Motto: Drív, než jsem te vytvoril v živote matky, znal jsem te, je výrok Hospodinuv. Jer 1,5 Únorová úvaha o poslání V jedné internetové krestanské

Motto: „Drív, než jsem te vytvoril v živote matky, znal jsem te,“ je výrok Hospodinuv. Jer 1,5

Únorová úvaha o poslání V jedné internetové krest anské diskusi bylo nadhozeno téma: Proc je cím dále tím méne chlapcu ochotno prijmout službu duchovního, kneze? Celkem rychle se podarilo ukázat, že tu hlavním problémem není celibát – protože obdobné potíže s nedostatkem duchovních mají i v církvích, kde celibát není podmínkou duchovní služby, ba dokonce i v církvích, kde ji mohou vykonávat také ženy. Dále se srovnáním s daty v celosvetovém merítku ukázalo, že jde o problém velmi typický pro bohatou euroamerickou spolecnost, zejména evropskou, kam - at se nám to zdá nebo ne - patríme a ješte usilovneji se tam snaží (bohužel hlavne prijímáním toho nejpovrchnejšího z této oblasti) patrit velká vetšina. A soucasne – že práve v té oblasti, kde je nedostatek lidí ochotných venovat svuj život povolání duchovního, je i velká krize manželství. Dokonce taková, že v nekterých státech se už více detí narodí rodicum nežijícím v manželském svazku, než v nem (napr. Island a Švédsko). Nehlede k tomu, že je tam napr. ve vekové kategorii 25 až 45 let vetšina lidí žijících mimo manželství. Zkrátka se ukázalo, že tu jde o otresení neceho ješte hlubšího, než je jen ochota k duchovnímu povolání. Totiž - že nedostatek zájemcu o duchovní (knežské) povolání je dusledkem ztráty smyslu pro trvalou (celoživotní) vernost - zpusobuje to jednak neduvera, že taková vernost je správná, jednak pochybnost, že taková vernost je prakticky možná. Psychologicky se to projevuje nedostatkem schopnosti snášet težkosti, být vytrvalý, trpelivý, schopný pustit se do vecí, jež znamenají mohou prinést výsledek až za dlouhou dobu. O tom jsme už hovorili minule. Ted k tomu ješte pridám to, co leží v základu všech možných dnešních diskusí týkajících se života a smrti - tedy napríklad potratu ci eutanázie: Utrpení se chápe jednoznacne a vždy jen jako neco, co „nemá být“ – jako škoda, ztráta, zlo. Lidské - a proto správné – je vždy a za každou cenu utrpení uniknout. Kdo tak nejedná, prozrazuje bud neschopnost ci zvrácenost. Je samozrejmé, že pri takových východiscích nemá smysl ani žádná obet . Není totiž naprosto zrejmé, jaké dobro by z ní mohlo vzejít - zatímco zlo – totiž utrpení – je do ocí bijící. Ostatne práve probíhající pruzkum mezi skauty a jeho srovnání s ostatní populací ukazuje, že práve tady je jedna z nejvetších odlišností: zatímco pro 47% strediskových

vudcu je odolnost velmi duležitá a 42% spíš duležitá, je odolnost vubec nejak duležitá jen pro 20% lidí v naší zemi. Proste „neco vydržet“ - to se už nijak „nenosí“. A proc také?! V diskusích, které pravidelne uskutecnujeme se svými studenty na Vyšší odborné škole publicistiky, kde oni sami si pravidelne témata jako eutanázie, potrat ci trest smrti volí, se ukazuje, jak nesnadné a prakticky beznadejné je pokoušet se odpovedet na tuhle otázku, pokud nemužeme vyjít z biblického základu. Onou skutecností, která je klícem k porozumení, je - práve povolání. Vedomí toho, že každý clovek je jedinecnou myšlenkou Boží lásky: „Napsal jsem si tvé jméno do dlaní – a nikdo ho nevymaže“, slibuje ústy proroka Izajáše Buh každému z nás. Buh s každým z nás pocítá - nikdo není jen „bezejmenným koleckem“, šroubkem, který – až se opotrebuje, nezbývá než vyhodit. Tvrzení, které tak casto slýcháme: „Každý je prece nahraditelný“ - je pravým opakem toho, co o každém z nás ríká Buh. Kéž bychom slyšeli a rozumeli: „Každý z vás je pro me nenahraditelný. Vždyt práve takového jsem si te vymyslel - a takového te potrebuji. A takového te potrebují i ostatní - ano, celé stvorení.“ Bohužel tato skutecnost poslání cloveka nehraje v duchovní formaci soucasné západní kultury žádnou duležitou roli. Proto také chybí opora k duvere, že navzdory špatným zkušenostem s krehkostí, slabostí - ba hríšností cloveka, muže být clovek schopen trvalé vernosti v rámci svého poslání. Myslím tedy, že to je náš nejduležitejší krest anský úkol v našem skautském pusobení: Presvedcit ty, které doprovázíme, o jejich jedinecném poslání. Edy Pri svém únorovém jednání ODV se mj. zabýval - možností prevzetí skautského archívu J. K Babyho - jeho syn, Jan Kratochvil, nabídl pres Jožku možnost prevzetí dochovaných materiálu ze skautského archívu jeho otce, známého predstavitele katolického skautingu a pozdeji predstavitele ceskoslovenského exilového skautingu - projedná At-pui, který se s Janem Kratochvilem osobne zná, - prípravou dalšího rocníku biblické souteže „Stezka písmáku“ - Jerry a Kamzík predložili podrobný harmonogram: v breznu budou rozeslány prihlášky a propagacní materiály; podmínky obdobné jako v prvním rocníku, tentokrát bude od pocátku umožnena úcast jednotlivcum; další informace budeme uverejnovat prubežne, - ODV souhlasí s tím, aby Kamzík kontaktoval zástupce YMCA skautu, zda mají zájem prispívat do obežníku Na dobré stope resp. ho odebírat, - první výsledky pruzkumu o postojích skautských cinovníku - Edy seznámil s hlavními výsledky šetrení mezi vudci stredisek (bylo jich osloveno ze 600 pres 50% - 302) a se srovnáním postoju techto cinovníku a celé soucasné ceské populace, které pro Junáka vypracovala agentura Median, která šetrení provádí. Výsledky budou v dohledné dobe publikovány a nekteré nejzajímavejší budou podrobneji komentovány i v našem obežníku. Šetrení mezi vudci probíhá, mezi rovery a rangers bude následovat. Je v zájmu nás všech, aby výsledky byly co nejúplnejší a nejpresnejší.

