MS národů 2010, Španělsko – 1. část Ptali se a z odpovědí účastníků sestavili: Soňa a Ricci
Letošní rok mi přijde celý jakoby naruby. Vše je jinak, než se začátkem roku plánovalo. Kdyby se jednalo pouze o domácí soutěže, ale nepřízeň osudu se nevyhnula ani letošnímu vrcholu plavačkářské sezóny - MS národů. Netradiční byl už termín závodu, který běžně připadá na začátek září. Nejinak tomu bylo i s místem konání závodu. Původní plánovanou lokalitu mělo prověřit několik větších závodů, ale hned první větší závod ukázal, že revír nebude pro šampionát nejlepší volba. Nasnadě bylo komplikované přesunutí závodu na náhradní revír, na řeku Guadianu v Meridě. Komplikované nejen pro pořadatele, ale také pro závodní týmy. Pojďte nyní spolu s námi nahlédnout do následujících řádků, jak viděli letošní MS národů ze svého pohledu čeští reprezentanti a ostatní účastníci této výpravy.
1
Ricci: Celé to dobrodružství začínalo už mnohem dříve, než příletem. V pátek bylo potřeba vypravit první část výpravy dodávkou, která musela odvést veškeré rybářské vybavení. Pohled kluků – řidičů – na řekněme léty prověřenou dodávku, později přejmenovanou na vosu, asi nebyl úplně důvěřivý, ale já pevně věřil tomu, že se v sobotu večír všichni zdárně sejdeme na parkovišti před hotelem na první španělskou cervezu. Jako další náročný bod v itineráři byl sraz zbytku účastníků na letišti. Moravská část výpravy si užila mnohdy dobrodružnou horší cestou přes Vysočinu. Klasanovi nevolnosti se během cesty podařilo zažehnat, ale i tak to ještě v 10 ráno na zdárný přílet do Madridu nevypadalo. Možná by na tomto místě bylo vhodné zmínit, že jsem to byl já, kdo musel přesvědčit osádku našeho vozu, že si Romana v Praze vyzvedneme :-). Člověk musí zůstat optimistou do poslední chvíle a nakonec se nám přeci jen podařilo bez zásadnějších problémů dostat až do našeho rezervovaného hotelu nedaleko Meridy. Neděle byla volný den, kdy jsme po přeskládání všech věcí a ošetření nástrah dovezených z domova vyrazili na obhlídku trati. Právě se tam odehrával nějaký místní závod, takže byla příležitost obhlídnout taktiku domácích závodníků. Zbytek týdne už se nesl ve znamení náročných tréninků. Náročných především kvůli pro našince extrémně horkému počasí a střídavých zažívacích problémů některých účastníků. V pátek celý tým absolvoval zahajovací ceremoniál a potom už probíhal tradiční závodní kolotoč, jak bude popsáno v dalších řádcích. Po nedělním závodě jsme se vydali na slavnostní vyhlášení výsledků a potom na závěrečný banket. Odjezd dodávky i odlet zbytku týmu byl naplánován až na pondělí. Tři stateční se brzy ráno vydali na dobrodružnou cestu "vosou" zpět do vlasti. Zbývající část výpravy prožívala pondělní volné ráno po svém. Někdo nákupy dárečků pro své blízké, na které nebyl celý týden pořádně čas, někdo jen tak odpočíval a jiný zase seděl na záchodě :-)
2
Ricci: Jak probíhala vaše příprava na letošní šampionát?
Pepa Konopásek: Já jsem se na celou akci připravoval hlavně organizačně a to tak, že za pochodu … Na jaře mám dost své práce a navíc jsme měli dvě MS během tří týdnů, což si jen tak někdo nedokáže ani představit, co to obnáší … Navíc oba šampionáty byly přesunuty z původních lokalit, takže další komplikace, ale nakonec jsme to organizačně zvládli na jedničku a myslím, že s ničím nebyl větší problém a to hlavně díky Riccimu, protože zvládnout takovou akci bez jakýhkoliv předchozích zkušeností je velkým uměním! Po rybářské stránce jsme předem dostávali informace hlavně od Luky, ale tak nějak jsem si říkal, že to stejně budeme řešit víc až na místě.
