Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra trestního práva
Diplomová práce
Mravnostní trestné činy Immoral Offences
Andrea Svobodová 2010
„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Mravnostní trestné činy zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“
____________________ V Brně, dne 30. 11. 2010
Andrea Svobodová 2
Ráda bych na tomto místě poděkovala JUDr. Marku Fryštákovi, Ph.D. za odborné rady při zpracování této práce. Především bych však chtěla poděkovat své rodině, zejména Daně Fryšarové a Daně Jurkové za podporu po dobu studia.
3
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5 1
Mravnost a mravnostní kriminalita ................................................................................ 7 1.1
Charakteristika a základní členění mravnostní trestné činnosti ................................. 8
2
Prameny práva v oblasti mravnostní kriminality ........................................................ 12
3
Mravnostní
trestné
činy
ve
skutkových
podstatách
trestního
zákoníku
při zohlednění poznatků kriminologie a kriminalistiky ..................................................... 16 3.1
3.1.1
Znásilnění ........................................................................................................... 18
3.1.2
Sexuální nátlak ................................................................................................... 26
3.1.3
Pohlavní zneuţití ................................................................................................ 29
3.1.4
Souloţ mezi příbuznými ..................................................................................... 33
3.1.5
Kuplířství ............................................................................................................ 34
3.1.6
Prostituce ohroţující mravní vývoj dětí ............................................................. 37
3.1.7
Trestně právní aspekty pornografie .................................................................... 38
3.1.8
Ohroţování výchovy dítěte ................................................................................ 42
3.1.9
Svádění k pohlavnímu styku .............................................................................. 43
3.2 4
Rozbor jednotlivých mravnostních trestných činů. .................................................... 17
Některé trestné činy s mravnostní kriminalitou související ....................................... 44
Osoba pachatele a oběti mravnostního trestného činu ................................................ 49 4.1
Pachatel mravnostního trestného činu ...................................................................... 49
4.2
Oběť mravnostního trestného činu, problematika viktimizace .................................. 54
Závěr ........................................................................................................................................ 58 Resumé .................................................................................................................................... 61 Použitá literatura .................................................................................................................... 63
4
Úvod Téma „Mravnostní trestné činy“ jsem si pro zpracování diplomové práce zvolila zejména z toho důvodu, ţe se jedná o problematiku, která se hojně vyskytuje v praxi, coţ u mě, jako člověka preferujícího především praktické právo, vzbuzuje zájem. Moţná ani nemáme ponětí, do jaké míry jsme obklopeni rodinami nebo jednotlivci, kteří zkušenost útoku s mravnostně kriminálním podtextem pocítili na vlastní kůţi. Vzhledem k citlivosti tohoto tématu, se někteří lidé ani nesvěří blízké osobě, ţe byli v dětství pohlavně zneuţíváni nebo znásilněni, oč těţší musí být pro oběť sebrat vnitřní sílu a jít bolestivou a odpor vzbuzující vzpomínku ohlásit na policii, nemluvě o dětech, které ve své bezbrannosti nemají kapacitu ohavné ataky na jejich osobu účinně odvrátit. Cílem, který jsem si vytyčila, bylo především sama se zorientovat v dané problematice a co moţná přehledně ji zpracovat, aby byla srozumitelná i případnému čtenáři z mimoprávních kruhů. K tomuto účelu objasním obligatorní znaky jednotlivých trestných činů spadajících do výše zmíněné třídy. Budu vycházet nejen z právní úpravy skutkových podstat v účinném znění (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů), ale prostuduji, a zároveň se pokusím porovnat jednotlivé mravnostní trestné činy se „starým“ zpracováním trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), zhodnotit přednosti té které úpravy, případně vyjádřit konstruktivní kritiku tam, kde ji shledám opodstatněnou a navrhnout změny, objevím-li mezery nebo nejasnosti. První kapitolu věnuji obecné charakteristice mravnostní trestné činnosti, vymezení nejzákladnějších pojmů a nástinu některých způsobů rozdělení mravnostních trestných činů do kategorií. Budu pouţívat termíny mravnostní trestná činnost, sexuální trestná činnost i mravnostní kriminalita (a to v celé práci). V druhé kapitole podám přehled právní úpravy vztahující se k tématu mravnostní kriminality, a to v pojetí vnitrostátních předpisů, mezinárodních smluv a dalších významných dokumentů. Smyslem je shromáţdit základní materii k hlubšímu náhledu do této problematiky z pohledu právního. Následující kapitolu povaţuji za nejdůleţitější. Především se pokusím o srozumitelný rozbor jednotlivých mravnostních trestných činů s přihlédnutím nejen k aspektům právním, ale téţ kriminologickým a kriminalistickým, případně sexuologickým. Část práce věnuji
5
rovněţ trestným činům s mravnostní kriminalitou souvisejícím, přičemţ vyzdvihnu a podrobněji rozeberu pouze ty, které povaţuji za nejzávaţnější nebo mediálně zajímavé. Ve čtvrté a zároveň poslední kapitole se budu věnovat problematice osoby pachatele a oběti mravnostní trestné činnosti, zejména zpracuji typologii pachatelů a obětí, zamyslím se nad motivy pachatele k protiprávnímu jednání, vlastnostmi, které ovlivňují tvorbu stop a chování pachatele v průběhu vyšetřování a dalšími aspekty. Zaměřím se především na kriminologické a kriminalistické poznatky v této oblasti. Zbývající prostor vymezím pro zpracování otázky viktimizace, jejích způsobů a následků na kvalitu ţivota oběti. Právní úprava (rozuměj trestní zákoník), kterou pouţiji v této práci, odpovídá právnímu stavu ke dni 1. 9. 2010.
6
1 Mravnost a mravnostní kriminalita Abychom mohli rozvíjet úvahy nad otázkou co si představit pod pojmem mravnostní kriminalita, je dobré zorientovat se v elementární terminologii, jeţ se váţe k tomuto tématu, vymezit základní pojmy, utřídit dosud zjištěná a shromáţděná fakta. Jiţ v prvním ročníku studia práv se studenti seznamují, především na půdě právní teorie, s právním pohledem na morálku, mravnost. Právo nahlíţí na morálku jako na samostatný soubor, kdy některé normy právní jsou zároveň odrazem norem morálních, ale je jasné, ţe se jedná o dva relativně nezávislé systémy, které se vzájemně plně nepřekrývají, jelikoţ existuje mnoho norem, pravidel práva, která nemají ani v nejmenším morální podtext a naopak morální normy, které právo neupravuje a jejich porušení nesankcionuje (např. morální imperativ: „Nelţi!“, „Buď věrný!“, atd., kdy za leţ či nevěru jako takovou sankci v právním slova smyslu netrpíme). Faktem je, ţe právo vzniklo z potřeby vyspělejší společnosti definovat, platně ustanovit a případně kodifikovat mravní pravidla, na jejichţ dodrţování, v zájmu zachování pořádku, spravedlnosti, řádu nebo i z jiných motivů, se ta která společnost shodla. Dodnes se v právu objevují pojmy jako „dobré mravy“, „dobrý hospodář“, „v dobré víře“ atd. Navíc, pokud by právo nebylo v souladu s obecně sdílenou morálkou, společnost by jej nepovaţovala za spravedlivé, časem by se prokázala neúčinnost takového systému norem a bylo by snad nemoţné z dlouhodobého hlediska zajistit akceptování a dodrţování výše zmíněných pravidel ze strany jeho adresátů. Z mnoţství nabízejících se definic morálky, mě zaujala Chmelíkova, který ji chápe jako: „historicky a kulturně podmíněný soubor hodnotících soudů, zvyků, názorů, ideálů a pravidel, jimiž se lidé řídí ve svém jednání. Dodržování morálky je kontrolováno a hodnoceno zejména veřejností a podléhá sociálnímu tlaku. Dodržování morálky je hodnoceno i samotným člověkem, kdy její porušování podléhá vnitřní sankci ve formě studu, viny, nevole, rozmrzelosti. Teorií morálky je etika.“1 Mravnostní kriminalitu je pak moţno chápat jako „skupinu trestných činů, jejichž typickým obsahem je protiprávní zasahování do sféry svobodného rozhodování o pohlavním styku, mravního a tělesného vývoje“.2 Mravnostní trestná činnost neboli sexuální trestná činnost je pojem uţší. Mravnostní kriminalita
1
CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 15. 2 CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 15-16.
7
vymezuje širší okruh jednání, která nemusí vţdy naplňovat znaky konkrétního mravnostního trestného činu.3 Zkoumáme-li nějaký jev, obvykle nás budou zajímat i jeho příčiny. Na otázku z jakých důvodů se ve společnosti mravnostní trestná činnost vyskytuje, není lehké odpovědět. Příčin můţe být hned několik. Většinová veřejnost si patrně pod nálepkou pachatele nejtypičtějších mravnostních trestných činů, ať uţ se bavíme o znásilnění či pohlavním zneuţití, představí osobu s patologickými sklony, sexuálně deviantního neboli parafilního jedince.4 Opak je však pravdou, většina pachatelů mravnostní trestné činnosti jsou osoby nedeviantní (přičemţ nutno zmínit, ţe právně a kriminologicky významnými parafiliemi jsou např. pedofilie, sadismus, patologická sexuální agresivita (sériové znásilňování) a exhibicionismus5). Důvodem můţe být kupříkladu dlouhodobě neuspokojená potřeba sexuálního styku. Filmový průmysl, Internet a media obecně nás kaţdodenně „masírují“ scestnými představami o tom co je a není normální, kolik souloţí týdně je „v normě“, vyuţívají zjištění, ţe masa kupuje sex a násilí a tudíţ i nejnevinnější film přístupný dětem se neobejde bez „svlékací/postelové“ scény. Lidé jsou obluzovaní touto komerčně úspěšnou mašinerií, postupně se nenápadně posouvají hranice toho co ještě je a není přípustné. Na druhou stranu nechci media pouze soudit, uznávám jejich hodnotu, co se týče zprostředkování informací a je volbou kaţdého jednoho z nás vybírat, třídit, část nabízeného přijmout a zbytek odmítnout. Mnohé sexuální trestné činy jsou samozřejmě motivovány touhou po zisku. Nemalou měrou k páchání mravnostní kriminality přispívá alkohol, drogy a jiné návykové látky, kteréţto často figurují jako prostředek „odjištění“ k volnému průchodu pudovosti, kterou by za obvyklých okolností měl potenciální pachatel pod kontrolou.
1.1 Charakteristika a základní členění mravnostní trestné činnosti Nakolik je mravnostní trestná činnost povaţována za společensky škodlivou a nebezpečnou lze usuzovat i z nové kodifikace trestního práva hmotného (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „TZ“ nebo „trestní zákoník“). Právní úprava sexuálních trestných činů a činů s mravnostní kriminalitou souvisejících byla přesunuta
v rámci
systematiky
zvláštní
3
části
na
přední
příčky
z původní
CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 16. 4 Weis [WEISS, P. Sexuální deviace. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2002. s. 32.] sexuální deviace (parafilie) definuje jako „kvalitativní odchylku struktury sexuálního motivačního systému“, tedy problém patrně dlouhodobého charakteru, otázkou zůstává zda-li, případně do jaké míry, léčitelný. 5 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 407.
8
hlavy VIII. zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (přičemţ některé mravnostní trestné činy byly upraveny v rámci hlavy V. trestního zákona), do hlavy III. TZ (některé lze najít téţ v hlavě IV. a související v hlavě II. TZ). Tímto způsobem dal zákonodárce jasně najevo, ţe ochrana svobody rozhodování člověka o jeho sexuálních vztazích, lidské důstojnosti v sexuální oblasti, zdravého mravního a tělesného vývoje, rodiny a dětí, je v popředí zájmu lidské společnosti. Systematika nového TZ je tedy dle důvodové zprávy6 uspořádána od úpravy nejvýznamnějších a nejnaléhavějších společenských zájmů po méně naléhavé s akcentem na přednostní ochranu základních lidských práv. Chceme-li mravnostní trestné činy rozdělit do určitých kategorií, nabízí se nám hned několik kritérií, podle kterých tak lze učinit. Nejjednodušší, alespoň pro právníka, je sáhnout po kodifikované úpravě, tedy rozčlenit tuto skupinu trestných činů podle systematiky TZ, dle druhového objektu trestného činu, kterýţto je trestnou činností ohroţen či porušen a výše zmíněným předpisem chráněn. Objektem ochrany je v rámci mravnostní kriminality především lidská důstojnost v sexuální oblasti (právo svobodně rozhodovat o svých sexuálních vztazích, právo na zdravý mravní a tělesný vývoj), která je významně narušena trestným činem znásilnění, sexuálního nátlaku a pohlavního zneužití. Řadíme sem i trestné činy soulož mezi příbuznými, kuplířství, prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, šíření pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie. Zákonodárce dále vyčlenil jako objekt ochrany rodinu a děti, konkrétněji můţeme hovořit o ochraně osob mladších 18ti let před sváděním k prostituci, a to v případě trestného činu svádění k pohlavnímu styku. Nelze přirozeně opomenout ani trestné činy s mravnostní kriminalitou související, které narušují svobodu člověka, jako je tomu u trestného činu obchodování s lidmi, omezování či zbavení osobní svobody, zavlečení, vydírání, útisku. Samostatnou kapitolou můţe být závaţný trestný čin proti životu, tedy (sexuálně motivovaná) vražda, která je řazena mezi násilnou kriminalitu. Jako další moţné členění nám Porada nabízí kategorizaci7: I. Dle předmětu ochrany trestné činy zasahující do svobody v rozhodování o pohlavních vztazích (např. znásilnění, pohlavní zneuţívání, sexuální nátlak) 6
Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [cit. 10-10-2010]. Dostupné z: . 7 Následující dělení je pouţito z: CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 19-22.
9
trestné činy ohroţující mravní vývoj mládeže (např. pohlavní zneuţívání, svádění k pohlavnímu styku) trestné činy zasahující do dobrých mravů v pohlavních vztazích (např. kuplířství, souloţ mezi příbuznými) II. Dle osoby pachatele pachatelem je osoba dospělá, osoba mladší 18ti let, mladší 15ti let, příčetná/nepříčetná, parafilní atp. III. Dle způsobu spáchání mravnostního trestného činu (přičemţ toto kritérium v sobě zahrnuje 3 subkritéria, a sice vyspělost pachatele, předmět útoku, vztah mezi pachatelem a obětí) sexuální trestné činy páchané mezi dospělými, tzn. pachatel i oběť jsou osoby starší 18 let (např. znásilnění, kuplířství, vydírání, omezování/zbavení osobní svobody, obchodování s lidmi) – často násilné, ať uţ formou fyzického, psychického násilí či pohrůţky násilí, mohou být rovněţ prostředkem nezákonného zisku, předmětem organizovaného zločinu mravnostní trestné činy páchané mezi mládeží, tedy pachatel i oběť jsou osoby mladší 18 let, jeden z aktérů je mladší 15 let (např. pohlavní zneuţívání) – násilí obvykle chybí, spíše je typická citová vazba mezi pachatelem a obětí, ke styku často dochází po vzájemné dohodě, obvyklá je přítomnost alkoholu mravnostní trestné činy páchané na mládeži, obětí je osoba mladší 18 let (často mladší 15 let) – vysoce nebezpečné trestné činy s negativním dopadem na psychický a fyzický vývoj obětí, časté jsou trvalé následky na zdraví oběti (tělesné poškození, psychické trauma), velmi časté je pouţití násilí, lsti (získání si oběti dary, pamlsky atd.), typickým znakem je různá forma závislosti oběti na pachateli (rodič - dítě; osoba svěřená do péče - pěstoun, vychovatel; učitel - ţák), můţe se jednat o jednání od sebeukájení v přítomnosti oběti, přes přímý kontakt v podobě osahávání aţ po brutální znásilnění Obecnější systematizaci je moţno nalézt i na půdě moderní kriminologie. Pak třídíme mravnostní kriminalitu na sexuální a kriminalitu spojenou s prostitucí.8 Podle Zapletala lze sexuální kriminalitu chápat jako „ukájení pohlavního pudu formami, které společnost netoleruje“9, přičemţ „kriminalizováno je překročení okruhu dovolených sexuálních partnerů 8 9
NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3. vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, s. 310-311. NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3. vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, s. 310.
10
nebo dovolených sexuálních jednání“10 (například znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneuţití, souloţ mezi příbuznými, svádění k pohlavnímu styku; lze zde zařadit i některé případy vydírání, výtrţnictví [exhibicionismus] atd.). Druhý z výše zmíněných pojmů je motivován vidinou výdělku, zisku (získávání peněz za uspokojení sexuálních potřeb jiných lidí11). Na tomto místě můţeme hovořit o trestném činu kuplířství, prostituci ohroţující mravní vývoj dětí, obchodování s lidmi a rovněţ postihuje skutkové podstaty související s výrobou, nakládáním a šířením pornografie. Snad jen pro doplnění bych chtěla zmínit některé obecné rysy pro mravnostní kriminalitu charakteristické, tak jak je vybarvuje Porada (viz. termíny kurzivou).12 Mravnostní kriminalita patří k trestné činnosti vysoce latentní, utajované oběťmi samotnými. Důvodem můţe být hanba, strach z následků, které by nahlášení trestného činu mohlo vyvolat, ať uţ zváţíme obavy oběti o svůj ţivot v případě agresivního pachatele (zvláště je-li na svobodě), nebo strach z medializace, společenského odsouzení a v neposlední řadě jistě nemalou měrou přispívá i nedůvěra v instituce (od vyšetřujících orgánů po soudy). Dalším společným rysem mravnostní kriminality je obtížně identifikovatelný pachatel, coţ souvisí s výše zmíněným a dokáţi pochopit, ţe ne vţdy bude mít pachatel odkrytou tvář či nějaký významný znak, dle kterého jej lze bezpečně identifikovat. Svou úlohu jistě sehraje i stres, který oběť proţila a díky němuţ můţe být obtíţné vyvolat z paměti obraz pachatelova zevnějšku. Nedostatek stop na místě činu (důleţité jsou hlavně biologické stopy - sperma, sliny, krev atd.) je téţ typickým faktorem mravnostní trestné činnosti. Obvyklý je vztah pachatele k oběti a provokující jednání ze strany oběti. V této kapitole jsem se snaţila objasnit některé pojmy s tématem práce související, podat co moţná srozumitelnou základní charakteristiku mravnostní trestné činnosti a z několika úhlů pohledu rozčlenit mravnostní trestné činy do kategorií. Následující kapitolu věnuji komplexnějšímu pohledu na právní úpravu, která s mravnostní kriminalitou souvisí.