Vánoce v Hermanove Mestci Cela doba predvánocní byla u nás, tj. ve stredisku "Leknín" v H. M., letos trochu odlišná od tech minulých. Bylo to dáno tím, že jsme se rozhodli secvicit nejakou divadelní scénku pro potešní lidí o Vánocích. K tomu nám skvele posloužila predloha textu z NDS (vánocní príloha: Vánoce s Lukášem). Této divadelní desetiminutovky se ujaly naše skautky. A nutno ríci, že s úspechem. Secvicily a v rekordním case daly dohromady celou hru a dokonce si i samy vyrobily scénické pomucky. Premiéru divadelní hry si naplánovaly na den, kdy k nám priputovalo Betlémské svetýlko. To u nás bylo k mání v tee-pee, které stálo pred kostelem. Pote, co byl uvnitr zažehnut ohen, na prostranství pred tee-pee nastoupila naše devcata a již se rozehrála. Aplaus cca. 50-ti prihlížejících znel námestím. Nu a nakonec jsme Betlémské svetýlko prenesli pruvodem do kostela sv. Bartolomeje, kde se jim zažehli svíce a zacala mše svatá. Ješte bych se zmínil o roverech a rangers z hermanomesteckého kmene "Junior". Ti nezustali nijak pozadu za skautkami a secvicili též jednu vánocní desetiminutovku, kterou nám rovnež poskytla redakce NDS (konkrétne bratr Kamzík). Jednalo se o hru "Vánoce nebudou!?" Její trochu úsmevný, ale presto velmi premýšlivý dej se nezdál být nejvhodnejší pro provedeni na námestí, a tak jsme si jej schovali do Domova duchodcu, kam jsme se pokusili prinést trochu té vánocní pohody (byt to bylo až 29. prosince). Krom teto hry jsme s duchodci zpívali, baštili cukroví, ale i navštívili zdejší kapli a knihovnu... Odtud jsme se (kmen R&R Junior) vypravili na skautský srub, kde jsme v Gilwellském kruhu privítali príchod nového tisíciletí. Voríšek – stredisko „Leknín“

OHLASY V našem stredisku se rozdávání Betlémského svetla stalo tradicí a patrí neodmyslitelne k vánocum. Letos pro nej mela jít na nádraží do Rudy nad Moravou družina Tygru. Jak se ale ukázalo, vlak s Betlémským svetlem mel prijet v pátek a prázdniny v tento den byly zrušeny. S rádcem družiny jsem se domluvila, že pro svetlo pujdu já, protože jsem na materské dovolené, jenže jsem onemocnela a nakonec šel pro svetlo k vlaku muj manžel (bratr Sem) s dcerou Monickou. Svetlo prinesli domu a zde jsme ho opatrovali v petrolejové lampe do druhého dne. V sobotu 2.12. 2000 v 16 hodin porádalo naše stredisko jako již každorocne, VÁNOCNÍ SETKÁNÍ pred farním kostelem v Rude nad Moravou. Pri nem se zpívají koledy a letos naše svetlušky a skautky prednášely i vánocní básnicky. Všichni, kterí se chtejí zastavit v predvánocních prípravách, si sem prijdou zazpívat koledy.

Betlémské svetlo plápolá v lampe pod kamenným krížem, odkud jej skauti zapalují príchozím. Ti si je odnášejí domu a nekterí se zastaví cestou také na nedalekém hrbitove, aby jej zde zanechali svým blízkým. Letos poprvé o pulnocní mši svaté 24. 12. skauti z našeho strediska zapalovali na zacátku mše svaté Betlémským svetlem svíce na obetním stole. Krátce pred tím otec František rekl prítomným, odkud svetlo doputovalo a o jeho symbolice, a pak už bratr Pét a a sestricka Zuzka slavnostne zapálili svícky. Lud ka Vénosová

Na poslední chvíli V každém oddíle urcite funguje tzv. telefonní štafeta k rychlému predání informací. Takže víte o cem mluvím, když se s vámi chci podelit o svuj zážitek z letošního roznášení Betlémského svetla. Strediska MAJÁK a LUX z Prahy 2 si dala za úkol roznést a rozvést svetlo po všech kostelích v Praze a navíc po nemocnicích, domovech duchodcu i k soukromým osobám. Já sám jsem si vybral – jako každorocne – namísto zemrelého br. Bondyho zavést svetlo do Litomeric, prímo na biskupství. Protože cesta do Litomeric v den rozvážení Betlémského svetla se mi z rodinných duvodu ale vubec nehodila, zkusil jsem požádat na poslední chvíli telefonicky br. Racka z Teplic o pomoc. Vlak s Betlémským svetlem totiž z Prahy pokracoval pres Teplice až do Chebu. Racek mi slíbil, že se pokusí zarídit dopravu svetla do Litomeric, ale budou s tím – jak rekl – urcité potíže, takže se ozve, zda se to podarilo nebo nikoliv. K mému zdešení ale se nikdo až do Štedrého dne neozval. Odevzdal jsem tedy celou akci do rukou Vyšší, ba prímo Nejvyšší instance a doufal, že se dozvím alespon dodatecne, jak to dopadlo. A dopadlo to dobre! Na seminári ELŠ (ve dnech 6.-7.ledna 2001) se objevil náhle br. Racek, objal mne s radostí okolo ramen a moc mi dekoval. Predevším mel radost za otce biskupa z Litomeric, kterého potešilo, že svetlo došlo až k nemu osobne (vzal si ho i domu) a také z toho, že celá akce na poslední chvíli dopadla tak dobre a vybudila zájem o Betlémské svetlo jak v Teplicích tak i u tech, kterí ho na celé trase do Litomeric doprovázeli. Nezbylo mi nic víc než pokleknout a dekovat za moudrost, s jakou nás Pán vede po svých cestách. Proste to dopadlo tak, jak melo: skauti byli pripraveni sloužit, smer a cíl byl dosažen a mne se „vymstilo“ heslo „Rozdel a panuj“ tím, že jsem prožil nervózne Vánoce, ale dockal se také své odmeny – v zárivých ocích Racka a ve chvílích odevzdanosti do vule Boží. Díky tobe, Pane, díky vám, bratri skauti! J. Šrámek – Diki

