MĚSÍC FILMU NA ŠKOLÁCH NAŠE REVOLUCE PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

MODERNÍ ČESKOSLOVENSKÉ DĚJINY / MĚSÍC FILMU NA ŠKOLÁCH film

NAŠE REVOLUCE PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

NAŠE REVOLUCE Město: Litomyšl Škola: ZŠ Litomyšl, Zámecká 496 Tým: Markéta Doležalová, Anna Glesnerová, Ladislav Glesner, Denisa Janišová, Barbora Karlíková, Kateřina Macková, Michael Rothschein, Kateřina Šromová, Adéla Šteflová, Barbora Šteflová, Pavlína Švábová, Martin Švec, Adéla Tauerová, Kateřina Vavřínová1 Pedagog: Stanislav Švejcar

Sametová revoluce v Litomyšli pohledem pamětníků Před listopadem 89 Sametová revoluce smetla v roce 1989 více než čtyřicet let trvající komunistickou diktaturu v někdejším Československu. Abychom její průběh pochopili, musíme vnímat i události, které jí bezprostředně předcházely. Jednou z nich byla bezesporu petice Několik vět. Do Litomyšle ji přivezl Olbram Zoubek. Mnozí Litomyšlané ji podepsali. Je třeba si uvědomit, že to byl i v roce 1989 odvážný krok. Za podepsání jim mohlo hrozit propuštění ze zaměstnání, vyšetřování Státní bezpečností a řada dalších nepříjemností. Petici podepsal i dr. Milan Skřivánek, historik, zaměstnanec místního archivu a budoucí mluvčí litomyšlského Občanského fóra. Milan Skřivánek ji však nezískal od Olbrama Zoubka, nýbrž od svého kolegy Stanislava Vosyky. Petici opatřenou podpisy svých kolegů následně zaslal jednomu svému příteli do Prahy s prosbou, aby ověřil, že text souhlasí s textem čteným na Svobodné Evropě, a odevzdal jej odpovědným lidem z disidentského hnutí. Koncem září 1989 bylo jeho jméno coby jméno signatáře této petice čteno na Hlasu Ameriky.2 17. listopad Nejvýznamnější osobností politických změn roku 1989 v Litomyšli se stal zubař František Zeman. Byl to právě on, kdo v listopadu 1989 vyzval k prvnímu organizovanému setkání nespokojených občanů u sochy Bedřicha Smetany na dnešním Smetanově náměstí. Proto jsme navštívili právě Františka Zemana. Zajímalo nás, jak se o událostech 17. listopadu v Praze na Národní třídě dozvěděl. Vyprávěl nám, že vlastně vnímal situaci ze dvou stran – už od demonstrace studentů v Praze totiž sledoval nejen oficiální sdělovací prostředky, ale poslouchal i dříve rušené rozhlasové stanice, jako byla Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. K tomu, jak vnímal zprávy z někdejší Československé televize či rozhlasové stanice Hvězda, řekl: „Samozřejmě, tu situaci jsme sledovali celou, včetně těch zkreslených zpráv v televizi, kde říkali: Nic se neděje, hlouček výtržníků někde v pátek 17. listopadu blázní, máme to pod kontrolou.“ Ze Svobodné Evropy se však dozvěděl trochu jiné informace: „Tam nám právě řekli, že to nebyl jen takový hlouček nespokojenců, ale že se z původně pokojné demonstrace studentů vyvinula dost velká akce.“ Dr. Milan Skřivánek pak situaci v Litomyšli na podzim 1989 charakterizoval slovy „napjaté ticho“ – moc se nedělo, ale hodně lidí si přálo, aby konečně ke změně došlo. První demonstrace Z našeho pohledu všechny události roku 1989 vypadají jasně – prostě to tak bylo, v Praze začala sametová revoluce. „Ale ono to jenom zpětně vypadá jako revoluce,“ říká František Zeman. „Tenkrát to byl takový vzmach. Prostě shluk lidí, kteří vyjádřili svoji nespokojenost. Ale to už bylo mockrát předtím a vždycky to ten režim potlačil, vždycky tam poslali policajty, vodní děla a obušky. Policajti lidi zmydlili a oni zase zalezli.“ Z událostí, které následovaly bezprostředně po 17. listopadu, se zkrátka nedalo hned usuzovat, že je to nějaký zárodek možné změny. A jak to začalo v Litomyšli?