10
NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3. vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, s. 310. NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3. vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, s. 312. 12 CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 22. 11
11
2 Prameny práva v oblasti mravnostní kriminality Hovoříme-li o mravnostní trestné činnosti, pak uţ z tohoto slovního spojení jasně vyplývá, ţe nás budou zajímat především prameny práva trestního, i kdyţ s problematikou souvisí i předpisy jiných právních odvětví (např. zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů – moţnost obcí právně se vypořádat s prostitucí), protoţe celý právní řád je propojen a kaţdý samostatně řešený případ můţe zasahovat několik oblastí práva. Zde bych však chtěla zmínit zásadu, na které (jako jedné z mnoha) je trestní zákoník a potaţmo trestní právo jako takové vystavěno. Jedná se o zásadu ultima ratio, která znamená, ţe: „Trest je krajní (subsidiární) prostředek k ochraně společenských vztahů, práv a oprávněných zájmů člověka. Trestního práva se užije teprve tehdy, když prostředky ostatních právních odvětví nepostačují.“13 Neopominutelným zdrojem důleţitých informací jsou přirozeně téţ mezinárodní dokumenty. Mezi nejdůleţitější prameny vnitrostátního práva, budeme-li se drţet hierarchického uspořádání od nejdůleţitějších předpisů (prameny vyšší právní síly) po prameny niţší právní síly, zcela jistě řadíme Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“) a v těsném závěsu Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (viz. níţe „Listina“). K našemu tématu jsou relevantní především preambule a článek 10 (aplikační přednost mezinárodních smluv/inkorporace mezinárodních smluv do českého právního řádu) Ústavy a příkladmo čl. 7 (nedotknutelnost osoby, zákaz poniţujícího zacházení), čl. 8 (záruka osobní svobody), čl. 9 (zákaz podrobení nuceným pracím nebo sluţbám), čl. 10 (právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména), čl. 14 (svoboda pohybu a pobytu) a v obecnější rovině čl. 2 odst. 3, čl. 39 a 40 Listiny. Významným pramenem je dále zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (v pořadí důleţitosti pro námi zkoumanou oblast především hlava III., IV. a II. zvláštní části), zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (který byl nahrazen novým trestním zákoníkem), zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění
pozdějších
předpisů,
a
nelze
taktéţ
opomenout
Důvodovou
zprávu
k zákonu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku (dále jen „důvodová zpráva“), která je především
13
CHMELÍK, Jan a kol. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Linde Praha, a. s., 2007. s. 10.
12
materiálním pramenem trestního práva, protoţe nám odkrývá hodnoty a zásady, na kterých je trestní zákoník vybudován, objasňuje a odůvodňuje úpravu jednotlivých skutkových podstat atd. Okrajově můţeme zmínit například zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Nepochybně velmi důleţitým pramenem práva nejen pro oblast mravnostní trestné činnosti jsou mezinárodní smlouvy a mezinárodně právní dokumenty vůbec, uţ jen z důvodu, ţe na základě čl. 10 Ústavy mají vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas aplikační přednost před zákonem (pro případ kolize). Při dlouholeté práci na nové kodifikaci, jejímţ výsledkem je trestní zákoník, se zákonodárce musel vypořádat se závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv. Vzniklo dílo dle mého mínění zdařilé. Mezi
nejvýznamnější
mezinárodně-právní
dokumenty,
které
bychom
mohli
s mravnostní kriminalitou spojovat, si dovolím zařadit následující: Všeobecná deklarace lidských práv (např. čl. 4, 5) Sdělení MZV č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších předpisů (čl. 4) Vyhláška MZV č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (čl. 8, 9, 12, 23, 24) a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, ve znění pozdějších předpisů Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte, ve znění pozdějších předpisů (č. 41/2010 Sb. m. s.) – zejména čl. 11, 19, 32, 34, 35, 37 a 39 Opční protokol k úmluvě o právech dítěte proti prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografie ze dne 25. května 2000 (implementován do znění skutkových podstat šíření pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneuţití dítěte k výrobě pornografie) Úmluva o počítačové kriminalitě, Budapešť, ze dne 23. listopadu 2001 (zasahuje taktéţ do úpravy trestných činů šíření pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneuţití dítěte k výrobě pornografie - čl. 9 úmluvy) Mezinárodní úmluva o otroctví (č. 165/1930 Sb.) – tr. činy obchodování s lidmi, omezování a zbavení osobní svobody 13
Rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003 o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii (32004F0068) – jeden z výchozích pramenů ovlivňující dle důvodové zprávy14 právní úpravu skutkových podstat trestného činu pohlavního zneuţití, přechovávání dětské pornografie [výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií], zneuţití dítěte k výrobě pornografie, sexuální nátlak, svádění k pohlavnímu styku, obchodování s lidmi (v těchto případech došlo k implementaci rámcového rozhodnutí do českého právního řádu) Rozhodnutí Rady č. 375/2000 ze dne 29. května 2000 o potírání dětské pornografie na internetu (32000D0375) Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení (32001F0220) Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 19. července 2002 o potírání obchodování s lidmi (2002/629/SVV) – tr. činy obchodování s lidmi, omezování či zbavení osobní svobody Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s osobami, zejména ženami a dětmi z r. 2000 doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu Směrnice OSN pro prevenci kriminality mládeže (rezoluce OSN 45/112 ze dne 14. 12. 1990) Deklarace OSN o odstraňování násilí páchaného na ženách (1993) Doporučení Rady Evropy z roku 1985 o násilí v rodině Doporučení Rady Evropy z roku 1985 o postavení oběti v trestním právu a řízení Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (č. 55/2006 Sb. m. s.) Smyslem a cílem této kapitoly bylo podat stručné a co moţná přehledné zpracování podkladů, které by mohl zájemce o hlubší pochopení úpravy mravnostní trestné činnosti prostudovat. Seznam není přirozeně úplný, jistě by se našly mnohé další vyuţitelné dokumenty. Problematika mravností kriminality zasahuje poměrně široké spektrum chování právem reprobovaného, a proto i materie upravující tuto oblast práva nepatří k nejútlejším. Uţ jen fakt, ţe 3 hlavy zvláštní části trestního zákoníku z celkového počtu 13 jsou alespoň částečně věnovány právnímu zpracování trestných činů mravnostních (pomineme-li zařazení
14
Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [cit. 10-10-2010]. Dostupné z: .
14
v systematice do první třetiny zvláštní části), ukazuje na rozsah a důleţitost této oblasti trestního práva. Následující kapitolu bych chtěla věnovat podrobnější charakteristice jednotlivých mravnostních trestných činů z pohledu právního, kriminologického a kriminalistického.
15
3
Mravnostní trestné činy ve skutkových podstatách
trestního zákoníku při zohlednění poznatků kriminologie a kriminalistiky Jak jiţ bylo výše řečeno, mravnostní trestná činnost zasahuje především skutkové podstaty hlavy II., III., a IV. zvláštní části trestního zákoníku. Hlava III. TZ upravuje trestné činy, které dle důvodové zprávy zahrnují „jednání, která jsou v rozporu s mravními názory společnosti na sexuální vztahy“15, šířeji se jedná o trestné činy ohroţující, narušující či zasahující krom lidské důstojnosti: svobodu rozhodování v pohlavních vztazích16 (znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneuţití, kuplířství) nerušený mravní a tělesný vývoj dětí, který by mohl být narušen předčasnými pohlavními styky nebo jiným nevhodným jednáním17 (pohlavní zneuţití, kuplířství, prostituce ohroţující mravní vývoj dětí, zneuţití dítěte k výrobě pornografie, svádění k pohlavnímu styku, obchodování s lidmi-dětmi) morální zásadu nedovolující soulož mezi nejbližšími příbuznými18 (souloţ mezi příbuznými) V hlavě IV. TZ upravující trestné činy proti rodině a dětem, nedošlo oproti „staré“ úpravě trestního zákona (zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen trestní zákon) k výraznějším změnám. Nově je však zařazena skutková podstata trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí upravující problematiku domácího násilí, které, má-li povahu sexuálního násilí, jistě spadá do rámce mravnostní kriminality. Především nás však bude zajímat trestný čin ohroţování výchovy dítěte a svádění k pohlavnímu styku. Hlava II. TZ, zahrnující mj. pro nás relevantní trestné činy proti svobodě, poskytuje trestněprávní ochranu nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, ochranu osobní svobody, ochranu proti nuceným pracím a službám atd. zaručené v čl. 7, 8 a 9 Listiny19. Z prvního dílu hlavy II. nás bude zajímat (pouze okrajově, z důvodu trestné činnosti související s mravnostní 15
Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [cit. 10-10-2010]. Dostupné z: . 16 Tamtéţ. 17 Tamtéţ. 18 Tamtéţ. 19 Tamtéţ.
16
kriminalitou) zejména trestný čin obchodování s lidmi, zmínku si taktéţ zaslouţí trestné činy zbavení či omezování osobní svobody, zavlečení, vydírání a útisk.
3.1 Rozbor jednotlivých mravnostních trestných činů. Abychom mohli konkrétní jednání označit jako trestný čin, musí naplňovat pojmové znaky trestného činu, tak jak je lze vyčíst či dovodit ze skutkové podstaty uvedené v trestním zákoníku, tedy objekt, objektivní stránku, subjekt a subjektivní stránku trestného činu, a zároveň musí být takové jednání (ať uţ spočívá v konání či opomenutí) chápáno jako společensky škodlivé (oproti pojetí trestného činu ve „starém“ trestním zákoně, kde se zkoumal stupeň nebezpečnosti jednání pro společnost jako materiální stránka trestného činu). Z výše uvedeného vyplývá, ţe pokud nějaké jednání naplňuje pouze formální znaky trestného činu, ale není škodlivé pro společnost, nebude zpravidla postihováno sankcí podle trestního zákona, ale uplatní se odpovědnost podle jiného právního předpisu, coţ souvisí s principem ultima ratio (trestní právo jako krajní prostředek ochrany) nebo se zásadou subsidiarity trestního práva. Společenská škodlivost pak odvisí od povahy a závaţnosti trestného činu, kterou dle § 39 odst. 2 TZ určuje význam chráněného zájmu, způsob provedení činu, jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění, pohnutka, záměr nebo cíl. Subjektem mravnostních trestných činů obecně můţe být kdokoliv (tedy fyzická osoba - muţ i ţena), kdo splňuje podmínku věku (pouze osoba starší 15 let je trestně odpovědná) a příčetnosti (rozlišujeme nepříčetnost a zmenšenou příčetnost). U subjektivní stránky zkoumáme obligatorně zavinění případného pachatele (které dále v základu dělíme na úmyslné a nedbalostní) a fakultativně téţ pohnutku, motiv jednání a cíl, ke kterému pachatelovo jednání směřuje. K odpovědnosti za mravnostní trestné činy je třeba úmyslného zavinění. Objektem trestného činu je zájem chráněný tr. zákoníkem (lidská důstojnost v sexuální oblasti, svoboda člověka atd.). Někdy lze ze skutkové podstaty trestného činu vyčíst téţ předmět útoku, kterým mohou být lidí či věci, na které je útočeno. Objektivní stránku tvoří obligatorně jednání (konání/opomenutí), následek (porucha/ohroţení právem chráněného zájmu) a příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi jednáním a následkem. Fakultativní znaky objektivní stránky jsou pak místo a čas spáchání trestného činu, předmět útoku (osoba nebo věc) a účinek protiprávním jednáním vyvolaný. Tyto objasněné pojmy níţe pouţiji k bliţší charakteristice jednotlivých trestných činů spadajících do rámce mravnostní trestné činnosti. 17
3.1.1
Znásilnění Trestné činy znásilnění a pohlavní zneuţití patří k nejfrekventovanějším mravnostním
trestným činům vůbec. Má se za to, ţe čísla vyjadřující počet zaznamenaných a vyšetřovaných znásilnění zdaleka neodpovídají reálnému stavu. Důvodem jsou časté obavy oběti z následků, které by oznámení této nanejvýš nepříjemné zkušenosti mohlo vyvolat. V úvodní větě zmíněné trestné činy jsou tedy velmi závaţné a společensky škodlivé zejména z důvodu utajení a vysoké míry latence. Máme-li rozvíjet úvahy o této problematice, bude předně dobré definovat pojem znásilnění tak, jak jej popisuje litera zákona. Hovoříme tedy o jednání, v rámci kterého pachatel „násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí (oběť) k pohlavnímu styku, nebo k takovému činu zneužije bezbrannosti (oběti).“20 Násilím se rozumí „použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu [judikatura pouţívala (a dost moţná ještě pouţívá) slovní spojení „překonání nebo zamezení vážně míněného odporu“21, coţ mohlo vyvolávat výkladové problémy v otázce, co si pod takovým váţně míněným odporem představit a jak nastavit měřítko od kdy uţ lze odpor povaţovat za váţně míněný, nemluvě o problematickém prokazování míry, velikosti, dostatečnosti odporu], přičemž není podmínkou, aby napadený poškozený kladl odpor, např. jestliže si je vědom fyzické převahy útočníka či útočníků a z obavy před dalším násilím odpor raději vůbec neprojevuje a plně se podrobuje vůli pachatele. Násilí zpravidla směřuje proti osobě oběti, lze je však spáchat i na osobě odlišné (osobě blízké, dítěti) nebo na věci (zvířeti), pokud jsou způsobilé být prostředkem nátlaku na vůli oběti. Trestný čin je, dle rozhodovací praxe soudů, spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí (např. podáním alkoholického nápoje, omamných látek atd.).22 Další pojem, který se v legální definici trestného činu znásilnění vyskytuje, je „pohrůžka násilí“, kterýţto znamená „jak pohrůžku bezprostředním násilím, které má být vykonáno ihned, nepodrobí-li se napadený vůli útočníka, tak i násilím, které má být vykonáno později. Opět se pohrůžka může týkat i jiné osoby či věci, a to i momentálně nepřítomné
20
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. DRAŠTÍK, A.; HASCH, K.; KUČERA, P.; RIZMAN, S. Přehled judikatury. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti II. Praha : ASPI, a.s., 2009. s. 260. 22 Ministerstvo vnitra ČR. Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení §232a zákona č.140/1961 Sb., Trestního zákona [online]. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: . 21
18
(např. vyhrožování v dopise).“23 Pod pohrůžkou jiné těžké ujmy si představuji např. hrozbu těţkým ublíţením na zdraví, usmrcením, případně hrozbu poškození nebo zničení majetku oběti či osoby blízké, zvláště pokud by věc, jejímţ zničením pachatel vyhroţuje, byla pro oběť obzvlášť významná. A konečně se dostáváme k termínu pohlavní styk, kde zákon24 rozlišuje mezi pohlavním stykem, souloţí a jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloţí. Pohlavní styk zahrnuje: „jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či jiného pohlaví. Jde o širší pojem než soulož. Může se jednat o přímé spojení pohlavních orgánů (coitus), ale i orální sex (felatio, cunilinctus), anální sex, coitus inter femora, sání prsních bradavek (sactustupratio), ohmatávání genitálií, různé typy erotických masáží prováděné na pohlavních orgánech a to i s pomocí vibrátorů a jiných přístrojů. Jedná se o jakékoliv jednání mající za cíl sexuální uspokojení, uspokojení pohlavního pudu. Nezáleží však na tom, zda k uspokojení jiné osoby dojde.“25 Oproti tomu soulož, jako pojem uţší, vyjadřuje: „spojení pohlavních orgánů, přičemž spojením je soulož dokonaná bez ohledu na to, či došlo k pohlavnímu uspokojení. Pokud dojde i jen k částečnému vsunutí pohlavního údu do pohlavního ústrojí oběti, považuje se toto jednání pachatele za dokonanou soulož. Přitom nemusí dojít ani k porušení panenské blány“.26 Z výše uvedeného tedy Gřivna vyvozuje, ţe: „za pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží lze považovat případy, kdy dochází ke styku pohlavních orgánů, nikoliv však k jejich spojení, neboť by se již jednalo o soulož, a dále případy análního a orálního pohlavního styku“.27 K pojmu „ bezbrannosti“ se judikatura vyjadřuje následovně: „Za stav bezbrannosti lze považovat jen takový stav, ve kterém není vzhledem k okolnostem činu oběť schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. O takový stav nejde u potenciální oběti, která je sice nezletilá, ale natolik fyzicky a duševně vyspělá, že je schopna pochopit jednání pachatele a svůj případný nesouhlas s tímto jednáním dát dostatečně zřetelně najevo. Příkladem může být oběť, která je pod silným vlivem alkoholických nápojů a není v důsledku toho schopná klást pachateli odpor. Pro naplnění znaku zneužití bezbrannosti není rozhodující, zda oběť 23
Ministerstvo vnitra ČR. Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení §232a zákona č.140/1961 Sb., Trestního zákona [online]. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: . 24 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 25 Ministerstvo vnitra ČR. Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení §232a zákona č.140/1961 Sb., Trestního zákona [online]. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: . 26 DRAŠTÍK, A.; HASCH, K.; KUČERA, P.; RIZMAN, S. Přehled judikatury. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti II. Praha : ASPI, a.s., 2009. s. 268. 27 GŘIVNA, T., Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti v novém trestním zákoníku. Bulletin advokacie [online]. 2009, č. 10. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: .
19
přivedl do stavu opilosti podáním alkoholických nápojů sám pachatel v úmyslu zneužít pak tohoto jejího stavu k vykonání soulože (jiného pohlavního styku), či zda se poškozená do stavu opilosti přivedla bez pachatelova přičinění a ten teprve potom pojal úmysl s ní souložit (mít pohlavní styk) za využití její bezbrannosti. Stav bezbrannosti může být způsoben i duševní poruchou, v důsledku které potenciální oběť nechápe smysl pachatelova konání a není schopná posoudit potřebnost odporu proti požadované souloži (jinému pohlavnímu styku). O zneužití bezbrannosti jde, pokud pachatel ví o tomto stavu oběti a záměrně ho využije na uskutečnění soulože (jiného pohlavního styku).“28 Máme-li aplikovat v úvodu podkapitoly zmíněné a objasněné pojmové znaky trestného činu na trestný čin znásilnění, pak subjektem můţe být, jak jiţ bylo výše řečeno, jakákoliv fyzická osoba starší 15 let splňující podmínku příčetnosti. Co se subjektivní stránky týče, trestní zákoník vyţaduje úmyslné zavinění. Tyto dva pojmové znaky budou i pro ostatní mravnostní trestné činy totoţné. Zbývá popsat objekt, kterým je u znásilnění právo nebýt nucen k pohlavnímu styku, tedy moci svobodně rozhodnout s kým se chci, popřípadě nechci sexuální stýkat, a objektivní stránku, která spočívá v (násilném) donucení k pohlavnímu styku nebo zneuţití bezbrannosti oběti za účelem dosaţení pohlavního styku. K okolnostem podmiňujícím pouţití vyšší trestní sazby patří situace, kdy pachatel spáchá trestný čin znásilnění souloţí nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloţí, dále pokud se dopustí tohoto trestného činu na dítěti (rozuměj mladistvém, tedy osobě starší 15, ale mladší 18 let), nebo pokud znásilní se současným pouţitím zbraně. Ještě přísněji pak bude trestán pachatel, který se dopustí trestného činu znásilnění na dítěti mladším 15 let, na osobě jejíţ svoboda pohybu je omezena z důvodu pobytu ve vazbě, věznici, ústavu atp., nebo způsobí-li při znásilnění oběti těţkou újmu na zdraví. K násilnému pohlavnímu styku s dítětem se soudní praxe vyjadřuje následovně: „Obviněnému, který se pokusil násilím donutit k pohlavnímu styku osobu mladší 15 let (pokus o znásilnění), bude přičítán nízký věk dívky jako okolnost podmiňující pouţití vyšší trestní sazby. V tomto případě postačuje i zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, a není tedy nutné, aby pachatel o této okolnosti věděl. Stačí, ţe o ní podle okolností a svých osobních poměrů vědět měl a mohl.“29 Nejpřísněji je samozřejmě postihováno znásilnění s následkem
28
DRAŠTÍK, A.; HASCH, K.; KUČERA, P.; RIZMAN, S. Přehled judikatury. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti II. Praha : ASPI, a.s., 2009. s. 260-261. 29 DRAŠTÍK, A.; HASCH, K.; KUČERA, P.; RIZMAN, S. Přehled judikatury. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti II. Praha : ASPI, a.s., 2009. s. 273.