Dve minuty Nechci se rozepisovat o roznášení Betlémského svetla, nebot o tom bylo napsáno již dost, ale popíšu dve minuty, které tomu u nás predcházely. Letos – vlastne už vloni – vlak s Betlémským svetlem v našem meste (Kutné Hore) opet nestavel. Proto se musíme vypravit do Kolína. Krátce pred sedmou, ješte za ranního šera, se na kolínském nádraží zacínají scházet skauti ze širého okolí: my z Kutné Hory, samozrejme domácí kolínáci, ale i z Podebrad, Sadské, Ceského Brodu. Jsou videt všechny vekové kategorie: oldskauti, skautky a skauti, zasvítí tu i vlcácký šátek. V 7.50 hodin presne na cas prijíždí vlak. V rychlosti podáváme lucernicky k pripálení, vždyt vlak bude stát jen dve minuty. Konecne má každý své svetýlko a vlak odjíždí. Ješte pár fotografií a i my se loucíme se známými i dosud neznámými bratry a sestrami a rozjíždíme se do svých domovu predat svetýlko dál. Naše setkání na kolínském nádraží trvalo jen symbolické dve minuty (ve skutecnosti o trochu víc), je to málo, ale prece mnoho. Sešli jsme se tu my skauti, kterí si v predvánocním shonu udelali cas na to, abychom prineslo lidem poselství dobra a lásky, poselství vánoc. V Kutné Hore se k nám oldskautum pridal ješte oddíl Vyder, kterí svetlo roznášeli poprvé. Lád a Marek

V jubilejním roce 2000 se roznášelo Betlémské svetlo již po patnácté Uvádí se to v knize „Svetlo míru“, kterou br. Broucek dostal od vídenských organizátoru. Svetlo priváží rakouské aerolinie (tj. od roku 1996) a velkou organizacní pomoc poskytují rakouské dráhy, televize a rozhlas. Nejvetší rozmach dalšího rozvážení Betlémského svetla nastal až po roce 1989, kdy se pripojily všechny zeme zpoza puvodní „železné opony“, a to vcetne Ruska. I když první inspirace prišla z okruhu rakouských redaktoru vysílání ORF ve meste Linz nedaleko ceských hranic, zdá se dnes, že nejaktivnejšími svetlonoši jsou prece jen skauti a skautky z celé Evropy. -red.Sestava delegace Junáka v roce 1993 ve Vídni pri prebírání Betlémského svetla.

SDELENÍ REDAKCE Všichni naši ctenári již asi vedí, že tímto rokem zrušila pošta obvyklé slevy na poštovném pro malé pocty tiskovin. Získali jsme však možnost tisknout asi o 5% levneji na ekologický papír (to nám umožní vyrovnat inflaci a prozatím ponechat soucasné predplatné). Prosíme ctenáre o tolerování ponekud zhoršené kvality reprodukce fotografií na tomto papíre. Puvodní obrázky jsou jako dríve ke stažení z jednotlivých císel mesícníku „Na dobré stope“ na stránkách na internetu (www.skaut.cz/duchovni.html/NDS.html/). A ješte jedna dobrá zpráva: náš mesícník opet dosáhl poctu 200 odberatelu poštou!!! MEZI NEBEM A ZEMÍ „Nesl svuj kríž a vyšel z mesta na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukrižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostred. Pilát dal napsat nápis a pripevnit jej na kríž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský.“ (J 19,17-19) Životní príbeh, o kterém hovorí evangelista Jan, je soucástí pašijí, které si každý rok o velikonocích pripomínáme. Je to príbeh lidského utrpení (passio), ne nepodobný mnoha jiným príbehum s tragickým koncem. Je na nem však neco pozoruhodného. Mezi dvema zlocinci visí spravedlivý clovek, který o sobe prohlašuje, že je králem z jiného sveta. Visí mezi nebem a zemí, aby bylo naznaceno, kam smeruje. „A já, až budu ze zeme vyvýšen, pritáhnu všechny k sobe“ (J 12,32). Tajemství kríže a jeho sjednocování s naším životem musíme stále promýšlet a prohlubovat a vést k tomu, primerene veku, i své deti v oddílech. Pokusím se v nekolika postrezích ze své praxe nabídnout možnost, jak toho dosáhnout. V našem výchovném programu nejde v prvé rade o náboženské poucení (katecheze). Ale prvotní kerygma (hlásání), že Kristus zemrel ve shode s Písmem, byl pohrben a tretího dne vstal z mrtvých podle Písma, prostupuje celý náš duchovní život, aniž si to nekdy plne uvedomujeme. Kríž je soucástí našeho bytí a ve svetle Kristova kríže musíme i detem vykládat utrpení. Byl jsem svedkem hluboké solidarity spolužáku ke svému težce nemocnému kamarádovi, za kterého obetovali

svuj pust. I to je podíl na Kristove kríži.

Proto mužeme ríct, že milujeme kríž. Základní náboženské gesto, které deláme,

je kríž. Jeho znamení nás provází už od krtu, pripodobnuje nás ke Kristu. Znamení kríže by melo být jednou z prvních modliteb, které se deti naucí. Jiste, malé díte ješte nemá zkušenost s utrpením v takové míre jako dospelý clovek, který ho prožívá více uvedomele. Ale na príkladu „dát se pro druhé“, v jakékoli obeti, mužeme detem zacít vysvetlovat tajemství kríže. Není jiste horšího príkladu pro vychovatele, než když uslyší podobný rozhovor, který jsem zaslechl v naší klášterní zahrade u Petrínské rozhledny. Díte se ptá svého otce, proc ten pán visí na tom kríži; co udelal špatného. Rodic, místo aby mu sdelil aspon základní informaci, že je to Ježíš, prchá s dítetem pryc a kárá ho za tak nevhodnou otázku. Pocítejme, že se i nás deti budou ptát. Vždyt ani naše oddíly nejsou dávno homogenní. Musíme jim dát odpoved , i kdyby byla nedostatecná. Ony mají na ni právo (srov. J 19,35). Pri ruzných podnicích a výpravách narazíme v naší krajine na místa spjatá s Ježíšovým pašijovým príbehem. Jde predevším o boží muka (malé kaplicky), nekdy mívají podobu krížové cesty a vedou na Kalvárii, kde je bud jen Kristuv kríž, nebo všechny tri, jak nám to lící evangelista Jan. Pod jednou Kalvárií na vrchu Radobýl u Litomeric jsem spolu se svými bratry bohoslovci skládal svuj skautský slib. To jsou chvíle, které se každému skautovi a skautce nezapomenutelne vtisknou do mysli. Práve motiv cesty nám muže pomoci jako výchovný prostredek. Je to analogie Setonova „stoupání na horu“, ovšem zde nejen z prirozených pohnutek. Lze usporádat prímo skautskou pout , která muže koncit hrami a uvolnením, ale jejíž težište smerujeme do následování stop Krista Pána. Nejprve vysvetlíme clenum oddílu, proc tam jdeme a proc chceme premáhat sebe sama (konat