1 Žáci týmů školních let 2010/2011–2013/2014, kteří se buď podíleli na zpracování příběhů, nebo jsou v textu zmíněni z jiných důvodů. 2 Boštík, M.: Sametová revoluce v Litomyšli, s. 46–47. Regionální muzeum v Litomyšli. Litomyšl 2009.

[ 1 ] www.jsns.cz



Když se ve středu 22. listopadu krátce po 17. hodině3 František Zeman vracel z práce domů, viděl u pomníku Bedřicha Smetany na tehdejším Gottwaldově (dnes Smetanově) náměstí několik zapálených svíček a kolem nich hlouček lidí. Dovtípil se, že to bude jakási reakce na to, co se před několika dny odehrálo v Praze. Vylezl proto na podstavec pomníku nejvýznamnějšího litomyšlského rodáka a všem přítomným řekl: „Prosím vás, já nevím, o co tu vlastně jde, nebyl jsem tady, ale pokud tohle zde byla nějaká demonstrace a pokud chcete podpořit to, co se děje v Praze, tak se to nemůže dělat jen tím, že tu zapálíte pár svíček. Musíme se tu scházet, musíme si o tom povídat a je důležité, aby nás tady bylo čím dál víc.“ Na Litomyšlany Zemanova řeč zapůsobila natolik, že se v dalších dnech začali opravdu scházet v hojnějším počtu. Přicházeli lidé všech povolání, ale i věkových skupin. A samozřejmě i studenti litomyšlských středních škol – zejména gymnázia a střední pedagogické školy. Aktivita místních studentů Mezi studenty, kteří se do průběhu událostí roku 1989 aktivně zapojili, byli mimo jiné student třetího ročníku gymnázia Daniel Brýdl a jeho kolega ze čtvrtého ročníku Martin Kubík. Oba pocházeli ze specifických rodinných poměrů. Otec Daniela Brýdla, Miroslav Brýdl, byl v roce 1968 spoluzakladatelem Klubu angažovaných nestraníků. V roce 1989 se pak stal jedním z čelních představitelů Občanského fóra v Litomyšli. Rodinné poměry Martina Kubíka byly ještě specifičtější. Dědeček, který před rokem 1948 vlastnil ve Sloupnici u Litomyšle pekárnu s obchodem s potravinami, cementárnu a výkup obilí, byl v 50. letech vězněn. Konflikty s režimem měl i jeho otec. Daniel Brýdl vzpomínal na to, že na demonstracích byli přítomni i někteří profesoři. Neznamená to však, že by za podporou těchto profesorů stála škola – to se říct nedalo, neboť někdejší ředitel byl členem komunistické strany a stále za její politikou stál. Podporu demonstracím organizovali především samotní studenti. Vedení školy se dokonce rozhodlo uspořádat v místním kině Oko debatu, při níž chtělo (za pomoci členů některých okresních organizací) studentům „vysvětlit“, že všechno, co slyší o událostech v Praze, je lež. Debata se uskutečnila v pátek 24. listopadu 1989. „Nicméně nějakou shodou okolností se tam dostali tři vysokoškoláci. Oni tehdy pořádali takzvané spanilé jízdy mimo hlavní město, protože existovala jedna televize, jeden rozhlas a oficiální noviny, přes které se informace o dění v Praze ven kvůli cenzuře nedostávaly. Tak tedy tito vysokoškoláci na setkání s námi rovněž přišli a hravě všechny ty funkcionáře přeargumentovali… A tak jsme nakonec ze setkání, které bylo určeno k tomu, abychom pochopili, že všechny ty věci v Praze jsou špatně, odcházeli s tím, že události probíhající v našem hlavním městě jsou úžasné a my se do toho musíme taky zapojit,“ říká Daniel Brýdl. Martin Kubík studoval ve školním roce 1989/90 čtvrtý ročník gymnázia. Když se v Československu odehrávaly události 17. listopadu na Národní třídě, byl právě na Slovensku: „Události 17. listopadu mě zastihly přímo na Slovensku, takže jsem měl možnost srovnat, jak probíhaly v Trenčíně a po návratu domů také v Litomyšli.“ Když se Martin Kubík se svými spolužáky vracel, obdržel od slovenských studentů materiály, které byly výzvami pro komunistickou stranu – výzvami směrem k demokratizaci celé tehdejší společnosti. Tyto materiály tehdy se svými kamarády považovali za naprosto ilegální. Schovávali je a měli strach mít něco takového vůbec u sebe. Ale po příjezdu do Čech najednou viděli, že podobné materiály už visí ve výlohách. Ten rozdíl mezi Slovenskem a Českem byl podle jeho slov výrazný. Situace na naší škole Naše základní škola se nachází na Zámecké ulici poblíž renesančního zámku. V roce 1989 to ale nebyla Zámecká ulice, nýbrž ulice Zdeňka Nejedlého – historika, ale i komunistického ministra školství, jehož socha stále před naší školou stojí. Jak události sametové revoluce prožívali učitelé této školy, jsme se zeptali někdejší učitelky Marie Štětkové. „17. listopad byl pátek večer. Takže my jsme byli už doma,“ říká. S ostatními učiteli naší základní školy se tak viděla až v pondělí. Za tu dobu se však již odehrály další události, mezi lidmi kolovalo více informací. Už se dozvěděli o tom, že na Národní třídě došlo k brutálnímu útoku a že proti studentům bylo použito násilí, že se ke studentům přidali i herci. Marie Štětková vzpomínala, že tehdy hodně ocenila gesto ředitele školy, který hned v pondělí ráno svolal do sborovny všechny učitele a tam se k celé situaci vyjádřil. Řekl prý něco v tom smyslu, že s postupem bezpečnostních jednotek nesouhlasí, že to bylo špatně a že se osobně 3 Boštík, M.: Sametová revoluce v Litomyšli, s. 64. Regionální muzeum v Litomyšli. Litomyšl 2009.