20
smrti. Jediné, co v okolnostech podmiňujících pouţití vyšší trestní sazby postrádám, je úprava znásilnění provedeného více osobami. Na tomto místě bych ráda srovnala právní úpravu trestného činu znásilnění ve dvou významných předpisech trestního práva posledních let, tedy v trestním zákoně a současném („novém“) trestním zákoníku. Zpracovaní této problematiky v trestním zákoníku je dle mého mínění daleko zdařilejším, neboť nyní je postihováno i jednání, které by pod skutkovou podstatu předešlé úpravy trestního zákona nebylo moţno subsumovat. Trestní zákon vyţadoval, aby pachatel donutil svoji oběť násilím nebo pohrůţkou bezprostředního násilí, coţ opomíjelo případy, kdy by pachatel vytvářel nátlak na svoji oběť hrozbou násilí budoucího nebo hrozil jinou těţkou újmou, jako například zničením nebo poškozením pro oběť významného majetku (zapálením domu), budoucím ohroţením ţivota nebo zdraví oběti či jiné blízké osoby (pachatel hrozí zabitím dítěte, manţela, partnera atp.). Tato mezera byla tedy trestním zákoníkem úspěšně odstraněna a nyní je jednání dříve kvalifikované jako vydírání (tedy trestáno aţ banálně mírně) moţno podřadit pod správnou normu. Navíc, aby bylo moţné kvalifikovat jednání pachatele jako znásilnění, vyţadovala litera trestního zákona, aby došlo mezi pachatelem a obětí k souloţi nebo jinému obdobnému pohlavnímu styku, coţ opět nezasahovalo jednání „lehčího“, ale dost moţná stejně traumatizujícího charakteru. Trestní zákoník tak vykonání souloţe na oběti přičítá pachateli jako přitěţující okolnost, tedy okolnost podmiňující pouţití vyšší trestní sazby, coţ lze vztáhnout také na nově zařazené znásilnění s pouţitím zbraně nebo na osobě omezené ve svobodě pohybu z důvodu internace v ústavním či jiném zařízení. Mohu snad jen uzavřít, ţe současná právní úprava přitvrdila, co se týče výše trestu (hovoříme-li o souloţi a srovnatelně provedeném pohlavním styku, zvýšení horní hranice o 2 roky) a navíc postihuje jako trestný čin znásilnění jednání, které by za účinnosti trestního zákona za znásilnění nebylo povaţováno. Znásilnění patří k značně traumatizujícím záţitkům a obětem nepřidává na optimismu, pokud se setkávají s nepochopením, nedostatkem podpory a podezíravými reakcemi svého okolí. Problém je, ţe ve společnosti stále přetrvávají mylné představy, tzv. kognitivní stereotypy30, které mnohdy oběti přičítají vinu za onu hořkou zkušenost. Je jasné, ţe některé dívky se nechovají zrovna preventivně a pro muţe musí být často náročné odolat pokušení, ale na druhé straně, nikdo nemá právo překročit jisté hranice, které chtě nechtě v tomto případě stanoví ţena (hovoříme-li o ţenském znásilnění; vycházím zde z předpokladu, 30
Bílý kruh bezpečí, ČÍRTKOVÁ, L., Oběti znásilnění – poznámky k sekundární viktimizaci. Postoje a názory [online]. [cit. 12-10-2010]. Dostupné z: .
21
ţe procento znásilnění ţen je statisticky vyšší neţ znásilnění muţů) a muţ by měl její rozhodnutí respektovat, ať uţ se v procesu sbliţování dostali kamkoliv. Nicméně představy veřejného mínění (kognitivní stereotypy) přetrvávají, přičemţ empirická fakta hovoří v jejich neprospěch. Přehled tohoto střetu podává Doc. Čírtková (viz. tabulka31).
Kognitivní stereotypy vs. empirická fakta znásilnění probíhá formou přepadení neznámým člověkem pachatelé znásilnění jsou psychicky vyšinutí a nápadní většina ţen se v průběhu znásilnění masivně brání znásilnění způsobuje hlavně těţkou újmu na tělesném zdraví ţeny vnímají znásilnění jako agresivní, vynucený sexuální styk
většina znásilnění se odehrává v sociální blízkosti pachatelé nemusí být vůbec sociálně nápadní ani duševně choří většina žen se pokouší o verbální obranu, strach o život je blokuje většina znásilnění končí spíše lehčími až středními tělesnými zraněními, závažnější jsou ovšem poškození psychická ženy vnímají znásilnění jako existenciální ohrožení života
Dle slov Havelkové „jsou tyto mýty právně irelevantní (zejména tzv. „podíl oběti na znásilnění“), přesto se ale prakticky projevují v přístupu orgánů činných v trestním řízení, a najdeme je i v rozsudcích soudů.“32 Je smutné, ţe oběti pravidelně čelí těmto vţitým představám, coţ přirozeně oddaluje uzdravení a srovnání se s novou ţivotní realitou. K osvětlení situace a dokreslení celkového obrazu Havelková dodává některé postřehy, navazujíc na poznatky o typickém průběhu znásilnění podané Čírtkovou. Vyjadřuje názor opírající se o statistická fakta, ţe „ani na straně pachatele se nejedná o sex či o vášeň, ale moc a touha kontrolovat druhou osobu, či zloba jsou motivací. Toto ilustruje fakt, ţe většina násilníků je v době znásilnění ţenatých či mají partnery. Pachatelé bývají zřídka deviantní, v mnohých případech se jedná o normální jedince, u kterých lze maximálně hovořit o poruchách osobnosti či o sexuálních poruchách. Většina znásilnění je pachateli plánováno, nejedná se tedy o vyprovokovanou reakci. Oděv, make-up či chování potenciální oběti hrají zcela minimální roli. Další rozšířená představa je, ţe „děvku“ – tedy osobu ţivící se prostitucí – nelze znásilnit. Prostitutky a prostituti patří k obzvláště zranitelným skupinám. Nikdo si však nemůţe koupit právo znásilnit druhou osobu – ani fakt platby, ani fakt prodeje sexu, neopravňuje kupce k násilí. Stereotypní představou je útočné znásilnění, které spáchá neznámy pachatel, přepadením, v noci, v parku atd. Není však důvod zpochybňovat 31
Převzato z: Bílý kruh bezpečí, ČÍRTKOVÁ, L., Oběti znásilnění – poznámky k sekundární viktimizaci. Postoje a názory [online]. [cit. 12-10-2010]. Dostupné z: . 32 Centrum ProEquality, HAVELKOVÁ, B., Úvodní příspěvek na kulatém stole. Znásilnění - opomíjená problematika v ČR [online]. Publikováno 1. 4. 2009 [cit. 12-10-2010]. Dostupné z: .
22
znásilnění s jiným průběhem, zejména znásilnění vztahová. Případy, kdy je pachatelem partner, příbuzný, známý či osoba, se kterou si oběť „vyšla“, jsou výrazně častější.“ 33 Mýtus, který oběť staví do světla mravně pokleslé osoby, která si znásilnění sama zavinila, navíc způsobuje, ţe se tato poškozená zdráhá nahlásit znásilnění z obavy, ţe bude rozebíráno její chování před aktem samotným a navíc rozšíření této skutečnosti mezi veřejností by mohlo poškodit její pověst. Abych zde však zaujala postoj objektivního zpracování informací, je třeba zmínit, ţe „v praxi přichází často simulace znásilnění, kdy k souloţi vůbec nedošlo nebo došlo k dobrovolné souloţi a ţena ze msty nebo zištných důvodů ohlásí znásilnění. Při simulaci znásilnění můţe dojít i k sebepoškozování. Často jsou to povrchní škrábancovité oděrky způsobené špendlíky nebo nehty probíhající převáţně rovnoběţně, jsou vynechána prsa a chybí na místech, která jsou pro ruce nedosaţitelná.“34 Neodpustím si zmínit postoj anglo-amerického práva k rozebírané problematice, protoţe mě velmi zaujal nechápavý pohled anglických právníků na náš kontinentální způsob náhledu na znásilnění, kdy se „definice znásilnění hlavně zaměřují na použití násilí nebo hrozby násilí pachatelem než na jednoduchý fakt absence souhlasu oběti.“35 Na tomto výroku je moţné vidět 2 velmi odlišné úhly pohledu anglo-americké a kontinentální větve práva (alespoň její převáţné části), spočívající v rozdílném postoji k oběti. Zatímco v Evropě (potaţmo v České republice) je oběť mnohdy tak nějak stavěna do pozice odpovědného spoluaktéra (vyvolala znásilnění svým chováním,tzn. nese svůj díl viny, spoluviny), anglo-americké právo hledí na věc diametrálně odlišnou optikou, zajímá jej zda oběť s jednáním pachatele vyjádřila/dala najevo souhlas, to je rozhodující, nikoliv primárně jak byla oběť oblečená, nakolik se zapojila svoji „koketerií“ atp. Anglické právo rozlišuje u trestného činu znásilnění 4 skutkové podstaty (coţ mě velmi zaujalo, a proto je uvádím) a sice „Rape“, „Assault by penetration“, „Sexual assault“ a „Causing a person to engage in sexual activity without consent“36, přičemţ první z nich postihuje „penetraci vagíny nebo řitního otvoru penisem pachatele bez souhlasu oběti, aniž by se rozlišovalo, zda je oběť ženského či mužského pohlaví. Tato skutková podstata 33
Centrum ProEquality, HAVELKOVÁ, B., Úvodní příspěvek na kulatém stole. Znásilnění - opomíjená problematika v ČR [online]. Publikováno 1. 4. 2009 [cit. 12-10-2010]. Dostupné z: . 34 KVAPILOVÁ, H., DOGOŠI, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 47. 35 TEMKIN, J.; KRAHÉ, B. Sexual Assault and the Justice Gap: A Qustion of Attitude. Portland, USA : Hart Publishing. 2008. s. 28. 36 TEMKIN, J.; KRAHÉ, B. Sexual Assault and the Justice Gap: A Qustion of Attitude. Portland, USA : Hart Publishing. 2008. s. 26.
23
postihuje též orální sex, ke kterému mužský pachatel donutí svoji oběť (opět nezáleţí na pohlaví oběti). Horní hranice trestní sazby je nastavena na doživotní trest odnětí svobody.“37 Druhá výše zmíněná skutková podstata postihuje „penetraci vagíny nebo řitního otvoru objekty nebo částmi lidského těla odlišným od penisu. Maximální trest je opět doživotí.“38 „Sexual Assault“ zahrnuje jednání, při kterém dojde k „jinému sexuálnímu styku než penetraci; horní hranicí trestní sazby je 10 letý trest odnětí svobody“39 A poslední skutková podstata, volně přeloţeno „donucení osoby (myšleno oběti) zapojit se do sexuálních aktivit bez (jejího) souhlasu“, zahrnuje např. chování, kdy „pachatel přinutí oběť k sexuálnímu styku s 3. osobou nebo se zvířaty“40. Jak moţno vidět, horní hranice trestních sazeb jsou stanoveny poměrně tvrdě ve srovnání s českou právní úpravou. Abych neopomněla kriminologický přínos této oblasti, věnuji následující řádky typologii znásilnění podle Schneidera tak, jak ji uvádí Zapletal, jenţ „rozlišuje podle motivu a cíle činu, kterým nemusí být vždy sexuální ukojení“41: Agresivní znásilnění: Cílem je oběť tělesně a duševně zranit; sexualita je zde zbraní slouţící k poníţení oběti. Motivem je msta za odmítnutí. Často je pouţita větší míra násilí, neţ je k překonání odporu oběti potřeba. Znásilnění jako sexuální sebepotvrzení: Pachatel se snaţí překonat pocit vlastní nedostatečnosti, dokázat si vlastní maskulinitu. Pachatelé si představují, ţe oběť klade odpor pouze zdánlivě a ţe si ve skutečnosti přeje být znásilněna. Sadistické znásilnění: Můţe vyústit aţ v sexuální vraţdu (5%). Jsou v něm sloučeny agresivní a sexuální motivy. Pachatel chce uspokojit svůj sexuální pud způsobením bolesti, prostřednictvím bezmocnosti a útrap oběti. Skupinové znásilnění: Je pácháno mladistvými a mladými dospělými. Motivem je především snaha docílit či udrţet si uznání a respekt vrstevníků. Impulzivní znásilnění (20%): Pachatel spontánně vyuţívá nabízející se příleţitosti.
37
TEMKIN, J.; KRAHÉ, B. Sexual Assault and the Justice Gap: A Qustion of Attitude. Portland, USA : Hart Publishing. 2008. s. 26. 38 Tamtéţ. 39 Tamtéţ. 40 TEMKIN, J.; KRAHÉ, B. Sexual Assault and the Justice Gap: A Qustion of Attitude. Portland, USA : Hart Publishing. 2008. s. 27. 41 Následující dělení je převzato z: NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 314-315.
24
Jako další moţné členění znásilnění nabízí Zapletal Demingovo a Eppyho na socializované a nesocializované42, přičemţ socializované „páchá zpravidla oběti známý pachatel po předchozí vstřícné nebo i svádivé konverzaci, někdy doprovázené požíváním alkoholu, např. na schůzce, a vlastní čin je realizován s menší mírou agrese, druhý typ znásilnění páchá obvykle oběti neznámý pachatel bez předchozího alespoň naznačeného dvoření či svádění a obvykle užívá vyšší míru agrese k ovládnutí oběti.“43 Samostatnou kapitolu tvoří páchání této závaţné mravnostní trestné činnosti na dětech. Někdy můţe být obtíţné rozlišit mezi pohlavním zneuţitím a znásilněním, protoţe ne vţdy musí být znásilnění provázeno obzvlášť patrným násilím. Děti jsou křehké bytosti a je velice snadné překonat kladený odpor, obzvlášť pokud se znásilnění dopustí osoba blízká (dívky mladší 15 let bývají častými oběťmi tohoto trestného činu ze strany druha nebo nového manţela matky44), která pouţije slovního nátlaku, vydírání a tím oběť dostane přesně tam, kam potřebuje. Více se však mravnostní kriminalitou páchanou na dětech budu zabývat v dílu rozebírajícím trestný čin pohlavního zneuţití. Na závěr bych se chtěla zamyslet nad prostředky a způsoby ochrany před znásilněním a potaţmo mravnostní kriminalitou vůbec. Význam má jistě prevence, coţ je pojem široký, ale myslím tím prevenci v rovině osobní, tedy v chování a obezřetnosti kaţdého jednotlivce zvlášť. Je jasné, ţe existují jistá pravidla, která je moudré dodrţovat, jako například nepohybovat se v nočních hodinách na odlehlých místech, uţ vůbec ne o samotě. Nenastupovat do vozu a nechodit do bytu cizího člověka, o kterém nic nevíme. Neotvírat v pozdních hodinách dveře neočekávané návštěvě. Neupozorňovat na sebe přemrštěně vyzývavým oděním. Příkladů by se našlo daleko více, ale na druhou stranu je dle mého mínění přehnané ţít v ustrašeném vnitřním světě zákazů a pravidel. To by bylo značně zotročující. Je však moţné pomoci potenciálním obětem zaţít si tato pravidla jako naučené chování a to především pomocí osvěty, ať uţ vezmeme v potaz televizní a jiné pořady věnující se vhodným způsobem seznámení diváků (posluchačů) s prevencí v této oblasti, internetové diskuse, přednášky ve školách, přičemţ s tímto problémem by dle mého názoru měly být seznamovány děti od útlého věku. Kriminologie nabízí východiska v oblasti prevence „sociální (potlačování alkoholismu a jiných návykových závislostí, zvyšování 42
NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 315. Tamtéţ. 44 Zpravodajský web Epravo.cz, MOLNÁROVÁ, G., Několik poznámek k problematici týrání dětí [online]. Publikováno 15.4.2002 [cit. 12-10-2010]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: < http://www.epravo.cz/top/clanky/nekoli-poznamek-k-problematice-tyrani-deti-16435.html>. 43
25
vzdělanosti a kulturnosti, sexuální výchova mládeže), situační (sledování kriminogenních míst prostřednictvím kamerových systémů) a viktimologické (elementární poučení potenciálních obětí, jak zmenšit riziko viktimizace)“45. Je těţké přijít s nějakým zaručeným receptem, takový patrně ani neexistuje, ale kdyţ uţ se něco tak děsivého přihodí, mělo by alespoň sociální okolí oběti poskytnout zázemí, coţ můţe souviset se vzděláváním, informovaností a následkem toho vypleněním mylných představ a stereotypů, které ve výsledku oběť druhotně poškozují. 3.1.2
Sexuální nátlak Tato nová skutková podstata spatřila světlo světa se vznikem „nového“ trestního
zákoníku a postihuje situaci, kdy pachatel donutí svoji oběť k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování nebo k tomuto chování oběť přiměje zneužívaje její bezbrannosti, a to stejně jako v případě znásilnění, násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy46. Pachatelovo nátlakové, násilné jednání tedy nemá v tomto případě za cíl přinutit oběť k pohlavnímu styku (jako je tomu v případě znásilnění), ale jinému chování, které má být prostředkem k jeho sexuálnímu uspokojení (nebo prostému pokoření oběti, případně obojího). Zákonodárce zde upravil 2 skutkové podstaty, kdy pachatel pouţije odlišné prostředky směřující ovšem k obdobnému cíli. První skutková podstata je popsána výše a druhou normotvůrce upravil trestnost jednání, kterým by pachatel zneužil závislosti oběti na jeho osobě nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu k nátlaku, manipulaci, dle dikce zákona, přimění oběti k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování nebo (coţ první skutková podstata nezahrnuje) k pohlavnímu styku47. Pachatel tedy k dosaţení pohlavního styku atd. neuţije násilí ani hrozbu násilím či jiné těţké ujmy (oproti znásilnění). Původní znění druhé skutkové podstaty sexuálního nátlaku upravené trestním zákoníkem obsahovalo navíc znak „zneuţití bezbrannosti“, který novela vypustila, a tento znak byl moudře zařazen do první skutkové podstaty. Předešlé zpracování bylo poměrně nešikovné, protoţe se nám tu mohly překrývat trestné činy znásilnění a sexuálního nátlaku v případě zneuţití bezbrannosti oběti k vykonání pohlavního styku, kde rozdíl by bylo moţné podle mého mínění shledat v intenzitě nátlaku vyvíjeného na oběť, ale linie rozhraní by mohla být natolik tenká, ţe by v praxi s největší pravděpodobnostní činila nemalé obtíţe. Soudce by byl nucen filosofovat, zda došlo k „donucení“ k pohlavnímu styku (jak vyjadřuje dikce zákona u tr. činu znásilnění), z čehoţ lze dovozovat větší intenzitu nátlaku, aţ agresi, zatímco u sexuálního nátlaku je pouţito 45
NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 323. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 47 Tamtéţ. 46
26
termínu „přiměje“, coţ naznačuje smlouvání, moţná přemlouvání, můţe patrně zahrnovat i (citové) vydírání. Bohudík, tohoto je do budoucna soudní praxe ušetřena. Závislost lze v tomto kontextu definovat jako „stav, který vyplývá zejména ze vzájemných vztahů rodinných, citových, ze vztahu ţáka a učitele, nemocné osoby a pečovatele, dluţníka a věřitele apod. Nemusí se jednat o vztah formalizovaný, musí však být dán určitý stupeň závaţnosti takového vztahu, aby se mohla reálně projevit dominantní role pachatele. Osoba ve vztahu nemůţe rozhodovat zcela nezávisle vzhledem k tomu, ţe je v určitém směru odkázána na pachatele.“48 Zneužití závislosti pak „předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na pachatele, a tím je omezena svoboda jejího rozhodování. Právě tohoto nedostatku úplné svobody rozhodování pachatel využívá k realizaci svých záměrů.“49 Další nově se objevující termín je „postavení a z něho vyplývající důvěryhodnost nebo vliv“, pod kterým si můţeme představit „situace, kde pachatel zneužívá důvěry, kterou u oběti požívá, nebo vlivu, který má. Důvěra a vliv pramení především z pachatelovy přirozené, sociální nebo náboženské autority. Takové postavení může vyplývat např. z profesní aktivity pachatele (známý politik, vážený lékař, uznávaný profesor, vedoucí oddílu, krouţku, trenér atp.)“50 Donucení, jak bylo výše řečeno, předpokládá nátlak. Ten se můţe projevit různými způsoby od manipulativního působení nebo vyvolávání pocitu viny, přes nátlakové tázání se stále na totéţ s cílem vynutit od protistrany odpověď, kterou chce pachatel slyšet aţ po agresivní výpady. Problém by mohl nastat se slovním spojením „jiné srovnatelné chování“. Pozitivem by podle mého názoru mohla být větší škála nepatřičného chování, které lze pod tento paragraf subsumovat, ale totéţ můţe být i negativem v případě, ţe by někdo chtěl zneuţít takto obecný aţ vágní termín jako zbraň a kverulantsky pronásledovat rádoby pachatele za neškodná jednání. Vymezení hranic však s klidným srdcem ponechávám soudní praxi. Obdobně jako u trestného činu znásilnění, je rovněţ v případě sexuálního nátlaku objektem právo kaţdého člověka svobodně rozhodnout o svých sexuálních stycích a potaţmo ochrana jeho důstojnosti. Objektivní stránka pak záleţí v jednání pachatele a následku, který svým jednáním pachatel zapříčiní. Jednání spočívá u první skutkové podstaty v donucení oběti formou násilí, pohrůţky násilí či jiné těţké újmy k následku, tedy pohlavnímu 48
Ministerstvo vnitra ČR. Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení §232a zákona č. 140/1961 Sb., Trestního zákona [online]. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: . 49 DRAŠTÍK, A.; HASCH, K.; KUČERA, P.; RIZMAN, S. Přehled judikatury. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti II. Praha : ASPI, a.s., 2009. s. 263. 50 GŘIVNA, T., Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti v novém trestním zákoníku. Bulletin advokacie [online]. 2009, č. 10. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: .