pokání). Starší skauti už si mohou jednotlivá zastavení pripravit sami a strídat se v nesení kríže. Objevme znovu hluboký smysl krest anského putování! Sám jsem takové velké poute s krížem na ramenou videl v jižních Korutanech a také u nás nekde tato tradice pretrvala. Krome mne nejbližší krížové cesty na Petríne bych chtel vzpomenout na poutní místo Rímov, kde v malebné krajine prochází krížová cesta v délce šesti kilometru a navozuje atmosféru jeruzalémských událostí. Také sem jsme se vypravili se skautskou a farní mládeží za mého pusobení na jihu Cech. Putovali jsme od jednoho zastavení ke druhému, cetli si príslušnou perikopu z evangelií, nechali chvíli ticha k soukromému rozjímání a za zpevu s kytarou pak šli dál. Na jiném míste u Jistebnice, na vrchu, kterému se ríká Majdaléna a kde stojí kalvárie a kaple, koncily nekteré naše výpravy, nebo loucení s prázdninami a zacátek nového skautského roku. Nekde objevíte i zajímavé pametníky hodne staré. Jde o smírcí kríže, které tam za pokání po nejakém zlocinu kdosi zasadil. Mimochodem, muzejníci jsou vdecní za takové nálezy. Mužete se tak podílet na jejich mapování. Behem mého pusobení v Jihlave se vytvorila hezká tradice na velikonocní pondelí, kdy cást roveru a farní mládeže „chodí do

našich predku, kterí posvecovali ono mísEmauz“ (srov.Lk 24,1-35), což je stejnoto nejen samotnou stavbou ci symbolem jmenné místo za mestem. Jihlavské skautkríže – kalvárie, ale i svou pozvednutou ky mají vytvorenou krížovou cestu, kterou myslí – modlitbou.Ten, který visí mezi se modlí spolu s ostatními jednu postní nebem a zemí, nás stále zve a pritahuje nedeli odpoledne ve farní kostele k sobe. Tomáš G. Binovec (At-pui) sv. Jakuba (její text zde otiskujeme). Ve svém okolí jiste nejaká podobná místa najdete. Jsou dokladem živé víry Pro zamyšlení: „Deláš znamení kríže a deláš je rádne. Ne nejaké zmrzacené, chvatné, pri nemž clovek neví, co má znamenat. Nikoliv, rádné znamení kríže, zvolna a veliké, od cela k hrudi, od jednoho ramene ke druhému. Cítíš, jak te zcela objímá? Useber se rádne; všechny své myšlenky a celou svou mysl useber do tohoto znamení, jak postupuje od cela k hrudi, od ramene k rameni. Potom to cítíš: Obepíná te zcela, telo i duši, soustred uje te, žehná a posvecuje te. Proc? Je to znamení všehomíra, a je to znamení vykoupení. Na kríži vykoupil náš Pán všechny lidi. Krížem posvecuje cloveka, zcela až do posledního vlákna jeho bytí.“ (cit. z knihy R. Guardiniho: O posvátných znameních).

SKAUTSKÁ KRÍŽOVÁ CESTA 1. zastavení PÁN JEŽÍŠ ODSOUZEN K SMRTI Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Junák je pravdomluvný: Pri soudním procesu Ježíš rekl Pilátovi: „Já jsem se proto narodil a proto jsem prišel na svet, abych vydal svedectví pravde. Každý, kdo je z pravdy, slyší muj hlas.“ Také rekl: „Já jsem cesta, pravda a život.“ Casto se setkáváme s tvrzením: „Pravd je mnoho, každý má tu svou pravdu“, nenechme se tím mýlit. Pravda je pouze jediná. Je to Ježíšova – Nejvyšší Pravda – on ji zpecetil svou krví. Ukrižovaný Pane Ježíši, smiluj se nad námi. 2. zastavení PÁN JEŽÍŠ PRIJÍMÁ KRÍŽ Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Junák je verný a oddaný: Ježíš není pouhý clovek. Podobá se nám sice ve všem krome hríchu, ale je to Boží Syn – vševedoucí – dobre ví, jaké utrpení ho ceká na krížové ceste, kolik bolesti ponese, než odevzdá svou duši Bohu Otci, presto prijímá kríž. Verný svému poslání Spasitele sveta se oddává zcela do vule svého nebeského Otce. Buh v Nem verne plní slib daný praotcum, že nenechá své tvory bídne zahynout, ale pošle jim zachránce – Vykupitele. Otevrme mu dvere svých srdcí, vpust me ho do svých životu a verne jej následujme. Ukrižovaný Pane Ježíši, smiluj se nad námi. 3. zastavení PÁN JEŽÍŠ PADÁ POPRVÉ Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti.

Junák je radostné mysli: Pán Ježíš težce dopadl na tvrdou dlažbu pod krížem. Byl težký všemi hríchy sveta. Najde Pán sílu zvednout se a jít dál? Je to chvíle temnoty a beznadeje. Kolikrát na nás v živote tvrde dopadne náš kríž smutku, opuštenosti, pocitu ménecennosti a zbytecnosti, prohry a stereotypního kolobehu života bez radosti. Kolikrát ztrácíme chut do života, chut porvat se s problémy a propadáme se do beznadeje a zoufalství? Zdá se nám, že se stalo neco tak hrozného, že to nelze napravit. Ježíš vstal a pokracoval v ceste. On nám podává ruku v modlitbe, ve svátostech. On je naše Nadeje, v Nem je smysl života. Bud me radostné mysli, On je s námi po všechny dny až do skonání veku! Ukrižovaný Pane Ježíši, smiluj se nad námi. 4. zastavení PÁN JEŽÍŠ POTKÁVÁ SVOJI MATKU Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Junák je poslušný rodicu, predstavených a vedoucích: Panna Maria – nešt astná matka – nechápe, proc její drahý Ježíš, její synácek, kterému dala vše nejlepší, celý svuj život, kterého videla vyrustat od roztomilého betlémského det átka položeného v jeslích až po statného mladého muže plného síly, videla jeho úžasné zázraky, videla davy lidí, kterí ho poslouchali a obdivovali, kterí volali „Sláva – Hosana!“ a prostírali mu své plášte na cestu – nechápe, proc dnes kriceli: „Ukrižuj ho!“ Co jim tak hrozného udelal, že chtejí jeho smrt? Maria nechápe, Maria trpí nezmernou bolestí, ale ví, že se to vše deje z vule Boží a ona Boha vždy poslechla. Proto poslouchá i nyní v nejtežších chvílích svého života a odevzdává to nejdražší, co má. A tato poslušnost ji povede údolím smrti až na horu vzkríšení. Když budeme poslušní – snadneji prekonáme úskalí života a dosáhneme vecného cíle. Ukrižovaný Pane Ježíši, smiluj se nad námi. 5. zastavení ŠIMON CYRENSKÝ POMÁHÁ NÉST KRÍŽ Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Junák je prospešný a pomáhá jiným: Šimon se vrací z práce na poli. Je vedro, on je celý upocený a uprášený, teší se na to, jak si po težké práci odpocine. Kdo má právo ho obtežovat, aby pomáhal s krížem nejakému odsouzenci? Presto musí pomoci, je k tomu vojáky donucen. Najednou mu to nepripadá vubec težké, nese kríž rád. Snad to zpusobilo trpelivé chování odsouzeného cloveka, který mu laskavým pohledem projevil vdecnost. Je už tak slabý a presto musí kríž donést na Golgotu. Také nám se tak casto nechce pomáhat druhým. Milujeme svoje bájecné pohodlí. Máme svuj program, po práci ci škole se chceme bavit, venovat se svým zájmum… Není na tom nic špatného prožívat naplno svuj život! Nežijeme však ve skutecnosti naprázdno? Jen sami pro sebe? Nezapomínáme, že Ježíš rekl: „Cokoliv jste udelali nejmenšímu z mých bratrí – mne jste udelali?“ Nezustanou nám po krásném živote cisté, ale prázdné ruce? Ukrižovaný Pane Ježíši, smiluj se nad námi. 6. zastavení VERONIKA PODÁVÁ PÁNU JEŽÍŠI ROUŠKU Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti.