Franta Hanáček: Protože se měl šampionát původně konat na jiné trati ve Španělsku, kde se měl rychlostně chytat karas na děličku (až 250 ks za tři hodiny), zaměřil jsem se už od jara na rychlostní chytání s děličkou. Karasi se v mém okolí příliš nevyskytují, takže alternativně jsem chodil, pokud čas dovolil, lovit plotice a kapříky s pravidelným dohazováním krmení po každé rybě. Šampionát se ale z důvodu abnormálně vysokého stavu vody přesunul na trať do Meridy, takže tréninky rychlostního chytání přišly tak trochu vniveč, ačkoliv žádný trénink není na škodu. Snažil jsem se taky zvýšit fyzickou kondici, zejména ježděním na kole, protože vydržet úmorná každodenní vedra není úplně jednoduchá záležitost.
Petr Klásek: Když budu upřímný, tak musím říct, že jsem se připravoval nejméně ze všech MS a ME, kterých jsem se účastnil. Z minulých šampionátů vím, že se všechny zaručené informace, které jsou známy před šampionátem, obracejí v opak a navázané udice z domova jsou většinou nepotřebné a stejně se vážou udice nové přímo na místě. Tuto cestu jsem zvolil tentokrát a přímo na místě jsem si vždy večer navázal cca 5 udic na následující tréninkový den a také několik háčků, které jsem aktuálně potřeboval. V tomto jsem se hodně změnil a již vím, že k úspěchu na MS není třeba doma navázat na konkrétní akci 100 kostřiček. Také vím, že není třeba trénovat odpoledne za každou cenu a je lepší si připravit věci na další dopolední trénink, ušetřit fyzické a psychické síly. Ještě před pár roky jsem však nedokázal pochopit, proč někdo nechtěl odpoledne trénovat. Troufnu si říct, že jsem v tomto již dospěl :-) 3
4
Soňa: Čím vás překvapila nebo oslovila závodní trať? Jaké panovalo po dobu konání šampionátu počasí? Jak jste se s podmínkami vyrovnávali?
Pepa Konopásek: Oproti několika posledním šampionátům byla trať dost roztažená, což mělo za následek, že jsme se trošku déle sbližovali s celým úsekem a déle hledali poznatky o ní. Také mě dost překvapilo, že nebyl postaven žádný hlavní stan, ale všechno nějak probíhalo a tak jsem to moc na místě neřešil. Počasí, které panovalo, se ani snad nedá popsat jiným slovem, nežli výheň. Snažil jsem se psychicky připravovat už dávno dopředu, že to bude kruté, ale pořád to bylo ještě málo ...
Franta Hanáček: Neřekl bych, že mě trať nějakým zásadním způsobem překvapila, protože jsem se samozřejmě dlouho před šampionátem pídil po všech možných informacích o trati, rybí obsádce, proběhnutých závodech, úspěšných montážích, nástrahách atd. Na internetu jsem přečetl vše, co jsem našel, viděl jsem fotky i videa, takže jsem měl představu, jak trať vypadá a jaké ryby se obvykle loví. Na trati bych určitě vyzdvihl betonové čtverce velké cca 1,5 x 1,5 m pro každého závodníka, kde postavení bedny je otázkou chviličky a závodník sedí přesně uprostřed poměrně velkého, 15 metrů dlouhého sektoru. Po příletu do Madridu bylo jasné, že předpověď počasí nelže. Každý den ukazoval teploměr v autě 38 stupňů, jen jeden den se výrazně ochladilo na krásných 35. Každý kdo se jede zúčastnit MS, tak asi počítá s tím, že to bude náročné. Kromě dvoufázových každodenních tréninků je tu spousta další práce. Vysoké venkovní teploty bez kousíčku stínu rychle odčerpávají energii. Pokud se tedy tvrdí, že fyzická kondice je pro závodníka důležitá, tak je to pravda. Dopolední tréninky byly ještě docela v pohodě, odpolední, kdy slunce naplno ukazovalo svoji sílu, byly náročnější. Nejdůležitější byl podle mě maximální příjem tekutin, pokrývka hlavy a opalovací krém s vysokým faktorem. Vypil jsem 4 až 6 jeden a půl litrových lahví vody za každý tréninkový den bez nutnosti použití toalety.