27
sebeukájení, obnaţování, případně jinému srovnatelnému chování nebo zneuţití bezbrannosti a přimění oběti k takovému chování. Druhá skutková podstata hovoří o zneuţití závislosti oběti na pachateli nebo zneuţití postavení pachatele a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu k dosaţení cíle, kdy pachatel přiměje svoji oběť k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, obnaţování nebo jinému srovnatelnému chování. Stejně jako v úpravě trestného činu znásilnění, je i jednání popsané dvěma skutkovými podstatami sexuálního nátlaku přísněji trestné, dopustí-li se jej pachatel na mladistvém nebo nejméně se dvěma osobami. Tvrdší sankce postihne pachatele, který spáchá tento trestný čin se zbraní, na osobě omezené ve svobodě pohybu (výkon vazby, trest odnětí svobody, ochranné léčení atd.) nebo jako člen organizované skupiny. Dvanáctiletá horní hranice trestní sazby je stanovena pro sexuální nátlak provedený na dítěti mladším 15 let a dále v případě způsobení těţké újmy na zdraví. Pro všechny mravnostní trestné činy je nejpřísněji trestné, zapříčiní-li pachatel svým jednáním smrt. S tématem sexuálního nátlaku úzce souvisí dobře známý a médii často vyslovovaný problém sexuálního obtěţování neboli sexuálního harašení. Za sexuální obtěžování je povaţováno „např. ohmatávání prsou a pohlavních orgánů apod., směřující k sexuálnímu vzrušení pachatele. Zahrnuje i méně intenzivní počínání, než pohlavní styk, např. osahávání, tělesný dotyk, štípání, poplácávání, ale i ohmatávání pohlavních orgánů přes oděv apod.“51 Podle Zapletala „za projevy sexuálního obtěţování povaţuje česká veřejnost především vymáhání sexuálního styku pod hrozbou finančního postihu nebo propuštění z práce, nabídky k sexuálnímu styku, vytrvalé vynucování soukromé schůzky, pronásledování (stalking), poplácávání na různých částech těla, nemístné, uráţlivé poznámky muţů vůči ţenám a naopak, vyzývavé poznámky o různých částech těla. Sexuálnímu obtěţování jiţ někdy čelilo 13% ţen a 4% muţů.“52 Z předešlého textu mohu shrnout, ţe pokud soudní praxe zavede pod výraz „jiného srovnatelného chování“ jednání popsané jako sexuální obtěţování, bude to znamenat trestnost takových projevů, které bývají běţnou praxí na některých pracovištích nejčastěji ze strany kolegů, nejlépe nadřízených, vůči svým spolupracovnicím. Zde bych ale chtěla vyjádřit naději, ţe případné zavedení této praxe nevyvolá vlnu hysterie prudérních feministek
51
Ministerstvo vnitra ČR. Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení §232a zákona č. 140/1961 Sb., Trestního zákona [online]. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: . 52 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 318.
28
a zároveň preventivně zapůsobí na mysl „ohmatávačů“ a „vtipálků“ drţet na uzdě své animální pudy. 3.1.3
Pohlavní zneužití Právní úprava trestného činu pohlavního zneuţití „poskytuje ochranu dětem mladším
15 let před jakýmikoliv útoky na jejich pohlavní nedotknutelnost“53, coţ by mohlo ovšem vyvolat otázku: „A co děti starší neţ 15 let?“ I na mladistvé je v trestním zákoníku pamatováno, i kdyţ nikoliv v rámci skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneuţití, ale podíváme-li se pozorně na 2. odstavec zákonné úpravy sexuálního nátlaku, zjistíme, ţe pokud by pachatel zneuţil závislosti kohokoliv, tedy i dítěte (myšleno mladistvého) na své osobě či svého postavení a vlivu k přimění dětské oběti k pohlavnímu styku, sebeukájení, obnaţování atd., můţe být potrestán aţ 5ti léty odnětí svobody. Nesmělo by ovšem dojít k násilně vynucenému pohlavnímu styku, protoţe pak by se jednalo o trestný čin znásilnění. Pohlavní zneuţití je literou zákona popsáno jako „vykonání soulože nebo jiný způsob pohlavního zneužití dítěte mladšího 15 let“54. Přísněji trestné je totéţ jednání, pokud se připojí některý ze znaků „zneužití závislosti dítěte, osoby svěřené jeho dozoru nebo zneužití svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu“55 (rozuměj zneuţití ze strany pachatele). Jak předkládá Molnárová, „ochrana se poskytuje dívkám i chlapcům, přičemţ je irelevantní jakého stupně fyzické vyspělosti a pohlavního dospívání dosáhli a zda jsou pohlavně nedotčeni.“56 Pro úplnost Chmelík zmiňuje definici pohlavního zneužití vyslovenou zdravotní komisí Rady Evropy z roku 1992, dle které „se za pohlavní zneuţití povaţuje nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování, jako je jakékoliv dotýkání, styk, a to kýmkoliv, kdo dítě k potřebě sexuálního uspokojení zneuţívá. Pohlavní zneuţití můţe být dotykové (např. růţné způsoby osahávání), ale i bezdotykové, spočívající v tom, ţe dítě je vystavováno setkání s exhibicionistou, je mu předváděna pornografická produkce (samo o sobě spíše ohroţování výchovy dítěte) apod. Jako pohlavní zneuţívání lze rovněţ kvalifikovat jednání, kdy např. otec trestá dívku ve věku do 15 let tím, ţe ji přehne přes koleno, plácá ji přes holý zadek a při tom si prohlíţí její pohlavní orgány. Pohlavní vzrušení, ke kterému směřoval, pak ukájí např. onanií nebo i souloţí se svojí 53
Zpravodajský web Epravo.cz, MOLNÁROVÁ, G., Několik poznámek k problematici týrání dětí [online]. Publikováno 15. 4. 2002 [cit. 12-10-2010]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: < http://www.epravo.cz/top/clanky/nekoli-poznamek-k-problematice-tyrani-deti-16435.html>. 54 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 55 Tamtéţ. 56 Zpravodajský web Epravo.cz, MOLNÁROVÁ, G., Několik poznámek k problematici týrání dětí [online]. Publikováno 15. 4. 2002 [cit. 12-10-2010]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: < http://www.epravo.cz/top/clanky/nekoli-poznamek-k-problematice-tyrani-deti-16435.html>.
29
manţelkou („pouhé“ nařezání řemenem apod. bych kvalifikovala jako týrání svěřené osoby, záleţelo by však na intenzitě a četnosti otcova konání, můţe jít ovšem o souběh trestných činů pohlavního zneuţití a týrání svěřené osoby). Na druhou stranu nelze povaţovat za pohlavní zneuţívání taková jednání, kdy jsou děti fotografovány např. rodiči nahé jako akt.“57 Na tomto místě bych ještě ráda doplnila, ţe trestné není pouze aktivní jednání pachatele, ale téţ přehlíţení páchání této trestné činnosti 3. osobou (omisivní podoba spáchání trestného činu). Ustanovení § 367 TZ tak stanoví aţ 3 letý trest odnětí svobody např. matce, která toleruje a přehlíţí pohlavní zneuţívání svého dítěte manţelem či druhem a takovému jednání nezabrání (třeba oznámením policejnímu orgánu nebo odloučením se od osoby pachatele). Pod pojmem „jiný způsob pohlavního zneužívání“ si lze představit „intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených, jako např. ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů, líbání přirození apod., které směřují k sexuálnímu vzrušení pachatele. Soudní praxe spatřuje naplnění uvedeného zákonného znaku nejen v aktivní činnosti pachatele, ale i při aktivním jednání poškozené osoby (např. ohmatávání pachatelova údu). Nepatří sem však jednorázové letmé dotyky přes oděv.“58 Objektem trestného činu, tedy zájmem chráněným zákonem, je v tomto případě (zdravý) mravní a tělesný vývoj dětí59. Objektivní stránka pak spočívá ve vykonání souloţe nebo jiném způsobu pohlavního zneuţití osoby mladší 15 let. Předmětem útoku je dítě mladší 15 let a subjektem můţe být kdokoliv splňující podmínky způsobilého subjektu, ale navíc je v 2. odstavci zmíněn speciální subjekt, kterým je osoba, jíţ bylo dítě svěřeno, zneuţívající závislosti oběti nebo zneuţívající svého postavení a vlivu. Jako obvykle se vyţaduje úmyslné zavinění. Okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby jsou i v případě pohlavního zneuţití způsobní těţké újmy na zdraví a jako nejhorší moţný následek pachatelova jednání je nejtvrději postihováno zapříčinění smrti oběti (nedbalostní zavinění, poněvadţ úmyslné zavinění by znamenalo souběh trestných činů pohlavního zneuţití a vraţdy). Právní úprava obsaţená v trestním zákoníku se příliš neodchyluje od „starého“ zpracování pohlavního zneuţití v trestním zákoně. Přibyl ale přece jen zákonný znak „zneuţití postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu“ a ochrana mladistvých, kterou 57
CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 83. 58 DRAŠTÍK, A.; HASCH, K.; KUČERA, P.; RIZMAN, S. Přehled judikatury. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti II. Praha : ASPI, a.s., 2009. s. 262-263. 59 KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 91.
30
poskytovalo ustanovení § 243 trestního zákona je dnes ošetřena v rámci skutkové podstaty sexuálního nátlaku v trestním zákoníku. Chmelík konstatuje, ţe „pro trestný čin pohlavního zneuţívání je typické, ţe v řadě případů jde o příleţitostné jednání nebo jednání z tzv. zvědavosti. Mnohdy mezi obětí a pachatelem existuje citový vztah (první lásky, vztah mezi otcem a dítětem apod.) a to je důvod, proč řada těchto kriminálních jednání zůstává utajena.“60 Podle Molnárové „se většina pachatelů trestných činů pohlavního zneuţívání a znásilnění rekrutuje z řad rodičů poškozených dětí, dále z řad ostatního příbuzenstva (v menší míře) a zcela ojediněle je pachatelem osoba bez bliţšího vztahu k poškozenému dítěti. Sexuální násilí v rodině na dětech je pácháno především na dětech předškolního věku a mladšího školního věku, přičemţ rizikovější skupinou jsou dívky neţ chlapci. Sociodemografický faktor oběti není rozhodující, stejné riziko vykazují děti ţijící ve městě i na vesnici a nerozhoduje ani vzdělání v rodinách obětí sexuálního zneuţívání.“61 Dle kriminologických poznatků, jsou oběťmi, jak uvádí Zapletal, mnohdy „děti duševně zaostalé či fyzicky handicapované, ale téţ velmi vyspělé s bohatou fantazií a sklonem k dobrodruţství, zvídavé, taktéţ děti příliš chráněné před vnějším světem a dále děti s dysfunkčních rodin, vyrůstající bez lásky a jistoty“62 a „pachatelé pocházejí nejčastěji ze sousedství, z okruhu známých, přátel a nejbliţších příbuzných, z rozličných sociálních vrstev, kdy často jde o představitele profesí či aktivit, při jejichţ výkonu přicházejí do kontaktu s dětmi a mládeţí“63. Zvláštní kategorii pak tvoří pedofilní pachatelé, ale tito nejsou zastoupeni většinově. Pohlavní zneuţívání spíše „často představuje náhradní sexuální aktivitu pro nedeviantní muže s narušenou osobností“64. Kriminologie tak pachatele trestného činu pohlavního zneuţití člení do dvou kategorií, a sice na „situační“65 a „ze záliby“66, kdy „v prvém případě jde o osoby, které nepreferují sexuální styk s dětmi, ale občas jej z různých důvodů zvolí; jde zejména o psychotiky, excentrické osobnosti, mentálně retardované a senilní osoby, a v druhém případě se jedná o osoby, které se vyznačují trvalou sexuální preferencí dětí: na děti se soustřeďuje
60
CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 84. 61 Zpravodajský web Epravo.cz, MOLNÁROVÁ, G., Několik poznámek k problematici týrání dětí [online]. Publikováno 15. 4. 2002 [cit. 12-10-2010]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: < http://www.epravo.cz/top/clanky/nekoli-poznamek-k-problematice-tyrani-deti-16435.html>. 62 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 317. 63 Tamtéţ. 64 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 320. 65 Tamtéţ. 66 Tamtéţ.
31
jejich sexuální fantazie a erotická představivost. Vyznačují se vysokou schopností vcítění vůči obětem, vědí, jak k nim mají hovořit, jak jim naslouchat a dokáţí toho vyuţít pro manipulaci s oběťmi. Druhá skupina je početně menší neţ prvá.“67 Z uvedeného lze vyvodit, ţe další vţitá představa mezi veřejností o typickém pachateli pohlavního zneuţití „úchylovi“, „pedofilovi“, není podloţená fakty. V některých případech se můţe jednat o muţe preferující mladé dívky, které vzhledem ke své předčasné fyzické vyspělosti vyvolají zdání vyššího věku a z důvodu zvídavosti a mnohdy vlastní aktivitou chytí potenciálního pachatele do „smyčky“. V případě zneuţití malých dětí, však není ţádné omluvy, o to hůř v situaci, kdy pachatel ví o věku dítěte např. z pozice vedoucího zájmových aktivit atp. Následky, které můţe pohlavní zneuţívání u obětí vyvolat, zasahují širokou škálu od vztahových problémů, „sexuálních dysfunkcí u ţen a sexuální deviace pedofilního charakteru u muţů, přes alkoholové a nealkoholové závislosti aţ k suicidálním tendencím“68 a závisejí do značné míry především na „věku pachatele a oběti, na charakteru jejich vztahu, na způsobu spáchání trestného činu (zejména na tom, zda byl překonán odpor a zda oběť byla aktivní), délce jeho trvání a na reakci sociálního okolí. V zásadě platí, ţe pohlavní zneuţívání v rodině traumatizuje dítě ve větší míře neţ trestný čin spáchaný cizí osobou.“69 Jak praví Mitlohner: „zneuţívání je formou násilí páchaného na dítěti, ačkoliv nemusí být nezbytně provázeno násilím“70, a proto je nutné učinit všechna moţná a potřebná opatření k prevenci a tvrdému potírání této mravnostní kriminality, přičemţ prevence začíná jiţ v rodině tím, ţe rodiče komunikují se svými dětmi, otevřeně odpovídají na jejich (mnohdy nepříjemné a všetečné) dotazy týkající se sexuality, srozumitelně vysvětlí svým ratolestem, co znamená úcta k vlastnímu tělu a ţe nikdo nemá právo dělat cokoliv, co by pociťovaly jako nepříjemné nebo nepřirozené. Zázemí a prostředí otevřené diskuse, kde ţádné téma není tabu, můţe uţ od útlého věku budovat obranyschopnost dětí a být jim dobrým základem pro zdravý psychosexuální vývoj.