Junák je prítelem všech lidí dobré vule: Veronika – obraz cistého pramene uprostred bahna, obraz oázy v poušti, obraz sneženky, která se nebojí snehu a mrazu a otevre svuj belostný kvítek pro potešení zimou unavených lidí. Veronika je statecná, prodere se skupinou drsných vojáku, nic nedbá na jejich nadávky a hrubosti a vykoná nepatrný, ale presto nádherný cin – podá Ježíšovi roušku, aby si osušil zkrvavenou, zpocenou a poplivanou tvár. Je to gesto prátelství uprostred more nenávisti. Jaké je naše prátelství? Neopustíme prítele, když se ocitne v nouzi? Dokážeme za ním stát, i kdyby jím všichni pohrdali? Podobáme se Veronice v její jemné chápající lásce nebo spíše Jidášovi, který políbením zrazuje svého nejlepšího prítele? Ukrižovaný Pane Ježíši, smiluj se nad námi. 7. zastavení PÁN JEŽÍŠ PADÁ PODRUHÉ Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Heslo svetlušek zní: Pamatuj! Ano, pamatuj! A nikdy nezapomen, kolik utrpení stála tvoje spása. Pamatuj na to, že tu vidíš Ježíše – Syna Božího ležet v prachu cesty jako nejubožejšího z ubohých, jako nejponíženejšího z ponížených. Pamatuj! I tento bolestný pád ti prinesl nadeji, že i ty máš šanci vstát a jít dál, i když se ti zdá, že už nemá sílu. Tvojí silou je Kristus! Ukrižovaný Ježíši, smiluj se nad námi. 8. zastavení PÁN JEŽÍŠ MLUVÍ K PLACÍCÍM ŽENÁM Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Heslo cinovníku zní: Povinnost, odpovednost, kázen. Ženy plácí nad ztýraným odsouzencem, který se už ani nepodobá cloveku – tak je ztýraný. Cekali bychom, že ho poteší jejich soucit, ale místo pochvaly se z jeho úst dockají napomenutí a varování. Pán jim vidí do srdcí a poznává, že jejich slzy jsou plané a povrchní. Za chvíli se vrátí ke svým malicherným klepum. Jiste znáte a možná jste již sami vyslovili vetu: „To máme dnes špatnou mládež.“ Pán Ježíš nám ukazuje na naši povinnost dávat dobrý príklad tem, kterí nám byli svereni. Exupéryho Malý princ ríká: „Jsi odpovedný za to, co jsi k sobe pripoutal.“ Co dobrého se z našich životu mohli mladí naucit? Udelali jsme pro ne to nejlepší, co jsme mohli? Máme špatnou mládež? Kdo za to muže? Pán Ježíš nás varoval. Ukrižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

9. zastavení PÁN JEŽÍŠ PADÁ POTRETÍ Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Slib vlcat obsahuje veleduležité slovo – slibuji, že se vynasnažím… Tretí Ježíšuv pád je nejstrašnejší, je to pád úplného vycerpání, vydání všech sil. Po nem už nastane strašlivá smrt. Nekdy se nám zdá, že jsme se tolik namáhali, abychom neco velikého dokázali, dali jsme všechen svuj talent a sílu, a prece se to nepovedlo. Cítíme se nepochopeni a zažili jsme výsmech našich bližních a vlastních bratrí zášt , která nejvíc pálí a hlodá a u nás je domovem zvlášt – jak výstižne napsal Jaroslav Vrchlický ve své básni. Buh je vševedoucí a bude nás jednou soudit ne podle našich úspechu a neúspechu, ale podle našich úmyslu. I když se vždy vše nepovede – slibuji, že se nevzdám, slibuje, že se vynasnažím stále hledat a následovat Nejvyšší Pravdu a Lásku. Ukrižovaný Ježíši, smiluj se nad námi. 10. zastavení PÁN JEŽÍŠ SVLECEN ZE ŠATU Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Junák je cistý v myšlenkách, slovech i skutcích: Kristus se vzdává pro naši spásu všeho. V této chvíli z nej nelítostní katané rvou šaty a obnažují ztýrané telo. Nemilosrdný dav lidí se mu hrube posmívá. Desátý skautský zákon bývá casto špatne vykládán a zlehcován. Asi proto, že požaduje v dnešním svete, kterému nic není svaté a který chce trhat plody drív, než vykvetly kvety, zachovávat mravní cistotu. Jak nádherná muže být láska mezi dívkou a chlapcem, když prochází obdobím postupného poznávání duše toho druhého. Jak krásný dar si dávají ve svátosti manželství dva lidé, kterí si uchovali cistotu až do této chvíle. Pro mnohé to zní staromódne až pohádkove v dnešní dobe, kdy je vše dovoleno a verejností schváleno. Nedejme se obalamutit mínením vetšiny – naslouchejme hlas Boží – hlas touhy po cistote, který uslyšíme ve svém srdci, když se dokážeme ztišit a vzdálit hluku sveta. A nezapomenme: znakem skautu je lilie – symbol cistoty! Ukrižovaný Ježíši, smiluj se nad námi. 11. zastavení PÁN JEŽÍŠ JE UKRIŽOVÁN Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Heslo skautu: Bud pripraven: Pán Ježíš je pripraven dovést dílo spásy sveta až do konce. Celý jeho pozemský život vrcholí tímto okamžikem, kdy pokládá své ruce a nohy na kríž, aby byly pribity. Vykonal vše, co bylo potreba vykonat, zbývá jen kruté umírání. Všechny naše cesty životem jsou prípravou na okamžik umírání. Každým dechem, každým úderem srdce jsme smrti blíž. Nikdo z nás neví, kolik casu mu bylo vymereno. Pán Ježíš nám ríká: Bud te pripraveni, protože nevíte dne ani hodiny! Žijme každý den, jako by byl náš poslední. Boží království patrí pripraveným! Ukrižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