Petr Klásek: Závodní trať mě nepřekvapila ničím. Již před odjezdem jsem viděl několik šotů z této trati na španělských stránkách, tak jsem měl celkem představu, jak to tam bude vypadat. Jediné co mě překvapilo, bylo teplo.
5
Po ME v roce 2007 v Itálii jsem si myslel, že již větší teplo na závodech nezažiji. Mýlil jsem se, letošní Španělsko bylo ještě horší :-)
Ricci: Jsem milovníkem české krajiny, proto mě vyprahlá země ve Španělsku ničím neuchvátila. V okolí řeky bylo několik "divokých" skládek, které nebylo ani tolik vidět, jako cítit. K tomu všude přítomný prach a horko, před kterým není úniku. Člověk si hodně rychle začne vážit krás v okolí českých pstruhových říček.
6
Soňa: Doslechla jsem se, že se v týmu objevily v průběhu šampionátu nepříjemné zdravotní problémy, se kterými se někteří účastníci i vrátili zpět.
Pepa Konopásek: Zdravotní problémy začaly hned od začátku. Myslím, že první kdo s tím přišel, byl Petr Šplíchal, a pak se to táhlo dál. Mě to zasáhlo od středy večer a táhlo se to se mnou asi týden. Opravdu nejhůř mi bylo v ty nejmíň vhodné dny, takže v sobotu i v neděli jsem měl totální průjem, křeče do břicha a v noci ještě zimnici, bylo to fakt hrozný … Člověk se potřeboval soustředit na ryby a v těch 50 stupních to prostě nešlo. V přípravě, když jsem si sednul na bednu a až tolik se nehýbal, tak se to ještě dalo, ale určitě to nebylo nic ideálního.
Franta Hanáček: Pobyt v cizí zemi vždy nese jistá rizika a je potřeba se i na tuto alternativu připravit. Velmi brzy se u většiny účastníků šampionátu objevily jisté střevní problémy a můžeme spekulovat, zda je způsobila strava, voda, slunce nebo kombinace všeho. K tomu se u některých závodníků přidala i horečka a tento stav rychle ubírá mnoho fyzických sil. Nicméně se s tím všichni poprali a do závodu šli s odhodláním vypustit duši. Proto taky trenér nominoval samé bojovníky :-)
Petr Klásek: To je pravda. Zrovna já jsem byl asi první, kdo to dostal. Myslím si, že to byla kombinace úpalu, dehydratace a něčeho špatného, co jsme snědli v restauraci. Já osobně jsem v úterý chytal dopolední trénink bez deštníku (chytal jsem odhoz + oukleje a deštník mi zavazel), plus jsem na oběd snědl něco špatného a bylo to. Od úterního večera mi bylo tak špatně, že jsem za celou středu a čtvrtek nic nesnědl (pokud pominu vždy jeden koláč na snídani), jen jsem se snažil co nejvíce pít, abych to nějak přežil. Několikrát denně jsem blil, měl jsem svalové křeče, zimnici, teplotu, no zkrátka mi bylo opravdu výborně. Mojí chybou bylo, že jsem i přes tyto problémy odchytal středeční trénink a vše vyvrcholilo ve čtvrtek, kdy jsem při dopoledním tréninku usínal na bedně a nebyl jsem schopen plnohodnotně chytat. Musel jsem si dát asi v půlce tréninku 15 minut pauzu, protože mi dělalo problém udržet děličku v ruce. Po konci čtvrtečního tréninku, jsem Pepovi oznámil, že pokud mi bude takhle zle v pátek ráno, tak nejsem schopen se připravit plnohodnotně na závod a tudíž ani chytat. Ihned po konci tréninku jsem byl odvezen na hotel (společně 7