67
NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 320. Zpravodajský web Epravo.cz, MOLNÁROVÁ, G., Několik poznámek k problematici týrání dětí [online]. Publikováno 15. 4. 2002 [cit. 12-10-2010]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: < http://www.epravo.cz/top/clanky/nekoli-poznamek-k-problematice-tyrani-deti-16435.html>. 69 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 317. 70 DUNOVSKÝ, J.; MITLOHNER, M.; HEJČ, K. et al. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás i ve světě. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. s. 70. 68
32
3.1.4
Soulož mezi příbuznými Tolerance k incestním vztahům je ve společnosti velmi nízká. Tento postoj odvisí
především od zkušenosti, dle které je incestní styk něco nepřirozeného a případné potomstvo vzešlé z takového vztahu, bude s velkou pravděpodobností postiţeno degenerativními poruchami (různý stupeň mentální retardace nebo jiné postiţení). Máme-li tento trestný čin právně rozebrat, pak jako zakázané jednání je postihováno vykonání soulože s příbuzným v pokolení přímém nebo se sourozencem71 (objektivní stránka). Objektem trestného činu je „zásada, jež nedovoluje pohlavní styk mezi nejbližšími příbuznými“72 z výše zmíněného důvodu nebo téţ „zájem na zdravém potomstvu“73. Subjektem mohou být oba aktéři, pokud splňují podmínku způsobilého subjektu (trestní odpovědnost), tedy otec i dcera, matka i syn, případně sestra s bratrem, přičemţ je právně bezvýznamné, ţe oba pachatelé se souloţí vyjádřili souhlas, mají se rádi a ve svém jednání nespatřují nic závadného. Opět se vyţaduje úmyslné zavinění (coţ vylučuje trestnost sexuálního styku sourozenců, kteří o svém pokrevním příbuzenství nemají ponětí, protoţe nevyrůstali společně atp.). Z důvodové zprávy74 je moţno dovodit, ţe tento trestný čin se nevztahuje na obdobný styk v rámci vztahu vniklého adopcí či osvojením, protoţe cílem této úpravy je chránit společnost před nekontrolovaným nárůstem mentálně retardovaných a jinak degenerovaných dětí, coţ zní moţná tvrdě, ale je jasné, ţe kaţdá společnost má zájem na zdravém potomstvu, uţ jen z důvodu, ţe stát si nemůţe finančně dovolit podporovat případnou přebujelou ústavní výchovu a jiné výdaje s tímto spojené, nehledě na fakt, ţe potomstvo je budoucností společnosti, která stojí na jeho práci, přispívání do daňového a sociálního systému atd. Právní úprava trestného činu souloţe mezi příbuznými v trestním zákoníku vychází z totoţného zpracování v trestním zákoně. Jedinou změnou je zvýšení horní hranice trestní sazby ze dvou na tři roky. Podíváme-li se na sexuologická a kriminologická fakta, překvapivě zjistíme, ţe „u pachatelů incestních činů je diagnóza pravé parafilie ve smyslu pedofilie naprosto výjimečná. Incest není deviací a praví pedofilové se sexuálního zneuţití incestního typu 71
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. s. 551. 73 KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 92. 74 Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [cit. 10-10-2010]. Dostupné z: . 72
33
obvykle nedopouštějí. Spíše půjde o poruchu osobnosti nebo patologii rodinných vztahů.“75 Nejčastější je dle Zapletala incest otcovský, tj. sexuální vztah mezi otcem a dcerou, méně časté jsou sourozenecké incesty, přičemţ mezi matkou a synem se vyskytuje velmi vzácně. Častěji se dnes setkáváme s případy pseudoincestu, tj. pohlavního zneuţívání nevlastním otcem nebo partnerem matky dítěte.76 Weiss podává, ţe „oběti incestu pocházejí většinou z rodin
s autoritativním
otcem,
ve
výchově
absentující
matkou,
často
z rodin
s konzervativními a rigidními postoji k sexu. V incestních rodinách byly obvykle v dětství sexuálně zneuţívány i samy matky. Ty jsou o tom, co se v rodině děje, často přímo i nepřímo informovány, nicméně volí raději mlčení v zájmu udrţení rodiny, dceru více či méně vědomě nabízejí manţelovi jako náhradu za sebe.“77 3.1.5
Kuplířství Trestný čin kuplířství byl v dřívější úpravě trestního zákona systematicky řazen
do hlavy V. zvláštní části, tedy trestných činů hrubě narušujících občanské souţití společně s pro nás relevantními trestnými činy výtrţnictví, šíření pornografie, přechovávání dětské pornografie a zneuţití dítěte k výrobě pornografie. Vzhledem k faktu, ţe Česká republika je smluvní stranou Úmluvy o potlačení obchodu s lidmi a vyuţívání prostituce třetími osobami, jsme vázáni bojovat s kuplířstvím, sváděním k prostituci (bez ohledu na případný souhlas prostituující osoby) a mimo řečené „trestně stíhat vlastnictví, správu, vědomé financování nebo účast na financování veřejného domu, pronájem nebo nájem budovy nebo místa, nebo jejich částí s vědomím, ţe budou vyuţity k prostituci třetích osob.“78 Ţe se jedná o závaţný trestný čin, dokládá dle Kováře praxe provádění kuplířství mnohdy skupinou dobře organizovaných pachatelů, s přesně vymezenými úkoly. Práce skupiny se vyznačuje poměrně vysokou mírou plánovitosti. Donucovacím prostředkem je vedle dalších vlivů (vydírání, závislost na drogách atd.) především násilí a sexuální násilí.79 Objektem tohoto trestného činu je lidská důstojnost a konkrétněji svoboda rozhodování o svých sexuálních stycích. Objektivní stránka vypovídá o dvojím moţném vztahu k oběti, a sice návodce (příp. zprostředkovatele), nebo podílníka. Za prvé, pachatel přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede jiného k provozování prostituce a za druhé, pachatel kořistí z prostituce provozované druhou osobou, přičemţ je lhostejno zda má tato druhá osoba 75
WEISS, P. Sexuální deviace. Praha: Portál, 2002. s. 83. NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 318. 77 WEISS, P. Sexuální deviace. Praha: Portál, 2002. s. 89. 78 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. s. 551-552. 79 KOVÁŘ, P. a kol. Sexuální agrese. Znásilnění z pohledu medicíny a práva. Praha: Maxdorf s.r.o., 2008. s. 123. 76
34
za sebou zkušenost s prostitucí jako způsobem obţivy. Subjektem můţe být kdokoliv, blízká osoba nebo typicky recepční přehlíţející za „drobné spropitné“ skutečný důvod vyuţívání sluţeb hotelu prostituující klientelou, vrátný, taxikář, který za úplatu poskytne svůj vůz k provozování prostituce, pronajímatel bytu k tomuto účelu i dobře známá postava „pasáka“, jako ochranky a zprostředkovatele „obchodů“ atp. Předpokládá se, ţe mezi kuplířem a prostitutkou existuje trvalejší smluvní vztah, zaloţený i konkludentně. Po subjektivní stránce se i v tomto případě vyţaduje úmyslné zavinění. Okolnostní podmiňující pouţití vyšší trestní sazby je kuplířství v úmyslu získat pro sebe či jiného značný prospěch, tedy dle zákona minimálně 500 000 Kč80 a taktéţ pokud se pachatel dopustí zmíněného trestného činu jako člen organizované skupiny. Tvrdší sankce bude následovat, jestliţe pachatel svým jednáním způsobí těţkou újmu na zdraví, ať uţ úmyslně nebo z nedbalosti. Nejtvrdší následek ponese pachatel, který svým jednáním nedbalostně zapříčiní smrt osoby, k níţ je v pozici kuplíře. Pro případ úmyslného zavinění úmrtí by se jednalo o souběh trestných činů kuplířství a vraţdy. Právní úprava trestního zákona navíc postihovala jako okolnost podmiňující pouţití vyšší sazby trestu pouţití násilí, pohrůţky násilí nebo pohrůţky jiné váţné újmy anebo zneuţití tísně či závislosti jiného. Tuto okolnost v trestním zákoníku postrádám, ale násilné donucení k pohlavnímu styku s jiným (a taktéţ zneuţití tísně či závislosti směřující ke stejnému cíli) najdeme ve skutkové podstatě trestného činu obchodování s lidmi, který je speciálním ustanovením k trestným činům kuplířství a svádění k pohlavnímu styku (tudíţ je v těchto případech vyloučen jednočinný souběh). Samozřejmě je téţ moţný souběh trestného činu kuplířství s trestným činem znásilnění či sexuálního nátlaku. Pro doplnění bych chtěla podat definici prostituce, kterou je podle Ščerby „pohlavní styk s jinou osobou nebo jinými osobami za úplatu uskutečňovaný formou souloţe, ale i všechny další formy ukájení pohlavního pudu jiné osoby stejného nebo opačného pohlaví tělesným stykem za úplatu.“81 Prostituce můţe být provozována v různých podobách. Bláha zmiňuje sedm základních forem zmíněného způsobu obţivy, a sice podle toho, kým a v jakém prostředí jsou sexuální sluţby poskytovány. Rozlišuje prostitutky s vlastní klientelou (okrajová skupina), hotelové prostitutky (mnohdy vysokoškolačky ovládající alespoň jeden světový jazyk, často úzká vazby na hotelový personál), bytovou prostituci (nezřídka za spoluúčasti svých manţelů či druhů, nebezpečí ohroţení mravní výchovy mládeţe), prostituci 80 81
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. s. 552.
35
v erotických podnicích („masáţní salony“, „sex bary“, často cizinky, i nelegálně se zdrţující na území ČR), pouliční a silniční prostituci (nejproblémovější skupina, mnohdy mladistvé dívky i děti mladší 15 let, dále mladé ţeny většinou nevzdělané, mentálně zaostalé, sociálně nevyspělé, pohřešované osoby, na útěku z výchovných ústavů či od rodin, nezákonně se zdrţující na území ČR atd., obvykle provázanost s majetkovou a násilnou trestnou činností), homosexuální prostituci a obzvlášť nebezpečnou dětskou prostituci.82 Přístup státu k prostituci můţe být od pasivního přehlíţení tohoto jevu přes právní regulaci a vymezení jasných pravidel, za kterých je prostituce tolerována, aţ po striktní potírání, zákaz a trestní stíhání osob provozujících toto „nejstarší řemeslo“. V České republice je sice moţné pozorovat jiţ několik let snahy o právní úpravu prostituce v podobě zákona, ale prozatím je situace charakteristická spíše aboličním přístupem, tzn. neregulujeme ani netrestáme provozování prostituce jako takové, ale spíše jevy související, jako násilí, majetkovou kriminalitu, výtrţnictví, opilství atd., coţ není dle mého mínění dostačující, protoţe vhodná právní úprava by mohla přenést výkon tohoto „povolání“ z ulic, dálnic a pochybných „brlohů“ do k tomuto účelu vymezených veřejných domů, se zajištěním pravidelných lékařských prohlídek těchto ţen, stanovit zdanění příjmů z prostituování vzniklých a trestně postihovat provozovatele zmíněných podniků za zaměstnávání nezletilých osob nebo zneuţívání drog a jiných omamných látek. Zákonná regulace by mohla rovněţ přispět k osvobození prostituujících osob od neţádoucích „ochránců“ (pasáků), parazitujících někdy aţ nemravnou měrou na jejich výdělcích. Prostituce provozovaná dětmi je dozajista jedním z nejhorších jevů v oblasti mravnostní kriminality vůbec. Řadíme ji zpravidla pod skutkovou podstatu trestného činu obchodování s lidmi nebo svádění k pohlavnímu styku. Patří tedy mezi nejzávaţnější formy komerčního sexuálního zneuţívání dětí společně s dětskou pornografií a obchodování s dětmi pro různé účely (adopce, dárcovství orgánů atp.), přičemţ komerční sexuální zneužívání dětí bylo na 1. světovém kongresu proti komerčnímu sexuálnímu vykořisťování dětí ve Stockholmu v roce 1996 definováno jako: „použití dítěte pro sexuální účely výměnou za peníze nebo odměnu v naturáliích mezi dítětem a zákazníkem, dítětem a prostředníkem nebo agentem a jinými, kteří na obchodu s dětmi za tímto účelem vydělávají.“83 Všechny formy komerčního 82
BLÁHA, R., Trestněprávní aspekty prostituce v České republice. Praha: LexisNexis CZ s.r.o. ve spolupráci s Justiční akademií v Kroměříţi, 2008. s. 27-31. 83 VANÍČKOVÁ, E., KOTTNEROVÁ, R., KRÁL, J. et al. Komerční sexuální zneužívání dětí v České republice. Sborník z konference pořádané organizacemi Friedrich Ebert Stiftung, La Strada, Karo a Enya ve dnech 6.-7.11. 2001. Vydala Friedrich Ebert Stiftung, e. V., zastoupení v ČR, 2002. s. 15.
36
zneuţívání mohou být vzájemně provázány, takţe nezřídka se dětští prostituti stávají obětí pornografického průmyslu atd. Nemalou měrou se na tomto problému účastní některé turistické kanceláře, které zprostředkovávají tzv. sex turistiku, tedy dítě jako obchodní artikl často zahraničnímu pedofilnímu zájemci o sexuální kontakt. Zajímavá je provázanost dětské prostituce se zkušeností sexuálního zneuţití v dětství. Podle Vaníčkové aţ „38% komerčně zneuţívaných ţen bylo v dětství sexuálně zneuţito, 65% komerčně zneuţitých ţen má osobní zkušenost se sexuálním násilím před dovršení 25. roku ţivota a dvě třetiny chlapeckých prostitutů byly v dětství sexuálně zneuţity.“84 Mravnostní kriminalita páchaná na dětech patří k nejzávaţnějším, protoţe stigmatizuje a poškozuje oběti na celý ţivot. Můţe být příčinou vztahových problémů těchto dětí do budoucna, nedůvěřivosti, otupělosti vůči nezdravé sexualitě a další kriminalitě, podpořit v dětech násilné sklony, zvláště pokud samy byly násilí vystavovány, různé podoby závislostí (alkoholové, drogové aj.). Pokud jsou děti naší budoucností, zaslouţí si přednostní, výjimečnou ochranu a péči. Proto by páchání trestné činnosti na dětech mělo být tvrdě a nemilosrdně sankcionováno. 3.1.6
Prostituce ohrožující mravní vývoj dětí Skutkovou podstatu trestného činu prostituce ohroţující mravní vývoj dětí zavedl nově
trestní zákoník. Objektem je nerušený mravní vývoj dětí85 nebo také ochrana dětí před stykem s nevhodnou formou uspokojování sexuálních potřeb v podobě prostituce86. Objektivní stránka zahrnuje dvě základní skutkové podstaty rozdělené do prvních dvou odstavců zákonného ustanovení. Skutková podstata dle § 190 odst. 1 postihuje provozování prostituce v blízkosti školy, školského nebo jiného obdobného zařízení nebo místa, které je vyhrazeno nebo určeno pro pobyt nebo návštěvu dětí. Subjektem je tedy osoba provozující prostituci (ţena, muţ), a sice úmyslně v blízkosti školy atd. (subjektivní stránka). Druhá základní skutková podstata (§ 190 odst. 2) spočívá v organizaci, střežení nebo jiném způsobu zajišťování provozování prostituce v blízkosti školy, školského nebo jiného obdobného zařízení nebo místa, které je vyhrazeno nebo určeno pro pobyt nebo návštěvu dětí. Pachatelem můţe být kdokoliv, kdo úmyslně zabezpečuje nerušený provoz prostituce v blízkosti školy či na jiném místě určeném dětem nebo pro tento účel hlídá pohyb policie, zajišťuje prostituující osobě klientelu atp. Otázku, co je myšleno školou či školským zařízením nám zodpoví zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů (školská 84
VANÍČKOVÁ, E. Dětská prostituce. 2. doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. s. 54. KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 94. 86 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. s. 553. 85
37
poradenská zařízení, stravovny, internáty, dětské domovy, diagnostické ústavy atd.). Jiným obdobným zařízením je myšleno např. léčebné nebo rehabilitační zařízení a další podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, případně dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. 87 Místo vyhrazené pro pobyt a návštěvu dětí pak můţe být např. dětské hřiště, pískoviště a další místa, kde děti trvaleji pobývají. Okolností podmiňující pouţití vyšší trestní sazby je spáchání výše zmíněného trestného činu nejméně na dvou takových místech, a dále opětovné prostituování či organizování, střeţení nebo jiné zajišťování volného průběhu prostituce v místech určených dětem. Tento do zákona nově zapracovaný trestný čin pokládám za uţitečné řešení vytlačení prostituce alespoň z míst běţného pohybu dětí, protoţe právě ony by měly poţívat největší ochrany před pokroucenými modely lidských sexuálních vztahů. Navíc prostituování v blízkosti míst pohybu a pobytu dětí a mládeţe, můţe být nebezpečné i z hlediska vytypování příští dětské oběti, kterou pak „manaţer“ obchodu s „láskou“ zláká nebo unese a poté zneuţije jako dalšího novodobého otroka. Problematické by mohlo být vymezení pojmu „v blízkosti“ škol a dalších zařízení, ale pro mě osobně to znamená na dohled od těchto míst, případně na trasách běţného pohybu dětí a přesnější definování ponechávám soudní praxi. Je ale jasné, ţe děti se tak jako tak s prostitucí mohou střetávat na jiných místech, a to do doby, neţ vznikne právní úprava přesouvající pouliční prostituci do k tomuto účelu vyčleněných prostor. 3.1.7
Trestně právní aspekty pornografie Zvláštní část trestního zákoníku upravuje tři trestné činy v oblasti pornografie, a sice
šíření pornografie, výrobu a jiné nakládání s dětskou pornografií a zneužití dítěte k výrobě pornografie. Znění skutkových podstat bylo dle důvodové zprávy upraveno v návaznosti na Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte proti prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii ze dne 25. května 2000 a na Úmluvu o počítačové kriminalitě, Budapešť, ze dne 23. listopadu 2001 (článek 9) a v souvislosti s těmito dokumenty byly téţ upraveny trestní sazby, aby zajišťovaly účinný postih výroby a šíření dětské pornografie a pornografie zobrazující patologické praktiky, dále okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby tak, aby byl umoţněn přísnější postih šíření pornografie v rámci organizovaných skupin a šíření
87
KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 94-95.
38
prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě (Internet) či jiným podobně účinným způsobem.88 Dříve, neţ se pustím do rozboru těchto skutkových podstat, bylo by dobré podat definici pornografie. Pornografickým dílem se v právním slova smyslu míní „jakýkoliv předmět, který zvláště intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje a podněcuje samotný sexuální pud. Současně takové dílo hrubě porušuje uznávané morální normy společnosti a vyvolává pocit ošklivosti a studu. Pro pornografický charakter díla je rozhodující obsah celého díla, nikoli jen určitá část, výseč, kapitola, úryvek apod. Samotné zobrazení nahého lidského těla není pornografií. Za pornografická díla nelze povaţovat ani předměty určené k vědeckým, uměleckým a osvětovým cílům; např. fotografie genitálií či schémata pohlavního ústrojí v učebnicích, osvětové filmy či publikace znázorňující sexuální chování lidí, které jsou zaměřeny např. na prevenci pohlavních chorob, nechtěného těhotenství apod. Pornografií není ani umělecké dílo, byť by zobrazovalo nejintimnější chvíle lidí, popř. vyvolávalo sexuální vzrušení či vzbuzovalo pocit studu nebo ošklivosti. K pornografii nelze zařadit ani historicky cenné předměty, byť by jejich charakter byl pornografický.“89 Šíření pornografie Právní úprava tohoto trestného činu zahrnuje dvě základní skutkové podstaty a na tyto navazují dvě kvalifikované skutkové podstaty (okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby). Právem reprobovaného chování se dopustí ten, kdo vyrobí („zahrnuje i např. rozmnoţování pornografických fotografií, střih a jiné zpracování porno filmů, výrobu porno kazet či DVD z jiţ hotového původního materiálu atp.“90), doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří pornografické dílo (a sice fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné), v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku (brutální agrese, propichování částí těla, pálení, leptání kyselinou, řezání atd.), nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem. Druhá základní skutková podstata záleţí v jednání, kdy někdo nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje dítěti nebo na místě, které je dětem přístupné, vystavuje nebo jinak zpřístupňuje pornografické dílo (ať už písemné, či fotografické, filmové, počítačové, 88
Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [cit. 10-10-2010]. Dostupné z: . 89 KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 96. 90 Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [cit. 10-10-2010]. Dostupné z: .
39
elektronické nebo jiné). Vzhledem k tomu, ţe zákonodárce ve výčtu moţných nosičů pornografického díla vynechal u první skutkové podstaty písemné, lze předpokládat, ţe jej nelze zařadit do kategorie jiného pornografického díla. Tímto mohou být např. „sochy či plastické předměty pornografického charakteru“91. Objektem je v rámci první skutkové podstaty zájem na ochraně mravnosti92 a v druhém odstavci pak zájem na ochraně mravního rozvoje dětí před negativním působením pornografie93. Pachatelem můţe být kdokoliv a opět se vyţaduje úmyslná forma zavinění. První kvalifikovaná skutková podstata zahrnuje jednání pachatelem (výše popsané), který působí jako člen organizované skupiny, v úmyslu obohatit sebe či jiného značným prospěchem nebo nakládá s pornografickým dílem tak, jak je popsáno v prvních dvou odstavcích § 191 účinnějším způsobem (filmem, tiskem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí apod.). Nejpřísnější sankci pocítí ten, kdo se zmíněného jednání dopustí jako člen organizované skupiny působící ve více státech nebo v úmyslu získat pro sebe či jiného prospěch velkého rozsahu, tedy minimálně 5 000 000 Kč94. Srovnám-li právní úpravu tohoto trestného činu v trestním zákoně a trestním zákoníku, musím konstatovat, ţe nedošlo k závratným změnám. V trestním zákoně byla skutková podstata v podobě, jak ji lze spatřit v prvním odstavci šíření pornografie v trestním zákoníku doplněna o pornografické dílo zobrazující nebo jinak vyuţívající dítě. Trestní zákoník však tuto skutečnost upravuje v rámci trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, přičemţ trestní postih zůstal zachován. V rámci kvalifikovaných skutkových podstat však došlo v rámci trestního zákoníku k poměrně výraznému zmírnění trestních sazeb. Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií Znění skutkové podstaty trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií (a zároveň tr. činu zneuţití dítěte k výrobě pornografie)
je provedením Rámcového
rozhodnutí Rady EU č. 2004/68/SVV ze dne 22. 12. 2003, o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii.