12. zastavení PÁN JEŽÍŠ NA KRÍŽI UMÍRÁ Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Skautský slib zacíná slovy: Slibuji na svou cest, jak dovedu nejlépe, sloužit Nejvyšší Pravde a Lásce v každé dobe. Ježíš objímá všechny lidi svýma roztaženýma rukama v gestu nejvetší lásky, která kdy byla dána na této zemi. On, nejcistší, vzal na sebe všechnu špínu sveta, on se podává Otci jako obet všech obetí. Tolik nás miloval, že dal všechnu svou krev a z probodeného srdce vytryskly její poslední kapky. Nikdo nemá vetší lásku než ten, kdo za své prátele dá život. Všichni se pozorne dívejme na kríž! Hle – Nejvyšší Láska! Ukrižovaný Ježíši, smiluj se nad námi. 13. zastavení PÁN JEŽÍŠ SNAT Z KRÍŽE Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Heslo vlcat: Naší snahou nejlepší bud cin: Byl vykonán nejlepší cin všech cinu. Ježíšovou smrtí se zlomilo pouto zla a otevrely se dvere nebeského království – všem, kdo budou hledat a prosit, všem, kdo se budou se svými težkostmi utíkat k Matce Sedmibolestné a prosit o její prímluvu. Maria, nauc nás prosvecovat naše ciny paprsky Nejvyšší lásky, kterou umucenou chováš na svém klíne. Vypros nám, abychom se vynasnažili konat nejlepší ciny. Ukrižovaný Ježíši, smiluj se nad námi. 14. zastavení PÁN JEŽÍŠ POLOŽEN DO HROBU Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a dekujeme Ti. Zapad den, slunce svit vymizel z údolí z temen hor, odpocin každý kdos Boží tvor: Nejvetší drama v dejinách lidstva skoncilo. Lež porazila Nejvyšší Pravdu, nenávist zabila Nejvyšší Lásku. Zlo zvítezilo nad Nejvyšším Dobrem. Ježíšovi nejvernejší nesou jeho telo do kamenného hrobu. Zázraky skoncily, zbylo jen smutné ticho. Nikdo nechápe, proc se to muselo stát, jaký to má smysl. Stejne my nerozumíme, když stojíme nad hrobem cloveka, který byl povolán v nejkrásnejším mládí, v rozpuku svých sil. Proc? Šeptají naše rty. Proc? Zoufale kricí naše srdce. Zlo se z vítezství radovalo jen dva dny. Tretího dne vstává oslavená navždy vítezná Nejvyšší Pravda a Láska a všemu vrací smysl. Ty, kterí už dozráli, si bere brzy k sobe, aby se s ní navždy radovali. Na jihlavském hrbitove je bílý náhrobek jedenáctileté dívky, je tu na fotografii jako krásná nevesta Kristova u prvního svatého prijímání a stojí tu psáno: „Cekám, až vzejde ráno a zavolá Pán!“ Kéž dokážeme položit svou bolest na oltár a nechat se proniknout radostným svetlem velikonocního rána. Ukrižovaný Ježíši, smiluj se nad námi. (stredisko „Zvon“ – Jihlava)

R Í M O V S K Á Pri putování naší milou ceskou krajinou zahlédne oko poutníka-rovera tam, kde se ješte docela nevytratila víra v posvátno, hezké obrázky, ve kterých spolu promlouvá duch krajiny a duch lidský pozvednutý k Nejvyššímu. Poznáváš Alšova boží muka z okolí Mirotic, nebo Kalvárii nad Novou Ríší – v kterém kalendári jsem ji jen videl? A jaké poselství mi nesou zvony z Dobrše, které zvonar pred více než ctyrmi sty lety ulil, a stále znejí do kraje? Krome estetického prožitku a onoho souznení duše prírody a lidského umu nám posvátná místa a symboly zbožnosti ukazují na smysl našeho pozemského putování. Jedno takové malebné místo, které budou jiste znát Budejicáci, je Rímov se svou poutní svatyní, ambity a zajímavou krížovou cestou cítající dvacet pet zastavení. Kouzlo tohoto místa a kraje kolem Malše mne ukázal a svým nezapomenutelným vypravecským stylem doplnil muj o pár desetiletí starší bratr u oltáre a skaut v jedné osobe P. František Hobizal, zvaný Kukuskus. Pri psaní techto rádek chci na nej také vzpomenout v modlitbe, nebot práve prožívá kus své krížové cesty v péci lékaru. Rímovská zastavení zacneme pekne po porádku. Jsou volena s takovou jemností, jakoby do téhle krajiny vyrostla. Ale o jejich zbudování se postaral predevším kapucín P. Alexej. První kaple nese název Loucení (Ježíš se loucí se svou matkou). Cesta vede dále k Poslední veceri (což je vetší a prostorná kaple s Ježíšem a ucedníky u stolu), stoupá ke Stádní bráne a zase pod kopcem mírí k ukryté kapli zvaná Pustá ves (zastavení „Dvur Getsemanský“). Kristus Pán se pripravuje na poslední boj a se tremi vernými odchází, ostatní, už bez Jidáše, tvrde usínají. Sledujeme cestu, která zatácí a objevuje se kaple „Smutná duše“. Podél potoka pricházíme