s Pepou, kterému již bylo taky špatně) a ihned jsem šel spát. Spal jsem s asi hodinovou přestávkou na večerní poradu od 15 do 7 hodiny ranní. Když jsem se ráno vzbudil, tak mi bylo mnohem lépe a rozhodl jsem se, že chytat budu. Určitě mi pomohl dlouhý spánek plus nadopování se různými prášky a vitamíny. Osobně jsem si domů již žádné problémy nepřivezl (na rozdíl od některých dalších závodníků), domů jsem si přivezl jen velké vyčerpání organismu a spáleniny od sluníčka na nohou a ramenech :-) Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří mi pomohli s balením mých věcí v době, kdy mi nebylo dobře ...
Ricci: Jsou to měkouši :-). Stačilo pečlivě rozložit zásobu domácí medicíny do celého týdne. Ale teď vážně. Opravdu byla většina výpravy postupně postižena záhadným průjmovým onemocněním. Přispělo tomu nejspíš více faktorů, jako horko, pro nás nezvyklé jídlo v restauracích a zřejmě i nekvalitní voda. Toaletní papír se tak postupně stal nedílnou součástí rybářské výbavy závodníků. Pepa se opět ukázal jako mistr losu a v prvním závodě si vylosoval místo hned u záchodu. Dnes už si z toho celého děláme srandu, ale čekat během závodu na chvíli kdy musí veškeré snažení o výsledek stranou a jediná starost je o to, zda je volná kadibudka, není nic příjemného. Taktéž několik nocí strávených v malé místnosti se záchodem na celkové pohodě moc nepřidá.
8
Soňa: Jaká panovala v týmu atmosféra? Najdou se v průběhu náročných dní i nějaké chvíle volna? Pokud ano, jak jste je trávili?
Pepa Konopásek: Volno na takovéhle akci ani snad mít nejde, maximálně se dá vypustit odpolední trénink a schovat se na hotelu. Jinak se přemýšlí každou chvíli o tom, co zlepšit, a večer se sedne u někoho na pokoji na pivko. Myslím, že po dlouhé době panovala v týmu dobrá atmosféra. Je jasný, že nějaký problém nebo malý konflikt se najde, ale bez toho by to asi nešlo. Hodně síly nám ale braly ty zdravotní problémy.
Franta Hanáček: Myslím, že atmosféra byla přátelská, vstřícná a konstruktivní. Všichni k tréninkům přistupovali profesionálně, podle pokynů trenéra. Řekl bych, že se tentokrát podařilo postavit dobrou partu závodníků a nepostradatelných pomocníků na břehu. Každý večer probíhala porada, kdy jsme se snažili vyvodit z proběhnutého tréninku nějaké závěry a postupně sestavovali taktiku pro závod. Situaci komplikoval fakt, že každý sektor byl úplně jiný. Zatímco jeden den vypadal, že nejlepší taktika bude lov ouklejí, které byly poměrně velké, tak další den se v jiném sektoru oukleje vyskytovaly ve velmi malém množství a brali zde kapři a kříženci kaprů a karasů různých velikostí. Jinde zase třeba převažoval sumeček americký. Postupem času se dalo vypozorovat, že různým druhům ryb je sympatická jiná hloubka, kaprům se obvykle líbilo v hloubce 3 až 4,5 metrů, a to na děličce i odhozu. Ve větší hloubce se líbilo více sumečkům a do mělčí vody ryba najížděla obvykle až v závěru tréninku. Volných chvil není na šampionátech mnoho. Pokud se nějaká našla, tak jedině večer po poradě před spaním. Těch málo volných chvil se pak každý snažil využít k vázání systémů a přípravě udic.