91
KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 96. 92 KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 95. 93 KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 97. 94 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
40
Tento trestný čin opět sestává ze dvou základních skutkových podstat. Trestné je v prvním případě přechovávání (drţení) pornografického díla, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě, ať uţ v podobě fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné, v druhém případě je zapovězeno další nakládání s dětskou pornografií, tedy výroba, dovoz, vývoz, průvoz, nabídnutí, veřejné zpřístupnění, zprostředkování, uvedení do oběhu, prodej nebo jiný způsob opatření druhé osobě (osobám) pornografického díla, které opět zobrazuje nebo jinak využívá dítě a dále kořistění z takového díla, přičemţ podoba pornografického díla zahrnuje všechny vyjmenované v první skutkové podstatě. Z uvedeného je moţno dovodit zájem státu na vykořenění dětské pornografie uţ samotným postihem osob na straně poptávky, protoţe bez poptávky postupně „odumře“ nabídka. Objektem je zájem na ochraně morálních hodnot spočívajících v odsuzování dětské pornografie a ochrana dětí před jejich zneužíváním pro pornografické účely95. Hlavním objektem je však na tomto místě ochrana morálních hodnot (oproti ochraně dětí před vykořisťováním a zneuţívání k pornografickým účelům jako objektu trestného činu zneuţití dítěte k výrobě pornografie) a proto tento trestný čin nepostihuje pouze zobrazení skutečného dítěte, ale taktéţ např. počítačově vytvořenou postavu dítěte ve zmíněném kontextu, která je však realisticky ztvárněná. Pachatelem můţe být pro všechny případy kdokoliv a jedná se o úmyslný trestný čin. Co se týče okolností podmiňujících pouţití vyšší trestní sazby, jsou totoţné jako pro trestný čin šíření pornografie, ovšem s tvrdšími sankcemi. Mohu-li hodnotit právní úpravu rozebíraného trestného činu v trestním zákoníku, zdá se mi logičtějším a ucelenějším uspořádáním toho co bylo v trestním zákoně rozpracováno v rámci dvou trestných činů, tedy šíření pornografie [2. odst. písm. a)] a přechovávání dětské pornografie. Současnou podobu pokládám za zdařilejší. Zneužití dítěte k výrobě pornografie Trestný čin zneuţití dítěte k výrobě pornografie nedoznal s novou kodifikací trestního práva hmotného (TZ) sebemenší změny oproti skutkové podstatě vymezené v trestním zákoně. Z hlediska objektivní stránky je reprobováno přimění, zjednání, najmutí, zlákání, svedení nebo zneužití dítěte k výrobě pornografického díla a taktéţ kořistění z účasti dítěte na pornografickém díle (rodič prodávající své dítě za účelem natočení pornografického materiálu, osoba poskytující za úplatu byt, ateliér adt. pro stejné potřeby). Objektem tohoto trestného činu je ochrana dětí před vykořisťování a zneužíváním k výrobě pornografie 95
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. s. 559.
41
a taktéţ zdravý mravní vývoj dětí. Poškozeným, tedy předmětem útoku je dítě, dle TZ osoba mladší 18 let. Dvě kvalifikované skutkové podstaty zahrnují v prvním případě přísnější postih pro pachatele, člena organizované skupiny nebo jednajícího v úmyslu získat značný prospěch a v druhém případě pak pachatele, člena organizované skupiny působící ve více státech, nebo osobu, jeţ výše zmíněným způsobem jedná v úmyslu získat pro sebe či jiného prospěch velkého rozsahu. 3.1.8
Ohrožování výchovy dítěte Trestný čin ohroţování výchovy dítěte (a níţe rozebraný tr. čin svádění k pohlavnímu
styku) je v systematice zvláštní části TZ řazen mezi trestné činy proti rodině a dětem. Jeho úprava spočívá ve dvou základních skutkových podstatách, z nichţ pro naše účely hlubšího zkoumání mravnostní trestné činnosti je relevantní především první skutková podstata. Pachatelem, je dle § 201 odst. 1 osoba, která ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte (dítě si v důsledku jednání pachatele osvojuje škodlivé návyky, povahové rysy nebo sklony a zájmy zpravidla, ale ne nutně, vedoucí k morálnímu úpadku – alkoholová či drogová závislost, opakované páchání trestné činnosti, prostituování dítěte atp.96) jednáním, které spočívá ve čtyřech základních formách: svádění dítěte k zahálčivému (záškoláctví, ţebrání) nebo nemravnému životu (prostituování dítěte) umožnění dítěti vést zahálčivý nebo nemravný život (např. matka přehlíţí, ţe si dcera přivydělává prostitucí, poskytne byt k takovému jednání, ale bez úplaty, v opačném případě by se jednalo o kuplířství) umožnění dítěti opatřovat pro sebe či jiného prostředky trestnou činností (krádeţe) nebo jiným zavrženíhodným způsobem (prostituce) pachatel závažným způsobem poruší svou povinnost o dítě pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské péče (rodič vědomě ignorující záškoláctví dítěte) Objektem je tedy zájem na řádné výchově a zdravém rozumovém, citovém a mravním vývoji dětí. Pachatelem můţe být kdokoliv, v případě § 201 odst. 1 písm. d) osoba povinná pečovat o dítě, zpravidla rodič. Co se týče subjektivní stránky, postačí nedbalostní zavinění (viz. dikce zákona „byť i z nedbalosti“), ale u svádění se předpokládá úmysl pachatele.
96
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. s. 574.
42
Druhá základní skutková podstat pak postihuje byť i nedbalostní jednání, kterým pachatel umožní dítěti hru na výherním hracím přístroji v zákoně popsaném (zařízení umoţňující peněţitou výhru). Kvalifikovanou
skutkovou
podstatou
je
spáchání
výše
popsaných
jednání
ze zavrţeníhodné pohnutky, opětovně, získá-li pachatel tímto jednáním značný prospěch pro sebe či jiného nebo pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu. Srovnáním právní úpravy trestného činu ohroţování výchovy dítěte obsaţené v trestním zákoně a trestním zákoníku, nezjistíme závratné inovace. Došlo ke změně názvu tohoto trestného činu (z původního ohroţování výchovy mládeţe), nahrazení termínu zpustnutí za ohroţení rozumového, citového nebo mravního vývoje a v prvním odstavci bylo do trestního zákoníku jako reprobované jednání přidáno umoţnění dítěti opatřovat prostředky pro sebe nebo jiného trestnou činností či jiným zavrţeníhodným způsobem. 3.1.9
Svádění k pohlavnímu styku Zákonem zakázaného jednání se dopustí ten, kdo nabídne, slíbí nebo poskytne dítěti
nebo jinému úplatu, výhodu nebo prospěch, a sice za pohlavní styk s dítětem, pohlavní sebeukájení dítěte, jeho obnažování nebo jiné srovnatelné chování za účelem pohlavního uspokojení. Chráněným zájmen je zde poţadavek řádného mravního vývoje dítěte97, ale taktéţ zdravý rozumový, citový, mravní a tělesný vývoj dítěte a v neposlední řadě můţe být objektem ochrana dětí (osob mladších 18 let) před sváděním k prostituci nebo chování podobnému. Pachatelem je kdokoliv krom dítěte samého, coţ je dáno ustanovením § 203 a zároveň zásadou, ţe nemůţe být trestný ten, k jehoţ ochraně je ustanovení určeno. K dokonání činu není dle Jelínka podmínkou, aby dítě úplatu, výhodu nebo prospěch přijalo anebo aby k poţadovanému jednání dítěte skutečně došlo.98 Vzhledem k faktu, ţe trestný čin ohroţování výchovy dítěte je speciálním ustanovením k § 202 TZ, není moţný jednočinný souběh těchto trestných činů, ale je moţný souběh s trestným činem kuplířství nebo pohlavního zneuţití. Přísněji trestné je nově spáchání trestného činu svádění k pohlavnímu styku na dítěti mladším 15 let, dále spáchání činu ze zavrţení hodné pohnutky, po delší dobu pokračující trestná činnost výše popsaná a taktéţ opětovná. Právní úprava tohoto trestného činu byla
97
KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 129. 98 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. s. 576.
43
z trestního zákona do trestního zákoníku převzata aţ na zmíněnou okolnost podmiňující pouţití vyšší trestní sazby beze změny.
3.2 Některé trestné činy s mravnostní kriminalitou související Mravnostní kriminalita jde mnohdy ruku v ruce s násilnou trestnou činností a není ani výjimečná účast a propojení s organizovaným zločinem, často doprovázeným ohromnými zisky z pokořování a otročení lidských bytostí. Samo chování těchto zneuţívaných a vykořisťovaných osob můţe někdy přejít v ohroţení zdraví nebo ţivota jiných, zpravidla nezodpovědným přístupem ať uţ úmyslným či nedbalostním a v tomto případě se pak z oběti můţe stát v okamţiku pachatel. K sexuálně motivované trestné činnosti se váţe páchání méně závaţné související trestné činnosti, ale také nejsmutnější moţný následek zmaření lidského ţivota. Konkrétně můţeme právem reprobované jednání s vazbou na mravnostní kriminalitu najít ve skutkových podstatách trestných činů obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, omezování osobní svobody, zavlečení, vydírání, útisk, týrání osoby ţijící ve společném obydlí (domácí násilí), šíření nakaţlivé nemoci (i z nedbalosti), ohroţení pohlavní nemocí, výtrţnictví, (sexuálně motivovaná) vraţda. Výčet je poměrně bohatý, a proto jsem vybrala jen dva trestné činy, které povaţuji za nejzávaţnější z hlediska tématu diplomové práce a mediálně či celkově společensky zajímavé. Obchodování s lidmi Obchodování s lidmi je závaţný trestný čin související s porušováním lidských práv, útočící na lidskou důstojnost, jehoţ praxí je pravidelně zneuţívání, vykořisťování a podvádění bezbranných osob, násilné vynucování poţadovaných aktivit, vyhroţování, zneuţívání narkotik, zotročování lidí, korupční praktiky a další nebezpečná a pro společnost nepřijatelná jednání. Právní úprava tohoto trestného činu v TZ vychází ze snahy sladit zakázaný okruh škodlivého konání s evropskými a jinými mezinárodními dokumenty, k jejichţ promítnutí do právního řádu se Česká republika zavázala.99 Obchodování s lidmi lze definovat jako „jev, kterým je porušována vůle a právo na sebeurčení obchodované osoby, a kterým je poškozována její lidská důstojnost. Zpravidla má 99
Dle důvodové zprávy půjde zejména o Rámcové rozhodnutí Rady EU ze dne 19. července 2002 o potírání obchodování s lidmi (2002/629/JVV) a Rámcové rozhodnutí Rady EU o boji proti sexuálnímu zneužívání dětí a dětské pornografii (2004/68/JHA), protokol OSN o prevenci, potírání a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu atd. Více viz. Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [cit. 10-10-2010]. Dostupné z: .
44
podobu vykořisťování lidí v podmínkách nucených či otrockých prací.“100 Pokud hovoříme o mezinárodním obchodování lidí, příčinou, proč se někdo rozhodne riskovat a odevzdat se do rukou „zprostředkovatele práce či nového bydliště“ v cizí zemi bývá obvykle „chudoba a nezaměstnanost v zemi původu, sniţování zaměstnanosti ve veřejném sektoru, úpadek průmyslu a zemědělství nebo jen touha po lepším ţivotě s více příleţitostmi, přání získat perspektivnější zaměstnání a tomu odpovídající finanční ohodnocení, lepší sociální postavení a zacházení v bohatší zemi určení, ale také narůstající poptávka po levné nekvalifikované pracovní síle.“101 Současná právní úprava trestného činu obchodování s lidmi se vztahuje jak na přeshraniční, tak na vnitrostátní obchod a zasahuje dvě základní skutkové podstaty. První skutkovou podstatu naplní ten, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá dítě, aby ho bylo jiným užito k účelu, příp. k účelům stanoveným v zákoně (k pohlavnímu styku, výrobě pornografického díla, k odběru tkáně, buňky, orgánu, k službě v ozbrojených silách, k otroctví/nevolnictví, k nuceným pracím atd.) nebo kdo kořistí z takového jednání. Předmětem útoku je tedy v tomto případě osoba mladší 18 let a subjektem můţe být kdokoliv, přičemţ se opět vyţaduje úmysl pachatele. Objekt je pro obě skutkové podstaty totoţný, tedy osobní svoboda ve smyslu svobody pohybu i svobody rozhodování102. Druhý odstavec § 168 se vztahuje na osoby starší 18 let, kde se k trestnému jednání vyţaduje totéţ co v první skutkové podstatě, ale zde navíc za současného použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy či lsti anebo zneužívaje omylu oběti, její tísně nebo závislosti. Co se subjektu a subjektivní stránky týče, platí výše řečené. Podle důvodové zprávy je v obou případech souhlas oběti irelevantní, takţe i v případě, ţe poškozená osoba svolila s jednáním pachatele, je tento trestně odpovědný.103 Tvrdší následek ponese pachatel, dopustí-li se zmíněného jednání jako člen organizované skupiny, vydá-li takovým činem jiného v nebezpečí těţké újmy na zdraví nebo smrti, dále, je-li důvodem (úmyslem) jeho skutku získat pro sebe či jiného značný prospěch nebo zapříčinit uţití jiného k prostituci. Aţ 15 letý trest odnětí svobody můţe postihnout 100
EVROPSKÁ KOMISE GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO JUSTICI, SVOBODU A BEZPEČNOST. Zpráva expertní skupiny o obchodování s lidmi díl I. Přeloţili Soukup, D., Winterová, D. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha: Vydavatelství KUFR, 2005. s. 23. 101 EVROPSKÁ KOMISE GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO JUSTICI, SVOBODU A BEZPEČNOST. Zpráva expertní skupiny o obchodování s lidmi díl I. Přeloţili Soukup, D., Winterová, D. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha: Vydavatelství KUFR, 2005. s. 119. 102 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. s. 523. 103 Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [cit. 10-10-2010]. Dostupné z : .
45
pachatele, který způsobí svým jednáním těţkou újmu na zdraví, spáchá-li trestný čin v úmyslu získat pro sebe či jiného prospěch velkého rozsahu nebo koná-li ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Nejpřísnější sankci přirozeně bude muset strpět pachatel, který svým činem způsobí smrt (nedbalostně; úmysl by znamenal souběh trestných činů obchodování s lidmi a vraţdy). Trestní zákoník rozšířil oproti úpravě obsaţené v trestním zákoně okruh zakázaných jednání o svedení k účelům v zákoně jmenovaným a jako nový účel stanovil užití jiného k výrobě pornografického díla, k odběru tkáně, buňky nebo orgánu z těla oběti, k službě v ozbrojených silách a postihuje taktéţ kořistění z takového jednání. V rámci druhé základní skutkové podstaty pak přibyl znak pohrůţky jiné těžké újmy. Nově se objevující sankce u kvalifikovaných skutkových podstat je propadnutí majetku, coţ oceňuji zejména z důvodu, ţe obchodování s lidmi je obvykle zdrojem velkých nečistých příjmů, které takto mohou být zabaveny, přičemţ ideální by bylo rozdělit tyto hodnoty alespoň z části obětem. Závěrem snad jen připomenu, ţe trestný čin obchodování s lidmi je speciální k trestným činům kuplířství a svádění k pohlavnímu styku. Sexuálně motivovaná vražda Trestní zákoník nerozlišuje mezi vraţdou „prostou“ a sexuálně motivovanou, ale tento násilný trestný čin proti ţivotu je posuzován a postihován podle skutkové podstaty trestného činu vraţdy jako úmyslného usmrcení oběti pachatelem, s případnou okolnostní podmiňující pouţití vyšší trestní sazby, tedy provedení tohoto hrůzného jednání zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, kdy brutalita provedení je pro sexuální vraţdy typická. Důvodem, proč jsou sexuálně motivované vraţdy tak vděčným mediálním tématem je obvyklá obtíţnost vystopování pachatele, který si za své oběti vybírá zpravidla neznámé, snad i nenápadné osoby, mnohdy děti nebo seniory, nezřídka se jedná o sériového vraha a způsob provedení, jak jsem jiţ předeslala, bývá nanejvýš pohoršující. Přesto je však tento trestný čin spíše výjimečný. Dle slov Netíka, „pravou sexuální vraţdou není akt usmrcení oběti např. znásilnění nebo pohlavního zneuţívání, vedený snahou pachatele uniknout odhalení. Ten bývá obvykle označován jako zakrývací vraţda“104. Daleko typičtějším důvodem je „potřeba pachatele snížit usmrcením či jednáním, které k usmrcení vede, nashromážděné
104
KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 391.
46
sexuální vzrušení, uspokojit sexuální potřebu, kdy sexuální motivace bývá doprovázena motivy moci, potřebou ovládat a ponižovat oběť“105. Kuchta, J., Válková, H. a kol.106 uvádějí způsoby provedení sexuálních vraţd podle Purcellové, kde je u vrahů specifickým způsobem zakomponována agrese do sexuální motivace. Řadí sem případy: nekrofilie a nekrosadismu, kdy pachatel dosahuje sexuálního uspokojení manipulací s mrtvým tělem, sadismu, kdy k sexuálnímu uspokojení vede trestání a týrání oběti, antropofágie (kanibalismus), charakteristické potřebou pojídat části těla oběti (často ty části těla, které mají vztah k sexu – penis, prsa, ţenský genitál), pikérismu, pro nějţ je typická intenzivní potřeba bodat či řezat oběť, vympýrismu, vyznačující se potřebou pít krev oběti, flagelace, kdy pachatel dosahuje sexuálního uspokojení bitím nebo bičováním oběti Oběti těchto vraţd bývají nejčastěji ţeny, mladé (mezi 15. a 30. rokem věku) nebo naopak v seniorském věku, často se základním vzděláním, nenápadné, ale v poměrně vysokém procentu případů pod vlivem alkoholu (coţ pachateli zjednoduší „práci“), pachatel je pro ně pravidelně osoba neznámá. Pachatelé, dle poznatků, které podává Netík, „typicky napadají oběti v blízkosti místa svého bydliště. K prvnímu kontaktu s obětí dochází zpravidla na veřejně přístupném místě, ve společenských prostorách, v MHD atd. Většinou bývají pod vlivem alkoholu, s obětí navazují verbální kontakt, často zdvořilý, v menším mnoţství případů agresivní, kdy pachatel vulgárně vyzývá oběť k souloţi nebo vyhroţuje. K útoku většinou pouţívají zbraně (noţe, škrtidla atp.), před usmrcením oběť zraňují, v menším počtu případů i po smrti. Sperma nebývá na místě činu, ani na těle oběti nalezeno. Sami pachatelé často uvádějí, ţe k ejakulaci nedošlo, coţ naznačuje jejich neschopnost dojít koitálními aktivitami k orgasmu. Menší část pachatelů depersonalizuje oběť zohavením obličeje. Ve třetině případů dochází k sexu po usmrcení oběti, ve čtvrtině případů navíc oběti odcizují cenné předměty, jednak z důvodů majetkových, jednak jako suvenýr, aby si posléze mohli připomenout „slastné“ chvíle 105
KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 391. 106 Následující dělení je pouţito z: KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 391.
