D
Y
J
E
T
B
E
R
O
U
N
K
A
V
R
A
D
B
U
Z
A
Í
O
R
L
I
C
S
Á
Z
A
V
A
Ž
Á
R
K
A
Ž
N
I
O
T
A
L
U
E
N C
E
E
V
A
E
E
Jsem česká herečka, rozená Havránková, a narodila jsem se 25. května 1949 ve Vsetíně. Zájem o divadlo ve mně probudila a soustavně prohlubovala maminka, která hrála v ochotnickém spolku. Po studiu na brněnské konzervatoři a absolvování katedry herectví a režie JAMU, jsem nastoupila roku 1971 do svého prvního angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Od roku 1977 jsem byla dvacet sezon členkou Divadla na Vinohradech. Hrála také v Národním divadle. Společně s kolegou Tomášem Töpferem jsem se podílela od poloviny 90. let na rekonstrukci a znovuotevření Divadla na Fidlovačce (ředitelka Nadace Fidlovačka). Divadlo zahájilo nový provoz 22. února 1998 nastudováním hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, kde jsem ztvárnila Němku Margaretu. Mé komické výstupy byly odměňovány salvami smíchu a potlesku. Na Fidlovačce působím dodnes. Hostuji také v divadle Viola, kde slavím úspěch ve hře irské dramatičky
Geraldiny
Aron
MŮJ
BÁJEČNÝ
ROZVOD.
První příležitost před kamerou mi ještě pod dívčím jménem nabídl režisér Karel Steklý ve svých retro filmech SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (1971) a LUPIČ LEGENDA (1971). Největší roli, díky které jsem se zapsala do povědomí diváků, mi roku 1977 umožnila televize. Když jsem se představila jako nastupující lékařka Alžběta Čeňková v dnes již kultovním televizním seriálu NEMOCNICE NA
KRAJ MĚSTA, bylo mi dvacet pět let. Postava této sympatické, nadané a čestné ortopedky mi přinesla obrovskou popularitu, záhy jsem se stala žádanou herečkou. Zajímavou proměnou prochází „Bety“ Čeňková v pokračování seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA PO DVACETI LETECH (2003) a taktéž ji čeká důležitá změna v 3. pokračování seriálu nesoucí název NOVÉ OSUDY (2008), kde nahradí místo dr. Blažeje a stane se primářkou ortopedie. Další televizní role jsem ztvárnila např. v Kachyňových ZLATÝCH ÚHOŘÍCH (1979), Kety v Dudkově seriálu BAMBINIOT (1984), Marion Feders v seriálu FABRIKA NA OFICÍRY (1989), inscenace ODMĚNA (1993) Film mi nabízel převážně vedlejší role: Věra v komedii VRCHNÍ, PRCHNI! (1980), Dáša Adámková v komedii S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT (1982), Ing. Beková v Papouškově komedii VŠICHNI MUSÍ BÝT V PYŽAMU (1984), Ema Gabrielová v boxerském dramatu PĚSTI VE TMĚ (1986) a nezvykle přísná vrchní sestra v dramatu Karla Kachyni MĚSTEM CHODÍ MIKULÁŠ (1992). Také se věnuje dabingu. V září roku 2007 si odnesla prestižní cenu Františka Filipovského. "Na stará kolena se ze mě stala svobodná a šťastná herečka," říkám nyní o sobě s úsměvem. S manželem Janem jsem vychovala dvě děti: syna Jana a dceru Adélu, která vystudovala dějiny divadla ve Finsku. Mými oblíbenými autory jsou Karel Čapek, Bohumil Hrabal nebo G. García Márquez. Mám ráda dílo dramatika A. P. Čechova. Za nejmilejší místo považuji Všenory v údolí řeky Berounky, mou oblíbenou květinou je růže a kopretina.
Už víte, kdo jsem?
Řešení odevzdávejte do 15. dne následujícího kalendářního měsíce aktivizačním
pracovnicím.
Každý
měsíc
vylosujeme
jednoho
šťastlivce a odměníme jej drobným dárečkem. Správné řešení hádanky naleznete vždy v následujícím čísle časopisu a současně zveřejníme úspěšné řešitele. A na závěr prozradíme výherkyni z minulé soutěže: p. Vandíková správná odpověď byla: NATAŠA GOLLOVÁ Zpracovala: Olga Mazurková, aktivizační pracovník střediska Helios
Žena přinese domů kocoura, muž se s ní pohádá, že to zvíře půjde z domu, že nepatří do bytu, a tak ho vezme pod podpaží, zanese o tři bloky dál a pustí ho do parku. Vrátí se domů a kocour už sedí před dveřmi. Nasraný ho naloží do auta, zaveze za město, vypustí ho v lese. Vrátí se domů a kocour už zas sedí před dveřmi. Chlap je z toho na prášky, opět jej naloží do auta, odveze nějakých třicet kiláků do druhého okresu, vypustí v nějakých bažinách. Asi za půl hodiny volá ženě: "Kocour je doma?" "Jo, před chvílí přišel". "Dej mi ho, do prčic, k telefonu, já jsem zabloudil!"
6. březen
Pečení na akci
6. březen
Bumtarata od 15.15 hodin v jídelně
19. březen
MISSIS SENIOR od 14.00 hodin v jídelně
23. březen
Vystoupení umělců Divadla Slunečnice Brno od 14.00 hodin v jídelně
Termín canisterapie bude upřesněn dle zdravotního stavu pejska.
Helena Zajícová Hilda Molendová Janka Dunajczanová
Elfrída Vystavělová Albert Gwóźdź Květoslava Kollarčíková Jan Žaček Květoslava Haberlandová
Na tomto čísle spolupracovaly: Olga Mazurková Radka Chodilová Silvie Švecová Petra Tomšíková Denisa Sapíková Gabriela Kunčická Editace textů: Gabriela Kunčická