Z A S T A V E N Í k Olivetské hore. Po lesním chodníku dojdeme k malované kapli pripomínající Jidášovu zradu. Prudší výstup nám priblíží pohled na Ježíšovo zajetí a další kaplicka zvaná „Chromý Žid“ ukazuje Ježíše pod Olivetskou horou. Sestupujeme k potoku Cedronu, kde se zobrazuje Ježíšovo potupení. Následuje Vodní brána, kousek od silnice. Puvabná cesticka nás vede kolem vrb, na druhé strane se nás provází recište Malše. Pricházíme k trojici kaplí nesoucí jména Annáš, Kaifáš a Malý Pilát. Výjevy jsou v plastickém provedení, postavy jakoby ožívají. Predstavujeme si zvedavou devecku i ustrašeného Petra. Naše cesta zacíná stoupat vzhuru, zpátky k Rímovu. Kaple už nejsou v tak hezkém prostredí malebné krajiny, castokrát je okolí necitlive porušeno zástavbou. Projdeme kolem „Heroda“ k Velkému Pilátovi (výjev znázornuje prokurátora Pontia Piláta, který ukazuje davu Ježíše se slovy „Ejhle, clovek“). Dále vidíme kapli Vložení kríže a Setkání Ježíše s matkou. Poslední kaple na silnici je Veronika, potom už cesta vede klidnejší partií k Soudní bráne zvané také „U placících dcerek“. Už je tu Šimon Cyrénský a na kopecku nad strechami se rýsuje Kalvárie. Odtud se dostaneme ke kapli Bolestná Matka s mrtvým telem Ježíše. Srázná cesta lesem nás privede k poslednímu zastavení tohoto pašijového príbehu – k Božímu hrobu. Ze stínu a chladu hrobky vystupujeme za sluncem k životu… Toto rímovské putování me privedlo na nápad priblížit lidem Ježíšuv pašijový príbeh pomocí loutek. Šlo o scénické obrazy, které jsme za zpevu pašijí vytváreli nad oponou s tzv. cínskými loutkami (postavy na velké tyci s vymodelovanou hlavou z „papírmaše“, tela z látky, s modelovanýma rukama). S jejich prípra-

vou se celou zimu zaobíral náš prítel loutkár Zdenek z vetrovské hájovny a skauti mu v tom byli nápomocni. Celé pašije jsme nacvicili a v rámci liturgických obradu provedli v nekolika kostelích. Mel jsem

z pocátku obavu, jak tuto vec prijmou zejména starší farníci, ale jejich reakce byly odmenou za námahu i osobním povzbuzením na ceste víry. (At-pui)

2. rocník souteže ve znalosti Bible

Stezka Písmáku probehne opet na podzim 2001. V príštím císle prineseme podrobnosti. "Aspon tri dobrá lidská slova denne!" Mejte, prosím se mnou trochu trpelivosti, pokusím se to vysvetlit. Musím zacít od Adama, abychom si rozumeli. Chci totiž ríci, že slovo, lidské slovo je Boží dar pro cloveka. Lidé Bible znají tuto skutecnost již ze sdelení první knihy Mojžíšovy o stvorení sveta a cloveka: Buh slovem stvoril nebesa, Zem i vše, co je na ní. Nakonec slovem stvoril cloveka, aby byl jeho obrazem - stvoril je jako muže a ženu a dal jim slovo – rec – jako znamení odlišnosti od všeho živého na Zemi. Slovem stojí clovek nad vším živým, slovem poznává a pojmenovává veci, prírodu, lidi a dení kolem sebe. Clovek prichází na svet s lidskou genetickou informací vývoje, do které patrí i schopnost naucit se mluvit slovy, naucit se komunikovat slovy s lidmi i s Bohem. Vše živé vukol nás se také dorozumívá i zvuky. Známe zpev ptáku i velryb, ruzné druhy štekání. a vytí psu a vlku, brucení medvedu, troubení jelenu, rehtání koní, sycení hadu, pískání svišt u ... Tyto zvuky jsou signály dorozumívání v živocišném svete. Nejsou to však slova, jako u lidí. Slovo - v plném smyslu jeho odlišnosti od jiných zvukových signálu, má jen clovek, jediný živý tvor v soustave živocišného sveta. Slovo poznání zákonitostí, slovo chápání vztahu a hierarchie hodnot, slovo dotýkající se duchovních principu clovecenství. Lidé vedy zkoumající minulost, puvod sveta a cloveka, ríkají totéž, jen v jiném obalu slov: Clovek se objevil jako poslední v posloupnosti živocišného sveta a byl již od dosud známých prvních lidí - australopitéku - clovekem s lidskými rysy a lidskou genetickou informací vývoje. Chodil vzprímene a po dvou, mel vetší mozek než opice jemu podobného vzrustu. Doposud si však veda ješte neumí vysvetlit, jak evoluce docílila, že se u cloveka objevil tak velký a výkonný mozek, jímž clovek získal inteligenci a schopnost menit svet kolem sebe (S. A. Greenfieldová: Lidská mysl. K. K. 1998, str. 126). Zdá se, jako by "lidé vedy" verili, že velikost mozku a kvalita jeho výkonnosti jsou rovnocenné veliciny. "Všechna lidská spolecenství bez ohledu na stupen technologické vyspelosti mají vysoce vyvinutý jazyk. Používají jej ke sdelování myšlenek, plánování cinnosti a výuce detí. Clovek se ucí mluvit automaticky, casto si vubec neuvedomuje, že ve svém slovníku má nejen tisíce slov oznacujících pojmy a myšlenky, ale existuje v nem rovnež gramatika