47
strávené s obětí. Nevracejí se na místo činu. K útokům dochází nejčastěji na jaře a v létě, zejména v nočních a brzkých ranních hodinách.“107 Z výše uvedeného je patrné, ţe typický (pravý) pachatel sexuálně motivované vraţdy, bude jednat s rozmyslem a pečlivě dopředu naplánuje a promyslí kroky, které vůči oběti podnikne. Vytypuje oběť, zváţí své moţnosti, můţe pouţít i omamných či jiných prostředků paralyzujících „kořist“. Toto jednání s rozmyslem nebo po předchozím uváţení je podle ustanovení trestního zákoníku přísněji trestné, neţ úmyslné usmrcení například v úleku, zmatku, v afektu. Promyšlenost a plánovitost naznačuje zvlášť závaţné, chladnokrevné a zavrţeníhodné jednání. Okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby jsou v rámci trestného činu vraţdy rozmanité, od jiţ zmíněného zvlášť surového nebo trýznivého provedení po další jednání, kde motivem můţe být např. snaha zakrýt či usnadnit jiný trestný čin, získat majetkový prospěch, navţdy umlčet svědka nebo odstranit jiné osoby z důvodu výkonu jejich povolání nebo rasy, etnické příslušnosti, politických názorů atd. Nelze taktéţ opomenout vraţdu více osob, těhotné ţeny a dítěte mladšího 15 let jako další okolnosti kvalifikované skutkové podstaty. Podle Marešové „zůstává rozsah evidované mravnostní kriminality od roku 1991 na zhruba stejné výši (do 2000 trestných činů evidovaných každoročně Policií ČR), ale sociálně patologické jevy s ní spojené se spíše rozšiřují“.108 Důvodem můţe být např. větší otupělost a tolerance společnosti vůči násilí, které je vehementně mediálně propagováno, sexuální tématikou přehlcená knihkupectví, půjčovny filmů, kina, internetové stránky a v neposlední řadě televize. Tuto kapitolu bych si dovolila ukončit výzvou, kterou směřuji i sama sobě, abychom byli všímavější ke svému okolí, nezavírali oči před starostmi a trápeními osob pohybujících se v naší blízkosti a byli ochotni podat pomocnou ruku těm, kteří to potřebují.
107
KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 392. 108 CEJP, M.; MAREŠOVÁ, A.; BALOUN, V. et al. Variantní scénáře vybraných druhů kriminality. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha: Vydavatelství KUFR s. r. o., 2008. s. 35.
48
4 Osoba pachatele a oběti mravnostního trestného činu O pachateli a oběti mravnostní kriminality uţ bylo v rámci předchozích kapitol leccos řečeno. Zejména k transparentním trestným činům znásilnění a pohlavního zneuţití se váţí jistá vysledovaná specifika vztahu pachatel – oběť, která jsem však nastínila v části práce těmto trestným činům věnované. V rámci kriminologie a kriminalistiky (i soudní psychologie a sexuologie) byly zpracovány nejrůznější typologie a charakteristiky, dle kterých lze pachatele i oběť začlenit do nejrůznějších kategorií. Cílem těchto výzkumů je snaha zjistit a pochopit motivy pachatelových činů, proč se určitá skupina lidí dopouští určitého (protiprávního) jednání, jaké faktory zde mají vliv, zda a jak lze preventivně působit na pachatele a k prevenci vychovávat potenciální oběti, zjistit okruh potenciálních obětí atd. Motivy pachatelů k zákonem reprobovanému jednání v rámci mravnostní kriminality mohou být různorodé, od typické potřeby uspokojení sexuálního pudu, přes touhu poníţit, pokořit, kontrolovat, zranit či ovládnout oběť, ukojit potřebu důleţitosti, pocit moci nebo je pachatel hnán zlobou či jednoduše touhou po zisku, coţ nevylučuje kombinaci předešlého. V následujících podkapitolách se budu podrobněji zabývat typologií pachatelů a obětí, osobnostními charakteristikami pachatelů, následky kriminální zkušenosti na kvalitu ţivota oběti a dalšími souvisejícími otázkami.
4.1
Pachatel mravnostního trestného činu Pachatele mravnostního trestného činu (stejně tak pachatele ostatní kriminality) nelze
naprosto konkrétně popsat nebo vymezit, coţ je dáno jedinečností kaţdého člověka jako individua, specifičností osobnosti a vlivů, které utváří hodnotový rámec a postoje k mravním pravidlům kaţdého z nás. Přesto můţeme pachatele mravnostních trestných činů, alespoň orientačně, rozdělit do tří základních skupin:109 Pachatelé, kteří se mravnostní trestné činnosti dopouštějí příleţitostně, bez významné motivace. Pachatelé, kteří se mravnostní trestné činnosti dopouštějí cílevědomě, promyšleně aţ organizovaně, kde základním motivem je uspokojení sexuálních potřeb nebo zisk. Pachatelé patologicky zaměření, se sexuální nebo jinou úchylkou.
109
Následující členění převzato z: CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 23.
49
Jako další moţné se nám nabízí členění pachatelů podle věku oběti, na kterou se zaměřují. Pak rozlišujeme delikventy dopouštějící se mravnostní trestné činnosti na mládeži nebo na dospělých osobách110. Do první kategorie řadíme „osoby, které trpí určitou formou sexuální deviace (většinou recidivisté, pro které hrozba vysokého trestu je podruţná ve srovnání s vidinou ukojení zvrácených sexuálních potřeb, někteří pachatelé jsou obzvlášť nebezpeční svojí sadistickou orientací s vysokou mírou promyšleného a připravovaného jednání), dále osoby se sexuální nedostatečností (např. impotenti, obvykle pachatelé vyšší věkové kategorie, v niţším věku však touto sexuální orientací netrpěli), osoby, na kterých je oběť závislá (otec, vychovatel, učitel atd., jinak s dobrou pověstí, trpí sexuální nedostatečností nebo jeho sexuální potřeby nejsou dostatečně uspokojovány, pouţívá zpravidla zastrašování, citové vydírání, mnohdy za účasti či přehlíţení partnerky/manţelky, jedná se o trestnou činnost vysoce latentní) a mladistvé pachatele (dopouštějí se trestné činnosti spontánně, často jako reakce na provokující jednání dívek, mnohdy dochází k sexuálnímu styku po vzájemné dohodě). Do druhé skupiny můţeme začlenit osoby v dospívajícím věku (stejná charakteristika jako pro mladistvé v první kategorii) a pachatele, kteří mravnostní trestnou činnost berou jako zdroj příjmů (sexuální ukájení zde není motivem, pouţívají zpravidla násilí, vydírání, zastrašování atp., jedná se o velmi nebezpečnou skupinu pachatelů, přičemţ nebezpečnost se zvyšuje s mírou organizovanosti trestné činnosti). Samostatnou kapitolu tvoří recidivisté, pro které je společný určitý postup jednání spočívající v typování oběti, typování místa spáchání mravnostního trestného činu, způsobu navazování kontaktu s obětí, překonávání jejího odporu nebo uvedení oběti do stavu bezbrannosti a způsobu utajování trestné činnosti.“111 Slovy Marešové: „Snaha zobecňovat poznatky o osobách pachatelů byla vţdy součástí zkoumání kriminality a téměř vţdy byla doprovázena pokusy zařadit pachatele podle určitých znaků do určitých navzájem odlišných skupin. „Čisté“ typy však ve skutečnosti neexistují, vţdy se jedná jen o přiblíţení se nějakému, pro potřeby dalšího třídění vymezenému typu.“112 V historii kriminologie vzniklo nepřeberné mnoţství typologií pachatelů trestných činů. Základní třídění ale spočívá v rozhodujícím vlivu, který dopomůţe potenciálnímu pachateli k jeho „kriminální dráze“. Tím mohou být biologické dispozice, psychické dispozice nebo vliv 110
CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 23. 111 Upraveno z: CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 23-25. 112 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 120121.
50
sociálního prostředí113. Zjednodušeně lze podle tohoto základního třídění dovodit, ţe určující vliv biologické dispozice znamená, ţe člověk je předurčen ke kriminálnímu jednání svojí narušenou psychikou nebo tělesnou konstitucí jako vrozených faktorů, dědičně daných kriminálních vloh (Lombrosova teorie rozeného zločince, oligofrenní (mentálně retardovaný) pachatel). Vliv psychických dispozic na utváření osobnosti je vyzdvihován Eysenckovou teorií rozdílného podmiňování, která vychází z poznatku, ţe „lidské chování v dospělosti je podmíněno především výchovou v dětství“114, tzn., zločince si vychováváme, respektive špatnou výchovou či absencí výchovy sami podporujeme bujení kriminality. V typologiích s předním vlivem psychických dispozic bývá patrnější zaměření na strukturu osobnosti pachatele (schopnosti, charakter, temperament, volní vlastnosti, motivace, postoje, zájmy, psychické zvláštnosti atd.115) a jeho schopnost přizpůsobovat se změnám (nové ţivotní podmínky). Zvláštní kategorii na tomto místě představují psychopati (osoby se specifickou poruchou osobnosti), u nichţ se „odhaduje aţ 30% podíl na páchání všech trestných činů a účast mezi recidivisty bývá odhadována 70 – 100%“116. „Typologie zdůrazňující vliv sociálního prostředí na utváření osobnosti pachatele vycházejí především ze zkoumání jeho sociálního prostředí, procesu sociálního učení, hodnotových orientací delikventa a jeho sociálního začlenění. Kriminální chování je pak chápáno jako výsledek sociálního učení.“117 Všechny zmíněné typologie mohou být částečně nebo zcela platné pro konkrétního pachatele, ale většinou dle mého názoru půjde o kombinaci všech vlivů. Důleţitý je genetický základ, ale neméně významná je výchova v dětství a vlivy sociálního prostředí, ve kterém člověk vyrůstá a přebírá jeho modely chování. „Typologie pachatelů se vyuţívá při konstruování typických vyšetřovacích verzí o pachatelích jednotlivých druhů trestných činů a je uţitečná zejména pokud je delikvent neznámá osoba, není dostatek informací, a tudíţ nelze ještě vytyčit konkrétní vyšetřovací verze.“118 K dalším charakteristikám osobnosti pachatelů patří „psychické zvláštnosti, tedy psychické abnormity, včetně intelektu mimo normu, sexuální aberace, duševní nemoci a poruchy, stavy sníţené příčetnosti, výskyt závislosti na návykových látkách včetně alkoholu
113
NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 122. NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 125. 115 Tamtéţ. 116 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 126. 117 Tamtéţ. 118 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 62. 114
51
aj.“119 Podle § 116 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, „je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu vţdy znalec z oboru psychiatrie“, coţ nevylučuje moţnost vyţádání znaleckých posudků z oboru psychologie, sexuologie a dalších. Pro doplnění Marešová dodává, ţe „významnými charakteristikami vhodnými k odlišení a zpřesňujícímu popisu osobnosti pachatele jsou také temperament, inteligence, charakter, volní vlastnosti, sociální podmínky utváření osobnosti, včetně rodinného a výchovného prostředí a širšího společenského začlenění, způsob vyuţívání volného času, dosaţené vzdělání, povolání, průběh zaměstnání, způsob obţivy, chování při výslechu, chování ve vězení, způsob ţivota po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a další.“120 Většina pachatelů mravnostní trestné činnosti jsou muţi, ţeny se podílejí jen zanedbatelným procentem. Co se věku týče, bylo jiţ výše naznačeno, ţe kaţdá věková kategorie má svá specifika a motivy páchání mravnostní kriminality budou přirozeně rozlišné u mladistvého v porovnání s důchodcem. Faktem ovšem zůstává, ţe „největším početním i podílovým zastoupením a intenzitou se v ČR i jiných zemích vyznačují osoby (hlavně muţi) ve věku do 30 let“121. S otevřením hranic a svobodným pohybem osob se zvýšila kriminalita páchaná cizinci (cizími státními příslušníky či etnicky odlišným obyvatelstvem). Ti však bývají také oběťmi. Kriminalita související s cizími státními příslušníky je typická pro velká města, tedy předně Prahu, ale taktéţ příhraniční oblasti. Obecně se trestné činnosti na našem území dopouštějí nejvíce „Slováci (často slovenští Romové), na druhém místě Ukrajinci a dále Vietnamci, jedná se především o majetkovou trestnou činnost, případně násilnou a hospodářskou“122. Z hlediska mravnostní kriminality však tvoří nepočetnou skupinu delikventů. Výše uvedené údaje byly zpracováním především kriminologických poznatků, oproti tomu kriminalistika se zaměřuje na „studium takových vlastností pachatele, které jsou významné pro vypracování účinných metod potírání kriminality, tedy“123: vlastnosti pachatele ovlivňující tvorbu stop a výrazně se v nich zobrazující vlastnosti pachatele ovlivňující jeho chování v průběhu vyšetřování 119
NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 142. NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 143. 121 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 137. 122 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 137-138. 123 Následující členění viz.: MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 57. 120
52
vlastnosti charakteristické pro typické pachatele určitého druhu trestných činů K prvnímu bodu jsou kriminalisticky významné zejména „vlastnosti, které se snadno a výrazně zobrazují ve stopách (papilární linie na prstech a dlaních, biologické vlastnosti krve), vlastnosti vysoce specifické, mající značnou individualizační hodnotu (zvláštní znamení v popisu člověka), vlastnosti trvalé, podléhající jen malým změnám v čase (velmi důleţité pokud mezi spácháním a vyšetřováním tr. činu uplyne delší doba, např. papilární linie, DNA), vlastnosti obtížně odstranitelné, nesnadno změnitelné a utajitelné (vada ve výslovnosti), vlastnosti nápadné, které si svědci snadno zapamatují (jizva, tetování, amputace, plešatost atd.).“124 Studovat vlastnosti pachatele ovlivňující jeho chování je velmi důleţitý úkol pro kriminalisty, ale taktéţ ostatní orgány činné v trestním řízení, protoţe pak je moţno odhalit delikventovy úskoky a případně jej psychologicky „zpracovat“, aby vyšly najevo pravdivé skutečnosti. Zejména je potřebné znát „postoj pachatele ke spáchanému deliktu (zda jej vnitřně zavrhuje či schvaluje), dále jeho postoj k doznání (pachatel můţe proţívat vnitřní konflikt, zda přiznat pravdu s následkem sankce či zapírat, coţ je výzva pro kriminalistu, který má šanci probudit v pachateli morální cítění a nastimulovat jej k doznání), způsoby maření vyšetřování pachatelem (útěk, skrývání se, ničení důkazů, fingování, navádění svědků ke křivé výpovědi, korumpování vlivných osob, simulace duševní poruchy atd.), způsob jak vést výslech konkrétního pachatele (delikventi se často vyznačují egocentrismem, bezohledností, nepřizpůsobivostí, brutalitou, citovou chladností, sobectvím, ale stejně tak mohou být vytrvalí, důkladní a inteligentní, někteří trpí psychopatií, alkoholismem, slabomyslností a všechny tyto vlastnosti se promítají do celkového chování pachatele ať uţ při páchání trestného činu nebo později při vyšetřování a je důleţité je zhodnotit (vzít v potaz) i při výslechu).“125 Na závěr ještě připojím metodu psychologického profilování neboli „psychologického portrétu“, která „vyuţívá krom psychologických vlastností pachatele, taktéţ biologické a sociální a pouţívá se v situacích, kdy pachatel není znám, ale zanechal bohaté stopy, které poskytují informace o jeho vlastnostech. Tyto informace se vyvozují ze způsobu spáchání, z předpokládaných vztahů pachatele a oběti, z motivace a dalších skutkových okolností
124
MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 58. 125 Upraveno z: MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 59-61.
53
případu. Metoda je vyuţitelná u omezeného okruhu deliktů, např. u sadistických vraţd, znásilnění, pohlavního zneuţívání atd. Profil pachatele by měl obsahovat: věk, pohlaví, rodinný stav, stupeň vzdělání, inteligence, emocionalita, charakter, patologické známky chování, sexuální návyky a deviace, ţivotní styl, sociální původ, současné postavení, zaměstnání, návyky, vzhled a úprava zevnějšku, bydliště ve vztahu k místu činu, motiv činu, recidiva, pravděpodobnost opakování deliktu, doporučení, jak přistupovat k pachateli po jeho odhalení. Mělo by jít o charakteristiky, které se mohou výrazně projevovat v jeho všedním ţivotě, jsou snadno pozorovatelné, specifické nebo nápadné.“126
4.2
Oběť mravnostního trestného činu, problematika viktimizace Obětí trestného činu obecně se zabývá viktimologie (součást kriminologie), jako věda
„zkoumající 6 skupin jevů, kterými jsou osoba oběti (její biologické, psychické a sociální vlastnosti), vztahy mezi obětí a pachatelem, viktimizace (tedy proces, ve kterém se z potenciální oběti stává oběť skutečná) a role oběti v procesu viktimizace, dále role oběti v procesu odhalování, vyšetřování a soudního projednávání věci, pomoc oběti, způsoby jejího odškodnění a rehabilitace a ochrana občanů před viktimizací.“127 Viktimologická zjištění jsou pak vyuţívána pro prevenci kriminality, odhalování a vyšetřování trestných činů, ochranu obětí včetně zlepšení jejich postavení v trestním řízení atd. V rámci kriminalistiky pak vznikl obor kriminalistická viktimologie, kterou zajímá „oběť jako zdroj informací o trestném činu, oběť jako původce a nositel stop a na základě vztahu oběti k pachateli vypracovává postupy jeho usvědčení. Detailně se zabývá např. rolí obětí při oznamování trestných činů, výslechem svědků-poškozených, spoluprací s obětí při rekognici, rekonstrukci trestného činu, vyšetřovacím pokusu.“128 V rámci hlubšího zkoumání obětí bylo zjištěno, ţe některé osoby nebo skupiny osob se s větší pravděpodobností neţ jiné mohou v průběhu svého ţivota stát obětí trestného činu. Můţe to být dáno některými profesemi, kde například zaměstnanci bank či taxikáři bývají častěji oběťmi majetkové trestné činnosti, nebo věkem, přičemţ ohroţenou skupinou jsou především mladí lidé, vliv mají zajisté i osobnostní (psychické) vlastnosti jako naivita, důvěřivost nebo lehkomyslnost a některé kriminalitě jsou vystaveni především cizinci,
126
Upraveno z: MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 62-63. 127 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 151-152. 128 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 152.