[ 2 ] www.jsns.cz



kloní na stranu studentů. V rodině Štětkových se o událostech, které se odehrávaly, mluvilo hodně – už před revolucí totiž poslouchali Svobodnou Evropu a BBC Londýn a dostávali od známých ilegální Lidové noviny. Ale protože v Litomyšli se všichni potýkali s nedostatkem informací a učitelé byli stále raději opatrní, rozhodla se jet do Hradce Králové. Tam se totiž uskutečnilo shromáždění učitelů, kteří o těchto událostech diskutovali. Komunisté se stále drží moci V Litomyšli se tedy konaly demonstrace. Probíhaly u sochy Bedřicha Smetany na dnešním Smetanově náměstí. Za tímto účelem zde byl přistaven valník, z něhož jednotliví řečníci k přítomným promlouvali. Ozvučení zajistil místní Hifiklub. Dne 25. listopadu byl František Zeman pozván na jednání OV KSČ ve Svitavách. „Ten tehdejší okresní tajemník (Drozdek, pozn. aut.) tenkrát říkal: ‚Doktore, co nám to děláte? Nikde nejsou žádné demonstrace, jenom v Litomyšli.4 Co nám to děláte? Vždyť Vy jste rozumný člověk, tak s tím skončete.‘ Tímto způsobem mě přemlouvali. Pak to zkoušeli večer rozšířit: ‚Zeman to zabalil. Zeman končí.‘ To si vymysleli oni, aby mě zdiskreditovali…“ Z dostupné literatury jsme se také dozvěděli, že se komunisté pokusili získat Františka Zemana pro spolupráci výměnou za vedoucí pozici odboru zdravotnictví na ONV Svitavy. Neuspěli však.5 Ve stejný den oslovil František Zeman shromážděné občany Litomyšle těmito slovy: „Vážení přátelé! Nejsem politik, jsem zubař. Proto mi promiňte, pokud moje řeč nebude plynulá. Události se řítí úžasným tempem a my se průběžně učíme. Učíme se formulovat své myšlenky a učíme se soustředit na slova druhého… Základní požadavek lidových shromáždění je jednoznačný – vytvoření demokratické společnosti.“6 Podobných projevů jsme našli v muzeu několik. Objevili jsme tam však také různé plakáty či transparenty, kterými lidé dávali najevo své postoje. Z některých stačí ocitovat hesla: „Nenechte to jen na Pražanech, jde i o vás.“ „Ať je zdravé srdce Evropy.“ „Už nikdy na lopatkách.“ „Šance pro patnáct milionů.“ „Nechceme nový plot ze starých kůlů.“7 Litomyšl se samozřejmě zapojila i do generální stávky 27. 11. 1989. Jak to bylo dál… Občanské fórum vzniklo v Litomyšli koncem listopadu 1989. Jeho čelními představiteli byli MUDr. František Zeman či budoucí starosta města Ing. Miroslav Brýdl. Zvláštní postavení měl sochař Olbram Zoubek, který byl něco jako spojka mezi Prahou a Litomyšlí. Na naléhání doktora Zemana se později stal hlavním mluvčím Občanského fóra dr. Milan Skřivánek. Stalo se tak v únoru 1990. Sametová revoluce nezměnila samozřejmě život jen Miroslavu Brýdlovi, ale všem zmíněným aktérům. František Zeman se stal na nějakou dobu ředitelem nemocnice, Milan Skřivánek zase litomyšlského archivu atd. Ale… Jmenovat, kdo se čím stal či nestal, by sice mohlo být zajímavé, ne však podstatné. Sametová revoluce totiž přinesla něco mnohem zásadnějšího. Bezpráví, které v Československu přes čtyřicet let určovalo kurz, skončilo. Ne v jednom jediném okamžiku, ne snadno, ne se vším, co si mnozí přáli (např. zákaz komunistické strany apod.), ale přece jen bylo vystřídáno ovzduším svobody, v níž každý člověk může nahlas říkat, co si myslí, studovat, vyznávat svoji víru nebo být bez vyznání.