- jeden ze základních rysu odlišujících rec cloveka od komunikace mezi jinými živocišnými druhy" (tamtéž, str. 136). Tolik veda. Mohli bychom tedy konstatovat, že clovek slovem poznává a formuje, deformuje, tedy mení svet kolem sebe. Slovem se však také norí do hlubin svého myšlení i hlubin svého srdce, slovem odhaluje po kruccích zákonitosti i své existence - a najednou se pak slovy nade vše povyšuje, jako by ony zákonitosti sám "stvoril". Lidské slovo je znakem lidství, je to vizitka cloveka, okno do lidské duše. Celý život od raného detství do stárí získáváme nová slova, zvyšujeme svou zásobu slov, kterou ukládáme do vlastní banky jako lidskou hodnotu. Predškolák jich má již nekolik set, mladší školák již nekolik tisíc. Jejich kvalita je ruzná, proto je nutné je rozdelovat podle hodnoty. Vlastníme slova mající hodnotu perel a diamantu, slova ceny zlatých zrn poznání, víry, lásky, moudrosti. Ve své bance slov máme i závažná slova vedních oboru, slova rozeznávání dobra a zla, podstatného od povrchního, krásná slova poezie, chválení, nadšení, slova která rozjasnují tvár i srdce… Vlastníme však i zlá slova sobectví, klamu a lží, slova ošklivosti, chladu a tmy, slova prinášející bolest, ponížení, utrpení i smrt. Celý život je skladujeme ve své mysli i podvedomí, žel, mnohé z nich také hodne vybíráme a bojujeme jimi, zranujeme v bojích o své vítezství, o své "lepší" postavení mezi lidmi i nad nimi. Mnohými slovy se snažíme ovládat jiné, mnohá slova také ovládají nás samé. Jaká to jsou slova? Dobrá? Zlá? Rekni mi, jaká slova nejcasteji používáš a já ti povím, kdo jsi! Slovo má moc. Slovo je nehmotné a prece má vnitrní duchovní moc viditelne zasáhnout, rozbourit nejen procesy rozumové a citové ale i fyziologické procesy lidského tela. Slova mají moc prinášet a sdelovat poznání i inspiraci k hledání nových jevu a souvislostí v nich, zjevují nám krásu a kulturní hodnoty minulosti i dnešku, pomáhají pri budování charakteru a hierarchie morálních hodnot cloveka. Slovy je možné rozvíjet inteligenci rozumu i srdce, ovlivnit lidská smerování, touhy a prání, rozhojnovat lidské city, stavet vysoké cíle lidských pokolení i príbytky pokoje, radosti a lásky s atmosférou domova pro malé i velké lidi. Dobrá slova mají moc posilnit, povzbudit, rozhojnit kladné city lásky, prátelství, soucitu i pokání. Zlá slova naopak rozbourí negativní city hnevu, zloby, nenávisti, ponížení, strachu. Slovy je možné tvorit i borit, vzít sílu i,nadeji, ublížit a zranit. Mají moc zahrát i zmrazit, rozjasnit život, nebo ho zatemnit, vzít všechnu radost a nadeji. Každý clovek je bohatý slovy. Všechna slova má ve své bance hodnot. Která z nich více vybíráme? Kterými casteji platíme za své postavení mezi lidmi? Jsou to slova lásky a porozumení nebo slova hruzy, sváru a stresu? Jsou lidé, kterí se vymlouvají, prý s dobrými slovy je nutné šetrit, aby nenastala jejich inflace. Omyl, pro banku lidských dobrých slov neplatí zákony inflace! Jednak jejich vybíráním a darováním druhým jich v naší bance neubývá, navíc mají tendenci se nejen vracet zpet, ale i putovat dále mezi lidmi stejné "krevní skupiny" a nekdy i menit hodnotové relace tech, které dobré slovo zastavilo a obrátilo na cestu nových duchovních hodnot. Nekdy si kladu otázku, zda zlá slova jsou také pokladem v lidských bankách. Nebo jsou spíše pohanou a prokletím? Co se vlastne za ne dostane? Co se za ne koupí? Pocit vlastní moci? S ním však také neúcta k moci u poddaných, slabých, která pripravuje zkázu moci a její zlorecení. Negativní moc slova stojí proti cloveku využívajícímu tuto moc i proti

tem druhým. Borí totiž lidské jistoty, bere sílu k životu, rozsévá zlé zprávy, krade nadeji, radost i úsmevy, zaplavuje oci slzami bolesti, prináší zkázu druhým a posléze i sobe s mnohým zlorecením. Je ješte hodno stát o "poklad" zlých slov? Nebo ho radeji uzamknout na sedm zámku a ukrýt ho navždy v neprístupných hlubinách zapomenutí? Má slova, lidská slova vypovídají o mne i o tobe, kdo jsem, kdo jsi, jací jsme. Své deti ucíme již od mala mnohá "kouzelná slovícka", zacínající prostým: dekuji, prosím, dobrý den ... táák te mám ráda. Vývin clovícka v cloveka by se mel nejcasteji ubírat touto cestou rozhojnování kouzelných slov. Mela by pribývat co do množství i frekvence. Jen tak vyrustáme v cloveka s mocí menit sebe i atmosféru kolem sebe v cistší, lidštejší. Mnozí z nás vyrustali od detství ve skautském hnutí, které nám mimo jiných morálních norem a hodnot dalo i príkaz dne: Aspon jeden dobrý skutek denne. Nebylo vždy jednoduché v mládí i v dospelosti plnit tento príkaz. Stálo to hodne úsilí než jsme se to naucili a pak to vecer pri letmém zpytování svedomí a hodnocení dne zkontrolovali. Aspon jeden dobrý skutek denne se nám však jako morální príkaz pro cloveka - skauta dostal pod kuži. Snad i proto prežilo naše hnutí všechna príkorí a zákazy aktivit po mnoho let totálních režimu u nás - fašismus, komunismus. Stojíme na prahu nového roku, století. Je to cas na nová rozhodnutí, nová predsevzetí, stavení nové tradice, nový smer vertikálního rustu clovecenství v každém z nás. Snad je tu i cas pridat nám skautum a všem lidem dobré vule - treba dobrovolný a tajný - další príkaz dne pro budování lepších zítrku v tomto našem novém století: aspon tri dobrá slova denne! Tri dobrá slova, dobrá prání, dobré zprávy. Iva Vanková

Biblický kurs Pro vudkyne a vudce krest ansky zamerených oddílu ve dnech 27. 7 – 5. 8 2001 na Švýcaráku u Nových Hradu má v programu jak se ucit a hledat nové cesty: - jak využít Písmo v programu oddílu - jak pripravit oddílové bohoslužby a spolecné modlitby - jak vést deti pri plnení podmínek liliového kríže - jak vést deti pri plnení duchovních odborek V biblickém kursu bude možné získat nové znalosti: - v oblasti výkladu Písma a biblistiky - z liturgiky a katechetiky detí a mládeže - z psychologie a metodiky - ekumenických vztahu Na organizaci se podílí zkušení instruktori Jihoceské lesní školy. Prihlášky lze zaslat na adresu: Jaroslav Pulkrábek – Ran, Farní úrad, 384 91 Horní Vltavice nebo e-mailem: [email protected] NA DOBRÉ STOPE - duchovní rádce skautských oddílu * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v poctu 200 výtisku. * Redakce: Vladislav Jech ([email protected]) 198 00 Praha 9, Zelenecská 34, Jirí Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). * Technické zázemí: Zuzana Vankeová a Jaroslav Šlosárek. * Predplatné pro rok 2001 zasílejte redakci podle techto pravidel: pro dodání poštou 100,– Kc, príspevek ctenáru webových stránek 45,- Kc; sponzorské predplatné je neomezeno. prosíme o presné údaje. * Bez jazykové korekce.