Petr Klásek: Ráno jsme vstávali v 6 hodin na snídani, poté odjezd k vodě, příprava na dopolední trénink, trénink, chystání věcí dle zkušeností z dopoledního tréninku, balení věcí, odjezd na hotel, spánek, porada, vázání udic a háčků na následující den, spánek. To byl můj program po celou dobu, co jsme byli ve Španělsku, s výjimkou pátku, kdy jsme byli na oficiálním zahájení, a neděle, kdy jsme byli na vyhlášení výsledků a následném banketu. Já osobně jsem tedy žádnou chvíli volna neměl :-)
9
Ricci: Podle mého názoru dobrá. Až na drobnosti, které bych s klidem přisoudil celkové únavě a zdravotním problémům, nepamatuji žádnou nepříjemnost. Chvíle volna? Asi víš, co ti odpovím ... studené pivínko ve stínu. Asi neprozradím nic špatného, že díky dobré společnosti lidí v týmu nebyla nouze o smích a dobrou náladu.
10
Soňa: Lišil se nějak organizačně (průběhem) tento šampionát od těch předchozích?
Pepa Konopásek: Jak už jsem psal hned v první otázce, tak oproti minulému MS v Holandsku byl tento šampionát organizačně hodně pozadu, ale všechno proběhlo a zvládlo se a to je hlavní.
Franta Hanáček: Tahle otázka je spíš pro manažera reprezentace Ricciho. Z pohledu závodníka bylo vše v pořádku. Věděli jsme, který box máme určen pro jednotlivé dny a v 10:30 vždy zazněl signál k zahájení a o 3 hodiny později signál k ukončení tréninku. Samotné závody proběhly organizačně naprosto v pohodě.
Petr Klásek: Z mého pohledu závodníka se nijak nelišil od ostatních šampionátů, kterých jsem se účastnil. Jednu věc bych ale vyzdvihnul, a to zahájení a vyhlášení výsledků v klimatizované hale, kdy jsme nemuseli nikde chodit, nebo stát na sluníčku, jak tomu obvykle bývá. Toho jsem se nejvíce bál, že budeme stát 2-3 hodiny někde na rozpáleném náměstí ...
11
Ricci: Určitě. Týden před Španělskem jsme byli na skvěle organizovaném MS klubů v Polsku, takže jsem měl velmi čerstvé srovnání. Asi je to dáno mentalitou Španělů, kteří spoustu věcí moc neřeší. Například sobotní losování probíhalo na křižovatce před hlavní budovou. Natrhané papírky a kšiltovka jako osudí mi připomínaly náš krajský přebor na Mušově. Kdybych nám čistou náhodou nesehnal vesty pro trenéry, asi je nemáme ještě dnes. V některých sektorech zase sledoval "čárkař" dva závodníky a podle toho vypadaly informace v tabulkách. Závěrečný, o hodinu zpožděný, banket také nakonec dobře dopadl, i když na samém začátku se na nás urazil číšník, co tam vlastně děláme a proč si nemáme kam sednout. A takových drobností bylo víc. Španělé to zkrátka pojali po svém a bylo potřeba se tomu aktuálně přizpůsobit.
Soňa: Na videích, která byla prezentována na oficiálních stránkách šampionátu, byl vidět velký zájem diváků. Jaká panovala pro závodníky atmosféra?
Pepa Konopásek: Můžu jen za sebe říct, že diváků jsem si letos vůbec nevšímal a soustředil jsem se jenom na svůj výkon, ale určitě přišlo dost lidí.