4 Litomyšl byla v tomto ohledu mnohem aktivnější než okolní města, jako jsou například Svitavy. 5 Boštík, M.: Sametová revoluce v Litomyšli, s. 75. Regionální muzeum v Litomyšli. Litomyšl 2009. 6 Projev Františka Zemana při demonstraci u sochy Bedřicha Smetany v Litomyšli. Regionální muzeum v Litomyšli, fond OF Litomyšl. 7 Plakáty z doby sametové revoluce a voleb 1990. Regionální muzeum v Litomyšli, fond OF Litomyšl.

[ 3 ] www.jsns.cz



FOTODOKUMENTACE:

Demonstrace, Litomyšl 1989: Zvednuté pravice demonstrantů s prsty do „V“ – symbolu vítězství (RML8, inv. č. 22P–A–191, foto: Josef Smékal)

Generální stávka, Litomyšl 1989, studenti: Stávkové manifestace se zúčastnili také studenti všech litomyšlských středních škol (RML, inv. č. 22P-A-198, foto: Josef Smékal)

8 Regionální muzeum v Litomyšli.

[ 4 ] www.jsns.cz



Generální stávka, Litomyšl 1989, Zeman: Moderátorem průběhu manifestace stávkujících, která se uskutečnila 27. listopadu 1989, byl František Zeman (RML, inv. č. 22P–A–194, foto: Josef Smékal)

Generální stávka, Litomyšl 1989: Na náměstí se během generální stávky shromáždilo asi 2 500 až 3 000 lidí (RML, inv. č. 22P–C–248, foto: Miroslav Drahoš)

[ 5 ] www.jsns.cz



Miroslav Brýdl a žáci: Zleva: Denisa Janišová, Martin Švec, Adéla Šteflová a manželé Brýdlovi, Litomyšl 2011, foto: Stanislav Švejcar

[ 6 ] www.jsns.cz



DOBOVÉ MATERIÁLY:

Buďme tady doma: Jeden z mnoha plakátů litomyšlského OF z roku 1990 (SOkA9 Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírky dokumentace OF Litomyšl)

Živý řetěz: Plakát vyzývající k vytvoření živého řetězu u příležitosti Mezinárodního dne lidských práv v roce 1989 (RML, fond OF Litomyšl) 9 Státní okresní archiv.

[ 7 ] www.jsns.cz



Předvolební setkání OF, 1990: Plakát zvoucí občany Litomyšle na předvolební setkání pořádané místním OF (SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírky dokumentace OF Litomyšl) *V mapové aplikaci Naše revoluce naleznete k tomuto projektu ještě audio- a videonahrávky i další doprovodné materiály.

[ 8 ] www.jsns.cz

MĚSÍC FILMU NA ŠKOLÁCH NAŠE REVOLUCE PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Recommend Documents