54
náboţensky zaloţení jedince nebo také homosexuálové. Této „disponovanosti jedince nebo skupiny osob stát se obětí trestného činu“129 se říká viktimnost. Zásahem pachatele do fyzické a psychické integrity oběti v rámci mravnostní trestné činnosti dochází k tzv. viktimizaci, tj. poškození oběti jednáním pachatel a s tím spojené negativní následky (strach, pocit zneuctění a nedůstojnosti, ztráta pocitu bezpečí a důvěry, pocit nespravedlnosti, izolace, stigmatizace atd.). Rozlišujeme následky spojené přímo s útokem pachatele, újmu vzniknuvší v době spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté (fyzické zranění, šok atd.), nazývané primární viktimizace a újmu, která vzniká aţ s časovým odstupem nejčastěji reakcí sociálního okolí (partnera/manţela, rodiny, přátel), dalším jednáním pachatele (výhruţky, zastrašování), medializací a stigmatizací oběti a také bohuţel přístupem orgánů činných v trestním řízení, označovanou jako sekundární viktimizace (tedy proces vzniku sekundární rány - újmy). Podle Marešové „někteří forenzní psychologové uţívají i pojem terciální viktimizace a chápou ji jako dlouhodobou újmu, kdy ani po delším čase, po určité nápravě a odškodnění oběti, není tato schopna se s trestným činem na ní spáchaným vyrovnat, navázat na svůj předchozí způsob ţivota. Příčina terciální viktimizace bývá pak hledána především v osobnostním zaloţení oběti. Někdy bývá tímto pojmem označován proces, ve kterém jsou poškozeny další osoby, např. pozůstalí.“130 Dle tvrzení Čírtkové „se při zvláště ničivém dopadu trestného činu můţe u oběti rozvinout tzv. posttraumatická stresová porucha (PTSP). Tímto termínem se označuje soubor různých poruch chování a proţívání včetně fyziologických reakcí (poruchy spánku, potivost, třes, nevolnost apod.), které vznikají jako důsledek extrémního stresového proţitku, přesahujícího běţnou lidskou zkušenost. Záludnost PTSP spočívá v tom, ţe rozmanité příznaky mohou propuknout aţ po delším časovém úseku od proţité krize.“131 Významné a nezastupitelné z hlediska bezprostřední a dlouhodobější pomoci obětem trestné činnosti jsou zcela jistě nestátní organizace typu Bílý kruh bezpečí, Liga lidských práva aj., které se zapojují do prevence kriminality a bojují za lepší postavení obětí z hlediska jejich práv. Oběti byly a jsou stejně jako pachatelé předmětem výzkumů a třídění, jejichţ výsledkem mohou být různé typologie obětí. Mezi nejpouţívanější patří:132
129
Tamtéţ. Ministerstvo vnitra ČR. O významu poznávání obětí trestné činnosti [online]. [cit. 15-10-2010]. Dostupné z: . 131 ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. s. 114. 132 Následující členění je převzato z: ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. s. 100-102. 130
55
Typologie obětí podle zažitého trestného činu – oběti přímého fyzického násilí, oběti sexuálního násilí, oběti domácího násilí, oběti s majetkovou újmou způsobenou vloupáním do soukromí a oběti podvodů Typologie obětí podle reakce na trestný čin – oběť s expresivní a kontrolovanou reakcí (podle intenzity vnějšího chování), oběť pasivní, odevzdaná, aktivní Typologie obětí podle interakce „oběť – pachatel“ v době kolem spáchání trestného činu – patří mezi nejznámější, uvedl ji viktimolog E. A. Fattah a rozlišuje 5 základních typů: 1) Zúčastňující se oběť - kriminálnímu činu předchází interakce mezi pachatelem a obětí, která nezanedbatelným způsobem ovlivňuje motivaci pachatele. 2) Nezúčastňující se oběť - před činem nedochází k interakci mezi pachatelem a obětí, motivace kriminálního jednání nemá přímou „vztahovou“ vazbu na oběť. Oběť v tomto případě neměla moţnost vnímat potencionální ohroţení dříve neţ v momentu samotného útoku. 3) Provokující oběť - oběť podcenila nebezpečnost situace, špatně odhadla pachatele a vystavila se tak silně viktimogenní situaci. 4) Latentní oběť – obvykle se vyznačuje přítomností všech viktimogenních faktorů. Role oběti není ovšem veřejná, újma není formálně známa. Velká latence se předpokládá zejména u obtíţně kontrolovatelných jevů jako je násilí (fyzické, psychické, sexuální), páchané v rodinách. S větší latencí lze počítat rovněţ u deliktů, jejichţ zveřejnění formou oznámení naráţí na četné emocionální bariéry a společenské předsudky, jako např. sexuální zneuţívání dětí. 5) Nepravá oběť – role oběti je získána omylem, nedopatřením, shodou nešťastných náhod. Osoba se ocitla v nesprávnou dobu na nesprávném místě a stala se zcela náhodně a často také v zastoupení někoho jiného obětí. Útok původně směřoval jiným směrem. Tento přehled však není zdaleka vyčerpávající. Existují další moţná členění obětí, např. „podle kritéria viktimologické viny“ (oběti, které zavinily svou viktimizaci /individuálně, příslušností/ a oběti, které nezavinily svou viktimizaci /individuálně, příslušností/)133 nebo další typy jako „skrytá oběť (utajená před policií a justičními orgány), predestinovaná oběť (osoba s vysokým rizikem viktimizace), předstírající oběť (inscenuje újmu), hypertrofující oběť (zveličuje skutečně utrpěnou újmu), dobrovolná oběť (vyslovila
133
NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 160.
56
souhlas s poškozením, masochista), oběť recidivista (opakovaně se stává obětí např. svou naivitou, důvěřivostí, nebezpečnými aktivitami)“134 aj. Kriminalistika se v rámci našeho tématu zajímá především o „podíl oběti na vzniku predeliktní situace (viktimogeneze, viktimologické zavinění), s tím související následné chování oběti v průběhu vyšetřování ovlivněné chováním oběti při zrodu a v průběhu trestného činu a o vztah mezi pachatelem a obětí. Ten se promítá do procesu objasňování a vyšetřování trestného činu. V mnoha případech jde o blízký vztah – manţelský, partnerský, otcovský, jiný rodinný, kolegiální, přátelský atd., coţ přirozeně ovlivňuje ochotu oběti ohlásit trestný čin, spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, pravdivě vypovídat atp.“135 Zjištěným faktem je, ţe mravnostní kriminalita bývá oběťmi často utajovaná. Důvodem můţe být nedůvěra v práci vyšetřovatelů a soudců, obava z odhalení skutečnostní, které by mohly být k tíţi oběti a stigmatizovat ji do budoucna, strach ze zveřejnění něčeho za co se oběť stydí, z jitření ran a prodluţování utrpení, nebo také obava o svůj ţivot (pachatel se pohybuje na svobodě, vyhroţuje atp.). Zvláště pro onu latenci je tato kriminalita nebezpečná a měla by být přijata veškerá opatření k zajištění pocitu bezpečí potenciálních obětí a důvěry v nápravu, pokud se uţ takto hrozivá zkušenost přihodí.
134
NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. s. 160. Upraveno z: MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 67-68. 135
57
Závěr Mravnostní kriminalita je stará jako lidstvo samo a je poměrně nesnadné přijít s něčím novým, co jiţ nebylo v historii tisíckrát řečeno, zaručeným receptem na prevenci či potlačení tohoto sociálně patologického jevu. Přesto jsem se snaţila dát do této práce kus sebe samé a vyjádřit v rámci odbornějšího textu své vlastní myšlenky a názory. Musím zhodnotit, ţe zpracovávání tohoto pro mě ne jednoduchého úkolu, mi bylo velkým osobním přínosem uţ jen nutností zformulovat myšlenky, zorientovat se v ohromném mnoţství textů, kontrolovat návaznost jednotlivých částí a myšlenek při zachování logické struktury práce. V souladu s cílem, který jsem si stanovila v úvodu této diplomové práce, bylo mojí snahou, ačkoliv rozumím, ţe čtenář odborník by neměl nejmenší problém pochopit právní význam slov v tomto textu pouţitých, podat definice pouze těch pojmů, které povaţuji z hlediska rozebírané problematiky za klíčové a má-li být práce srozumitelná i laické veřejnosti, o coţ jsem usilovala, chápu tyto základní definice jako nepostradatelné. Mám-li hodnotit součastnou právní úpravu mravnostní trestné činnosti obsaţenou v trestním zákoníku i kodex jako takový, celkově ji povaţuji za uspokojující a dozajista jsme ve větší míře neţ za účinnosti předešlé úpravy trestního zákona dostáli závazkům, které České republice vyplývají z mezinárodních smluv. Cením především systematiku zvláštní části trestního zákoníku, kde lze spatřit, ţe priority státu záleţí především v ochraně zdraví, ţivota, svobody a v neposlední řadě lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Významnější chyba, kterou jsem odhalila, byla uţ novelou odstraněna. Mám na mysli původní úpravu trestného činu sexuálního nátlaku, kde došlo následně k logičtějšímu přesunu znaku zneuţití bezbrannosti do první skutkové podstaty (z původní druhé), tudíţ jediný větší nedostatek shledávám v právní úpravě trestného činu znásilnění, kde v okolnostech podmiňujících pouţití vyšší trestní sazby jednoznačně postrádám znásilnění dvěma a více pachateli, přičemţ postavení spolupachatele se stejnou sazbou trestu odnětí svobody jaká náleţí pachateli „hlavnímu“, nepovaţuji za adekvátní sankci. Domnívám se, ţe znásilnění více osobami musí být pro oběť daleko dramatičtější zásah do psychiky a dost moţná fyzické integrity, neţ znásilnění jedním pachatelem. Oběť můţe pociťovat ještě větší stud a poníţení před přihlíţející, byť i jen jedinou další osobou, nehledě na svírající strach, pokud očekává, ţe ohavná zkušenost, kterou právě proţívá, se za několik okamţiků patrně zopakuje konáním dalšího pachatele. Na druhou stranu se mi nová úprava skutkové podstaty trestného činu znásilnění zamlouvá odstraněním znaku pohrůţky bezprostředního násilí a zařazením pohrůţky jiné těţké újmy, coţ umoţňuje 58
postihnout jako intenzivní nátlak směřující k vykonání pohlavního styku téţ jednání na straně pachatele, které by dříve nebylo moţné kvalifikovat jako trestný čin znásilnění, ale vydírání s podstatně liberálnější sankcí. Navíc donucení k souloţi je nyní chápáno jako okolnost podmiňující pouţití vyšší trestní sazby, coţ hodnotím také kladně. Ačkoliv lze v „nové“ úpravě trestního zákoníku najít pojmy, které se zdají být neurčité aţ vágní, spoléhám na soudní praxi, ţe si s tímto problémem vbrzku poradí, stanoví jasnější vymezení a mantinely tam, kde zákonodárce ponechal prostor pro úvahy a zamyšlení. V této práci jsem se snaţila podat obecnou charakteristiku mravnostní trestné činnosti, ale i hlubší rozbor konkrétních skutkových podstat, řazených do mravnostní kriminality. Nejvíce prostoru jsem pak přirozeně věnovala nejzávaţnějším a nejčastěji se vyskytujícím trestným činům v této oblasti, tedy znásilnění a pohlavnímu zneuţití. Zpracovala jsem dané téma nejen optikou trestního práva, ale taktéţ se zohledněním poznatků kriminologických, kriminalistických a částečně sexuologických. První kapitola je věnována obecné charakteristice mravnostní trestné činnosti, vymezení některých základních termínů, úvahám nad pojmem morálky a zamyšlením nad moţnými příčinami páchání mravnostní trestné činnosti. Taktéţ jsem se pokusila nastínit způsoby členění mravnostních trestných činů do kategorií. Závěr kapitoly spočívá ve shrnutí společných rysů, typických pro mravnostní kriminalitu, tedy vysoká latence, utajování této trestné činnosti z různých důvodů samotnými oběťmi, problematické identifikování pachatele, obvyklý nedostatek stop na místě činu, častý vztah mezi pachatelem a obětí (manţelský, partnerský, rodičovský, pracovní atp.) a do jisté míry provokativní chování oběti jako moţná příčina pachatelova jednání. V následující kapitole jsem se zabývala prameny práva v oblasti mravnostní kriminality. Snaţila jsem se podat ucelený přehled základních vnitrostátních pramenů seřazených podle důleţitosti (právní síly) i mezinárodních smluv a dalších významných dokumentů. Třetí kapitolu povaţuji za ústřední a z hlediska zpracovaného tématu za nejdůleţitější. Cílem bylo podrobněji rozebrat jednotlivé trestné činy, které spadají do rámce mravnostní trestné činnosti, kde jsem zaměřila svoji pozornost zejména na objasnění pojmových znaků trestného činu, srovnání právní úpravy kaţdého jednotlivého trestného činu ve dvou významných zákonech současnosti (trestní zákon, trestní zákoník) a případně jsem připojila své výhrady k úpravě skutkových podstat v účinném znění. Samostatná část je pak věnována trestným činům s mravnostní kriminalitou souvisejícím. Zde jsem vybrala a rozebrala pouze 59
ty, které povaţuji za nejdůleţitější, obzvlášť společensky škodlivé a nebezpečné a taktéţ mediálně zajímavé. V závěrečné kapitole jsem se zaměřila na kriminologické a kriminalistické poznatky týkající se osoby pachatele a oběti, tedy především typologii pachatelů a obětí z kriminologického hlediska, vlastnosti pachatele zkoumané kriminalistikou a část práce je taktéţ věnována otázce viktimizace, jako procesu ve kterém se z potenciální oběti stává oběť skutečná. Cílem této diplomové práce bylo zpracovat téma mravnostní trestné činnosti takovým způsobem, aby postihovalo nejen typické sexuální delikty, ale taktéţ neméně závaţnou mediálně diskutovanou kriminalitu související, s vyuţitím odborných poznatků, a zároveň srozumitelně podat tuto problematiku případným zájemcům laické veřejnosti.
60
Resumé Moral crime is very serious, socially damaging phenomenon with ties to other criminal activity, especially violent, property and economic crime. It also spawns organized crime and it is associated with hardships of abused, exploited and often enslaved victims. The broader term of moral crime covers a whole range of crimes. The crime of rape and sexual abuse exhibits utmost transparency while among the most reprehensible crimes are sexual exploitation of children and adolescents, as well as people with disabilities because of their mental or physical dysfunction. This thesis consists of four chapters. The author attempts to accommodate the complex issues not only from a legal perspective, but have also used the knowledge of criminalistics and criminology, particularly as regards the examination of perpetrator and the victim, issues of victimization and sexually motivated murder. The work also in part reflects facts and figures about sexology. The first chapter is devoted to general characteristics of moral crime, defining some basic terms, the concept of moral reasoning and reflection on the possible causes of committing a moral crime. The author also strives to outline possible ways to structure moral crime into categories. At the end of this chapter there is a summary of common features typical of the moral crime such as a high latency, concealment of the crime by the victims themselves for various reasons, difficulty to identify the perpetrators, the lack of evidence at the scene, the relationship between the perpetrator and the victim (spouse, partner, parent, colleague, etc.) and to some extent provocative behaviour on the part of the victim as a possible cause of the perpetrator's conduct. The next chapter deals with the law resources on the moral crime. The comprehensive overview of the primary sources of national law is listed according to their significance (legal power) as well as the relevance of international treaties and other important documents. The enactments affecting the issue are also included. The purpose and objective of this chapter is to provide concise and as clear as possible elaboration of materials that could be used for a deeper understanding of the moral crimes for any person interested. The third chapter appears to be the central chapter with respect to the given theme of the whole thesis. The aim is to analyze in detail the various offenses that fall within the scope of moral crime. Commonly used terms and definitions of crime act (object, objective aspect, 61
subject, subjective aspect) are defined, comparison of the legislation of each offense in two major law today (Criminal Law, Penal Code) is carried out and the author´s possible reservations concerning the adaptation of the merits are mentioned. Detailed explanation is provided for primarily the most serious and in practice the most frequently occurring crimes of rape and sexual abuse. A separate section is devoted to crimes related to immoral crime. Here, the author chooses and analyzes only those that she considers to be the most important, in particular socially harmful and dangerous and those which might also be the source of the media interest. The final chapter deals with the criminological and forensic evidence concerning the perpetrator and the victim, in particular typology of perpetrators and victims from the criminological point of view and the personal characteristics of perpetrators examined in criminology. Special emphasis was laid on the issue of victimization, as a process in which the potential victim becomes a real victim. Victimization is associated with other consequences which are perceived by the victim with regard to reactions of family and the community as social harm caused by the perpetrator. The approach of law authorities such as police officers or judges plays a significant role. The aim of this thesis was to present the issue of moral crime in such a way that it not only targets the typical sexual offenses, but also less serious crimes discussed in media, using the expertise and also attempting to help make the issue easily understandable by the interested general public.
62
Použitá literatura Knižní zdroje BLÁHA, R., Trestněprávní aspekty prostituce v České republice. Praha: LexisNexis CZ s. r. o., ve spolupráci s Justiční akademií v Kroměříţi, 2008. 245 s. ISBN 978-8086920-29-0. CEJP, M., MAREŠOVÁ, A., BALOUN, V. et al. Variantní scénáře vybraných druhů kriminality. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha: Vydavatelství KUFR s. r. o, 2008. 112 s. ISBN 978-80-7338-074-8. ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 439 s. ISBN 978-80-7380-213-4. DRAŠTÍK, A., HASCH, K., KUČERA, P., RIZMAN, S. Přehled judikatury. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti II. Praha: ASPI, a.s., 2009. 288 s. ISBN 97880-7357-452-9. DUNOVSKÝ, J., MITLOHNER, M., HEJČ, K. et al. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás i ve světě. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 252 s. ISBN 80-247-1201-6. EVROPSKÁ KOMISE GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO JUSTICI, SVOBODU A BEZPEČNOST. Zpráva expertní skupiny o obchodování s lidmi díl I. Přeloţili Soukup, D., Winterová, D. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha: Vydavatelství KUFR, 2005. 184 s. ISBN 80-7338-044-7. Přeloţeno z angl. originálu Report of the Expert Group on Trafficking in Human Beings. European Commission: Directorate-General Justice, Freedom and Security. Brussels, 22 December 2004. CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003. 208 s. ISBN 80-7178-739-6. CHMELÍK, Jan a kol. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Linde Praha, a. s., 2007. 246 s. ISBN 978-80-7201-662-4. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. 896 s. ISBN 978-80-87212-24-0. KOVÁŘ, P. a kol. Sexuální agrese. Znásilnění z pohledu medicíny a práva. Praha: Maxdorf s. r. o., 2008. 292 s. ISBN 978-80-7345-161-5.
63
KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 617 s. ISBN 978-80-7400-047-8. KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 568 s. ISBN 80-7179-813-4. KVAPILOVÁ, H., DOGOŠI, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 243 s. ISBN 978-80-7380-059-8. MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 606 s. ISBN 80-7179-878-9. NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3. vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. 528 s. ISBN 978-80-7353-376-8. TEMKIN, J., KRAHÉ, B. Sexual Assault and the Justice Gap: A Qustion of Attitude. Portland, USA: Hart Publishing. 2008. 257 s. ISBN 978-1-84113-670-7. VANÍČKOVÁ, E. Dětská prostituce. 2. doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 144 s. ISBN 978-80-247-2218-4. VANÍČKOVÁ, E., KOTTNEROVÁ, R., KRÁL, J. et al. Komerční sexuální zneužívání dětí v České republice. Sborník z konference pořádané organizacemi Friedrich Ebert Stiftung, La Strada, Karo a Enya ve dnech 6. - 7. 11. 2001. Vydala Friedrich Ebert Stiftung, e. V., zastoupení v ČR, 2002. 118 s. WEISS, P. Sexuální deviace. Praha: Portál, 2002. 360 s. ISBN 80-7178-634-9.
Internetové zdroje Bílý kruh bezpečí, ČÍRTKOVÁ, L., Oběti znásilnění – poznámky k sekundární viktimizaci. Postoje a názory [online]. [cit. 12-10-2010]. Dostupné z: . Centrum ProEquality, HAVELKOVÁ, B., Úvodní příspěvek na kulatém stole. Znásilnění - opomíjená problematika v ČR [online]. Publikováno 1. 4. 2009 [cit. 12-10-2010]. Dostupné z: . Epravo.cz, MOLNÁROVÁ, G., Několik poznámek k problematici týrání dětí [online]. Publikováno 15. 4. 2002 [cit. 12-10-2010]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: . GŘIVNA, T., Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti v novém trestním zákoníku. Bulletin advokacie [online]. 2009, č. 10. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: . 64
Ministerstvo spravedlnosti ČR. Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. [cit. 1010-2010]. Dostupné z: . Ministerstvo vnitra ČR. O významu poznávání obětí trestné činnosti [online]. [cit. 15-10-2010]. Dostupné z: . Ministerstvo vnitra ČR. Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení §232a zákona č. 140/1961 Sb., Trestního zákona [online]. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: .
Právní předpisy Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku Všeobecná deklarace lidských práv Sdělení MZV č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MZV č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, ve znění pozdějších předpisů Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte, ve znění pozdějších předpisů
65