Franta Hanáček: Přiznám se, že vůbec nevím, kolik lidí se bylo podívat na závody. Byl jsem tak soustředěný na samotný závod, že jsem vnímal pouze a jen průběžné informace a pokyny od svých pomocníků na břehu Romana Pokorného a Zbyňka Bačiny. V neděli jsem pak zaznamenal velkou skupinu lidí za anglickým závodníkem v mém sektoru D, za S. Gardnerem, který seděl kousek ode mě.
Petr Klásek: Toto jsem nějak nevnímal. Snažil jsem se soustředit jen na svůj výkon. Během druhého závodu jsem za sebou sice registroval diváky, kteří mi za každého většího zdolaného kapra tleskali, což bylo určitě příjemné, ale že bych to nějak zvláště prožíval se říci nedá.
12
Ricci: Zájem španělských diváků byl opravdu veliký. Plavaná má ve Španělsku hodně příznivců. Nevycházím pouze z diváckého zájmu, ale také z místních rybářských obchodů. Věci, které zdejší distributor už "nedokáže" sehnat, protože se nevyrábí, leží v tamním obchodě běžně na regále. Pro vlastní potěšení je tam majitel zřejmě nemá. Fanoušci byli schopni stát za svým oblíbencem na pekelném slunci celý závod a každou rybu odměnit potleskem. Zkrátka výborná divácká kulisa. Tradičně nejpočetnější diváckou základnu měli Angličané a samozřejmě domácí Španělé.
13
Soňa: Jaký byl váš nejsilnější (největší) zážitek ze šampionátu?
Pepa Konopásek: Mám za sebou jeden z nejnáročnějších závodů, co jsem kdy absolvoval. Mrzí mě, že se nám nepodařilo zaútočit na medailové pozice, ale na druhou stranu jsme nepředvedli výkon, za který bychom se měli stydět, a to jsem moc rád. Obrovským pozitivem byl výkon Franty a Petra, protože se po dlouhé době stalo, že zachytal někdo jiný než já, Láďa a Luka, a toho si moc cením a jsou to dobré přísliby pro budoucnost.
Franta Hanáček: Mám z tohoto šampionátu takový zvláštní zážitek. V neděli, chvíli po skončeném celkem úspěšném závodě, za mnou přišel mladý španělský rozhodčí, podal mi ruku, zdvihl vztyčený palec, poplácal mě po ramenech a požádal mě o kšiltovku s nápisem Czech Republic. Čepici jsem mu věnoval a tento chlapec z ní měl neskrývanou, upřímnou radost, o kterou se velmi hlasitě dělil s dalšími rozhodčími a všichni si čepici postupně zkoušeli, nahlas křičeli Czech Republic a každý si ji chtěl nechat. Tak v tuhle chvíli jsem nejspíš cítil "národní hrdost". Pěkný pocit a zajímavý zážitek.
Petr Klásek: Asi největším zážitkem bylo, když mi 5 minut před koncem prvního závodu zabral velký kapr, kterého jsem po asi 30 sekundách vypnul. Rychle jsem vytáhl udici, vyměnil jsem háček a znovu nahodil. Po necelé minutě jsem měl opět záběr a Roman mi hlásil, že mám dost času a mám být v klidu. Měl jsem přesně 150 sekund :-). Byl to celkem adrenalin, ale zvládl jsem to a na poslední chvíli jsem kapra podebral.
Ricci: Šampionát je jeden obrovský zážitek, ale bral jsem to více jako práci, než zábavu. Proto pochází můj největší zážitek z Čech, když jsme si na zpáteční cestě převzali všechna zavazadla na letišti a druhý den mi kluci vrátili dodávku. Návrat z této výpravy proběhl zdárně, v celku a bez fyzické újmy všech účastníků, a to pro mě bylo nejdůležitější. Tíha zodpovědnosti ze mě spadla jako těžký balvan. Už jsem to zmiňoval, ale užili jsme si i kupu legrace a dobré nálady, především díky hláškám Franty, obou Romanů a Bačiho.
14
15
